Finanční krize zastavila mzdovou konvergenci nových, chudších, členských států EU ze střední a východní Evropy (EU-11, tj. Česko, Estonsko, Maďarsko, Litva, Lotyšsko, Polsko, Slovensko, Slovinsko (2004), Bulharsko, Rumunsko (2007) a Chorvatsko (2013)) směrem ke mzdovým úrovním na západě.

Graf č. 1 (níže) ukazuje podíl jejich mezd (nominální odměna) na průměru EU-15 v procentovém vyjádření v průběhu dvou desetiletí. Zlom ve vývoji v roce 2008 je zřetelný a je převážně způsoben chybnými, univerzálně uplatňovanými, evropskými praktikami pro řešení krize. V šesti zemích (Chorvatsku, Maďarsku, Polsku, Česku, Rumunsku a Slovinsku) se proces konvergence obrátil. Ve většině zemí EU-11 se vývoj mezd na téměř dekádu zastavil a pouze Bulharsko a Estonsko vykazovaly významný pokrok. Přesto bulharské mzdy v roce 2016 představovaly stále pouze 17,7% průměru EU-15 a s výjimkou Slovinska byly mzdy v EU-11 spadaly mezi 20 % a lehce přes 40 % západní Evropy. 

Graf č. 1: Nominální odměna v EU-11 v % průměru EU-15 (na základě EUR/ECU)

Zdroj: AMECO 2017

Zastavená mzdová konvergence ohrožuje sociální soudržnost v EU. S volným pohybem kapitálu, služeb a osob má trvale vysoký rozdíl ve mzdách škodlivé následky pro východ i pro západ: “odliv mozků” z východu na západ, který ohrožuje hospodářský rozvoj na východě a vykořisťování vyslaných pracovníků ze střední a východní Evropy, které ohrožuje mzdy na západě. Výsledné rozčarování vede k množení politických sil, které zpochybňují základní hodnoty Evropské unie. Nedostatečné sbližování mezd není tedy pouze otázkou sociální nespravedlnosti vůči východním pracujícím, ale škodí udržitelnému růstu a ohrožuje budoucnost Evropy.

Co lze učinit? Zaprvé, v EU-11 je třeba posílit kolektivní vyjednávání a  ukončit politiku úsporných opatření a zadržování mezd. Nastavení minimálních mezd by mělo tlačit mzdové úrovně nahoru (nedávné pozitivní příklady z Maďarska a Rumunska ukazují, že to může fungovat). Namísto omezování práv pracujících by se v tomto regionu měly zákoníky práce zlepšovat.

Mělo by být umožněno, aby mzdy sledovaly vývoj inflace a produktivity. A vzhledem k tomu, že v minulosti produktivita rostla podstatně rychleji než mzdy (a mzdy na východě tvoří menší část HDP než na západě), nemělo by být tabu, aby mzdy rostly rychleji než inflace a produktivita.

Béla Galgoczi je výzkumný pracovník Evropského odborového institutu (ETUI) v Bruselu. Tento článek byl poprvé uveřejněn v Social Europe 30. srpna 2017.

Převzato z  www.payrise.eu 

Zveřejněno: 31.08.2017

Autor: Béla Galgóczi