Vláda na svém úterním jednání schválila, že OSVČ postižené pandemií dostanou od státu jednorázovou částku 25 tisíc korun. Přijala rovněž i kurzarbeit. Stát bude vyplácet dva druhy příspěvků na mzdy za období od 12. března do konce dubna. Vláda schválila i „lex covid justice,“ tento návrh má chránit podnikatele před insolvencí a zmírňuje podmínky lidí v oddlužení. Dojde také k zastavení exekucí, ve kterých v posledních třech letech nebylo nic vymoženo.

Podle zpravodajství České televize vláda schválila pravidla kurzarbeitu s tím, že stát bude vyplácet dva druhy příspěvků na mzdy za období od 12. března do konce dubna. Stát poskytne 80 procent náhrady mzdy lidí v karanténě a mzdy pracovníků uzavřených provozů, a to do výše 39 tisíc korun měsíčně.

Zároveň vláda ČR schválila i program Antivirus, kdy firmy o finanční výpomoc mohou již od pondělí 6. dubna a peníze budou mít na účtu v řádu dní. Všechno totiž bude probíhat elektronicky – tedy snadno a rychle. Program počítá s náhradami mzdy od 12. 3. až do konce dubna.

U omezení výroby kvůli výpadku pracovníků, surovin či poklesu poptávky to bude 60 procent, a to do 29 tisíc korun. Podpora se stanoví ze superhrubé mzdy. Jakmile podniky mzdy vyplatí, mohou požádat úřady práce o refundaci výdajů. Ministerstvo práce výdaje za dva březnové týdny spočítalo na 10,9 miliardy korun.

Ministři pak do pondělí připraví v kurzarbeitu také podporu pro firmy, které přes potíže fungují a platí zaměstnancům 100 procent mzdy s tím, že nastavení parametrů tohoto opatření není zatím stanoveno. Nárok na úlevu by ale měly mít firmy, které zaznamenaly pokles výnosu nebo produkce o 30 procent a drží si zaměstnance, kterým platí plné mzdy. Měly by nárok na kompenzaci mezd v řádu 20 procent. Opatření by mělo být pro firmy motivačním prvkem.

Dalším ekonomickým rozhodnutím vlády ČR je, že osobám samostatně výdělečně činným (OSVČ) bude vyplacen vyšší příspěvek, než se původně předpokládalo. Vláda jim, tedy těm, kteří budou postižení šířením koronaviru, jednorázovou částku 25 tisíc korun. Podnikatel musí o podporu požádat a splnit několik podmínek předložením čestného prohlášení. Jde například o pokles tržeb za první čtvrtletí meziročně o deset procent nebo loňské minimální hrubé příjmy 180 tisíc korun. Původně zamýšlel úřad vyplácet podnikatelům 15 tisíc korun měsíčně. Vicepremiérka a ministryně financí Alena Schillerová na tiskové konferenci na Úřadu vlády ČR prohlásila, že program byl příznačně nazván „pětadvacítka“.

Program bude spravovat finanční správa. Cílem je, aby žadatelé získali peníze už během dubna. Podporu finanční správa vyplatí na základě vyplněného formuláře, který bude zveřejněn do 3. dubna. Žádost bude obsahovat čestné prohlášení o splnění podmínek pro vznik nároku a číslo bankovního účtu, na kterou má být částka odeslána. Žádosti bude správa přijímat přes datovou schránku, poštou, prostřednictvím podatelen a sběrných boxů umístěnými před finančními úřady.

Žádosti začne finanční správa přijímat a následně vyplácet peníze poté, co bude dokončeno schválení návrhu. Ministerstvo financí to očekává nejpozději do 12. dubna. Návrh je předkládán formou zákona, Poslanecká sněmovna o něm bude jednat 7. dubna ve stavu legislativní nouze.

Podle Aleny Schillerové se tak peníze k podnikatelům dostanou rychle a jednoduše, a to ve výši 500 Kč denně. V kombinaci s rozšířeným ošetřovným ve výši 424 Kč denně a prázdninami na sociálním a zdravotním ve výši 4896 Kč měsíčně ministerstvo financí podá živnostníkům záchranný kruh, který jim pomůže překlenout nejtěžší období. Peníze budou vypláceny za období od 12. března do konce dubna.

O žádost může požádat OSVČ podle zákona upravujícího důchodové pojištění. Jde tedy, podle ministerstva financí, například o živnostníka, samostatného zemědělce, autora nebo umělce, znalce, tlumočníka, veterináře, lékaře, poskytovatele zdravotní péče, architekta nebo daňového poradce.

Ministryně spravedlnosti Marie Benešová přítomné novináře během tiskové konference informovala, že podnikatelům se, a to v souvislosti s epidemií koronaviru, odloží povinnost podat na sebe insolvenční návrh. Vláda v úterý schválila příslušný návrh ministerstva spravedlnosti, opatření by měla ve stavu legislativní nouze projednat Poslanecká sněmovna. Součástí návrhu je i usnadnění činnosti orgánů právnických osob, které se kvůli vládním opatřením nemohou scházet. Zákon také umožňuje prominout zmeškané lhůty v soudních řízeních a mění podmínky oddlužení.

Zákon má nově umožnit soudům prominout zmeškání lhůt i tam, kde to současná právní úprava vylučuje. Stejně má postupovat ministerstvo i ve správních řízeních ohledně práv poškozených nebo obětí trestných činů.

Změny se týkají také insolvenčního práva, protože řada lidí přišla kvůli nouzovému stavu o část příjmů nebo o práci. Podnikatelé, kteří se dostanou do přechodných hospodářských potíží, nově nebudou mít povinnost podat na sebe bez zbytečného odkladu insolvenční návrh. Ministerstvo chce také zakotvit mimořádné moratorium, aby ochránilo provozuschopné podniky, které se pouze v důsledku dočasného výpadku způsobeného mimořádnými opatřeními dostanou do přechodných platebních potíží.

Jako předseda druhé největší odborové centrály u nás – Asociace samostatných odborů – jste za Českou republiku členem Evropského hospodářského a sociálního výboru, což je poradní orgán Evropské komise. Jakým směrem by se měla nyní, v důsledku pandemie koronaviru COVID-19, ubírat politika Evropské unie?

Současná pandemie koronaviru COVID-19 znamená, že v řadě zemí světa, zejména v Evropě, nastane hluboký propad ekonomiky, který je podle řady ekonomů nejen srovnatelný s tím, co postihlo svět po globální ekonomické krizi po roce 2008, ale že v řadě ukazatelů mohou být negativní ekonomické dopady značně hlubší.

Pokud jde o současnou politiku Evropské unie, tak je zcela jednoznačné, že EU bude muset výrazně změnit svoji ekonomickou strukturu. To, co jsme viděli v posledních desetiletích, že výroba se z evropských států přesouvala do asijských zemí, protože tam byla levnější pracovní síla a mezinárodní společnosti tak dosahovaly mnohem vyšších zisků za podstatně nižších nákladů, musí skončit. Tato teorie, kterou propagovaly také uznávané mezinárodní instituce, jako je Světová banka či Mezinárodní měnový fond, v podstatě kvůli pandemii koronivaru a následnému propadu ekonomiky vzala za své. To si již uvědomuje řada politiků a ekonomů u nás, a myslím si, že i v řadě evropských zemí.

Samozřejmě, že to také jednoznačně vidíme i v odborech. Ukazuje se, že pro příští ekonomický vývoj je nutné zajistit, aby si určité druhy výroby, zejména strategického charakteru, zajišťoval příslušný stát sám, a to z domácích zdrojů, což se přirozeně týká i České republiky. Tuto výrobu by měly zajišťovat naše české firmy a společnosti. Zkrátka, pandemie koronaviru ukázala, že systém globalizace v určitých mezních situacích prostě nefunguje.

Podle mého názoru bude muset být odsunuta na pozdější dobu »zelená politika« EU, neboli European Green Deal, protože bude naprosto nutné stabilizovat ekonomiku jednotlivých států EU. Především tím, že vlády těchto zemí se soustředí na zabezpečení řádného a bezchybného chodu zejména těch firem a společností, které jsou pro zabezpečení všech potřeb obyvatelstva nezbytné. Logicky se tak musí stát i v České republice.

Řada politiků a ekonomů u nás, ale i v zemích V4, poukazovala na to, že ekonomice jednotlivých států, ale i celé EU, hrozí propady ve výrobě, když se příliš rychle a důrazně začne tato »zelená politika« prosazovat. Pokud vím, vy jste také téhož názoru…

Ano, máte pravdu. Přirozeně, že jako člen Evropského hospodářského výboru dostávám do rukou řadu různých odborných materiálů ekonomického či technického charakteru, z nichž vyplývá, že tato jednostranná orientace na »zelenou politiku«, kterou se vyznačoval Evropský parlament v novém složení po volbách v květnu 2019 a od podzimu loňského roku ustanovená Evropská komise, není nejrozumnějším řešením současné situace za čistotu ovzduší. Vždyť na základě těchto podkladových materiálů a diskuse s řadou odborníků v orgánech EU to vidím tak, že EU by se měla v současné době spíše zabývat likvidací endokrinních disruptorů, což jsou látky, které napadají a mění systém života v současném období a jsou daleko nebezpečnější než CO₂.

Jak se podle vás ekonomické dopady této pandemie projeví i v České republice?

Myslím si, že stabilizovat ekonomiku v jednotlivých zemích EU, a také i u nás, bude trvat několik let. Nejde jen o to, že se v těchto týdnech či měsících zruší nouzový stav a že od prvního okamžiku ekonomika v těchto zemích okamžitě nastartuje k dalšímu svému rozvoji. Prostě není možné, aby se dostala do stejné pozice, jako tomu bylo v únoru, tj. před vypuknutím koronavirové pandemie v České republice. Zdůrazňuji, že nastartovat ekonomiku, aby se z krize dostala na úroveň té vyspělé, je dlouhodobější proces. Podle mě budou firmy v prvé řadě muset řešit bezpečnost práce. Tak, aby se nestalo, že by nebyly v těchto firmách, ve snaze jejich hospodářského vedení o co nejvyšší zisk, takové věci, jako jsou ochranné pomůcky. To by se do budoucna již nemělo stávat a opakovat.

Pokud jde o zisky firem, zejména těch zahraničních, které u nás působí, jsem toho názoru, že vláda ČR a Parlament ČR by jednoznačně měly schválit, aby jedna třetina zisku všech firem, což je dnes částka kolem 300 mld. Kč, byla reinvestována v České republice. Zkrátka je potřeba nedovolit zahraničním firmám, aby se vymlouvaly na to, že zde investovaly v minulosti, když je zcela zřejmé, že za posledních 15 let získaly tyto firmy a společnosti mnohonásobně vyšší zisk, než byly jejich počáteční investice. Zároveň k tomu musím poznamenat, že se některé zahraniční firmy chovají k České republice v podstatě velice nedobře, když vidí jen svůj zisk, který ve formě dividend odvádějí do zahraničí, a nereinvestují zde pro další rozvoj těchto firem u nás působících, což by mělo pozitivní dopady na další rozvoj České republiky.

Zároveň musím zdůraznit, že aby česká ekonomika nabrala tempo, je nutné učinit některé důležité kroky. Zaprvé je nutné stimulovat celospolečenskou spotřebu, a to tím, že se bude zvyšovat koupěschopnost obyvatel. A samozřejmě, aby občané čerpali určité i speciální služby, jak v rámci své kupní síly, tak i z hlediska možnosti čerpání služeb jejich firem. Což je otázka, která se úzce dotýká osob samostatně výdělečně činných (OSVČ).

K přijetí strategických rozhodnutí budou muset být změněny i některé zákony. Které především?

Jsem přesvědčen, že by Česká republika měla urychleně přijmout zákon, který by stanovil cenovou politiku českého státu v těch nejdůležitějších a strategických záležitostech, jako je stanovení cen energií, vody, benzínu a nájemného pro obyvatele. V této souvislosti podotýkám, že není možné, abychom se dívali na to, jak nadnárodní firmy ovlivňují cenu vody v našich městech či obcích a jak vyvážejí finanční prostředky, tedy jejich zisk, mimo Českou republiku. Města a obce si přitom stěžují, že vodovodní síť a kanalizace je zastaralá, v řadě případů i zchátralá, načež do její opravy investují města a obce, nikoliv zahraniční firmy, kterým lidé odvádějí poplatky za vodu.

Zároveň musím zdůraznit, že český stát by měl podstatně zvýšit objem finančních prostředků do státních zakázek ve zdravotnictví, zemědělství, ve výstavbě dopravní infrastruktury a také i v bytové výstavbě. Tyto investice vidím jako významný stabilizátor české ekonomiky a tím i celé společnosti. Vždyť čím bude hlubší propad ekonomiky, tím pomalejší bude její rozjezd.

Musím také poznamenat, že odmítám rady a doporučení některých »rádců« šetřit ve státním rozpočtu, jak se dnes v médiích objevuje. Připomenu, že právě bývalý ministr financí Miroslav Kalousek šetřil ve státním rozpočtu takovým způsobem, že se Česká republika z této situace dostávala několik let. Odborníci říkají, že dokonce 10 let!

Prostě, pokud by se mělo sáhnout do státního rozpočtu, tak by se v žádném případě neměly škrtat finanční položky, které jsou již v tomto rozpočtu určeny na zajištění řady věcí a potřeb, protože jejich zařazení do státního rozpočtu má svůj smysl a význam.

Kromě těchto strategických rozhodnutí určitě půjde i o změny, které nejsou na první pohled důležité…

Máte pravdu, jsou to zdánlivé maličkosti, ale přesto mohou ledacos ovlivnit. Například bychom měli u nás zavést daleko tvrdší a preciznější hygienické standardy. V dnešní době, když někdo létá letadlem, tak si vůbec nepřipouští jako problém, že přijede na letiště o dvě hodiny dříve, než by měl projít odbavovací halou podle dřívějších podmínek. Je logické, že screeningem prohlédnou člověku jeho zavazadla. Prostě vše, co má v kufru či zavazadle zkontrolují. Lidé si již na to zvykli. Budeme muset vyžadovat od všech například i očkovací průkazy jako deklaraci, že člověk je řádně zdravotně způsobilý.

Právě tyto změny, které se udály za posledních 30 let, to je především možnost volně cestovat za prací, obchodem i odpočinkem a zábavou po celém světě, vedou k tomu, že je na řadě otázka, zda by na tento vývoj neměla pamatovat také i Ústava České republiky. Zde musím říci, že i řada odborníků u nás je přesvědčena, že naše Ústava by měla projít revizí. Jsem také toho názoru, že zejména by měla umožnit i všeobecné občanské referendum, aby lidé mohli vyjádřit svůj názor na řadu věcí, které hýbou naší společností.

O jaké další změny v Ústavě ČR by mělo podle vás jít?

Jsem toho názoru, že politici by se měli jednoznačně vyjádřit k systému voleb, který u nás dosud platí. Navrhuji, aby se všechny volby, to je parlamentní, krajské i obecní sjednotily do jednoho termínu. Vždyť dosavadní systém voleb, kdy jsou volby pomalu každý rok, v lidech vyvolává pocit, že jim volby zevšední natolik, že již nemají potřebu jít k urnám. Navíc, volby v jednom termínu by mnohem lépe rozvrstvily složení Parlamentu ČR, krajských a obecních samospráv. To jest na nejvyšší i na nejnižší úrovni politické reprezentace. Navíc, ušetřily by se i finanční prostředky.

Samozřejmě, že se musím vrátit k myšlence, kterou jsem veřejně vyjádřil již před několika dny, a to je – zrušit Senát. Říkám, že Senát není pojistkou demokracie, jak neustále tvrdí v médiích sami senátoři, ale jde o to, že když je v Poslanecké sněmovně v převaze levice a v Senátu pravice, případně naopak, tak dochází k tomu, že ve skutečnosti se Poslanecká sněmovna a Senát dostávají do značných sporů o svoje kompetence, které nevedou k ničemu a jen zhoršují politické prostředí u nás, což se ve svých důsledcích promítá i do ne zrovna nejšťastnějších formulací při přijímání zákonů. Ve svých důsledcích to i destabilizuje naši společnost.

Vraťme se k ekonomickým dopadům pandemie koronaviru. Nyní se v médiích důrazně probírá, mají-li podnikatelé nároky na odškodnění či nikoliv. Jak to vidíte vy?

K tomu musím říci, že v době, kdy u nás umírají lidé na nebezpečnou a zákeřnou nemoc, tak pravicoví politici nemají nic jiného na starosti, než zda podnikatelé dostanou peníze, peníze a zase jen peníze. Myslím si, že pro tyto pravicové politiky to není dobrá vizitka. Jsem toho názoru, že bychom se měli bavit i o odškodnění občanů. Vždyť škody neutrpěli jen podnikatelé či OSVČ, ale také běžní občané, kteří chodí do práce a továrny či provozy, v nichž pracují, byly najednou zavřeny. Není přece možné, abychom v naší společnosti rozdělovali občany na zaměstnance a na OSVČ. Podle mne bychom měli mít jiné priority.

Chci upozornit ještě na další problém. Tím je skutečnost, že v Listině práv a svobod by se mělo objevit, že úředníci by měli být daleko více odpovědní za své jednání při vyřizování listin, za dodržování termínů atd. Zkrátka, v tomto smyslu by se měl upravit i služební zákon.

Dalším velkým diskusním tématem v médiích je fakt, zda naše současná vláda pandemii koronaviru zvládá, či nikoliv. Jaký je váš názor?

Dá se říci, že některé záležitosti vláda zvládla dobře a některé méně dobře. Zatím, když se s pandemií potýkáme i nadále, je příliš brzo na nějaký ucelený závěr. Vždyť i zde platí heslo, že po boji je každý generál. Nyní je zapotřebí řešit problémy, které před naší společností ještě jsou.

Současně si neodpustím poznámku, že vláda ČR bohužel nedokázala ohlídat domovy seniorů. Díky nedostatečně propracovanému systému ústavů sociální péče je jich již sedm zamořeno koronavirem COVID-19 a to považuji za selhání.

Pokud jde o informovanost lidí, musím říci, že po počátečních nejasnostech, které se zpočátku objevily v médiích, se nyní začíná zlepšovat. Zároveň zdůrazňuji, že informovanost obyvatelstva je velmi důležitá. Vláda by měla dávat přesnější informace. V této souvislosti musím také podotknout, že svoji roli by zde měla sehrát Česká televize jako veřejnoprávní médium. Místo toho, aby ve svých programech občas zařazovala programy či informace bulvárního charakteru, tak by se měla soustředit na precizní a odborné informování naší veřejnosti, jako je tomu například v BBC. Prostě měla by být odborně na výši.

Protože mají-li naši občané dobré informace, dokážou se s různými problémy, které se náhle vyskytnou, mnohem lépe vyrovnat. Pozitivním příkladem je právě tato koronavirová krize, kdy naši občané dokázali plně využít umění možného, to je šití roušek v domácnostech, aby byly pro řadu našich občanů k dispozici, je-li těch zdravotních nedostatek. Vždyť přístup našich občanů je v tomto přímo unikátní