Odbory – 54. stránka

Zelená zpráva 2020: Podpory do agrárního sektoru vzrostly o více než 8 procent na 74,6 miliardy korun

České zemědělství dosáhlo podle předběžných údajů Souhrnného zemědělského účtu za rok 2020 nejvyšší hodnoty zemědělské produkce za posledních pět let, a to 147 miliard korun v základních běžných cenách. Uvádí to Zpráva o stavu zemědělství za rok 2020, kterou schválila vláda.

„Srážkový a teplotní vývoj počasí spolu s dalšími faktory měl v loňském roce příznivý vliv na vývoj hektarových výnosů u většiny rostlinných komodit. Podmínky pro zemědělství však do značné míry ovlivnila koronavirová pandemie. Negativně zasáhla například do tržních vztahů mezi podniky agrárního sektoru a takzvaným sektorem HORECA, tedy hotely, restauracemi a podobně. Stejně pak do agrárního trhu práce, kdy jsme museli řešit problémy se zajišťováním sezónních pracovníků ze zahraničí,“ řekl ministr zemědělství Miroslav Toman.

Podle takzvané Zelené zprávy byl meziroční vývoj tržních podmínek pro zemědělství relativně méně příznivý než v předchozím období. Ceny zemědělských výrobců v meziročním srovnání loni klesly na 96,6 % úrovně roku 2019, zatímco celkový index vstupů do zemědělství mírně meziročně vzrostl na 100,4 %. V potravinářském průmyslu lze vývoj podle klíčových ekonomických ukazatelů hodnotit spíše pozitivně. Spotřebitelské ceny potravin a nealkoholických nápojů vzrostly v roce 2020 na 104,5 % úrovně předchozího roku.

Celkové výdaje na podporu agrárního sektoru loni meziročně vzrostly o 8,2 % na 74,6 miliardy korun. Z celkových výdajů se podpory přímo zemědělským podnikům zvýšily o 6,1 % na 52,6 miliardy korun. Další podpory šly kromě jiného do potravinářství, rybářství a na veřejné výdaje na obecné služby (nejdou přímo zemědělským podnikům), jako například do zemědělského školství, výzkumu, poradenství, informatiky a na kontrolní činnost rezortu. Značná část uvedeného zvýšení podpor (celkem 2,4 mld. Kč) připadá na kompenzace za dopady COVID-19. Přímé podpory zemědělským podnikům dosáhly v průměru téměř 15 tisíc korun na hektar zemědělské půdy.

Ke konci roku 2020 bylo v ČR 4 665 ekologických zemědělců a 865 výrobců biopotravin a podíl ekologicky obhospodařované půdy k celkové výměře zemědělské půdy 15,3 %.

Z celkové loňské sklizňové plochy obilovin v ČR, tedy 1 344,9 tisíce hektaru zaujímaly největší podíl pšenice (59,4 % celkové plochy) a ječmen (24,7 %). Produkce sklizených obilovin dosáhla výše 8 126,7 tisíce tuny, což je oproti předchozímu roku nárůst o 6,3 %.

Zaměstnanost v zemědělství je podle Zelené zprávy prakticky stabilizovaná, v posledních dvou letech se počet pracovníků v této oblasti pohybuje mírně pod hranicí 100 tisíc. Loni činil počet pracovníků v zemědělských podnicích 98,8 tisíce, oproti roku 2019 klesl o 0,2 %. Nejvíce zastoupení jsou pracovníci ve věku 45 až 59 let (40 %), poté 30 až 44 let (31,8 %).

Záporná bilance českého agrárního zahraničního obchodu se loni vzhledem k výraznějšímu nárůstu vývozu meziročně zlepšila, a to o 10,6 miliardy korun na 36,8 miliardy. Ve vývozu nadále převažují zemědělské suroviny nad výrobky s vyšší přidanou hodnotou.

Zapojení českých firem do dostavby Dukovan je priorita

Příprava výstavby dalšího bloku jaderné elektrárny v Dukovanech a zapojení českého průmyslu do samotné realizace. Mimo jiné i o tom jednali zástupci Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) a Aliance české energetiky. Shodli se na jednoznačné podpoře zapojení co nejvíce českých firem do projektu.

„Pro rozvoj jaderné energetiky, který nás po ukončení spalování uhlí v České republice nevyhnutelně čeká, je nezbytné, aby si český průmysl zachoval vysoké kompetence v co nejširším spektru odborností souvisejících s jadernou energetikou,“ říká vicepremiér a ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček a dodává: „K tomu je nutné mít dostatečný počet zakázek do doby zahájení výstavby nového jaderného zdroje v Dukovanech a následně dosáhnout maximálně možného zapojení během výstavby.“

MPO proto od samého začátku přípravy projektu nového jaderného zdroje v Dukovanech český průmysl podporuje a zdůrazňuje význam lokalizace na zaměstnanost, vědu a školství a celkový makroekonomický přínos. „Aktualizovali jsme přehled českých dodavatelů v oblasti jaderné energetiky, podporujeme české firmy jak ve vztahu k výstavbě nových jaderných zdrojů v ČR, tak v jejich exportních aktivitách. Zároveň oceňujeme další připravované kroky Aliance české energetiky či např. aktivity Svazu podnikatelů ve stavebnictví.“ (aktualizovaný přehled dodavatelů je ke stažení ZDE, obecné informace k zapojení průmyslu ZDE) doplňuje náměstek ministra průmyslu a obchodu pro jadernou energetiku Tomáš Ehler.

Na pracovním setkání se také probralo bezpečnostní hodnocení uchazečů, navazující plánované vyhlášení výběrového řízení, projednávání návrhu zákona o opatřeních k přechodu ČR k nízkouhlíkové energetice v Parlamentu ČR či jednání MPO s uchazeči o výstavbu nového jaderného zdroje v lokalitě Dukovany. Zástupci aliance informovali o jednáních s uchazeči, možnostech zapojení do dodavatelských řetězců a rovněž představili takzvanou Road map českého průmyslu. „Jedná se o výčet dodávek a služeb, které mohou české firmy nabídnout jako potenciální subdodavatelé. Výčet byl proveden po jednotlivých technologických celcích, tj. jaderný ostrov, turbínový ostrov, pomocné provozy, systémy kontroly a řízení, elektrické systémy, ostatní systémy a zařízení a stavební části,“ vysvětluje výkonný ředitel Aliance české energetiky Josef Perlík.

Alianci české energetiky tvoří zástupci českého strojírenství, kteří se sdružili, aby zvýšili kompetence a posílili pozici v tendrech na zajištění dodávek a služeb především v oblasti výstavby a údržby jaderných elektráren v České republice i zahraničí.

Jsou věci, za které stojí jít do stávky

Když chcete někomu představit Vladimíra Špidlu, tak je těžké se rozhodnout. Můžete si totiž vybrat z řady jeho pracovních pozic. Politik, bývalý eurokomisař, premiér, ministr práce a sociálních věcí… Za nás však je však Vladimír Špidla především jednou z nejvýraznějších osobností současné levice. A také člověk, který se rád divá dál, než jen za nejbližší roh.

Ve vládě Miloše Zemana na přelomu tisíciletí jste byl ministrem práce a sociálních věcí. Teď jste se vrátil „na místo činu“. Jak moc se dnes politikům daří mluvit o sociálních tématech?

Řekl bych, že v současné době díky ministryni Maláčové, která je poměrně radikální a důsledná, se sociální témata opět v politice začala objevovat, mnohem víc než v předchozích letech. Druhá věc je, že už před mnoha lety, ještě když jsem byl komisařem v Bruselu, jsem si uvědomil, že sociální politika a sociální témata jsou mimořádně důležitá, ale nemají kapacitu na to, aby společností skutečně hýbaly a přivodily nějakou společenskou změnu. Je to pravděpodobně dáno tím, že evropský sociální stát je velmi komplexní. A podařilo se mu spoustu věcí když ne vyřešit, tak do značné míry zvládnout, a proto je tato problematika velmi utlumená. Udělat ze sociální politiky dynamické centrum politiky jako takové je velmi obtížné. Dospěl jsem k závěru, že klíčová změna, která před námi stojí, je zvládnutí ekologických mezí – a jeho základem je právě sociální politika. Ekologická idea se stává něčím, co jsem nazval hrotem kopí pro sociální politiku. Budoucí společenský pohyb se podle mne odehraje jako fúze ekologické a sociální politiky.

Je to dáno posunem, že samotné sociální téma už není tak atraktivní? Zmiňovaná ministryně Maláčová jde také spíše metodou nějakých „výkřiků“ než systematickou sociální politikou.

Řekl bych, že nemáte pravdu. Když propojíte jednotlivé věci, kterých docílila, zjistíte, že v tom je určitý princip. Princip solidarity, princip většího přerozdělení atd. Jinou věcí je, že demokratická politika v tak komplexní společnosti, jakou je naše, se nedá řešit prostřednictvím jedné ucelené hluboké teorie. Taková za činností ministerstva nestojí, přesto za ní nějaký obecný, byť možná ne zcela propracovaný názor a přístup je.

Není to spíš taková zpětná racionalizace těch věcí?

Racionalizace samozřejmě existují a jsou velmi častým lidským přístupem, protože u řady věcí ani přesně nevíte, proč jste je udělal, a jste překvapen jejich důsledky. Nicméně věci, které byly prosazeny, vycházely z určitého odhodlání, a odhodlání musí být o něco opřené. Jestliže například chcete rušit karenční dobu, musíte mít představu nějaké spravedlnosti ve vztahu k nemocenské. Že se to snažíte racionálně odůvodnit v průběhu toho zápasu a poté, co byl dobojován, je pravda, ale samotný impuls není zpětně racionalizovaný. Ten je originální, protože máte svou výchozí představu.

Sociální témata byla v ČR dlouhou dobu svým způsobem zakázána, typické to bylo pro dobu „klausovskou“. I dnes se levice jako by trochu omlouvala za to, že je levicová. Začíná se to měnit ve smyslu, že už tu není jen adorace podnikatelů a zaměstnanec již není jen „plebs“?

Myslím si, že ano. Princip, kdy já nemám práva, ale můj majetek ano, už začíná být do značné míry překonaný. Ano, velmi dlouhou dobu existovala hegemonie pravicového obrazu, který tu definoval především Václav Klaus, a levice se tomu nedokázala postavit s dostatečným odhodláním. Podle mě se ale teď dostáváme do situace, kdy se levice už nestydí a je schopná jít z principu do zápasů.

Dává vůbec ještě smysl dělení na levici a pravici? Neztrácí se do jisté míry rozdíl mezi nimi?

Samozřejmě že ne! Tady v Čechách je třeba trochu zmatečná představa o tom co je levice. Například vládne názor, že liberálové jsou pravice. Jenže opravdoví liberálové jsou forma levice. Není to sociální demokracie, ale v principu to je levice. Vraťme se ale k podstatě. Konflikt mezi koncepcí emancipace jedince, jeho osvobození od bídy, útlaku atd., který je typický pro levici, a pravicovou koncepcí transcendentálního řádu, do kterého se máte vtěsnat, reálně existuje. I když může být zdánlivě latentní. Když už jsem zmiňoval klimatickou změnu: je naprosto zřejmé, že bude vyžadovat mimořádnou úroveň spolupráce a současně mimořádnou míru přeorganizování společnosti. A ještě ke všemu ty tíže, které na sebe budeme muset vzít, nejsou vůbec malé. Z toho okamžitě pramení otázka nákladů a výnosů, které musí být rozděleny víceméně spravedlivě, a to je klasický pravo-levý konflikt.

Konflikt mezi pravicí a levicí, jak ho popisujete, se ale v České republice takto neprojevuje.

Protože u nás řada věcí není zřetelně definovaná. Máme výhodu v tom, že jsme relativně vyspělá země, která není extrémně sociálně rozdělená, což umožňuje celou řadu věcí tlumit, ale to neznamená, že neexistují.

Je ale tento střet pro většinu lidí vůbec pochopitelný?

Asi ne, ale existuje. Ve funkční demokratické společnosti nesou pohyb organizované menšiny. V určitou chvíli se konflikt, který tyto skupiny rozeznávají, stane celospolečenským. Podle mého názoru se dílčí konflikty už odehrávají, ale ještě se nepropracovaly do té celospolečenské úrovně.

Odbory dlouhodobě bojují za lepší život zaměstnanců. Je podle vás tento koncept pro současnou společnost ještě pochopitelný a uchopitelný?

Mým poznatkem je, že dnes už jen málokterá koncepce bude nesena nějakou rozsáhlou většinou. Důvody pro odborovou činnost tu rozhodně stále jsou, takže pro část lidí to pochopitelné je a bude to pro ni mít ještě dlouhou dobu smysl. Pro část lidí ne, protože vypadli z klasického konceptu práce a dostávají se do zvláštních pozic čehosi mezi zaměstnáním a podnikáním – forem ekonomické činnosti a obživy dnes je mnohem víc, než jsme byli zvyklí. Otázkou ale je, nakolik je to něco nového. Po spirále, na jiné úrovni a celkově trochu jinak, se totiž k určitým jevům vracíme. Klasický typ námezdního dělnictva opět začíná představovat menšinu, jak tomu ostatně bylo i v době, kdy se rodila sociální demokracie.

V České republice je hodně rozšířený názor, že čím víc hodin pracuji, tím jsem lepší a odpovědnější, což podporují i někteří politici. Myslíte si, že to někdy skončí? Na Západě už se pohled na dobu strávenou v práci mění…

Určitě to skončí. Základem je, že mzdy jsou u nás nízké. Proto jsou lidé nucení, aby pracovali víc, než kolik je běžná pracovní doba. Média jsou v zásadě kapitalistické subjekty a nemůžete očekávat, že budou sama o sobě reflektovat v zásadě jiný přístup než přístup velkokapitálu.

Proč se mzdy nezvyšují stejným tempem, jakým roste průmysl?

Protože levicové síly nejen že nedosáhly společenské hegemonie, ale ani dostatečně výrazného podílu na ní. Odbory toho podle mě mají dost před sebou. Blíží se radikální konflikty, které prostě nevyhnutelně přijdou a je třeba se na ně připravit. Vemte si třeba, že Sokolovská uhelná skončí někdy v roce 2036 a do roku 2050 tady nebude jediný důl a jediná uhelná elektrárna! Půjde to strašně rychle – a když jde něco rychle, je to vždycky konfliktní. Ten konflikt se musí odehrávat od začátku, protože když odbory nebudou dostatečně důsledné hned, už na samém počátku, situace se vymkne.

Mají prostor pro to být důsledné a bojovné?

Jistě že ano! Nejsou slabé, mají relativně značnou sílu. Celý odborový zápas je postavený na tom, že proti organizující síle kapitálu postavíte organizující sílu kolektivní akce. Odbory jsou schopné akce, jen se to u nás moc nepoužívá, nejsme na to zvyklí. Odbory mají velký prostor a doufám, že budou jedním z nositelů změny.

V průměru osmihodinová pracovní doba je u nás už více než sto

let. Není čas na její snížení? Samozřejmě. Nastupuje umělá inteligence a naprosto radikálně vše přeorganizovává. A všechny zásadní technologické změny zmenšily rozsah pracovní doby! Pocit smysluplné spolupráce je klíčový pocit, který udržuje lidskou společnost pohromadě. Budou se muset použít všechny možné metody, aby co nejméně lidí bylo z tohoto typu spolupráce vytlačeno. A jednou z těch metod je zkrácení pracovní doby. Váhat není na místě.

Vývoj podle mě povede postupně k tomu, že lidé nebudou pro fungování ekonomiky potřeba jako producenti, ale jako konzumenti. A budeme muset považovat za práci i ty činnosti, které dosud jako práci neakceptujeme. To znamená péči o osobu blízkou, rekvalifikaci a tak dále – a dostávat za ně plnou mzdu.

V České republice jsou tradičně nízké důchody. Souběžně tu funguje jakýsi narativ, že staří lidé mohou být chudí, protože už vlastně nic nepotřebují. Dá se obojí změnit?

Důchody jsou nízké, protože se na ně málo dává. Když se podíváte na země kolem nás, na důchody se relativně v poměru k HDP dává podstatně víc. Bude-li se tu také dávat víc, budou vyšší důchody. A že má být člověk ve stáří chudý? To není žádný přírodní zákon.

Za co by dnes stálo jít do stávky nebo na demonstraci?

Dovedu si představit stávky za vyšší mzdy, stávky za to, aby se radikálně zvyšovaly platby za přesčasy, za práci v sobotu, neděli a o svátcích, nebo stávky proti digitálnímu zotročování.

O výši minimální mzdy pro rok 2022 by se mělo rozhodnout ještě před říjnovými volbami do Poslanecké sněmovny!

Rozhovor s předsedou Asociace samostatných odborů Bohumírem Dufkem

Ministryně práce Jana Maláčová (ČSSD) nedávno navrhla zvýšení minimální mzdy pro rok 2022 ze současných 15.200 Kč měsíčně na 18 tisíc korun. Hnutí ANO to však odmítá z důvodu, že by to přispělo ke zvýšení nezaměstnanosti. Jaký je názor Asociace samostatných odborů?

Podle názoru Asociace samostatných odborů zvýšení minimální mzdy v žádném případě nepovede ke zvýšení nezaměstnanosti v České republice. Protože máme zde řadu podnikatelů a zaměstnavatelů, kteří neustále na veřejnosti tvrdí, že jim chybí pracovní síla. Je to konkrétně vidět i v různých oblastech a oborech, kde v současné době hledají pracovní sílu.

Jako odbory chápeme návrh ministryně Jany Maláčové, aby vzrostla minimální mzda na 18.000 Kč měsíčně, protože ve srovnání s řadou dalších států EU, je u nás mnohem nižší. Ovšem, myslíme si, že v důsledku současného vývoje české ekonomiky, kdy se vyrovnáváme s covidovou pandemií, je zapotřebí najít rozumný kompromis. Asociace samostatných odborů navrhuje, aby se minimální mzda zvýšila na 16.500 Kč měsíčně, což by odpovídalo reálnému vývoji naší ekonomiky.

Zároveň chci upozornit, že by minimální mzda u nás byla mnohem vyšší, kdyby bývalé vlády, tehdy pod vedením ODS, před deseti, patnácti léty, k této otázce přistupovaly odpovědněji. Laxní přístup k tomuto problému se rovněž projevil u bývalé vlády ČSSD, pod vedením tehdejšího premiéra Bohuslava Sobotky.

Jenže, její dávné předchůdkyně, to je vlády bývalých premiérů Mirka Topolánka a Petra Nečase z ODS, měly nezvyšování minimální mzdy jako svůj program. Významnou měrou k tomu tehdy přispěl i bývalý ministr financí Miroslav Kalousek z TOP O9.

Ačkoliv jsme, jako odbory, na jednáních tripartity či při dvoustranných jednáních s tehdejší vládou vyjadřovali s touto politikou absolutní nesouhlas, nebyli jsme vyslyšeni. Byla to prostě politika snižování životní úrovně našich občanů, kterou tehdejší koaliční vlády pod vedením ODS razily.

Proto jsme v uplynulých čtyřech letech přivítali, že současná vláda, pod vedením Andreje Babiše z hnutí ANO, je ochotna o sociálních otázkách s odbory jednat, a to jak při jednáních tripartity, tak i při dvoustranném dialogu.

Co se vám, jako odborům, na jednáních tripartity či při dvoustranném dialogu podařilo v sociální oblasti prosadit?

Z hlediska zájmů ochrany práv a zájmů zaměstnanců jsme řešili otázku zvyšování minimální mzdy, neboť její zvýšení má pozitivní účinek i na růst ostatních mzdových tarifů. Naše pozornost se zároveň soustředila i na zvyšování důchodů.

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová doporučuje, aby vláda o zvýšení minimální mzdy rozhodla ještě před říjnovými volbami do Poslanecké sněmovny. Podporují to i odbory?

Myslím si, že ministryně Jana Maláčová předložila vládě ČR, a v podstatě celé naší veřejnosti, rozumný názor. Asociace samostatných odborů ho plně podporuje. Ještě před říjnovými volbami by bylo velmi žádoucí výši minimální mzdy stanovit a schválit ve vládě.

Ovšem, na druhé straně si musíme uvědomit, že kdyby po říjnových volbách přišla k moci pravicově orientovaná vláda, toto rozhodnutí současné vlády o výši minimální mzdy by s největší pravděpodobností revokovala a zrušila ho. Právě proto připomínám, že otázka výše minimální mzdy by měla být velmi dobře prodiskutována všemi zainteresovanými stranami s tím, že když se najde rozumný kompromis, tak ho budoucí vláda, ať již bude jakéhokoliv politického složení, nechá v platnosti.

Koncem září vláda předkládá do Poslanecké sněmovny k projednání a schválení návrh státní rozpočtu pro příští rok. O kterých bodech státního rozpočtu budete na zářijové tripartitě asi nejvíce diskutovat?

Myslím si, že témat, o nichž se v rámci jednání tripartity rozproudí velmi živá debata, je povícero. Ostatně, dochází k tomu každý rok, a letos to bude důležité z hlediska co nejrychlejšího překonání důsledků covidové pandemie v české ekonomice.

Podle mého názoru, se kvůli návrhu značného schodku státního rozpočtu pro 2022, určitě povede diskuse o tom, jestli je celková výše státního rozpočtu dobře spočítána, a zda není tento schodek příliš vysoký, to je, jestli by neměl být nižší.

Druhou oblastí, o níž se na tripartitě bude hodně diskutovat, je to, zda se česká ekonomika pomalu již dostává z krize či zda tato krize v některých sektorech ekonomiky stále ještě přetrvává a zda to nepotrvá ještě tři, čtyři roky, než se z této krize dostaneme.

To se týká především terciální sféry, kdy zejména hotely restaurace pocítily to, že jim chybí deset milionů zahraničních turistů, jak na to byli zvyklí před vypuknutím covidové pandemie. Zkrátka, tento obrovský propad přílivu zahraničních turistů je velmi zaskočil, neboť tak ohromný propad tržeb prostě nečekali. A neumí se s tím v současnosti ekonomicky vyrovnat. Mnozí z nich nepochopili, že budou muset zrušit hotel nebo trvale zavřít restauraci, jelikož po dobu dvou, tří let, a možná i déle, se zahraniční turisté nevrátí. Takže, v době lockdownů si jejich zaměstnanci začali hledat nová, perspektivnější zaměstnání. Nyní, po znovu otevření hotelů a restaurací, řada z těchto jejich majitelů, má problém sehnat nový personál, protože jejich zaměstnanci odešli tam, kde mají stabilitu výdělku a slušnou pracovní dobu. Ostatně, na dveřích restaurací či v inzerátech v médiích je běžně vidět, že se hledají noví zaměstnanci, zejména kuchaři. Právě ti jsou dnes pro mnohé restaurace „nedostatkovým zbožím“.

Samozřejmě, že v terciální sféře nejde jen o hotely a restaurace, na to navazují další profese, ať již jde o prádelny, čistírny, taxislužbu, průvodce zahraničních trustů apod. I tyto profese se tímto problémem budou muset vyrovnat.

Terciální sféra nebyla jediná, kde došlo k propadům ekonomiky. Jaká se situace v průmyslu, dopravě, stavebnictví či zemědělství?

Statistické údaje, které zveřejňuje Český statistický úřad o situaci v hlavních oblastech české ekonomiky ukazují, že se tam situace pozvolna mění k lepšímu. Je naděje, že v příštích dvou, třech letech se tato část naší ekonomiky rozběhne natolik, že se bude moci hovořit o tom, že Česká republika je, z ekonomického hlediska, z nejhoršího již venku, a že poté začne opět výrazněji růst.

Podle mého názoru je zde však jiný problém, o němž se v posledních letech hovoří, a to bez ohledu na covidovou pandemii. Jde o otázku odvodů zisků zahraničních společností, které každoročně odtékají do mateřských zemí, odkud pocházejí tyto firmy, anebo přímo do daňových rájů, jako jsou Lichtenštejnsko, Nizozemí anebo nejoblíbenější daňové ráje světa Seychely, Belize či Hongkong. Víte, cca 300 miliard korun takto ročně, to je bez zdanění, odteče z České republiky do zahraničí. Proto odbory již několik let požadují, aby česká vláda s tím něco udělala.

Jenže, zatím na české politické scéně nebyla shoda k tomuto řešení. Pravicové politické strany veřejně hlásají, že si to nepřejí. Přitom, určitým zdaněním tohoto kapitálu, který Českou republiku každoročně opouští, by byly ve státním rozpočtu potřebné prostředky jak na navrhované a schválené investice, tak i na pokrytí poměrné části mandatorních, především sociálních výdajů.

V současné době se u nás hovoří i o zdanění nadnárodních bankovních institucí či obrovských technologických firem. Proč?

Vždyť, právě tyto společnosti, a nejen ony, mají obrovské zisky ze svého podnikání u nás, přičemž tyto zisky odvádějí do jiných zemí. Proto jsou ty to společnosti a firmy v hledáčku levicově orientovaných politických stran, aby alespoň určitá část jejich zisku pomohla české ekonomice.

Ještě k tomu musím dodat, že obrovské finanční zisky mají u nás i zahraniční obchodní řetězce, které svými supermarkety a hypermarkety ovládají přes 80 procent našeho maloobchodního trhu. Faktem je, že v poslední době dochází k enormnímu zdražování všeho prodávaného zboží, zejména však potravin. Naši spotřebitelé musejí tak opravdu hlouběji sáhnout do svých peněženek. To přirozeně je, ve srovnání s tím, co platí zákazníci v mateřských zemích těchto řetězců, nespravedlivé.

Mimochodem, nespravedlivé jsou i mzdy našich zaměstnanců v prodejnách těchto řetězců, a to ve srovnání s výší mezd v mateřských zemích, kde tyto firmy sídlí. Proto si myslím, že i zisky těchto zahraničních obchodních řetězců by měly být rovněž více zdaněny. Každopádně by to pomohlo našemu státnímu rozpočtu!

Vrátím-li k otázce schvalování státního rozpočtu pro rok 2022, o níž jsme před chvílí hovořili, musím dodat, že záleží především na tom, jaké bude složení Poslanecké sněmovny po říjnových volbách. Myslím si, že poslanci ještě v prosinci, jako tomu bylo v předchozích dvou letech, budou diskutovat o výši a struktuře státního rozpočtu. Rozpočet bude nakonec schválen na konci roku, a to ve znění, které bude odpovídat danému rozložení politických sil v Poslanecké sněmovně.

Zaměstnanci na železnici budou mít více času na odpočinek

Vláda schválila nařízení, které upravuje pracovní dobu a odpočinek pro zaměstnance ve vnitrostátní drážní dopravě, především pro strojvedoucí. Cílem je zvýšit bezpečnost na železnici a předejít lidskému selhání kvůli přetěžování zaměstnanců.

„Za rostoucím počtem mimořádných událostí na železnici stojí v celé řadě případů lidský faktor. Zaměstnanci, ale i zaměstnavatelé se na nás obraceli kvůli tomu, že předepsaný odpočinek mezi pracovními směnami je příliš krátký a vede k únavě i nepozornosti. Nemluvím už o tom, že se mnohdy nerespektují ani stávající pravidla. Situaci proto chceme společně s ministerstvem dopravy urychleně změnit, protože je ve hře bezpečnost lidí,“ vysvětluje ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD).

Ministerstvo práce a sociálních věcí proto společně s ministerstvem dopravy navrhlo nařízení vlády, které upravuje režim odpočinku pro provozní zaměstnance, hlavně pro strojvedoucí. V posledních letech byli přetěžováni kvůli nárůstu dopravy i počtu dopravců. Problémem byla délka tzv. režijní jízdy, která mohla prodloužit samotnou směnu zaměstnance. Dalším zásadním nedostatkem, na který často upozorňují samotní strojvedoucí, je krátký minimální zkrácený odpočinek mezi směnami (6 hodin), jeho nedostatečná kvalita a rovněž velmi dlouhá doba, po kterou jsou zaměstnanci povinni pracovat, nebo ji trávit cestou mezi různými místy výkonu práce během 24 hodin.

V nařízení vlády se zpřesňuje délka směny, jejíž součástí je režijní jízda, včetně samostatné evidence trvání režijní jízdy. Směnu nyní bude možné naplánovat nejvýše na 13 hodin, ale pokud její součástí bude režijní jízda, tak bude možné tuto směnu prodloužit jen o dobu jejího trvání, nejvýše však na 15 hodin. Dále nařízení omezuje celkový čas během dne, ve kterém lze rozdělit směnu do více částí (rovněž nejvýše na 15 hodin). Kromě toho se prodlouží minimální doba zkráceného nepřetržitého odpočinku mezi směnami z 6 hodin na minimálních 7 hodin za podmínky, že zaměstnanci musí mít čas na to se vyspat na lůžku alespoň 6 hodin.

Mistrovská zkouška jde do finále, dnes by ji měla projednat vláda

Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) připravilo změnu zákona o Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, a tím zavedení mistrovské zkoušky. Chce tak vyřešit fakt, že absolventi odborných škol nemají možnost formálně doložit, že jsou mistry svého oboru. Tedy zatím není oficiální způsob, jak mohou lidé prokázat, že v určité zpravidla řemeslné profesi dosahují nejvyšší možné úrovně. Návrh by dnes měla projednat vláda.

„Splnili jsme, co jsme slíbili. Nebylo to jednoduché, ale vše je připraveno ke schválení vládou,“ říká vicepremiér a ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček a dodává: „Chceme, aby výsledkem byl transparentní, jednotný a všeobecně uznávaný systém ověřování. Úspěšné absolvování mistrovské zkoušky potvrdí, že daný člověk umí navrhnout a vytvořit mistrovské dílo, je schopný řídit práci či vést zakázku a vykonávat povolání na nejvyšší možné úrovni i z hlediska provozně ekonomického.“

Zavést mistrovskou zkoušku je podle zaměstnavatelů velmi žádoucí. Podporují ho a na souvisejícím materiálu pro vládu se podílely mj. Hospodářská komora České republiky, Agrární komora České republiky, Svaz průmyslu a dopravy České republiky, Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR, Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR a Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR. Mistrovskou zkoušku dnes posvětila i Řemeslná rada, která se sešla na MPO. Tvoří ji na třicet cechmistrů a vrcholových představitelů českého řemesla z pětadvaceti cechů sdružených pod Asociací malých a středních podniků a živnostníků.

Ministerstvo průmyslu a obchodu iniciovalo také to, aby na 2. stupni základních škol byl povinný předmět Technika. Ve školním roce 2019/2020 se tak na vybraných 30 školách realizoval pilotní projekt Rozvoj technického myšlení, technické tvořivosti a praktických činností v základním vzdělávání. Měl za cíl začlenit techniku do výuky, podporovat využívání digitálních technologií s důrazem na rozvoj digitálních kompetencí. Šlo samozřejmě také o podporu technického myšlení, technické tvořivosti, manuální zručnosti či informatického myšlení žáků.

Ve školním roce 2020/2021 pak na 60 vybraných základních školách proběhlo pokusné ověřování podle nového Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání s pracovním názvem Člověk a technika. To vše ve spolupráci s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT).

„Účelem pilotního projektu je systematické posílení rozvoje technického myšlení, prakticky aplikovaných dovednostní, jemné motoriky a technické tvořivosti s vazbou na nové technologie v rámci kurikula v základním vzdělávání,“ vysvětluje ministr školství, mládeže a tělovýchovy Robert Plaga.

MPO a MŠMT stojí také za projektem Tour for the Future. Jde o pojízdnou učebnu techniky, která putuje po České republice a seznamuje žáky 8. a 9. tříd základních škol s technikou a technologickým pokrokem a vývojem. To vše s cílem zvýšit zájem o nové technologie a studium technických oborů.

Prohlášení Představenstva OSŽ k zamýšlenému zastavení objednávky na osobní vlakovou dopravu na 7 regionálních tratích a zásadní redukci objednávky na dalších 5 regionálních tratích ze strany vedení Středočeského kraje

Představenstvo OSŽ zásadně nesouhlasí se zamýšlenou redukcí rozsahu osobní vlakové dopravy na výše uvedených tratích. Stejně jako mnoho dalších občanů jsme přesvědčeni, že se jedná o neuvážený krok, který je z dlouhodobého hlediska v zásadním nesouladu se záměry EU a ČR v oblasti posílení a rozvoje ekologické dopravy.

Je mimo pochybnost, že železniční doprava je po zahrnutí všech faktorů jednou z nejšetrnějších druhů hromadné dopravy k životnímu prostředí, což jednoznačně potvrzuje rovněž budoucí předpokládaný technický rozvoj úrovně železničních vozidel a tratí.

Jsme rovněž přesvědčeni, že při započtení všech externalit, vyšší kapacitě a životnosti vozidel, rozsahu bezpečnostních prvků pro ochranu zdraví cestujících a narovnání podmínek se silniční dopravou, nemusí osobní železniční doprava vycházet jako ta výrazně dražší, ba naopak.

Je nám známo, že Středočeský kraj ve spolupráci s hlavním městem Prahou doposud silně podporoval a podporuje veřejnou železniční dopravu. To vnímáme pozitivně. Chápeme rovněž, že současná situace tlačí velkou část společností a institucí k úsporným opatřením.

Domníváme se však a zároveň apelujeme na vedení Středočeského kraje, aby s ohledem na výše uvedené a s ohledem na budoucnost revidovalo svůj záměr ohledně redukce veřejné železniční dopravy. Chceme upozornit, že v minulosti vedly všechny tyto a podobné redukce k těžko vratitelným negativním dopadům.

Za další vážný argument proti zamýšlené redukci lze uvést skutečnost, že u některých tratí došlo v uplynulém období k poměrně značným investicím do modernizace tratí. Redukcí provozu by došlo k znehodnocení proinvestovaných prostředků. Je smutným příběhem, že je to z velké části následek absence řádně projednané, dlouhodobé a konzistentní dopravní politiky státu.

Považujeme za nezbytné, aby vedení Středočeského kraje a MD ČR zahájilo dialog, jehož cílem by mělo být nalezení oboustranně přijatelného řešení pro zachování veřejné osobní železniční dopravy.

Nové znění Zákoníku práce

Nakladatelství SONDY vydává ve druhé polovině měsíce srpna 2021 nové úplné znění Zákoníku práce k 1. 7. 2021 od renomovaných autorů Jaroslava Stránského, Vojtěcha Kudlubiece, Šárky Homfray, Kristýny Tomiczkové a Denisy Heppnerové.

Tento obsáhlý komentovaný Zákoník práce, včetně související judikatury, se stane velmi účinným pomocníkem v odborové práci a při vyjednávání pracovně právních problémů.

Cena publikace je 1 490 Kč, pevná vazba, formát A5, 1 088 stran.

Zákoník práce můžete již nyní objednat na e-mailové adrese Hoffmannova.Hana@cmkos.cz nebo telefonicky na čísle 739 534 613.

Důchody se zvýší o 300 korun navíc, pětistovku dostanou senioři i za každé vychované dítě

Senát ponechal novelu zákona o důchodovém pojištění v podobě, která opustila Poslaneckou sněmovnu. Znamená to minimálně dvě dobré zprávy pro současné i budoucí seniory a seniorky. Novela přinese zvýšení důchodů o 300 korun nad rámec zákonem stanové částky, a pětistovku navíc pro ty, kteří vychovávali děti. Dříve půjdou do penze i záchranáři bez toho, aby se snižovala výše jejich důchodu.

„Stala se průlomová věc! Konečná verze zahrnuje nejen navýšení penzí, ale především i 500 korun výchovného za každé dítě. Za výchovné, které je rozhodně spravedlivé vůči těm, kteří na něj budou mít nárok, bojovala dlouhodobě sociální demokracie,“ zdůraznila ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD).

Důchody tedy porostou v příštím roce o 300 korun více, než by se zvýšily jen podle automaticky stanovené valorizace. Podle odhadů Ministerstva práce a sociálních věcí by měly v příštím roce při zohlednění dodatečného zvýšení růst o 797 Kč (o 5,2 %). Průměrný důchod by tak měl být podle předběžných čísel zhruba 16 275 Kč a měl by dosahovat
přibližně 43 % průměrné mzdy. Senátoři ponechali v novele návrh zástupců ČSSD na tzv. výchovné. Všem primárně pečujícím o děti by se tak měl důchod zvýšit o 500 Kč za každé vychované dítě. „Jedná se především o ženy, u nichž je průměrná výše důchodů o téměř tři tisíce korun nižší než u mužů. Přitom se zasloužily o výchovu nové generace, která ze svých příjmů mimo jiné přispívá i do důchodového systému,“ upřesňuje Jana Maláčová.

Změny by se měly týkat současných i budoucích seniorek a seniorů.
„Dřívější odchod pro záchranáře má platit od roku 2023, do té doby se musí zpřesnit definice. Nicméně to je věc, se kterou si dokážeme poradit. Jsem ráda za to, že se s tím počítá, ale budu dál bojovat za dřívější odchod bez finančního dopadu i pro pracující v náročných profesích,“ ubezpečuje ministryně, s tím, že by mělo jít například o horníky, svářeče, brusiče, kováře, ale také například o specializované zdravotní sestry.

Novela nyní poputuje k podpisu k prezidentovi republiky. Zvýšení důchodů o 300 korun nad rámec valorizace by mělo platit od začátku roku 2022 a další změny 1. ledna 2023.

Ministr dopravy Karel Havlíček navštívil ohrožené tratě, Mšeno a Trhový Štěpánov

V reakci na publikované snahy nového vedení Středočeského kraje zrušit či výrazně omezit osobní vlakovou dopravu na řadě tratí se ministr dopravy,průmyslu a obchodu Karel Havlíček (za ANO) rozhodl této zvůli postavit a tyto tratě postupně navštěvovat. První na řadě bylo projetí tratě Mladá Boleslav – Mšeno – Mělník v pátek 6. 8. 2021.

V rekonstruovaném motorovém voze řady 810 řazeném na běžném vlakovémspoji s ministrem cestovali mimo jiné generální ředitelé Správy železnic Jiří Svoboda a ČD Ivan Bednárik. K delegaci se připojili i zástupci Středočeského kraje, předseda Výboru pro dopravu a člen zastupitelstva Ondřej Lochman (STAN) a náměstekhejtmanky pro oblast regionálního rozvoje a územního plánování a radní Jiří Snížek (Piráti).

Na nádraží ve Mšeně přítomné uvítal starosta města Martin Mach a po krátkém pěším přesunu následovalo jednání na radnici, při kterém byla ze strany starosty vyjádřena kritika nad nepovedenou integrací autobusů do PID. Přítomní vyjádřili zájem o zachování vlakovýchspojů (s výjimkou pana Snížka) a podepsali se do petičního archu.

Vzhledem k blížícímu se termínu uzávěrky GVD 2021/22 bylo dohodnuto objednání vlaků ve stávajícím rozsahu s tím, že bude nutné dořešit jejichfinancování. Po krátké prohlídce města včetně návštěvy několika provozoven a vzorně udržovaných historických městských lázní následoval pěší návrat na nádraží a pokračování vlakem do Mělníka.

Ministerská návštěva další ohrožené tratě se uskutečnila v sobotu 14. 8. 2021 na nádraží v Trhovém Štěpánově, kde delegaci uvítal starosta městaJosef Korn. Sešlo se i velké množství převážně místních občanů, kterým osud vlakových spojů není lhostejný, někteří ještě měli v živé paměti zrušení koncového úseku do Dolních Kralovic v roce 1975 kvůli výstavbě VD Želivka, byť až do Bernartic mohla být dráhazachována – nenachází se v zatopeném území. Na podpis petice se vytvořila dlouhá fronta. Ačkoliv pan ministr zval paní hejtmanku Peckovou, z krajského úřadu nedorazil nikdo.

Starosta města v proslovu ke shromážděným občanům shrnul zklamání nad jednáním vedení kraje za hnutí STAN, které dostalo ve volbách nejvícehlasů a chce se občanům za projevenou důvěru odměnit rušením vlaků, resp. jejich osekáváním k větším uzlům a přestavbou na cyklostezky. Někde jezdí vlaky po 10 minutách a zde žádné? Snad kraj dostane rozum!

Ministr Havlíček zdůraznil, že vlaková doprava je veřejná služba jako zdravotnictví a školství, nelze vše hodnotit jen ekonomicky. Když krajpotřeboval přispět, rádi vyšli vstříc, ale takto, jako nyní Středočeský, se nechová žádný kraj, a to zavání vydíráním. Tratě se zmodernizovaly, přes miliardu šlo do úseků krajem nyní navržených ke zrušení vlaků. Chybí dlouhodobá koncepce, nelze se řídit tím,jak se pokaždé změní vedení kraje, je třeba motivovat lidi, aby nejezdili po silnici, ale po železnici. Úspora několika desítek milionů je pod rozlišovací schopnost i kraje, omezení vlaků by byl začátek konce. V závěru vyzval k podpisu petice.

Generální ředitel SŽ Jiří Svoboda též konstatoval, že omezování železniční dopravy je špatný krok, jsou připraveny investice do zabezpečenídalších přejezdů za účelem odstranění propadů rychlosti až na 10 km/h s podporou EU. Jak se jednou vlak zruší, je pozdější obnova problém, tratě chce SŽ udržet v provozu.

V závěru promluvil i Zdeněk Jandejsek, předseda představenstva RABBIT Trhový Štěpánov, a. s., zaměstnávající na 1700 lidí. Snahy kraje považuje za nepředvídatelné, elektrická auta jsou drahá a většina lidí si je nebude moci dovolit, proto lze očekávat návrat k veřejné dopravě, je třeba i mít úctu k předkům, kteří trať před necelými 120 lety vybudovali. Zaměstnanci vlakem jezdí, i nákladní dopravapo trati se intenzivně využívá, nedovedou si představit fungovat bez ní, dodal.

Postranní panel