Podle nejnovějších oficiálních údajů jsou lidé pobírající zákonnou minimální mzdu ve většině členských států EU ohroženi chudobou.
Dvacet dva členských států Evropské unie má zákonem stanovenu výši minimální mzdy, ale ve většině z nich nedosahuje ani hranice rizika chudoby – 60 % průměrné mzdy. V 10 členských státech je zákonné minimum 50 % průměrné mzdy nebo i méně.
To dnes znamená, že miliony lidí v celé Evropě si nemohou dovolit slušnou životní úroveň navzdory zaměstnání na plný úvazek. Podle OECD mají Španělsko, Česká republika a Estonsko nejnižší úroveň zákonné minimální mzdy ve srovnání se průměrnou mzdou.
To dnes znamená, že miliony lidí v celé Evropě si nemohou dovolit slušnou životní úroveň navzdory zaměstnání na plný úvazek. Podle OECD mají Španělsko, Česká republika a Estonsko nejnižší úroveň zákonné minimální mzdy ve srovnání se průměrnou mzdou.
Evropská odborová konfederace (ETUC) předkládá tyto údaje v rámci konzultací Evropské komise o tom, jak dodržovat závazek Ursuly von der Leyenové, aby všichni pracovníci v EU měli prospěch ze spravedlivé minimální mzda.
Zástupkyně generálního tajemníka EOK Esther Lynchová uvedla:
Zástupkyně generálního tajemníka EOK Esther Lynchová uvedla:
„Principem minimální mzdy je přesně vymezit hranici slušnosti a chudoby. Skutečnost je taková, že zákonná minimální mzda ve většině evropských zemí je vědomě stanovena pod hranicí chudoby, což je skandální. Pokud osoba pracuje na plný úvazek, neměla by si vybrat mezi vytápěním a jídlem. Komise musí mít jasno v tom, co považuje za spravedlivou zákonnou minimální mzdu. To rozhodně nemůže být nižší než 60% průměrné mzdy, to je měřítko rizika chudoby.“
Podle Lynchové je třeba posoudit přiměřenost této hodnoty ve vztahu ke skutečným cenám (a spotřebním košům zboží a služeb) definovaným odborovými svazy a zaměstnavateli na vnitrostátní úrovni. Minimální mzda musí odrážet úroveň životních nákladů. Musí to být doprovázeno opatřeními na podporu kolektivního vyjednávání, které zůstává nejlepším ochranou před chudinskými mzdami.