Ocelářská unie nesouhlasí s plošným zavíráním průmyslu

Ocelářské firmy berou pandemii čínského koronaviru od počátku vážně, chovají se maximálně zodpovědně, protože si nemohou dovolit přijít o zaměstnance v nepřetržitých provozech, jejichž uzavření by mohlo stát miliardy korun. Přijatá opatření jdou často nad rámec zákonných povinností.

Firmy zajišťují účinné ochranné pomůcky, minimalizují kontakt osob a častým testováním včas odhalují infekce, které vesměs pocházejí z domova. Jen ve třech největších členských firmách stála tato opatření zatím desítky milionů korun, přičemž stát nijak nepřispěl. Podíl aktivních případů v našich firmách je přibližně o 50 % nižší než dostupná a jasně podhodnocená čísla pro obecnou populaci. To jednoznačně vyvrací mýtus o tom, že průmyslové firmy jsou semeništěm nákazy.

Ocelářská unie nesouhlasí s plošným uzavřením všech firem tak, jak to navrhují někteří neinformovaní jednotlivci včetně ministrů Hamáčka a Maláčové. „Firmy nelze házet do jednoho pytle. Některé se chovají zodpovědně, jiné ne. Firmy v ocelářství – kde lidé často pracují ve složitých podmínkách a mají proto speciální kvalifikaci – si nemohou dovolit o zaměstnance přijít,“ řekl Daniel Urban, předseda představenstva Ocelářské unie. Naše firmy přijaly od počátku pandemie v provozech nadstandardní a přísná opatření proti šíření koronaviru, protože jsme zvyklí chovat se vůči zaměstnancům i společnosti zodpovědně.

Zastavení provozu huti včetně sfouknutí vysokých pecí je pro hutě nemyslitelné. Třeba v Třineckých železárnách by to znamenalo dodatečné náklady ve výši stovek milionů až několika miliard korun. Nepřetržité hutní provozy nelze jen tak odstavit a za týden zase rychle nastartovat. „Oceňujeme podporu ministra Havlíčka, který si to na rozdíl od některých kolegů z vlády uvědomuje“, dodal Urban.

Členské firmy Ocelářské unie v maximální možné míře dodržují všechna preventivní hygienická i organizační opatření, což pravidelně potvrzují i kontroly hygienické služby. „Upravili jsme začátky a konce směn tak, aby se pracovní týmy nepotkávaly, máme home office, provádíme pravidelnou a důkladnou dezinfekci společných prostor, poskytujeme dostatek ochranných pomůcek, provádíme vlastní detailní trasování, zavedli jsme vlastní programy profylaktických karantén včetně nadstandardních náhrad a provádíme časté antigenní testování“, řekl Ivo Žižka, personální ředitel a člen představenstva Třineckých železáren.

Jak dokládají data Ministerstva zdravotnictví ČR ze dne 31. ledna 2021 zveřejněná v médiích, průmyslové firmy jsou místem, kde je na počet zaměstnanců méně nakažených než v jiných odvětvích. Stejně hovoří i interní statistiky našich členských firem: Liberty Ostrava hlásí 0,74 % aktivních případů, Vítkovice Steel 0,88 % a ArcelorMittal Tubular Products Karviná 0,77 %. Číslo pro obecnou populaci, které je jasně podhodnocené, je k dnešnímu dni 1,39 %. Průmysl jako celek je tedy pod palbou ničím nepodložené kritiky.

Ocelářské firmy v mnoha směrech suplují roli státu, aniž by je česká vláda kompenzovala. Neustálé testování a striktní dodržování hygienických opatření jsou přitom klíčem k zastavení šíření viru. „Za dobu trvání pandemie jsme za výše uvedená opatření utratili miliony korun, a to v situaci, kdy jsme v obrovské nejistotě, co se týče vývoje ekonomiky a poptávky, která klesla již během první vlny“, řekla Kateřina Nogolová, členka představenstva Vítkovice Steel. „Jen poslední faktura za PCR testy byla na více než 200 tisíc korun, takže netrpělivě čekáme na detailní informace k příspěvku státu na náklady spojené s testováním ve firmách,“ řekla Nogolová. Třinecké železárny odhadují náklady na mimořádná opatření na 4 miliony korun měsíčně.

„Pro ochranu zdraví zaměstnanců v provozech děláme maximum, protože zaměstnanci jsou to nejcennější, co máme“, řekl třinecký Žižka. Totální „lockdown“ by mohl být kontraproduktivní, jelikož nemusí omezit sociální kontakty, právě naopak: hromadná celonárodní dovolená ve firmách může vyústit v setkávání a kontaktům lidí mimo pracoviště, tedy mimo zaběhlou a fungující kontrolu. Přerušení výroby v odvětvích jako je ocelářství, jež se sotva začínají vzpamatovávat z propadu poptávky v roce 2020, a jež kontinuálně generují tolik potřebné odvody a daně do státního rozpočtu, by znamenalo jen další a další obrovské náklady a riziko vzniku škod na technologiích.

  • Zdroj: Ocelářská unie