Poměry ve společnosti Acerbis, která má vedení v Itálii, nepřinášely zaměstnancům radost. Řešily se mzdové rozdíly, vládla nespokojenost s manažerem a velmi špatná komunikace s mateřskou firmou. Zaměstnanci se obrátili na OS KOVO, které do vyjednávání s vedením vneslo řád, a výsledky se dostavily. Dnes zde působí Seskupení členů.
S Kamilem Popelkou z výboru seskupení jsme hovořili o tom, jak spolupráce s OS KOVO začala.
S Kamilem Popelkou z výboru seskupení jsme hovořili o tom, jak spolupráce s OS KOVO začala.
Kdy vzniklo české zastoupení firmy?
Jelikož tu nepracuji od začátku, tuším, že v Česku ACERBIS vznikal od roku 2010, ale oficiální výroba a rozjetí firmy začala až rokem 2013.
Jelikož tu nepracuji od začátku, tuším, že v Česku ACERBIS vznikal od roku 2010, ale oficiální výroba a rozjetí firmy začala až rokem 2013.
Co vaše firma vyrábí? Jaké jsou vazby na vaši mateřskou společnost? Jaká je ve vašem oboru konkurence?
Naše firma se zabývá výrobou plastových dílů, převážně nádrží pro motorky KTM, BMW, Yamaha, Suzuki, Kawasaki, Honda. V posledních letech ale více doplňujeme výrobu průmyslových nádrží – tzn. hydraulické nádrže, nádržky pro chladicí kapalinu, AD blue nádrže pro Bobcat, Caterpilar, Manitou, Fendt, Tatru. Vazby na mateřskou firmu jsou silné, vše k nám přichází z Itálie, nové projekty, technologie, komponenty, formy. A celkově vedení našeho závodu. Momentálně jsme u nás bez oficiálního vedení a vše se řeší s Itálií – nové smlouvy apod. Pokaždé jsme zde měli plant managera, ale po odchodu posledního Itálie zjistila, že tu nikoho nepotřebují, a v podstatě si to tu vedeme sami s tím, že vše se konzultuje s Itálií.
Naše firma se zabývá výrobou plastových dílů, převážně nádrží pro motorky KTM, BMW, Yamaha, Suzuki, Kawasaki, Honda. V posledních letech ale více doplňujeme výrobu průmyslových nádrží – tzn. hydraulické nádrže, nádržky pro chladicí kapalinu, AD blue nádrže pro Bobcat, Caterpilar, Manitou, Fendt, Tatru. Vazby na mateřskou firmu jsou silné, vše k nám přichází z Itálie, nové projekty, technologie, komponenty, formy. A celkově vedení našeho závodu. Momentálně jsme u nás bez oficiálního vedení a vše se řeší s Itálií – nové smlouvy apod. Pokaždé jsme zde měli plant managera, ale po odchodu posledního Itálie zjistila, že tu nikoho nepotřebují, a v podstatě si to tu vedeme sami s tím, že vše se konzultuje s Itálií.
Dodáváme téměř do celého světa – USA, Itálie, Rakousko, Německo, Čína, Česká republika, Francie. Ohledně konkurence vám moc nepovím, vedle nás je také firma, která vyrábí stejnou technologií, ale dělají převážně veliké jímky – my jsme více specializovaní na drobnější, složitější výrobky. Upřímně ani nevím, zda je v Čechách firma se stejným zaměřením. Ale s počtem našich objednávek si myslím, že jsme většinou hlavním dodavatelem. Acerbis jako takový má dlouhou historii.
Kolik má vaše společnost zaměstnanců? Řešíte podstav? Jak je těžké získat ve vaší lokalitě nové zaměstnance, v jakých oborech je nejčastěji hledáte?
Momentálně máme něco okolo sedmdesáti zaměstnanců. Pokud nejsou lidi, jdou pracovat vyšší pozice – vedoucí směny, vedoucí výroby se seberou a jdou pracovat na stroj. Kvůli naší historii (ta nebyla po nástupu ukrajinských zaměstnanců a šikaně českých zaměstnanců před šesti lety příliš dobrá) se tu z okolí vystřídalo mnoho lidí, kteří nevydrželi kvůli malým výplatám a nerovnému zacházení. Upřímně, bereme každého, kdo má chuť pracovat, je spolehlivý a učenlivý, historicky tady ale nejčastěji pracovali kuchaři, truhláři a opraváři zemědělských strojů. Všechny nové pracovníky rádi zaučíme, takže může přijít i absolvent ze školy, bez zkušeností, pokud se ukáže v dobrém světle. Není problém kariérní růst. Například já jsem vyučený kuchař číšník, začínal jsem jako operátor na stroji, když bylo potřeba, tak jsem zametal. Po šesti letech jsem se přes pomocníka vedoucího směny a vedoucího směny dostal až na vedoucího výroby. Už to dělám dva roky a jsem spokojený.
Momentálně máme něco okolo sedmdesáti zaměstnanců. Pokud nejsou lidi, jdou pracovat vyšší pozice – vedoucí směny, vedoucí výroby se seberou a jdou pracovat na stroj. Kvůli naší historii (ta nebyla po nástupu ukrajinských zaměstnanců a šikaně českých zaměstnanců před šesti lety příliš dobrá) se tu z okolí vystřídalo mnoho lidí, kteří nevydrželi kvůli malým výplatám a nerovnému zacházení. Upřímně, bereme každého, kdo má chuť pracovat, je spolehlivý a učenlivý, historicky tady ale nejčastěji pracovali kuchaři, truhláři a opraváři zemědělských strojů. Všechny nové pracovníky rádi zaučíme, takže může přijít i absolvent ze školy, bez zkušeností, pokud se ukáže v dobrém světle. Není problém kariérní růst. Například já jsem vyučený kuchař číšník, začínal jsem jako operátor na stroji, když bylo potřeba, tak jsem zametal. Po šesti letech jsem se přes pomocníka vedoucího směny a vedoucího směny dostal až na vedoucího výroby. Už to dělám dva roky a jsem spokojený.
Kdy vzniklo Seskupení členů ve vaší firmě? Kdo zrod inicioval a z jakého důvodu?
Seskupení vzniklo, tuším, někdy v polovině roku 2020. Z výše popsaných důvodů (nerovné zacházení, peníze dle „obličeje“, bossing ze strany bývalého plant managera) jsem se rozhodl zasáhnout, už jsem chtěl podat výpověď, ale mám rád tuhle firmu, kolegové jsou super, práce je různorodá, tak jsem to zkusil ještě s OS KOVO. A to byla výhra.
Seskupení vzniklo, tuším, někdy v polovině roku 2020. Z výše popsaných důvodů (nerovné zacházení, peníze dle „obličeje“, bossing ze strany bývalého plant managera) jsem se rozhodl zasáhnout, už jsem chtěl podat výpověď, ale mám rád tuhle firmu, kolegové jsou super, práce je různorodá, tak jsem to zkusil ještě s OS KOVO. A to byla výhra.
Jaké problémy řeší vaše Seskupení členů? Kolik má členů a jak se vám daří oslovovat další?
U nás se řešily hlavně mzdy, aby všichni byli spravedlivě ohodnoceni. Nový zaměstnanec měl větší nástupní mzdu než lidé, kteří tu pracovali roky. Byl problém se smlouvami a celkově s vedením. Zjistili jsme, že zde byl komunikační šum v podobě našeho bývalého plant managera, který italskému vedení sděloval nepravdy a všechny nás tady hanobil. Teď s odstupem času i vedení v Itálii vidí, že založit odbory byla dobrá věc. Prolomili jsme komunikační bariéru, vše se řeší přímo, bez okolků, ale hlavně tak, jak to je. V Itálii vše funguje jinak, proto byl problém si něco „vydupat“. Neznali český zákon a nevědomě ho porušovali, což se nám společně s OS KOVO daří postupně řešit. Je to běh na dlouhou trať, ale výsledky jsou vidět.
U nás se řešily hlavně mzdy, aby všichni byli spravedlivě ohodnoceni. Nový zaměstnanec měl větší nástupní mzdu než lidé, kteří tu pracovali roky. Byl problém se smlouvami a celkově s vedením. Zjistili jsme, že zde byl komunikační šum v podobě našeho bývalého plant managera, který italskému vedení sděloval nepravdy a všechny nás tady hanobil. Teď s odstupem času i vedení v Itálii vidí, že založit odbory byla dobrá věc. Prolomili jsme komunikační bariéru, vše se řeší přímo, bez okolků, ale hlavně tak, jak to je. V Itálii vše funguje jinak, proto byl problém si něco „vydupat“. Neznali český zákon a nevědomě ho porušovali, což se nám společně s OS KOVO daří postupně řešit. Je to běh na dlouhou trať, ale výsledky jsou vidět.
Členů máme kolem dvaceti. Více než 50 % zaměstnanců jsou agenturní zaměstnanci s vízy na tři měsíce, proto nám toto číslo od založení moc nepovyrostlo. Vlastně v seskupení jsou všichni, kteří tu jsou zaměstnaní více jak 3–4 roky, pamatují na „teror“ a chtěli být součástí těch změn k lepšímu. Nyní, když nastoupí nový pracovník, je velice obtížné mu objasnit, co OS KOVO znamená pro naši firmu, jak nám pomohli, protože oni sami to nezažili. Ale pracuje se na tom a doufám, že naše základna se rozroste a budeme dál pracovat na zvelebování naší malé rodinné firmičky.
Jak vaše společnost přežila koronavirovou krizi, bylo jí vaše odvětví nějak dotčeno?
V podstatě jsme krizi nepocítili, vyráběli jsme nonstop, odstávka nebyla, občas někdo vypadl, uzdravil se a vrátil. Zákazníci objednávky nezrušili, takže práce jsme měli dost. Pracovníků taky. Jak jsem zmínil, máme tu více než 50 % ukrajinských zaměstnanců na tři měsíce. Když byly zavřené hranice, víza se prodloužila, což bylo pro mě (a naši firmu) pozitivní. Lidé zůstali déle, lépe se naučili (tři měsíce na zaučení u nás je opravdu málo) a každé tři měsíce se zde nestřídalo 40 lidí. Zaznamenali jsme ale problém s materiálem a nedostatkem plastového granulátu. Museli jsme přejít na jiné dodavatele, což byl takhle narychlo problém. Ale zvládli jsme to a jedeme dál. A doufám, že snad už bude jen líp.
V podstatě jsme krizi nepocítili, vyráběli jsme nonstop, odstávka nebyla, občas někdo vypadl, uzdravil se a vrátil. Zákazníci objednávky nezrušili, takže práce jsme měli dost. Pracovníků taky. Jak jsem zmínil, máme tu více než 50 % ukrajinských zaměstnanců na tři měsíce. Když byly zavřené hranice, víza se prodloužila, což bylo pro mě (a naši firmu) pozitivní. Lidé zůstali déle, lépe se naučili (tři měsíce na zaučení u nás je opravdu málo) a každé tři měsíce se zde nestřídalo 40 lidí. Zaznamenali jsme ale problém s materiálem a nedostatkem plastového granulátu. Museli jsme přejít na jiné dodavatele, což byl takhle narychlo problém. Ale zvládli jsme to a jedeme dál. A doufám, že snad už bude jen líp.