Je v zájmu zdravotnických pracovníků a zaměstnanců pracujících u poskytovatele sociálních služeb, aby se očkování na COVID-19 dobrovolně podrobili, a tím přispěli ke snižování rizika onemocnění a dalšího šíření nákazy.

Na druhé straně, případné odmítnutí podrobit se očkování (ať už je ze strany zaměstnance zdůvodněno například odkazem na jeho zdravotní stav nebo není zdůvodněno nijak) nelze považovat za porušení pracovní kázně ani za nesplňování požadavků pro řádný výkon práce.

Případné nepodrobení se očkování na COVID-19 nelze kvalifikovat jako důvod pro dání výpovědi zaměstnanci podle § 52 písm. g) ani f) zákoníku práce (ani pro dání tzv. vytýkacího dopisu); ovšem pokud se zaměstnanec odmítne očkování podrobit, může být zaměstnavatelem jednostranně převeden v rámci pracovní smlouvy například na jiné pracoviště v rámci zaměstnavatele (§ 41 odst. 3 zákoníku práce), a to i kdyby s tím zaměstnanec nesouhlasil.

Pokud by zaměstnavatel v případě odmítnutí očkování nevyužil možnosti převedení v rámci sjednané pracovní smlouvy, může zaměstnanci určit překážku v práci (v praxi půjde de facto o zákaz vstupu na pracoviště), v tomto případě by se jednalo o placenou překážku v práci na straně zaměstnavatele s právem zaměstnance na náhradu mzdy (platu), neboť důvodem překážky není neschopnost zaměstnance konat práci, nýbrž důvodem jejího nařízení je preventivní opatření na straně zaměstnavatele.

Zaměstnavatel má povinnost vybavit zaměstnance takovými osobními ochrannými pracovními prostředky (OOPP), aby mohl práci konat. Jestliže až dosud od první jarní vlny COVID-19 konal zaměstnanec týdny a měsíce práci na pracovištích poskytovatele zdravotních či sociálních služeb i bez očkování, pak samotné nepodrobení se očkování neznamená, že by se tím zaměstnanec najednou stal nezpůsobilým práci konat. Práci nadále konat může i bez očkování, musí však být nadále vybaven všemi předepsanými OOPP.

Rozhodující je dikce § 106 (4) písm. b) zákoníku práce, dle které je každý „zaměstnanec povinen dbát podle svých možností o svou vlastní bezpečnost, o své zdraví i o bezpečnost a zdraví fyzických osob, kterých se bezprostředně dotýká jeho jednání, případně opomenutí při práci. … Zaměstnanec je povinen podrobit se pracovnělékařským prohlídkám, vyšetřením nebo očkováním stanoveným zvláštními právními předpisy“.

Z uvedené citace je zřejmé, že právní povinnost podrobit se očkování na COVID-19 zdravotnický pracovník ani zaměstnanec pracující u poskytovatele sociálních služeb nemá, neboť zatím není v ČR žádným zvláštním předpisem stanoveno očkování na COVID-19 jako povinné, a to ani pro resorty zdravotnictví a sociálních služeb.

Právní povinnost podrobit se očkování na COVID-19 nelze dovodit ani z obecné povinnosti všech zaměstnanců uvedené § 106 (4) písm. b) zákoníku práce, která ukládá každému zaměstnanci dbát podle svých možností o svou vlastní bezpečnost, o své zdraví i o bezpečnost a zdraví fyzických osob, kterých se bezprostředně dotýká jeho jednání.

Výše uvedené závěry nic nemění na tom, že je v zájmu samotného zaměstnance, aby se očkovat nechal.

Závěrem znovu zdůrazňujeme, že hlavní rozdíl mezi povinností podrobit se očkování mezi onemocněním COVID-19 a jinými infekčními nemocemi spočívá v tom, že povinnost podrobit se očkování proti konkrétním infekčním nemocem je stanovena právním předpisem – vyhláškou č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem, kde jsou přímo konkrétní infekční nemoci uvedené.

Například povinnost očkování proti virové hepatitidě nastává konkrétně za těchto situací:

a) proti virové hepatitidě B, pokud zdravotník

– pracuje na pracovištích s vyšším rizikem vzniku virové hepatitidy B, pokud je činný při vyšetřování a ošetřování fyzických osob, o něž má pečovat; mezi pracoviště s vyšším rizikem vzniku virové hepatitidy B patří pracoviště chirurgických oborů, oddělení hemodialyzační a infekční, lůžková interní oddělení včetně léčeben dlouhodobě nemocných a interní pracoviště provádějící invazivní výkony, oddělení anesteziologicko-resuscitační, jednotky intenzivní péče, laboratoře pracující s lidským biologickým materiálem, zařízení transfuzní služby, pracoviště stomatologická, patologicko-anatomická, soudního lékařství, psychiatrická a pracoviště zdravotnické záchranné služby a dále domovy pro seniory, domovy pro osoby se zdravotním postižením, domovy se zvláštním režimem a azylové domy,

– je vystaven rizikové expozici biologického materiálu,

– studuje na lékařské fakultě nebo zdravotnické škole, a u studujících připravovaných na jiných vysokých školách, než jsou lékařské fakulty, pro činnosti ve zdravotnických zařízeních při vyšetřování a ošetřování nemocných, u studujících na středních a vyšších odborných sociálních školách připravovaných pro činnosti v zařízeních sociálních služeb při vyšetřování a ošetřování fyzických osob přijatých do těchto zařízení,

– je zařazený do rekvalifikačních kurzů a zajišťuje péči a ošetřování osob v zařízeních sociálních služeb a ve zdravotnických zařízeních, nebo manipuluje ve zdravotnických zařízeních a v zařízeních sociálních služeb s nebezpečným odpadem.

b) proti virové hepatitidě A a B

– očkování proti virové hepatitidě A a virové hepatitidě B se provede u zaměstnanců a příslušníků základních složek integrovaného záchranného systému stanovených zákonem o integrovaném záchranném systému nově přijímaných do pracovního nebo služebního poměru, tzn. v případě zdravotníků na ZZS.