Začínali v garáži, pak spolu se švýcarským partnerem dali světu unikátní technologii nanášení supertvrdých povlaků na obráběcí a tvářecí nástroje. Teď jsou na stopě novému druhu povrchové vrstvy, která by znamenala průlom v technologii povlakování. I proto letos získala šumperská společnost SHM od Svazu průmyslu a dopravy ČR ocenění jako Úspěšná malá a střední firma. „Naší hlavní výhodou je silný vývoj. V akademické sféře se fyzikálně nanášeným povlakům věnuje velká pozornost, ale přenos těchto poznatků do průmyslové sféry pokulhává. My jsme jedni z mála, kteří to dělají,“ říká Pavel Holubář, ředitel šumperské společnosti SHM.

Firmu SHM, která se zabývá nanášením supertvrdých povlaků na obráběcí a další nástroje, jste v podstatě zakládali na začátku 90. let minulého století doma v garáži. Proč jste se do tohoto oboru pustili?

S kolegou Mojmírem Jílkem jsme se těmto materiálům věnovali ve státním podniku Pramet a ve Výzkumném ústavu práškové metalurgie. S tvrdými povlaky na nástroje se tehdy teprve začínalo. Věděli jsme, že v tomto oboru je velký potenciál. Chtěli jsme uplatnit vývoj těchto technologií v tehdejším Prametu. Ten ale neměl zájem.

Tak jste se přestěhovali do garáže?

Pustili jsme se do vývoje sami. Koupili jsme starou napařovačku, která měla vakuovou komoru. Přestavěli jsme ji na povlakovací zařízení. Pracovali jsme na vývoji o víkendech a po odpoledních. Psal se rok 1991 a my jsme neměli nějakou konkrétní představu, jak s tímto produktem budeme jednou dělat byznys.

Co jsou supertvrdé povlaky, které jste vyvinuli?

Jsou to povlaky fyzikálně nanášené za sníženého tlaku v plazmatu, které je tvořené ionizovanými atomy kovových materiálů a pracovních plynů. Základní stavební prvky povlaku jsou titan, hliník, chrom a dnes i bór. Ke těmto prvkům přidáváme křemík a tím získáváme unikátní povlaky. Jako pracovní plyn používáme především dusík. Na nástroji vznikne vrstva, která je ve srovnání s přírodními materiály velmi tvrdá, má odlišné kluzné vlastnosti, může vytvářet chemickou bariéru mezi obrobkem a nástrojem při obrábění nebo při tváření.

Jaký je rozdíl mezi nástrojem bez povlaku a s povlakem?

Dnes už nepovlakované nástroje téměř neexistují. Můžeme spíše porovnávat nástroje se starším a modernějším povlakem. Rozdíl je v životnosti takových nástrojů. Může se pohybovat v desítkách až stovkách procent. To výrazně snižuje náklady obrábění nebo tváření. Nástroj je také možné použít tam, kde by bez povlaku nebo se starým typem povlaku neuspěl. To znamená za vyšších teplot nebo bez použití chladicích kapalin.

Zlepšuje povlakovaný nástroj kvalitu obrábění a tváření?

Obrábění je přesnější, obrobek má lepší povrch. Tam, kde se dříve musely dělat dvě nebo tři obráběcí operace, lze dnes provést jen jednu. U odlitků se zlepšuje kvalita povrchu.

Jak se měnil výrobní program od založení firmy v roce 1993?

V roce 1996 jsme nasadili do výroby nanokompozitní povlak, který se do té doby naprosto vymykal nabídce na trhu. Přidávali jsme do něj křemík, a proto vykazoval významně lepší vlastnosti než ostatní typy povlaků. Byli jsme první na světě, kteří začali tyto nanokompozitní povlaky dělat. Museli jsme ale ještě jejich výrobu převést do průmyslového měřítka. Pustili jsme se proto do dalšího vývoje, aby abychom zajistili především opakovatelnost výroby se stabilní kvalitou.

Museli jste vyvinout vlastní povlakovací zařízení?

Ano, protože neexistoval výrobce, který by je dělal. V roce 2000 jsme vyrobili první zařízení, kde jsme uplatnili nové myšlenky s velkými rotačními katodami. Ty jsou jádrem naší technologie odpařování pomocí nízkonapěťového oblouku. Pomocí nich jsme výrobu zrovnoměrnili, zařízení jsme osadili kvalitní elektronikou. Byli jsme tak schopni opakovaně připravovat nanokompozitní povlaky s vysokou stabilitou a kvalitou.

To vám otevřelo dveře do světa?

Povlakování je služba. Zákazník nám dodá nástroj a my na něj naneseme povlak. Nevyplatí se to dělat na velké vzdálenosti. Jenže my jsme vyvinuli něco, co bylo ojedinělé. Chtěli jsme naši technologii dostat dál do světa. To bychom ale museli začít vyrábět vlastní povlakovací zařízení, vytvářet mezinárodní obchodní síť a naše stroje vyážet do celého světa. Na to jsme neměli kapacitu. Proto jsme se spojili v roce 2002 se švýcarským výrobcem Platit, který měl zkušenosti s výrobou povlakovacích zařízení a měl dobré postavení na světovém trhu.

Společná firma, kde jste měli podíl 49 procent, stroje vyráběla a prodávala?

Začala je prodávat už v roce 2003. Dnes těchto zařízení funguje v 35 zemích světa zhruba tři stovky. Na první pohled to možná vypadá málo. Ale kvalitních výrobců povlakovacích zařízení je ve světě do deseti. Navíc málokdo z nich je prodává přímo zákazníkům,. Raději vytváří vlastní povlakovací centra.

Nevytvořili jste si tím konkurenci?

Chtěli jsme, aby se naše technologie dostala rychle do světa. Dříve, než ji bude dělat někdo jiný. Věděli jsme, že budou vznikat lokální povlakovací centra, často přímo u prvovýrobců nástrojů, kam bychom se stejně s naší službou nedostali. My působíme v Česku, Polsku a na Slovensku. Z delších vzdáleností už logisticky není povlakování v požadovaných termínech zvládnutelné. Měli jsme proto se švýcarským výrobcem dohodu, že stroje nebude prodávat na těchto třech trzích. Naší hlavní výhodou je silný vývoj. V akademické sféře se fyzikálně nanášeným povlakům věnuje velká pozornost, ale přenos těchto poznatků do průmyslové sféry pokulhává. My jsme jedni z mála, kteří to dělají.

Na čem teď ve vývoji pracujete?

Část vývoje směřuje do úprav a inovací povlakovací technologie a povlakovacích zařízení. V posledních letech se zaměřujeme na povlaky, které mají lepší drsnost povrchů a které dokážeme nanést ve větších tloušťkách. Běžné povlaky není možné udělat ve vrstvě tlustší než 5 až 8 mikrometrů. Pak už praskají. Snažíme se proto vyvinout povlaky, které mají nižší vnitřní napětí a dají se nanést ve větší tloušťce. Pro některé aplikace mohou být velmi zajímavé. Zaměřili jsme se také hodně na povlaky s obsahem bóru, které mají specifické vlastnosti.

Vývojové nápady získáváte od potřeb zákazníků, nebo je sbíráte i ze základního výzkumu?

Náš dlouhodobý cíl je hledat aplikace mimo řezné nástroje. Vycházíme z průzkumu trhu, z informací, které máme od našich obchodníků. Motivuje nás také to, co se prezentuje v odborné literatuře a částečně i dění u konkurence. Některé podněty přicházejí i přímo z akademické sféry.

Spolupracujete s nějakým českým akademickým pracovištěm?

Podařilo se nám po mnoha letech najít partnera, který nám nenabídne jen, že nám něco změří nebo otestuje. Ale který se zabývá samotnou plazmovou technologií povlakování. Spolupracujeme s Ústavem fyzikální elektroniky na Masarykově univerzitě, který dělá ryzí základní výzkum. Pro nás je to jediná cesta, jak hledat opravdu něco nového. Díky spolupráci s univerzitou jdeme do oblastí, které bychom sami nebyli schopni zvládnout.

Jak taková spolupráce prakticky funguje?

Máme tři typy spolupráce. Na základě bilaterální smlouvy univerzitě platíme určitou částku a její odborníci nám pomohou s některými experimenty. Druhý typ spolupráce je podporovaný Technologickou agenturou České republiky. Třeba máme ve firmě dva lidi z Masarykovy univerzity, kteří na našich zařízeních provádějí experimenty. V rámci této spolupráce jsme postavili povlakovací zařízení, které má průmyslové rozměry a dali jsme ho k dispozici přímo na univerzitní pracoviště. Třetím typem spolupráce je projekt, který máme od roku 2018 v programu Trio ministerstva průmyslu a obchodu. V něm vyvíjíme povlaky určitých vlastností, které vycházejí z akademických rešerší a prvotních experimentů v laboratorních podmínkách. Cílem je tyto poznatky zdokonalit a pak je přenést do průmyslového měřítka.

Co získáte, když se vám to povede?

Budeme mít povlaky, které nikdo na světě nemá a ještě dlouho mít nebude. Byl by to podobný průlom, jako když jsme vyvinuli nanokompozitní povlaky v roce 1996, které pořád patří ke světové špičce.

Kolik peněz ročně investujete do výzkumu a vývoje?

Je to 15 až 18 procent našich nákladů.

Jak důležitá je pro vás veřejná podpora výzkumu a vývoje?

Na počátku bychom se bez ní neobešli. Vstupovali jsme do mezinárodních evropských projektů, protože jsme potřebovali kontakty a znalosti, které v Česku nebyly. Pak jsme měli i české projekty, abychom si mohli dovolit nákup zařízení. Od roku 2002 jsme se zaměřili především na účast v projektech s cílem získat nové poznatky. Nebo abychom do nich zapojili zákazníky a mohli některé věci ověřovat přímo v praxi. Do projektů také vstupujeme proto, že to vyžaduje náš partner z akademické sféry. Pokud je projekt pro nás zajímavý, tak do toho jdeme.

Evropská komise vydala Sdělení European Green Deal, jehož název lze přeložit jako Evropská zelená dohoda. Cílem je dosažení uhlíkové neutrality v EU do roku 2050, což znamená, že EU bude mít nulové čisté emise skleníkových plynů. Evropská rada 12. prosince 2019 potvrdila evropský cíl dosáhnout klimatické neutrality do roku 2050. Jen Polsko se zatím odmítlo k tomuto cíli zavázat. European Green Deal se má také stát novou růstovou strategií EU. Svaz průmyslu upozorňuje, že nová strategie musí zachovat dlouhodobou konkurenceschopnost evropského a českého průmyslu a respektovat technologickou neutralitu při přechodu na ekonomiku s nulovými čistými emisemi skleníkových plynů.

European Green Deal je komplexní dokument, který se zabývá snižováním skleníkových emisí v energetice, průmyslu, dopravě či v zemědělství. Uvádí, že uhlíková neutralita si vyžádá výraznou změnu ve spotřebitelském chování, k čemuž mají pomoci také reformy evropských daňových systémů. Komise zároveň dodává, že na financování přechodu k bezuhlíkové ekonomice se mají podílet nejen celoevropské finanční mechanismy, ale také národní rozpočty.

Plán na přechod k uhlíkové neutralitě, jak ho Komise představila, bezpochyby ovlivní řadu aspektů našeho života. Pro průmysl bude znamenat spoustu nemalých výzev a samozřejmě i příležitostí. Předpokládá nejen zásadní transformaci českého průmyslu, ale rovněž hlubokou změnu vzorců spotřebitelského chování.

„Již dříve jsme uvedli, že Svaz průmyslu podporuje postupnou cestu EU ke klimatické neutralitě a průmysl bude na této cestě hledat i nové příležitosti. Politická opatření, která mají vést k naplnění vize uhlíkové neutrality, by však měla být racionální. Musí vést k zachování dlouhodobé konkurenceschopnosti průmyslu EU a socioekonomické stability,“ říká Jaroslav Hanák, prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR.

Svaz průmyslu bude představený European Green Deal v nadcházejících týdnech detailně analyzovat. Ke konkrétním cílům a opatřením se ještě musí vést diskuse, ve které je potřeba zohlednit veškerá fakta, například reálné ekonomické i technologické možnosti či skutečné dopady na životní prostředí a efektivnost používaných nástrojů ve vazbě na konkurenceschopnost české a evropské ekonomiky.

„Diskuse musí být důkladná a vedená s vědomím všech souvislostí. Přijímaná opatření musí být skutečně komplexní s důkladným posouzením všech dopadů, abychom neohrozili naši konkurenceschopnost. Věříme například, že technologická neutralita, kterou Evropská komise výslovně v dokumentu zmiňuje, nezůstane pouhým heslem. Musí se promítnout i do následných opatření, která povedou k naplnění cílů European Geen Deal,“ uvádí Daniel Beneš, první viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR.

Evropská komise připouští, že pro některé země bude cesta k uhlíkové neutralitě spojená s vyššími náklady, a to i v poměru k jejich ekonomické výkonnosti. To bude také případ České republiky, která i díky vysokému podílu průmyslu ponese vyšší náklady v poměru k HDP než průměr EU.

„Musíme nastavit cíle a nástroje na jejich plnění tak, aby respektovaly možnosti jednotlivých ekonomik, nepoškodily evropský a český průmysl a skutečně maximálně pomohly využít všech příležitostí. Firmy již dnes investují nemalé peníze do ochrany životního prostředí, úspor energie či do oběhového hospodářství, které jsou jedním z pilířů European Green Deal,“ dodává Daniel Beneš.

Zásadní význam bude mít konkrétní legislativa, která má Evropský zelený uděl uvést do života. Na ní bude Evropská komise pracovat v příštím roce. Už 8. ledna 2020 se bude jednat o podobě tzv. Just Transition Fund, z něhož by se některá opatření na přechod k uhlíkově neutrální ekonomice měla financovat. V únoru Evropská komise představí Climate Law, hlavní nástroj pro přechod k uhlíkové neutralitě.

„Takový argument připomíná dobu před 30 lety. Jsme proti politizaci zdravotnictví. Pozměňovací návrh jde opačným směrem než verze ministerstva zdravotnictví, kterou za zaměstnavatele plně podporujeme,“ říká člen představenstva Svazu průmyslu a dopravy ČR Miroslav Palát.

Pozměňovací návrh dostává poslance do střetu zájmů mezi politickými prioritami ke zdravotnickým zařízením ve svém obvodu a mezi povinností, aby vedli zdravotní pojišťovny k nákladové efektivitě. Svaz průmyslu a dopravy ČR se proto dopisem obrátil na předsedu vlády Andreje Babiše, aby využil svého politického vlivu a před druhým čtením v poslanecké sněmovně přesvědčil poslance, aby respektovali návrh ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha. Ten navrhuje, aby třetinu zástupců jmenovala vláda, a zbývající dvě třetiny by nově byly voleny z řad pojištěnců zaměstnanecké zdravotní pojišťovny.

VOLBY DO SPRÁVNÍCH A DOROZČÍCH RAD JE NEZBYTNÉ UPRAVIT

Od začátku října 2019 je kvůli nálezu Ústavního soudu ČR část zákona č. 280/1992 Sb., který upravuje obsazování orgánů zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven neaplikovatelná. Bez konkrétní úpravy budou paralyzovány klíčové orgány zdravotních pojišťoven. Tato situace může zejména u správní rady ovlivnit celkové fungování zdravotní pojišťovny. Správní radě náleží nejdůležitější úkoly, které souvisí se schvalováním účetních závěrek, výročních zpráv, zdravotně pojistných plánů, tvorbou smluvní politiky, volbou ředitele zdravotní pojišťovny atd.

Více než stovka šéfů zaměstnavatelských svazů z 35 zemí Evropy se 5. – 6. prosince 2019 setkala v Záhřebu, aby projednala témata klíčová pro budoucnost Evropy a konkurenceschopnost evropského byznysu. Přijali tak pozvání sesterského svazu z Chorvatska (HUP) necelý měsíc před tím, než se Chorvatsko ujme šestiměsíčního předsednictví v Radě Evropské unie. Svaz průmyslu a dopravy ČR v Záhřebu zastupovala viceprezidentka Svazu Milena Jabůrková a vedoucí bruselské kanceláře Jana Hartman Radová.

Svaz spolu se zástupci ostatních evropských zaměstnavatelských svazů a střešní organizace BusinessEurope otevřeně hovořil o aktuální situaci po evropských volbách. „Shodli jsme se na tom, že nová Komise neklade dostatečný důraz na rozvoj vnitřního trhu EU. A to je třeba změnit,“ zdůraznila vedoucí delegace Svazu Milena Jabůrková.

Jednání pokračovalo diskuzí o prioritách byznysu pro nové evropské instituce, které byly v Bruselu v polovině listopadu slavnostně představeny zhruba padesáti členům Evropského parlamentu. Vedení BusinessEurope o nich osobně jednalo s již takřka desítkou členů zbrusu nové Evropské komise a v následujících týdnech je hodlá prodiskutovat přímo s předsedkyní Ursulou von der Leyen. „Další příležitost pro výměnu názorů s evropskými zákonodárci budeme mít mimo jiné začátkem března na akci BusinessEurope Day 2020, kde se sejde kolem čtyř stovek představitelů evropských institucí a byznysu k diskuzi o připravované průmyslové strategii a dalších zásadních otázkách pro evropský byznys,“ informovala stálá delegátka při BusinessEurope Jana Hartman Radová.

Lídři evropského byznysu v Záhřebu dále zdůraznili, že je nezbytně nutné předejít neřízenému brexitu, který nám opět hrozí na konci ledna. Shodli se také, že následně potřebujeme dostatek času na vyjednání dohody upravující budoucí vztahy mezi unií a Velkou Británií. V neposlední řadě odsouhlasili komplexní – zhruba stostránkovou – strategii evropského byznysu vůči Číně, která bude zveřejněna již začátkem příštího roku.

Český svaz na jednání v Záhřebu otevřel téma digitalizace. Pochválil střešní organizaci BusinessEurope za aktivity v digitální oblasti a sesterským svazům poděkoval za exkluzivní spolupráci, ve které hodláme prostřednictvím bruselské kanceláře nadále pokračovat. Většina z takřka třiceti návrhů v digitální oblasti spíš zkomplikovala firmám život. Do budoucna se proto musíme zabývat tím, jak firmám pomoci inovovat, uchovat investice a nejlepší mozky v Evropě a vyhnout se protekcionismu. „V rámci BusinessEurope připravíme doporučení nové Komisi, jak naplnit její digitální ambice,“ shrnula diskuzi viceprezidentka Jabůrková. „V první řadě podporujeme komisaře Bretona ve stažení starého návrhu ePrivacy,“ dodala.

Tato výměna názorů a tvorba strategií mezi evropskými zaměstnavatelskými svazy se opět ukázala jako velmi užitečná a Svaz se do ní hodlá aktivně zapojovat i do budoucna. Další jednání na úrovni šéfů evropského byznysu nás čeká v červnu 2020 v Berlíně.

Diskuze nebude konsensuální. Mezi členskými státy nepanuje shoda ani k dohodě o klimatické neutralitě, ani o novém negoboxu FI PRES k Víceletému finančnímu plánu a poklesu prostředků na kohezi a CAP.

KLIMATICKÁ POLITIKA

Evropská rada by měla dokončit projednávání vodítek k přijetí dlouhodobé nízko-emisní strategie EU. V této souvislosti se ER zaměří zejména na cíl dosažení klimatické neutrality do roku 2050 a na rámec, který EU umožní dosažení tohoto cíle. V souladu se závěry červnové Evropské rady by měly být dohodnuty takové podmínky, pobídky a podpůrný rámec, aby bylo možné zajistit takový přechod ke klimaticky neutrální EU v souladu s Pařížskou dohodou, který zachová evropskou konkurenceschopnost, bude spravedlivý a sociálně vyvážený, zohlední vnitrostátní situaci členských států a bude respektovat jejich právo na určení vlastní skladby zdrojů energie, přičemž bude vycházet z již dohodnutých opatření pro dosažení cíle snížení emisí do roku 2030.

ČR za podpory skupiny členských zemí (PL, HU, BG, SK, RO, LT, EE a DE) jde do Bruselu s jasným poselstvím. ČR je odhodlaná splnit své závazky z Pařížské dohody. Současně apeluje na to, že vzrůstající ambice Evropské unie musí být doprovázeny snahou o větší zapojení našich globálních partnerů, protože Evropská unie vypouští jen cca 9 % světových emisí. Klimatická tranzice bude extrémně finančně náročná. Pro některé členské státy více, než pro jiné, a je nepřijatelné, aby vyšší náklady nepřiměřeně dopadly na nejchudší regiony. Dodatečné náklady na tranzici by tedy měly být zahrnuty do chystaného víceletého finančního rámce a zohledněny také v následujících obdobích.

VÍCELETÝ FINANČNÍ RÁMEC

Členské státy, přátelé koheze, jsou velmi zklamány novým návrhem FI PRES. Také ČR je připravena být velmi kritická. Nový návrh jde podle ní spatným směrem a nepomůže ke sbližování pozic. Hlavními prioritami ČR pro vyjednávání VFR 2021+ jsou zajištění odpovídajících prostředků pro ČR na kohezní politiku a na společnou zemědělskou politiku. ČR tak nesouhlasí s navrhovaným poklesem prostředků, které pro ně mají být určeny. Nesouhlasí zejména s výší transferu z Kohezního fondu do CEF(nástroj na propojení Evropy). ČR prosazuje efektivní podmínky pro implementaci a dostatečnou flexibilitu pro členské státy využívat prostředky na základě národních priorit.

ER otevře také diskusi o plánovaném politickém procesu ve formě dvouleté Konference o budoucnosti Evropa, která by měla zahájit práci začátkem roku 2020. Na agendě je i spolupráce EU – Afrika a prodloužení sektorových sankcí proti Rusku.

HLAS EVROPSKÉHO BYZNYSU

BusinessEurope se obrací dopisem na Charlese Michela, presidenta Evropské Rady, se jasným poselstvím, že silná ekonomika je předpokladem ke spokojenosti občanů a ochraně naší planety. Vychází tak ze své nové publikace „Prosperity, People, Planet: Three Pillars for the EU Agenda 2019-2024.“ Nový a do budoucna prozíravý VFR 20201-2027 by měl klást větší důraz na výzkum, vývoj a inovace, měl by usnadnit digitální transformaci a umožnit vytvoření prvotřídního příhraničního ho potenciálu. Pokud jde o energetiku a klima, BusinessEurope znovu opakuje, že stojí za ambicí EU o nulových emisích skleníkových plynů (klimatická neutralita) k dosažení cílů Pařížské dohody. Tato ambice musí být však úzce propojena s evropskou agendou konkurenceschopnosti a bezpečnosti dodávek.

Vladimíra Drbalová

Příloha: dopis BusinessEurope prezidentu Evropské rady

Na nadcházejícím summitu Evropské unie budou šéfové států a vlád projednávat plán Evropské komise na dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050. „Cesta k uhlíkové neutralitě musí být postupná a rozumná, aby jejím výsledkem nebyl jen přesun evropského průmyslu za hranice EU,“ říká Bohuslav Čížek, ředitel Sekce hospodářské politiky Svazu průmyslu a dopravy ČR.

Jaká je pozice Svazu průmyslu k ambici Evropské komise dosáhnout do roku 2050 uhlíkové neutrality?

Svaz průmyslu podporuje postupnou cestu ke klimatické neutralitě, ale musí se zohlednit ekonomické, technologické, ale i regionální a sociální dopady. Musíme při nastavování cílů posuzovat, zda všechna opatření a deklarace skutečně vedou k požadovanému efektu na životní prostředí či jen k přesunutí výroby mimo EU. Je dobré si také uvědomit, že Evropská unie se na globálních skleníkových emisích podílí jen z necelých 10 procent a Česko jen z 0,3 procenta.

Jak vysoké náklady by s přechodem k uhlíkově neutrální ekonomice mohly být spojené?

Již pro stávající cíle pro rok 2030 odhadujeme náklady na investice v řádech jednotek bilionů korun. Například na cíl pro úspory energie, jehož způsob plnění se teprve nastavuje, bude nutné vynaložit od 600 do 1000 miliard korun. Postupné dosažení uhlíkové neutrality v roce 2050 má svoji nákladovou křivku. Každé další navýšení cíle bude dražší na jednotku uspořené tuny emisí skleníkových plynů, protože si vyžádá dražší opatření s menším efektem. Konkrétní číslo, kolik bude stát uhlíková neutralita do roku 2050, nemáme. Proto požadujeme, aby byly předloženy komplexní analýzy dopadů, včetně nákladů pro české firmy a domácnosti. O těch je třeba informovat a zohlednit je při nastavování cílů a souvisejících nástrojů pro jejich dosažení.

Na která průmyslová odvětví by příliš rychlá cesta k uhlíkově neutralitě dopadla nejvíce?

Významný dopad lze čekat v sektoru energetiky, průmyslu i dopravy. Některé firmy by mohly skutečně zaniknout nebo se přesunout mimo EU, neboť čelí a ve větší míře budou čelit konkurenci výrobků od výrobců ze třetích zemí, kteří nenesou náklady na plnění evropských klimaticko-energetických cílů. „Klimaticky neutrální“ technologie jsou dokonce v některých odvětvích dosud neznámé nebo teprve ve fázi vývoje.

Snaží se už firmy něco dělat se svou uhlíkovou stopou?

Firmy už upravují své obchodní modely. Musíme ale respektovat realitu ekonomickou i technologickou. Musí se jednat o postupný přechod ke klimatické neutralitě, ve které budou nastaveny rovné konkurenční podmínky. ČR totiž vzhledem ke své struktuře ekonomiky s vysokým podílem průmyslu bude mít v poměru k HDP vyšší náklady dosažení cíle snížení emisí skleníkových plynů než průměr EU.

Vidíte v klimatických ambicích Evropské komise příležitosti pro český průmysl?

Již dnes mnohá průmyslová odvětví využívají principů takzvané cirkulární ekonomiky, značně snižují energetickou náročnost svých výrob či využívají moderní nebo nejmodernější technologie. Pro řadu firem je dosažení klimatické neutrality výzvou a cestu ke klimatické neutralitě považujeme i za příležitost.

Podnikatelské prostředí v Česku může zlepšit efektivnější podpora exportu nebo třeba vytvoření příznivějších podmínek pro zaměstnávání cizinců. Nejen taková doporučení zazněla na konferenci Svazu průmyslu a dopravy ČR „Impulzy pro zlepšování podnikatelského prostředí v ČR“, která se konala v rámci aktivit podle § 320a zákoníku práce.

I v letošním roce Svaz průmyslu vybral pro konferenci širší spektrum témat, a to jak z oblasti trhu práce, podpory exportu a energetiky. „Každá z vypracovaných analýz, které konference představí, v sobě obsahuje impulzy pro zlepšování podnikatelského prostředí, ale bude záležet na tom, jak je uchopíme,“ zahájila konferenci generální ředitelka Svazu průmyslu a dopravy Dagmar Kuchtová.

Svaz se například v letošním roce zabýval tím, jak v Česku upravit konta pracovní doby, aby fungovala, a to na základě inspirace z evropských zemí: „V Evropě se vyskytují různé podoby konta pracovní doby, v zásadě ale dvě hlavní – klasické konto pracovní doby, kde má pracovní doba specifický způsob rozvržení, a také takzvané spořící konto, které slouží k řešení dlouhodobých nepřítomností,“ uvedl expert na problematiku pracovní doby Michal Peškar z advokátní kanceláře Randl Partners, která se podílela na zpracování analýzy. Nastínil způsoby, jakými konta pracovní doby využívají třeba v Belgii, Francii a Německu: „Právě do spořících kont pracovní doby si tam zaměstnanci ukládají například práci přesčas nebo nevyčerpanou dovolenou, a takto naspořené volno pak můžou využít k delší absenci – třeba při péči o blízké nebo dalším vzdělávání. Pro zaměstnavatele zase může být takové konto výhodné v dobách krize, kdy pro zaměstnance nemají práci.“

Michal Peškar zároveň dodal, že případné zavedení spořícího konta v České republice je nutné nejprve důkladně připravit legislativně. Zejména se neobejde bez provázání s daňovými předpisy a do jeho fungování se musí zapojit i státní orgány.

Vztahy mezi zaměstnanci a zaměstnavateli

Svaz účastníkům konference představil i některé chystané změny v evropské legislativě, konkrétně Směrnici o transparentních a předvídatelných podmínkách, která byla schválena 20. června 2019. Podle ní musí zaměstnavatelé pracovníky nejpozději do sedmi dnů od nástupu práce informovat o podstatných aspektech pracovněprávního vztahu. Mezi ně patří třeba počáteční základní částka odměny nebo délka placené dovolené.

„Přestože by mělo jít ve velké míře o revizi našich informačních povinností obsažených v zákoníku práce, nemusí být zavedení jednoduché jako konečně každá novela zákoníku práce. Jsem ráda, že nás při zavádění této směrnice čas netlačí,“ uvedla ředitelka Sekce zaměstnavatelské Svazu průmyslu a dopravy ČR Jitka Hejduková s tím, že transpozice zmíněné směrnice musí být hotová do srpna 2022.

V Česku nadále chybí přes 300 tisíc zaměstnanců, firmy proto stále hledají pracovníky v zahraničí. I vzhledem k demografickému vývoji může zaměstnávání cizinců podpořit český průmysl. Z evropského hlediska je Česká republika v zaměstnávání cizích státních příslušníků momentálně na chvostu. Cizinců totiž do Česka aktuálně přichází málo, a to i z důvodu nastavených kvót pro jednotlivé země.

„V Rakousku například funguje princip červeno-bílo-červených karet. Ty hodnotí zaměstnance nikoliv podle země původu, ale na základě jednotného bodového systému. V Německu pro změnu sázejí na větší informovanost. Pro cizince zřídili speciální webový portál, který je určený zájemcům o práci v Německu, ale i zaměstnavatelům, a také mobilní aplikaci. Ta cizincům ulehčí adaptační proces po příchodu do Německa včetně jazykového vzdělávání,“ vysvětlila přístup našich sousedů k získávání ekonomických migrantů Kateřina Duspivová ze společnosti Trexima, která pro Svaz studii prováděla. Až třetina firem v průzkumu uvedla, že cizinci se o práci u nich vůbec nezajímají. Téměř pětina podniků pak cizince nezaměstnává kvůli náročnosti celého adaptačního procesu.

V podpoře exportu se můžeme inspirovat v Kanadě nebo Švédsku

Z kategorie hospodářských zájmů se konference zabývala problematikou institucionální podpory exportu, a to v souvislosti s opětovným oživením plánů na sloučení agentur CzechInvest a CzechTrade. Ty sice spadají pod jeden resort – ministerstvo průmyslu a obchodu, ale mají jiné poslání. Zatímco CzechTrade je proexportní organizací, která podporuje obchod mezi českými a zahraničními subjekty, tak CzechInvest prosazuje Českou republiku jako vhodné místo pro umístění investic.

„K takovýmto institucionálním fúzím je nezbytné přistupovat uvážlivě, protože mohou sice na prvý pohled přinést úspory, ale na druhé straně mohou mít dalekosáhlé nepříznivé dopady na české podnikatelské prostředí a na tvorbu pracovních míst v Česku,“ zdůraznila generální ředitelka Svazu průmyslu a dopravy Dagmar Kuchtová.

Svaz se proto snažil inspirovat v zahraničí a nechal si zpracovat komparativní analýzu systémů podpory exportu v Maďarsku, Švédsku a Kanadě. Jejím cílem bylo objektivně posoudit funkčnost různých metod podpory exportu v zahraničí a rovněž potenciální dopady změn stávajícího systému na podnikatelské prostředí v České republice. Některá doporučení nastínil Tomáš Pala ze společnosti Governance institute, která analýzu zpracovávala: „Je nutné firmy podpořit například k dalšímu vývozu skrze největší exportní partnery, a to po vzoru Kanady, kde většina firem také nejprve exportuje do destinace číslo 1 – tedy do Spojených států. V rámci podpory vývozu u malých, středních a mikrofirem nebo nevývozců se zájmem o vývoz pak představit třeba marketingový program, který bude jednoduše přístupný a bude bez zásadních podmínek.“

Konferenci uzavřel svým příspěvkem o dopadu nových evropských pravidel na stabilitu dodávek elektřiny v ČR Blahoslav Němeček ze společnosti Ernst & Young. „Opatření unijních aktů jsou velmi komplexně provázaná – zejména z důvodu integrace agregace a flexibility, dynamických tarifů apod. Silně posilují roli zákazníka, tržních mechanismů a transparentnost trhu. Je proto nutné připravovat implementaci evropských směrnic společně, koordinovaně a nasadit najednou, tedy sjednotit jejich data účinnost,“ doporučil Blahoslav Němeček.

Prezentace ke stažení:

• Konta pracovní doby
• Nová EU regulace vztahů mezi zaměstnavateli a zaměstnanci
• Zaměstnávání cizinců v ČR
• Podpora exportu v ČR
• Provoz elektrizační soustavy ČR v podmínkách nového trhu s elektřinou

Finské školství těží z vysoce vzdělaných učitelů. „Druhá silná stránka našeho systému je, že ani dětem z učilišť nezavírá cestu na vysoké školy,“ říká Mikko Vieltojärvi, poradce pro kompetence a vzdělávání z Konfederace finského průmyslu.

Finské školství je vzorem pro řadu evropských zemí. Jaké hlavní faktory přispěly k tomu, že se Finsku povedlo reformovat původní vzdělávací systém?
Asi nejdůležitějším faktorem je, že reformy vzdělávacího systému se ve Finsku vždy, nebo téměř vždy plánují a provádějí ve spolupráci se zainteresovanými hráči. Když zapojíte do reformy sociální partnery, studenty, učitele a vzdělávací instituce, tak vezmou plánované změny za své.

V čem je finský vzdělávací systém lepší než školství v jiných evropských zemích?
Finské školství má několik hlavních silných stránek. Jsou to především vysoce vzdělaní učitelé. Učitelé na základních školách mají magisterské vzdělání a studium učitelství na vysokých školách láká spoustu absolventů středních škol. Jsme také velmi pyšní na to, že v systému nejsou slepé uličky, v nichž by mladí lidé uvízli. Děti se rozhodují v šestnácti letech po ukončení základní školy, jestli půjdou na všeobecnou střední školu, nebo na odbornou školu, tedy učiliště. Nicméně tato volba jim nezavře dveře k dalšímu studiu. Absolventi odborných škol se mohou hlásit jak na výzkumné univerzity, tak na univerzity aplikovaných věd a pokračovat klidně až k doktorskému titulu. Bakalářský titul z univerzity aplikovaných věd také umožňuje studentovi hlásit se na magisterský program na výzkumných univerzitách.

V Česku se hodně diskutuje o prvcích finského školství, které by bylo vhodné uplatnit i v našem vzdělávacím systému. Dají se takto přenést jen určité prvky zahraničního systému, aby fungovaly?
Nemůžete jen tak vzít zahraniční vzdělávací systém a zavést ho v rozdílné společnosti. Je mnohem lepší vzít si příklad ze silných stránek zahraničních systémů a přizpůsobit je místním podmínkám. Musíte si uvědomit, že školství je vždy těsně spjato se společností. Co se zdá být jako největší výhoda finského školství, nemusí vůbec fungovat v tom českém.

Jak ve Finsku zapojujete do vzdělávacího systému firmy?
Zaměstnavatelé nejsou zodpovědní za profesní vzdělávání na učilištích, ale mohou se ho účastnit, což také dělají. Výuční certifikát vždy garantuje daný poskytovatel vzdělání, i když se student učí přímo v nějaké firmě. Takže je možné a docela obvyklé, že učni studují ve firmách, ale vždy jsou vedeni jako žáci určité instituce, která nabízí profesní vzdělávání, a učí se podle národních osnov. Důležité je, že firmy se účastní přípravy osnov a říkají, jaké dovednosti potřebují, aby školy a Finská národní agentura pro vzdělávání zajišťovaly.

Jak finské školy připravují děti na sociální změny, které přicházejí s rozvojem technologií?
Finské školy používají k výuce nejmodernějších technologie. Nejsem si ale jistý, že to je nejlepší cesta, jak připravit děti na budoucí požadavky, které se nedají nyní předpovědět. Školy ve Finsku a vůbec na celém světě by se měly postarat, aby děti měly silné základní dovednosti. Nevíme, jestli za deset nebo dvacet let budeme používat iPady nebo počítače, ale jsem si jistý, že budeme stále potřebovat dovednosti spojené s matematikou, čtením a psaním, jakkoliv se svět nakonec změní. Finsko nyní hodně investuje do základních dovedností dětí na základních školách, což je pro budoucnost velmi důležité.

Zapojují se školy do profesního vzdělávání dospělých?
Vedeme hodně diskusí o celoživotním vzdělávání, respektive celoživotním učení. Finský systém odborného vzdělávání je velmi dobře připravený na měnící se trh práce. Náplň studia se neustále vyvíjí, aby měnícím se potřebám světa práce odpovídal. Studující dospělí mohou také získat různorodou podporu. Vysoké školy se také podílejí na celoživotním vzdělávání. Problém, s nímž se ve Finsku potýkáme, spočívá v tom, že lidé, kteří by rekvalifikace potřebovali nejvíce, studují nejméně. A ti, kteří naopak studují nejvíce, nepotřebují své profesní dovednosti výrazně měnit.

Který vzdělávací systém ve světě považuje Finsko za svůj vzor?
Ve světě existuje spousta skvělých příkladů. Žádný z nich ale nemáme jako jediný vzor. Sledujeme bedlivě nám podobné evropské země, jako severské státy, ale také Rakousko, Irsko nebo Nizozemsko, a to, jak se jejich školství vyvíjí. Hodně zajímavých věcí se děje také na Dálném východě, například v Singapuru. Nicméně tamní příklady není snadné přizpůsobit našemu severskému školství.

Rozhovor vyšel v časopisu Svazu průmyslu Spektrum. Celé číslo čtěte zde.

Dovolujeme si Vás pozvat k účasti na podnikatelské misi, která bude doprovázet ministra zahraničních věcí Tomáše Petříčka do Indie a Kuvajtu. Mise se uskuteční ve dnech 13. až 17. ledna 2020 a z pověření Ministerstva zahraničních věcí ji organizuje Svaz průmyslu a dopravy ČR. Podnikatelskou delegaci povede viceprezident SP ČR Radek Špicar.

Hlavním bodem cesty budou podnikatelská fóra, která se uskuteční v Dillí a městě Kuvajt a na která budou přizvány firmy oslovené místními partnerskými komorami. Fóra zahájí ministr Petříček za účasti svých protějšků.

Program se bude dále upřesňovat.

Účast v delegaci doporučujeme firmám působícím zejména v těchto oblastech:

• automobilový průmysl, obranný a bezpečnostní sektor, zdravotnická technika, ropný a těžební průmysl, IT, dopravní průmysl a infrastruktura, energetika, stavebnictví, sklářství, vodohospodářství, letecký průmysl, chemický průmysl atd.

3. Závaznou podepsanou a naskenovanou přihlášku prosíme zaslat e-mailem na adresu thodac@spcr.cz.
4. Současně s přihláškou je nutné vyplnit i elektronický formulář, který naleznete na adrese: https://registrace.spcr.cz/?eventId=770&controller=event&task=individualRegister
5. Prosíme také o vyplnění jednoho vzorového snímku v Powerpointu. Bude sloužit pro prezentaci delegace na podnikatelských fórech.

Výběr místních firem pro B2B bude probíhat na základě Vámi dodaných profilů a informací o Vaší firmě. Prosíme proto o konkrétní upřesnění Vašich zájmů a případně i rozjednaných projektů v příslušných kolonkách v elektronickém formuláři. Tyto informace slouží také jako podklad pro doprovázeného představitele státu.   

Při vyplňování profilu mějte prosím na paměti, že údaje budou použity pro výrobu tištěného katalogu mise, jehož cílem je co nejlépe druhou stranu seznámit s profily a kontaktními údaji zúčastněných firem.

Po obdržení Vaší závazné přihlášky a provedení elektronické registrace Vám zašleme další pokyny a zálohovou fakturu na účastnický poplatek. Další podklady a informace Vám budeme průběžně zasílat elektronickou poštou. Podnikatelskou misi organizačně zajišťují manažer Sekce mezinárodních vztahů Tomáš Hodač (thodac@spcr.cz). Bližší informace Vám poskytneme na tel. 225 279 406.

Vzorový snímek

Letošní podzimní valnou hromadu Svazu průmyslu a dopravy ČR hostily Třinecké železárny. Po dopoledních exkurzích do provozu železáren schválili odpoledne delegáti programové prohlášení Svazu, platební řád a vyrovnaný rozpočet na rok 2020. Odsouhlasili také kooptaci dvou členů představenstva Luboše Pavlase a Jana Rýdla ml.

Svaz průmyslu a dopravy ČR má nové programové prohlášení na rok 2020. Schválili ho delegáti listopadové valné hromady, kterou hostily Třinecké železárny. „Výsledky HDP tomu zatím nenasvědčují, ale pro oceláře je tato doba těžká. Evropa si klade přehnané cíle, chce být uhlíkově neutrální. Na světových emisích se ale podílí jen 9 procenty. Dopad na průmysl může být velký. EU ani nebrání dovozu ocelářských výrobků s vysokou uhlíkovou stopou, i když na to nástroje má,“ zmínil při přivítání delegátů jedno z témat programového prohlášení Jan Czudek, generální ředitel Třineckých železáren a viceprezident Svazu průmyslu.

Programové prohlášení obsahuje prioritní témata, jimiž by se měla zabývat vláda, a střednědobé cíle, které zajistí dlouhodobou konkurenceschopnost českého průmyslu. Dosažení klimatické neutrality je jedním z nich. Svaz průmyslu nicméně zdůrazňuje, že politická opatření ke snižování emisí je nutné uskutečňovat racionálně s ohledem na zachování dlouhodobé a udržitelné konkurenceschopnosti evropského průmyslu a socioekonomické stability. Zároveň připomíná, že je třeba hledat globální řešení klimatických změn.
Moderní výrobu oceli a ocelářských výrobků si mohli prohlédnout i delegáti valné hromady. Dvě dopolední exkurze je zavedly do provozu kontinuálního válcování drátu. Na několikasetmetrové válcovací trati se drát prohání rychlostí více než 400 kilometrů za hodinu. Parametry výroby hlídá řada senzorů, které předávají informace do velína, kde celou výrobu řídí jen dva operátoři.
O významu průmyslu pro region Třinecka hovořila při zahájení valné hromady také třinecká primátorka Věra Palkovská.

BUDOUCNOST ZEMĚ JE VZDĚLANOST

V programovém prohlášení na rok 2020 se Svaz průmyslu soustřeďuje na třináct oblastí. „Klíčová pro budoucnost země je vzdělanost. Ta rozhode o tom, že nebudeme zemí levné práce, ale posuneme se v produktivitě práce díky novým technologiím a digitalizaci,“ uvedl na valné hromadě jedno z témat prezident Svazu průmyslu Jaroslav Hanák.

Svaz vyzývá vládu, aby zajistila udržitelné financování regionálního školství, zvedla platy učitelů a zabývala se neuspokojivou situací v počtech a kvalifikovanosti učitelů, zejména učitelů matematiky, IT, fyziky, přírodních věd a odborných předmětů. Stát by měl i se Svazem projednat a dokončit Strategii vzdělávání 2030+ či legislativně ukotvit duální větvě vzdělávání.
Na vysokých školách se podařilo Svazu prosadit profesně orientované studijní programy, upozornila viceprezidentka SP ČR Milena Jabůrková. „Je to úspěch Svazu průmyslu. Tyto programy vznikají. Pravděpodobnost, že pro ně vysoká škola dostane akreditaci je velmi vysoká,“ dodal viceprezident SP ČR Radek Špicar.

ENERGETIKU OVLIVNÍ UHELNÁ KOMISE

I v roce 2020 se bude Svaz zabývat pravidly pro stanovení minimální mzdy. „V roce 2020 se znovu pokusíme nastavit koeficient růstu minimální mzdy podle vývoje inflace a růstu HDP,“ slíbil Jaroslav Hanák. Na trhu práce budou i příští rok chybět kvalifikovaní pracovníci. Proto je třeba zjednodušit agendu spojenou se zaměstnáváním cizinců. „Nesmírně je potřebujeme, ale vše vyřídit stále trvá moc dlouho,“ připomněl Hanák.

V oblasti dopravní infrastruktury musí vláda zajistit podmínky pro budování klíčových dopravní staveb. „Rok 2019 byl nakonec úspěšný. Otevřelo se 32 kilometrů nových dálnic. V roce 2020 to bude jen 21 kilometrů,“ uvedl Hanák. Stát musí také podporovat rozvoj alternativních paliv a energeticky úsporných vozidel jak u osobní, tak u nákladní dopravy.
Pro energetiku budou rozhodující závěry Uhelné komise, v níž Svaz průmyslu zastupuje jeho první viceprezident Daniel Beneš. Ty musí doporučit takové scénáře útlumu využívání uhlí, které zajistí cenově dostupnou elektřinu a teplo a bezpečný provoz elektrizační soustavy. „Jsem optimista, že Uhelná komise v roce 2020 ke konkrétním závěrům dospěje. Stát také bude muset udělat důležitá rozhodnutí ohledně výstavby nových jaderných bloků, aby první stál kolem roku 2040,“ dodal Hanák.

BEZ E-GOVERNMENTU SE STÁT NEOBEJDE

Přestože Svaz průmyslu dlouhodobě vyzývá vládu, aby nezvyšovala daňovou zátěž firem, daně rostou. Vláda dokonce zavádí novou digitální daň. „Podařilo se nám alespoň vyjednat zvýšení limitu příjmů z digitálních aktivit, nad nímž se bude na firmy nová daň vztahovat, na 100 milionů korun. Nastavit sazbu daně na 7 procent, což je nejvíce v EU, je špatné a zbrklé,“ kritizoval vládu Hanák.

Stát musí zabrat v roce 2020 také v digitalizaci veřejné správy. Bez fungujícího e-governmentu se jen těžko povede prosadit zjednodušení stavebního řízení. „Garantuji, že ke 30. dubnu 2020 vyhodnotíme klíčové body z našeho programového prohlášení a patnáct výzev, které jsme předali vládě na našem brněnském Sněmu. Budeme požadovat jejich naplnění,“ zakončil představení programového prohlášení Hanák.

Celé programové prohlášení Svazu průmyslu na rok 2020 najdete zde.