Parlamentem prošla tzv. suchá novela vodního zákona. Pozměňovacími návrhy se podařilo prosadit některé pro průmysl důležité úpravy. Naopak byla promarněna šance pro řešení systému financování.
Česká republika v roce 2015 a následně čelila kritickému období sucha, na základě kterého se ukázalo, že chybí ucelená legislativa, která by tuto problematiku řešila. Zatímco existuje právní úprava upravující povodně, jakožto obdobně mimořádný hydrologický jev, tak sucho, respektive možnost omezovat nakládání s vodami byla ve vodním zákoně řešena pouze stručně. Tato skutečnost nakonec vedla k novelizaci tzv. vodního zákona, kterou nyní Poslanecká sněmovna posílá prezidentovi k podpisu a ve které bylo nakonec schváleno i několik pro průmysl důležitých pozměňovacích návrhů, o které Svaz usiloval. Samotná novela zákona si kladla za cíl definovat pojmy sucha a stavu nedostatku vody, dále uložit povinnost zpracovat plány pro zvládání sucha a stavu nedostatku vody, včetně jejich obsahu a způsobu projednání. V neposlední řadě také novela přinesla například i ustanovení institutu pro sucho.
ÚSPĚŠNĚ PŘIJATÉ POZMĚŇOVACÍ NÁVRHY
Jeden z nejdůležitějších návrhů, za který Svaz bojoval a byl Parlamentem nyní odsouhlasen, je potvrzení § 12 v dosavadním znění. Podařilo se tak zabránit navrhované negativní změně tohoto ustanovení, která by mohla ohrozit chod podniků. Další velmi podstatný přijatý pozměňovací návrh, o jehož vytvoření a předložení se Svaz zasadil, se týká povinnosti přizvat významné odběratele vody k jednání vznikajících komisí pro zvládání sucha. Tuto možnost firmy bezpochyby využijí, pokud nějaké takové komise vzniknou v důsledku nedostatku srážek za dané období. Pozitivní je také schválený pozměňovací návrh, kde povinnost vlastnit povolení k nakládání s vodami se nebude vztahovat na vypouštění z odlehčovacích komor obecně. Toto ustanovení bude mít dopad do monitoringu a poplatků. Vadou na kráse konečného znění novely vodního zákona je nejen z pohledu průmyslu skutečnost, že byl přijat i pozměňovací návrh, kterým jsou v případě stanovování podmínek využívání vody (minimálního zůstatkového průtoku), nadřazeny zájmy vodáckého sportu nad průmyslovým využitím vody, energetikou, ale rovněž nad odběrem pro účely výroby pitné vody, využitím v zemědělství či vodohospodářským využitím (zadržování vody s využitím pro nadlepšování průtoků v dobách jejího nedostatku).
SYSTÉM FINANCOVÁNÍ NEVYŘEŠEN
Svaz průmyslu a dopravy ČR stále však upozorňuje na potřebu řešení systému financování vodního hospodářství v České republice, které vláda bohužel opomíjí. Současný systém není dlouhodobě udržitelný a neřeší situaci, kdy zátěž financování vodního hospodářství leží převážně na bedrech vodárenských společností a průmyslu, který dlouhodobě investuje nemalé částky do moderních technologií vedoucím k úsporám vody. Tuto skutečnost potvrzuje i dlouhodobý pokles objemu průmyslem odebíraných povrchových vod, ten je však zároveň provázen neustálým navyšováním celkové sumy prostředků, které jsou za odběr podniky povodí vybírány. Svaz již několik let volá po řešení situace, kde neustálé zvyšování jednotkové ceny povrchových vod pro odběratele vede k snižování konkurenceschopnosti českého průmyslu i ve srovnání s ostatními zeměmi. To sice může být krátkodobě motivačním faktorem pro další snižování objemu odběrů, avšak takové roztáčení spirály tzv. „vodárenského efektu“, není dlouhodobě udržitelné a vede již v dnešní době k situaci, že mnohé firmy přemýšlí o přesunutí výroby mimo Českou republiku nebo o ukončení výroby. Tento aspekt rovněž ovlivňuje rozhodování firem o lokalitě pro další rozvoj a stává se reálnou konkurenční nevýhodou ČR. Navíc požadavky na opatření v boji proti suchu rostou, čímž se nůžky mezi potřebami a zdroji dále rozevírají.
Vláda měla v nedávné minulosti několik možností, jak změnit celý systém financování vodního hospodářství. Věděla, kde je jádro problému a dokonce byl na jednání tripartity předložen i návrh konkrétního řešení. Svaz několikrát upozorňoval na skutečnost, že pokud nedojde ke změně financování, systém může zkolabovat. Na tom se shodovaly všechny strany diskuse, včetně dotčených resortů. Tento závěr potvrdila i pracovní skupina tripartity a následně samotná tripartita. Byly předloženy i kvalitní podrobné analýzy od zahraničního srovnání přes možnosti řešení. Bohužel i přes veškerá upozornění, jasnou identifikaci a potvrzení problému i přes předložení návrhu řešení ze strany ministerstva zemědělství vláda tzv. „hodila pod stůl“ snahu o řešení a promarnila celé volební období.
INVESTICE FIREM
Nad rámec zákona je třeba dodat, že firmy investují značné objemy prostředků do snižování spotřeby vody, ale i do zachycování a využívání srážkové vody. V současné době je rovněž potřeba, aby stát cíleně finančně podporoval projekty, které umožní efektivní využití srážkové vody, jako je výstavba nebo rekonstrukce retenčních nádrží na sběr srážkové vody a souvisejících zařízení, nebo projekty, které umožní snížení potřeby povrchových vod.
ZÁVĚREM
Letošní rok sice patřil v porovnání s posledními roky mezi významně bohatší z pohledu celkového úhrnu srážek, ale většina odborníků upozorňuje, že v souvislosti se změnou klimatu se může jednat spíše výjimku, a i proto je důležité se otázkou sucha nadále zabývat, včetně potřeby koncepčního řešení financování vodního hospodářství. Stát musí jednat rychle a postavit se problému čelem, aby nedocházelo k dalšímu neúměrnému zdražování cen povrchové vody a kolapsu celého systému.
Svaz požaduje ze strany odpovědných rezortů koncepční přístup, jehož uplatňováním se krajina nasytí vodou tak, aby ve vodních tocích bylo dostatečné množství vody, která bude k dispozici pro potřeby nejen v průmyslovém odvětví. Žádáme také, aby byly pro účely podpory projektů firem v oblasti hospodaření s vodou využity i prostředky z evropských programů, ať již strukturálních fondů, tak z Národního plánu obnovy či národních programů.
-
kategorie Z hospodářské politiky