Energetická krize a cena elektrické energie v ČR Vývoj energetického trhu, jeho problémy, příčiny krize, odpovědnost, východiska řešení

Tato stať je rozšířenou verzí vystoupení na Mezinárodní ekonomické konferenci Asociace samostatných odborů v Praze, Lichtenčtejnský palác dne 3.3.2023.
 

Vývoj energetického trhu v Evropě 1990 – 2022

Současné problémy v evropské energetice jsou logickým výsledkem vývoje posledních 30 let, mnoha dobrých úmyslů, ambiciózních cílů a důležitých rozhodnutí, často vycházejících ze špatných předpokladů.

Tento vývoj lze ve zkratce charakterizovat takovými milníky, jako byla privatizační vlna v evropské energetice v průběhu 90-tých let, liberalizace evropského trhu s elektřinou počínaje r. 1996, unbouding výroby, přenosu a prodeje elektřiny od r. 2003, závazky Kyotského protokolu z r. 1996, navazující  Pařížské úmluvy 2015, jednostranné německé „Energie Wende“ 2011 a dlouhodobé orientace  EK na spotové trhy s elektřinou a plynem.

Dlouhá řada legislativních aktů a regulací, která uvedené milníky provázela, vycházela ze základní teze, že elektrická energie je komodita jako každá jiná a že optimální nastavení její ceny zařídí volný trh, nejúčinněji pak formou spotového trhu.

Elektrická energie však tento charakter nemá, liberalizace nepřinesla slibované snížení ceny elektřiny a regulatorní zásahy k omezení emisí trh zásadním způsobem deformovaly.

Role EU ETS

Významnou roli ve vývoji evropského energetického trhu sehrál evropský systém trhu s emisními povolenkami EU ETS (Emission Trading Scheme), zavedený v r. 2005.

Původně se jednalo o nástroj optimalizace nákladů na snižování emisí, inspirovaný systémy obchodování s emisemi SO2 a NOx v USA v 80-tých letech. Alternativní cesty snižování emisí, tedy zavedení emisních limitů pro jednotlivé technologie, či přímé zdanění emisí uhlíku, byly zavrhnuty s odkazem na prioritizaci tržního řešení. Zdanění uhlíku navíc naráželo na skutečnost, že daňová oblast byla v působnosti ČS EU, tedy mimo kompetence EK

EU ETS byl spuštěn v r. 2005 a realizován ve čtyřech etapách 2005-07, 2008–13, 2014–20,2021 – 30.

Pro vybraná odvětví byly uděleny bezplatné příděly povolenek, pro ostatní odvětví, spadající pod EU ETS byly povolenky dostupné formou aukcí. Kupříkladu v průběhu III. etapy bylo 43% povolenek poskytnuto bezplatnou formou, 57% povolenek formou aukcí. Povolenky však byly dostupné výhradně pro účastníky trhu EU ETS, tedy provozovatele zdroje emisí.

EU ETS v průběhu prvních tří etap své realizace v letech 2005 – 2020 celkem 5x zkolaboval, ať v důsledku chyb systému (přealokace), nebo z důvodů vnějších vlivů, jako hospodářská krize 2008 a další. Po většinu uvedené doby se povolenky pohybovaly pod úrovní 10 Euro/t CO2.

Na tyto závažné poruchy systému EK opakovaně reagovala cestou pokusů a omylů řadou regulatorních zásahů, které vedly k zásadní změně ETS z nástroje tržního na nástroj tvrdé administrativní regulace.

Posledním krokem EK pak bylo otevření trhu s povolenkami finančních institucím a spekulativním obchodů. Tento krok vedl k současnému explozivnímu vystřelení cen povolenek na 100 Euro/t CO2, tedy k naprosto prohibitivní a nereálné ceně.

Zelená dohoda pro Evropu.

Dalším krokem, vedoucím k evropské energetické krizi a v jejím důsledku prudkému nárůstu cen elektřiny byla „Zelená dohoda pro Evropu“ a následující právní akty EU, jejíž návrh Evropská komise (EK)zveřejnila na sklonku roku 2023.

 „Zelená dohoda pro Evropu“ představuje základní strategický dokument, který má zásadním způsobem ovlivnit ekonomický vývoj na období příštích 30 let. Strategické cíle musí být při tom dle názoru Komise ambiciózní. V případě, že se je v průběhu realizace nedaří naplnit, jsou, jak ukazují zkušenosti posledních dvaceti let, nahrazeny novými, ještě ambicióznějšími plány. Inovace pak často v podání EK představují v interpretaci EK spíše soubor zbožných přání Komise, než reálné výsledky technického rozvoje. Ne náhodou jsou termíny „ambice“, „inovace“, „inkluze“, „spravedlnost“ a „solidarita“ těmi nejfrekventovanějšími v dokumentu Komise.

„Zelená dohoda pro Evropu“ je především politický dokument, který má dosáhnout politických cílů, zejména zvýšit prestiž a vliv EU v globálním měřítku a na základě své morální převahy se stát světovým lídrem nejen v oblasti politiky ochrany klimatu a trvale udržitelného rozvoje, ale i světového obchodu.  

Komise vychází z předpokladu, že EU je největší světové hospodářské seskupení a jeho ekonomická váha odůvodňuje ambice Komise být vůdčí silou v prosazování klimatické agendy v globálním měřítku. Opomíjí při tom skutečnost, že v důsledku rigidity unijní regulace vnitřního trhu EU, nadměrné regulace v oblasti ochrany životního prostředí, prosazování „zelené energetiky“ a s tím souvisejícího růstu cen energie a dlouhodobé ztráty konkurenceschopnosti významné částmi evropského průmyslu se dlouhodobě snižuje podíl EU na světovém obchodu. EU přitom významně zaostává jak za USA, tak za Čínou a Japonskem a Koreou. Konkurenceschopnost evropského průmyslu se dlouhodobě snižuje v důsledku nadměrné regulace, nereálných environmentálních cílů a vysokých cen energie.

Dokument „Zelená dohoda pro Evropu“ je sice předkládán jako komplexní dlouhodobá strategie trvale udržitelného rozvoje a ochrany biosféry a její biodiverzity, ale cca 80 % dokumentu je zaměřeno jednostranně na procesy snižování emisí CO2, a to i v případech řešení problematiky zemědělství, trvale udržitelné mobility a dalších. Ochrana kvality životního prostředí, biosféry a její biodiverzity a koncepty trvale udržitelného rozvoje v dokumentu hrají pouze doplňující roli, což se promítá do nedostatečné výše alokace vyčleněných finančních prostředků.

Komise na základě Zelené dohody předkládá řadu návrhů na revize stávajících právních norem EU v situaci, kdy ještě ani nedošlo k plné implementaci legislativy balíčku „Čistá energie pro všechny Evropany“ a nebyly vyhodnoceny reálné efekty této vlny legislativy, týkající se energetiky a klimatu, stejně jako v případě emisních cílů pro motorová vozidly pro roky 2025 a 2030. 

Hlavním sloganem návrhu by mohlo být: „ambiciózní, ambicióznější a ještě ambicióznější“ bez ohledu na dopady a důsledky, s cílem být „vůdčí globální silou“ v boji proti klimatickým změnám. Uvedenému politickému cíli pak Komise podřizuje vše, bez ohledu na náklady či efektivitu prosazovaných řešení.

Za řešení se vydávají technologie, jejichž masivní komerční uplatnění pak jednoznačně povede k dalšímu nárůstu cen energie a tak, jak je konstatováno a již prokázáno, nevyhnutelně bude stále rozšířenější energetická chudoba. 

 „Zelená dohoda pro Evropu“ deklaruje zvýšení konkurenceschopnosti, levnou a spolehlivou elektřinu, spravedlivý a inkluzivní postup transformace a boj proti energetické chudobě. Reálný vývoj ukazuje na významnou ztrátu konkurenceschopnosti na globálních trzích, vysoké ceny elektřiny, významné sociální dopady ve formě energetické chudoby.

Jednotný trh EU s elektřinou a obchodování s elektřinou na Lipské burze EEX

Přestože se často hovoří o Jednotném trhu s elektřinou (Energy only Market), jde ve skutečnosti o řadu dílčích trhů a obchodních zón, více méně definovaných působením provozovatelů přenosových soustav na úrovních jednotlivých ČS EU.

Ve střední Evropě je obchod s elektřinou a plynem organizován na Lipské burze EEX, která je uzpůsobená specifikám výrobního mixu SRN s převahou intermitentních zdrojů větrných a slunečních elektráren, doplněných špičkovými zdroji uhelné a plynové elektřiny. Na burze EEX obchoduje pouze menšina evropských výrobců elektřiny.

Obchodování na burze je podmíněno úhradou vstupního poplatku a garancí za dodání smluvního objem u elektřiny, nepodléhá nezávislému dohleduKumulativní výše garancí v r. 2022 dosáhla 92 mld. Euro /cca 2,3 bil. Kč.; tyto finanční prostředky uloženy u dceřiné společnosti (s.r.o.) EEX.

Krátkodobé kontrakty byly nahrazeny finančními deriváty/poukázkami bez vazby na možnost fyzické dodávky v daném místě a čase. Cena elektřiny vychází z ceny marginální/závěrné (plynové) elektrárny, určujícím faktorem pro tvorbu ceny je tak cena plynu.

Problémy zapojení intermitentních zdrojů do elektrizačních soustav a systémů

Klíčovým problémem zapojení intermitentních zdrojů do elektrizačních soustav a systémů je nezbytnost jejich zálohování (když nesvítí a nefouká, výroba klesá k nule). V případě větrných elektráren je nezbytné připomenout, že výroba VE je funkcí 3. mocniny rychlosti větru, při útlumu větru výroba dramaticky klesá. To kupříkladu v praxi znamená, že při poklesu rychlosti větru na polovinu objem výroby elektřiny klesá na pouhou jednu osminu.

Jako záložní zdroje slouží kondenzační elektrárny na fosilní zdroje (uhlí, plyn), vodní elektrárny (jak klasické, tak přečerpávající, které ovšem disponují pouze omezenou kapacitou maximálně desítek minut provozu. 

Jejich alternativou jsou bateriové systémy, nebo vodíkové hospodářství. Největší dosud instalovaná bateriová úložiště však mají kapacitu max. stovek MWh  a slouží pouze k vyrovnávání frekvence v sítích; pro zálohování celých sítí by bylo zapotřebí kapacit řádově stovek GWh a větších.  V praxi zálohování celých elektrizačních systémů po dobu dní až týdnů (kupříkladu po dobu meteorologického jevu Němci označovaného jako „Dunkelflaute“) dosud nikde ověřeno nebylo. Zálohování výroby elektřiny na bázi vodíkového hospodářství je dosud záležitostí vzdáleného výhledu.

Stabilita sítě vyžaduje (kupříkladu podle prof. Appel, NAEB e.V.) alespoň 40% základního zatížení z kondenzačních elektráren na bázi fosilních zdrojů, nebo jádra. Významným faktorem stability sítí při změně zatížení jsou velké rotující hmoty turbogenerátorů kondenzačních elektráren; fyzikální chování velkých bateriových úložišť je odlišné, v praxi neověřené.  Uvedené faktory navíc vyvolávají vysoké nároky na přenosovou soustavu a re-inženýring distribučních sítí.

Připravovaná reforma trhu s elektřinou dle  EK

EK by měla svůj návrh na reformu energetického trhu představit v březnu t.r. Dle předběžných informací návrh počítá s rozdělením trhů dle typu výrobních zdrojů na trh s čistou elektřinou (OZE, jádro, zelený vodík, CCS, CCUS), trh se „špinavou elektřinou“ (fosilní zdroje, zejména uhlí) a trh s elektřinou z plynových elektráren. Návrh dále počítá se zavedením kapacitních plateb, které dosud byly pouze tolerovány a s povolením garancí pro investice do výroby elektřiny (Contract of Difference).

Dosud známý návrh neodstraňuje příčiny krize a pouze záplatuje dřívější chybná rozhodnutí, nevytváří jednotný trh s elektřinou, ale několik trhů tak, aby zachoval dosavadní výhody pro Německo.

Pro ČR by tento návrh znamenal ztrátu možnosti využívat výhod levného domácího energetického mixu.

Možnosti cest k nápravě

Z hlediska možností nápravy lze dílčí kroky rozdělit na krátkodobé, které mají spíše sanační charakter a dlouhodobé, koncepčního charakteru.

Z kroků rychlé reakce sanačního charakteru bylo realizováno zastropování cen elektřiny s kompenzací pro výrobu a obchod s elektřinou a zavedení zdanění nadměrných zisků ve výši 60% od ledna 2023, jehož výnosy však zdaleka nepokryjí náklady kompenzací. Pro srovnání: SRN zdanila nadměrné zisky z prodeje elektřiny 90% s účinností již od 1.1.2022, tedy i za období, kdy tyto zisky byly nejvyšší.

Návrh alternativního řešení dle návrhu min. spravedlnosti Blažka, bez nutnosti kompenzací a kompatibilní s legislativou EU spočíval v uplatnění zákona o cenách z roku 1990 – (mimořádné okolnosti), ve vyhlášení cenové regulace v kompetenci ERÚ, v zastropování marže 7-11% a v uplatnění exportního cla. Tento návrh přes možnou rychlou a účinnou realizaci však nebyl vládou pro odpor hlavních aktérů v energetice a příjemců nadměrných zisků ani řádně projednán, ani akceptován.

Mechanizmy kapacitních plateb, zavedené ve většině ČS EU, nebyly dosud v ČR uplatněny. Proto bude vhodné s ohledem na specifika domácího energetického mixu zvážit jejich zavedení i v ČR.

Zásadní význam měl návrh pěti států jižního křídla EU na podzim 2021 odvodit ceny elektřiny na domácím trhu od výrobních nákladů a přiměřeného zisku a ceny elektřiny oddělit od ceny plynu. Tyto návrhy ČR překvapivě nepodpořila. 

Ke zkrocení zdivočelých cen elektřiny by dále významně přispělo zastropování ceny povolenek, nebo ještě lépe dočasná derogace EU ETS s tím, přístup na trh povolenek by byl omezen na provozovatele emisních zdrojů.

Klíčové kroky dlouhodobého charakteru by měly směřovat k ovládnoutí/posílení vlivu státu nad kritickou energetickou infrastrukturou a obnovení robusní přebytkové zdrojové struktury české energetiky opírající se o jaderný pilíř, další posílení přenosové soustavy a re-inženýring distribučních sítí s ohledem na probíhající decentralizaci rostoucí úlohu doplňujících OZE.

SHRNUTÍ

Evropská energetika v současné době prodělává v souvislosti se zásadní přestavbou celého energetického systému EU mimořádně turbulentní období, které bude trvat minimálně dalších 15 – 20 let. Dochází k  ústupu od původního záměru EU „Energy market only“ z volného tržního prostředí do prostředí plné regulace s kapacitními mechanizmy

V některých oblastech spotřeby elektřiny, jako je elektro-mobilita, tepelná čerpadla, klimatizace a dále spotřeba elektřiny, spojená s velkokapacitními datovými centry bude růst významně vyšší nad odhady dnešních prognóz.

Navrhovaná řešení „chytrých“ distribučních soustav a digitálně řízené spotřeby nezvažují narůstající rizika, spojená se zranitelností digitálního řízení takového rozsahu.

Očekávaná změna struktury zdrojů s převahou intermitentních zdrojů a uplatnění budoucích kapacit skladování elektrické energie není hodnocena z hlediska, jak tato nová struktura ovlivní fyzikální chování těchto soustav z hlediska bezpečnosti a spolehlivosti dodávek elektřiny. 

Jednostranná orientace na OZE a zejména na VE a FVE dosud neřeší reálné podmínky zapojení OZE do přenosových a distribučních sítí, dopady na stabilitu sítí a dodávek elektřiny. Řešení skladování elektřiny je teprve v samém počátku a vyvolává obavy, jak nová struktura ovlivní fyzikální chování těchto soustav z hlediska bezpečnosti a spolehlivosti dodávek elektřiny.

Elektrická energie je strategickou komoditou a má charakter veřejného statku a je základní podmínkou samotné existence vyspělé civilizace 21, století. Odpovědnost za její zajištění a dlouhodobou energetickou bezpečnost ČR musí nést stát, který může nést rizika investic dlouhodobého charakteru.

Současné poruchy trhu s elektřinou jsou logickým výsledkem třicetiletého vývoje, plného milných předpokladů, nesplněných přání a ambicí a zásadních koncepčních omylů. Odpovědnost za ně nesou zejména instituce EU, politici ČS a nakonec my sami.