„Potřebujeme do Česka dostat lidi, kteří tady budou chtít studovat, pracovat, podnikat. Budou mít hlad něco dokázat,“ říká Martin Wichterle, majitel skupiny Wikov Industry, kterého Svaz průmyslu na letošním Sněmu uvedl do Galerie osobností průmyslu.
Začal jste podnikat jako konzultant v oboru geologie. Ke strojírenství jste přestoupil až v roce 2002. Byl to složitý krok?
Přechod od geologie do strojírenství nebyl vůbec jednoduchý. Šel jsem ze soukromé firmy, kterou jsme budovali od píky z garáže, do tehdejšího ČKD Hronov (dnešní Wikov MGI), kde byly vztahy a způsob práce úplně jiné. S touto kulturní změnou jsem se musel vyrovnat, musel jsem ji pochopit a chvíli mi to trvalo.
Musel jste se té kultuře přizpůsobit, nebo se naopak firma začala přizpůsobovat vám?
Potkali jsme se na půl cesty. Šel jsem jí ale hodně naproti. Předtím jsem pracoval ve firmě, kde všichni práci milovali a bylo jim jedno, jestli jsou tam od rána do noci. To pochopitelně ve strojírenské fabrice neplatí. Byl to tady jiný svět.
Co jste firmě vtisknul z kultury, na kterou jste byl zvyklý?
Vůli něčeho dosáhnout. Uvědomění si, že když se o to člověk porve, tak je možné být dobrý a konkurenceschopný. Že je skvělé něco tvořit a vymýšlet. Za druhé jsme tady museli také trošku uklidit. Kulturu totiž hodně ovlivňuje prostředí, v jakém pracujete. A to myslím opravdu uklízení v tom pravém slova smyslu.
V jakém stavu bylo ČKD v Hronově, když jste ji v roce 2002 kupoval?
Firma byla v podstatě zdravá, ale chyběly jí vlastní produkty. Hodně jsme proto investovali do výzkumu a vývoje, do konstrukce, do nových technologií. Podařilo se nám na poslední chvíli a s velkým úsilím světový peloton v našem oboru dojet a teď už se občas podíváme i na jeho špičku.
Co konkrétně to dohánění pelotonu obnášelo?
Ve strojírenství je to těžké. Když máte finální produkt, což převodovky a jakýkoliv pohon jsou, tak se po vás chce nesmírná spolehlivost. Ať už jde o zařízení pro elektrárnu nebo pro zaoceánský tanker. Nestačí vám jen produkt vymyslet, vyzkoušet ho, mít špičkové technologie, ale potřebujete reference. To je na tom nejsložitější. Musíme postupně přesvědčovat zákazníky, že v těch složitých aplikacích jsme firma, která jim jistotu nabídne. To je nekončící proces.
Kdy nastal zásadní přelom při budování vaší skupiny?
Asi po nákupu britské společnosti Orbital2. Dostali jsme se k know-how, jak přenášet vysoké zátěže poměrně sofistikovaným a úsporným způsobem. To nám otevřelo dveře ke složitějším aplikacím. Dokázali jsme přesvědčit zákazníky, že toto technické řešení má cenu vyzkoušet. Tím jsme si postupně otevírali dveře dál a dál. Začali jsme například vyrábět převodovky pro větrné turbíny nebo podmořské přílivové elektrárny.
Jak se mění nároky na převodovky?
Požadavky trhu jsou čím dál náročnější. Ať už se to týká výkonu, velikosti, hmotnosti. Do budoucna se to bude týkat i takových věcí, jako je uhlíková stopa. Výzvy v konstrukci a v technologiích v podstatě nikdy nekončí. Chceme také rozšiřovat obchodní a servisní zázemí po celém světě, což potrvá nějaký čas.
U výroby převodovek také řešíte uhlíkovou stopu?
Cítíme, že zákazníka bude zajímat, jak velkou uhlíkovou stopu svým produktem a jeho výrobou vytvoříte. To už se bavíme o tom, jak daný produkt vyrobit, jaké používat materiály a technologie.
Převodovka je kus oceli, na tom se asi nic změnit nedá.
Ocel se dá vyrobit způsobem uhlíkově úsporným, nebo neúsporným, což se vše dá certifikovat a auditovat. I naše výroba může využívat více obnovitelných zdrojů. Můžeme více tlačit na hmotnost produktu. Když uspořím hmotnost, uspořím ocel. Takže způsobů, jak snížit uhlíkovou stopu může být více.
Ve Svazu průmyslu jste jedním z iniciátorů tzv. druhé ekonomické transformace, kterou musí česká ekonomika projít, aby byla do budoucna úspěšná. V čem ta transformace spočívá?
Je to dlouhá a strastiplná cesta. Definovali jsme si ji na třech hlavních pilířích, které budeme ve Svazu průmyslu detailně diskutovat. Bavili jsme se o tom s celou řadou šikovných českých podnikatelů. Základem je, že potřebujeme mít firmy s vlastními produkty, které tady budeme nejen vyvíjet a prototypovat, ale také je budeme vyrábět a prodávat. Marketing a prodej naší ekonomice hodně chybí. Na jejich straně se přitom tvoří nejvyšší přidaná hodnota jakéhokoliv produktu.
Jak se to dá podpořit, když je jen na rozhodnutí majitelů firem, jestli chtějí fungovat s menším rizikem jako subdodavatelé, nebo jestli půjdou na trh s vlastním produktem?
My chceme říct, že nemá cenu tady vyrábět iPhony. I když je to hi-tech, tak stejně dostaneme zaplaceno jen za tu dělnickou práci. Zbytek, ta skutečná přidaná hodnota, skončí někde úplně jinde. Daleko lepší je tady mít fabriku jako Kohinoor. I když tužka vypadá jako jednoduchá věc, tak ta firma má všechny pilíře, které vytvářejí přidanou hodnotu.
Druhým pilířem této transformace má být otevřená společnost. V čem spočívá?
Bez lidí žádné zázraky neuděláte. Potřebujeme dobré školství, ale také společnost, která bude otevřená příchodu lidí zvenčí. Potřebujeme lidi, kteří tady budou chtít studovat, pracovat, podnikat. Budou mít hlad něco dokázat. V české společnosti sílí určitá lenost, protože se máme dlouho docela dobře. Čechům chybí odvaha jít do vlastního rizika, do podnikání. V dětech tuto ctižádost musíme vzbudit, nebo sem takové lidi přitáhnout ze zahraničí. Jinak nemáme šanci.
Vyplývají příležitosti i z přechodu na uhlíkově neutrální ekonomiku?
Green Deal je obrovská průmyslová změna, která se na nás valí, probíhá všude ve světě a my ji nezměníme. Příležitosti, které jsou před námi, jsou obrovské. Budou se měnit technologie, produkty. Úplně nové se budou muset vymyslet. Lidé a firmy jsou a budou ochotné platit za věci, které budou mít nižší spotřebu. Banky nebudou chtít financovat věci, které budou „špinavé“. Pro řadu lidí, hlavně na západě, má velký význam, že žijí třeba v extrémně šetrném domě. Nemá to přitom ekonomický fundament, ale ti lidé získají dobrý pocit, že dělají něco dobrého, přínosného. Prostě změna spotřebitelského chování bude vytvářet spoustu nových podnikatelských příležitostí.
MARTIN WICHTERLE (56)
Po sametové revoluci založil se společníkem firmu zabývající se geologií, kterou v roce 2001 prodal americkým investorům. Ve stejném roce koupil strojírnu ČKD Hronov a později přidal firmu Škoda Gear, které vytvořily základ současného holdingu Wikov Industry. Ten je největším českým výrobcem průmyslových převodovek s obratem 2,5 miliardy korun ročně.
Článek vyšel v časopise Spektrum 1Q/2022. Celé číslo čtěte zde.