Niclas Pfüller: Nástup autonomních aut není pro Brose hrozba

Interiéry v autonomních autech získají nové funkce. Sedadla se budou moci pohybovat více než dnes. Dveře se budou otevírat a zavírat samy. „Vidíme v autonomních autech velký potenciál. Máme specializovaný tým, který pracuje na interiéru budoucnosti. Už jsme například vymysleli sedadlo, které bude mít zabudovaný bezpečnostní pás. To mu dá větší volnost pohybu,“ vysvětluje Niclas Pfüller, generální ředitel Brose CZ, největšího výrobce dveřních zamykacích systémů a sedadel na světě.

Do Česka se přesunulo už několik sdílených služeb pro celou skupinu Brose. Proč jste si ze všech zemí, kde působíte, vybrali právě Česko?

Máme v Česku už patnáct let výrobní závod, který se postupně stal největším v celé skupině Brose. Máme tady mnoho talentovaných pracovníků. Zjistili jsme, že řada z nich postrádá možnost kariérního růstu. V minulosti jsme kvůli tomu ztratili kvalitní zaměstnance, kteří odešli pracovat ke konkurenci. To byl jeden z důvodů, proč jsme o centrech sdílených služeb pro celou skupinu začali uvažovat. Druhým byl fakt, že jsme v Německu velmi těžko hledali odborníky v oblastech jako globální nákup, IT služby nebo vývoj produktů a logistika. V Česku jsme je dokázali najít. Nepotýkáme se tady s tak silnou konkurencí jako v Německu. Tam při náboru soupeříme s firmami jako Bosch, Porsche, BMW nebo Mercedes.

Najdete dost lidí i nyní, kdy si firmy stěžují, že na českém trhu práce už kvalifikovaní zaměstnanci nejsou?

Neviděl bych to tak negativně. Pochopitelně je to komplikovanější než před deseti nebo patnácti lety. Ale ve srovnání s Německem můžeme pořád najít dost kvalifikovaných lidí a v takovém čase, v jakém volná místa potřebujeme obsazovat. Ve skupinových sdílených službách před dvěma roky pracovalo méně než sto zaměstnanců, dnes jich máme skoro dvě stovky. To dokazuje, že potenciál na českém trhu práce pořád je.

Pfueller Brose1

Dostanou se vaši zaměstnanci k atraktivním projektům, které souvisí s digitalizací výroby nebo využíváním velkých dat?

Máme takové projekty. Od letoška jsme oficiálně jedním z devíti vedoucích závodů ze šedesáti dvou továren, které má Brose po celém světě. Status vedoucí továrny spočívá v tom, že dostáváme peníze na testování nových věcí. Jednou z nich byla informační aplikace pro zaměstnance. Pak máme spoustu aktivit, které se týkají digitalizace a automatizace výroby. Přímo ve výrobě budeme zkoušet autonomní vozidla, a to nejen v logistice, ale také přímo ve výrobních linkách.

Plánujete přesunout do Česka ještě další skupinové služby?

Máme tady vše, co do budoucna potřebujeme. Pro divizi sedadel a divizi zamykacích systémů máme vývoj produktů a projektový management. Pro celou Evropu řídíme dopravu a logistiku. Veškerá doprava od dodavatelů a k odběratelům se koordinuje z Česka. Pro celou skupinu poskytujeme sdílené IT služby a centrální nákup. Očekáváme, že význam všech těchto funkcí poroste. S tím se bude zvyšovat i počet zaměstnanců. Z méně než dvou stovek se dostaneme na 250 lidí.

Budete posilovat výzkum a vývoj v Česku?

Osvědčilo se nám, že jsme převzali sériovou podporu, která zahrnuje design, kontakt se zákazníkem nebo projektový management. Takže příští generace sedadel a zamykacích systémů pro konkrétní automobily se budou vyvíjet u nás. Třeba v Rožnově vyvíjíme zamykací systém pro dveře zavazadlového prostoru, které se ale budou montovat v Portugalsku. Naši lidé mají na starosti projekty v Číně, Jižní Africe a Severní Americe. I díky tomu je práce v českém Brose zajímavější.

Loni jste vykázali rekordní tržby 20 miliard korun. Kolik je to prodaných sedadel a zamykacích systémů?

Z Rožnova každý rok prodáme sedm až osm milionů zamykacích systémů. U sedadel je to podobné číslo. Ale nejde jen o celá sedadla. Z Kopřivnice dodáváme také komponenty, které jsou potřeba k montáži sedadel. Třeba motory a převodovky pro pohyb opěradel, kterých vyrábíme čtyři miliony za rok. Posíláme je pak do ostatních závodů Brose, které provádějí konečnou montáž.

Jak se připravujete na éru autonomních aut?

Brose se strategicky soustředí na autonomní řízení. Na rozdíl od jiných výrobců nás nové trendy neohrožují, ať už je to elektromobilita nebo autonomní vozidla. Protože náš hlavní byznys se týká sedadel a interiérů. Ty budou ještě důležitější, když se auta budou řídit sama. Vidíme v nich proto velký potenciál. Stejné je to u dveří. Globálně jsme největší výrobce dveřních systémů. U autonomních aut se budou dveře zavírat a otevírat automaticky, na čemž už pracujeme. Dveře budou muset být inteligentnější, třeba aby uměly zjistit, jestli se nedostanou do kolize s nějakým předmětem. Na přelomu roku začneme vyrábět také elektrický kompresor klimatizace, který bude mít velmi nízkou spotřebu elektřiny. To je zase trend elektromobility, aby spotřeba elektřiny byla co nejnižší.

Bude mít interiér nové funkce, když se lidé nebudou muset věnovat řízení?

Máme specializovaný tým, který pracuje na interiéru budoucnosti. S automobilkami se bavíme, jak bude interiér vypadat a jak můžeme přispět s našimi znalostmi elektrických a mechatronických sedadel.

Tyto inovace vymýšlíte sami, nebo je děláte na objednávku automobilek?

Brose je systémový dodavatel, takže máme vlastní vývoj. V celé naší více než stoleté historii jsme přicházeli s inovacemi, které se pak uplatnily na trhu. Třeba systém chránící ruku před přivřením do elektricky ovládaného okna. Náš vynález je také sedadlo, které si pamatuje nastavení pro různé pasažéry. Ale pochopitelně s automobilkami spolupracujeme, bavíme se s nimi, v čem vidí budoucnost. My pak vymýšlíme, co jim můžeme nabídnout.

To byl také případ otevírání dveří zavazadlového prostoru pomocí pohybu nohy?

Ano, měli jsme už zamykací systém, motory, které otevírají a zavírají tyto dveře, a pak nás napadlo, proč otevírání neudělat bezdotykové. Senzory, které by fungovaly se zamykáním, také existovaly. Tento systém může být ještě inteligentnější.

Pfueller Brose2

V kopřivnickém závodě je už teď k vidění spousta robotů. Do jaké míry je celá výroba automatizovaná?

Měli jsme vždy štěstí, že jako rodinná firma jsme nebyli pod tlakem odcházet do zemí s nižšími výrobními náklady. Místo toho jsme se zaměřili na to, jaká investice nebo automatizace bude správná, abychom byli dlouhodobě konkurenceschopní. Proto nám mateřská firma umožnila, abychom v roce 2011 investovali do inovativního logistického konceptu, který jsme vyvinuli s univerzitou v Mnichově. V Kopřivnici jsme do logistického centra investovali 22 milionů eur. Zakomponovali jsme tím do výroby první prvky Průmyslu 4.0. V Kopřivnici máme teď více než dvě stovky robotů. V automatizaci budeme pokračovat.

Jak rychle se vám investice do automatizace vrátí?

Jak logistický systém, tak automatizace výroby mají docela dobré doby návratnosti. Díky tomu, že nás jako rodinnou firmu netlačí akciový trh, nemusíme za každou cenu dělat investice s bleskovou návratností. Můžeme si dovolit investovat do technologií s delší návratností.

O kolik tyto investice zvýšily produktivitu závodu?

Každý rok se snažíme zlepšit produktivitu o pět až deset procent, záleží na konkrétních projektech. Tento cíl jsme i díky kombinaci s projekty automatizace v minulosti dosáhli. U našeho logistického konceptu produktivita vzrostla ještě více. Teď investujeme do nové logistiky v Rožnově. Tam uděláme ještě další krok vpřed. Všechny objednávky materiálu z výrobní linky budou automatizované, signály půjdou do skladu a autonomní vozíky dodají materiál až ke strojům.

Co budete potřebovat pro ještě větší využívání technologií Průmyslu 4.0?

Ve všech firmách to bude vyžadovat mnohem větší investice do vzdělávání pracovníků. Rozhodně potřebujete stabilní zaměstnanost a vysoce kvalifikované zaměstnance. U digitálních nástrojů musíte nejdříve pracovníky proškolit, aby měli požadovaný ekonomický přínos.

Jak přistupujete ke vzdělávání zaměstnanců?

V prosinci budeme otevírat vlastní vzdělávací centrum v oboru mechatronika, což je kvalifikace, kterou postrádáme. Jednak tady uvítáme studenty ze škol na praxi, jednak v něm budeme vzdělávat vlastní zaměstnance.

Spolupracujete s místními školami?

Spolupracujeme s jednou školou v Ostravě, jednou v Rožnově a jednou ve Frenštátě. Chtěli bychom spolupracovat i s místní školou v Kopřivnici, ale ta zatím nebyla ochotna přizpůsobit se našim potřebám. Na ní se učí zámečníci, ale my potřebujeme mechatroniky nebo elektrotechniky.

Jan Stuchlík
kategorie Rozhovory