Evropský zaměstnavatelský svaz BusinessEurope vydal studii s názvem „BUILDING A STRONG AND MODERN EUROPEAN INDUSTRY“ (celou studii si můžete přečíst zde), která reaguje na otázky jako: co nejvíce trápí průmysl v Evropské unii, jaká je jeho současná situace a co jej čeká v budoucnosti. Českou republiku v BusinessEurope zastupuje Svaz průmyslu a dopravy ČR, který s touto zastřešující organizací spolupracuje na zpracovávání analýz a interpretaci dat o ekonomice a průmyslu v EU.
Jaký je současný evropský průmysl?
Podle BusinessEurope v Evropě přímo či nepřímo průmysl představuje 24 % pracovních míst. Zaměstnává tedy více než 52 milionů lidí, z toho 32 milionů lidí pracuje ve zpracovatelském průmyslu, přes 20 milionů lidí je v nepřímo navázaných a souvisejících oborech.
Pokud srovnáme změnu podílu na světovém exportu zpracovatelského průmyslu mezi roky 2004 a 2013, pak je zřejmé, že podíl Číny za tuto dobu vzrostl o 7,2 p. b., kdežto podíl EU 27 se snížil o 6,9 p. b., podíl USA a Kanady se snížil o 1,5 p. b. Podíl Evropy se tedy snižuje, ale jde samozřejmě o pokles z vysokého základu. I po těchto změnách měla EU v r. 2013 největší podíl na světovém vývozu zpracovatelského průmyslu (37 %), Čína pouze 15% podíl a USA s Kanadou představují jen 12 % globálního zpracovatelského vývozu. Navíc nutno podotknout, že údaje o exportu neříkají nic o kvalitě a technologické úrovni produktů.
Podíl hrubé přidané hodnoty zpracovatelského průmyslu na celkové ekonomice v řadě zemí značně poklesl, v EU klesl z 18,8 % v roce 2000 na 15,3 % v roce 2014. ČR má tento podíl v EU nejvyšší a zpracovatelský průmysl je schopen si svou sílu zachovat. Zpracovatelský průmysl neztrácí na významu ani v Maďarsku, o něco menší podíl ale s rostoucím trendem má i Polsko. U všech ostatních států je příznačné, že význam zpracovatelského průmyslu na celé ekonomice klesal, byť je tento podíl podle aktuálních dat stabilizovaný.
BusinessEurope uvádí také problém výsledku nákladů na plnění povinností vyplývajících z regulace. Jde například o nákladné regulatorní povinnosti v ocelářském, chemickém a rovněž ve dřevozpracujícím průmyslu. Konkrétně pro ocelářský průmysl představuje souhrn regulatorních nákladů zhruba 28–35 % ročního zisku před zdaněním a odpisy. Pro chemický průmysl představuje souhrn těchto nákladů v období let 2004–2014 zhruba 9,5 miliard euro, což je zhruba 12 % přidané hodnoty nebo 30 % zisku celého chemického sektoru. To logicky zhoršuje postavení těchto oborů ve světové konkurenci. Dále existují značné rozdíly mezi celkovou daňovou zátěží, v EU byla v r. 2015 na úrovni 39,8 %, v Japonsku na hranici 32,8 %, pro USA dle BusinessEurope platí hodnota 26,6 %, v Číně je celková daňová zátěž 19,4 % a v Indii 16,7 %.
Fenomén Průmysl 4.0
Ekonomika se v každém případě dotýká tzv. Průmyslu 4.0. Studie BusinessEurope přiznává, že může dojít k poklesu počtu pracovních míst v určitých oborech. Ovšem v jiných dojde k jejich nárůstu – nově vznikající sub-ekonomika s novými pozicemi může přispět k poměrně zajímavému růstu. Průmysl 4.0 však může narazit i na bariéry. Těmi může být nedostatek zaměstnanců či nevhodná struktura vzdělání nezbytných pracovníků. Je proto nutné v budoucnu (dočasně) uvolněnou pracovní sílu připravit na novou roli. Reálným scénářem by též mohlo být, že firmy sice část svých stávajících zaměstnanců nevyužijí, ovšem jiných a potřebných se jim nebude dostávat. Již nyní je zřejmé, že firmy v době existence Průmyslu 4.0 budou potřebovat zaměstnance s dovednostmi v oblasti výzkumu a vývoje, technologií, inženýrství či v matematice. Stát a jeho vzdělávací systém nesmí být změnami čtvrté průmyslové revoluce zaskočen.
Co bude nutné a nevyhnutelné
Evropa si dle BusinessEurope musí udržet otevřený trh a čelit protekcionistickým tendencím. Evropský průmysl bude i v budoucnu závislý na energetice, ať se bude jakkoliv dařit snižovat energetickou náročnost jednotlivých odvětví. BusinessEurope v tomto ohledu upozorňuje na relativně vysoké nálady na energii, což snižuje konkurenceschopnost EU. Cena energie za jednu MWh je v EU zhruba dvojnásobná, než cena v USA.
Průmysl z celoevropského pohledu čelí též reálnému propadu konkurenceschopnosti některých odvětví, což snižuje konkurenceschopnost průmyslu jako celku. Ilustrací mohou být energeticky náročnější odvětví, dále odvětví, na která jsou kladeny stále vyšší ekologické a sociální požadavky, či sektory čelící agresivní a někdy i neférové světové konkurenci. Dále mezi hrozby patří stále více se proměňující prostředí – přestože průmysl jako obor reaguje na změny velmi pružně, v poslední době se rychlost změn zvyšuje.
Právě nyní potřebuje průmysl pomoci se na zrychlující změny adaptovat – nejde totiž jen o uzpůsobení výrobního portfolia aktuální poptávce, to průmysl vždy uměl a umí. Aktuální a budoucí změny se ale dotknou i struktury průmyslu. Tento sektor tak potřebuje dostatek vhodné pracovní síly, potřebuje velmi kvalitní regulaci podnikatelského prostředí, právní jistotu a bezchybnou legislativu.
Výhled do blízké i vzdálenější budoucnosti
V zaměstnanosti i produkci se průmysl patrně dle BusinessEurope vrátí na předkrizovou úroveň, na které v současnosti stále ještě není, ale blíží se k ní. Stále více se bude prosazovat trend vzájemných vazebv průmyslu, jak mezi podniky, tak celými odvětvími. Pozorovat budeme intenzivnější spojení mezi výrobou a poskytováním služeb. K samotné výrobě je nutné připojit i rozsáhlé služby. Podnikatele to nesmí překvapit. V následujících letech si průmysl vynutí své investice – jednak kvůli podinvestovanosti z minulých let, jednak k nedostatečné kapacitě pro stávající produkční nároky.
Evropský energetický trh rozhodně není optimálně fungujícím trhem, různé státy realizují diametrálně odlišné přístupy ke své energetice, což má za následek velmi vysokou průměrnou cenu energií v EU. Potřebné je rovněž modernizovat energetickou infrastrukturu tak, aby vznikl integrovaný energetický trh umožňující meziregionální spolupráci.
EU je největším světovým exportérem, kterým patrně i zůstane – klíčové bude kvůli protekcionistickým sklonům některých ekonomik vést dialog s ostatními partnery. Dlouhodobě se bude muset EU zaměřit na přeměnu inovací do reálných ekonomických i sociálních hodnot. Velké výzvy čekají (v evropském prostředí především stát a veřejné autority) v oblasti vzdělávání, které bude muset vzdělávat lidi nejenom v mládí, ale v celém produktivním věku a bude muset být dostatečně flexibilní i kvalitní a samozřejmě i rychlé.