Svaz průmyslu na březnové tripartitě

Druhé letošní zasedání tripartity, kde se scházejí zástupci zaměstnavatelů, odborů a vlády, projednalo například problémy při zavádění e-neschopenky či novelu zákoníku práce. Svaz průmyslu a dopravy ČR upozornil na špatnou situaci ve financování vodního hospodářství.

ELEKTRONICKÁ NESCHOPENKA A KARENČNÍ DOBA

Loni na podzim poslanci odsouhlasili, že od letošního 1. července se zruší karenční doba, která znamenala, že firmy během první tří dnů pracovní neschopnosti nevyplácely zaměstnancům náhradu mzdy. Zároveň bylo zaměstnavatelům přislíbeno, že od stejného data bude spuštěna elektronická neschopenka. Jenže situace, týkající se legislativního a technického zabezpečení projektu e-neschopenky je velmi nepřehledná.

„Je čím dál méně reálné, že by se MPSV povedlo spustit pilotní projekt e-neschopenky od 1. července. Proto požadujeme, aby se e-neschopenka připravila pořádně a pak se spustila plošně jako plnohodnotný systém, který nahradí papírové neschopenky. Do té doby by měla být odložena účinnost zrušení karenční doby. Kvůli růstu mezd, a tím i vyšších náhrad, by zrušení karenční doby mohlo vést k ještě většímu zvýšení krátkodobé pracovní neschopnosti, než jsme původně očekávali,“ uvádí Jan Rafaj.

NOVELA ZÁKONÍKU PRÁCE

Obsahem aktuální novely zákoníku práce má být zejména nová úprava dovolené, sdílení pracovního místa, zpřesnění úpravy přechodu práv a povinností zaměstnavatele z pracovněprávních vztahů včetně pravidel pro výpověď zaměstnance, aplikace zaručené mzdy i na dohody mimo pracovní poměr a změny v doručování, v běhu prekluzivních lhůt. Nově by se mělo navázat jednorázové odškodnění pozůstalých v případě smrtelného pracovního úrazu zaměstnance na průměrnou mzdu a stanovení tohoto odškodnění na min. 20násobek průměrné mzdy. Sociální partneři nad rámec původního návrhu shodně prosazují doplnění úpravy prevence pro předcházení pracovním úrazům nebo nemocem z povolání. Zájem je i na úpravě plurality odborových organizací a osobní působnosti kolektivních smluv vyššího stupně a valorizačního mechanismu minimální mzdy se stanovením konkrétního koeficientu jejího zvyšování. Poslední body jsou stále předmětem diskuse.

„Novelu zákoníku práce v dohodnutém rozsahu podporujeme. Nicméně trváme na tom, aby se vláda v koaliční dohodě zavázala, že při projednávání novely v poslanecké sněmovně nepodpoří žádné pozměňovací návrhy,“ říká Jan Rafaj.

ENERGETICKÉ ÚSPORY

Česko bude muset v rámci evropských cílů snižovat svou energetickou náročnost. Toto téma však stále nemá potřebnou pozornost politiků. Přitom cíle, které bude muset Česko plnit do roku 2030, jsou ještě přísnější než aktuální závazky. To si v příštím desetiletí vyžádá investice ve stovkách miliard korun. Ministerstvo průmyslu a obchodu už hovoří i o variantě, že by část těchto nákladů přesunulo na průmyslové firmy. Pro průmysl jde o problém, který může ovlivnit jeho konkurenceschopnost.

„Vláda musí konečně začít brát téma energetických úspor vážně a učinit z něj celospolečenské téma. Hlavním gestorem tématu s podporou premiéra by se mělo stát MPO, které zpracuje a předloží vládě seznam konkrétních opatření pro všechny rezorty, včetně analýzy dopadů možných schémat pro plnění cíle energetické účinnosti. Vláda se musí zasadit o širokou popularizaci tématu mezi odbornou i laickou veřejností. Průmysl je připraven vládě s osvětou pomoci. Není možné, aby kvůli vlastní nečinnosti stát přesouval stamiliardové náklady na plnění cílů energetické účinnosti na firmy,“ dodává Jan Rafaj.

FINANCOVÁNÍ VODNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ

Současný stav financování vodního hospodářství je již nevyhovující a neudržitelný. Podnikům povodí, které jsou zodpovědné za stav vodních toků a způsob hospodaření s vodou v krajině, přibývají v souvislosti s klimatickými změnami nové povinnosti. Musí mimo jiné provádět opatření, která mají v budoucnu předcházet suchu a povodním. To si vyžádá nejen vysoké investice, ale i významné zvýšení provozních nákladů. Jenže stávající systém financování jejich provozu jim nezajišťuje dostatečný přísun peněz a jeho kolaps je nevyhnutelný. Vláda přitom mluví o vodě a řešení problému sucha jako o své prioritě.

Zachování stávající situace povede k dalšímu zdražování odběru povrchové vody. To se promítne i do zdražení koncových cen vody pro obyvatele a průmysl. Na zdražení by ovšem domácnosti i firmy velmi pravděpodobně reagovaly snížením spotřeby. Firmy navíc trvale snižují své odběry v rámci řady ekologizačních opatření a investic. Kvůli nižšímu odběru vody by se snížily příjmy podniků povodí, což by si vyžádalo další vlnu neúměrného zdražení. Přitom ceny odběru povrchových vod jsou už dnes ve srovnání s ostatními státy EU nadprůměrné.

„Problém financování vodního hospodářství se bude prohlubovat kvůli vývoji klimatu. Podporujeme, aby se na celém území sjednotila cena za odběr povrchové vody. Zároveň by příjmy za odběr vody měly na rozdíl od dnešního stavu plně plynout podnikům povodí. Pokud by jim v budoucnu peníze chyběly, měl by je dodat státní rozpočet,“ vysvětluje Jan Rafaj. Na změně financování vodního hospodářství je třeba začít pracovat velmi rychle a zahrnout je do stávající novelizace vodního zákona.

Lenka Dudková
kategorie Tiskové zprávy