Spotřebitelské ceny v únoru zrychlily meziroční růst na 3,7 procenta z lednových 3,6 procenta. Ceny nahoru tlačily zejména rostoucí náklady na bydlení, jako je nájemné, elektřina či vodné a stočné. Vedle toho zdražily i potraviny a alkohol. Podle zpravodajství České televize o tom dnes informoval Český statistický úřad (ČSÚ). Vyšší inflaci očekávali i analytici, odhadovali však, že se přiblíží ke čtyřem procentům.
V meziměsíčním srovnání ceny vzrostly o 0,3 procenta, což ovlivnilo zejména zdražení dovolených.
Ve zprávě se dále uvádí, že právě v cenách služeb se nejvíce projevuje vysoká spotřebitelská poptávka daná napjatou situací na trhu práce, tedy nízkou nezaměstnaností a rychlým růstem mezd. Podle analytika Raiffeisenbank Luboše Růžičky jsou inflační tlaky ze zahraničí ale utlumené, přičemž ceny v produkční sféře v eurozóně stejně jako dovozní ceny v tuzemsku klesají.
Ekonom Komerční banky Michal Brožek k tomu dodává, že ještě před měsícem banka odhadovala, že inflace v březnu dosáhne čtyř procent, nicméně brutální propad cen ropy prognózu inflace na březen stahuje zpět k cca 3,6–3,7 procenta. Klíčovou otázkou je, podle něho, ale vývoj ekonomiky a dopad na ceny v dalších měsících, který je vlivem epidemie koronaviru velmi nejistý.
Podle ekonomů na vysoké úrovni inflace dlouho nezůstane. Důvodem je největší kolaps cen ropy od roku 1991. Analytik ČSOB Petr Dufek to komentuje slovy, že propad cen ropy, za nímž by mělo následovat rovněž prudké zlevňování pohonných hmot, vrátí českou inflaci pod úroveň tří procent dříve, než se ještě před týdnem zdálo. Prozatím sice inflace zůstává vysoko nad cílem ČNB a také nad její prognózou, nicméně už teď se na ni může Česká republika v důsledku dění na trhu s ropou dívat jako na staré číslo.
I podle hlavního ekonoma ING Bank Jakuba Seidlera by tak od příštího měsíce měly ceny začít opět zpomalovat s tím, že pokud ropa setrvá na současných úrovních po dobu několika čtvrtletí, inflace bude letos zhruba o půl procentního bodu nižší, než ekonomové předpokládali začátkem letošního rok. Bude se tak pohybovat kolem 2,6 procenta.
Ekonomové a statistici dále uvádějí, že největší vliv na meziroční zvyšování cen mělo bydlení, kde o 4,3 procenta stouply ceny nájemného a o 9,7 procenta elektřiny. O 5,3 procenta bylo dražší i vodné a o 4,5 procenta stočné.
Inflaci ovlivnily rovněž ceny potravin a alkoholu. Výrazněji zdražilo například ovoce, jehož ceny byly meziročně vyšší o 19,3 procenta. Zhruba o 17 procent více než před rokem zaplatili lidé i za vepřové maso a o 15,3 procenta více za cukr. Z alkoholu byly meziročně dražší o sedm procent lihoviny a o 2,3 procenta pivo.
Zdražení proti loňskému únoru statistici zaznamenali také v dopravě a ve stravovacích a ubytovacích službách. Naopak levnější byly telefonní a faxové služby.
Zdražuje se stále rychleji. Inflace překonala odhady a je nejvyšší za několik let.
Proti lednu, vedle dovolených, zdražilo také vybavení domácností, oděvy, obuv a mezi potravinami zelenina, nealko, ovoce a uzeniny. Zlevnilo víno, pivo a lihoviny nebo vejce a máslo.
Za normálních okolností by vývoj, kdy se inflace vzdaluje dvouprocentnímu cíli centrální banky a dále roste nad tolerovatelnou odchylku, která činí tři procenta, vyvolal téma pro debatu o možném dalším zpřísnění měnové politiky. To se však zřejmě teď, podle ekonomů, asi nestane.
Hlavní ekonom BHS Štěpán Křeček říká, že Česká národní banka (ČNB) se dostává do složité situace. Kvůli narůstající inflaci, která se pohybuje mimo své toleranční pásmo, by měla uvažovat o dalším růstu úrokových sazeb. To by však vzhledem k zahraničním rizikům spojeným se šířením koronaviru mohlo, podle Štěpána Křečka, zadusit růst české ekonomiky.
Ovšem, propad cen ropy navíc povede ke zlevnění pohonných hmot a v nejbližších měsících může vést inflaci v české ekonomice k poklesu.
Hlavní ekonom Generali Investments CEE Radomír Jáč předpokládá, že příští pohyb úrokových sazeb ČNB bude směrem dolů. K takovému kroku ale ČNB přikročí zřejmě až v polovině letošního roku. Rizika spojená s koronavirem by hovořila pro snížení úroků, oslabení koruny ale tuto potřebu trochu tlumí a ČNB navíc bude opatrná vzhledem k tomu, že inflace s velkou pravděpodobností po celý letošní rok setrvá nad dvouprocentním inflačním cílem.
Podle Štěpána Křečka hrozí, že česká ekonomika nakročila na cestu, která by mohla vést ke stagflaci, kdy inflace dál narůstá, ale ekonomický růst se zpomaluje. Na konci této cesty čeká Českou republiku pomalejší růst životní úrovně, míní Štěpán Křeček.
Ředitel sekce měnové ČNB Petr Král dnes uvedl, že únorová meziroční inflace byla o 0,2 procentního bodu vyšší, než odhadovala Česká národní banka ve své prognóze. Důvodem rozdílu, podle něho, byl především růst tzv. jádrové inflace, která nezahrnuje sezonní vlivy. Podle něho rovněž ceny potravin poněkud korigovaly svůj lednový nárůst. V meziročním vyjádření se však i v únoru nacházely nad odhady ČNB. Naopak regulované ceny a ceny pohonných hmot v únoru meziročně rostly ve srovnání s odhady pomaleji. Nižší proti prognóze ČNB byly též primární dopady změn nepřímých daní, když prozatím nedošlo k očekávanému nárůstu cen cigaret z titulu lednového zvýšení spotřebních daní na tabák.
Petr Král k tomu dále dodal, že zveřejněná data jsou kvalitativně v souladu se stávající prognózou ČNB. Ta pro prvních několik měsíců letošního roku očekává pohyb inflace zřetelně nad horní hranicí tolerančního pásma cíle. Důvodem jsou především cenové dopady změn nepřímých daní v prostředí přetrvávajících domácích inflačních tlaků.
Inflace podle ČNB většinu letošního roku setrvá nad horní hranicí tolerančního pásma, tedy nad třemi procenty. Ke dvěma procentům se sníží na začátku příštího roku.
I když si inflace v únoru připsala další desetinu procentního bodu a dostala se na 3,7 %, dlouho na tak vysoké úrovni nezůstane. Propad cenropy, za nímž by mělo následovat rovněž prudké zlevňování pohonných hmot, vrátí českou inflaci pod úroveň 3 % dříve, než se ještě před týdnem zdálo. Prozatím sice inflace zůstává vysoko nad cílem ČNB a také nad její prognózou, nicméně už teď se na ni můžeme v důsledku dění na trhu s ropou dívat jako na staré číslo. Uvedl to v úterý na serveru Patria.cz ekonom ČSOB Petr Dufek.
Podle Petra Dufka je to číslo, za nímž se musí, a to již tradičně, hledat stále vyšší náklady na bydlení, ať už z titulu vyšších nájmů nebo drahé elektřiny, jejíž ceny reflektují dřívější dění na německém trhu. V letošním roce navíc zafungovaly jako silný inflační faktor i potraviny a postupně se k nim přidávají i vyšší spotřební daně u alkoholu a cigaret.
Zároveň si klade řečnickou otázku: A co nás čeká dál? Odpovídá si, že inflace právě kulminuje a brzy ji už čeká rychlý pokles pod hranici 3 %. Tedy pokud se situace na trhu s ropou rychle nevrátí do dřívějšího „normálu“ řízeného produkčními škrty.
ČNB pro může být z pohledu dalšího vývoje celkové inflace v podstatě v klidu. To, co by ji mělo v tuto chvíli zajímat, je spíš reálnost její platné optimistické prognózy počítající s výraznou akcelerací naší ekonomiky už v tomto čtvrtletí. ČNB se tak může, podle Petra Dufka, velmi brzy vrátit k dříve osvědčeným “vnějším rizikům a nejistotám” a svoje únorové překvapivé zvýšení sazeb zase rychle odmáznout.
V sídle Agrární komory (AK) ČR v Olomouci se ve čtvrtek 12. března uskuteční volební Sněm AK ČR. Před třemi lety, v březnu 2017, se role prezidenta AK ČR ujal Zdeněk Jandejsek, tedy člověk, který patří k aktivním členům této nevládní zemědělské organizace, jenž byl do této funkce zvolen na základě jeho dlouholetých životních zkušeností, které získal jako generální ředitel významného zemědělského podniku Rabbit Trhový Štěpánov, a který se zabývá především živočišnou výrobou.
Protože Sněm AK ČR je sněmem volebním, na němž bude zvoleno nové vedení Agrární komory ČR, využili jsme této příležitosti k tomu, že jsme Zdeňku Jandejskovi položili několik otázek, aby ve svých odpovědích shrnul, jak na tom české zemědělství je a jaké jsou jeho perspektivy.
Při vašem nástupu do funkce prezidenta Agrární komory jste mezi své priority zahrnul především omezení zahraničních dovozů potravin za dumpingové ceny a vyšší podporu státu živočišné výrobě a citlivým komoditám. Jak to vidíte po třech letech, kdy jste se velmi silně angažoval na poli zemědělské ekonomické diplomacie u nás i v zahraniční?
Dampingové ceny, jako takové se dali omezit tím, že dovážející země nebudou využívat v takové míře národní dotace a samozřejmě navyšováním našich národních dotací. Realita je taková, že se podařilo za aktivní komunikace s ministerstvem zemědělství významně navýšit národní podpory a to následovně, v roce 2017 cca 3,850 mld. Kč, 2018 cca 3,910 mld. Kč a 2019 cca 4,362 mld. Kč. Tyto zajímavé podpory vyřešili poklesy v živočišných komoditách a přiblížili naše obchodní ceny zahraničním. Současně masivní propagací a mediálními masážemi obyvatelstva se podařilo v posledních třech letech prodávat více mléka a mléčných výrobků, hovězího masa, drůbežího masa a současně se zastavil pokles vepřového masa.
Je nutné zdůraznit, že kromě dotací je důležité prostředí, ve kterém zemědělci hospodaří. Důležitá je tedy nejen dotační politika, ale také vliv legislativy na vytváření vhodných podmínek pro rozvoj zemědělství a potravinářství v naší zemi. Proto jsme se s členy Agrární komory ČR snažili připravit návrhy na změny v legislativě, je nutné zdůraznit zejména návrhy změn v zákoně o potravinách, v zákoně o významné tržní síle, jako i v zákoně o ochraně půdního fondu. Je důležité, abychom si chránili naši půdu, je to naše národní bohatství, stejně jako voda.
⃰Když srovnáme dobu před 15 – 20 lety, tedy tehdejší podporu našich zemědělců ze strany českých státních orgánů se situací v současné době, k jakým ekonomickým a legislativním posunům došlo?
Nedokáži jednoznačně vyhodnotit komunikaci českých státních orgánů před 15 až 20 lety, ale lze jednoznačně sdělit, že šlo o období strmého poklesu výroby a prodej našich českých výrobků a národní podpory se pohybovali řádově od 0 do 300 mil. Kč celkem. Po našem vstupu do EU v roce 2004 nebylo v Bruselu notifikováno téměř nic a naše soběstačnost se velkým tempem snižovala. V současné době je komunikace s ministerstvem zemědělství, potažmo s vládou ČR, velmi dobrá. Vše co se projednává, musí být přesně z naší strany zdokladováno, ale relevantní věci se dají postupně prosazovat. Není to většinou ihned, ale agrární sektor přestal likvidovat živočišnou výrobu a dochází k pomalému růstu jednotlivých komodit.
⃰Když jsem se zmínil o našem vstupu do EU v roce 2004, jak byste zhodnotil následný vývoj v českém zemědělství, k němuž poté došlo?
Vývoj českého a moravského zemědělství po vstupu do EU byl katastrofální, české země se stali odbytištěm nadvýroby staré EU 15, za obrovské podpory převzatého maloobchodu nadnárodními společnostmi hlavně ze SRN. České zemědělství v té době postupně ztrácelo svoji sílu, neboť se v tomto konkurenčním boji na trhu EU projevoval vliv obrovských národních dotací starých zemí EU 15. Naše potraviny byly vytlačovány z domácího trhu a docházelo k postupné likvidaci hlavně následujících komodit: zeleniny, ovoce, brambor, vepřového masa, hovězího masa, vajíček i drůbežího masa. Mléko bylo tlačeno nízkou cenou, tím došlo k velkým poklesům stavu dojnic, a to až na 340 tis. kusů z počtu 1 200 tis. kusu v roce 1990. Dá se říci, že Společná zemědělská politika EU není společným hospodařením všech států EU. Nedochází k silné EU, která bude protiváhou USA, Číny a Ruska, ale dochází k získávání nových zemí jako odbytiště a levné námezdní síly. EU, pokud chce být funkční, musí nastavit pro všechny země obdobné podmínky, aby se mohli rozvíjet i země nově přistoupivší. Tedy i státy střední a východní Evropy.
Právě v letošním roce Evropskou unii čeká zásadní debata o tom, jak bude vypadat Společná zemědělská politika na léta 2021 – 2027. Jak kladné či záporné stránky při jejím formování ve vrcholných orgánech EU se, podle vás, nyní projevují?
V loňských volbách do Evropského parlamentu došlo k obměně cca 65 % europoslanců, posílili zelení a frakce stran s prosazováním národních zájmů a tradičních hodnot státu a rodiny. Tyto zásadní změny vytváří velký tlak na řadu už projednaných věcí ve výborech pro zemědělství a životní prostředí Evropského parlamentu. Europoslanci, hlavně ze strany zelených, často nerespektují trendy, které jsou uplatňování v celém světě. Současná přebytková Evropa se brzy může stát nekonkurenčním světadílem s USA, Jižní Amerikou, Čínou a Ruskem. Návrhy k dalšímu zatravňování, snižování pesticidů a průmyslových hnojiv plošně, je směšné. Vždyť náš stát má jednu z nejnižších hodnot, má pouze 31,1 % orné půdy z výměry státu, v letech před druhou světovou válkou to bylo téměř 49,5 %. Každý stát má jiné podmínky. U pesticidů máme spotřebu 1,85 kg účinné látky na hektar, Belgie používá 8 kg účinné látky na hektar, Itálie 7,8 kg účinné látky na hektar, u umělých hnojiv spotřebováváme asi 124 kg čistých živin na hektar, Irsko 500 kg čistých živin na hektar, Belgie 280 kg čistých živin na hektar atd. Vše jsou údaje z Eurostatu. Je smutné poslouchat naše kritiky, nevím, kdo vymýšlí tuto hospodářskou politiku EU. Je to agrární politika, která bude oslabovat nejen konkurenceschopnost EU, ale vytvářet další obrovské rozdíly mezi státy EU.
Přirozeně, že Česká republika má řadu výhrad k některým „doporučením“ vrcholných evropských orgánů, pokud jde o zformování SZP po roce 2020. O které jde a z jakého důvodu s těmito navrhovanými formulacemi nesouhlasíme?
Zásadní výhrady máme k rozpočtu. Není možné snižovat rozpočet a na zemědělce klást cíle, které zvyšují náklady, omezují produkci a přitom tlačíme na prodej levných potravin dostupných pro každého. Dalším problémem je otázka zastropování přímých podpor zemědělcům. Jde o to, že ti, kteří nic neprodukují, chtějí zastropování těchto podpor. To by v svých důsledcích znamenalo posunutí našeho zemědělského hospodaření k dalšímu snižování soběstačnosti, přičemž dotace by v podstatě inkasovali jen ti, kteří snižují výrobu, a jejichž dotace jsou často vyšší, než jejich tržby. Další rozpory jsou v sazbách na plochu. Některé státy mají sazbu na hektar cca 100 eur a jiné 400 eur na hektar a přitom mají nejlepší výrobní podmínky. Česká republika má cca 224 eur na hektar. Neposledním problémem je i výši kofinancování v druhém pilíři, které se pohybuje od 15 do 100 % ze státního rozpočtu, Česká republika má 35 % (ale Německo a Belgie přibližně 60 % a Rakousko 100 %).
Společná zemědělská politika je založena na financování dvou základních pilířů, kdy rolí prvního pilíře je přímá dotační (finanční) podpora farmářům, která má sloužit na posílení příjmu zemědělců, a druhý pilíř je založen na financování opatření v Programu rozvoje venkova. Takže, zhodnotíme-li otázku podpory obou pilířů zemědělcům, potom u prvního pilíře je nutné sjednocovat platby (konvergence) z důvodů vyrovnání konkurenceschopnosti v rámci EU. Mluvíme o jednotném trhu, ale žádní není.
Ve druhém pilíři je nejednotná sazba v kofinancování státu, výsledek je opět stejný, není žádná společná zemědělská politika a rozhoduje síla národních rozpočtů. Nejednotné podmínky vytvářejí tlak na přebírání trhu starou EU 15 na úkor přistoupivších zemí po roce 2004. Výše uvedené skutečnosti způsobují snižování soběstačnosti a dále je nutné připomenout, že do roku 2013 neexistovali v České republice téměř žádné národní dotace a tím nedošlo k žádným podporám a snižovala se vlastní výroba i soběstačnost.
Jste po dlouhou řadu let ředitelem významného zemědělského podniku Rabbit Trhový Štěpánov. V posledních několika letech slyšíme od řady klimatologů a ekologů názory, že je třeba omezit živočišnou výrobu. Co k těmto názorům můžete říci, právě vy, jako zkušený zemědělský hospodář?
Nemyslím si, že je třeba omezovat živočišnou výrobu, protože sektor zemědělství v EU tvoří jen 23 % skleníkových plynů, ale podle dostupných informací kolem 30 % jich spotřebovává a tvoří pro nás to nejdůležitější, to je kyslík. Omezování živočišné výroby v Česku, která má 5,3 krát menší výrobu vepřového masa, 3,4 krát nižší výrobu hovězího masa a 2,3 krát nižší výrobu mléka na 1 hektar zemědělské půdy než v SRN je opravdu směšné a neprofesionální. Je nutné omezovat skleníkové plyny lokální výrobou a tím omezit transport po celém světě, zamyslet se nad nesmyslným převážením surovin do zemí s nižší cenou pracovní síly a pak výrobky převážet přes celou zeměkouli. Je nutné zamyslet se nad důsledky globalizace. Vím, že k jejímu omezení dojde, ale až se postupně vyrovnají ceny pracovní síly na všech kontinentech a nebude se vytvářet tak velký zisk pro globální korporace. Hledá se viník, ale ne skutečný.
Dobří hospodáři často říkají, že živočišná a rostlinná výroba se, bez vzájemné vazby, neobejdou. V čem je, podle vás, nutná tato jejich propojenost?
Každý jen trochu vzdělaný člověk v agrární problematice ví, že agrární soustavy v rostlinné a živočišné výrobě musí být vyvážené. Není možné nedodávat desetiletí do půdy organickou hmotu, ze slámy spalovat granule v teplárnách a čekat, že průmyslová hnojiva zajistí v půdě humus, drobtovitou strukturu, život mikroorganizmů a zooedafon (žížaly, červy…) a půda dokáže absorbovat a udržet vodu. Názory o nutném zatravňování jsou směšné. Louky, které vznikly na orné půdě za 25 let bez jakékoliv obnovy, vytvoří jen spleť kořenů bez produkce trávy a voda, která spadne jednorázově ve velkých objemech, jak tomu dnes je, odteče do potoků a řek aniž by se vsákla do půdy.
Hořekujeme nad tím, že máme málo ptactva a vinu házíme na zemědělce, kterému se celá desetiletí vytvářeli podmínky k likvidaci živočišné výroby. Vinu nesou vlády, které podporovaly plošné dotace bez podmínky chovu hospodářských zvířat, a tyto podpory poté směřovaly k nic nedělání, k trvalému snižování produkce, hlavně živočišné.
⃰Jak vidíte budoucnost našeho zemědělství v nejbližších letech a co byste doporučil novému vedení Agrární komory ČR, které bude zvoleno na nadcházejícím březnovém Sněmu?
Budoucnost českého zemědělství nevidím černě, pokud bude uplatňována agrární politika profesionály nikoliv „úředníky“, kteří z České zemědělské univerzity cestují rovnou na Těšnov (sídlo Ministerstva zemědělství ČR – pozn. red.), nebo jiných zemědělských institucí a nikdy neviděli stáj, nedokázali denně procházet pole a pozorovat jak se rostlina vyvíjí, jak se tvoří klas, jak zraje, jak deště, které padnou ve správnou dobu zajištují velikost zrna a tak dál, budou problémy dále pokračovat.
Mimochodem, napsal jsem i pojednání, které je k dispozici i na našich stránkách AK ČR „Jak by měla vláda ČR řešit v následujících letech české zemědělství“.
Pokud budou mít alespoň část mé zprávy mojí následovníci na paměti, rozšíří se výsledky, které se dosahují v řadě špičkových podniků, které máme na našem území a Česko se opět přiblíží k vlastní soběstačnosti a bezpečným potravinám.
Agrární komora České republiky (AK ČR) jako jediná zemědělská nevládní organizace zřízená zákonem (zákon č. 301/1992 Sb.), zastupující zemědělce v České republice upozorňuje, že v posledních dnech byly na několika zpravodajských webech publikovány osobní názory Moniky Hohlmeier předsedkyně Výboru pro rozpočtovou kontrolu EP (CSU/EPP-ED) související s vyšetřováním údajného střetu zájmů premiéra ČR Andreje Babiše. Přestože paní europoslankyně v rozhovorech tvrdí, že chce ke kontrolní misi přistupovat nestranně, její prohlášení a skutky představují zásadní porušení základních zásad objektivity a profesionality.
Z našeho pohledu je nejvíce problematická skutečnost, že se nezávisle tvářící předsedkyně Výboru pro rozpočtovou kontrolu EP a vedoucí kontrolní mise otevřeně přiznává k sympatiím vůči některým politickým hnutím a nevládním organizacím. Hohlmeier si obrázek o českém zemědělství vytvořila pouze z jednostranné diskuze s Asociací soukromého zemědělství ČR, bez ohledu na činnost dalších organizací. Není pak divu, že si z této schůzky odnesla nepravdivou informaci, že se české zemědělství dělí na soukromé zemědělce, kteří jsou utlačováni druhou stranou spektra, tedy velkými holdingy a jejich akcionáři. Nic mezi tím nejspíš podle paní Hohlmeier neexistuje. Podobné výroky a přesvědčení jsou dokladem chybějící snahy o komplexní pohled a objektivitu a svědčí o účelovosti. Se stížností na neprofesionální přístup Moniky Hohlmeier se proto AK ČR dopisem obrátila na Davida Maria Sassoliho, předsedu Evropského parlamentu, dále na Ursulu von der Leyen, předsedkyni Evropské komise a na Janusze Wojciechowskeho, komisaře pro zemědělství a rozvoj venkova.
České zemědělce v současnosti reprezentují tři hlavní nevládní zemědělské organizace. Asociace soukromého zemědělství České republiky (ASZ) zastupuje menší zemědělce hospodařící podle deklarace této organizace zhruba na 10 % zemědělské půdy. Na druhé straně spektra je Zemědělský svaz České republiky (ZS ČR), který zastupuje větší zemědělské podniky hospodařící zhruba na 30 % zemědělské půdy. Zdeněk Jandejsek, prezident komory k tomu upřesňuje: „Největší nevládání organizací zastupující všechny zemědělce je právě Agrární komora České republiky, jejíž členskou základnu tvoří na jedné straně menší fyzické osoby podnikající v zemědělství, střední firmy, ale i větší právnické osoby. Část členů Agrární komory ČR je zároveň členy ASZ, další část je navíc členem ZS ČR. Zásadní pak je, že členové AK ČR hospodaří na 70 % zemědělské půdy a produkují více než 80 % zemědělské produkce. Pokud by někdo chtěl nestraně diskutovat o českém zemědělství, měl by se sejít především s AK ČR, která reprezentuje podniky napříč celým spektrem, nebo případně se všemi třemi organizacemi, aby došlo k názorové vyváženosti.“
Jak to však udělala mise vedená paní europoslankyní? Sešla se pouze s ASZ, která kromě toho, že zastupuje pouze úzkou skupinu zemědělců, je dlouhodobě politicky aktivní a nejen z tohoto důvodu rozhodně není nestranná. Členové jejího vedení opakovaně kandidovali za různé politické strany ve volbách a pravidelně se zúčastňují demonstrací organizovaných politickými stranami či účelově založenými spolky. Paní europoslankyně tak projevila nedostatek smyslu pro komplexní pohled na věc a názorovou pluralitu a tím jen přispěla k politizaci celé situace.
Problematická není jen názorová a politická nestrannost paní europoslankyně, ale také nepravdivá tvrzení, která o tuzemském zemědělství uvádí. V rozhovorech například uvedla, že jsou u nás více podporovaní větší zemědělci, než ti menší, a že u nás převládá průmyslové zemědělství. Ve skutečnosti je tomu naopak. V současném plánovacím období, jehož pravidla připravovalo Ministerstvo zemědělství pod vedením KDU ČSL, které mimochodem v EP působí ve stejné frakci jako paní Hohlmeier, se uplatňuje řada zvýhodnění pro menší zemědělce. V prvním pilíři (přímé platby) jsou dotace větším podnikům kráceny o předepsanou degresivitu 5 % stejně jako v druhém pilíři (Program rozvoje venkova), kde u podpor pro méně příznivé oblasti dochází u větších podniků ke krácení plateb až o 30%. U investičních dotací bylo zavedeno rozdělení alokace podle velikosti zemědělců a projektů. U projektů do 1 mil. Kč byli podpořeni prakticky všichni zemědělci, kteří si podali žádost, a u projektů do 5 mil. Kč byla úspěšnost v průměru kolem 70 %. A u projektů s vyšším celkovým rozpočtem (nad 5 mil. Kč) byla úspěšnost naopak výrazně pod 50 %.
Dále je potřeba vyjasnit vyváženost výroby v zemích EU, na což prezident Jandejsek také dlouhodobě upozorňuje: „Co se týče výroků o průmyslovém zemědělství, měla by paní poslankyně začít s kritikou a nápravou raději doma v Německu a v dalších západních zemí Unie. Německo totiž vykazuje v porovnání s Českou republikou až dvojnásobnou spotřebu průmyslových hnojiv a pesticidů na hektar. Zatímco v České republice po vstupu do EU zemědělská produkce vytrvale klesá, v Německu je tomu i s využitím tuzemského trhu jako odbytiště pro přebytkové zboží, které je navíc českým zákazníkům připravováno z horších surovin (tzv. dvojí kvalita), přesně naopak.“ V Německu tak v současné době „průmyslově“ produkují 5,3x více vepřového na hektar, 3,4x více hovězího a 2,3x více mléka na hektar než v České republice. Pro lepší představu přikládáme přehled porovnání spotřeby hnojiv, spotřeby pesticidů a produkce mléka a masa.
Zdroj: Eurostat, údaje o nákupu a spotřebě umělých hnojiv za rok 2018
Zdroj: Eurostat, údaje o nákupu a spotřebě pesticidů za rok 2018
Porovnání produkce mléka, vepřového a hovězího masa v kg na 100 hektarů
|
|
ČR |
Polsko |
SRN |
Nizozemí |
|
Výroba mléka v l/100 ha |
75 |
76 |
170 |
680 |
|
Vepřové maso v kg/100 ha |
62 |
115 |
326 |
690 |
|
Hovězí maso v kg/100 ha |
21 |
25 |
71 |
208 |
Zdroj: ČSÚ/FAO
Během našich diskusí a jednání s poslanci Evropského parlamentu jsme se setkali s řadou vysoce vzdělaných lidí se skutečným zájmem o evropské zemědělství a jeho budoucnost a prosperitu v celé EU. Tvrzení paní Hohlmeierové bohužel dokazují, že tento společný zájem nesdílí a úmyslně tříští aktuálně vytvářený kompromis. Nehledě na to, že tak aktivně činí v České republice. Na základě uvedených faktů trváme na tom, aby se paní předsedkyně českým zemědělcům omluvila za nepravdivé výroky a za projevy své neprofesionality.
Úřad AK ČR
MPSV ČR zveřejnilo na https://ceske-socialni-podnikani.cz/socialni-podnikani/clanky/3961-dotaznikove-setreni-socialnich-podniku-2019 výsledky rozsáhlého šetření mezi cca 400 sociálními podniky v ČR, reagovalo okolo 180 respondentů. Převahu tvoří právě integrační sociální podniky zaměřené na zaměstnávání znevýhodněných – převážně osob se zdravotním postižením. Zpracované výsledky jsou prvním podobným dokumentem podávajícím plastické informace o tomto stále rostoucím segmentu v českém prostředí i o jeho problémech a potřebách.
Připomínkovým řízením procházejí aktuálně dvě novely zákona 435/2004Sb. o zaměstnanosti. První z nich navrhuje zavedení institutu „zvlášť znevýhodněných osob na trhu práce“ (nejen OZP, ale i jinak znevýhodněných), tato kategorie by mohla být podpořena na trhu práce nově navrhovaným příspěvkem dle §112a až po dobu 3 let od nástupu do zaměstnání.
Druhá novela přináší některé návrhy, týkající se podpory zaměstnávání osob se zdravotním postižením na tzv. „chráněném“ trhu práce. Jedná se především o některá omezení při využití příspěvku dle §78a (podpora OZP, kteří jsou statutárními orgány společnosti, zvýšení příspěvku na asistenci a dopravu). Další navrhovanou změnou je diferenciace odvodu za neplnění povinného podílu OZP dle §81 (v závislosti na míře plnění) a snížení ročního limitu náhradního plnění.
Zejména ke druhé novele existuje řada kritických a negativních připomínek.
Míra zaměstnanosti 15–64letých (podíl zaměstnaných k populaci v této věkové skupině) očištěná od sezónních vlivů dosáhla v lednu 75,1 % a oproti lednu 2019 se snížila o 0,2 procentního bodu. Míra zaměstnanosti mužů po sezónním očištění činila 81,9 %, míra zaměstnanosti žen 68,1 %. Míra zaměstnanosti osob ve věku 15–29 let očištěná od sezónních vlivů činila 47,5 %, ve věku 30–49 let 88,1 % a ve skupině osob 50–64letých 75,5 %.
Obecná míra nezaměstnanosti 15–64letých (podíl nezaměstnaných k ekonomicky aktivním, tj. součtu zaměstnaných a nezaměstnaných) očištěná od sezónních vlivů dosáhla v lednu letošního roku 2,1 % a meziročně se nepatrně snížila. Míra nezaměstnanosti mužů očištěná od sezónních vlivů dosáhla 1,9 %, míra nezaměstnanosti žen 2,3 %.
Míra ekonomické aktivity 15–64letých (podíl ekonomicky aktivních k populaci v této věkové skupině) očištěná od sezónních vlivů dosáhla 76,7 % a proti lednu 2019 se snížila o 0,3 procentního bodu. Po sezónním očištění míra ekonomické aktivity mužů (83,5 %) převyšovala míru ekonomické aktivity žen o 13,9 procentního bodu.
„Obecná míra nezaměstnanosti v Česku zůstává s odstupem nejnižší mezi státy Evropské unie. První místo si drží již od léta 2016. V rámci zemí OECD se s námi může poměřovat snad jen Japonsko, kde byla na konci loňského roku míra 2,3 %,“ komentuje údaje Dalibor Holý, ředitel odboru statistiky trhu práce a rovných příležitostí ČSÚ.