Už přes tři roky ověřuje Svaz průmyslu spolu s pěti školami a pěti firmami z Moravskoslezského kraje fungování duálního vzdělávání. Od roku 2020 tento pilotní projekt rozšíří i do dalších krajů. Zájem mají desítky škol a firem. Dlouhodobým cílem Svazu je ale prosadit, aby se prvky duálního vzdělávání staly nedílnou součástí českého školského systému a počítaly s nimi i patřičné zákony.

Zatím v tuzemsku vznikl i za přispění Svazu průmyslu podklad pro věcný záměr uzákonění duální větve ve vzdělávání. Teď je na ministerstvech školství a průmyslu, aby rozhodly, jakým způsobem se tento nový způsob odborného vzdělávání do českých zákonů dostane.

DUÁLNÍ VZDĚLÁVÁNÍ PRO VŠECHNY

Duální systém by měl být podle podkladu pro ministerstva otevřený jak pro žáky středních škol, tak pro studenty vyšších odborných škol a vysokých škol. Dosavadní analýzy odhadují, že do deseti let od uzákonění duálního systému by se v něm mohlo vzdělávat 10 procent žáků. Firmy by na vzdělávání žáků dostávaly od státu příspěvek. Celkové roční náklady po desetiletém náběhu by se měly vyšplhat přibližně na 270 milionů korun.

„Budoucí rozvoj českého průmyslu a jeho posun k výrobě s vysokou přidanou hodnotou je existenčně závislý na kvalitě tuzemského školství. Absolventi škol ale dnes nejsou dostatečně připraveni na reálnou praxi. Inspiraci může Česko čerpat na Slovensku, kde je duální vzdělávání ošetřeno zákonem už od roku 2015,“ vysvětluje viceprezident Svazu průmyslu Jan Rafaj.

JISTOTA PRÁCE PO SKONČENÍ ŠKOLY

V systému duálního vzdělávání uzavírá škola s firmou smlouvu o tom, že vybrané praktické dovednosti se žáci naučí přímo ve firmě pod dozorem podnikových instruktorů. Podnik zároveň garantuje, že žáci budou umět vše, co po nich školní vzdělávací program v dohodnuté oblasti vyžaduje.

Pilotní projekt v Moravskoslezském kraji běží od roku 2017. Z firem se na něm podílejí Liberty Steel Ostrava, Brose CZ, ČEZ a částečně také Vítkovice a Varroc Lighting Systems. Na vlastní kůži ho zažil například Mikuláš Šulák. Praktickou výuku absolvoval v českém závodě výrobce komponent pro automobilový průmysl Brose CZ. Hned po skončení školy do Brose nastoupil. Příchodem na praxi totiž Šulák získal jistotu, že po ukončení školy ho Brose minimálně na dva roky zaměstná. „Líbilo se mi také, jak je zdejší vzdělávací středisko skvěle vybavené. Je tady mechanická část, pneumatická část, pracujeme s robotem, všechno je propojené a navazuje na sebe. Ve škole se s takovým vybavením nesetkáme,“ vysvětluje Mikuláš Šulák důvody, proč si Brose pro praktickou výuku vybral.

VÝUKA PŘÍMO VE FIRMĚ

Jedním z garantů moravskoslezského pilotního projektu je Svaz průmyslu a dopravy ČR. „Nyní v něm máme zhruba 120 žáků ze druhých a třetích ročníků. Studují obory elektrikář, strojní mechanik nebo mechatronik. Od ledna 2020 začneme pracovat na rozšíření tohoto projektu do dalších krajů. První žáci by se tam mohli do duálního systému zapojit od školního roku 2020/2021,“ říká Jan Rafaj.

Žáci díky výuce přímo ve firmě mohou pracovat a učit se v reálných podmínkách. „Jsou vedeni v užším kolektivu a své znalosti a dovednosti srovnávají s žáky jiných škol, kteří se u firmy také učí. Zástupci podniků se účastní závěrečných učňovských zkoušek a podílí se i na hodnocení ústní části,“ uvádí Karel Sekyra, zástupce ředitele pro praktické vyučování na Střední škole informatiky, elektrotechniky a řemesel z Rožnova pod Radhoštěm. Ta spolupracuje na duálním programu s Brose, kde se nyní učí její tři žáci druhého a tři žáci třetího ročníku.

MZDA A BENEFITY

Studenti si účast v duálním programu vybírají sami. V rožnovské škole zástupci školy a firmy představí program žákům a rodičům, kteří se pak rozhodnou, jestli se do duálního systému zapojí. „Kromě perspektivy zaměstnání u stabilního zaměstnavatele poskytujícího moderní pracovní podmínky a možnost dalšího růstu, jsou studenti motivováni také prospěchovým stipendiem. Samozřejmě pobírají hodinovou mzdu a čerpají většinu zaměstnaneckých benefitů,“ vysvětluje Niclas Pfüller, generální ředitel Brose CZ.

Firma nyní vzdělává dvanáct žáků ve druhém a třetím ročníku. Na duálním programu spolupracuje s několika školami v regionu. „V roce 2019 jsme zaměstnali prvních pět absolventů. Protože mají skvělou kvalifikaci, integrovali jsme je do našeho týmu údržby,“ dodává Pfüller. Do vybudování a vybavení svého střediska praktického vzdělávání firma investovala 10 milionů korun, aby si dokázala vychovat specialisty pro svůj provoz.

Článek vyšel v časopisu Svazu průmyslu Spektrum. Celé číslo čtěte zde.

Svaz vítá, že po letech sporů Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 10. prosince 2019 potvrdil, že lze náhradu mzdy za dovolenou uplatnit jako náklad na podporu výzkumu a vývoje podle § 34 zákona o daních z příjmů.

První rozhodnutí vydal senát NSS při projednávání kasační stížnosti ve věci žalobkyně, kterou byla společnost ABADIA a. s., proti Odvolacímu finančnímu ředitelství. Jedna z námitek, kterou řešil, byla uplatnitelnost náhrady mzdy za dovolenou v této oblasti. Celkově však kasační stížnost soud zamítl a rozhodnutí finanční správy obstálo, protože stěžovatelka neprokázala, že výdaje vynaložila při realizaci projektu výzkumu a vývoje.

Svaz průmyslu a dopravy uplatnitelnost nákladů za dovolené dlouhodobě prosazoval, přestože se k němu soudy nižší instance vyjadřovaly nejednoznačně. Právě o takovýchto případech, kdy se musí firmy dlouze soudit a dostat svůj případ až před Nejvyšší správní soud, jsme psali již dříve zde. Zmiňujeme přitom právě i otázku dovolených. 

„Naše slova se naplnila. Jsme rádi, že Nejvyšší správní soud potvrdil náš názor. Smutné ale je, že to trvalo několik let a zástupci státní správy odmítali slyšet logické argumenty, vést o nich diskusi a preferovali svůj výklad v neprospěch firem,“ uvedl Bohuslav Čížek, ředitel Sekce hospodářské politiky a hlavní ekonom Svazu průmyslu a dopravy.

Tiskovou zprávu NSS a odkaz na celé znění rozsudku čj. 1 Afs 429/2018 – 41 naleznete zde.

Vliv a ekonomický význam Číny nelze přehlížet. Pro mnoho českých firem jde o významný trh z hlediska exportu i importu. Zároveň však musíme věnovat pozornost i rizikům pramenícím z výrazně odlišného rámce fungování čínské ekonomiky. Evropská konfederace BusinessEurope, jejímž členem je také Svaz průmyslu, vydala strategický dokument, v němž formuluje 130 doporučení pro EU a členské státy, jak dosáhnout vyvážených vtahů EU a Číny.

Evropské firmy si přejí silnější, ale také spravedlivější hospodářské vztahy s Čínou. Překážky, které brání větší ekonomické spolupráci, pramení zejména z narušení trhu způsobených čínskou státní ekonomikou. Projevují se na jejím domácím trhu, v EU i ve třetích zemích.

Konfederace evropského podnikání (BusinessEurope) zveřejnila významný strategický dokument o hospodářských vztazích EU a Číny. Zástupci byznysu v něm společně vyzývají EU, aby se zaměřila na takový druh spolupráce s Čínou, který omezí negativní vlivy, jaké sebou nese čínská státem řízená ekonomika.

„Vstup Číny do Světové obchodní organizace (WTO) v roce 2001 byl velmi prospěšný jak pro Čínu, tak pro Evropu. V poslední době však Čína zvolila spíše model státem řízeného hospodářství, který převážil nad tržními reformami. Zároveň se nedaří provést potřebnou reformu WTO. Výsledkem jsou významně nerovné podmínky v globálním obchodu,“ uvedl prezident BusinessEurope Pierre Gattaz.

„Právě proto, jak je Čína pro byznys významná, nelze přehlížet nerovnováhu ve vzájemném přístupu na trh, nerovné podmínky hospodářské soutěže a systémová narušení trhu. Evropská unie potřebuje nalézt způsoby jak zajistit silnější, férovější a vyváženější vztah s Čínou. Bez toho nebudou moci firmy plně využít potenciál vzájemného obchodu,“  dodává prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR Jaroslav Hanák.

Zejména je potřeba podle BusinessEurope dosáhnout následujících cílů:
– zajistit rovné podmínky pro spolupráci mezi EU a Čínou,
– omezit dopad tržních distorzí působených vládními zásahy v Číně,
– posílit vlastní konkurenceschopnost EU,
– zajistit férovou konkurenci a spolupráci na třetích trzích.

Svaz průmyslu oceňuje, že dokument není pouze apelem, ale kromě 4 klíčových předpokladů k dosažení žádaného stavu obsahuje také 130 doporučení adresovaných institucím EU a členským státům.

Celou strategii BusinessEurope si můžete prostudovat zde.

Zkrácené shrnutí je pak ke stažení zde.

Poprvé v historii překročily výdaje na výzkum a vývoj v Česku hranici 100 miliard korun. Samotné firmy investovaly 60 miliard korun.

Výdaje na výzkum a vývoj z kapes tuzemských firem, státu a z evropských fondů v roce 2018 dosáhly 103 miliard korun, uvedl Český statistický úřad. To je o 14 procent více než v roce 2017. Za posledních pět let na výzkumné aktivity podle ČSÚ směřovalo celkem 450 miliard korun. Svaz průmyslu intenzivně usiluje o zlepšení podmínek firemních investic a snazší čerpání státních a evropských prostředků na výzkum a vývoj. 

K nárůstu výdajů na výzkum a vývoj v roce 2018, které představovaly 1,9 procenta českého HDP, přispěly všechny zdroje financování. Největší měrou se o něj ale zasloužily podniky. Ty v roce 2018 na svou výzkumnou činnost vynaložily téměř 60 miliard korun, tedy o 6,1 miliardy korun více než v roce 2017. Pro porovnání, stát v tomto období investoval 35 miliard korun, z evropských zdrojů pak na výzkum a vývoj mířilo šest miliard korun.

VÝZKUMNÝM AKTIVITÁM VÉVODÍ ZPRACOVATELSKÝ PRŮMYSL

Podle dat ČSÚ se výzkumem a vývojem v ČR zabývá 2 590 firem, přičemž převažují ty s méně než 10 výzkumníky. Nejvíce se investuje ve zpracovatelském průmyslu. U subjektů v zahraničních rukách je dominantní automobilový průmysl. Naopak u domácích podniků směřuje na výzkum a vývoj nejvíce peněz ve strojírenství. Největší nárůst v uplynulém pětiletém období vykazuje automobilový průmysl. Ještě v roce 2013 v něm šlo na výzkum a vývoj 6,5 miliardy korun, v roce 2018 to bylo již 12,6 miliardy. Podobnou dynamiku má i elektrotechnický sektor.

Z pohledu oborového rozdělení investic v jednotlivých krajích hrají prim výzkumné činnosti ve zpracovatelském průmyslu. Výjimkou je jen Praha a Jihomoravský kraj, kde vévodí sektor informačních a komunikačních činností. Roste počet subjektů, které na výzkum a vývoj vynaloží více než jednu miliardu korun za rok. Tuto částku podle ČSÚ předloni překročilo 16 subjektů. Mezi nimi bylo sedm podniků, sedm škol a dva ústavy Akademie věd ČR. Před deseti lety bylo miliardových subjektů pouze pět.

Přestože investice do výzkumu a vývoje pomalu nabírají na obrátkách, naplnit dlouhodobý cíl EU pro tyto výdaje ve výši 3 procenta HDP se zatím nedaří. V tomto ukazateli uspěly v roce 2018 jen čtyři unijní státy Švédsko, Dánsko, Německo a Rakousko. Česká republika se drží na 10. pozici.

Jan Proksch,
manažer pro výzkum, vývoj a inovace

Článek vyšel v časopisu Svazu průmyslu Spektrum. Celé číslo čtěte zde.

Za dosažení cíle pro energetickou účinnost bude i v období 2021 až 2030 odpovědný stát. Ministerstvo průmyslu a obchodu vyslyšelo požadavky Svazu průmyslu a dopravy ČR, aby stát nepřenášel odpovědnost za dosažení cíle energetické účinnosti na firmy a obyvatelstvo. Nevystaví je tak riziku zdražování energie v důsledku plnění tohoto cíle. Vyplývá to z aktuálního znění Návrhu vnitrostátního plánu ČR v oblasti energetiky a klimatu, který schválila vláda. Vnitrostátní plán obsahuje cíle a politiky v oblasti energetické účinnosti či podílu obnovitelných zdrojů energie na období 2021-2030.

Evropská směrnice o energetické účinnosti požaduje, aby členské státy vykázaly od roku 2021 každý rok nové úspory energie ve výši 0,8 procenta z průměrné spotřeby energie za rok 2016 až 2018. Svaz průmyslu si nechal zpracovat studii, která vyčíslila náklady na splnění tohoto cíle v ČR v letech 2021 až 2030 na 600 až 1000 miliard korun. Náklady tak mohou každý rok dosáhnout více než 2 procent českého HDP.

Na přelomu let 2018 a 2019 proto Svaz uzavřel dohodu s MPO, že ministerstvo nejprve nechá spočítat a prověřit potenciál úspor v ČR. Pak teprve rozhodne o způsobu plnění cíle tak, aby mělo co nejnižší negativní dopady na konečné spotřebitele energie. Na základě detailních analýz Svaz průmyslu ministerstvu navrhl, aby stát pokračoval i po roce 2020 v plnění cíle pomocí alternativních politických opatření, které znamenají, že stát iniciuje a podporuje nová úsporná opatření. Tento způsob plnění cíle umožňuje směrnice o energetické účinnosti.

„Díky téměř každodenní spolupráci MPO a SP ČR v posledních měsících se nám společně podařilo identifikovat a propočítat návrhy všech možných opatření pro naplnění cíle úspor podle požadavků směrnice o energetické účinnosti. Díky tomu jsme našli potenciál a nástroje k plnění cíle úspor, které umožní pokračování stávajícího způsobu plnění cíle alternativními politickými opatřeními. Jsem rád, že Svaz průmyslu přispěl k tomu, aby domácnosti a firmy kvůli plnění cíle energetických úspor neměly dražší konečnou cenu energie,“ říká Jaroslav Hanák, prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR.

„Nezbytný pro úspěch plnění cíle energetických úspor je aktivní přístup státu. Vláda se musí skutečně jednotlivým nástrojům věnovat, například atraktivně a jednoduše nastavit dotační programy,“ dodává Bohuslav Čížek, ředitel Sekce hospodářské politiky Svazu průmyslu.

Energetické úspory jsou jedním z nástrojů na dlouhodobé cestě k dosažení uhlíkové neutrality. Průmysl si je vědom, že se na této zásadní technologické změně musí podílet. „Svaz průmyslu proto dojednal s ministerstvem průmyslu a obchodu mechanismus dobrovolných dohod o úsporách energie. Ty budou uzavírat energetické společnosti a stát. Společně s MPO Svaz průmyslu také vypracoval vzorové znění takové dohody,“ uvádí Bohuslav Čížek.

Vnitrostátní plán stanovuje výši příspěvku ČR k tzv. evropským klimaticko-energetickým cílům EU v oblasti snižování emisí skleníkových plynů, zvyšování podílu obnovitelných zdrojů energie a zvyšování energetické účinnosti.

Vedle energetických úspor je neoddělitelnou součástí Vnitrostátního plánu závazek na plnění cíle v oblasti obnovitelných zdrojů. Svaz průmyslu trvá na tom, že pro výstavbu nových elektráren a modernizaci těch stávajících musí platit striktní zachování technologické neutrality. Ke všem typům zdrojů se stát musí chovat stejně. Například i velké solární elektrárny musí mít šanci účastnit se po roce 2020 plánovaných aukcí, v nichž budou investoři soutěžit o podporu pro vyrobenou elektřinu.

Pro průmysl a obyvatele Česka je klíčové, aby stát naplňoval cíle pro OZE a energetickou účinnost s co nejnižšími náklady, to znamená, aby preferoval vždy co nejlevnější zdroje a opatření. Plnění cílů nesmí zatížit cenu energie tak, že se kvůli ní stane český průmysl nekonkurenceschopný.

Najít vhodné obchodní příležitosti v dopravě, sklářství, leteckém nebo automobilovém průmyslu. Právě s takovými plány vyrazilo v pondělí 13. ledna celkem 12 českých firem na 201. podnikatelskou misi Svazu průmyslu a dopravy ČR. Cílem čtyřdenní cesty je Indie, kam podnikatelé doprovázejí ministra zahraničních věcí Tomáše Petříčka.

Hlavním bodem cesty je podnikatelské fórum v Dillí, na kterém mohou české firmy při byznysových jednáních navázat spolupráci s indickými partnery. Fórum zahájí ministr zahraničí Tomáš Petříček za účasti svého protějšku z Indie.

„Indie je jednou z prioritních zemí české exportní strategie. Hodnota českého exportu do Indie v posledních pěti letech pořád stoupá, od roku 2013 se zvýšila skoro o polovinu. Nejlépe se tam daří českým vývozcům v oblasti automobilového průmyslu a strojírenství. Naše podnikatelská mise by ale mohla otevřít dveře na indický trh i podnikatelům z dalších oborů,“ říká viceprezident Svazu průmyslu Radek Špicar, který podnikatelskou delegaci vede.

Rychle rostoucí indický trh představuje pro český export zajímavé obchodní příležitosti. Tamní ekonomika patří mezi sedm největších na světě, od roku 2014 si dokonce drží status nejrychleji rostoucí velké ekonomiky planety. Díky ekonomickému rozvoji se v Indii zvyšuje poptávka po novém zboží a nových technologiích. I proto míří na podnikatelskou misi se Svazem průmyslu a dopravy například společnost AD-IN-ONE Europe a.s.

„Pro naši firmu je Indie velmi zajímavý trh. Vyvinuli jsme unikátní systémové řešení pro práci reklamních agentur, architektonických kanceláří a dalších firem, které pracují na bázi projektového řešení s klienty, a rádi bychom toto řešení dostali dále do světa. Jsme úspěšní v Čechách, na Slovensku, v Polsku, máme instalace v Emirátech, Vietnamu, Ekvádoru, Číně, v Kuvajtu. Indii vnímáme jako velmi rychle rostoucí, technologicky zdatný trh s obrovským potenciálem, proto jsme se rozhodli využít podnikatelské mise do Indie právě pro první zmapování tohoto pro nás velmi zajímavého trhu,“ říká Petr Jandík, viceprezident pro globální prodej společnosti AD-IN-ONE Europe a.s.

České a československé výrobky mají na indickém trhu své místo již po mnoho desetiletí. V sedmé největší zemi světa se prosadily zejména značky jako Jawa, Tatra, Baťa nebo Škoda Auto, jejíž zástupci se podnikatelské mise také zúčastní. Právě automobilový průmysl přispívá k hospodářskému růstu Indie značnou měrou. Dokládá to i rostoucí zájem o tamní trh u českých firem podnikajících v automobilovém odvětví.

Proniknout na indický trh se v minulosti už pokoušela i společnost Czech Aviation Training Centre. Na aktuální podnikatelské misi chce tato počáteční jednání prohloubit při osobních schůzkách. „Indický letecký trh je pro Czech Aviation Training Centre zajímavý z hlediska značné poptávky po pilotních profesích v regionu. Věříme, že s podporou zastupitelského úřadu v Dillí se setkáme s vedoucími pracovníky hlavních leteckých společností a prohloubíme naše stávající kontakty. V podstatě jdeme cestou, kterou jsme si již úspěšně vyzkoušeli díky ekonomické diplomacii i v jiných zemích jihovýchodní Asie, např. v Malajsii,“ říká Ladislav Slípka, obchodní ředitel společnosti Czech Aviation Training Centre.

Čeští podnikatelé se ale v Indii můžou prosadit v řadě dalších oblastí, například v energetice, obranném průmyslu, ve zdravotnictví či vodohospodářském průmyslu. Jen v roce 2018 vyvezli čeští exportéři do Indie zboží za víc než 15 miliard korun a za prvních jedenáct měsíců roku 2019 za skoro 13 a půl miliardy. V pronikání na indický trh navíc pomáhá českým firmám od roku 2017 také podnikatelský inkubátor v jihoindickém Bengalúru. Projekt provozovaný Asociací malých a středních podniků a živnostníků ČR by měl fungovat jako zázemí pro středně velké české průmyslové podniky.

Dovolujeme si Vás pozvat k účasti v podnikatelské delegaci, která bude doprovázet ministra životního prostředí pana Richarda Brabce při návštěvě Spojených arabských emirátů v termínu 2. – 5. března 2020.

Podle předběžného rámcového programu navštíví podnikatelská delegace Dubaj. Svaz průmyslu a dopravy ČR zde ve spolupráci s Velvyslanectvím ČR v Abu Dhabi a Dubajskou obchodní a průmyslovou komorou zorganizuje podnikatelské fórum a B2B jednání, kde budou mít české firmy příležitost prezentovat své výrobky a technologie zainteresovaným místním partnerům.

Program v Dubaji bude také zahrnovat účast na zahájení veletrhu Middle East Electricity 2020 a v plánu je rovněž návštěva areálu Světové výstavy EXPO 2020 a českého pavilonu a další aktivity ve spolupráci s dalšími partnery. Na přípravě programu intenzivně pracujeme.

Uzávěrka přihlášek a registrací je v pondělí 27. ledna 2020.

Více informací naleznet v pozvánce na misi.

K úspěšné registraci je třeba:

1. vyplnit a podepsat přihlášku a naskenovanou zaslat na pserakova@spcr.cz,
2. vyplnit registrační formulář,
3. vyplnit jeden snímek prezentace v angličtině – slouží pro představení společnosti na podnikatelském fóru.

Podnikatelskou misi organizačně zajišťuje Ing. Petra Šeráková (pserakova@spcr.cz). Bližší informace Vám poskytneme na tel. 225 279 404.

Průmysl v listopadu pokračoval v klesající tendenci a po očištění reálně meziročně výroba klesla o 3,2 %, zatímco v říjnu o 0,4 %. Meziměsíčně pak průmysl klesal o 1,1 %. Pokles produkce v průmyslu se tak oproti minulým měsícům zrychlil. Za celý loňský rok se meziroční vývoj průmyslové výroby v podstatě blíží kladné nule. Srovnáváme ale s rekordními pozitivními výsledky předchozích let.

Nové zakázky klesly o 2,9 %. Nicméně zde jsou měsíční hodnoty významně zkresleny měsíčními výkyvy a mimořádnými výsledky listopadu 2018 v sektorech jako je chemický průmysl či výroba ostatních dopravních prostředků. Největší pokles byl v oblasti počítačů a v ocelářství, naopak oproti říjnu se výroba motorových vozidel vrátila do kladných čísel.

„Jisté je, že průmysl již nemá tak dobrou kondici jako v minulosti. Za celý loňský rok tak v meziročním růstu průmyslové výroby neočekáváme žádná skvělá čísla. Je třeba si ale uvědomit, že výsledky za rok 2018 a v listopadu 2018 obzvlášť byly velmi pozitivní a průmysl si vybudoval silnou základnu. Přestože firmy musí počítat s řadou nejistot, jako například s hrozbou obchodních válek, v prvních měsících 2020 by výsledná čísla nemusela být tak dramatická jako loni v listopadu,“ říká hlavní ekonom Svazu průmyslu a dopravy ČR Bohuslav Čížek.

Výrobci aut se pečlivě připravují na plnění přísnějších limitů oxidu uhličitého od roku 2020. „Aby se trh mohl vyrovnaně rozvíjet, je kromě podpory infrastruktury nezbytná i finanční, a především nefinanční podpora státu,“ říká Zdeněk Petzl, ředitel Sdružení automobilového průmyslu.

Od roku 2020 budou muset automobilky plnit u osobních aut limit pro průměrné emise ze všech nově prodaných vozů v EU ve výši 95 gramů oxidu uhličitého na kilometr. Jak je na tuto změnu automobilový průmysl připravený?
Paradoxní je, že v posledních letech evropský flotilový průměr emisí CO₂ roste. Nyní se pohybuje okolo 120 gramů na kilometr. Z tohoto pohledu může situace vypadat kriticky. Výrobci se ale na nižší emisní limity extrémně pečlivě připravují. Nikdo nechce být tím prvním, na koho by se ukázalo, že nechrání životní prostředí.

Jaké mají možnosti?
Automobilky věří, že díky dodatečným technologickým řešením u spalovacích motorů, jako je katalytická redukce, vyššímu podílu plug-in hybridů a hybridů a rostoucímu prodeji plně bateriových vozidel, emisní cíl naplní. Taková vozidla si ale musí zákazník chtít koupit. Proč by měl chtít platit dvakrát více za elektromobil, když si může koupit levnější vůz se spalovacím motorem? Právě zde vidím nezastupitelnou roli státu.

Jak může stát prodej dražších aut s alternativními pohony podpořit?
AutoSAP diskutuje s vládou na platformě Memoranda o budoucnosti automobilového průmyslu v ČR o opatřeních, aby trh byl na nástup nových pohonů připraven a aby zákazníci při provozu vozidel s alternativními pohony nenaráželi na zbytečné administrativní ani praktické překážky.

Je nutné, aby ze strany státu bylo vše připraveno už během roku 2020?
Zatím se zdá, že stát naléhavost těchto změn a potřebu se na ně připravit nevnímá. Je to zvláštní, když pro zpřísnění limitů v Bruselu zvedl ruku a cíle i termíny tak jasně zakotvil. Ačkoliv jsou automobilky na nové trendy technologicky připravené, zákazník zatím nemá dostatečný komfort. Čím dříve se zjednoduší podmínky pro provoz vozidel na alternativní paliva v ČR, tím lépe pro všechny. Nakonec stát tím zlepší lokální životní prostředí pro své občany a sobě pomůže při plnění klimatických závazků.

Co automobilový průmysl od státu očekává?
Jedním pilířem je infrastruktura. Stát vyčlenil miliardu korun z evropských fondů na dobíjecí stanice a plnící vodíkovou infrastrukturu. Na příští rozpočtové období se mluví o 4 miliardách korun. Ta čísla jsou dobrým základem. Je ale potřeba si uvědomit, že energetické firmy, které dnes dobíjecí infrastrukturu staví, to dělají jako systémovou investici, která v krátkém období není návratná. Proto pokud se nepovede postavit i druhý pilíř, tedy trh s auty s alternativními pohony, hrozí, že investice do infrastruktury i vývoje vozidel budou zmařeny.

Cena elektromobilů se podle různých odhadů srovná s cenami aut se spalovacími motory někdy mezi roky 2025 a 2027. Jak se dá do té doby prodej dražších elektroaut zatraktivnit?
Většinu aut kupují firmy. Firemními auty ale jezdí zaměstnanci a ti odvádějí každý měsíc daň z příjmu a pojištění za používání služebního auta pro soukromé účely z částky, která odpovídá jednomu procentu z ceny vozidla. Pokud mám nyní Octavii nebo Superb a od příštího měsíce bych měl dostat elektromobil, za který budu platit dvakrát tolik, jako zaměstnanec takové auto nebudu chtít.

O kolik by se měla tato částka snížit?
Snažíme se s ministerstvem financí vyjednat, aby se takto definovaný nepeněžní příjem pro výpočet daně snížil po určitou dobu u elektromobilů a vodíkových aut na polovinu. Ideálně až do roku 2030, protože není zdaleka jisté, že se ceny elektromobilů a vozů se spalovacími motory srovnají tak rychle, jak jsme doufali.

Jak se případné problémy s rozjezdem trhu s elektromobily dotknou dodavatelských firem pro automobilový průmysl?
Náběh se v první řadě projeví nejistotou ohledně objemu dodávek. Automobilky budou zpočátku obtížně odhadovat, kolik elektromobilů budou schopny prodat. I v kontextu ekonomického ochlazení se pak bude dodavatelům hůř plánovat. Navíc se posouvají také obměny klasických modelů. V situaci, kdy jste očekával, že budete dodávat do nového modelu, tak najednou máte výpadek v produkci, který se dá těžko rychle naplnit.

Co s tím mohou dodavatelé dělat?
Více tlačit na efektivitu výroby nebo práci se zásobami. Do budoucna budou muset ještě intenzivněji hledat, v čem jsou opravdu dobří. Dokázat vyrobit šroubek o něco levněji než konkurence přestává stačit.

Budou muset dělat nové produkty a služby?
Automobilky už dnes nevyrábějí jen „železo“, ale dodávají k němu také software. To znamená, že musí sehnat nový typ zaměstnanců, kteří třeba naprogramují infotainment a jeho komunikaci s autem a zákazníkem. Tento trend postupně propadá i do nižších úrovní dodavatelského řetězce. Inspirovat se můžeme například v Nizozemsku, kde aplikují systém flexibilnější spolupráce mezi firmami.

Ten vytváří širší ekosystém spolupracujících firem?
Hlavní finalista sám nemá veškerý vývoj a výrobu pod sebou. Má jen základní výzkum a vývoj, kde vytvoří definici produktu. Do širšího okruhu firem si pak zadá požadavek na spolupráci, kde tyto firmy mohou přicházet s návrhy řešení. V rámci takového systému se poskládá flexibilnější výrobní cyklus. Výsledkem mohou být vysoce sofistikované stroje s velkou přidanou hodnotou vyráběné klidně i v menších sériích.

Orientují se už dodavatelé, kteří vyrábějí především komponenty pro spalovací motory, na technologie, které se uplatní i v autech s jinými pohony?
V roce 2018 jsme dělali ve spolupráci s poradenskou společnosti EY studii mezi našimi dodavateli. Většina z nich uvedla, že je schopna použít stávající technologie, ať už se jednalo o práci s plasty či kabeláží, i pro elektrická auta. Polovina uvedla, že připravuje projekty pro elektrická vozidla. Skvělým příkladem je Brisk, který už před lety udělal úkrok od tradičních svíček k výrobě senzorů a snímačů. Na takové projekty by měly firmy navázat tím, že do budoucna budou nabízet také software, který umožní práci s daty z těchto snímačů.

Takže český automobilový průmysl nástup elektromobility přežije?
Nevidíme důvod, proč by neměl. Navíc řada dodavatelů je schopna umístit část svého portfolia i mimo autoprůmysl. Je také velmi dobře, že ŠKODA AUTO do Česka přinesla kompetenci spojenou s výrobou elektrických vozidel. Totéž platí o výrocích autobusů Iveco a SOR, které mají portfolio elektrifikovaných vozidel. Takže potenciál, abychom byli i nadále silní, tady je. Stejně jako dnes máme komplexní kompetenci ve výrobě vozidel se spalovacími motory, s nástupem elektromobility bychom měli směřovat k podobně ucelené výrobě. Proto by bylo dobré, aby vláda pracovala na tom, jak do Česka dostat i výrobu baterií.