Karel Mareček: Příští rok pošleme do vesmíru vlastní satelit

Tlakové sensory od BD SENSORS sledují množství piva v nádržích, pomáhají stabilizovat zaoceánské lodě či hlídají provoz čistíren odpadních vod. Výrobce z Buchlovic se s nimi chce dostat i do vesmíru. „Na chystaném satelitu BD Sat ukážeme zákazníkům, že naše tlakoměry a elektronika ve vesmíru spolehlivě fungují,“ říká Karel Mareček, jednatel BD SENSORS.

Před několika lety koupila vaše firma BD SENSORS výrobce vesmírných technologií CSRC z Kroměříže. Co vás na tomto byznysu zaujalo?
Vesmír se jednoho dne stane soukromým. Potenciál dodávek do vesmíru je obrovský a my se k tomu snažíme připojit. Je to ohromná reference, když můžete říct, že vám něco létá ve vesmíru. Nedávno jsme dodávali řídící jednotku antény, která poletí k Jupiteru. Abychom získali certifikáty, že naše produkty ve vesmíru fungují, stavíme náš vlastní satelit BD Sat. V roce 2021 ho pošleme nahoru.

Co to obnáší postavit si vlastní satelit?
Je to jednodušší než v minulosti, kdy jste museli stavět celý satelit sami. Dnes má satelit normované rozměry 10 krát 10 krát 10 centimetrů. Ale můžete je spojovat dohromady. Když potřebujete půlmetrový satelit, tak poskládáte pět kostek dohromady. Ke komunikaci se používají prověřené radiové systémy, které už někdo vyvinul a dodává. Nic z toho nemusíte vymýšlet. Musíte ale vymyslet vlastní experiment, abyste pak přesvědčil toho, komu chcete prodat tlakoměr a elektroniku, že tam rok nebo dva úspěšně fungovaly.

DSCN7187

Kolik vás postavení satelitu stálo?
Celý projekt je za 21 milionů korun.

Kde ve vesmíru se měří tlak?
Většinou se měří tlak paliva v nádržích raketových motorků, které polohují satelit správným směrem. Ty potřebují vědět, kolik paliva v nádržích ještě zbývá.

Další váš vesmírný produkt by měly být banky superkapacitorů. K čemu slouží?
Na ty bychom teď měli dostat sériovou zakázku. Je to systém, který jednorázově dodá energii k odstřelení části rakety nebo krytu. K tomu se používaly baterie. Ty jsou ale těžké. Superkapacitory jsou lehčí. Spoléháme se také na to, že superkapacitory by mohly spolupracovat s bateriemi tak, že mohou obsloužit prvky satelitu, které mají velký jednorázový odběr energie. Třeba, když se startuje určitý motor, tak si elektřinu vezme ze superkapacitoru a ne z baterie. Superkapacitor se pak zase dobije z baterie.

Výdrž baterie pak bude delší, nebo baterie nebude muset být tak robustní?
Nebude muset být dimenzovaná na tak velké proudové nárazy. To se projeví snížením její hmotnosti. Dá se zjednodušit také nabíjecí a vybíjecí řídící elektronika.

Kdy získáte první data ze svého satelitu?
V polovině roku 2022 už musíme dostávat data, aby na brněnském Vysokém učení technickém mohli číst, co se na satelitu děje.

Za jak dlouho budete mít dost dat, které dokážou, že vaše zařízení ve vesmíru fungují?
Už se nám hlásí firmy, že by tlakoměr pro vesmírné aplikace potřebovaly vyvinout. Díky satelitu urychlíme zkušební fázi. Většinou trvá tak pět let, než získáte ze satelitu dostatek dat. Takže někdy kolem roku 2025 až 2027.

OSMDESÁT VÝROBKŮ V PŮL MILIONU VARIACÍ

Tlakové sensory vyrábíte od roku 1993. Kde všude je lze najít?
Tlak se měří skoro všude, aniž by to lidé věděli. Mezi aplikace našich sensorů patří třeba měření množství vody ve studni. Buď zjistíte výšku hladiny, nebo vám tlakoměr přímo vypočítá objem vody v metrech krychlových. Teď děláme set pro domácí nádrže na dešťovou vodu podporované z dotačního programu Dešťovka. Set se k nádrži přimontuje a buď doma na displeji, nebo v mobilu v aplikaci uvidíte, kolik vody v nádrži máte. Tyto údaje se mohou sbírat také za celou obec nebo i za povodí.

Jaké jsou nejčastější průmyslové aplikace vašich sensorů?
V potravinářském průmyslu je to třeba měření výšky hladiny čokolády v nějaké nádrži. Nebo kolik piva je v nějakém tanku. Další aplikace je na námořních lodích. Když začne foukat vítr na loď převážející kontejnery, začne se naklánět. Potřebuje proto tento náklon vyrovnat pomocí vody v balastních nádržích. V nich jsou naše sensory, které řídí přepouštění vody mezi nádržemi, aby loď byla pořád rovně. Na trajektech mezi Evropou a Velkou Británií máme sensory, které pomáhají s rovnoměrným zaparkováním kamionů na palubě. Každý kamion je jinak těžký a je třeba je rozmístit tak, aby se loď nenakláněla.

Vaše průměrná zakázka je tři až pět sensorů. Kdo je váš typický odběratel?
V podstatě kdokoliv. Dělali jsme třeba tlakoměr do nejrychlejšího kamionu na světě. Je to český kamion Buggyra. V Dubaji zajel rekord. Byly v něm tři naše snímače, které řídily v motoru třeba přípravu palivové směsi. V tomto případě jsme prodali tři sensory a věděli jsme, že to bylo naposledy.

V čem se zakázky liší, když jsou sensory pořád stejné?
Záleží na tom, jaký signál zákazník vyhodnocuje. Když potřebuje napětí, tak sice naše zařízení vypadá stejně, ale posílá signál založený na napětí. Když má posílat data po nějaké sběrnici, tak komunikuje digitálně. Někdo chce konektor kovový, někdo chce plastový, různě tvarovaný. Máme osmdesát výrobků v půl milionu variant.

Jak takto rozmanitou výrobu zvládáte řídit?
Na konfigurátoru se pro zákazníka udělá kombinace podle jeho potřeb. Ta pak propadne do systému řízení výroby. To funguje naprosto automaticky. Podle konfigurace systém automaticky připraví kusovník dílů, výrobní postup a kontrolní mechanismus. Na konci se dodávka jen zabalí a pošle.

Tady se dostáváme do aplikací konceptu Průmyslu 4.0. Jak s ním pracujete?
Průmysl 4.0 u nás začíná už ve chvíli, kdy nás jako zákazník oslovíte. V roce 2003 jsme zavedli automatický nástroj, kterému říkáme Kniha došlé pošty. Recepční papírové dokumenty naskenuje, elektronické oklasifikuje. Pak už z informací automaticky vznikne zakázka. Letos jsme začali testovat softwarového robota, který činnosti recepční bude dělat sám. Ona už bude jen kontrolovat, kolik úkonů robot vykonal.

BUDOVAT SMART FACTORY JE NEKONEČNÝ PROCES

Pracujete s bezpapírovou výrobou. Znamená to, že se 80 výrobků v půl milionu variací nedá vyrábět s použitím papírové dokumentace?
Dá se to, dělá to skoro každý, kromě nás. My máme všechno digitálně. Každý zaměstnanec má před sebou tablet. Když se v běžící zakázce musí udělat změna, pracovník, který má třeba za dvě minuty dělat nějakou operaci, si v tabletu rozklikne výkres s už zanesenými změnami. Ani přitom neví, že se něco změnilo. Pracuje prostě podle nového správného výkresu. Dřív jste musel vytisknout papíry, obíhat s nimi firmu, každý se musel podepsat, najít správnou zakázku a u ní výkres vyměnit.

V čem je hlavní přínos takové digitalizace?
Všechny procesy se zdokonalí tak, aby se vyskytovalo minimum chyb. Když zaměstnanec pracuje podle dokumentace na tabletu, tak mu tam může červeně blikat, na jakou nestandardní operaci si má dávat pozor. Nebo když se udělá v dokumentaci změna, tak systém třeba desetkrát pracovníka varuje, když změněnou operaci provádí. Když ho systém varuje, tak pracovník musí potvrdit, že to udělal tak, jak měl.

Vaše vize je vybudovat z BD SENSORS smart factory. Jak blízko jste tomuto ideálu?
Tento cíl je nekonečný. Co je dnes smart, tak za dva roky už stačit nebude. Nemůžete si říct, že něco dnes zautomatizujete a máte hotovo.

Co dalšího k už zavedeným prvkům Průmyslu 4.0 ještě chcete instalovat?
První jsou softwaroví roboti. Tam se začíná rýsovat velká úspora administrativních pracovníků. Největší budoucnost vidíme ve zpracování a vyhodnocování historických dat. Abychom se dokázali podívat zpětně třeba na nástroje ve výrobě. Nakupujete obráběcí nástroje od určitého výrobce a víte, že se s nimi dá vyrobit padesát obrobků, než se otupí. Někdo mezi tím koupí stejný nástroj od jiného výrobce a ten vydrží 65 kusů. To se dnes hrozně pracně zjišťuje. Když budeme tato data shromažďovat a vyhodnocovat, tak můžeme generovat tyto sekundární úspory, třeba ve výši 20 procent.

Mění se nějak požadavky zákazníků kvůli nástupu internetu věcí?
Vyvíjíme projekt DataFly. To je myšlenka, kterou jsme začali rozvíjet před čtyřmi roky. Řekli jsme si, k čemu bude, když uděláme krásný internet věcí jen pro tlakoměry. Zákazník, který chce měřit ještě teplotu, vlhkost, nebo okolní prostředí, například koncentrace oxidu uhličitého, by musel odebírat řešení od čtyř různých firem. To ale nebude nikdy stejné. Tak jsme si řekli, že uděláme internet věcí pro kohokoliv. Spojíme všechny firmy dohromady. Teď je nás asi pět. Každý vyrábí svůj sensor, ale v rámci projektu DataFly dáme zákazníkovi jednotné řešení pro vyhodnocování naměřených dat.

Celý systém pak budete prodávat?
Do budoucna bude trend si pronajímat měřicí místo. Třeba si cementárna řekne, že rok bude potřebovat měřit jedno místo, aby získala přehled, jak přesně funguje. Po roce už bude mít technologický proces přesně nastavený a měření už nebude potřeba. My mu pronajmeme na jeden rok měřicí místo.

Co z toho bude mít BD SENSORS?
Poplatek za tuto službu.

Jan Stuchlík
kategorie Z členské základny