Systém, kdy stát přispívá zaměstnavatelům při poklesu poptávky po jejich výrobcích či službách na náhrady mezd zaměstnanců s cílem zachovat pracovní místa, tzv. kurzarbeit, se v evropských zemích používá již dlouhá léta.
Toto opatření, nazývané také částečná nezaměstnanost nebo režim kratší pracovní doby, zachraňoval pracovní místa již za krize, která se rozpoutala v roce 2008. I v ČR tehdy odbory a zaměstnavatelé vyvíjeli tlak na vládu, aby podobný systém zavedla. Jednání bohužel trvala velmi dlouho a výsledná úprava přijatá v novele zákona o zaměstnanosti až v roce 2015 se ani nezačala používat. Zčásti proto, že není pro zaměstnavatele dostatečně motivující, a především proto, že mezitím krize v ČR odezněla a problémem pozvolna začínal být naopak nedostatek pracovní síly. Zaměstnavatelé tak zahájili boj o co nejlevnější pracovní sílu odkudkoli, odbory bitvu za zvyšování mezd a proti mzdovému dumpingu.
Některé země systém využijí poprvé
V některých zemích mají systémy kurzarbeitu dlouhou historii. V době aktuální koronavirové krize se tyto státy snaží své systémy adaptovat na nové podmínky, zatímco ostatní země se teprve snaží podobná opatření uvádět do praxe. V ČR byla nová forma kurzarbeitu schválena 31. března jako součást tzv. programu Antivirus.
V některých zemích mají systémy kurzarbeitu dlouhou historii. V době aktuální koronavirové krize se tyto státy snaží své systémy adaptovat na nové podmínky, zatímco ostatní země se teprve snaží podobná opatření uvádět do praxe. V ČR byla nová forma kurzarbeitu schválena 31. března jako součást tzv. programu Antivirus.
Zatímco cíl, tedy maximální zachování zaměstnanosti, je ve všech zemích stejný, systémy se podstatně liší v konkrétních podmínkách a pravidlech. Různý je například rozsah pokrytí zaměstnavatelů. Některé země využívají kurzarbeit generálně, tedy pro všechny zaměstnavatele, jinde je určen pouze pro podnikatelskou sféru nebo výhradně pro malé a střední podniky.
Česká verze pokrývá jen mzdovou sféru, není tedy možné program využít pro zaměstnance odměňované platem.
Kompenzace v řádech měsíců, ale i let, někde i v plné výši
Programy v jednotlivých zemích se také liší mírou kompenzace příjmů zaměstnanců, ta se pohybuje od 60 do 100 % příjmu zaměstnance. V severských zemích a Holandsku je zaměstnancům kompenzován příjem ve stoprocentní výši. Ve Francii činí kompenzace 70 % hrubé mzdy, ale vzhledem k tomu, že kompenzace již není zdaňována, dosahuje ve skutečnosti 84 % čisté mzdy. V některých zemích se zohledňuje i rodinná situace příjemce kompenzace, takže zaměstnanci s dětmi pobírají vyšší částky. V ČR je výše kompenzace při částečné nezaměstnanosti, jak se kurzarbeit po česku nazývá, závislá na konkrétním využití § 209 zákoníku práce, pohybuje se tedy v rozmezí 60 až
100 % průměrného výdělku zaměstnance.
100 % průměrného výdělku zaměstnance.
V mnoha zemích hradí stát vyplacené kompenzace zaměstnavatelům v plné výši, a to v rámci systémů pojištění zaměstnanosti. V zemích, kde nedochází k plné úhradě státem, se státní příspěvek pohybuje nejčastěji ve výši 70 až 75 %, ale ve Slovinsku činí například pouze 40 %. V některých zemích se státní příspěvek odvíjí od předpokládaného poklesu obratu zaměstnavatele.
Český Antivirus zaručuje zaměstnavatelům jednotnou kompenzaci ve výši 60 % superhrubé mzdy, tedy je kompenzována i část pojištění, které odvádí zaměstnavatel za své zaměstnance.
Rozdílná je i délka období, po kterou je možné program využívat. V některých zemích, zvláště v těch s vyšší kompenzací, jsou to tři měsíce, v jiných až 12 měsíců. Extrémním případem je Španělsko, kde je možno využít kurzarbeit až po dobu dvou let. V ČR byl program schválen s účinností do konce dubna 2020 s tím, že jej vláda může prodloužit na další období.
Němci věří, že opatření usnadní restart produkce
Hlavním cílem režimu kurzarbeit by mělo být zachování pracovních míst zaměstnavatelem. Přesto některé země takový závazek po firmách nevyžadují,jako příklad lze uvést sousední Německo.
Hlavním cílem režimu kurzarbeit by mělo být zachování pracovních míst zaměstnavatelem. Přesto některé země takový závazek po firmách nevyžadují,jako příklad lze uvést sousední Německo.
U nás však platí, že státní příspěvek je možné požadovat pouze na náhrady mezd zaměstnanců, kterým nebyla dána výpověď, s výjimkou výpovědí z důvodu porušení pracovní kázně nebo porušení léčebného režimu zvlášť hrubým způsobem.
A jaká je role kolektivního vyjednávání v programech kurzarbeitu? V zemích, kde není příjem zaměstnanců plně kompenzován, je možné vyjednat lepší podmínky prostřednictvím kolektivních smluv.
V ČR mohou odbory uzavírat na podnikové nebo odvětvové úrovni dohody v rámci § 209 zákoníku práce, náhrada mzdy zaměstnanců se tak může pohybovat v rozmezí 60 až 100 % jejich průměrného výdělku. Jaký bude skutečný přínos režimů kurzarbeitu, zatím není možné předjímat.
Nicméně například v Německu byla zpracována studie, která vyzdvihuje jejich přínosy. Dle této studie bude rozhodujícím pozitivním efektem kurzarbeitu především rychlejší obnovení produkce po skončení krize. Podniky si tak udrží své zaměstnance, zatímco v zemích bez kurzarbeitu je budou muset znovu přijímat. Studie tvrdí, že při využití kurzarbeitu bude propad výkonu německé ekonomiky asi o 45 procent mírnější než v případě scénáře bez kurzarbeitu.