Projev předsedy vlády na zahájení porady vedoucích zastupitelských úřadů České republiky

Premiér Andrej Babiš spolu s ministrem zahraničí Jakubem Kulhánkem na poradě s velvyslanci, 23. srpna 2021
Premiér Andrej Babiš spolu s ministrem zahraničí Jakubem Kulhánkem na poradě s velvyslanci, 23. srpna 2021
Předseda vlády Andrej Babiš se v pondělí 23. srpna 2021 v Černínském paláci zúčastnil tradiční porady vedoucích zastupitelských úřadů České republiky v zahraničí.

Vážený pane ministře,
Vážené paní velvyslankyně, vážení páni velvyslanci,
Dámy a pánové,

jsem rád, že Vás mohu po roce opět osobně pozdravit a diskutovat s Vámi o naší zahraniční politice.

Poslední téměř rok a půl přinesl velké změny do života nás všech a měl dopad i na výkon Vaší zahraniční služby. Pandemie diplomacii a výkon zahraniční politiky stále komplikuje, bilaterální kontakty a oficiální cesty státních představitelů bohužel zůstávají omezeny, a to nejen u nás, ale i v zahraničí.

Museli jste se přizpůsobit novým podmínkám. Některé obvyklé činnosti našich ambasád byly přerušeny, mnoho nových  přibylo. Vaše úřady hrály klíčovou roli při organizaci repatriačních letů na začátku pandemie loni na jaře, řada z Vás se zasadila o úspěšné dodávky zdravotnického materiálu pro naši zemi i naopak doručení darů České republiky a nyní zahajujeme také fázi darování vakcín proti covidu našim zahraničním partnerům a přitom bude Vašich kontaktů také třeba.

Rád bych Vám za tuto spolupráci poděkoval.

Rád bych také hned v úvodu poděkoval za spolupráci i vedení ministerstva zahraničních věcí. Ministr Kulhánek převzal úřad v nelehké době pro českou diplomacii, dobře obstál při zvládnutí krize v česko-ruských vztazích a nyní i v afghánské krizi. I díky němu se moje spolupráce s ministerstvem zahraničních věcí výrazně zlepšila.

A já musím říci, že jsem byl členem vlády od roku 2014 a podle mě je to nejlepší ministr zahraničních věcí ze všech vlád, kterých jsem byl členem a jeden z nejlepších v naší samostatné zemi. Mladý, jazykově vybavený, akční. Nedělá politiku. Moc děkuji, pane ministře, za spolupráci. Moc si toho vážím.

Protože mnou vedená vláda za několik týdnů předstoupí před voliče, dovolte mi, abych krátce zrekapituloval její činnost v oblasti zahraniční politiky.

Vláda se ve svém Programovém prohlášení zavázala k prosazování sebevědomé, aktivní a srozumitelné zahraniční politiky, jejímž hlavním motivem je prosazování českých národních zájmů. Tomu odpovídaly i priority, které jsme si stanovili.

Základní hodnotovou a bezpečnostní premisou zahraniční politiky naší země je členství v EU a NATO. Proto jsme se v těchto organizacích aktivně zapojovali do řešení problémů, kterým s našimi spojenci a partnery čelíme. Po celou dobu vláda podporovala spolupráci v mezinárodních organizacích a zasazovala se o dodržování mezinárodního práva.

Setrvale jsme podporovali integraci zemí západního Balkánu do EU a aktivně se zapojovali do přípravy unijní politiky vůči zemím Východního partnerství. Já jsem také aktivně vícekrát vystoupil, kdy už konečně vezmeme do Schengenu Bulharsko, Rumunsko a strategii Chorvatsko a západní Balkán. To by mělo být jednodušší než rozhovory o vstupu do EU. Bohužel to zatím nefunguje.

Nezapomínali jsme na bilaterální relace. V EU jsme posilovali efektivní spolupráci, resp. strategický dialog s Francií a Německem, pracovali jsme i na rozvoji přátelství a spojenectví se Slovenskem a Izraelem, kde jsme v minulých letech otevřeli České domy.

Oživili jsme vztahy s USA – kromě mé návštěvy v Bílém domě se podařilo zorganizovat úspěšnou návštěvu amerického ministra zahraničí v Česku.

Pozornost jsme věnovali i našim partnerům v Asii – zejména Japonsku a Jižní Koreji. Podepsali jsme akční plány pro spolupráci a rozvoj partnerství.  Velice mě mrzí, že nemůžu navštívit Vietnam. Je to fantastický trh. Osobně mám přátelství s prezidentem a minulé pondělí jsem více než hodinu mluvil s vietnamským premiérem. Probrali jsme všechny naše ekonomické zájmy, probrali jsme plánovanou přímou linku Bamboo Airlines. Naši podnikatelé se na to těšili, na cestu do Jižní Koreje a do Vietnamu. Vietnam také patří mezi naše priority v ekonomické diplomacii.

Důležitý je i důraz na aktivní ekonomickou diplomacii a podporu českých exportérů. I nadále bude platit, že pokud je to jen trochu možné, a já myslím, že je to možné, bude standardní součástí doprovodu představitelů ČR při zahraničních cestách podnikatelská delegace.

Kromě unijních priorit, jako je propojenost vnitřního trhu EU, k čemuž se ještě dostanu, jsou pro nás důležité i trhy mimo EU. V této souvislosti nehodláme akceptovat, aby se české firmy musely odněkud stahovat z některých regionů jen kvůli politice.

Jak je známo, náš export je orientován hlavně na Evropskou unii, 87 %. Mluvíme o tom, že chceme nové trhy.

Ekonomická diplomacie stojí především na komunikaci s konkrétními firmami. Úspěšný výkon ekonomické diplomacie pak zahrnuje stanovit si nejen prioritní regiony, ale také klíčová témata. Chceme, aby v některých regionech takovými tématy mohla být např. jaderná energetika, podpora českých startupových firem v dané zemi. Vy musíte aktivně taková témata identifikovat.

Prosazování ekonomických zájmů našich firem a lidskoprávní politika se nevylučují. Obrana lidských práv je jedním z tradičních pilířů české zahraniční politiky. V uplynulých čtyřech letech ČR dokázala, že není lhostejná vůči násilí a represím nikde na světě. A tak to i do budoucna zůstane.

Nutné je něco opravdu konkrétního v tomto směru činit a ne z toho dělat domácí politické exhibice. Budeme nabízet konkrétní  pomoc, nikoli líbivá gesta.

Tak tomu je například při práci v Bělorusku. Já sám jsem se několikrát setkal s představiteli běloruské komunity (naposledy přesně před 14 dny), opakovaně jsem se zasazoval o propuštění politických vězňů a zprostředkoval jsem konkrétní pomoc.

CZ PRES 2022

Nejen v otázce lidských práv je česká zahraniční politika jasně hodnotově zakotvena. Víme, kde je naše místo. Jsme součástí Evropy, členem Evropské unie a Severoatlantické aliance. Jsme sebevědomá, bohatá a bezpečná země. Jsme země pro budoucnost a to není jen slogan. Realita je taková, že do České republiky se stěhují lidé z jiných členských států EU. Hlavně ze západních států, protože ano, jsme osmá nejbezpečnější země na světě. A to je velice důležité, že jsme země pro budoucnost. Jsem o tom bytostně přesvědčený.

A tak přistupujeme i k našemu předsednictví v Radě EU. Půjde o zásadní zahraničně politickou událost. Přípravy postupují dle plánů ve všech rovinách – obsahové, personální, logistické i komunikační.

Nejprve k tolik kritizovanému rozpočtu. Ano, jsem šetřivý člověk. Vláda v roce 2019 schválila rozpočet ve výši 1,235 mld. Kč. Byla to třetina oproti prvnímu předsednictví v roce 2009 a k tomu se skutečně nechci vracet. Nových pracovních míst bylo v roce 2019 schváleno 200, z toho 58 na Stálé zastoupení v Bruselu a 142 do Prahy pro ministerstva.

Po obsáhlém vyhodnocení stavu příprav za poslední rok a půl dnes vládě navrhnu, a předpokládám, že to i schválí, dále navýšit rozpočet o 200 mil. Kč, tedy celkem na 1,435 mld. Kč.

Nové prostředky umožní vznik 28 dočasných pozic pro sedm resortů a 11 dalších míst pro zastoupení v Bruselu (10 MZV, 1 MF). Dále půjdou peníze na přípravu a organizaci 265 akcí v ČR a související komunikaci.

Není tak třeba mít donekonečna mediálně omílané obavy o finanční a personální zajištění předsednictví. V Bruselu bude naše zájmy hájit celkem bezmála 250 lidí, což je naprosto srovnatelné s jinými zeměmi. V Praze bude celkem 160 nových pozic. Tyto počty odráží agendu, kterou budeme mít jako předsednictví reálně před sebou. 

V rámci obsahové přípravy předsednictví vláda koncem května schválila sektorové agendy jednotlivých zasedání Rady a prověření všech existujících legislativních návrhů. Dokumenty jste všichni obdrželi.

V příštích týdnech ve spolupráci s partnery v rámci tria – s Francií a Švédskem – pokročíme na přípravě společného programu předsednického tria, který bude hotový do konce roku.

K užšímu – politickému – uzavření výběru českých priorit dojde až po říjnových volbách. Současně bude ale klíčové připravit obsahové priority včas a mít na nich širokou politickou shodu.

V každém případě by priority měly odrážet naše dlouhodobé priority, které v EU prosazujeme; jako je svobodný vnitřní trh, otevřená a ambiciózní obchodní politika, bezpečnost, rozšíření EU a Schengenu a samozřejmě i boj proti ilegální migraci a pašerákům apod.

V neposlední řadě pokračuje příprava organizace předsednických akcí. Neformální summit uspořádáme na Pražském hradě a evropským kolegům ukážeme jeden z největších klenotů naší země. Diskuze o formátu summitu a jeho zaměření není uzavřena. V každém případě je třeba zohlednit, že po Lisabonské smlouvě je příprava neformálního summitu společná s předsedou Evropské rady.

S organizací předsednictví souvisí desítky veřejných zakázek a smluv. Vysoutěženy jsou mnohé prostory pro konání akcí, nebo např. akreditační systém. Aktuálně běží zakázka na sponzoring vozového parku a další budou navazovat.

Na přípravách již dnes pracují stovky úředníků napříč státní správou. S blížícím se předsednictvím se adekvátně dále navyšují personální kapacity, v ústředí i v Bruselu, kde již bylo Stálé zastoupení posíleno o desítky osob. Jeho role je stěžejní. Zejména hladká spolupráce velvyslanců s ministry bude pro úspěch předsednictví zásadní.

Dovolte mi teď pár slov k regionální spolupráci a vztahům se sousedy. Je důležité prohlubovat regionální spolupráci. Její význam se potvrdil také v době pandemie – v rychlé komunikaci a koordinaci se sousedy. Sousedské vztahy zůstanou pilířem naší zahraniční politiky. Naše vztahy se sousedy jsou dnes  nejlepší v naší historii. Je tomu tak i díky Vaší práci.

V rámci střední Evropy je klíčovým formátem naší regionální spolupráce Visegrádská skupina. Vhodně ji doplňuje Slavkovská spolupráce. 7. září se setkám v Lednici se Sebastianem Kurzem a se slovenským premiérem Hegerem a 1. 9. bude fórum Bled, kde se účastním. Je to první výročí, jak jsem řekl, že jsme best in covid a teď to tam i směřuje v rámci incidence za posledních sedm dní, ale samozřejmě to naši novináři zesměšňují. Ale je to tak a nemusím se k tomu moc vracet.

Naše aktivity jsou jasné. V pátek je tady německý prezident Steinmeier, budu s ním mít bilaterální jednání a 6. 10. proběhne neformální Evropská rada pod slovinským předsednictvím. Tyto vztahy fungují skvěle, osvědčily se i při vyjednávání o evropských dotacích a doufejme, že bude dobrou spolupráci i po volbách mezi s V4 a Slavkovským formátem udržíme

Bilaterální vztahy

Na pozadí současné pandemické situace zůstává jednou z klíčových vazeb naší země česko-německé partnerství.

V zájmu udržení vzájemné obchodní výměny s Německem je zapotřebí věnovat se zlepšování infrastruktury důležité vč. železničního a silničního propojení. Už dnes máme dohodu, že rychlovlak Praha – Drážďany, který bude stavět jen v Ústí a cesta z Prahy potrvá do Drážďan 50 minut, začneme stavět v roce 2023.

Naše vztahy s německými politiky jsou excelentní. S panem premiérem Söderem, panem Kretschmerem. Osobní vztahy, velice dobré vztahy a jak už jsem říkal, je to klíčové.

Stejně tak je nutné orientovat se v přístupu Německa v oblasti nových technologií a inovací, ochrany klimatu či energetiky a případně na německém inovačním růstu konstruktivně participovat. Nesmíme zapomínat, že 33 % našeho exportu putuje do Německa a hlavně do Bavorska.

Spojené státy jsou naším nepostradatelným transatlantickým partnerem. Naše vztahy jsou velice dobré. Spojené státy jsou pro naše firmy fantastický trh. Export stále stoupá, naše firmy investují ve Spojených státech a je důležité, aby EU konečně uzavřela obchodní smlouvu se Spojenými státy. Spolupráce se vylepšila a upevnila i v kyberbezpečnosti a bezpečnosti 5G sítí.

Dalším důležitým mimoevropským partnerem je Izrael, se kterým nás pojí silné a tradiční přátelské pouto. I díky naší vládě je ČR takto vnímána v Izraeli, v Evropské unii a ve světě. Nebojíme se přihlásit k našim sympatiím, obzvláště v době, kdy se v Evropě zvedá nová vlna antisemitismu. Budeme proto pokračovat v posilování našeho diplomatického zastoupení v Jeruzalémě.

Spojené království zůstává naším dalším významným partnerem i přes to, že již není členským státem Evropské unie. Jeho role v zajišťování bezpečnosti evropského kontinentu je ale i nadále významná, stejně jako pro nás zůstává významným obchodním partnerem.  Právě proto zahajujeme novou éru bilaterální relace. Británie se svým tradičním důrazem na jednotný trh, selský rozum méně regulace nám bude v EU chybět. Uvnitř byla naším tradičním a důležitým spojencem.

Francie je naším strategickým partnerem v Evropě. Čeští vojáci hrají významnou roli na misích v Sahelu, Francie též projevuje zájem na dostavbě jaderné elektrárny Dukovany. V neposlední řadě nás také pojí předsednictví v Radě EU, které nám Francouzi budou předávat v polovině příštího roku.

Česko-ruské vztahy procházejí velmi těžkým obdobím, nikoli však z naší viny. My rozhodně nemáme zájem krizi dále prohlubovat.  K dialogu jsou ale zapotřebí dva. A já z ruské strany zájem o dialog nevidím. Navíc ani nemůže být o dialogu řeč do té doby, dokud nás Rusko bude veřejně označovat za zemi, se kterou nemá přátelské vztahy.

Podobně máme i nadále zájem o rozvoj vztahů s Čínou, a to na základě vzájemného respektu, reciprocity, výhodnosti a úctě ke svrchovanosti druhé strany. Česko-čínská obchodní spolupráce má stále rezervy, Čína má s námi stále velký obchodní přebytek.

Další rychle rostoucí zemí s velkým potenciálem je Indie. Indie je současně jedním z největších trhů pro český obranný průmysl a nejen tuto součást průmyslové spolupráce chceme dále rozšiřovat.

Západní Balkán, Východní partnerství a rozšíření EU

Co se týče západního Balkánu, Východního partnerství a rozšíření Evropské unie. Mě skutečně mrzí a opakovaně jsem vyzýval kolegy na Evropských radách, abychom už konečně měli nějakou strategii – strategii Schengen, strategii Evropská unie. Některé státy jako Bulharsko, Rumunsko, Chorvatsko čekají sedm, osm, devět let. Nevím proč je takový problém vzít tyto země do Schengenu. Tyto země ještě lépe brání hranici proti ilegální migraci a pašerákům než některé členské země. Bohužel se to neposouvá, je to škoda a to mluvím pouze o Schengenu. To by mělo být podstatně jednodušší než přístupové rozhovory.

Neschopnost EU dohodnout se na zahájení přístupových rozhovorů se Severní Makedonií a Albánií považuji za obrovskou chybu. Zorana Zaeva, premiéra Severní Makedonie, považuji za svého přítele a aktivně jsem mu pomáhal. Aktivně jsem na Evropské radě říkal, vždyť jste mu to slíbili. A když něco slíbíme na úrovni Evropské rady, tak to máme dodat. Je to velká škoda.

Obě země prokázaly, že podmínky pro zahájení vyjednávání splnily. Pro jejich splnění přinesli tamní občané řadu obětí. Česká republika musí obě kandidátské země i nadále hlasitě podporovat.

Chceme i pokračovat v přístupových jednáních Černé Hory a Srbska. Zároveň přitom musíme dbát na dostatečný pokrok v oblastech právního státu, spravedlnosti či svobody médií v těchto zemích. A Srbsko je naše spřátelená země. Prezident Vučić tady byl a projevil velkou solidaritu. Na počkání daroval 100 tisíc dávek vakcíny Pfizer/Biontech a dodal je do dvanácti dnů. Byl velice solidární a máme skvělé vztahy. Je velká škoda, že v tomto směru Evropská unie nemá strategii.

Evropská perspektiva nesmí být upírána kterékoli zemi, která se pro ni svobodně rozhodne a splní podmínky. Aktuální mezinárodní situace vyžaduje ještě intenzivnější spolupráci s Ukrajinou a dalšími zeměmi Východního partnerství.

Bezpečnost a migrace, vnější aspekty migrace

Partneři z regionu západního Balkánu jsou pro nás důležití mj. také kvůli tématu migrace. Toto téma dočasně upozadila pandemie. Ovšem nelegální migrace zůstává bezpečnostní hrozbou. A nyní je to téma znovu na stole kvůli Afghánistánu.

Samozřejmě platí dlouhodobá pozice mojí vlády, která nikdy nepřijme přerozdělování migrantů pomocí kvót. Toto jsme s Viktorem Orbánem vybojovali 29. 6. 2018 ve čtyři ráno po obrovské debatě a jasně jsme řekli, jak se to má řešit. Rozhodování v otázkách migrace musí zůstat primárně v kompetenci národních států. Nikdo nám nebude určovat, koho na své území přijmeme a koho ne.

Na druhou stranu vítáme legální kvalifikované pracovní síly, které jsou přínosem pro naši ekonomiku. Ale o tom mají rozhodovat naše firmy a naše instituce a ne někdo mimo Českou republiku. Takže musíme bojovat proti pašerákům a já osobně jsem se angažoval. Jsem jediný premiér, který navštívil Frontex, kromě polského, ten to má za rohem. Byl jsem v Palermu na konferenci o Libyi, angažoval jsem se v Maroku. V4 má jasné návrhy, jak to řešit. Dohodami s Tureckem, Libyí, Alžírskem, Tuniskem atd. Bohužel, akčnost Evropské unie není moc velká.

Pro ČR je zásadní východní středomoří a balkánská migrační trasa.

Prioritou musí být navázání partnerství se sousedními zeměmi EU a to jak v severní Africe, tak na Balkáně a na Blízkém východě, s důrazem na prevenci a boj proti převaděčům. Ti vydělávají miliardy euro na lidech, kterým slibují lepší budoucnost, která se potom nedostaví.

Musíme tlačit na to, aby se v budoucnu stala migrace hlavní součástí spolupráce se třetími zeměmi na úrovni EU, a pokud nebudou spolupracovat, měly by být využity vízové i jiné páky.

Protože neexistuje univerzální přístup pro všechny, je třeba také plně podporovat partnerství šitá na míru tranzitním zemím, jako tomu bylo v případě Turecka. To zůstává klíčovým partnerem v této oblasti. To vyjednala německá kancléřka a doufejme, že po volbách v Německu se najde taková osobnost, jako je paní kancléřka, která bude schopná koordinovat a reprezentovat hlavní zájmy Evropské unie v zahraničí na nejvyšší úrovni členských států.

Jak vidíme nyní na bělorusko-litevských hranicích, některé okolní země nejenomže nespolupracují, ale jsou dokonce ochotny použít migraci jako hybridní zbraň proti EU, čemuž se musíme postavit a okamžitě pomoci.  Jsem rád, že jsme prostřednictvím Ministerstva vnitra byli schopni Litvě urychleně poskytnout konkrétní pomoc.

Velké obavy mám z Afghánistánu, kde náhlým pádem vlády vypukla katastrofální situace, která mimochodem hrozí přerůst do masivní uprchlické krize. Odchod vojsk NATO, který byl podle mého názoru chybou a hlavně byl chybně proveden, by mohl opět zvýšit tlak na pro nás nebezpečné balkánské migrační trase, přičemž Afghánci patří již nyní mezi nejčastější národnosti připlouvající skrze východně středomořskou trasu na řecké ostrovy. Letos tvoří až 63 %.

Co se Afghánistánu týče, chtěl bych zde opět vyzvednout vynikající práci velvyslance Balouna, ministra Kulhánka, vojáků a pilotů a všech, kteří se zúčastnili improvizované ale velmi úspěšné záchranné mise. A je velmi zajímavé, a možná to řekne pan ministr, že některé významné členské státy NATO nás dávají za příklad, jak jsme to zvládli a zvládli jsme to perfektně. Pokud tomu někdo nevěří, ať se podívá na ta videa. To, co dokázali naši, nedokázal nikdo. A je to tak. Mise byla ukončena, postarali jsme se o lidi, kteří pro nás pracovali, a teď se Afghánci rozhodnou, zda zůstanou u nás nebo půjdou do Francie nebo Rakouska, kde je afghánská komunita. Je to na nich. My jsme svou povinnost a solidaritu jasně ukázali. Nyní se musí celé mezinárodní společenství domluvit, jak se dál stavět k novému režimu v Afghánistánu, který se nesmí stát základnou světového terorismu.

I Vy svou prací přispíváte k tomu, že ČR je oceňovaným a zodpovědným spojencem, který se podle svých možností účastní všech zahraničních misí a operací NATO či EU. Neděláme to pro jiné, děláme to pro sebe a vlastní bezpečnost.

Naše armáda odvádí vynikající práci, a to jak při plnění úkolů v domácím prostředí, tak v mezinárodních misích. Za to patří našim vojákům obrovský dík. Nevím, co bychom dělali v rámci Chytré karantény a pandemie bez naší armády. Bez týmu generála Procházky, plukovníka Šnajdárka a dalších. V uplynulých 4 letech jsme udělali velký pokrok v modernizaci ozbrojených sil. Po dlouhé době jsme první vládou, která postupně výrazně a bezprecedentně navyšuje výdaje na obranu směrem k plnění našich závazků v rámci NATO.

V tom bude ČR pokračovat, přestože pandemie negativně zasáhla i do této oblasti. Mimochodem rozpočet v roce 2021 pro obranu je o 100 % vyšší než v roce 2014. Primárním úkolem NATO je teritoriální ochrana členských zemí, to je základ, nejvíce je v NATO ohroženo východní křídlo. Po tom, co se odehrálo v Afghánistánu, si ale NATO musí ujasnit, zda a jak přesně bojovat proti terorismu, jestli se má také zabývat migrací a jak silné má mít NATO expediční sbory.

Klimatická politika EU

Ještě zde mám dvě témata týkající se Evropské unie, a to je klimatická politika, což je nejzásadnější priorita Evropské unie na následující roky a bude to také velice důležité pro české předsednictví. My chceme být aktivní.

Zveřejnění balíčku Fit for 55 vyvolalo v ČR veliký ohlas. Samotný balíček je rozsáhlý, jednotlivé resorty aktuálně analyzují jeho části a připravují pozici ČR.

Pro ČR bude zásadní, aby byla zachována technologická neutralita, umožněna flexibilita při dosahování cílů a brány v potaz výchozí podmínky členských zemí.

Je nám jasné, že energetická tranzice je nevyhnutelná a přináší také řadu příležitostí, ovšem musíme minimalizovat možné negativní socio-ekonomické dopady. A možná by vám moji kolegové mohli vyprávět, kolik hodin jsem bojoval na Evropské radě, než jsem dostal do conclusion slovo jádro, slovo kůrovec a slovo plyn. Nebylo to jednoduché. Evropská rada rozhoduje jednomyslně, takže občas je to výhoda, tady to byla velká výhoda a to jsme prosadili. Náš vlastní energetický mix. Některé ty hlasy, které o tom mluví, nejsou pravdivé. My tam sedíme sami, všichni premiéři a prezidenti Evropské unie a dělá se z toho zápis a jasně se dá zdokladovat, že jsme prosadili tyto věci, které jsou pro nás nesmírně důležité.

Naposledy tu byl výkonný místopředseda Evropské komise Frans Timmermans. ČR souhlasí s cíli balíčku Fit for 55, ovšem pro nás jako jednu z nejvíce průmyslových zemí v EU bude dosažení cílů vyžadovat enormní investice. Je pro nás zcela zásadní, aby byla uznána přechodná role zemního plynu při snižování emisí. Hlavně je pro nás nepřijatelné zpochybňování jaderné energetiky. A nechceme žádné technologické daně.

Co se týče výroby aut. Přestanou se vyrábět klasická auta, tak si myslím, že to také není dobrý nápad. Měla by rozhodovat poptávka a ne byrokrati a politici v Evropském parlamentu. Myslím, že tato vlna občas až ekologického fanatismu se musí zreálnit a musíme vidět dopady. Musíme ochránit naše firmy a naše zaměstnance.

Vnitřní trh a konvergence v EU

Pár vět k vnitřnímu trhu a konvergenci Evropské unie. Další z našich nejdůležitějších priorit je vnitřní trh EU. Na ten se zaměříme i během nadcházejícího předsednictví ČR v Radě EU.

Stále se potýkáme se zbytečnými překážkami a bariérami, které poškozují naše společnosti, podnikatele i živnostníky a také omezují konkurenceschopnost celé EU.

Dokončení vnitřního trhu by přitom přineslo EU dodatečné tržby 235 miliard eur. Naší dlouhodobou prioritou je odstraňování překážek na vnitřním trhu, a to zejména v sektoru služeb, který byl velmi citelně zasažen pandemií. Členské státy z důvodu pandemie totiž zaváděly omezení pohybu osob i zákazy vývozu kritického zboží.

Je tedy zapotřebí ve spolupráci s podobně smýšlejícími státy EU ohledně vnitřního trhu (like-minded group) efektivněji prosazovat pokračující prohlubování a deregulaci vnitřního trhu.

V souvislosti s odchodem Spojeného království z EU, které rovněž patřilo do tzv. tvrdého jádra, je ale neméně důležité její rozšiřování o další členy, k čemuž můžete přispět i Vy. Cílem ČR by tak mělo být pragmaticky rozšiřovat naše spojence o názorově blízké státy.

Ukotvení ČR v EU a NATO

Dámy a pánové, rád bych závěrem zdůraznil, že jsme nikdy v historii neměli takové garance bezpečnosti, hospodářské prosperity a ochrany lidských práv, jaké nám poskytují EU a NATO.

Díky plnohodnotnému členství v obou organizacích je Česká republika silnějším a respektovanějším hráčem na mezinárodním poli a dokáže lépe čelit rovněž globálním výzvám, které přesahují hranice jednotlivých států.

Díky silné tržní pozici Evropské unie jsme rychle získali kvalitní vakcíny, které nám efektivně pomáhají zpomalit šíření viru i jeho mutací. Výsledkem unijní spolupráce jsou i tzv. covid pasy, díky nimž mohli Češi vyjet na letní dovolené do zahraničí.

Je zřejmé, že v dnešním globalizovaném světě bude podobných výzev přibývat a my se na ně musíme připravit. Je dobré vědět, že máme po boku silné a spolehlivé partnery, kteří nám v tom pomůžou, a my pomůžeme jim.

Je také potřeba říci, že Evropská unie i Severoatlantická organizace plní své úkoly i za přispění České republiky. Velký dík tedy patří českým diplomatům a diplomatkám – vám všem, kteří se podílíte na udržování a pěstování klíčových vztahů, které prospívají naší zemi.

Dámy a pánové, přeji Vám mnoho zdaru při naplňování Vaší mise v zájmu České republiky, a těším se na následující diskuzi.

Andrej Babiš, předseda vlády

Jsou věci, za které stojí jít do stávky

Když chcete někomu představit Vladimíra Špidlu, tak je těžké se rozhodnout. Můžete si totiž vybrat z řady jeho pracovních pozic. Politik, bývalý eurokomisař, premiér, ministr práce a sociálních věcí… Za nás však je však Vladimír Špidla především jednou z nejvýraznějších osobností současné levice. A také člověk, který se rád divá dál, než jen za nejbližší roh.

Vladimír Špidla

Ve vládě Miloše Zemana na přelomu tisíciletí jste byl ministrem práce a sociálních věcí. Teď jste se vrátil „na místo činu“. Jak moc se dnes politikům daří mluvit o sociálních tématech?

Řekl bych, že v současné době díky ministryni Maláčové, která je poměrně radikální a důsledná, se sociální témata opět v politice začala objevovat, mnohem víc než v předchozích letech. Druhá věc je, že už před mnoha lety, ještě když jsem byl komisařem v Bruselu, jsem si uvědomil, že sociální politika a sociální témata jsou mimořádně důležitá, ale nemají kapacitu na to, aby společností skutečně hýbaly a přivodily nějakou společenskou změnu. Je to pravděpodobně dáno tím, že evropský sociální stát je velmi komplexní. A podařilo se mu spoustu věcí když ne vyřešit, tak do značné míry zvládnout, a proto je tato problematika velmi utlumená. Udělat ze sociální politiky dynamické centrum politiky jako takové je velmi obtížné. Dospěl jsem k závěru, že klíčová změna, která před námi stojí, je zvládnutí ekologických mezí – a jeho základem je právě sociální politika. Ekologická idea se stává něčím, co jsem nazval hrotem kopí pro sociální politiku. Budoucí společenský pohyb se podle mne odehraje jako fúze ekologické a sociální politiky.

Je to dáno posunem, že samotné sociální téma už není tak atraktivní? Zmiňovaná ministryně Maláčová jde také spíše metodou nějakých „výkřiků“ než systematickou sociální politikou.

Řekl bych, že nemáte pravdu. Když propojíte jednotlivé věci, kterých docílila, zjistíte, že v tom je určitý princip. Princip solidarity, princip většího přerozdělení atd. Jinou věcí je, že demokratická politika v tak komplexní společnosti, jakou je naše, se nedá řešit prostřednictvím jedné ucelené hluboké teorie. Taková za činností ministerstva nestojí, přesto za ní nějaký obecný, byť možná ne zcela propracovaný názor a přístup je.

 Není to spíš taková zpětná racionalizace těch věcí?

Racionalizace samozřejmě existují a jsou velmi častým lidským přístupem, protože u řady věcí ani přesně nevíte, proč jste je udělal, a jste překvapen jejich důsledky. Nicméně věci, které byly prosazeny, vycházely z určitého odhodlání, a odhodlání musí být o něco opřené. Jestliže například chcete rušit karenční dobu, musíte mít představu nějaké spravedlnosti ve vztahu k nemocenské. Že se to snažíte racionálně odůvodnit v průběhu toho zápasu a poté, co byl dobojován, je pravda, ale samotný impuls není zpětně racionalizovaný. Ten je originální, protože máte svou výchozí představu.

Sociální témata byla v ČR dlouhou dobu svým způsobem zakázána, typické to bylo pro dobu „klausovskou“. I dnes se levice jako by trochu omlouvala za to, že je levicová. Začíná se to měnit ve smyslu, že už tu není jen adorace podnikatelů a zaměstnanec již není jen „plebs“?

Myslím si, že ano. Princip, kdy já nemám práva, ale můj majetek ano, už začíná být do značné míry překonaný. Ano, velmi dlouhou dobu existovala hegemonie pravicového obrazu, který tu definoval především Václav Klaus, a levice se tomu nedokázala postavit s dostatečným odhodláním. Podle mě se ale teď dostáváme do situace, kdy se levice už nestydí a je schopná jít z principu do zápasů.

Dává vůbec ještě smysl dělení na levici a pravici? Neztrácí se do jisté míry rozdíl mezi nimi?

Samozřejmě že ne! Tady v Čechách je třeba trochu zmatečná představa o tom co je levice. Například vládne názor, že liberálové jsou pravice. Jenže opravdoví liberálové jsou forma levice. Není to sociální demokracie, ale v principu to je levice. Vraťme se ale k podstatě. Konflikt mezi koncepcí emancipace jedince, jeho osvobození od bídy, útlaku atd., který je typický pro levici, a pravicovou koncepcí transcendentálního řádu, do kterého se máte vtěsnat, reálně existuje. I když může být zdánlivě latentní. Když už jsem zmiňoval klimatickou změnu: je naprosto zřejmé, že bude vyžadovat mimořádnou úroveň spolupráce a současně mimořádnou míru přeorganizování společnosti. A ještě ke všemu ty tíže, které na sebe budeme muset vzít, nejsou vůbec malé. Z toho okamžitě pramení otázka nákladů a výnosů, které musí být rozděleny víceméně spravedlivě, a to je klasický pravo-levý konflikt.

Konflikt mezi pravicí a levicí, jak ho popisujete, se ale v České republice takto neprojevuje.

Protože u nás řada věcí není zřetelně definovaná. Máme výhodu v tom, že jsme relativně vyspělá země, která není extrémně sociálně rozdělená, což umožňuje celou řadu věcí tlumit, ale to neznamená, že neexistují.

Je ale tento střet pro většinu lidí vůbec pochopitelný?

Asi ne, ale existuje. Ve funkční demokratické společnosti nesou pohyb organizované menšiny. V určitou chvíli se konflikt, který tyto skupiny rozeznávají, stane celospolečenským. Podle mého názoru se dílčí konflikty už odehrávají, ale ještě se nepropracovaly do té celospolečenské úrovně.

Odbory dlouhodobě bojují za lepší život zaměstnanců. Je podle vás tento koncept pro současnou společnost ještě pochopitelný a uchopitelný?

Mým poznatkem je, že dnes už jen málokterá koncepce bude nesena nějakou rozsáhlou většinou. Důvody pro odborovou činnost tu rozhodně stále jsou, takže pro část lidí to pochopitelné je a bude to pro ni mít ještě dlouhou dobu smysl. Pro část lidí ne, protože vypadli z klasického konceptu práce a dostávají se do zvláštních pozic čehosi mezi zaměstnáním a podnikáním – forem ekonomické činnosti a obživy dnes je mnohem víc, než jsme byli zvyklí. Otázkou ale je, nakolik je to něco nového. Po spirále, na jiné úrovni a celkově trochu jinak, se totiž k určitým jevům vracíme. Klasický typ námezdního dělnictva opět začíná představovat menšinu, jak tomu ostatně bylo i v době, kdy se rodila sociální demokracie.

V České republice je hodně rozšířený názor, že čím víc hodin pracuji, tím jsem lepší a odpovědnější, což podporují i někteří politici. Myslíte si, že to někdy skončí? Na Západě už se pohled na dobu strávenou v práci mění…

Určitě to skončí. Základem je, že mzdy jsou u nás nízké. Proto jsou lidé nucení, aby pracovali víc, než kolik je běžná pracovní doba. Média jsou v zásadě kapitalistické subjekty a nemůžete očekávat, že budou sama o sobě reflektovat v zásadě jiný přístup než přístup velkokapitálu.

Proč se mzdy nezvyšují stejným tempem, jakým roste průmysl?

Protože levicové síly nejen že nedosáhly společenské hegemonie, ale ani dostatečně výrazného podílu na ní. Odbory toho podle mě mají dost před sebou. Blíží se radikální konflikty, které prostě nevyhnutelně přijdou a je třeba se na ně připravit. Vemte si třeba, že Sokolovská uhelná skončí někdy v roce 2036 a do roku 2050 tady nebude jediný důl a jediná uhelná elektrárna! Půjde to strašně rychle – a když jde něco rychle, je to vždycky konfliktní. Ten konflikt se musí odehrávat od začátku, protože když odbory nebudou dostatečně důsledné hned, už na samém počátku, situace se vymkne.

Mají prostor pro to být důsledné a bojovné?

Jistě že ano! Nejsou slabé, mají relativně značnou sílu. Celý odborový zápas je postavený na tom, že proti organizující síle kapitálu postavíte organizující sílu kolektivní akce. Odbory jsou schopné akce, jen se to u nás moc nepoužívá, nejsme na to zvyklí. Odbory mají velký prostor a doufám, že budou jedním z nositelů změny.

V průměru osmihodinová pracovní doba je u nás už více než sto

let. Není čas na její snížení? Samozřejmě. Nastupuje umělá inteligence a naprosto radikálně vše přeorganizovává. A všechny zásadní technologické změny zmenšily rozsah pracovní doby! Pocit smysluplné spolupráce je klíčový pocit, který udržuje lidskou společnost pohromadě. Budou se muset použít všechny možné metody, aby co nejméně lidí bylo z tohoto typu spolupráce vytlačeno. A jednou z těch metod je zkrácení pracovní doby. Váhat není na místě.

Vývoj podle mě povede postupně k tomu, že lidé nebudou pro fungování ekonomiky potřeba jako producenti, ale jako konzumenti. A budeme muset považovat za práci i ty činnosti, které dosud jako práci neakceptujeme. To znamená péči o osobu blízkou, rekvalifikaci a tak dále – a dostávat za ně plnou mzdu.

V České republice jsou tradičně nízké důchody. Souběžně tu funguje jakýsi narativ, že staří lidé mohou být chudí, protože už vlastně nic nepotřebují. Dá se obojí změnit?

Důchody jsou nízké, protože se na ně málo dává. Když se podíváte na země kolem nás, na důchody se relativně v poměru k HDP dává podstatně víc. Bude-li se tu také dávat víc, budou vyšší důchody. A že má být člověk ve stáří chudý? To není žádný přírodní zákon.

Za co by dnes stálo jít do stávky nebo na demonstraci?

Dovedu si představit stávky za vyšší mzdy, stávky za to, aby se radikálně zvyšovaly platby za přesčasy, za práci v sobotu, neděli a o svátcích, nebo stávky proti digitálnímu zotročování.

  • Zdroj: Sondy Revue

O výši minimální mzdy pro rok 2022 by se mělo rozhodnout ještě před říjnovými volbami do Poslanecké sněmovny!

Rozhovor s předsedou Asociace samostatných odborů Bohumírem Dufkem

Ministryně práce Jana Maláčová (ČSSD) nedávno navrhla zvýšení minimální mzdy pro rok 2022 ze současných 15.200 Kč měsíčně na 18 tisíc korun. Hnutí ANO to však odmítá z důvodu, že by to přispělo ke zvýšení nezaměstnanosti. Jaký je názor Asociace samostatných odborů?

Podle názoru Asociace samostatných odborů zvýšení minimální mzdy v žádném případě nepovede ke zvýšení nezaměstnanosti v České republice. Protože máme zde řadu podnikatelů a zaměstnavatelů, kteří neustále na veřejnosti tvrdí, že jim chybí pracovní síla. Je to konkrétně vidět i v různých oblastech a oborech, kde v současné době hledají pracovní sílu.

Jako odbory chápeme návrh ministryně Jany Maláčové, aby vzrostla minimální mzda na 18.000 Kč měsíčně, protože ve srovnání s řadou dalších států EU, je u nás mnohem nižší. Ovšem, myslíme si, že v důsledku současného vývoje české ekonomiky, kdy se vyrovnáváme s covidovou pandemií, je zapotřebí najít rozumný kompromis. Asociace samostatných odborů navrhuje, aby se minimální mzda zvýšila na 16.500 Kč měsíčně, což by odpovídalo reálnému vývoji naší ekonomiky.

Zároveň chci upozornit, že by minimální mzda u nás byla mnohem vyšší, kdyby bývalé vlády, tehdy pod vedením ODS, před deseti, patnácti léty, k této otázce přistupovaly odpovědněji. Laxní přístup k tomuto problému se rovněž projevil u bývalé vlády ČSSD, pod vedením tehdejšího premiéra Bohuslava Sobotky.

Jenže, její dávné předchůdkyně, to je vlády bývalých premiérů Mirka Topolánka a Petra Nečase z ODS, měly nezvyšování minimální mzdy jako svůj program. Významnou měrou k tomu tehdy přispěl i bývalý ministr financí Miroslav Kalousek z TOP O9.

Ačkoliv jsme, jako odbory, na jednáních tripartity či při dvoustranných jednáních s tehdejší vládou vyjadřovali s touto politikou absolutní nesouhlas, nebyli jsme vyslyšeni. Byla to prostě politika snižování životní úrovně našich občanů, kterou tehdejší koaliční vlády pod vedením ODS razily.

Proto jsme v uplynulých čtyřech letech přivítali, že současná vláda, pod vedením Andreje Babiše z hnutí ANO, je ochotna o sociálních otázkách s odbory jednat, a to jak při jednáních tripartity, tak i při dvoustranném dialogu.

Co se vám, jako odborům, na jednáních tripartity či při dvoustranném dialogu podařilo v sociální oblasti prosadit?

Z hlediska zájmů ochrany práv a zájmů zaměstnanců jsme řešili otázku zvyšování minimální mzdy, neboť její zvýšení má pozitivní účinek i na růst ostatních mzdových tarifů. Naše pozornost se zároveň soustředila i na zvyšování důchodů.

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová doporučuje, aby vláda o zvýšení minimální mzdy rozhodla ještě před říjnovými volbami do Poslanecké sněmovny. Podporují to i odbory?

Myslím si, že ministryně Jana Maláčová předložila vládě ČR, a v podstatě celé naší veřejnosti, rozumný názor. Asociace samostatných odborů ho plně podporuje. Ještě před říjnovými volbami by bylo velmi žádoucí výši minimální mzdy stanovit a schválit ve vládě.

Ovšem, na druhé straně si musíme uvědomit, že kdyby po říjnových volbách přišla k moci pravicově orientovaná vláda, toto rozhodnutí současné vlády o výši minimální mzdy by s největší pravděpodobností revokovala a zrušila ho. Právě proto připomínám, že otázka výše minimální mzdy by měla být velmi dobře prodiskutována všemi zainteresovanými stranami s tím, že když se najde rozumný kompromis, tak ho budoucí vláda, ať již bude jakéhokoliv politického složení, nechá v platnosti.

Koncem září vláda předkládá do Poslanecké sněmovny k projednání a schválení návrh státní rozpočtu pro příští rok. O kterých bodech státního rozpočtu budete na zářijové tripartitě asi nejvíce diskutovat?

Myslím si, že témat, o nichž se v rámci jednání tripartity rozproudí velmi živá debata, je povícero. Ostatně, dochází k tomu každý rok, a letos to bude důležité z hlediska co nejrychlejšího překonání důsledků covidové pandemie v české ekonomice.

Podle mého názoru, se kvůli návrhu značného schodku státního rozpočtu pro 2022, určitě povede diskuse o tom, jestli je celková výše státního rozpočtu dobře spočítána, a zda není tento schodek příliš vysoký, to je, jestli by neměl být nižší.

Druhou oblastí, o níž se na tripartitě bude hodně diskutovat, je to, zda se česká ekonomika pomalu již dostává z krize či zda tato krize v některých sektorech ekonomiky stále ještě přetrvává a zda to nepotrvá ještě tři, čtyři roky, než se z této krize dostaneme.

To se týká především terciální sféry, kdy zejména hotely restaurace pocítily to, že jim chybí deset milionů zahraničních turistů, jak na to byli zvyklí před vypuknutím covidové pandemie. Zkrátka, tento obrovský propad přílivu zahraničních turistů je velmi zaskočil, neboť tak ohromný propad tržeb prostě nečekali. A neumí se s tím v současnosti ekonomicky vyrovnat. Mnozí z nich nepochopili, že budou muset zrušit hotel nebo trvale zavřít restauraci, jelikož po dobu dvou, tří let, a možná i déle, se zahraniční turisté nevrátí. Takže, v době lockdownů si jejich zaměstnanci začali hledat nová, perspektivnější zaměstnání. Nyní, po znovu otevření hotelů a restaurací, řada z těchto jejich majitelů, má problém sehnat nový personál, protože jejich zaměstnanci odešli tam, kde mají stabilitu výdělku a slušnou pracovní dobu. Ostatně, na dveřích restaurací či v inzerátech v médiích je běžně vidět, že se hledají noví zaměstnanci, zejména kuchaři. Právě ti jsou dnes pro mnohé restaurace „nedostatkovým zbožím“.

Samozřejmě, že v terciální sféře nejde jen o hotely a restaurace, na to navazují další profese, ať již jde o prádelny, čistírny, taxislužbu, průvodce zahraničních trustů apod. I tyto profese se tímto problémem budou muset vyrovnat.

Terciální sféra nebyla jediná, kde došlo k propadům ekonomiky. Jaká se situace v průmyslu, dopravě, stavebnictví či zemědělství?

Statistické údaje, které zveřejňuje Český statistický úřad o situaci v hlavních oblastech české ekonomiky ukazují, že se tam situace pozvolna mění k lepšímu. Je naděje, že v příštích dvou, třech letech se tato část naší ekonomiky rozběhne natolik, že se bude moci hovořit o tom, že Česká republika je, z ekonomického hlediska, z nejhoršího již venku, a že poté začne opět výrazněji růst.

Podle mého názoru je zde však jiný problém, o němž se v posledních letech hovoří, a to bez ohledu na covidovou pandemii. Jde o otázku odvodů zisků zahraničních společností, které každoročně odtékají do mateřských zemí, odkud pocházejí tyto firmy, anebo přímo do daňových rájů, jako jsou Lichtenštejnsko, Nizozemí anebo nejoblíbenější daňové ráje světa Seychely, Belize či Hongkong. Víte, cca 300 miliard korun takto ročně, to je bez zdanění, odteče z České republiky do zahraničí. Proto odbory již několik let požadují, aby česká vláda s tím něco udělala.

Jenže, zatím na české politické scéně nebyla shoda k tomuto řešení. Pravicové politické strany veřejně hlásají, že si to nepřejí. Přitom, určitým zdaněním tohoto kapitálu, který Českou republiku každoročně opouští, by byly ve státním rozpočtu potřebné prostředky jak na navrhované a schválené investice, tak i na pokrytí poměrné části mandatorních, především sociálních výdajů.

V současné době se u nás hovoří i o zdanění nadnárodních bankovních institucí či obrovských technologických firem. Proč?

Vždyť, právě tyto společnosti, a nejen ony, mají obrovské zisky ze svého podnikání u nás, přičemž tyto zisky odvádějí do jiných zemí. Proto jsou ty to společnosti a firmy v hledáčku levicově orientovaných politických stran, aby alespoň určitá část jejich zisku pomohla české ekonomice.

Ještě k tomu musím dodat, že obrovské finanční zisky mají u nás i zahraniční obchodní řetězce, které svými supermarkety a hypermarkety ovládají přes 80 procent našeho maloobchodního trhu. Faktem je, že v poslední době dochází k enormnímu zdražování všeho prodávaného zboží, zejména však potravin. Naši spotřebitelé musejí tak opravdu hlouběji sáhnout do svých peněženek. To přirozeně je, ve srovnání s tím, co platí zákazníci v mateřských zemích těchto řetězců, nespravedlivé.

Mimochodem, nespravedlivé jsou i mzdy našich zaměstnanců v prodejnách těchto řetězců, a to ve srovnání s výší mezd v mateřských zemích, kde tyto firmy sídlí. Proto si myslím, že i zisky těchto zahraničních obchodních řetězců by měly být rovněž více zdaněny. Každopádně by to pomohlo našemu státnímu rozpočtu!

Vrátím-li k otázce schvalování státního rozpočtu pro rok 2022, o níž jsme před chvílí hovořili, musím dodat, že záleží především na tom, jaké bude složení Poslanecké sněmovny po říjnových volbách. Myslím si, že poslanci ještě v prosinci, jako tomu bylo v předchozích dvou letech, budou diskutovat o výši a struktuře státního rozpočtu. Rozpočet bude nakonec schválen na konci roku, a to ve znění, které bude odpovídat danému rozložení politických sil v Poslanecké sněmovně.

Zaměstnanci na železnici budou mít více času na odpočinek

Vláda schválila nařízení, které upravuje pracovní dobu a odpočinek pro zaměstnance ve vnitrostátní drážní dopravě, především pro strojvedoucí. Cílem je zvýšit bezpečnost na železnici a předejít lidskému selhání kvůli přetěžování zaměstnanců.
„Za rostoucím počtem mimořádných událostí na železnici stojí v celé řadě případů lidský faktor. Zaměstnanci, ale i zaměstnavatelé se na nás obraceli kvůli tomu, že předepsaný odpočinek mezi pracovními směnami je příliš krátký a vede k únavě i nepozornosti. Nemluvím už o tom, že se mnohdy nerespektují ani stávající pravidla. Situaci proto chceme společně s ministerstvem dopravy urychleně změnit, protože je ve hře bezpečnost lidí,“ vysvětluje ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD).
 
Ministerstvo práce a sociálních věcí proto společně s ministerstvem dopravy navrhlo nařízení vlády, které upravuje režim odpočinku pro provozní zaměstnance, hlavně pro strojvedoucí. V posledních letech byli přetěžováni kvůli nárůstu dopravy i počtu dopravců. Problémem byla délka tzv. režijní jízdy, která mohla prodloužit samotnou směnu zaměstnance. Dalším zásadním nedostatkem, na který často upozorňují samotní strojvedoucí, je krátký minimální zkrácený odpočinek mezi směnami (6 hodin), jeho nedostatečná kvalita a rovněž velmi dlouhá doba, po kterou jsou zaměstnanci povinni pracovat, nebo ji trávit cestou mezi různými místy výkonu práce během 24 hodin.
 
V nařízení vlády se zpřesňuje délka směny, jejíž součástí je režijní jízda, včetně samostatné evidence trvání režijní jízdy. Směnu nyní bude možné naplánovat nejvýše na 13 hodin, ale pokud její součástí bude režijní jízda, tak bude možné tuto směnu prodloužit jen o dobu jejího trvání, nejvýše však na 15 hodin. Dále nařízení omezuje celkový čas během dne, ve kterém lze rozdělit směnu do více částí (rovněž nejvýše na 15 hodin). Kromě toho se prodlouží minimální doba zkráceného nepřetržitého odpočinku mezi směnami z 6 hodin na minimálních 7 hodin za podmínky, že zaměstnanci musí mít čas na to se vyspat na lůžku alespoň 6 hodin.
 
 
 
  • Zdroj: Ministerstvo práce a sociálních věcí

Mistrovská zkouška jde do finále, dnes by ji měla projednat vláda

Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) připravilo změnu zákona o Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, a tím zavedení mistrovské zkoušky. Chce tak vyřešit fakt, že absolventi odborných škol nemají možnost formálně doložit, že jsou mistry svého oboru. Tedy zatím není oficiální způsob, jak mohou lidé prokázat, že v určité zpravidla řemeslné profesi dosahují nejvyšší možné úrovně. Návrh by dnes měla projednat vláda.

 „Splnili jsme, co jsme slíbili. Nebylo to jednoduché, ale vše je připraveno ke schválení vládou,“ říká vicepremiér a ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček a dodává: „Chceme, aby výsledkem byl transparentní, jednotný a všeobecně uznávaný systém ověřování. Úspěšné absolvování mistrovské zkoušky potvrdí, že daný člověk umí navrhnout a vytvořit mistrovské dílo, je schopný řídit práci či vést zakázku a vykonávat povolání na nejvyšší možné úrovni i z hlediska provozně ekonomického.“

Zavést mistrovskou zkoušku je podle zaměstnavatelů velmi žádoucí. Podporují ho a na souvisejícím materiálu pro vládu se podílely mj. Hospodářská komora České republiky, Agrární komora České republiky, Svaz průmyslu a dopravy České republiky, Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR, Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR a Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR. Mistrovskou zkoušku dnes posvětila i Řemeslná rada, která se sešla na MPO. Tvoří ji na třicet cechmistrů a vrcholových představitelů českého řemesla z pětadvaceti cechů sdružených pod Asociací malých a středních podniků a živnostníků.

Ministerstvo průmyslu a obchodu iniciovalo také to, aby na 2. stupni základních škol byl povinný předmět Technika. Ve školním roce 2019/2020 se tak na vybraných 30 školách realizoval pilotní projekt Rozvoj technického myšlení, technické tvořivosti a praktických činností v základním vzdělávání. Měl za cíl začlenit techniku do výuky, podporovat využívání digitálních technologií s důrazem na rozvoj digitálních kompetencí. Šlo samozřejmě také o podporu technického myšlení, technické tvořivosti, manuální zručnosti či informatického myšlení žáků.

Ve školním roce 2020/2021 pak na 60 vybraných základních školách proběhlo pokusné ověřování podle nového Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání s pracovním názvem Člověk a technika. To vše ve spolupráci s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT).

„Účelem pilotního projektu je systematické posílení rozvoje technického myšlení, prakticky aplikovaných dovednostní, jemné motoriky a technické tvořivosti s vazbou na nové technologie v rámci kurikula v základním vzdělávání,“ vysvětluje ministr školství, mládeže a tělovýchovy Robert Plaga. 

MPO a MŠMT stojí také za projektem Tour for the Future. Jde o pojízdnou učebnu techniky, která putuje po České republice a seznamuje žáky 8. a 9. tříd základních škol s technikou a technologickým pokrokem a vývojem. To vše s cílem zvýšit zájem o nové technologie a studium technických oborů.

  • Zdroj: Ministerstvo průmyslu a obchodu

Česká republika úspěšně ukončila evakuaci z Afghánistánu

Tisková konference po jednání k evakuačním letům z Afghánistánu, 19. srpna 2021.
Tisková konference po jednání k evakuačním letům z Afghánistánu, 19. srpna 2021.
Premiér Andrej Babiš a ministr zahraničních věcí Jakub Kulhánek ocenili průběh evakuace českého zastupitelského úřadu a spolupracovníků ČR z Afghánistánu. Na tiskové konferenci také vyzdvihli práci Armády ČR a krizového štábu, který na MZV zasedal 4 dny prakticky nepřetržitě a záchrannou akci koordinoval. Třemi speciálními lety ve vyhrocených podmínkách z Kábulu do Česka přiletělo celkem 170 afghánských občanů.

V Černínském paláci se uskutečnila tisková konference k evakuaci českých občanů a spolupracovníků z Afghánistánu. Premiér Andrej Babiš poděkoval armádě, vojákům a Ministerstvu zahraničních věcí za úspěšné provedení evakuace. „Uskutečnil se katastrofický scénář a nikdo takový vývoj nečekal. Vojáci a MZV dokázali obrovskou věc a díky nim jsme zachránili mnoho životů,“ uvedl předseda vlády.

Česká diplomacie a armáda za sebou mají největší zkoušku posledních let. Během čtyř dnů jsme zvládli z Afghánistánu dopravit tři letadla, která do ČR dovezla 170 afghánských občanů. Zvládli jsme dovézt domu všechny osoby, které byly k evakuaci určeny,“ řekl ministr zahraničních věcí Jakub Kulhánek (ČSSD). „Vnímám, že afghánská společnost bude potřebovat naši pomoc i do budoucna,“ dodal ministr Kulhánek s tím, že pro ČR i její spojence platí, že budou muset být pragmatičtí a budou muset komunikovat s ostatními státy v regionu, které jsou v kontaktu s Tálibánen.

„Děkuji za rychlou reakci pana ministra. Když hodnotím situaci na letišti v Kábulu, jsem přesvědčen, že ČR vzala maximum lidí, které mohla. Moje práce je být připraven vždy na to nejhorší, poslední dny byly pro mě i mých 11 kolegů obrovským vypjetím. Za skvělou pomoc jim tímto děkuji,“ zhodnotil velvyslanec Jiří Baloun.

Za úspěšnou evakuaci z Afghánistánu se rozhodl ministr zahraničních věcí Jakub Kulhánek udělit velvyslanci Balounovi nejvyšší diplomatické vyznamenání – medaili Za zásluhy o diplomacii.

Zároveň ministr obrany Lubomír Metnar jednal o situaci v Afghánistánu s poslanci Výboru pro obranu PS PČR. Více informací na stránkách Ministerstva obrany.

1. vicepremiér a ministr vnitra Jan Hamáček jednal s Asociací krajů o další možné pomoci evakuovaným afghánským spolupracovníkům. Více informací na stránkách Ministerstva vnitra.

Prohlášení Představenstva OSŽ k zamýšlenému zastavení objednávky na osobní vlakovou dopravu na 7 regionálních tratích a zásadní redukci objednávky na dalších 5 regionálních tratích ze strany vedení Středočeského kraje

Představenstvo OSŽ zásadně nesouhlasí se zamýšlenou redukcí rozsahu osobní vlakové dopravy na výše uvedených tratích. Stejně jako mnoho dalších občanů jsme přesvědčeni, že se jedná o neuvážený krok, který je z dlouhodobého hlediska v zásadním nesouladu se záměry EU a ČR v oblasti posílení a rozvoje ekologické dopravy.

Je mimo pochybnost, že železniční doprava je po zahrnutí všech faktorů jednou z nejšetrnějších druhů hromadné dopravy k životnímu prostředí, což jednoznačně potvrzuje rovněž budoucí předpokládaný technický rozvoj úrovně železničních vozidel a tratí.

Jsme rovněž přesvědčeni, že při započtení všech externalit, vyšší kapacitě a životnosti vozidel, rozsahu bezpečnostních prvků pro ochranu zdraví cestujících a narovnání podmínek se silniční dopravou, nemusí osobní železniční doprava vycházet jako ta výrazně dražší, ba naopak.

Je nám známo, že Středočeský kraj ve spolupráci s hlavním městem Prahou doposud silně podporoval a podporuje veřejnou železniční dopravu. To vnímáme pozitivně. Chápeme rovněž, že současná situace tlačí velkou část společností a institucí k úsporným opatřením.

Domníváme se však a zároveň apelujeme na vedení Středočeského kraje, aby s ohledem na výše uvedené a s ohledem na budoucnost revidovalo svůj záměr ohledně redukce veřejné železniční dopravy. Chceme upozornit, že v minulosti vedly všechny tyto a podobné redukce k těžko vratitelným negativním dopadům.

Za další vážný argument proti zamýšlené redukci lze uvést skutečnost, že u některých tratí došlo v uplynulém období k poměrně značným investicím do modernizace tratí. Redukcí provozu by došlo k znehodnocení proinvestovaných prostředků. Je smutným příběhem, že je to z velké části následek absence řádně projednané, dlouhodobé a konzistentní dopravní politiky státu.

Považujeme za nezbytné, aby vedení Středočeského kraje a MD ČR zahájilo dialog, jehož cílem by mělo být nalezení oboustranně přijatelného řešení pro zachování veřejné osobní železniční dopravy.

  • Zdroj: ODBOROVÉ SDRUŽENÍ ŽELEZNIČÁŘŮ

Nové znění Zákoníku práce

Nakladatelství SONDY vydává ve druhé polovině měsíce srpna 2021 nové úplné znění Zákoníku práce k 1. 7. 2021 od renomovaných autorů Jaroslava Stránského, Vojtěcha Kudlubiece, Šárky Homfray, Kristýny Tomiczkové a Denisy Heppnerové.

Tento obsáhlý komentovaný Zákoník práce, včetně související judikatury, se stane velmi účinným pomocníkem v odborové práci a při vyjednávání pracovně právních problémů.
 

Cena publikace je 1 490 Kč, pevná vazba, formát A5, 1 088 stran.

Zákoník práce můžete již nyní objednat na e-mailové adrese Hoffmannova.Hana@cmkos.cz nebo telefonicky na čísle 739 534 613.

 

Na podpoře výzkumu a vývoje nesmí stát šetřit

Státní podpora hraje zásadní roli v rozvoji firemního výzkumu a vývoje. Stimuluje investice do dlouhodobé konkurenceschopnosti firem a celé ekonomiky.

Výzkum vývoj výdaje Kč

Veřejná podpora firemního výzkumu a vývoje má smysl. Zejména menším firmám může pomoci vyvinout unikátní stroje nebo jedinečné produkty, s nimiž pak bodují na náročných trzích. Díky veřejné podpoře mohou firmy také více spolupracovat s vědci z vysokých škol, Akademie věd či soukromých výzkumných organizací.

Význam veřejné podpory potvrzují také výsledky květnového průzkumu Svazu průmyslu a dopravy mezi více než 150 průmyslovými firmami. Skoro polovina z těch, které investují do výzkumu a vývoje, připustila, že bez veřejných peněz by dělaly méně vlastního výzkumu a vývoje. Více než polovina podniků hodlá letos a příští rok nějakou formu veřejné podpory využít.

VLÁDA NESMÍ ŠKRTAT PENÍZE NA VÝZKUM

Množství peněz, které v Česku směřuje do výzkumu a vývoje, v období před vypuknutím koronavirové krize rostlo. V roce 2019 se vyšplhalo na rekordních 112 miliard korun, což jsou necelá 2 procenta HDP. O tři roky dřív to bylo 80 miliard. Samotné firmy nalily v roce 2019 do výzkumu a vývoje 65 miliard korun. Vláda přihodila ze státního rozpočtu 36 miliard.

Přestože vláda dlouhodobě hovoří o nutnosti podpory výzkumu, vývoje a inovací a buduje image země pod značkou Country for the Future, pro příští rok chce ministerstvo financí snížit a zakonzervovat státní peníze na tuto oblast na 36,1 miliardy korun. Letos z rozpočtu vyčlenila 37,5 miliardy. Vládní Rada pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI) přitom v květnu navrhla růst vládních výdajů na výzkum a vývoj na 39,4 miliardy korun pro rok 2022. Do roku 2024 by objem těchto peněz podle návrhu RVVI měl narůst na 41,2 miliardy korun.

Svaz průmyslu s takovým škrtáním nesouhlasí. „V roce 2022 se sice spustí operační programy, z nichž lze část firemního výzkumu financovat, a budou k dispozici také prostředky z Národního plánu obnovy, státní rozpočet přesto bude nadále hrát zásadní roli v podpoře výzkumu a vývoje. Jde o investice do budoucí konkurenceschopnosti firem i celé ekonomiky,“ uvádí Bohuslav Čížek, ředitel Sekce hospodářské politiky Svazu průmyslu a dopravy ČR.

VEŘEJNÁ PODPORA DOSTALA OD FIREM TROJKU

Letos se průmyslové firmy soustředí ve výzkumu a vývoji především na inovace stávajících produktů a služeb. V průzkumu Svazu průmyslu to uvedlo 42 procent firem. Třetina podniků se pustí do vývoje nových produktů a služeb. Inovacím ve firemních procesech se bude věnovat čtvrtina firem.
Nejčastěji firmy na výzkumu a vývoji spolupracují podle průzkumu s veřejnými vysokými školami. Na druhém místě jsou soukromé výzkumné organizace. Následují pracoviště Akademie věd ČR. Dosavadní spolupráci s vysokými školami a akademiky firmy hodnotí dobře. Když ji měly oznámkovat jako ve škole na škále od jedné do pěti, získaly tyto instituce v průměru slabší dvojku.

Horší je hodnocení veřejné podpory. Systém dotací na výzkum a vývoj dostal od firem lepší trojku. Svaz průmyslu už v minulosti spolupracoval na zjednodušení administrativy například při žádostech o podporu z programů Technologické agentury. Přesto firmy stále upozorňují na její složitost. „Administrativní náročnost je pořád vysoká. Menší firmy nebo nováčky může od získání dotací odradit,“ tvrdí Jiří Václavík, vedoucí obchodního úseku výzkumné společnosti VÚTS, která má s využíváním podpory dlouholeté zkušenosti.

Fungování nepřímé podpory ve formě daňových odpočtů výdajů na výzkum a vývoj oznámkovaly podniky horší trojkou. „U daňových odpočtů je vidět, že stát má co zlepšovat. Přitom mají ohromný potenciál pro stimulaci firem k výzkumu a vývoji. Svazu průmyslu se už podařilo několik zjednodušení prosadit. Celková podpora vlády pro tento nástroj je však minimální,“ dodává Bohuslav Čížek.

NOVÝ ZÁKON POŘÁD ČEKÁ NA SCHVÁLENÍ

Svaz průmyslu a dopravy se podílel přes rok na přípravě zásadní novely zákona o podpoře výzkumu, vývoje a inovací. Má zavést mimo jiné další nedotační nástroje podpory výzkumu a vývoje. „Zákon by měl zjednodušit systém podpory a zvýšit jeho pružnost. Je proto znepokojivé, že čeká od začátku tohoto roku na projednání v poslanecké sněmovně. I přes příslib podpory od řady poslanců napříč politickým spektrem, bohužel reálně hrozí, že se nestihne schválit do konce tohoto volebního období,“ varuje Bohuslav Čížek.

Svaz dlouhodobě také apeluje na vládu, aby vytvořila jasný a přehledný systém podpory pro jednotlivé fáze inovačního cyklu. Podniky v průzkumu Svazu průmyslu uvedly, že stát by měl podporu směřovat nejvíce do fáze přerodu výsledků výzkumu a vývoje do nových produktů a služeb. Více peněz by mělo jít i na pomoc s uváděním inovativních produktů na trh. Řada firem totiž přichází s revolučními inovacemi, pro které si musí teprve vybudovat trh. Na něm pak ale mohou těžit z náskoku, který před svou konkurencí díky výzkumu a vývoji získaly.

Článek vyšel v časopisu Svazu průmyslu Spektrum 3Q/2021. Celé číslo čtěte zde.

kategorie Z hospodářské politiky

Důchody se zvýší o 300 korun navíc, pětistovku dostanou senioři i za každé vychované dítě

Senát ponechal novelu zákona o důchodovém pojištění v podobě, která opustila Poslaneckou sněmovnu. Znamená to minimálně dvě dobré zprávy pro současné i budoucí seniory a seniorky. Novela přinese zvýšení důchodů o 300 korun nad rámec zákonem stanové částky, a pětistovku navíc pro ty, kteří vychovávali děti. Dříve půjdou do penze i záchranáři bez toho, aby se snižovala výše jejich důchodu.
 
„Stala se průlomová věc! Konečná verze zahrnuje nejen navýšení penzí, ale především i 500 korun výchovného za každé dítě. Za výchovné, které je rozhodně spravedlivé vůči těm, kteří na něj budou mít nárok, bojovala dlouhodobě sociální demokracie,“ zdůraznila ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD).
 
Důchody tedy porostou v příštím roce o 300 korun více, než by se zvýšily jen podle automaticky stanovené valorizace. Podle odhadů Ministerstva práce a sociálních věcí by měly v příštím roce při zohlednění dodatečného zvýšení růst o 797 Kč (o 5,2 %). Průměrný důchod by tak měl být podle předběžných čísel zhruba 16 275 Kč a měl by dosahovat
přibližně 43 % průměrné mzdy. Senátoři ponechali v novele návrh zástupců ČSSD na tzv. výchovné. Všem primárně pečujícím o děti by se tak měl důchod zvýšit o 500 Kč za každé vychované dítě. „Jedná se především o ženy, u nichž je průměrná výše důchodů o téměř tři tisíce korun nižší než u mužů. Přitom se zasloužily o výchovu nové generace, která ze svých příjmů mimo jiné přispívá i do důchodového systému,“ upřesňuje Jana Maláčová.
 
Změny by se měly týkat současných i budoucích seniorek a seniorů.
„Dřívější odchod pro záchranáře má platit od roku 2023, do té doby se musí zpřesnit definice. Nicméně to je věc, se kterou si dokážeme poradit. Jsem ráda za to, že se s tím počítá, ale budu dál bojovat za dřívější odchod bez finančního dopadu i pro pracující v náročných profesích,“ ubezpečuje ministryně, s tím, že by mělo jít například o horníky, svářeče, brusiče, kováře, ale také například o specializované zdravotní sestry.
 
Novela nyní poputuje k podpisu k prezidentovi republiky. Zvýšení důchodů o 300 korun nad rámec valorizace by mělo platit od začátku roku 2022 a další změny 1. ledna 2023.
 
  • Zdroj: Ministerstvo práce a sociálních věcí