Tripartita

Nafukovací čluny, paddleboardy nebo plovoucí norné stěny dnes mohou vznikat i na tkalcovských stavech. Stačí tkát zároveň dvě tkaniny, které se průběžně spojují provazovacími nitěmi. Výsledná 3D tkanina se opatří vrstvou gumy nebo PVC a po nafouknutí drží určený tvar. Proto lze dovolenkový paddleboard snadno složit do auta a u vody nafouknout tak, že je pevný jako prkno.

Jenže tkát takovou 3D tkaninu dostatečně rychle a navíc s proměnlivou tloušťkou dlouho nešlo. Až do okamžiku, kdy experti v liberecké firmě VÚTS po dvouapůlletém vývoji sestrojili unikátní automatický tryskový tkací stroj DIFA, za který loni získali ocenění Česká hlava a Cenu TAČR. „Spolupracovali jsme s tchajwanskou společností TTRI, která měla na 3D tkaninu patent. Nás oslovila, abychom vyvinuli stroj, který by ji dokázal vyrábět,“ vzpomíná na začátky vývoje Jiří Václavík, vedoucí obchodního oddělení VÚTS.

Lepší pevnost a tvar
Na Tchajwanu původně tkaninu vyráběli ručně. Stav obsluhovalo pět lidí. Teď díky libereckým expertům řídí tkaní počítač. Ze stroje vychází tkanina, která po roztažení může mít tloušťku od 12 do 50 centimetrů. Na metr čtvereční dokáže stroj DIFA do tkaniny vetkat až 120 tisíc provazovacích nití. Tím ovlivní pevnost, tvar či tuhost výsledného výrobku. Podle hustoty provazovacích nití vyjede ze stroje za hodinu až šest metrů tkaniny. „DIFA je už teď produktivnější než dosud používané stroje na výrobu 3D tkanin. Tkaní chceme v dalším vývoji ještě zrychlit,“ dodává Václavík. Nejvíce se experti z Liberce zapotili při vývoji přírazné lišty, která je klíčová pro tkaní provazovacích nití a pohybuje se na magnetickém polštáři. Museli vypočítat přesnou sílu magnetů, které její pohyb řídí.

Filtry na vodu i ropu
Se strojem DIFA předběhli ve VÚTS dobu. Trh s 3D tkaninami teprve vzniká. „Pořád se hledají aplikace, kde by se mohly kromě nafukovacích produktů uplatnit. Už se bavíme s firmami, které by tkaninu chtěly použít třeba pro čištění vody nebo zachytávání ropných látek,“ říká Václavík. Nečistoty by se zachycovaly na provazovacích nitích. Odborníci z Technické univerzity Liberec už se například snaží na provazovací nitě umístit nanovlákna, která ještě zlepší filtrační schopnosti. „Instalace takových filtrů by byla velmi jednoduchá. Kazeta s 3D tkaninou se jen ponoří do vody. Věříme, že trh s 3D tkaninami se rozjede během dvou až tří let,“ tvrdí Václavík. Zatím VÚTS dodal stroje DIFA prvním tchajwanským zákazníkům. Intenzivně jedná o prodeji jak zákazníkům z Číny, tak z EU a USA.

Vývoj a výroba prototypu stála 10 milionů korun. „Bez podpory z programu Delta Technologické agentury ČR bychom to nedokázali. Je to revoluční inovace. Sami bychom takovou investici s dlouhou návratností nedokázali financovat,“ vysvětluje Václavík. S tchajwanským partnerem bude liberecká firma ve vývoji pokračovat opět s podporou TAČR. Chce se s tloušťkou tkaniny dostat pod 10 centimetrů a zvětšit šířku tkaniny až na 2 metry. Nová generace stavu DIFA by měla také tkát 3D tkaninu tak, aby se pak dala snadněji potáhnout gumou nebo polyuretanem.

Článek vyšel v časopisu Svazu průmyslu Spektrum 3Q/2021. Celé číslo čtěte zde.

Vodík funguje jako výborný akumulátor energie. „Vyvíjíme inteligentní systém jak tento plyn skladovat a přepravovat, aby byl dostupný všude, kde bude potřeba,“ tvrdí Jan Světlík, předseda dozorčí rady výrobce tlakových lahví Cylinders Holding, který se se svými firmami vrátil mezi členy Svazu průmyslu a dopravy ČR.

Nedávno jste představil vizi nové čtvrti v Ostravě, kterou by poháněl vodík. Na tento plyn sázíte i ve svém výrobním programu. Co vás na něm tak láká?
S vodíkem pracuji už čtyřicet let. V minulosti byl vodík jen specifický technický plyn. Používal se jako redukční činidlo v různých směsích například v chemickém průmyslu. Situace se změnila před pěti sedmi lety, kdy se začalo uvažovat o vodíkových bateriích, v nichž by vodík vystupoval jako akumulátor energie. To funguje skvěle. Vodík se najednou dostal do úplně nové pozice.

V čem je jeho největší výhoda?
Politici se nadchli pro elektromobily na baterie. Ale ty nejsou příliš použitelné na trasách třeba nad tisíc kilometrů. Proto se začaly hledat alternativy. Vodík je jednou z nich. Rychle ho do auta naplníte, v tlakové nádobě je bezpečný. Může nahrazovat na delších trasách baterie, a to nejen u osobních aut, ale i u nákladních vozů nebo vlaků.

Jeho hlavní roli vidíte více v dopravě než v energetice?
Ne, obecně v akumulaci energie. Představte si, že máte dům se solárními panely. Přes den nejste doma, tak si nejdřív dobijete domácí baterii a přebytek si uložíte do vodíku. Večer vám menší spotřebu pokryje baterie a při větším odběru se zapne vodíkový palivový článek. Akumulace energie se může týkat i průmyslu. Určitě ale nesouhlasím s tím, že máme používat vodík vždy a všude. Své místo budou mít i jiné zdroje energie.

Je veřejnost připravená na nástup vodíku?
Paradoxně narážíme na poměrně malou vzdělanost veřejnosti. Je to nejmenší molekula. Nabalila se na ni spousta nesmyslů. Třeba, že vodík volně prochází ocelí. Kdyby to byla pravda, tak bychom čtyřicet let nevyráběli ocelové tlakové lahve na tento plyn. Nebo že v zimě bude kvůli autům na vodík, které produkují vodní páru, námraza na silnicích. Proto je třeba lidi s vodíkem a jeho využitím pořádně seznámit.

Dá se už na vodíku vydělávat?
Vodíkové technologie už vyrábíme. V našem případě jde o skladování a přepravu. Vyvinuli jsme chytrý kontejner, který sám hlásí data o kapacitě či o přepravovaném množství. V posledních pěti letech jsme intenzivně pracovali na vývoji tohoto systému. Budeme schopni vytvořit celý model nejen jak vodík používat, ale také jak ho skladovat a přepravovat. Nezajímá nás jen výroba vodíku nebo plnicí stanice.

Jak bude takový model skladování a přepravy vypadat?
Mám teorii, že se budou vytvářet ostrovy, kde se vodík bude vyrábět a kde se bude zároveň i spotřebovávat. Představte si model vodíkového města. Máte v něm solární elektrárny, geotermální zdroje na vytápění. Když budete mít přebytek energie, vyrobíte z ní vodík. Chcete ho prodat? Pak ho budete muset někde uskladnit. Když budete mít menší zásobník, tak se váš vodík odveze do nadřazeného skladu a až ho budete zase potřebovat, tak vám ho přivezou zpátky. Mít přímo na místě velký zásobník by bylo zbytečně drahé. Fungovat to bude díky inteligentnímu řízení.

Nelepší podmínky pro výrobu zeleného vodíku má sever Evropy s větrnými elektrárnami a jih Evropy se solárními elektrárnami. Budeme ho odtamtud dovážet?
Spousta potenciálního vodíku je schovaná v cirkulární ekonomice. Například v odpadech. Navíc si zelenou energii můžeme dovézt po drátech a vodík si s její pomocí vyrobit.

Jaké vodíkové aplikace ještě potřebujete vyvinout?
Co se týče skladování a přepravy, máme vše hotovo. Teď musíme začít dělat větší instalace. Standardně se v jednom kontejneru vozilo 300 kilogramů vodíku, my už umíme vozit 500 kilo. Teď vyvíjíme řídicí systém celého skladovacího modelu. Víme, jakou moc chytré systémy mají. V posledních třiceti letech bylo právě IT největším konkurentem výrobců tlakových lahví.

Proč?
Protože IT systémy umožnily mnohem větší optimalizaci používání lahví u zákazníků. Takže jich najednou potřebovali méně.

Zasáhla výrobu tlakových lahví koronavirová krize?
Loni v prvním čtvrtletí jsme zaznamenali velký nárůst poptávky po medicinálních lahvích na kyslík pro dýchání. Volali nám tehdy z Itálie, že koupí vše, co jsme měli na skladě. Ale tyto úseky zvýšené poptávky trvaly vždy jen několik týdnů.

A co tlakové lahve na ostatní plyny?
Skoro všichni zákazníci odsunuli své objednávky. Takže jestliže předtím jsme jeli na plnou kapacitu, ve třetím čtvrtletí 2020 jsme byli skoro na nule.

Už se zákazníci s objednávkami vrátili?
Ano, ale jejich posunutí nám loni zkomplikovalo život, protože hromadná výroba musí jet nepřetržitě. V mezidobí jsme dodávali lahve na kyslík na Ukrajinu, do Indie, do spousty zemí v Evropě. Jsem rád, že i Česká republika přišla na to, že může být zajímavé, když místo přikrývek do Indie jako humanitární pomoc dodá kyslíkové lahve.

Jak významný je pro vás vlastní výzkum a vývoj?
Veškeré naše výrobky jsou výsledkem vlastního vývoje. Nezabývám se téměř ničím jiným. Na vývoji dělá v Česku a v Polsku několik desítek lidí. Lahví, které jsme vyvinuli před více než deseti lety, děláme tak maximálně deset procent. Většina jsou nové výrobky.

V čem vývoj spočívá?
Vyvíjíme oceli, z nichž jsou lahve vyrobeny, nářadí i metody zkoušení. Když nějakou činnost díky robotizaci zpřesníme, tak si můžeme dovolit někde ubrat materiál. Pracujeme i na vývoji výrobních technologií, které používáme. Jde o zhruba 60 operací a 40 z nich si musíme vyvinout sami.

Na jakém zajímavém projektu nyní pracujete?
Potřebujeme postavit zkušebnu na tlakové lahve na vodík, protože v Evropě žádná není. Nelze vozit speciální vodíkové nádoby na zkoušky do USA. Takže si musíme postavit tři technologie, na což chceme využít i veřejnou podporu.

Rozhovor vyšel v časopisu Svazu průmyslu Spektrum 3Q/2021. Celé číslo čtěte zde.

Svaz průmyslu získal za komunikaci v době koronaviru druhé místo v prestižních cenách LEMUR. „Ukázali jsme, že se firmy staly součástí řešení epidemie,“ říká Eva Veličková, ředitelka Sekce komunikace Svazu průmyslu a dopravy ČR.

Svaz průmyslu byl letos hodně vidět a slyšet, když se řešily otázky spojené s epidemií Covid-19. Jaké sdělení bylo pro vás v komunikaci nejdůležitější?
Cítili jsme obrovskou zodpovědnost za naše firmy. Sledovali jsme, jak reagují, zavádí náš hygienický manuál, vlastní opatření, starají se o lidi, izolují od sebe jednotlivé týmy, směny, zavádí dlouhodobý home office. To vše jsme pravidelně komunikovali vládě, odborné i široké veřejnosti a bojovali za racionalitu při rozhodování o fungování firem v době epidemie. Bez pravidelné a otevřené komunikace s médii by to nešlo.

Přesto jste čelili názoru odborů i některých odborníků, že by se firmy měly uzavřít.
Byl to střet dvou světů a my ve Svazu jsme byli mezi nimi. Na jedné straně firmy, které spíš očekávaly podporu, rady a ocenění vlastního boje proti epidemii, na druhé straně veřejná diskuze, která je označovala za ohniska epidemie a tlačila na zavření podniků. Některé firmy dobrovolně a pravidelně testovaly své zaměstnance dříve, než vláda nařídila povinné testování. Od nich jsme získávali data, která vyvracela domněnky o ohniscích šíření infekce v podnicích. Tyto naše závěry potvrdil první týden povinného testování ve firmách. Dokázali jsme, že opatření nastavená ve firmách fungují. Stali jsme se součástí řešení epidemie, a odvrátili tak negativní pozornost upřenou na firmy.

Jak jste v komunikaci pracovali s informacemi od vašich členských firem?
Každé dva týdny jsme dělali masivní průzkum o situaci ve firmách, získávali jsme tak data o více než sto tisících testovaných zaměstnanců. Dvakrát měsíčně jsme mohli poskytovat aktuální informace vládě i médiím na online tiskových konferencích. Kromě tvrdých dat z průzkumů jsme přinášeli také příběhy jednotlivých firem a jejich zaměstnanců. Předávali jsme je médiím jako tipy pro reportáže a na sociálních sítích jsme je společně publikovali s hashtagem #Zodpovědnépracoviště. S touto komunikační kampaní Svazu jsme v cenách LEMUR za PR, kterou pořádá Asociace PR agentur, v průmyslové kategorii obsadili druhé místo. Vážím si toho a chtěla bych zde pogratulovat a poděkovat všem kolegům, členům představenstva Svazu, firmám a médiím, že s námi ochotně spolupracovali.

Jakou největší zkušenost si z koronavirové krize z pohledu komunikace odnášíte?
Ještě více než kdy jindy bylo potřeba přinášet správné informace v pravý čas. Myslet dopředu a vzhledem k nepředvídatelnosti situace se připravovat na několik variant možného vývoje.

Co zajímavého chystáte v komunikaci na druhou polovinu roku?
Na podzim plánujeme náš Sněm. Po loňském virtuálním eventu se těšíme, že opět zahájíme Mezinárodní strojírenský veletrh, byť v netradičním termínu 8. listopadu. Pro nás je veletrh oslava českého průmyslu a umu firem a lidí. Věřím, že nám letošní ročník umožní návrat k roku 2019, kdy náš stánek ožil řadou odborných seminářů a networkingových aktivit.

Rozhovor vyšel v časopisu Svazu průmyslu Spektrum 3Q/2021. Celé číslo čtěte zde.