Průměrná penze v roce 2023 bude okolo 20 tisíc korun

Letos čeká seniory další zvyšování důchodů. Podle zpravodajství CNN Prima NEWS to bude několikráte do roka. Důvodem je vysoká inflace, která nutí vládu valorizovat penze v průběhu roku. Ty se v průměru přiblíží k 20 tisícům korun měsíčně. Důchodkyně si navíc od letoška přilepší tzv. výchovným.

Jednou z nejvíce chráněných skupin občanů v krizi jsou důchodci. Potvrzuje se to i nyní, kdy seniorům rostou důchody nad inflaci, zatímco zaměstnanci chudnou. V minulém roce proběhly hned tři valorizace a očekávají se i letos.

Hlavním důvodem je inflace, která zdražuje takřka veškeré zboží. Průměrná penze se od letošního ledna zvedá o 825 korun. Vyšplhala se tak na 19 tisíc korun. Kromě toho začíná v roce 2023 platit i tzv. výchovné ve výši 500 korun, které se přidává každé ženě za vychované dítě.

„Kvůli i nadále rapidní inflaci, v letošním roce ve výši pravděpodobně 10,5 procenta, se příjemci všech typů důchodů dočkají zřejmě v červnu 2023 ještě druhého, mimořádného navýšení. Starobní důchody by v rámci této druhé valorizace měly stoupnout o zhruba 700 korun,“ řekl pro CNN Prima NEWS hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda.

Podle něho se tak „důchodci stanou jednoznačnými vítězi krize“. Zvyšování penze, spolu s výchovným, totiž překoná očekávaný růst inflace.

Řádná valorizace se provádí vždy na začátku roku. Výše se odvíjí od růstu cen a poloviny růstu reálné mzdy. K mimořádným valorizacím dojde, pokud inflace za sledované období od posledního přidání překročí pět procent.

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) již dříve připustil, že v letošním roce dojde k mimořádné valorizaci v letních měsících. Pokud by se znovu zvyšovaly penze, tak by se průměrný důchod přiblížil či překonal 20 tisíc korun měsíčně.

K této zprávě máme pouze jednu poznámku ekonomického charakteru s tím, že tato zpráva je vydána v optimistickém duchu pro důchodce, ale již se nezabývá základním problémem, kterému naši důchodci musí čelit, a to, zda toto zvýšení důchodů dostatečně pokryje růst nákladů důchodců na základní životní potřeby.

  • Zdroj: CNN Prima NEWS

Diskriminace a nerovné zacházení ve vnitřních předpisech zaměstnavatelů

     

  • Autor: JUDr. Jana Werdanová, vedoucí inspektorka Oblastní inspektorát práce pro Plzeňský kraj a Karlovarský kraj
Při kontrolách zaměřených na oblast diskriminace a nerovného zacházení či odměňování zaměstnanců u některých zaměstnavatelů v posledních letech inspektoři práce zjišťují vnitřní předpisy vydané zaměstnavatelem s cílem významně finančně motivovat zaměstnance k vyšší výkonnosti, efektivitě a k setrvání zaměstnance u zaměstnavatele (tj. omezení fluktuace zaměstnanců).
 
Obě motivační hlediska s sebou přinášejí úskalí možného nerovného a diskriminačního jednání zaměstnavatele při nesprávném způsobu stanovení kritérií pro získání finančních bonusů a odměn zaměstnancem. U kritéria efektivnosti a výkonnosti zaměstnance mnohdy zaměstnavatel volí zjednodušeně kritérium podle počtu zameškaných pracovních dnů zaměstnance, takže ve svém důsledku nepřiznává finanční odměnu např. opakovaně nebo dlouhodobě nemocným zaměstnancům a zaměstnancům pečujícím o děti. Pro zaměstnavatele je rozhodné, že se zaměstnanec bez absence v práci více podílel na dosaženém výkonu a zisku zaměstnavatele než zaměstnanec, který v práci chyběl, ať už z jakéhokoliv důvodu.
 
Jako konkrétní příklad lze uvést při kontrole zjištěný vnitřní předpis zaměstnavatele, který jako podmínku pro získání tzv. 13. mzdy (na dovolenou) vyplácené s výplatou za měsíc červen stanovil kritérium tak, že ji získá pouze zaměstnanec, který za období od ledna do června toho kalendářního roku nechyběl více než čtyři dny v práci, vyjma čerpání řádné dovolené. Obdobně takové kritérium bylo stanoveno i pro získání tzv. 14. mzdy (na Vánoce). Další zaměstnavatelé pak měli nastavený na stejné kritérium přítomnosti/nepřítomnosti zaměstnance v práci variabilní systém čtvrtletních bonusů, ročních odměn,mimořádných odměn apod.
 
Zaměstnavatelé většinou považovali jimi nastavený systém vyplácení nadstavbových složek mzdy v závislosti na přítomnosti zaměstnance v práci za spravedlivý a důvodný, když se mělo jednat o ocenění velikosti podílu zaměstnance na vytvoření profitu firmy, resp. zisku zaměstnavatele. Takové hledisko je samo o sobě pochopitelné a neutrální, ale jeho způsob vyhodnocení a promítnutí do vnitřních předpisů zaměstnavatele výše uvedeným způsobem s sebou přináší právě možnou diskriminaci zaměstnanců z důvodu jejich zdravotního stavu. Obdobně diskriminačním způsobem zpracoval do svých vnitřních předpisů finanční bonusy za setrvání zaměstnance v pracovním poměru jiný zaměstnavatel. Výše zaměstnavatelem vypláceného pravidelného ročního bonusu se odvíjela od doby nepřetržitého trvání pracovního poměru. Při dosažení věku nároku na získání starobního důchodu zaměstnance byl v souladu s vnitřním předpisem s každým dalším rokem tento roční bonus zaměstnanci významně snížen a posléze nevyplácen vůbec. Zaměstnavatel tak chtěl motivovat k setrvání v pracovním poměru zejména zaměstnance mladé a v produktivním věku.
 
Zaměstnavatel navíc ústně uváděl, že by chtěl zaměstnance ještě více motivovat ke včasnému odchodu do důchodu. Oblast odměňování a poskytování motivačních bonusů nad rámec zákonem stanovených druhů odměn za vykonanou práci, je zcela v kompetenci jednotlivých zaměstnavatelů, přesto je třeba vždy dbát, aby nedocházelo k porušení zákazu nerovného zacházení a diskriminace v pracovních vztazích.

 
  • Zdroj: Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v. v. i., Zpravodaj 4/2022

Důvěra v ekonomiku se v závěru roku snížila

Souhrnný indikátor důvěry (indikátor ekonomického sentimentu), vyjádřený bazickým indexem, se ve srovnání s listopadem mírně snížil o 0,6 bodu na hodnotu 89,5, při stejném vývoji obou jeho složek. Indikátor důvěry podnikatelů poklesl o 0,5 bodu na hodnotu 92,5 a  indikátor důvěry spotřebitelů se snížil o 1,3 bodu na hodnotu 74,7.
 
Důvěra podnikatelů v prosinci poklesla výrazně v odvětvích stavebnictví a obchodu. Ve vybraných odvětvích služeb (včetně finančního sektoru) se meziměsíčně nezměnila, v průmyslu se mírně zvýšila.

„Důvěra v ekonomiku mezi podnikateli setrvale klesá již od června tohoto roku. V prosinci byl zaznamenán propad zejména ve stavebnictví a v maloobchodě. Stavebnictví je ale současně jediným odvětvím, kde se důvěra přes výrazný prosincový pokles stále drží nad dlouhodobým průměrem. Podnikatelé ve všech odvětvích na konci roku důvěřují ekonomice méně než v loňském prosinci,“ uvedl Jiří Obst, vedoucí oddělení konjunkturálních průzkumů ČSÚ.

Důvěra v ekonomiku mezi spotřebiteli se po listopadovém mírném oživení znovu snížila. Domácnosti se oproti minulému měsíci méně obávají zhoršení celkové ekonomické situace. Hůře ale hodnotí svojí současnou finanční situaci. Ve srovnání s listopadem se nezměnil počet respondentů očekávajících její další zhoršení v následujících 12 měsících. V prosinci poklesl počet domácností, které se domnívají, že současná doba je vhodná k pořizování velkých nákupů. Očekávání dalšího růstu cen se snížila.

„Po listopadovém zlepšení se důvěra mezi spotřebiteli v prosinci opět mírně snížila. Z výsledků průzkumu vyplývá, že domácnosti negativně hodnotí zejména svou současnou ekonomickou situaci. Pozitivně lze ale hodnotit, že mimořádně velké obavy z jejího dalšího zhoršování se začínají postupně zmírňovat,“ sdělila Silvie Vyplašilová z oddělení konjunkturálních průzkumů ČSÚ.

  • Zdroj: Český statistický úřad

Kolektivní vyjednávání jako klíčová součást dobře fungujícího sociálně tržního hospodářství a spolupráce sociálních partnerů

Hotel Olšanka, Táboritská 1000/23, 130 00 Praha 3-Žižkov

28. prosince 2022 od 9.00 hodin

 
(Státní příspěvek na činnost dle § 320a písm. a) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, v rámci činnosti ASO na podporu sociálního dialogu a kolektivního vyjednávání na centrální a podnikové úrovni v roce 2022)

Program konference

09.00 – 09.30    Přihlášení účastníků konference

09.30 – 09.45
Zahájení konference a přivítání účastníků

Bohumír DUFEK, předseda ASO, člen Evropského hospodářského a sociálního výboru

09.45 – 10.00    Vystoupení zástupce sociálních partnerů

10.00 – 10.20
Vystoupení Ing. Jaroslava Ungermana, CSc.,
člena Evropského hospodářského a sociálního výboru

10.20 – 10.40
Prezentace výsledků průzkumu „Kolektivní vyjednávání v době ekonomické stagnace a zvyšování nezaměstnanosti“
Ing. Ludmila Husaříková, TREXIMA, spol. s.r.o.

10.40 – 11.00
Prezentace odborné studie „Role sociálních partnerů při stanovování spravedlivých pracovních podmínek včetně minimálních mezd prostřednictvím kolektivního vyjednávání a uzavírání kolektivních smluv“

JUDr. Jan Horecký, Ph.D.

11.00 – 11.20
Prezentace výsledků průzkumu „Nové formy zaměstnávání, jejich přednosti a nedostatky z pohledu zaměstnance”

Barbara Hudcová, TREXIMA, spol. s.r.o.

11.20 – 11.40    Přestávka

11.40 – 12.00
Prezentace odborné studie „Posilování ochrany odborových práv a kolektivního vyjednávání v procesu obnovy v důsledku pandemie koronaviru“

Mgr. Denisa Heppnerová

12.00 – 12.20    Diskuse

12.20 – 12.40    Závěr konference
Bohumír DUFEK, předseda ASO, člen Evropského hospodářského a sociálního výboru

Jednacím jazykem konference bude čeština. Konference bude tlumočena do těchto jazyků: angličtina, němčina,  italština, maďarština.


Mezinárodní konference se uskuteční formou videokonference.

Konference bude živě přenášena prostřednictvím ČTK, portálu ASO www.odbory.info a  facebookové stránky ASO.


Odkaz k přihlášení:

https://us02web.zoom.us/j/82708980170?pwd=TXYzenFWUExoMW9BOUpaOEs3N3FHUT09


ASO je druhou největší odborovou centrálou v České republice, spolu s ČMKOS zastupuje odbory v Radě hospodářské a sociální dohody.
 

Zemědělský výhled EU 2022 – 2032: Růst produkce hlavních zemědělských odvětví se zpomalí

O tom, jaký výhled evropského zemědělství v příštích deseti letech, tj. 2022 až 2032, napsal tiskový mluvčí Zemědělského svazu ČR Vladimír Pícha svoji stať, kterou zveřejnil v Zemědělském magazínu č. 4/2022.

Vladimír Pícha uvádí, že odolnost zemědělského sektoru EU byla v posledních dvou letech těžce testována. Kromě narušení obchodu a zvýšených cen komodit způsobených zotavením po Covidu vedla ruská invaze na Ukrajinu k ještě vyšším cenám vstupů a energií. V důsledku toho vzrostla inflace potravin a obchod byl dále narušen. Kromě toho má změna klimatu za následek častější nepříznivé a extrémní jevy počasí a propuknutí chorob zvířat.

Přičemž dále konstatuje, že ve světle těchto narušení, v kombinaci se změnami trendů spotřeby, předpokládá analýza uvedená ve výhledové zprávě EU zpomalení růstu produkce hlavních zemědělských odvětví EU. V daném souboru uvažovaných předpokladů se očekává stagnace či dokonce mírný pokles produkce některých plodin i pokles produkce mléka a masa. Načež dodává, že abychom dosáhli skutečně odolného potravinového systému, musíme se, podle komisaře pro zemědělství Januzse Wojciechowského, vypořádat s problémy, které nadále ovlivňují evropské zemědělské komunity, jako je úbytek rodinných farem a zvyšující se průměrný věk zemědělců.

Tento vývoj, identifikovaný v posledním zemědělském sčítání, je probuzením. Analýza EU dále uvádí, že Společná zemědělská politika (SZP) poskytuje členským státům EU silný soubor nástrojů k lepší podpoře jejich zemědělských komunit a pomáhá jim zajistit udržitelné potravinové zabezpečení pro společnost. V této souvislosti analýza zdůrazňuje, že v posledních letech Komise spolupracovala s členskými státy na vypracování silných strategických plánů, a že nyní je čas začít s jejich implementací.

Analýza střednědobého výhledu se kromě příjmů ze zemědělství zabývá také výrobou, spotřebou a obchodem v odvětvích plodin na orné půdě, mléka a mléčných výrobků a masa. Zahrnuje také zvláštní zaměření na zajišťování potravin a představuje analýzu scénářů extrémních povětrnostních jevů a další analýzu nižších hustot hospodářských zvířat v EU. Zpráva pokrývá období do roku 2032 a odráží zemědělské a obchodní politiky platné v listopadu 2022.

Plodiny na orné půdě

Podle Vladimíra Píchy analýza předpokládá, že celková plocha obilovin v EU se do roku 2032 nepatrně sníží na 57,2 milionu hektarů, což bude způsobeno poklesem výměry ječmene a kukuřice. EU zůstane čistým vývozcem pšenice a ječmene a čistým dovozcem kukuřice a rýže. Spotřeba obilovin v EU mírně vzroste (+3,9 %), ale s poklesem spotřeby krmiva (-6,1 %) se očekává, že celkové domácí použití v EU zůstane stabilní. Pokud jde o olejnatá semena, předpokládá se, že produkce EU bude v roce 2032 činit 33,0 milionů tun, což je nárůst o 2,8 milionů tun od roku 2020–22 (+9,3 %). Důvodem je především pokračující růst výnosů. Situace se však u jednotlivých komodit stále liší. Čistý dovoz olejnatých semen a bílkovinných plodin do EU se sníží, protože EU vyrobí o 54,7 % více luštěnin a o 33,3 % více sójových bobů.

Mléko a mléčné výrobky

Analýza rovněž konstatuje, že přijetí udržitelnějších zemědělských postupů ovlivní budoucí vývoj v odvětví mléka a mléčných výrobků v EU. Očekává se, že podíl alternativních výrobních systémů (na rozdíl od intenzivních a konvenčních) poroste. Vzhledem k tomu, že je upřednostňována extenzivní produkce, aby se řešily problémy životního prostředí, očekává se, že stáda dojnic budou klesat a vést k poklesu produkce mléka v EU o 0,2 % ročně do roku 2032. To však neohrozí pozici EU jako největšího světového dodavatele mléka. Analýza upozorňuje, že spotřeba v EU je již vyzrálá a v budoucnu by mohla zůstat relativně stabilní. Mezi mléčnými výrobky by ještě mohla růst spotřeba sýrů. Produkci by mohla podpořit i rostoucí exportní poptávka. Produkce sušeného odstředěného mléka se zpomalí, protože obchod poroste kvůli silnější světové konkurenci méně. V případě sušeného plnotučného mléka by produkce mohla klesnout kvůli ztrátám v obchodu, zatímco domácí použití by mohlo zůstat relativně stabilní.

Masné výrobky

Vladimír Pícha dále uvádí, že, podle analýzy, udržitelnost bude hrát na trzích EU s masem stále významnější roli. Produkce masa bude efektivnější a šetrnější k životnímu prostředí, organické a extenzivní výrobní systémy budou na vzestupu. Navzdory tomuto vývoji se očekává pokles spotřeby masa v EU (-1,5 kg na obyvatele za rok), přičemž postiženo bude zejména hovězí a vepřové maso bude částečně nahrazeno drůbeží. Tento druhý sektor je vlastně jediný, který expanduje z hlediska výroby a spotřeby. Vyplývá to ze zdravějšího obrazu drůbeže ve srovnání s jinými masy, větší pohodlnosti přípravy, absence náboženských omezení ohledně její spotřeby a její relativně nižší ceny.

Celkové stavy krav v EU se mají snížit o 2,8 milionu kusů (9,1 %), přičemž situace se v jednotlivých zemích EU liší. Po vysoké úrovni v roce 2022 se očekává, že cena hovězího masa opět klesne díky vyrovnanější nabídce a poptávce.

Pokud jde o vepřové maso, předpokládá se, že produkce v EU bude v letech 2022–2032 klesat o 1 % ročně, což odpovídá 2,2 milionům tun za celé období. Přechod na rostlinnou stravu by mohl vést k rostoucímu významu proteinových alternativ k masu, ale předpokládá se, že stále představují jen velmi malý podíl na trhu.

Environmentální scénář o nižší hustotě dobytka

Podle Vladimíra Píchy letošní zpráva EU představuje analýzu scénářů potenciálních environmentálních a ekonomických dopadů nižší hustoty hospodářských zvířat v EU. Snížení stavů hospodářských zvířat by vedlo k nižší produkci všech živočišných produktů. Očekává se, že rostlinná produkce u mnoha plodin celkově poklesne kvůli nižší poptávce po krmivech (tj. krmné plodiny, obiloviny a olejnatá semena), zatímco produkce luštěnin poroste. Mezi očekávané výsledky patří také obecné zvýšení výrobních a spotřebitelských cen. Výrobní ceny by stouply zejména u vepřového masa, vajec a hovězího masa.

Analýza dále uvádí, že snížení hustoty hospodářských zvířat v EU by mohlo snížit průměrné emise amoniaku ze zemědělství v EU až o 11 % a průměrné znečištění dusičnany na hektar až o 12 %. Větší snížení (50 – 60 %) se očekává v oblastech se současnou velmi vysokou hustotou. Očekává se, že emise skleníkových plynů (GHG) v EU klesnou o 2 – 13,8 %, ale nižší produkce v EU by také zvýšila dovoz. V důsledku toho by nižší emise v EU byly kompenzovány rostoucími emisemi v jiných oblastech světa, což je známé jako únik emisí.

Potravinová bezpečnost

Podle analýzy letošní střednědobý výhled poskytuje přehled potravinové bezpečnosti v EU pomocí vybraného souboru ukazatelů: míra soběstačnosti, čistý obchod, diverzifikace dovozu a vývozu a výdaje domácností na potraviny. EU zůstane v roce 2032 soběstačná ve většině zvažovaných produktů a je schopna vytvářet přebytky, které přispívají ke globální nabídce potravin, zejména pšenice a mléčných výrobků. To odráží výsledky postupných reforem SZP v průběhu let, díky nimž EU nadále poskytuje bohaté, vysoce kvalitní, bezpečné a výživné potraviny svému vlastnímu obyvatelstvu i na celém světě. Kvůli agroklimatickým a tržním podmínkám však EU zůstane závislá na dovozu produktů, jako je tropické ovoce, rýže a sójové boby, i když dojde k určitým zlepšením.

Neočekává se, že by současná rekordně vysoká míra inflace potravin trvale ovlivňovala podíl výdajů domácností na potraviny ve střednědobém horizontu. Je to proto, že spotřebitelé pravděpodobně přizpůsobí své výdajové návyky základním produktům, pokud ceny zůstanou vysoké, než aby snížili svou celkovou spotřebu potravin. Nebude však žádným překvapením, že nedávné hospodářské krize mohou potenciálně přispět ke zvýšení nerovností.

Shnutí

Evropská komise, jak v závěru své stati Vladimír Pícha konsatuje, každoročně zveřejňuje svůj střednědobý výhled na příštích deset let prezentovaný na konferenci EU Agricultural Outlook, která se koná vždy v prosinci. V letošním roce zohledňují projekce 28 předložených strategických plánů SZP. Míra ambicí vyplývající z jiných politických iniciativ v rámci Evropské zelené dohody, a zejména cíle strategií „Z farmy na vidličku“ a Biodiverzita, jsou brány v úvahu pouze v případě, že existují příslušné právní předpisy. V úvahu připadají pouze dohody o volném obchodu ratifikované na konci září 2022. Globální projekce jsou založeny na OECD–FAO Agricultural Outlook 2022-31, který byl aktualizován o nejnovější makroekonomické a tržní údaje.

  • Zdroj: Zemědělský svaz ČR

Současná energetická a ekonomická situace zasáhla českou železnici. Odbory věří, že železničáři nakonec vše zvládnou!

Rozhovor s předsedou Odborového sdružení železničářů Martinem Malým

Jak byste zhodnotil problémy, či pozitiva, v průběhu roku 2022 na české železnici z pohledu železničních odborů, konkrétně vašeho Odborového sdružení železničářů?

Po dvou letech potíží v důsledku covidové pandemie, která nám do hospodaření a fungování železnice velmi nepříjemně zasáhla, jsme se asi jako všichni ostatní těšili a doufali v co nejrychlejší návrat do normálních poměrů. Válka na Ukrajině, energetická krize a vysoká inflace nám však tyto naděje velmi rychle sebraly, a namísto postupného návratu do normálu, jsou železničáři vystaveni novým vážným problémům, jako jsou prudký růst cen energií i téměř veškerých ostatních vstupů do provozu na železnici, ať již jde například o nedostatek řady nebo zpoždění dodávek řady součástek či služeb apod. Nastala obdobná situace, jaká existuje jako ve většině jiných odvětví kolem nás.

Když bych měl hovořit o pozitivech, tak je vidím především v tom, že se i v současných nepříznivých ekonomických podmínkách podařilo udržel vysokou míru investic do železnice, které jsou důležitým předpokladem pro její udržení a rozvoj do budoucna. Druhé významné pozitivum vidím v tom, že se nám, alespoň prozatím, podařilo na železnici udržet sociální smír a nedostali jsme se tak do stávek a chaosu, jako v některých jiných zemích. Železničáři jsou si zatím ve své většině vědomi toho, že příliš tvrdými mzdovými požadavky a případnými stávkami bychom v našich podmínkách velmi pravděpodobně dosáhli spíše jen prohloubení i tak vážných potíží našich zaměstnavatelů, což by ve svém důsledku nakonec, namísto zlepšení životního standardu železničářů, vedlo spíše jen k chaosu a nejistotám. A s tím je spojeno třetí a asi nejdůležitější pozitivum, které vidím v potvrzení skutečnosti, že železničáři jsou v drtivé většině houževnatí lidé, kteří před problémy neutíkají, ale staví se k nim čelem. A právě tohle je asi nejdůležitějším předpokladem pro zvládnutí potíží, kterým se vzhledem o okolnímu dění prostě nemůžeme vyhnout.

Jak se, podle vás, České dráhy vyrovnaly s výrazným nárůstem cen energií, pohonných hmot a řady surovin, které železnice potřebuje pro zajištění svého provozu?

Odpovím trochu s nadsázkou. Jak vidíte, stále jezdíme… Ale vážně, absorbovat takový nárůst nákladů za situace, kdy, z řady důvodů, nemůžete současně, v krátkém čase, dosáhnout odpovídajícího navýšení tržeb, je samozřejmě obtížné.

Nicméně, vedení Českých drah se snaží činit celou řadu opatření ke zvládnutí situace. V rámci uzavřených smluv průběžně jedná s objednateli o možnostech valorizaci úhrad příslušných uznatelných nákladů, pro zvýšení příjmů také přistoupilo k 15 % zvýšení cen jízdného k novému jízdnímu řádu. Ve spolupráci s konsorciem bank se jim podařilo prodat nové úrokově výhodnější „zelené“ dluhopisy za více než 12 mld. Kč pro pokrytí rozsáhlých investic do nových kolejových vozidel a pro posílení finanční stability podniku. S odborovými organizacemi se vedení Českých drah dokázalo dohodnout na ekonomicky zvládnutelném nárůstu mezd. Přitom se samozřejmě také snaží hledat možnosti úspory všude tam, kde je to možné bez negativního dopadu do provozu. Je však třeba také zmínit, že potíže pro ČD neplynou jenom ze zvyšování cen prakticky všech vstupů, ale také v řadě případů z jejich nedostatku nebo zpoždění s dodávkami. Z důvodu narušení dodavatelských řetězců v důsledku pandemie, války na Ukrajině a souvisejících obchodních sankcí, dochází mnohdy ke zpožďování oprav i dodávek nové techniky od externích dodavatelů, což se potom v provozu ČD projevuje třeba zvýšenou poruchovostí některých vozidel.

Úkolem železnice je zabezpečit přepravu osob i nákladů. Jak se to Českým drahám, ve srovnání s konkurenčními dopravci v osobní dopravě, dařilo?

Staré přísloví říká, že každá liška chválí svůj ocas. Proto se mi do toho srovnávání zase tak moc nechce. Řekl bych snad jen tolik, že železnice jako celek je, po mém soudu, u nás na docela dobré úrovni a své služby zákazníkům dále postupně zlepšuje, ať už se budeme bavit o modernizaci infrastruktury a železničních stanic, nebo modernizaci kolejových vozidel dopravců.

Pokud bychom ale měli srovnávat České dráhy s ostatními dopravci, bylo by to zatím pořád trochu ono pověstné srovnávání jablek s hruškami, protože výrazné rozdíly ve velikosti podniků a struktuře zakázek těchto dopravců také s sebou nesou řadu rozdílů v celkovém fungování a strategiích rozvoje těchto společností. Každý u nás působící železniční dopravce má své specifické přednosti a současně také svá slabá místa, kde ještě bude muset na sobě zapracovat.

Mám-li zmínit nějaké na první pohled viditelné zlepšení u Českých drah, tak je to určitě postupné nasazování do provozu nových nebo modernizovaných vozidel a také celá řada redislokací vozidel mezi jednotlivými linkami či kraji s přechodem na nový jízdní řád, to vše s cílem zlepšování komfortu pro cestující.

Jaká je současná situace, pokud jde o zajištění regionální dopravy. Nemají krajské úřady opět tendence zrušit některé regionální či místní tratě a nahradit je autobusovou dopravou?

Takové úvahy se mezi objednateli závazkové železniční dopravy samozřejmě objevují. Mediálně nejznámější je v tomhle ohledu asi Středočeský kraj, kde tyto myšlenky veřejně aktivně propaguje radní pro dopravu pan Borecký. I když se nám jako železničářům tento trend pochopitelně nelíbí, nemůžeme ale asi, z pozice zaměstnanců dodavatele, nějak moc účinně vnucovat našemu zákazníkovi, co si má či nemá od železnic objednat. A to navíc za situace, kdy kraj, současně s omezováním provozu na některých lokálkách, chce naopak posílit železniční dopravu na nejzatíženějších linkách, kde poptávka cestujících po železniční dopravě má potenciál k růstu.

Přejdeme-li k železniční nákladní dopravě, jak si na tom stojí ČD Cargo, a to nejen ve srovnání se zahraničními dopravci, ale i automobilovou dopravou?

To je poměrně komplexní otázka, zmíním proto asi jen základní fakta či trendy. Společnosti ČD Cargo se daří expandovat do zahraničí, a to zejména prostřednictvím budováním dceřiných společností a poboček v okolních i vzdálenějších zemích, jako například na Slovensku, v Polsku, Německu, Rakousku, Maďarsku, ale třeba i v Srbsku či Chorvatsku. Prostřednictvím těchto společností provozuje logistické terminály a nabízí zákazníkům také komplexní logistické a spediční služby.

Pokud jde o vnitrostátní přepravy, tak začíná být velmi zřetelný pokles přeprav pro sektor automotive, který v současné době citelně zpomaluje, a naopak velice vrostl zájem o přepravy energetických produktů, zejména energetického uhlí.

V případě vztahu železniční versus silniční doprava, tak je samozřejmě faktem, že cena nafty rostla meziročně v řádu desítek procent, zatímco cena trakční elektřiny na železnice se meziročně opakovaně téměř zdvojnásobuje. To se pochopitelně promítá do většího růstu nákladů na spotřebu energie u elektrických vlaků ve srovnání se silniční a železniční dieselovou dopravou. Na druhé straně výrazně zvýšená poptávka po dopravě některých komodit, zejména energetického uhlí po železnici zatím tuto nevýhodu do určité míry kompenzuje. Celkově se tedy zatím nedá říci, že dosavadní dopady energetické krize vedly k nějakým výraznějším změnám tržních podílů v nákladní dopravě. Jestliže bych měl zmínit největší problémy, tak vedle růstu cen energií, a potíží s rychlým a kvalitním zajišťováním oprav vozidel, z obdobných důvodů jako u ČD, je to určitě zejména nedostatek provozních zaměstnanců a z toho plynoucí vysoká míra přesčasové práce.

Obecně se ví, že České dráhy, ČD Cargo a Správu železnic trápí stárnutí zaměstnanců. Jak to chce řešit?

Zvyšování průměrného věku zaměstnanců trápí železnici dlouhodobě. V minulých dekádách k tomu docházelo v důsledku rušení velkého množství pracovních míst a v důsledku toho téměř k zastavení průběžného náboru nových zaměstnanců. Tím došlo v železničních podnicích k vytvoření generační mezery. Zhruba od poloviny minulého desetiletí se potom tento problém začal čím dál více projevovat tím, že za zaměstnance, kteří ve významných počtech odcházejí do důchodu, nejsou v podnicích mladší kolegové, kteří by převzali jejich pozice a nové zaměstnance se v potřebných počtech zvenčí prostě nedaří získávat.

Podniky se samozřejmě snaží získat nové kolegy různými způsoby, ať už spoluprací s odbornými školami, vyplácením náborových příspěvků, nebo masívní reklamou v nejrůznějších médiích. Obávám se však, že vhodní volní kandidáti na pracovním trhu prostě v současné době prostě nejsou.

Situace by se možná nyní částečně mohla změnit v případě zvýšení nezaměstnanosti v důsledku omezování výroby v jiných odvětvích národního hospodářství. Prozatím ale máme z náborových kampaní bohužel zkušenost takovou, že i když se dostaví větší počet zájemců o práci na železnici, jen velmi málo z nich je schopno splnit poměrně vysoké nároky na odbornou a zdravotní způsobilost. Některé vhodné uchazeče zase třeba tyto náročné požadavky od úmyslu pracovat na železnici odradí.

V médiích jsem zaznamenal, že si vaši strojvedoucí stěžují, že když vyjíždějí na trať, že přebírají vadné vlakové soupravy. Prý jde o maličkosti, ale znervózňuje je to. Co s tím?

Když se bavíme o nedostatku zaměstnanců na železnici, tak právě železniční opravárenství je sektorem, kde je z tohoto pohledu situace dlouhodobě velice špatná. Ať už jsou důvodem nižší mzdy ve opravárenství v porovnání s jinými odvětvími na železnici, nebo obecná nechuť mladých lidí jít pracovat „do montérek“. Lidí je zde vážný nedostatek.

U některých externích dodavatelů se navíc personální situace ještě dále zhoršila odchodem řady ukrajinských zaměstnanců, kteří se vrátili do své země, aby zde bojovali proti ruské okupační armádě. Kromě toho se z důvodu narušení dodavatelských řetězců, nejprve v důsledku pandemie covidu a poté následkem války na Ukrajině, velmi zkomplikovala situace v dodávkách náhradních dílů, kdy řada dílů je výrazně dražších, s dlouhými dodacími lhůtami, nebo třeba i dočasně na trhu vůbec nejsou. Za těchto okolností je potom pochopitelně velice obtížné udržovat ohromnou flotilu železničních vozidel různých výrobců a typů v náležitém stavu, a to jak vlastními silami, tak prostřednictvím externích dodavatelů. Obávám se, že vzhledem ke všem okolnostem žádné rychlé řešení těchto potíží zatím bohužel není na obzoru.

V posledních letech jsme zažili poměrně dost vlakových neštěstí. Mám takový pocit, že letos jich bylo méně. Jak to vypadá s modernizací jednotlivých tratí, pokud jde o lepší evropské systémy zabezpečení?

Modernizace železničních tratí a zabezpečovacích zařízení průběžně probíhá. Investice do železniční infrastruktury včetně zabezpečovacích systémů, ale i do kolejových vozidel pokračují i přes ekonomické potíže ČR, a to i nadále velmi slušným tempem, což je určitě pro budoucí kvalitu a bezpečnost železniční dopravy dobrá zpráva. Pokud se týká těch Vámi zmiňovaných železničních neštěstí a souvislosti s nervozitou lidí na železnici, nechtěl bych zde nějak generalizovat, nicméně mnohdy právě, kvůli probíhajícím stavebním modernizačním pracím za plného provozu, se provozní situace významně komplikuje. Železničáři jsou potom nuceni v časové tísni operativně řešit různé nestandardní situace, což pochopitelně samo o sobě je, i při dodržování všech bezpečnostních postupů, zvýšeným rizikem. Připočteme-li k tomu skutečnost, že v řadě zatížených profesí máme na železnici nedostatek pracovníků, jsou potom nuceni zaměstnanci pod velkou zátěží pracovat navíc za chybějící kolegy v přesčasových směnách, což pochopitelně vede k jejich zvýšené únavě, která samozřejmě bezpečnosti také dvakrát nepřispívá. Z našeho pohledu je proto právě doplnění potřebných počtů zaměstnanců stejně důležité, jako modernizace zabezpečovacích systémů. Žádný systém totiž nedokáže 100procemtně eliminovat všechna případná lidská pochybení.

Když už jsme se zastavili u českého železničního stavitelství, cestující veřejnost si stěžuje, že ji frustruje značné zpoždění vlaků. Co k tomu můžete říci?

Zde je bohužel zase poměrně velká souvislost s modernizačními projekty. Zájem o železniční dopravu je obecně velmi vysoký, a na řadě tratí či železničních uzlů tak železnice funguje prakticky na hraně kapacity. V případě realizace modernizačních staveb na těchto zatížených částech infrastruktury je sice v rámci existujících možností většinou dobře připraveno náhradní dopravní řešení, ale pokud za těchto provizorních podmínek ještě dojde k nějaké třeba i menší nehodě či poruše, situace se zkomplikuje a vznikají zpoždění. Dalším fenoménem jsou časté střety vlaků s neukázněnými řidiči na železničních přejezdech. Je to v průměru kolem 150 střetů ročně. Speciální kapitolou jsou bohužel také časté případy, kolem 200 ročně, kdy si nešťastní nebo zoufalí lidé vyberou vlak jako nástroj svého dobrovolného odchodu ze života. Prakticky tak máme v průměru téměř denně na železnici takovou nešťastnou událost, která většinou naruší provoz na dotčeném úseku na cca 1 až 2 hodiny, a tato narušení se mnohdy přenesou, například formou zpoždění obratu soupravy, i do stovky kilometrů vzdálených míst. Řešením je pouze systematické zlepšování úrovně zabezpečení železničních přejezdů, a co nejlepší plánování výluk při realizaci modernizačních a opravných prací.

Jak to vypadá s výstavbou vysokorychlostních koridorů a s další elektrifikací stávávajících tratí?

To by asi bylo samostatné téma na rozhovor spíše s generálním ředitelem Správy železnic. Odpovím zde proto jen velice zjednodušeně takto. Pokud se týká modernizace stávajících rychlostních koridorů, tj. většinou na maximální rychlost 160 km/hod, dále modernizace železničních uzlů a budov železničních stanic, tyto projekty plynule pokračují a každoročně se otevírají nové zmodernizované úseky tratí či opravené železniční stanice. Stejně tak pokračuje postupná konverze napájecích soustav a elektrifikace dalších tratí, modernizace zabezpečovacího zařízení a připojování dalších tratí na dálkové řízení z centrálních dispečerských pracovišť. V posledních letech se realizují investice do železniční infrastruktury ve výši cca 30 až 40 mld. Kč ročně a taková intenzita stavební činnosti samozřejmě přináší jasně viditelné výsledky, ať už v podobě příjemného prostředí ve modernizovaných prostorách železničních stanic nebo rychlejšího a pohodlnějšího provozu na většinou kompletně obnovených traťových úsecích. Zájemcům o bližší informace bych určitě doporučil navštívit webové stránky Správy železnic, kde jsou k dispozici aktuální technické i ekonomické informace k této problematice, včetně videospotů ze zajímavých modernizačních akcí nebo například také interaktivní mapy staveb.

Pokud se týká výstavby vysokorychlostní železnice, tj. s maximální rychlostí přes 300 km/h, tak zde jsme naopak zatím teprve na začátku, tedy ve fázi administrativních a projektových příprav, přičemž v podrobnostech bych opět odkázal na webové stránky SŽ.

Od 12. prosince 2022, se změnil jízdní řád, a přitom vzrostly ceny jízdného, a to jak u Českých drah, tak i u konkurenčního dopravce RegioJet, o 15 %. Nepovede to, v souvislosti s růstem životních nákladů našich občanů, k přílišnému úbytku cestujících?

Zvyšování cen jízdného je z tohoto pohledu samozřejmě vždy určitým rizikem, ale v situaci výrazného nárůstu nákladů, zejména v důsledku prudkého nárůstu cen energií, jsou železniční dopravci okolnostmi prakticky donuceni ceny zvýšit, a to i v závazkové dopravě, kde objednatelé pochopitelně také nejsou ochotni hradit celý nárůst nákladů ze svých rozpočtů. Na druhé straně, růst nákladů samozřejmě zdražuje i ostatní způsoby dopravy, tj. autobusy a dopravu vlastními automobily, takže větší obavy z odlivu cestujících od železnice asi nejsou úplně na místě. K aktuálním počtům cestujících na železnici snad možná jen údaj, že se nyní pohybujeme v průměru někde kolem 90procentního stavu v posledním předcovidovém roce 2019. Uvidíme, jak se tato čísla budou měnit v průběhu příštího roku.

Vláda před časem, z původních 25 %, zdražila ceny jízdného u seniorů a mladistvých na 50 procent skutečné ceny. Jak se to projevilo ve snížení počtu cestujících?

Pro vyhodnocení dopadů této změny na počet cestujících je ještě poměrně brzy. Nicméně z dosavadních nám dostupných údajů zatím žádný relevantní pokles nepozorujeme. Vzhledem k výraznému vlivu covidové pandemie na počty cestujících v posledních třech letech není navíc úplně jednoduché dopad jednotlivých skutečností na počet cestujících na železnici od sebe odlišit.

Zajímavé v tomto ohledu proto možná bude například srovnání celkového objemu vyplacených kompenzací na slevy jízdného dopravcům za 1. pololetí letošního roku, který činil 2,33 mld Kč, což je téměř shodná částka jako za 1. pololetí roku 2019, tj. 2,34 mld. Kč, což byl poslední rok bez vlivu pandemie. I tato souhrnná čísla napovídají, že zatím k žádnému významnému poklesu počtu cestujících, kteří využívají státní slevy, zatím zřejmě nedochází.

Logicky se musím, při rostoucích životních nákladech, zeptat, jak se vám letos dařilo v kolektivním vyjednávání?

Kolektivní vyjednávání bylo letos samozřejmě velmi obtížné, neboť zaměstnanci v době mimořádně vysoké míra inflace potřebují pro pokrytí svých výdajů co největší navýšení příjmů. Na druhé straně, jejich zaměstnavatelé, železniční podniky, se musí vyrovnat s mimořádným zvýšením nákladů způsobených zejména nebývalým růstem cen energií, aniž by jim podmínky na trhu umožňovaly tyto výrazně vyšší náklady plně promítnout do cen jízdného či přepravného, a takto dostatečně navýšit tržby. Vzniká tak situace, kdy odbory tlačí na růst mezd a současně podniky musí nutně hledat výrazné úspory.

Jsem proto velmi rád, že se nakonec i v této nelehké situaci po obtížném vyjednávání podařilo dohodnout alespoň na příspěvku na částečné snížení dopadů inflace na zaměstnance a ve všech třech největších železničních společnostech také včas uzavřít kolektivní smlouvu na příští rok. I když je jasné, že ani jedna strana, zaměstnavatelé ani zaměstnanci, určitě nemohou být z dohodnutých čísel nijak nadšeni.

Výsledky kolektivního vyjednávání však dávají oběma stranám alespoň nějakou jistotu, ze které mohou při svém hospodaření vycházet. Železničáři, kteří byli v posledních letech zvyklí na téměř každoroční reálný nárůst mezd by samozřejmě rádi viděli na svých výplatních páskách alespoň plnou kompenzaci inflace, s ohledem na ekonomickou situaci našich největších železničních společností však dosažení takového výsledku kolektivního vyjednávání v současné době bohužel prakticky není možné.

V poslední otázce se musím logicky zeptat, jaký vývoj na české železnici odhadujete v roce 2023?

Jelikož samozřejmě nemám křišťálovou kouli, je to opravdu jen o odhadech. Vnímám situaci tak, že rozhodující bude pro nás vývoj kolem. Železnice potřebuje své zákazníky a dodavatele, a to, jak se jim bude dařit, se bude pochopitelně přenášet i na železnici. A přestože samozřejmě máme na železnici i své vlastní potíže, tak rozhodně nejsou takového rozsahu a závažnosti, aby měly na naše fungování nějaký fatální vliv. Vše tedy bude hlavně o tom, nakolik si České republika, a také alespoň nejbližší sousední země a naši obchodní partneři, dokážou poradit s energetickou krizí, inflací, greendealem a válkou na Ukrajině. A jako celoživotní umírněný optimista si myslím, že to sice nebude zrovna procházka růžovým sadem, ale v katastrofické scénáře také nevěřím. Domnívám se proto, že přes všechny potíže, které nás v příštím roce ještě čekají, budeme za rok touto dobou možná v o něco horší situaci než dnes, ale současně doufám, že v té době už budeme i pomalu vyhlížet první náznaky zlepšování celkové situace.

Na závěr bych proto chtěl všem popřát příjemné vánoční svátky a do nového roku pevné zdraví, vše nejlepší v osobním životě a dostatek vůle a odolnosti ke zvládání potíží, které sice velmi pravděpodobně v příštím roce ještě přijdou, ale my si s nimi určitě nějak poradíme.

Nový rok přináší novinky u příspěvku na bydlení, dokládání rozhodných příjmů je možné i nadále provést elektronicky

Od ledna 2023 nemusí příjemci příspěvku na bydlení pro další pokračování jeho výplaty dokládat rozhodné příjmy a náklady na bydlení za 4. čtvrtletí 2022. Úřad práce ČR dávku automaticky vyplatí i za první tři měsíce roku 2023 a přepočte její výši podle nových normativních nákladů na bydlení platných od ledna 2023.
 
Výjimkou jsou případy, kdy příjemcům příspěvku na bydlení ve 4. čtvrtletí 2022 vzrostly náklady na bydlení nebo klesly příjmy. Pak ÚP ČR promítne jejich situaci do měsíční výše dávky. Podmínkou ale je
doložení těchto skutečností nejpozději do 31. ledna 2023. V případě přídavku na dítě a zvýšeného příspěvku na péči nadále platí povinnost doložení rozhodných příjmů za předcházející kvartál (říjen – prosinec 2022). Bez toho nebude moci ÚP ČR vyhodnotit pokračování nároku na tyto dávky a případně upravit jejich měsíční výši.
 
Na základě novely zákona o státní sociální podpoře, která nabyla účinnosti 1. října 2022 došlo ke zjednodušení administrativy v rámci příspěvku na bydlení. V praxi to znamená, že od ledna 2023 musí příjemci této dávky povinně dokládat na ÚP ČR čtvrtletní rozhodné příjmy a náklady na bydlení pouze dvakrát za rok, a to za 1. a 3. kalendářní čtvrtletí (tj. za leden až březen a za červenec až září příslušného roku), aby jim trval nárok na příspěvek na bydlení ve 2. a 4. kalendářním čtvrtletí (od dubna do června a od října do prosince). Jestliže se domácnost ocitne v situaci, kdy jí výrazně klesnou příjmy nebo naopak výrazně vzrostou náklady na bydlení, může dobrovolně doložit rozhodné příjmy a náklady na bydlení i za 2. (vždy do 31. 7. daného roku) a 4. kalendářní čtvrtletí (vždy do 31. 1. následujícího roku). Na základě toho pak Úřad práce ČR dávku přehodnotí a promítne do její měsíční výše skutečnou situaci klienta. Na samotné výplatě dávky se nic nemění a Úřad práce ČR ji bude klientům zasílat vždy zpětně za kalendářní měsíc, ve kterém příspěvek na bydlení náležel (tj. za leden v únoru, za únor v březnu atd.).
 
Jak v případě příspěvku na bydlení, tak přídavku na dítě a zvýšeného příspěvku na péči nadále platí, že lidé nemusí na ÚP ČR osobně. Většina záležitostí se dá vyřešit elektronickou cestou. A na doložení rozhodných skutečností mají lidé celý leden.
 
„Nejjednodušší a nejrychlejší forma komunikace s Úřadem práce ČR je ta elektronická, prostřednictvím nástrojů Identity občana. Jsme si vědomi toho, že ne všichni klienti chtějí využívat elektronickou komunikaci, třeba kvůli obavě z toho, že to nezvládnou, nebo dávají přednost osobnímu jednání. Proto si mohou na všech našich krajských pobočkách, kde jsou k dispozici kontaktní pracoviště Czech POINT, bezplatně zřídit např. Mobilní klíč eGovernmentu,“ shrnuje generální ředitel ÚP ČR Viktor Najmon.
 
Lidé mohou s ÚP ČR komunikovat elektronicky nejen v případě žádostí o dávky a dokládání rozhodných skutečností pro konkrétní dávky, ale také v případě žádostí o zprostředkování zaměstnání a zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání či podporu v nezaměstnanosti. Formuláře mohou zasílat elektronicky hned několika způsoby. V případě vybraných dávek umožní webová aplikace odeslat zjednodušenou on-line žádost přes Identitu občana (tedy např. přes Bankovní identitu, eObčanku, Mobilní klíč eGovernmentu či třeba NIA ID) nebo datovou schránku. Pokud se rozhodnou vyplnit standardní žádost, pak ji mohou zaslat elektronicky se zaručeným elektronickým podpisem, datovou schránkou, poštou (s vlastnoručním podpisem) nebo odevzdat na podatelně příslušného kontaktního pracoviště Úřadu práce ČR. Informace o možnostech e-podání zájemci najdou na webu ÚP ČR.
 
Aby ÚP ČR lidem ještě více zjednodušil proces vyplňování žádostí, zveřejňuje na svých webových stránkách a sociálních sítích návodné videospoty. Včetně toho, který jednoduše vysvětluje jak na elektronickou komunikaci s ÚP ČR Poradí i „virtuální asistent“. Tzv. chatbot komunikuje s lidmi na základě definovaných, a tedy nejvíce frekventovaných, otázek z oblasti nepojistných sociálních dávek i zaměstnanosti.
 
V případě obecných dotazů se pak klienti mohou obracet na Call centrum ÚP ČR (tel. 800 779 900 bezplatná linka, e-mail: callcentrum@uradprace.cz). Občané Ukrajiny se mohou obracet na speciální linku 950 180 100, kde dostanou informace v ukrajinském jazyce. Případně mohou psát na e-mail: ua@uradprace.cz. Shrnující informace najdou také na webu ÚP ČR
 
  • Zdroj: Úřad práce ČR

Mezinárodní konference ASO

Kolektivní vyjednávání jako klíčová součást dobře fungujícího sociálně tržního hospodářství a spolupráce sociálních partnerů

 

Hotel Olšanka, Táboritská 1000/23, 130 00 Praha 3-Žižkov

28. prosince 2022 od 9.00 hodin

 
(Státní příspěvek na činnost dle § 320a písm. a) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, v rámci činnosti ASO na podporu sociálního dialogu a kolektivního vyjednávání na centrální a podnikové úrovni v roce 2022)

Program konference

09.00 – 09.30    Přihlášení účastníků konference

09.30 – 09.45
Zahájení konference a přivítání účastníků

Bohumír DUFEK, předseda ASO, člen Evropského hospodářského a sociálního
výboru

09.45 – 10.00    Vystoupení zástupce sociálních partnerů

10.00 – 10.20
Vystoupení Ing. Jaroslava Ungermana, CSc.,
člena Evropského hospodářského a sociálního výboru

10.20 – 10.40
Prezentace výsledků průzkumu „Kolektivní vyjednávání v době ekonomické stagnace a zvyšování nezaměstnanosti“
Ing. Ludmila Husaříková, TREXIMA, spol. s.r.o.

10.40 – 11.00
Prezentace odborné studie „Role sociálních partnerů při stanovování spravedlivých pracovních podmínek včetně minimálních mezd prostřednictvím kolektivního vyjednávání a uzavírání kolektivních smluv“

JUDr. Jan Horecký, Ph.D.

11.00 – 11.20
Prezentace výsledků průzkumu „Nové formy zaměstnávání, jejich přednosti a nedostatky z pohledu zaměstnance”

Barbara Hudcová, TREXIMA, spol. s.r.o.

11.20 – 11.40    Přestávka

11.40 – 12.00
Prezentace odborné studie „Posilování ochrany odborových práv a

kolektivního vyjednávání v procesu obnovy v důsledku pandemie
koronaviru“
Mgr. Denisa Heppnerová

12.00 – 12.20    Diskuse

12.20 – 12.40    Závěr konference
Bohumír DUFEK, předseda ASO, člen Evropského hospodářského a sociálního
výboru

Jednacím jazykem konference bude čeština. Konference bude tlumočena do těchto jazyků: angličtina, němčina,  italština, maďarština.


Mezinárodní konference se uskuteční formou videokonference.

Konference bude živě přenášena prostřednictvím ČTK, portálu ASO www.odbory.info a  facebookové stránky ASO.


Odkaz k přihlášení:

https://us02web.zoom.us/j/82708980170?pwd=TXYzenFWUExoMW9BOUpaOEs3N3FHUT09


ASO je druhou největší odborovou centrálou v České republice, spolu s ČMKOS zastupuje odbory v Radě hospodářské a sociální dohody.

Ekonomiku brzdila klesající spotřeba

Meziroční růst českého hospodářství ve 3. čtvrtletí výrazně zpomalil a mezičtvrtletně ekonomika mírně klesla. Hlavní podíl na tom měl propad spotřeby domácností. Ty totiž kvůli silnému růstu cen stále čelily reálnému poklesu příjmů.  

Hrubý domácí produkt se ve 3. čtvrtletí meziročně zvýšil o 1,7 %. Ekonomika mezičtvrtletně klesla o 0,2 %. Vývoj HDP pozitivně ovlivňovala zahraniční poptávka. Naopak spotřeba růst brzdila. „Spotřeba domácností se propadala meziročně i ve srovnání s předchozím čtvrtletím. Domácnosti tak reagovaly na přetrvávající hluboký pokles reálných příjmů. Průměrná mzda byla reálně nižší o téměř desetinu a cenový růst zasahoval především nezbytné zboží a služby. Netypicky silně se tak snižovala spotřeba netrvanlivého zboží, které mnoho nezbytných položek zahrnuje,“ říká Marek Rojíček, předseda Českého statistického úřadu.

Pokles domácí poptávky zasáhl zejména odvětví služeb. Hrubá přidaná hodnota významného uskupení obchod, doprava, ubytování a pohostinství meziročně klesla o 1,3 % a zvolnil také růst odvětví některých služeb více závislých na podnikové poptávce. Lépe se dařilo zpracovatelskému průmyslu, kde HPH meziročně vzrostla o 3,2 % a mezičtvrtletně o 1,8 %. Stál za tím především pozitivní vývoj ve výrobě motorových vozidel, který převážil nad spíše slabšími výsledky zbytku průmyslu.

Ve 3. čtvrtletí opět zrychlil meziroční růst spotřebitelských cen na 17,6 %. Nadále nejvíce k růstu přispívala trojice potraviny a nealkoholické nápoje, bydlení a energie a doprava. Výrazně ale zrychloval růst cen potravin, do kterých se přeléval vývoj cen výrobců v zemědělství. Mírně zpomalil meziroční růst cen průmyslových výrobců i cen vývozu.

Nominální nárůst průměrné mzdy o 6,1 % výrazně zaostával za dynamikou cen a mzdy tak ve 3. čtvrtletí reálně meziročně klesly o 9,8 %, stejně jako v předchozím čtvrtletí. Celková zaměstnanost byla meziročně vyšší o 1,8 % a ve srovnání s 2. čtvrtletím spíše stagnovala. Na nízké úrovni zůstávala obecná míra nezaměstnanosti.

Další detaily přináší aktuální analýza: Vývoj ekonomiky ČR v 1. až 3. čtvrtletí 2022 

  • Zdroj: Český statistický úřad