Jste z Chomutova, Sokolova, Tachova nebo Klatov? Dorazte za námi! Radíme zdarma v právních záležitostech, poskytujeme informace o činnosti odborů a máme připravenou zábavu i pro ty nejmenší 🙂 Jsme tu pro vás.
Stavte za námi a získejte informace, které byste jinde nedostali!
Budeme zde:
Portál OdboryPlus.cz vyhlašují soutěž o smartphone v hodnotě 5000 korun! Jste členy ČMKOS? Zaregistrujte se na portálu plném výhod (https://www.odboryplus.cz/). Z prvních 600 nově registrovaných vylosujeme 3 výherce, kteří si budou moci vybrat telefon v uvedené cenové výši.
Registrace je zdarma, tak proč to nezkusit?
V tomto roce slavíme 100. výročí vzniku Československa. Vznik nového státu v roce 1918 znamenal i nové příležitosti pro odborové hnutí jako například uzákonění osmihodinové pracovní doby. Proto jsme rádi, že vás můžeme pozvat z pozice partnera události na Československý festival, který se koná 8. – 9. září na Staroměstském náměstí.
Více na: http://ceskoslovenskyfestival.cz/
Pochmurnému obrazu socialistického Československa se vymykají šedesátá léta, často označovaná jako „zlatá“. Byla to doba, v níž si lidé přes všechny potíže mohli myslet, že poměry se zlepšují, že jejich svoboda postupně roste a že do toho, co se děje, mohou mluvit a že se jim občas podaří také něco prosadit. Tento vývoj vyvrcholil a bohužel také skončil před padesáti lety.
Na „obrodný proces“, zahájený lednovým plénem ÚV KSČ, vrcholné odborové orgány zpočátku nereagovaly. Situace se změnila až na plenární schůzi Ústřední rady odborů (ÚRO) 21.-22. března 1968. Pod náporem kritiky, týkající se direktivních metod, přílišné centralizace apod., odstoupil dosavadní předseda Miroslav Pastyřík a jeho spolupracovníci. Novým předsedou byl zvolen Karel Poláček, do té doby místopředseda ÚRO a předseda odborového svazu kováků. V následujících dnech a měsících probíhala na všech úrovních a za vydatné účasti odborového tisku, zvláště deníku Práce, vedeného novým šéfredaktorem – Ladislavem Velenským, diskuse o postavení a úloze odborů v nových podmínkách. Diskutující odmítali závislost na KSČ, zapojování odborů do výrobních úkolů a požadovali naopak, aby se odbory staly důstojným partnerem stranických, státních a hospodářských orgánů a aby se zaměřily především na obhajobu zájmů pracujících.
S vizemi Šikovy ekonomické reformy v zásadě souhlasily a podporovaly snahy o přizpůsobení hospodaření zásadám tržní ekonomiky, zároveň si však uvědomovaly, co budou nové ekonomické podmínky znamenat pro život lidí, jejichž zájmy měly chránit. V této souvislosti se pak nezbytně začalo uvažovat o starších, pozapomenutých způsobech odborové práce. Konkrétně se nejvíc začalo opět mluvit o právu na stávku a zákonu, který by ho vymezoval, a o zákonu o socialistickém podniku, který by byl zapojen do tržních vztahů a na jehož řízení by se podílela rada pracujících. (Tyto rady mohly mj. velmi výrazně omezit působení KSČ na závodech.) Na tomto základě vznikl Nástin programu ROH, projednaný celostátní poradou základních organizací ROH 19.-20. června 1968.
Na situaci v odborech měla velký dopad ještě jiná okolnost. Odbory těžce pociťovaly, že jim KSČ předpisovala organizační strukturu. Pokud chtěly skutečně pracovat, musely přijmout takovou organizaci, jako si přáli jejich členové. Svoboda pražského jara znamenala pro mnoho odborářů především svobodu rozdělit dosavadní odborové svazy, chápané jako umělé, nuceně vytvořené, na jiné, menší, ale dobrovolně vzniklé svazy. Tato partikularizace, někdy zesměšňovaná, měla zásadní důsledek: v odborech se nevyměnilo jen nejvyšší vedení, nýbrž došlo k volbám na všech úrovních, všude se objevili noví lidé, kteří to mysleli s reformami vážně, a kteří právě proto získali důvěru členské základny a nechtěli ji ztratit. Jednota odborového hnutí se přitom nenarušila, mimo dosavadní odborovou strukturu odešla jen Federace lokomotivních čet, založená jako samostatný subjekt v dubnu 1968.
Právě proto zapustil obrodný proces v odborech hluboké kořeny. Za těchto okolností je naprosto přirozené, že ÚRO jednoznačně odmítla okupaci Československa vojsky SSSR a dalších států Varšavské smlouvy; ve Výzvě k odborovým organizacím světa žádala odboráře o pomoc a solidaritu vůči intervenci. Tato stanoviska jednoznačně podporovaly desítky rezolucí ze závodů.
I po srpnu 1968 pokračovaly odbory energicky ve svém reformním kurzu, přípravy organizačních změn se ještě prohloubily v souvislosti s federalizací státu. Kromě dosavadních aktivit spolupracovaly některé odborové svazy se Svazem vysokoškolského studentstva, V reformním duchu se podařilo ještě v lednu 1969 uspořádat sjezdy Českého revolučního odborového hnutí a Slovenského revolučního odborového hnutí, na něž navázal VII. všeodborový sjezd, konaný ve dnech 4. -7. března 1969. Sjezd schválil základní dokumenty a zaujal stanovisko k návrhu zákona o socialistickém podniku. V nově zvolených orgánech převládli stoupenci reformního hnutí, čeští a slovenští odboráři byli zastoupeni paritně. Předsedou se stal opět Karel Poláček.
I ve změněných podmínkách se odboráři snažili udržet alespoň zásady, podle nichž se měla provádět ekonomická reforma. Ze všech velkých organizací vzdorovaly nejdéle, prakticky až do podzimu 1969, normalizačnímu procesu, jehož protagonisté později konstatovali, že „pravice, která začínala ztrácet půdu ve stranických a státních orgánech, se zcela záměrně orientovala na odbory ve snaze přeměnit je v politickou sílu, která bude v opozici proti KSČ a státu a které by mohla využívat…“ Na jejich opětovném podřízení si proto dali skutečně velice záležet. Nejdříve se normalizátorům podařilo zasáhnout v redakci Práce, kterou označovali za „druhé centrum“ odborového hnutí, propagující a organizující zásady polednového procesu. V květnu 1969 musel redakci opustit šéfredaktor Velenský a další propouštění následovala. V září 1969 byla odvolána usnesení k 21. srpnu 1968. Listopadové plénum Československého revolučního odborového hnutí v roce 1969 přehodnotilo některé dokumenty VII. všeodborového sjezdu a zahájilo „očistu“.
Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče ČR vstoupil do stávkové pohotovosti. Důvodem je neúspěšně probíhající jednání o zvyšování platů a mezd a nedodržení dříve daných slibů. Do stávkové pohotovosti OS vstupuje i proto, že mu záleží na dalším fungování nemocnic, které jsou zásadní pro dostupnou a kvalitní zdravotní péči. V praxi se totiž dál prohlubuje personální krize, která už ohrožuje rozsah a kvalitu poskytované péče i samu existenci některých menších nemocnic.
Více zde: http://osz.cmkos.cz/cz/clanky/17-8-2018-stavkova-pohotovost.aspx
#KonecLevnéPráce 2018 je tady! Přidejte se a vyslovte svůj požadavek na #KonecLevnéPráce v České republice!
Odborářky a odboráři z celé země vysloví 11. září své cíle v kolektivním vyjednávání, které se nejvíce samozřejmě týkají mezd a platů, včetně úrovně minimální mzdy pro rok 2019. Neopomineme ani zkracování pracovní doby a bezpečnost práce.
KDY: 11. 9. od 11:00
KDE: Kovanecká 27, Praha
V celé bezpečnosti práce (BOZP) platí zásada, že zaměstnavatel povinen vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací práce v oblasti BOZP a přijímáním opatření k předcházením rizikům. To ukládá zaměstnavateli přímo zákoník práce (ZP). Jde o tzv. metodu prevence rizik, na základě které musí zaměstnavatel vyhledávat rizika a když je nemůže odstranit, tak je musí vhodnými opatřeními alespoň minimalizovat. Jedním z hlavních hygienických požadavků na pracoviště, že zaměstnavatel musí zajistit všem zaměstnancům podle § 28 nařízení vlády č. 361/2007 Sb. pitnou vodu v množství postačujícím pro potřeby pití.
Jedním z rizik je práce v nepříznivých mikroklimatických podmínkách, tedy práce v chladu a v horku. Proto ZP v § 104 výslovně stanoví, že na pracovištích s nevyhovujícími mikroklimatickými podmínkami je zaměstnavatel povinen poskytovat zaměstnancům ochranné nápoje a odkazuje na prováděcí předpis, tedy na nařízení vlády č. 361/2007 Sb. o ochraně zdraví při práci.
Povinnost poskytnout ochranný nápoj vzniká zaměstnavateli
Základ pro posouzení, zda je konkrétní práce vykonávána v teplotním riziku či nikoliv je samozřejmě ve zjištění teploty na pracovišti. Nařízení vlády č. 361/2007 Sb. si pro tyto zaměstnance člení do tzv. tříd podle vykonávané práce, tříd je osm – třída I, IIa, IIb, IIIa, IIIb, IVa, IVb a V. Druhy vykonávané práce s přiřazením do tříd jsou pro zaměstnavatele pouze orientační (nemohou být plně vyčerpávající), zaměstnavatel si proto musí zaměstnance sám zařadit do příslušné třídy práce. Bez toho totiž by ani nevěděl jaká je přípustná teplota pro daného zaměstnance a zda mu má/nemá poskytovat ochranné nápoje.
Nařízení vlády vychází z hodnocení tepelné zátěže podle operativní (vypočtené) teploty nebo výsledné teploty (kulového teploměru). Teplota se měří jakýmkoli běžným teploměrem – rtuťovým, digitálním apod., vždy ve stínu v době mezi 10,00 a 17,00 hod., ve výšce břicha zaměstnance.
U zaměstnanců vykonávajících lehčí práci vzniká nárok na poskytnutí ochranného nápoje v případě, že teplota na pracovišti překročí 34o C.
Nařízení vlády odstupňuje ztrátu tekutin nahrazovanou ochranným nápojem jak v měřené teplotě pro danou třídu práce, tak v náhradě tekutin.
Platí zásada, že ochranný nápoj musí být zdravotně nezávadný a nesmí obsahovat více než 6,5 hmotnostních procent cukru, může však obsahovat látky zvyšující odolnost organizmu. Množství alkoholu v něm nesmí překročit 1 hmotnostní procento; ochranný nápoj pro mladistvého zaměstnance však nesmí obsahovat alkohol. Ochranný nápoj chránící před zátěží teplem se poskytuje v množství odpovídajícím nejméně 70 % ztráty tekutin a minerálních látek potem a dýcháním za osmihodinovou směnu.
U náhrady ztráty tekutin pro třídu I až IIIa již poskytovaný ochranný nápoj nemusí být vždy jmenovaná „balená“ voda, ale tyto druhy vod mohou být i ve formě jiné, tedy čerpány přímo ze zdroje. Pokud se poskytuje balená voda, pak se má jednat o balenou přírodní minerální vodu slabě mineralizovanou, balenou pramenitou vodu nebo balenou kojeneckou vodu. U třídy IIIb až V, kde se jako ochranný nápoj uvádí přírodní minerální vody se střední mineralizací je stanoveno, aby tyto byly podávány jen v polovičním množství z nárokové náhrady 70 % a druhá polovina nárokové náhrady byla pokryta ochranným nápojem pro nižší třídy práce. Tato úprava odpovídá stavu, kdy ačkoliv dochází u těžších fyzických prací k významným ztrátám tekutin i minerálů, jsou zejména minerály nahrazovány již ve stravě, a proto není žádoucí, aby organizmus byl jimi předimenzováván prostřednictví vyššího přísunu minerální vody, která by ve vyšších dávkách naopak mohla způsobovat zbytečnou zátěž organizmu resp. ledvin apod. Kombinací minerální vody a například vody přírodní lze docílit dosažení optimální náhrady ztráty tekutin při práci spojené s vyšší fyzickou zátěží.
V omezené míře lze použít jako ochranný nápoj džusy, ovocné šťávy a bylinkové čaje. Nevhodnými jsou však káva, kakao a silný čaj, nebo sladké limonády; alkoholické nápoje se z pochopitelných důvodů nepřipouští.
Závěrem jednu praktickou radu – ZP sice připouští, aby zaměstnavatel poskytoval zaměstnanci místo lahví s minerálkou příspěvek na ochranné nápoje, ale v praxi by se tak mělo postupovat pouze na dislokovaných pracovištích. Ochranné nápoje jsou určeny pojmově k ochraně zdraví zaměstnanců v pracovní době při práci a také v průběhu pracovní doby by měly být spotřebovány.
|
Třída
práce
|
M
(W.m –2)
|
Náhrada tekutin za směnu při
ztrátě tekutin potem a
dýcháním 1,25 litru a více
|
Teplota, při níž je dosaženo
maximální přípustné ztráty
tekutin potem a dýcháním 3,9 l/8 h
|
||
|
|
|
to nebo tg
(oC)
|
litry
|
to nebo tg
(oC)
|
náhrada vody
|
|
I
|
80
|
31 až 36
|
0,9 až 2,7
(0,36)
|
není
přípustná
|
|
|
IIa
|
81 až 105
|
27 až 34
|
0,9 až 3,1
(0,24)
|
není
přípustná
|
|
|
IIb
|
106 až 130
|
24 až 32
|
0,9 až 2,8
(0,21)
|
>= 33
|
|
|
IIIa
|
131 až 160
|
20 až 29
|
0,9 až 2,8
(0,17)
|
>= 30
|
|
|
IIIb
|
161 až 200
|
16 až 27
|
0,9 až 2,8
(0,17)
|
>= 28
|
3,1
|
|
IVa
|
201 až 250
|
15 až 24
|
1,2 až 3,0
(0,2)
|
>= 25
|
|
|
IVb
|
251 až 300
|
15 až 21
|
1,6 až 3,0
(0,23)
|
>= 22
|
|
|
V
|
>= 301
|
15 až 17
|
2,2 až 3,0
(0,4)
|
>= 18
|
|
Odbory versus firmy, pravice versus levice. Spory o minimální mzdu se znovu vrací na scénu. Českomoravská konfederace odborových svazů prosazuje, aby lidé od příštího roku pobírali minimální výdělek ve výši 13 700 Kč. Tedy o 1500 víc než teď. A jejich požadavek podpořili i sociální demokraté, kteří drží ministerstvo práce a sociálních věcí. Hnutí ANO i firmy by ale chtěly být v přidávání skromnější.
Podívejte se na duel Seznamu s Josefem Středulou a Vladimírem Dlouhým.
Předseda ČMKOS, Josef Středula, je jedním z prvních signatářů nové celoevropské výzvy.
V Evropské unii se něco pokazilo. O této nefunkčnosti svědčí čtyři příklady. Jak lze ospravedlnit, že mohly vzniknout stovky tisíc firem s fiktivním sídlem (tzv. letter-box firem), když cílem těchto prázdných společností je vyhýbat se daním, pracovním zákonům a předpisům? Jak lze vysvětlit, že rozhodnutí Evropského soudního dvora povolila omezení základních práv zaměstnanců, aby se umožnily obchodní praktiky, jejichž jediným cílem bylo obcházet ochranu zaměstnanců? Jak je možné, že opakovaná odhalení, jako například ty, které plynou z tzv. Panama Papers a Paradise Papers, nemají následky, což ukazuje na neschopnost EU předcházet daňovým machinacím bohatých jedinců a velkých firem? A konečně, jak bychom mohli přijmout, že i přes skandály, jako je zřícení továrny Rana Plaza v Bangladéši, mnoho firem stále neřeší, že jejich dodavatelé ignorují nejzákladnější sociální, environmentální a lidská práva?
Zatímco Evropská komise razila teorii o „prvenství akcionáře“, na reálnou ekonomiku a zaměstnance se zapomnělo. V důsledku toho od roku 1990 vzrostly zisky na úkor mezd. To ale nedává smysl. Zaměstnanci jsou hlavní složkou společností: zatímco akcionáři poskytují kapitál, zaměstnanci poskytují svůj čas, schopnosti a život. Proto je načase přehodnotit situaci více než 140 milionů evropských zaměstnanců pracujících ve firmách. Volby do Evropského parlamentu jsou příští rok a my bychom rádi postavili nadcházející debatu na správném základě.
Jsme hluboce přesvědčeni, že realizace následujících pěti reforem je zásadní.
Výše uvedené reformy nejsou zdaleka vyčerpávající, ale ukazují směr, kterým by se měla nová opatření ubírat: evropské zaměstnance nelze dále vynechávat z konstrukce EU. Takovéto zásadní reformy – zakládající nová práva a povinnosti pro firmy – poslouží jako základy nového evropského modelu, který dokáže sjednotit státy, jejichž práva jsou příliš roztříštěná a odlišují nás od anglosaských modelů a asijského kapitalismu. Tento nový evropský model je založen na dědictví humanismu, které musí globalizaci dominovat.
Čas na změnu je teď!
Připojte se k výzvě: http://european-appeal.org/
V pondělí 9. července 2018 se uskutečnilo druhé jednání zástupců odborových svazů s představiteli Vlády ČR. Předmětem jednání bylo odměňování ve veřejném sektoru v roce 2019
Toto jednání navázalo na jednání z 19. června 2018. Odbory deklarovaly, že je potřeba, aby si v této věci nová vládní koalice ujasnila stanoviska obou politických subjektů. Proto nepožadovaly okamžitou dohodu.
Závěry jednání:
1. MPSV připraví během tohoto týdne materiál variantního řešení možného navýšení platů v celém veřejném sektoru, tedy i státních zaměstnanců a příslušníků bezpečnostních sborů.
2. Odbory deklarovaly jednoznačný požadavek, aby z celkového objemu prostředků na platy šla významná část do platových tarifů.
3. Odbory dále deklarovaly, že zvýšení platů nejméně odměňovaným zaměstnancům by šlo řešit zrušením platové tabulky č. 1 z Nařízení vlády č. 341/2017 Sb.
4. Vládní strana poukázala na tu skutečnost, že je nutné počkat na makroekonomickou predikci MF, která bude veřejnosti představena zřejmě okolo 20. 7. 2018 a která může ovlivnit rozhodování v této věci.
5. Obě strany se shodly na tom, že je potřebné dojít ke vzájemné dohodě do poloviny měsíce srpna 2018.
