Evropská unie a Velká Británie musí zabránit chaotickému brexitu. Pro evropský byznys je klíčové, aby dohoda vystoupení Británie z EU a o přechodném období, v němž se udrží stávající stav, byla podepsaná včas a umožnila ratifikaci jak v EU, tak v Británii. Před říjnovým summitem EU zopakovala evropská asociace BusinessEurope v dopise předsedovi Evropské rady Donaldu Tuskovi, že firmy potřebují vědět, jakými pravidly se budou vztahy EU a Británie řídit, aby dokázaly co nejvíce minimalizovat dopad brexitu na byznys a investice.
Brexit bude hlavním tématem středeční večeře hlav států a vlád členských zemí EU. Britská premiérka Theresa Mayová na ní kolegům představí svůj plán pro konečnou fázi vyjednávání o výstupové dohodě. BusinessEurope vyzývá k udržení co nejužších ekonomických vazeb a k zachování integrity jednotného trhu. Upozorňuje například na situaci evropských firem, které mají investice ve Velké Británii. Musejí mít podle evropské asociace možnost i po brexitu vysílat v rámci vnitrofiremních transferů pracovníky z EU do Británie. Britským firmám tuto možnost garantuje už nynější směrnice o vnitrofiremním vysílání pracovníků.
Členské státy, včetně České republiky, zatím drží jednotnou pozici založenou na nedělitelnosti svobod vnitřního trhu a ochraně zájmů občanů a firem EU. Členské státy mají zájem na zachování co nejužšího možného vztahu mezi EU a Británie ve všech oblastech, ve kterých mezi oběma stranami již dnes existuje spolupráce, při zachování integrity vnitřního trhu, jednoty EU27 a rozhodovací autonomie EU. Politická deklarace by měla tvořit základ budoucího vztahu s Velkou Británií.
PLÁN PRO MIGRACI
Nosným tématem agendy Evropské rady bude migrace v návaznosti na nedávné neformální diskuse ministrů vnitra v Salcburku. Cílem je najít koncepční a dlouhodobé řešení a klíčem k němu je spolupráce a partnerství se třetími zeměmi. Současně je třeba posílit ochranu vnějších schengenských hranic a zavést efektivnější a rychlejší návratové řízení. Rakousko a Dánsko představí koncepční dokument „Vize pro systém ochrany v globalizovaném světě“. Cílem je vytvoření fungujícího systému, ve kterém EU a její členské státy budou rozhodovat o tom, kdo vstoupí do EU a vrátí tak důvěru občanům, že EU je schopna situaci řešit. Evropská rada se bude věnovat i vnější bezpečnosti a posílení policejní a justiční spolupráce. Důležitý je i důraz na hybridní hrozby a boj proti dezinformacím, který je třeba vést v rámci EU společně.
EUROSUMMIT PROJEDNÁ NOVÉ STABILIZAČNÍ NÁSTROJE
Součástí summitu bude také jednání tzv. eurosummitu, které naváže na zasedání z 29. června 2018 a dosažení již dohodnutých cílů, pokud jde o redukci rizik a přípravy na sdílení rizik. Předmětem diskuse bude společný trvalý jistící mechanismus (SRM), jehož součástí je Jednotný fond pro řešení krizí (SRF) a možné nástroje pro stabilizaci a konvergenci v HMU.
Kladenská rodinná firma Beznoska vyvinula unikátní rostoucí endoprotézu kyčelního kloubu, která zachraňuje nohy dětským pacientům. Její obchodní zástupci radí přímo na operačních sálech sestrám a lékařům, jak co nejrychleji výměnu kloubů provést. Teď se chystá proniknout do Spojených států. „Američané jsou ochotní za kvalitu zaplatit. Ceny jsou tam vyšší než v Evropě,“ říká Petr Milata jednatel firmy, kterou letos Svaz průmyslu a dopravy ČR na svém Sněmu ocenil jako úspěšnou malou a střední firmu.
Firma Beznoska oslavila 26 let od svého vzniku. Převzali jste tehdy původní výrobu kloubních náhrad z kladenské Poldi. Jak se implantáty za tu dobu změnily?
Tvar se nijak zásadně nezměnil, je daný anatomicky. Hodně se ale mění materiály. Dřív se náhrady dělaly z oceli anticorro, dnes se používá titan. Polyetylénové vložky se postupně nahrazují keramikou. Cesta k inovacím vede přes zlepšování materiálů, aby toho více vydržely, minimalizovaly se otěry a pronikání materiálu do krve.
Prodloužila se životnost?
Standardní životnost je mezi 15 a 25 lety. Polyetylen se ozařuje, což by mělo prodloužit trvanlivost o pět až deset let. Nebo se do něj přidává vitamín E, aby materiál nedegradoval.
Přidávání vitaminu E je váš patent?
Samotná myšlenka není naše, ale my to děláme trošku jinak a naši metodu máme patentovanou s naším dodavatelem. Dostali jsme za ni i cenu Technologické agentury ČR. U polyetylénu se pořád řeší, jak ho vylepšit, aby vydržel déle. Protože keramické součásti jsou několikanásobně dražší.
Jak dlouho trvá, než se nový výrobek dostane na trh?
Jako výrobek, který jde do těla pacienta, podléhají implantáty nejpřísnějšímu testování. Nejdřív se výrobek zkouší v laboratoři, jestli materiály, z nichž je vyroben, mohou být v pacientovi. Konečná fáze jsou klinické zkoušky. Je předepsáno, kolik pacientů musí náhradu dostat. Lékaři pak půl roku až rok pacienty sledují, jak v nich kloub funguje. Až pak dostanete certifikát, že výrobek je bezpečný a můžete s ním jít na trh. Dřív celý proces trval dva roky, dnes se bavíme o sedmi letech.
Proč se o tolik prodloužil?
Kvůli nařízením Evropské komise. V roce 2020 vstoupí v platnost nařízení o zdravotnických prostředcích, které celý proces dál výrazně komplikuje. Je čím dál těžší a dražší nový výrobek dostat na trh. Stejně jako všechny firmy v Evropě bojujeme s pravidly pro notifikované osoby, které jsou oprávněné vydávat certifikáty, že jsou náhrady bezpečné. V Česku máme dvě. Evropská komise jim ale svými nařízeními bere pravomoc tyto certifikáty vydávat. V Evropě těchto notifikovaných osob bylo 150, dnes jich je jen 40. Kromě toho, že se tím certifikace prodražuje, tak se také prodlužuje. Notifikovaná osoba nemá stanovený čas na vydání certifikátu. Výrobek tam může ležet i několik let.
Jsou na tom všechny firmy stejně?
Velké koncerny mají samozřejmě větší váhu a přístup certifikační autority k nim je jiný. My jsme malí a pro velké zahraniční notifikované osoby nejsme dostatečně lukrativní partner. Někdy nám ani neodpoví. Raději soustředí svou kapacitu na velké hráče.
Letos jste kvůli rozšíření kapacit postavili novou halu. Už je v provozu?
Hala už je v provozu, příští rok by měla být plně vybavená stroji. Primárně jsme tuto investici dělali kvůli navýšení kapacity výroby a použití nových technologií. Staré prostory z roku 1974 postavené pro závod Chirurgie-Anticorro v Poldi nebyly dostatečné, abychom tam umístili nové stroje.
Kolik peněz jste do nové haly investovali?
Zhruba 35 milionů korun.
O kolik více kloubů vyrobíte?
Nejde to říct úplně přesně. Některé nové technologie třeba zrychlí stávající výrobu. Počítáme s tím, že se kapacita zvedne o 20 až 25 procent. Každý rok rosteme o šest až sedm procent. Díky investici jsme si vytvořili polštář pro další růst. Kdybychom si našli dva tři nové velké zákazníky, tak bychom je už nebyli schopni je obsloužit.
Kdo je váš typický zákazník?
V Česku a na Slovensku dodáváme v podstatě do všech nemocnic, které se implantací kloubních náhrad zabývají. Tady už nemáme kam růst. Prostor pro růst je v zahraničí. Takže když říkám najít nového zákazníka, tak tím myslím nový trh jako takový. Protože našim partnerem je vždy distributor pro danou zemi. Jen na Slovensku máme dceřinou firmu.
Jak nemocnice implantáty nakupují?
Pro standardní primární operace máme materiál v konsignačních skladech přímo v nemocnicích. Z něj si nemocnice bere materiál, který zrovna potřebuje. Fakturujeme to, co se spotřebuje. Pro velké a složité operace, jako jsou revize, si nemocnice objedná konkrétní set, který jí pošleme. Z tohoto setu se využije jen část a zbytek se vrací zpátky. Fakturujeme jen použité zboží.
Které operace jsou častější?
Jednoznačně primární operace velkých kloubů. Počet revizí se ale zvyšuje, protože postupně končí životnost implantátů z doby, kdy se s těmito operacemi začínalo.
Kolik pacientů dostane za rok váš implantát?
Nějakých deset tisíc.
Odpovídá váš prodej globálnímu trendu, že většinu byznysu dělají kyčle a kolena?
Dnes máme v portfoliu šest tisíc výrobků. Z toho nám 90 procent prodeje dělají čtyři stovky výrobků. Především jde o kolena a kyčle. Máme ale také speciality jako implantát palce, nebo hlavičku kosti vřetení. Jejich podíl na obratu je ale malý.
Jak těžké je prosadit se proti gigantům jako Johnson&Johnson?
Naše výhoda je v tom, že jsme malí a pružní. Jsme schopní lékařům vyjít vstříc, pokud třeba potřebují udělat jinak nástroje. Jsme i cenově flexibilní. Umíme vyrobit implantát ve srovnatelné nebo lepší kvalitě za nižší cenu. My nejsme ti, kteří přicházejí s nějakými převratnými inovacemi. Spíše přebíráme výrobky, které se osvědčily, a zlepšujeme je.
Loni jste dali na výzkum a vývoj deset procent tržeb. Budete tento podíl zvyšovat?
Už teď je to pro nás hodně, ale budeme muset tuto částku zvyšovat. Ze 112 zaměstnanců jich 12 dělá v oddělení výzkumu a vývoje. K tomu spolupracujeme s řadou výzkumných institucí. To vše nám ale jen umožňuje, abychom nezaostávali za konkurencí. Velcí hráči do vývoje investují desítky, možná stovky milionů dolarů. Každý krok, který udělají, musíme my udělat nejpozději rok po nich. Abychom měli implantáty, které odpovídají nejnovějším trendům. Nápady na implantáty, které jsme sami vyvíjeli, vzešly od lékařů.
Jak taková spolupráce s lékaři vypadá?
Naposledy jsme takto vyvinuli dětskou rostoucí endoprotézu. Přišel za námi pan docent Janíček z nemocnice u sv. Anny, věnují se hodně léčbě onkologických pacientů. Když mají malé děti onkologické onemocnění kostí, tak to zpravidla končí amputací, nebo musí dostat implantát, který roste s jejich tělem. Náhrady, které byly na trhu, stály miliony korun. Docent Janíček přišel s nápadem, jak vyvinout náhradu, která by byla cenově dostupná i v Evropě. Projekt jsme řešili s podporou Technologické agentury ČR. Během dvou let jsme náhradu uvedli na trh. Dnes už máme tři pacienty.
Vaši obchodní zástupci jsou lékařům k dispozici přímo na operačních sálech. To je standardní služba?
Záleží na konkrétním trhu. V některých zemích tito lidé na operačních sálech být nesmí, například v Portugalsku. V Česku je to standardní služba.
Co u operace dělají?
Radí sestře, jaké nástroje má připravit a podávat lékaři, aby operace běžela rychleji. U standardních operací ale naši obchodní zástupci nejsou, nezvládli by být u všech. Ale u revizních a složitých operací, kde je nástrojů a možností hodně, už bývají, pokud si to nemocnice vyžádá.
Jakou mají kvalifikaci?
Nejsou to lékaři. Ale část z nich jsou třeba bývalé sálové sestry. Někteří jsou bývalí technici. Všichni totiž musí rozumět technice operace a postupu montáže náhrady. Tímto servisem bojujeme s velkými koncerny. Cenu náhrady služba nezvyšuje.
Nejrychleji by v příštích letech měly růst trhy v Číně, Indii a Brazílii. Chystáte se na některý z nich?
Pro nás je zajímavá Indie. Byli jsme tam už dvakrát na podnikatelské misi s Asociací malých a středních podniků. Navštívili jsme tamní nemocnice, jednali jsme i s několika distributory. Když se ale napočítají všechna cla na dovoz do Indie, cena se zvedne o 52 procent. V tu chvíli bychom nebyli konkurenceschopní. Jediná možnost, jak v Indii uspět, je umístit tam výrobu.
Největší trh s kloubními náhradami jsou Spojené státy. Tam byste se chtěli dostat?
Teď je to náš hlavní cíl. Spojené státy mají speciální certifikaci. Rozhodli jsme se, že si ji uděláme. Chceme do USA i proto, že ceny jsou tam o dost vyšší než v Evropě.
Globální trh s endoprotézami by měl růst v příštích letech o 4 až 7 procent za rok. Co bude hlavním tahounem růstu?
Jeden z důvodů je stárnutí populace. Pak jsou to nové vyšetřovací metody. Artrózy, které se dnes operují v raném stádiu, se dřív vůbec neoperovaly. Většinou lidé chodili k lékaři, až když je to opravdu bolelo. Dnes chodí na pravidelné prohlídky, kdy lze nemoc najít mnohem dřív. Procento lidí, kteří jdou na operaci, je větší.
Může nějak zásadně změnit výrobu a design umělých kloubů 3D tisk?
3D tisk je budoucnost. Zatím je implantát vyrobený 3D tiskem moc drahý. Navíc technologie má své limity. Tiskne se ve vrstvách. Dřík kloubu 3D tiskem nevyrobíte, protože by se zlomil. Nebude tak pevný, jako když je vykovaný nebo odlitý. V USA ale už jsou firmy, které 3D tisk používají k sériové výrobě jamek. Více se 3D tisk uplatní u implantátů pro revizní operace.
Uvažujete o koupi vlastní 3D tiskárny pro tisk z kovu?
Zatím nám to ekonomicky nedává smysl. Dělali bychom na ní jen speciality, kterých ale nevyrábíme tolik, abychom stroj vytížili.
Český sklářský průmysl patří k odvětvím s nejvyšší mírou automatizace. Do sklářských linek se v posledních letech začínají zapojovat také roboty. U výroby užitkového skla je však daní za vysokou míru automatizace užší sortiment a menší schopnost reakce na požadavky zákazníků, zaznělo na letošním sedmém ročníku Sklářského svítání, které v Jablonci nad Nisou pořádal Svaz průmyslu a dopravy ČR.
Českému sklářství se daří. Za posledních pět let se tržby sklářských firem zvedly o 20 procent na loňských 45,26 miliardy korun. Firmy investují do modernizace výroby a do výrobků s vyšší přidanou hodnotou. „České sklářství má obrovskou tradici. V tomto oboru panuje ve světě velmi tvrdá konkurence, které se české firmy snaží čelit kvalitou, inovacemi, designem a originalitou výrobků,“ uvádí Radek Špicar, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR.
Jediný výrobce plochého skla v Česku AGC Flat Glass Czech už v roce 2014 investoval 1 miliardu korun do instalace nejmodernější sklářské technologie na světě. Letos v teplickém závodě AGC Processing Teplice v první fázi modernizace výroby utratí 155 milionů korun za pořízení nové kalící pece a dalšího zařízení pro následné zpracování skel. „Za posledních pět let jsou hlavní inovace ve fasádních sklech. Od zeleného odstínu jdeme k šedému a modrému, což vychází z aktuálních trendů v architektuře,“ říká Petra Takáčová, marketingová manažerka pro střední Evropu v AGC Flat Glass Czech.
Petra Takáčová, marketingová manažerka pro střední Evropu v AGC Flat Glass Czech
Nejvíce automatizovanou průmyslovou výrobou je produkce skleněných obalů. „Lidská ruka se našeho výrobku dotkne prakticky až při jeho použití. Přesto se zabýváme robotizací dalších výrobních činností. V závodě v Kyjově jsme například nasadili mazacího robota,“ uvádí Milan Kucharčík, člen představenstva české dvojky ve výrobě obalového skla Vetropack Moravia Glass. Robot nahradil strojníka, který promazával formy na lahve. Nyní ve Vetropacku řeší robotizaci a digitalizaci administrativních prací a procesů. „Ve výrobě nám digitalizace pomůže snížit závislost na lidských operátorech strojů. Pracujeme také s počítačovými modely. Umíme nasimulovat jakýkoliv proces ve výrobě lahví a skla. Čím složitější výrobek, tím důležitější je dobrá simulace,“ dodává Kucharčík.
Různá míra automatizace se uplatňuje ve výrobě takzvaného domácenského užitkového skla. „Automatizace skoro celého výrobního procesu znamená relativně úzký sortiment. Tito výrobci ale mohou konkurovat vysokou produktivitou a nízkou cenou,“ tvrdí Jaroslav Seifrt, předseda představenstva největšího výrobce olovnatého křišťálu v Česku Crystal Bohemia. Pro Crystal Bohemia je ovšem klíčové zachovat si velkou míru flexibility výroby. „Jeden den děláme skleničky, druhý den vázy a třetí třeba svícny. I když existuje prostor pro určitou míru automatizace, pořád budeme mít vyšší podíl ruční práce, abychom mohli výrobu pružně přizpůsobovat potřebám zákazníků. Za tuto flexibilitu budou muset zákazníci zaplatit,“ dodává Seifrt.
Jaroslav Seifrt, předseda představenstva Crystal Bohemia
Skupina Preciosa letos vyčlenila do samostatné firmy výrobu skleněných zátek Vinolok, které nahrazují korkové a plastové zátky v lahvích od vína nebo destilátů. Jde o typický výrobek s vyšší přidanou hodnotou. „Je to nejen technický, ale také designový uzávěr. Od roku 2011, kdy jsme koupili licenci na jeho výrobu, jsme produkci zvedli na pětinásobek,“ říká Aleš Urbánek, ředitel společnosti Vinolok. Do pěti let firma plánuje růst tržeb na více než dvojnásobek loňských čísel. „V naší výrobě využíváme poměrně vysoký stupeň automatizace. Zátky během výroby také třikrát kontrolují digitální a optické systémy. Teď pracujeme na automatizaci první kontroly na konci hutní výroby,“ dodává Urbánek.
Na specializovanou výrobu vsadil rovněž výrobce optických elementů pro osvětlovací aplikace EcoGlass. Jeho skleněné čočky a díly se uplatní v navigačních systémech letišť, ve světlometech luxusních automobilů nebo v koncentračních solárních elektrárnách. „Do budoucna je jedním z trendů výroba mikrooptiky a vytváření mikrostruktur na skleněných čočkách. V automobilovém průmyslu se budou prosazovat stále více. Je to otázka pěti až deseti let,“vysvětluje Jan Krutský, projektový manažer v EcoGlass. Zvyšují se také požadavky zákazníků na přesnost. Tam, kde dříve stačila přesnost na desetinu milimetru, se nyní vyžaduje odchylka v řádu setin milimetru.
Milan Kucharčík, člen představenstva Vetropack Moravia Glass
Nejvýznamnějším oborem českého sklářství je výroba plochého skla, která se na celkových tržbách odvětví loni podílela 44 procenty. Druhým největším sektorem je výroba skleněných vláken s podílem 18 procent. Užitkové sklo se na celkovém obratu podílelo z 12 procent a obalové sklo z 9 procent, vyplývá z výroční zprávy sklářského a keramického průmyslu. Tu každoročně vydává Asociace sklářského a keramického průmyslu ČR, která je členem Svazu průmyslu a dopravy ČR.
V Česku nyní působí 108 sklářských firem s více než padesáti zaměstnanci. Ve sklářství pracuje necelých 20 tisíc lidí. Nejvyšší průměrnou mzdu pobírají zaměstnanci ve výrobě plochého skla, kteří si loni vydělali v průměru 35 394 korun měsíčně. Nad mzdovým mediánem České republiky se pohybují mzdy také ve výrobě skleněných vláken a obalového skla.
Ministerstvo dopravy nemělo nikdy požadovat rozšíření mýta o dalších 900 km silnic první třídy. Svaz průmyslu a dopravy od prvopočátku upozorňoval, že je neefektivní a neekonomické. Potvrdily to i analýzy, které si nechalo Ministerstvo dopravy zpracovat.
Kraje a města mají vybrat úseky nově zpoplatněných silnic I. třídy, na kterých bude od roku 2020 nulová mýtná sazba, a kde se naopak bude mýto platit. Ministerstvo dopravy se na tom dohodlo se samosprávami bez účasti podnikatelů, kteří ale samosprávu i stát živí.
Ministerstvo dopravy mělo od začátku nastavit parametry soutěže o nového provozovatele mýtného systému bez zbytečného zavedení poplatků na silnice prvních tříd. Mohla tak proběhnout soutěž o skutečně nejefektivnějšího a pro stát nejvýhodnějšího provozovatele mýta. Ten by mohl celý systém v následujících letech provozovat levněji. „Tím, že ministr dopravy zpětně zrušil zpoplatnění 900 km silnic prvních tříd, potvrdil chybu v zadání tendru o provozovatele mýta,“ komentuje Jaroslav Hanák, prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR.
„Protože ministerstvo ruší tento požadavek až po ukončení veřejné soutěže, soutěžili potenciální provozovatelé podle jiných parametrů, než podle jakých se bude mýto skutečně provozovat a vybírat,“dodává Jaroslav Hanák. To se to v důsledku prodraží všem lidem. Stát tak zbytečně vynaloží prostředky daňových poplatníků na něco, co se ve finále nebude využívat.
Každý den zpracují skláři v nižborské sklárně Rückl tři tuny skla. Za novou kolekci získala firma ocenění Český výrobce roku 2017.
Tady vládnou lidský um a lidské smysly. Sklářům v nižborské sklárně Rückl nepomáhají laserové 3D skenery, superpřesné měřiče nebo umělá inteligence. Když se brusička sklání s růžovou mísou nad diamantovým kotoučem, aby z ní vytvořila umělecké dílo v podobě vázy Metamorphosis, musí věřit jen svým očím a citu. „Za směnu jich udělá dvě a půl. Brusiči musí být velmi pečliví. Stovky jednotlivých brusů vyžadují naprostou přesnost,“ říká Ivica Franeta, výkonný ředitel sklárny Rückl.
Firmu, kterou rodina Rücklů založila už v roce 1846, před dvěma roky zachránil český průmyslník Martin Wichterle. Přemluvil Černohorce Franetu, který se ve sklářství pohybuje přes dvacet let, a společně postavili tradičního výrobce českého křišťálu na nohy. Loni Rückl otevřel novou prodejnu v centru Prahy. Letos v zimě firma pořídila za 25 milionů korun novou sklářskou pec.
RUČNÍ VÝROBA
Nová pec je jedna z mála pokročilých technologií, které sklářům pomáhají. Na zadní straně má dávkovač, který odpouští přesně stanovené množství roztavené skloviny do válcových forem. „Díky tomu, že tlak ve sklovině je u dna rovnoměrný, netvoří se ve skle bubliny. Ve formách se ze skloviny vytváří ingot. Jeho průměr a váha přesně odpovídají konkrétnímu výrobku, který z něj sklář následně vyfoukne,“vysvětluje Franeta.
U pece je horko, i když jsou všechna okna v hale otevřená. Jeden ze sklářů upevňuje ingot na sklářskou píšťalu, vloží ji do formy a píšťalu přiloží k ústům. Do formy nevidí. Jen podle odporu vzduchu musí poznat, že sklovinu vyfoukl tak, aby měl výrobek po celém obvodu stejnou tloušťku. „Vše je ruční výroba. I tak se ale pohybujeme v toleranci rozměrů do jednoho milimetru,“ říká Franeta.
SKLO ZE 17. STOLETÍ
Pro speciální výrobky zůstal v peci otvor pro tradiční ruční nabírání skloviny. Největší kusy, které v Rücklu přicházejí na svět, mají v průměru až půl metru a váží patnáct kilogramů. Dříve to byla práce pro tři lidi. Dnes sklářům pomáhá mechanická ruka, která část váhy nese za ně. I velké výrobky tak nyní může foukat jen jeden člověk.
V Rücklu vyrábějí tradiční olovnatý křišťál. Sklo obsahuje 24 procent olova, které snižuje teplotu tání skloviny, usnadňuje její zpracování a následné broušení. Především ale olovo zvyšuje index lomu světla, což sklu dává nezaměnitelný zářivý vzhled. Jeho výrobu si už v roce 1673 patentoval Brit George Ravenscroft. Po jeho smrti patent vypršel a olovnatý křišťál se začal vyrábět i v dalších britských hutích. Postupně se přes Nizozemsko a Německo dostal také do českých zemí.
SKLÁŘI NEJSOU
Skláři v Nižboru každý den zpracují ve třech směnách tři tuny skla. Pec běží od prvního zažehnutí nepřetržitě deset let. „V hutním provozu bychom dokázali vyrábět ještě více. V brusírně bychom ale už nestačili další výrobky zpracovat. Jedeme na plnou kapacitu a broušení některých výrobků zadáváme externím dodavatelům,“ dodává Franeta.
Sehnat kvalifikované lidi je pro Franetu možná ještě větší problém než pro firmy v jiných průmyslových oborech. Profese skláře se dnes už v Česku neučí. „Nové skláře si musíme sami vychovat. Nejlepší je, když zájemce začne dělat pomocné práce a sám si chce zkusit foukání. Postupně ho zaučujeme, až se z něj stane sklář. Trvá zhruba tři roky, než může samostatně foukat,“ uvádí Franeta.
U brusičů je situace o něco lepší. Ve firmě nyní pracuje patnáct brusičů, ale potřebovala by jich více. Spolupracuje proto se střední odbornou školou v Třeboni. Učni z Třeboně jezdí do Nižboru na praxi a brigády. „Doufáme, že z pěti, kteří jsou ve třídě, nám aspoň dva až tři zůstanou,“ uvádí Franeta.
BRUS MUSÍ BÝT CÍTIT
Od prvního odlití skloviny po expedici hotového výrobku uplyne v Rücklu několik dnů. Nejdéle se skleničky, mísy či vázy zdrží na chladícím páse. Na něm se musí ze vstupní teploty kolem 500 stupňů zchladit během dvanácti až šestnácti hodin na pokojovou teplotu. Kdyby křišťál chladnul příliš rychle, popraskal by. Velké výrobky nebo zakázkové plastiky se vkládají do speciální chladící komory, kde mohou zůstat až pět dnů.
Na brusírně se výroba zrychlí. Malou skleničku trvá vybrousit čtvrt až půl hodiny. Složité vázy zaberou i několik hodin. „Zakládáme si na tom, že brus je cítit, že není slitý. To je rozdíl mezi lisováním a ručním brusem. Chceme, aby lidi bavilo si s naším sklem hrát,“ dodává Franeta a prohlíží si hotovou růžovou sklenici.
Nad designem bdí v Rücklu umělecký ředitel Rony Plesl. Za jeho novou kolekci České nebe získala firma také ocenění Český výrobce roku 2017 na výstavě Czech Grand Design. „Sklo je obrovská láska, které snadno podlehnete. Rony Plesl pro nás vytvořil nádhernou kolekci, která odráží to nejlepší z českého sklářství – dokonalost křišťálu, brusu a designu,“ říká majitel firmy Martin Wichterle. I díky ocenění se firma podle Franety utvrdila, že se vydala správnou cestou.
Pokud má být firma úspěšná, potřebuje silné partnery a silné zákazníky, kteří ji tlačí, aby byla nejlepší. S tímto krédem Tomáš Šabatka se svým manažerským týmem vybudoval v 90. letech až do roku 2004 z papíren Sepap světově konkurenceschopnou firmu. „Lidem ve firmě jsem zdůrazňoval, že jediné peníze, které máme, jsou ty, které získáme od zákazníků. Potřebuje náročné zákazníky, protože jen ti nás donutí, abychom byli konkurenceschopní a včas inovovali,“ říká Šabatka, světově uznávaný manažer, kterého Svaz průmyslu a dopravy ČR letos na svém Sněmu uvedl do galerie osobností českého průmyslu.
Od začátku 90. let minulého století, kdy jste převzal vedení papíren Sepap Štětí, jste říkal, že chcete, aby firma hrála první světovou ligu a že vy sám chcete patřit ke světové manažerské špičce. Kde se to odhodlání vzalo v člověku, který až do 37 let působil v socialistickém podniku?
V mládí jsem hodně četl o sportu, zajímalo mě, co se děje ve světě. Když mi bylo 16 let, nastupoval jsem v srpnu 1968 na brigádu v automobilce v Mladé Boleslavi. Už předtím jsem sledoval, co se děje ve vazbě na svobodu, možnost cestovat. Na začátku září jsme se sešli na internátu a byla nás tam polovina. Druhá polovina emigrovala. Během školy jsem neustále přemýšlel, jak si udržet kontakt se světem.
V době normalizace těch možností moc nebylo.
Alternativy byly buď emigrace, nebo jiné cesty jako třeba sport. Tenkrát byl pro nás velký příběh Martina Navrátilová. Viděli jsme, že sportovci jako ona museli emigrovat, aby mohli svůj sport hrát na nejvyšší úrovni. V hokeji emigrovali Nedomanský s Fardou, později bratři Šťastní a tenista Ivan Lendl. Měl jsem kontakty se spolužáky, kteří odjeli do zahraničí, a ti mi posílali úplně jiné zprávy, než ty bludy, které se psaly doma. To mě jen utvrzovalo v přesvědčení, jak opojné a podnětné je žít ve svobodném světě. Hledal jsem způsob, jak to udělat.
Jakou cestou jste šel?
Na technické škole jako ČVUT, která nebyla pod takovou politickou kontrolou, jsem našel spoustu lidí s podobnými názory. Pak jsem nastoupil do Sepapu. V době uvolnění v šedesátých letech stát podepsal velký kontrakt na stavbu nové velké celulózky ve Štětí. Technologii dovezl z Finska, Švédska a dalších západních zemí. Zajímalo mě, které další kroky se musí udělat, aby se firma dostala do spolehlivého plynulého provozu. Pochopil jsem, že podnik nemůže existovat sám jako strom někde na Sahaře.
O jaké době se bavíme?
O konci 70. let a 80. letech. Do podniku tenkrát dojížděla spousta lidí ze zahraničí. Uměl jsem slušně anglicky, takže jsem s nimi mohl mluvit. Tím jsem si vytvořil pozici, abych jezdil na cesty do zahraničí při objednávkách nového zařízení nebo řešení problémů spojených s nestabilitou procesů a nekonzistentní kvalitou. Takže jednou za čtvrt roku jsem se dostával do světa, viděl nejlepší celulózky a získával kontakty. Záhy jsem zjistil, že bez dobrých lidí nejste nic, i když máte perfektní technické zařízení.
Nebylo srovnání se světem spíše deprimující, když jste se musel vracet do centrálně plánované ekonomiky?
Uvažovali jsme, jak odstraňovat úzká místa ve výrobě. Těch bylo v samotné socialistické ideologii jako nastláno – s kým smíte a nesmíte mluvit, devizová regulace, odkud smíte a nesmíte nakupovat. Přesto jsem nechtěl žít s tím, že dělám něco, v čem nejsem schopen mít úspěch. To mě strašně frustrovalo. Na druhou stranu to byl obrovský motor, třeba abych kolem sebe měl správné lidi.
Po roce 1989 jste se sám přihlásil o provedení restrukturalizace firmy. Čím jste chtěl papírny postavit na nohy?
Měl jsem s tehdejším ředitelem spor. Říkal jsem mu, že jakékoliv pokusy v pseudostátním vlastnictví jsou nesmysl. Neztrácejme čas a chtějme se co nejrychleji stát součástí normálního světa. Nejrychlejší cestou pro mě bylo vytvoření kontaktů a komunikace s firmami, které v papírenském oboru dosahovaly ve světě nejlepší výsledky.
Ostatní členové vedení Sepapu to viděli stejně?
Spousta z nich mi fandila, aby se to povedlo. Většina patřila k těm nejkvalitnějším, s nimiž jsem už ve své funkci ve výrobě pravidelně pořádal porady, které byly nasyceny informacemi ze světa. Na nich jsme se porovnávali v technických parametrech se zahraniční konkurencí.
Základ pozdějšího úspěchu papíren byl položený už na začátku 90. let?
Bezesporu. Především tím, že se firma celou řadou opatření a důsledného plánu pro obrat v profitabilitě zachránila, protože v podstatě byla v technickém bankrotu. Velmi brzy jsme se shodli na základní vizi kým být, kam jít, čím se v dohledné době stát. Začali jsme pracovat s konkrétními ambiciózními cíli. Byly smysluplné, měřitelné a v týmu dobře komunikované. Firma se zbavila výrob a provozů včetně dalších nepotřebných aktiv. Velmi důležité pro úspěšný začátek prováděných změn bylo, že jsem se obklopil dobrými poradci a kvalitními spolupracovníky. Vždy jsem chtěl být s lidmi, kteří byli chytřejší než já. Toto obecné doporučení dávám všem, včetně svých dětí. Neustále se snažte být tam, kde nejste nejchytřejší, a kde se můžete učit.
Jak jste sháněli financování?
Během dvou až tří let jsme začali budit pozornost a zájem bank o investování do nových výrobních programů. V této situaci se významně probudil zájem o obchodování s akciemi naší společnosti na zahraničních burzách. Zároveň se o nás začali zajímat strategičtí investoři. Byla to ta ideální situace, v které jsme neprosili, aby nám někdo obstaral svého kvalitního strategického partnera, ale „byli jsme chtění“ a své „pozvání“ do světa velkého businessu“ jsme si zasloužili.
S jakou filosofií jste k restrukturalizaci přistupoval?
Lidem ve firmě jsem zdůrazňoval, že jediné peníze, které máme, jsou ty, které získáme od zákazníků. Potřebuje náročné zákazníky, protože jen ti nás donutí, abychom byli konkurenceschopní a včas inovovali. Když budeme získávat slabé zákazníky, bude to jednodušší, ale dostaneme nižší cenu, zakázky se nebudou opakovat, protože slabí zákazníci mohou zaniknout. Silní zákazníci jsou v Evropě, Evropské unii, a pro Česko je požehnáním, že může být v tomto prostoru. Hrozně mě rozčiluje, když tuto základní premisu někteří čeští politici zpochybňují.
Říkáte, že nejdůležitější je mít kvalitní a motivované spolupracovníky. Jak takový tým vybudovat?
Například v konceptu kaizen se pracuje se třemi slovy – CO máme udělat, JAK to máme udělat a to nejdůležitější je, PROČ to máme dělat. Průšvih je, když máte něco udělat, a nevíte, proč si to šéf vymyslel, jestli mu zrovna přeskočilo. Když vysvětlíte PROČ, můžete být jakkoliv náročný, i velmi nepříjemný šéf, což jsem asi byl, jen nesmíte být arogantní. Je důležité velmi dobře s týmem a s partnery komunikovat, inspirovat je a motivovat k ambiciózním cílům Jako šéf musíte být vzor, musíte respektovat, že nejste nejchytřejší a nejlepší, naopak že v celé řadě věcí jsou ti ostatní lepší. A musíte jim to dát před ostatními najevo.
Pracoval jste i pro finský papírenský koncern Myllykoski a zažil tam velkou krizi zavedené a do té doby úspěšné firmy. Jak na tuto éru vzpomínáte?
Pro mě to byl jeden ze tří nejlepších zaměstnavatelů, vedle Mondi a AssiDomän. Firmu vlastnila rodina Björnbergů, kterou ve správní radě zastupovali tři sourozenci. Nejmladší Carl do roku 2005 pracoval také jako předseda správní rady a výkonný ředitel. Svoji práci dělal s neuvěřitelným nadšením a stal se ikonou světového papírenského byznysu. Společně s ním firmu ve správní radě kontrolovali bratr Frederik a sestra Marianne Fazer. Fazer je největší čokoládovna na severní polokouli. Carl mne v roce 2006 pozval, abych do managementu nastoupil nejprve jako viceprezident pro změny a zlepšení ziskovosti. Později jsem se stal prezidentem jedné ze dvou divizí. Vývoj v byznysu magazínových a novinových papírů začal být velmi negativní. Rodina odkládala citlivá rozhodnutí o nezbytném prodeji nadbytečných výrobních kapacit a po vypuknutí celosvětové ekonomické krize v letech 2008 a 2009 se dostala pod tlak a svůj papírenský byznys po 120 letech prodala papírenskému koncernu UPM. Nicméně vždy si budu vážit, že jsem s tak kvalitními lidmi mohl spolupracovat a jsem velmi rád, že zůstáváme přáteli.
Od papíru jste si načas odskočil restrukturalizovat pro Zdeňka Bakalu důlní společnost OKD. Byl to pro vás krok do neznáma?
Ani ne. K papíru jsem přišel z energetiky. Můj obor na střední škole byly spalovací motory, na vysoké jsem přešel na velkou energetiku. Veškerý průmysl jsou v podstatě energetické stroje a zařízení. Takže uhlí od tohoto vzdělání zase tak daleko nebylo. Věděl jsem, jak spočítat velkou elektrárnu. V diplomové práci jsem počítal pološpičkovou elektrárnu, která by odebírala hnědé uhlí z tehdejšího severočeského dolu Maxim Gorkij.
Podle manažerských pouček může dobrý manažer řídit jakoukoliv firmu. Souhlasíte s tím?
Jsou generální ředitelé, kteří nastoupí kamkoliv a jejich jedinou základní odbornou znalostí jsou finance. O to více potřebují schopného seniorního provozního a technického ředitele, ale také kvalitního šéfa marketingu a prodeje. V jiných společnostech jde často do čela provozně-technicky orientovaný člověk s manažerskou zkušeností. Pro první pozici šéfa společnosti je nejdůležitější, aby měl manažer patřičné lidské kvality a mohl být vzorem v prostředí, které vede. Musí to být týmový hráč a umět dobře komunikovat a pozitivně motivovat. Musí umět inspirovat k náročným cílům a umět si poradit i v krizových situacích.
Vy jste odborné znalosti měl?
Ve Štětí jsem se potřeboval hodně učit o celulóze a papíru, včetně trhu a konkurence, abych si mohl dávat náročné cíle. V uhlí rovněž tak, nicméně jsme s kolegy v RPG měli velký respekt k tamním lidem. Velice jsem dbal, aby jejich schopnosti a znalosti nebyly znevažovány. Takže je rozhodně výhoda, když znáte obor, do něhož nastupujete. A pokud neznáte, tak je to potřeba rychle dohnat. Pro mne vždy byl prvním zástupcem velmi kvalitní finanční ředitel se znalostí procesů i důkladného business controllingu a hned po něm výborně spolupracující šéfové prodeje a výroby.
Jeden z vašich vzorů je bývalý šéf General Electric Jack Welch, který z GE vybudoval obří smíšený koncern. Tuto strategii firma nyní opouští a začíná se některých částí zbavovat. Znamená to, že strategie dělat skoro všechno nefunguje?
Každá společnost se vyvíjí a v určitém okamžiku se musí redukovat nebo upravit. GE si zřejmě zanalyzovalo, že nadále nemohou honit mnoho zajíců najednou. Možná zjistili, že heslo Jacka Welche být první, nejhůře druhý je dnes v tolika oborech najednou těžko naplnitelné. Protože se v nich mezitím objevily nové firmy nebo se podniky sloučily, aby byly větší a lepší. GE nejspíš dospělo k názoru, že musí výrazně přidat jenom v některých vybraných oblastech, což si vyžádá další velké investice. Proto možná prodali byznys finančních služeba určitě bude další investování i divestování pokračovat.
Takže původní strategie nebyla chybná?
Absolutně ne. Ve světě neustále probíhají konsolidace. Společnost, která byla velká před patnácti nebo dvaceti lety, už dnes velká být nemusí. Když se dostanete do krizové situace, tak ji nevyřešíte, když jste slabí. Naopak se snadno stanete obětí nepřátelského převzetí. Provádění změn k lepšímu a občasné korigování strategií je nezbytná součást vývoje ve firmách i ve společnosti
To byla i zkušenost SEPAPu, když do něj v polovině devadesátých let vstoupily bahamské fondy Viktora Koženého a Michaela Dingmana?
Oni tenkrát udělali atak proti švédské společnosti AssiDomän, která měla v Sepapu tehdy podíl jen 30 procent. Švédové nemohli proti fondům použít svou sílu, aby Sepap ubránili. Přesně v té době jsem dospěl k názoru, že pokud se budu chtít do budoucna podobným situacím ubránit, musím být buď sám silný, nebo musím být součástí silného seskupení. Ještě jsem proto urychlil naši snahu stát se součástí AssiDomän. Nám to tenkrát obrovsky pomohlo. Bylo to jako přejít z malé regionální fotbalové divize do anglické Premier League. Nicméně tato situace nemohla a nesměla přivodit naivní pomyšlení, že „máme hotovo, že je o nás postaráno“. Naopak, byl a je to závazek se svojí každodenní pílí, učenlivostí a „tréninkovou morálkou“ v takové soutěži udržet.
Jak se firma změnila, když ji v roce 2000 od AssiDomän koupila skupina Mondi?
Mondi ještě více přidalo v nárocích na kvalitní výsledky firmy. A to ve všech klíčových oblastech, které lze vyjmenovat. O tom, že očekávání vedení Mondi jsou dlouhodobě více než naplňována svědčí, že dnešní Mondi Štětí si zasloužilo investice do další dlouhodobé existence ve výši 500 milionů eur, které se v tomto roce dokončují.
Oslavy 100 let Svazu průmyslu a dopravy ČR v Olomouckém a Zlínském kraji hostila firma Meopta, která letos slaví 85. výročí svého vzniku. Šéfové desítky firem se shodli, že je nyní nejvíce brzdí nedostatek pracovníků. Zhoršit tuto situaci vláda podle podnikatelů může zrušením karenční doby.
Průmysl táhne hospodářství celé země. „To, že se naší zemi daří, tak jak se jí daří, je z 90 procent zásluha průmyslu,“ ocenil všechny zúčastněné firmy Jaroslav Hanák, prezident Svazu průmyslu a dopravy. „Je vinou vlády, že nepatříme mezi TOP 20 rozvinutých ekonomik světa,“ doplnil Hanák na setkání s podnikateli z Olomouckého a Zlínského kraje, které v Přerově hostil generální ředitel Meopty Vítězslav Moťka.
Na nedávném Sněmu Svazu průmyslu a dopravy ČR představil šest klíčových oblastí, kterým by se vláda měla věnovat, aby podpořila podnikání v Česku. Před 450členým publikem si je vyslechl také premiér Andrej Babiš. Svaz chce po vládě, aby omezila byrokracii, podpořila vzdělanost, vývoj a export, zrychlila výstavbu infrastruktury a také pokročila v digitalizaci.
Firmy z Olomouckého a Zlínského kraje trápí také aktuální vývoj na trhu práce a plánované vládní změny týkající se minimální mzdy či karenční doby.
„Odříkáme zakázky, protože nemáme lidi, abychom stíhali vyrábět. Proto nerozumíme krokům vlády, když v takové situaci plánuje zrušit karenční dobu,“ přiznal pochyby o vládních plánech Petr Novák, ředitel Koyo Bearings ČR.
Problém s nedostatkem zaměstnanců pociťuje také Siemens, odštěpný závod Elektromotory Mohelnice. Firma má dvě výzkumná centra, do kterých potřebuje vysokoškolsky vzdělané techniky. „Vývoj jsme sem přesunuli z Německa. Máme vysokou produktivitu práce, vysokou přidanou hodnotu. V Mohelnici zaměstnáváme 70 vývojářů, ve Frenštátu nyní 40, ale cílem je mít jich 100,“ popisuje Pavel Pěnička, ředitel společnosti.
Nedostatek lidí není jedinou hrozbou, kterou firmy cítí. Tíží je byrokracie, chybí jim digitalizace a reagovat musí i na růst nákladů. „Digitalizace u nás nebude jednoduchá ani rychlá záležitost. Dává se nám za příklad Estonsko. To ale na digitalizaci začalo pracovat již v roce 2004, kdy zemi vedl premiér původně ze sektoru IT,“upozornil na rozdílnou situaci Jiří Konečný, jednatel firmy ELKO EP, s.r.o., a také spoluautor strategie Digitální Česko.
Prezident Hanák upozornil i na nutnost stále modernizovat a inovovat výrobu. Jen tak si podle něj firmy udrží svou ziskovost. „Ziskovost většiny firem stagnuje a já upozorňuji, že může začít klesat. Odrazí se v tom růst cen energií, růst mezd, posilování koruny i zvyšování úrokové sazby. Jsem ale optimista a věřím, že to také bude další impuls pro to, aby podnikatelé stále hledali nové a efektivnější cesty, jak uspět,“ dodal Hanák.
Pozice Svazu průmyslu a dopravy (SP ČR) k plošnému dočasnému režimu reverse charge (RCH) pro transakce nad určitou hranici
Prosazení RCH je sice nesporným úspěchem české vlády v kontextu politických vyjednávání v EU a je součástí boje proti daňovým únikům. Pro daňové subjekty však také může znamenat kumulaci povinností a další navýšení byrokracie.
Požadujeme, aby s námi vláda jednala o podmínkách případného zavedení do praxe. Musí také nechat dostatečnou dobu legisvakance. Níže SP ČR předkládá Vládě ČR návrhy na opatření tak, aby případné negativní dopady byly co nejmenší a nástroj maximálně plnil svůj primární cíl. „Věříme, že cílem reverse charge je boj proti daňovým únikům, a ne další komplikace pro podnikatelské subjekty,“říká Dagmar Kuchtová, generální ředitelka SP ČR.
„Problematická pro stabilitu daňového, a tím podnikatelského prostředí je četnost potenciálních změn, čemuž další opatření, které je tzv. pilotní, respektive dočasné, rozhodně nepřispěje. Podle plánů EU by měl být po roce 2022 totiž funkční definitivní systém pravidel pro DPH. Vzhledem k tomu, že by se mělo jednat o dočasné zavedení, doporučujeme odpovědně porovnat přínosy pro stát s náklady, které si opatření v ekonomice vyžádá. Stejně tak je nastavován limit, který by měly firmy dodržovat, a tudíž jej budou muset ‚ohlídat‘,“ vysvětluje Bohuslav Čížek, ředitel Sekce hospodářské politiky SP ČR. Nyní diskutovaný limit pro RCH je pro transakce nad 17 500 EUR. Nad něj by měl pak být režim reverse charge firmami aplikován. Firmy potřebují předvídatelnost a prostor se připravit, půl roku je minimum od nabytí platnosti legislativní změny. Jakákoliv změna vždy vyžaduje určitý čas a náklady.
„V obecné rovině by plošný režim reverse charge nejspíše přispěl k eliminaci podvodů v souvislosti s uplatňováním vratky DPH v karuselových podvodech. Mohl by také pomoci řešit problémy se zadržováním nesporných vratek DPH, nicméně se jedná o nekonvenční opatření a má i své nevýhody. Kromě zmíněné dočasné pilotní povahy se jedná například také o ‚výjimečnost‘ v rámci EU či existence ‚dvou režimů‘, kdy firmy musí zjišťovat, zdali je protistrana plátce či neplátce DPH, která by se dotkla širšího počtu podnikatelů. Změna stávající praxe by přinesla některým podnikatelům také dodatečné administrativní náklady a náklady na úpravu IT systémů. Již dnes je ale na několik produktů režim reverse charge uplatňován, a firmy s ním tedy mají zkušenosti,“uvádí Bohuslav Čížek. Pro některé to může být i jednoduchá změna nastavení interních systémů.
„Předpokládáme také, že veškeré případné související administrativní povinnosti by podnikatelé mohli vyřešit v rámci již existujících hlášení a podání, jako je například daňové přiznání, kontrolní hlášení, souhrnné hlášení,“ doplňuje Bohuslav Čížek. Svaz tedy předpokládá, že nebude zaváděn žádný nový systém sledování a evidence nad rámec stávajících, ani nedojde k zásadnímu navýšení rozsahu vykazovaných údajů.
POŽADAVKY A NÁVRHY SVAZU PRŮMYSLU PRO ELIMINACI NEGATIVNÍCH DOPADŮ
Nadále požadujeme důkladné propočty režimu RCH na náklady změny a na cash flow pro různé varianty situací ve firmách a pro firmy jako celek – na reprezentativním vzorku firem dle struktury české ekonomiky.
Požadujeme umožnit, aby se po dohodě obou stran (odběratele a dodavatele) mohl režim RCH aplikovat i na transakce pod stanovenými limitem.
Chceme, aby finanční správa zajistila možnost automatického ověřování postavení protistrany (plátce/neplátce DPH) na registry Finanční správy zdarma.
Na základě praktických zkušeností zmiňujeme, že systém evidence plátců v EU (VIES – VAT Information Exchange System) má značné rezervy ve spolehlivosti, aktuálnosti a průkaznosti údajů.
Požadujeme, aby Finanční správa nepřicházela s dalšími požadavky na evidenci plnění u RCH nad rámec toho, co požaduje již nyní (u vnitrostátního RCH či u přeshraničních transakcí).
Celkově požadujeme od Finanční správy proklientský přístup, snahu o minimalizaci nákladů na přechod na nový systém, eventuálně i kompenzaci vzniklých nákladů.
Doporučujeme z praktického hlediska rozumnou lhůtu s benevolencí k chybám z hlediska pokut a sankcí, neboť chyby budou jistě v praxi nastávat.
SHRNUTÍ POSTOJE SVAZU PRŮMYSLU
Česká republika v posledních letech zavedla a zavádí širokou škálu možných nástrojů boje proti daňovým únikům, z nichž mnohé dopadají na administrativní náročnost pro firmy. Na významné pozitivní opatření, která by většině firem plnění jejich povinností usnadnila, ale stále jen čekáme. SP ČR boj proti daňovým únikům podporuje, je například zastáncem dokončení projektu elektronické evidence tržeb.
Reverse charge je bezpochyby dalším z nástrojů boje zejména proti tzv. karuselovým podvodům či pomáhá řešit problém se zadržováním nesporných vratek DPH. Nicméně pro stabilitu prostředí je negativní jeho pilotní, dočasná povaha.
Jednalo by se o dočasné a další opatření, které má bezpochyby dílčí výhody pro některé firmy, ale pro řadu firem představuje dodatečné náklady a zátěž. Opatření si vynutí například úpravy systémů části firem, navíc se bude jednat o odlišné nastavení v rámci EU.
Požadujeme, aby s námi vláda jednala o podmínkách případného zavedení do praxe. Musí také nechat dostatečnou dobu legisvakance. Zároveň předkládáme Vládě ČR návrhy na opatření tak, aby případné negativní dopady byly co nejmenší a nástroj maximálně plnil svůj primární cíl.
PŘÍLOHA: VYBRANÉ KONKRÉTNÍ VÝHODY A NEVÝHODY/DOPADY NA FIRMY
Výhody:
Eliminace podvodů v souvislosti s uplatňováním vratky DPH v karuselových podvodech.
U plátců DPH by odpadly problémy se zadržováním nesporných vratek DPH, protože transakce mezi podnikateli by se uskutečňovaly bez DPH. Zavedením RCH na transakce nad určitou částku (nyní v návrhu nad 17 500 EUR) by se tak částečně vyřešil dlouhodobý požadavek SP ČR na nezadržování nesporné části vratky DPH.
Transakce bez DPH (a s tím související nezadržování vratek) by tak mohly vést i ke zlepšení cash flow u některých subjektů (například právě u subjektů, kde dochází k problémům se zadržováním vratek DPH).
Nevýhody/dopady:
Jedná se o nekonvenční opatření, které je zaváděno v rychlém sledu po konvenčních opatřeních (zejména kontrolním hlášení). Efektivita konvenčních opatření ještě nebyla důkladně analyzována, ale MF přesto již přichází s nekonvenčním opatřením.
Riziko by se v případě zavedení RCH přesouvalo na poslední článek v distribučním řetězci. Například když dodavatel vystaví doklad se zpožděním, tak odběratel nestihne odvést včas, a penále pak jde za odběratelem, který je ale zcela závislý na poskytovateli.
Nutnost zjišťovat, zdali je protistrana plátce či neplátce DPH. Finanční správa zatím nenabízí možnost automaticky zjišťovat, jestli je protistrana plátce či neplátce DPH. Řada firem, které již dnes pracují v režimu RCH již systém nastavený má, ale rozšíření RCH by postihlo větší rozsah firem a transakcí. Náhradní soukromá řešení jsou bohužel placená a nejsou vždy 100 % spolehlivá.
Změna stávající praxe přináší podnikatelům určité administrativní náklady a náklady na úpravu IT systémů. Jejich výše bude odlišná v jednotlivých firmách (od možnosti úpravy dodavatelem SW v rámci roční aktualizace zdarma až po vyšší náklady na nový SW či úpravu stávajícího). Příkladem zvýšení administrativy po zavedení RCH by bylo např. navýšení počtu záznamních povinností u skladových programů. Doklady pro RCH jsou také pracnější a je u nich vyšší riziko chyb než u klasických dokladů. Nemalé náklady by si také vyžádalo zaškolování zaměstnanců.
U řady subjektů, které nemají plný nárok na odpočet DPH, by mohlo dojít ke zhoršení cash flow.
V Evropě je třeba vytvořit trh s recyklovanými materiály. Přispět k tomu musí Evropská unie i národní státy jak osvětou, tak tlakem na minimalizaci skládkování či podporou používání výrobků z recyklovaných materiálů, shodli se účastníci Mezinárodního kulatého stolu k oběhovému hospodářství. Pořádal ho Svaz průmyslu a dopravy ČR ve spolupráci s evropskou asociací BusinessEurope na brněnském Mezinárodním strojírenském veletrhu.
Evropský Balíček oběhového hospodářství schválený letos na jaře požaduje po České republice, aby modernizovala technologickou základnu celého nakládání s odpady. Například u recyklace se potřebné investice v řadě případů vyplatí jen tehdy, když se vytvoří robustní trh s recyklovanými materiály, shodli se účastníci Mezinárodního kulatého stolu k oběhovému hospodářství, který pořádal Svaz průmyslu a dopravy ČR ve spolupráci s evropskou asociací BusinessEurope na brněnském Mezinárodním strojírenském veletrhu.
Jedním z hlavních opatření, které se v okolních státech osvědčilo, bylo omezení skládkování recyklovatelného a jinak, například energeticky, využitelného odpadu. Svaz průmyslu považuje skládkování za přežitý způsob nakládání s odpady. Plýtvá se tak cennými materiály a energiemi. Například v Nizozemsku přechod na oběhovou ekonomiku bude znamenat úsporu primárních surovin ve výši 7,3 miliard eur za rok. Nový byznys podpoří vznik 54 tisíc nových pracovních míst, zaznělo mimo jiné na kulatém stole.
„V oblasti komunálních odpadů u nás recyklační průmysl prakticky neexistuje. V oběhovém hospodářství přitom vidíme i obchodní příležitost pro tuzemské firmy. Proto by měla být co nejdříve a co nejlépe připravena příslušná legislativa, která by vytvořila vhodné investiční prostředí v této oblasti. Podporujeme proto návrh ministerstva životního prostředí na navýšení skládkovacího poplatku,“ říká Petr Jonák, člen představenstva Svazu průmyslu a dopravy ČR.
Zvýšit poplatky za skládkování chce také slovenská vláda. V Rakousku se na skládky už několik let neukládá žádný komunální odpad, co by neprošel předchozí úpravou. „Jak rozjet trh s recyklovanými materiály? Jedním z opatření je minimalizovat skládkování. Jsou lepší způsoby, jak využít odpady. Evropská komise a národní vlády mohou usnadnit vytvoření trhu pro oběhové hospodářství tím, že zvýší povědomí veřejnosti i firem, zlepší přístup k financování a poskytne firmám vhodné pobídky,“ dodává evropskou zkušenost Leon de Graaf z BusinessEurope.
Vláda by měla pomoci recyklačnímu průmyslu i dalšími kroky. „Recyklační byznys potřebuje odběratele recyklovaného materiálu. Stát by měl stimulovat trh s recyklovanými materiály, například daňově nebo podpůrnými programy pro využívání výrobků s podílem recyklátů,“ tvrdí Michal Stieber z Veolia Česká republika.
Klíčová budou pro Česko nová pravidla, která schválily členské státy na úrovni Evropské unie. „Oběhové hospodářství je pro Evropskou komisi priorita. Požadavky na větší opravitelnost výrobků, jejich opětovnou použitelnost a recyklovatelnost materiálů už promítáme do pravidel EcoDesignu. Trh s produkty z recyklovaných materiálů by měly podpořit i státy v systému veřejných zakázek,“ vysvětluje Hugo Schally z generálního ředitelství pro životní prostředí Evropské komise. Dobré příklady praxe z evropských zemí ukazují, že pro plnění cílů oběhového hospodářství je třeba zapojit všechny stakeholdery, včetně osvětových, vzdělávacích a inovačních aktivit.
Ministerstvo životního prostředí už pracuje na převodu unijních cílů a pravidel do tuzemských zákonů. „MŽP ještě letos předloží návrhy nového zákona o odpadech, zákona o výrobcích s ukončenou životností a novelu zákona o odpadech. Platit budou od července 2020,“ uvádí Jan Maršák z ministerstva životního prostředí.
Svaz průmyslu a dopravy ČR se dlouhodobě věnuje odpadové legislativě a podporuje moderní oběhové hospodářství s postupným omezováním skládkování. Předcházení odpadů nebo jejich ekonomicky smysluplné využití je prioritou Svazu i jeho členské základny. Dlouhodobě se ztotožňuje s principy oběhového hospodářství a podporuje smysluplné nastavení legislativního rámce. Ten by měl být v souladu s hierarchií nakládání s odpady a zároveň odpovídat reálným možnostem české ekonomiky.
Svaz průmyslu a dopravy ČR zorganizoval v úterý na Mezinárodním strojírenském veletrhu Fórum průmyslu a vysokých škol. Nejvyšší představitelé oborových svazů, rektoři technických vysokých škol a ministr školství Robert Plaga společně prodiskutovali aktuální situaci ve vysokém školství, jeho financování nebo spolupráci vysokých škol a firem.
„Výuka na technických vysokých školách musí reflektovat aktuální technologický vývoj. Chceme více rozvinout spolupráci vysokých škol a firem, best practice již existují. Jsme připraveni je rozšířit,” uvedla na fóru Milena Jabůrková, viceprezidentka Svazu průmyslu a dopravy ČR. Již v listopadu proběhne schůzka s ministrem Plagou, kde tuto agendu podrobněji proberou.
Podle prezidenta Svazu průmyslu Jaroslava Hanáka je vzdělávání priorita priorit, jakou Česká republika má. „Využijme dobré ekonomické situace a pojďme dělat reformy i ve školství,” řekl. Na tomto se shodli všichni zástupci průmyslu, přítomní rektoři i ministr Plaga. Společně se domluvili, že se budou pravidelně setkávat 3krát ročně. Společně budou řešit, jak zlepšit vzdělávání v ČR a prohloubit spolupráci škol a firem.
Svaz průmyslu a dopravy se modernizaci vzdělávání dlouhodobě věnuje. Již druhým rokem běží v Moravskoslezském kraji pilotní projekt s prvky duálního vzdělávání. Školy a firmy v něm společně spolupracují na praktické výuce studentů. „Školy se s firmami dohodly na rozvrhu praxí i na tom, co se musí žáci v praxi naučit. Na základě toho upravily své vzdělávací programy. Podle nich se budou učit žáci, kteří 3. září nastoupí do škol zapojených do duálního vzdělávání. V rozvrhu budou mít povinně více praktického vyučování,“vysvětluje princip tisková mluvčí Svazu průmyslu Eva Veličková.
SVAZ SE NA VELETRHU VĚNUJE I PODPOŘE EXPORTU
V úterý Svaz pořádal Česko-angolské podnikatelské fórum. Účastníci fóra měli možnost seznámit se s aktuální ekonomickou situací země a vyhlídkami do nejbližší budoucnosti, možnostmi a příležitostmi nejen v průmyslu, ale třeba i s institucionální podporou nově založené Agentury na podporu vývozu a investic do Angoly.
Společně s kanceláří generálního komisaře účasti České republiky na Všeobecné světové výstavě EXPO pořádal Svaz průmyslu a dopravy ČR i seminář k České účasti na Expo 2020 v Dubaji a příležitosti pro české firmy. „Český pavilon na Mezinárodní výstavě Expo 2020 v Dubaji bude založen na unikátní technologii, která vyrábí vodu ze vzduchu pomocí solární energie. Každé dva týdny se bude v rotační expozici obměňovat složení vystavujících firem. Všechny budou představovat ČR jako moderní a konkurenceschopnou zemi. České firmy se mohou do realizace výstavy zapojit, ať už jako dodavatelé materiálu, pronajímatelé expozice či investoři doprovodných programů,“ uvedl Jaroslav Hanák, prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR.
Dnes Svaz průmyslu pořádá další kulatý stůl pro exportéry. Se sousedními státy si pak na Mezinárodním kulatém stole vymění zkušenosti s oběhovým hospodářstvím.
Petra Takáčová, marketingová manažerka pro střední Evropu v AGC Flat Glass Czech
