Problémy s odbytem zemědělských výrobků, Společná zemědělská politika EU a Zelená dohoda – to jsou témata, o nichž proběhla na nedávném 30. sněmu Agrární komory ČR (AK ČR) debata. Situace se pro české pěstitele a chovatele stává neudržitelnou a otevřeně mluví o tom, že zablokují distribuční centra velkých obchodů. O dalších krocích rozhodne vedení komory na agrosalonu Země živitelka koncem srpna, sdělil v rozhovoru pro deník Právo prezident AK ČR Jan Doležal.
V úvodu svého rozhovoru se věnoval otázce vysvětlení problémů, které mají čeští zemědělci a potravináři na tuzemském trhu, to je především s prodejem v supermarketech a hypermarketech zahraničních obchodních řetězců. Jan Doležal k tomu uvedl, že farmářské ceny, tedy ceny, za které prodávají své výrobky čeští zemědělci, zůstávají v posledních letech prakticky na stejné úrovni. Přitom výrobní náklady, to je náklady na pracovní sílu, ceny energií, ceny krmiv a další položky, se neustále zvyšují. Přičemž tento trend je v posledních měsících úplně skokový. Pociťují to i zákazníci v obchodech, kteří v posledních měsících sami zaznamenali, že při nákupu běžných potravin musí sáhnout do peněženky hlouběji než dříve.
Podle Jana Doležala, ale toto zdražení nemají na svědomí zemědělci s tím, že peníze, které musí zákazníci zaplatit navíc, nejdou do kapes zemědělců, jak se někteří lidé mylně domnívají. Jako příklad uvedl situaci kolem prodeje vepřového masa. Český chovatel prodával jatečná prasata před deseti lety v přepočtu na kilogram podle Českého statistického úřadu za 28,66 koruny a od té doby klesla cena za kilo téměř o desetinu. Přitom vepřová kýta se v obchodech prodávala před deseti lety za 103 korun za kilogram a dnes stojí o čtvrtinu více. Tato nerovnováha má za následek, že tuzemské vepříny končí, protože nejsou schopny situaci ekonomicky ustát, a výsledkem je, že prasat se tu chová stále méně. I proto soběstačnost České republiky v produkci vepřového masa klesla za zmíněné období téměř o deset procentních bodů.
Načež Jan Doležal dále konstatoval, že loni přibyly zemědělcům v souvislosti s pandemií Covidu-19 další náklady v podobě zajištění dezinfekcí, pořízení testovacích sad nebo ochranných pomůcek či kvůli změnám v organizaci práce, aby se zamezilo šíření nákazy. Zdražil také obalový materiál, v některých případech až o desítky procent. Jan Doležal současně ale poznamenal, že na rozdíl od jiných provozů směly zemědělské podniky fungovat. Podle něho je to úplně prosté. Ono jim nic jiného nezbylo a nezbývá, protože živočišnou ani rostlinnou výrobu nelze přerušit a výrobky jednoduše uložit někam do skladu jako nějaké hřebíky. Se zvířaty ani s úrodou nejde počkat na lepší období, až bude situace na trhu příznivější.
Zároveň dodal, že zemědělcům také zbyly na skladech ohromné přebytky například brambor a jablek, které nenašly odbyt kvůli zavřeným hotelům, restauracím či farmářským trhům. Zůstal jim prakticky jediný způsob prodeje, a to přes obchodní řetězce, s nimiž zemědělci vedou dlouhodobě debaty o spravedlivějším nastavení dodavatelsko-odběratelských vztahů, a především o stanovení férových cen. Konkrétně třeba u zmíněných brambor se výkupní ceny pohybují na hranici výrobních nákladů, přičemž situace se nyní ještě zhoršila, protože do České republiky mířily přebytky z jiných zemí.
Prezident AK ČR k tomu dále dodal, že na jaře přibyly bezprecedentní útoky na české potraviny, a tím i na práci zemědělců, když se řešila novela zákona o potravinách. Její součástí měly být povinné podíly potravin z tzv. krátkého dodavatelského řetězce na pultech velkých obchodů. Nejednalo se o optimální řešení situace. Podle Jana Doležala jej nenavrhovala Agrární komora ČR. Přesto se její členové dennodenně dozvídali, že jejich potraviny jsou drahé a nekvalitní. „Když vám někdo stěží zaplatí za vaši práci, a ještě vám řekne, že ji odvádíte špatně, vás by to nenaštvalo, nezklamalo či nedemotivovalo,“ položil si Jan Doležal řečnickou otázku. Načež konstatoval, že zemědělci od té doby otevřeně mluví o protestech a blokádách distribučních center velkých obchodů po celé republice. Protože to je, podle nich, již jediný způsob, jak v jejich zoufalství na problém veřejně upozornit.
Na otázku redakce, zda považuje protesty za dobrý způsob, jak si vyjednat dobré podmínky, Jan Doležal odpověděl, že protesty jsou samozřejmě až krajní formou komunikace. Primárně se zemědělci chtějí s obchodníky dohodnout. I proto je opakovaně oslovili se žádostí o jednání. Právě nedávný sněm Agrární komory ČR, jako nejvyšší orgán komory, pověřil vedení této profesní organizace zastupující malé, střední i velké zemědělské podniky různého výrobního zaměření, aby opětovně vstoupilo do aktivního jednání s obchodními řetězci s cílem zajistit férové zacházení s dodavateli a srovnatelné podmínky jako jsou v ostatních členských zemích Evropské unie. Ovšem, jak dále uvedl, nálady mezi zemědělci se ale vyostřují. Přičemž veřejné vystupování Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR, který zastupuje obchodní řetězce působící v České republice, ke zklidnění situace vůbec nepřispívá.
Jan Doležal k tomu dále dodal, že zemědělci si nechtějí brát české spotřebitele jako rukojmí. To se zde v minulosti již dělo, a přitom se ukázalo, že veřejné mínění tento způsob protestů bralo negativně ve smyslu „co zase ti zemědělci chtějí“. V této souvislosti konstatoval, že „ono se s plnými nákupními košíky evropského zboží těžko vžívá do situace někoho, kdo zoufale křičí, že nemůže prodat české potraviny za rozumnou cenu.“ Proto by Agrární komora ČR patrně zvolila jinou formu protestu než „vyjet do ulic“ a zablokovat je. Dále zdůraznil, že v těchto protestech nejsou čeští zemědělci jediní. Na podmínky zemědělců upozorňují demonstrace i jinde v Evropě. Například v únoru protestovaly stovky zemědělců na traktorech v centru německého Berlína s hesly jako „No farmers, no food, no future“, což přeloženo znamená: „Žádní zemědělci, žádné jídlo, žádná budoucnost.“ Podobná demonstrace se uskutečnila koncem loňského roku i v nizozemském Haagu.
Jinak samozřejmě časový plán, co by se v nejbližší době mělo uskutečnit, Agrární komora ČR má. Ke společné schůzce o nastavení dodavatelsko-odběratelských vztahů komora opakovaně vyzvala vlastníky největších obchodních řetězců v České republice, kterými jsou německá Schwarz Gruppe, nizozemský Ahold Delhaize, britské Tesco a německá REWE Group. Když se po prvním, neveřejném dopise ze začátku května, komora, to je po měsíci a půl, žádné reakce nedočkala, poslala druhý dopis a ten již představila veřejnosti. „Budou-li jednání neúspěšná, o dalších krocích rozhodne vedení komory na agrosalonu Země živitelka koncem srpna,“ dodal Jan Doležal.
Na otázku redakce, zda bude komora jednat i se Svazem obchodu a cestovního ruchu ČR, který obchodní řetězce v České republice zastupuje, Jan Doležal odpověděl, že je zapotřebí jednat se všemi subjekty, které mohou přispět ke zlepšení situace, která se v tuto chvíli, pro ně, stává neudržitelnou. Konstatoval, že zemědělci nemohou dlouhodobě produkovat se ztrátou a prodávat za podnákladové ceny. Pokud se tak děje, časem se přeorientují na ziskovější produkci nebo na úplně jiné výrobní odvětví. To povede k dalšímu zvyšování závislosti České republiky na dovozech potravin, a tím i k větším cenovým výkyvům pro zákazníka.
Prostor pro jednání vidí prezident AK ČR například i u novely zákona o významné tržní síle, do kterého měla být do začátku května převedena evropská směrnice o nekalých obchodních praktikách. Termín se ale nestihl. Takže dotažení této novely patrně bude až na příští vládě. Podle Jana Doležala směrnice například explicitně zakazuje povinnost dodavatele podílet se peněžně na nákladech za slevové akce nebo posiluje práva dodavatelů při zrušení objednávky na poslední chvíli. Načež, Jan Doležal zároveň upozornil, že je možné přizpůsobit i národní legislativu situaci v České republice, čímž mínil při zapracování této směrnice EU.
Největší problém komora vidí v současném nastavení podmínek pro odbyt výrobků českých zemědělců. O tom chce jednat i se Svazem obchodu a cestovního ruchu ČR. S některými obchodními řetězci, které chtějí prodávat primárně regionální a tuzemské potraviny, již nyní jedná a spolupracuje. Nicméně i tyto řetězce jsou pod tlakem konkurence levných dovozů. Komora chce jen to, co je běžné v zahraničí. To znamená převahu domácích potravin na pultech a spravedlivé rozdělení zisku v rámci celého potravinového řetězce, tedy mezi zemědělce, zpracovatele a obchodníka.
Jan Doležal v tomto rozhovoru dále odmítl názor, že dohodu na konkrétních cenách česká legislativa neumožňuje, že by to byl kartel. Vysvětlil, že komora nikdy nic takového neřekla. Označil to opět za další zastírací pokus odklonit požadavky zemědělců jiným směrem. Cílem komory je sejít se ke společnému jednání a hovořit o obchodních vztazích mezi zemědělci a obchodníky.
Podle Jana Doležala by obsahem těchto jednání mělo být, kromě nízkých výkupních cen, které komplikují českým producentům potravin cestu na pulty velkých obchodů, například i jednání o požadavku obchodníků na dodávky zboží do obchodů po celé České republice, dále o různých poplatcích, které jsou navíc, a které často musí dodavatelé ochodům platit. Patří sem například příspěvek na propagaci nebo příspěvek na umístění zboží na lepší pozici v regálu. V tom by, podle Jana Doležala, právě mohla pomoci novela zákona o významné tržní síle. Komora se domnívá, že náročný zákazník si raději vybere potraviny od pekaře, řezníka, mlékaře či zelináře, které má v sousedství a ve svém regionu, než aby kupoval „stejné“ zboží od nadnárodních společností. Načež dodal, že pokud to bude na farmářském trhu nebo třeba právě v řetězci s kompletním servisem, bude samozřejmě lepší. Zároveň ale chápe, že je to pro obchodníky logisticky a pracovně náročnější, a proto se do toho velkým prodejcům zatím nechce. Tento trend ale potvrzují zkušenosti zemědělců z Německa, Rakouska, Itálie a dalších zemí. Jan Doležal je přesvědčen, že je to cesta i pro Českou republiku. A právě zde jsou čeští zemědělci a potravináři schopni nabídnout svou kvalitní a chutnou produkci.
Načež se rozhovor dále stočil k problematice protestních akcí evropských zemědělců, například nedávno v Bruselu protestovala organizace Copa-Cogeca, která je reprezentantem nevládních zemědělských organizací v rámci EU. Na otázku redakce, jak to hodnotí Agrární komora ČR, její prezident odpověděl, že komora demonstrace o budoucí podobě Společné zemědělské politiky (SZP) EU podpořila. Podle Jana Doležala se o pravidlech SZP na další programové období mluví více než čtyři roky a zemědělci stále nevědí s čím konkrétně mají počítat a na co se mají připravit. Navíc se dostávají do časového presu, protože do konce roku Česká republika musí předložit Evropské komisi národní strategické plány, které mají na budoucí podobu Společné zemědělské politiky EU navazovat. To je, podle Jana Doležala, špatně. Protože současně jsou na zemědělce kladeny stále vyšší nároky v souvislosti se zvyšujícími se environmentálními standardy.
Načež prezident AK ČR k tomu dále konstatoval, že protest v Bruselu měl výstižnou podobu dominových kostek ze slámy, které symbolizovaly Společnou zemědělskou politiku, Strategii Z farmy na vidličku, Strategii pro biodiverzitu a další. Sražení jedné kostky vyvolá řetězovou reakci a na konci pomyslně všechny kostky spadnou na evropské zemědělce a zničí je.
Poté se redakce zeptala, jak je Česká republika připravena na plnění cílů Zelené dohody pro Evropu neboli tzv. Green Dealu. Jan Doležal k tomu odvětil, že se Zelenou dohodou je Česká republika v podobné situaci jako se Společnou zemědělskou politikou EU. Podle takzvaného Green Dealu má dojít k plošnému omezení přípravků na ochranu rostlin o 50 procent a minerálních hnojiv o 20 procent. Oba tyto cíle mají být splněny už za devět let, ale chybí konkrétní plán, jak toho mají zemědělci dosáhnout, a také i dopadová studie dohody. Jan Doležal dále dodal, že zelené vize jsou hezké a populární. Ostatně vycházejí z blahobytu, ve kterém naše společnost žije. Zemědělci je vnímají jako další směr jejich hospodaření. Ale současná realita na poli či ve stáji, to je plnění základního cíle zemědělství, to je zajistit každodenní péčí potraviny, je věc druhá. Tu, bohužel, politici přes své populistické brýle nevidí. Tuzemští zemědělci jsou navíc dobrými hospodáři, o čemž svědčí řada faktů. Například již několik let za sebou snižují spotřebu účinných látek v přípravcích na ochranu rostlin. Je tedy otázka, na základě čeho, budou stanoveny konkrétní cíle pro jednotlivé členské země. Podle komory by nebylo spravedlivé, kdyby měla Česká republika plnit vyšší cíle než jiné země, které se nyní tak příznivou statistikou pochlubit nemohou. Přičemž Jan Doležal k tomu dodal, „jak se projeví plnění těchto cílů na cenách potravin a na dovozech ze třetích zemí? Bylo by ironické, kdybychom plnili všechny standardy, a přitom jedli potraviny ze zemí, které se našim normám nyní ani nepřibližují.“
