Tripartita

Plán Evropské komise na snížení energetické závislosti EU na Rusku je důležitým krokem správným směrem, ale není dostatečně ambiciózní. Unie by měla zvážit také zákaz dovozu, píše generální ředitelka inovační komunity EIT Climate-KIC Kirsten Dunlopová.

Zhruba polovina ruského rozpočtu pochází z vývozu fosilních paliv. Kromě toho se Rusko spolu s Kazachstánem a Uzbekistánem podílí na více než polovině světové těžby uranu a všechny jaderné reaktory, které se po roce 2019 začaly stavět mimo Čínu, mají ruského dodavatele. Není třeba dodávat, že režim Vladimira Putina je silně závislý na vývozu energetických surovin, aby mohl financovat svoji vládu a udržovat své vojenské operace.

Zároveň čtyři pětiny všech nových výrobních kapacit elektřiny uvedených do provozu v roce 2020 byly založeny na obnovitelných zdrojích energie, a tato rychlá expanze představuje pro ruskou ekonomiku velkou hrozbu. Ruské hospodářství založené na fosilních palivech ještě více oslabí skutečnost, že zlevnily i baterie, což znamená, že elektromobily v rychle rostoucí míře nahrazují spalovací motory. V bateriích lze také skladovat elektrickou energii, kterou lze využít místo plynových turbín k pokrytí špiček ve spotřebě.

Pokud se levná elektřina z obnovitelných zdrojů využívá také k výrobě vodíku a dalších paliv v době, kdy je dostatek větru nebo slunce – a tím se vyrovnává elektrická soustava –, lze nahradit další ropu a plyn. Těmto možnostem je v EU a v různých průmyslových strategiích přikládána vysoká priorita. Ve Švédsku vidíme ekologické podniky, jako jsou Hybrit a H2 Green Steel, které nahrazují uhlí vodíkem. Vidíme také rychlý rozvoj větrných turbín, rychle rostoucí průmysl baterií, plány na výrobu leteckých i lodních paliv z kogeneračních zařízení.

Navzdory rychlému rozvoji elektřiny z obnovitelných zdrojů, elektrifikaci dopravního sektoru a průmyslovým projektům upřednostňujícím různé druhy obnovitelných zdrojů je EU stále silně závislá na fosilních palivech. Dováží přibližně 90 % plynu a 100 % uranu, které potřebuje k výrobě energie, a jejím hlavním dodavatelem je Rusko. Hodnota ruského vývozu energie do EU se při dnešních cenách pohybuje v řádu 1 miliardy eur denně!

A přestože jsou příjmy z energie pro ruskou ekonomiku – a pro její ozbrojené síly – životně důležité, sankce se zatím na energetický sektor příliš nezaměřily. Americký prezident Joe Biden to vyjádřil takto: „Chceme poškodit ruskou ekonomiku, ale omezit škody na našich vlastních ekonomikách.“ Tento postoj se může zdát rozumný, ale je rozporuplný v tom, že právě příjmy z energetiky jsou pro Putina předpokladem, aby mohl pokračovat ve válce – zejména proto, že významné devizové rezervy Ruska jsou blokovány jinými sankcemi.

Mnozí tvrdí, že EU by byla velmi tvrdě zasažena, kdybychom přestali od Ruska kupovat plyn. A to může být pravda. Domníváme se však, že navzdory obtížím by právě tento typ sankcí mohl Putinovu válku skutečně tvrdě zasáhnout. Pokud by byl dovoz plynu omezen – nebo alespoň výrazně snížen –, Putin by přišel o významnou část příjmů, z nichž financuje svou agresivní válku.

Evropská komise již představila plán na snížení energetické závislosti na Rusku, což je důležitý krok správným směrem. Nepovažujeme ho však za dostatečně ambiciózní. Komise chce dovoz snižovat postupně a do konce roku dosáhnout snížení o 70 %.

Tato válka však probíhá již nyní. A musí být ukončena hned.

Analýzy think tanku Bruegel a nová zpráva energetické agentury IEA ukazují, že již nyní existují podmínky pro to, aby se země EU vyrovnaly s velmi výrazným snížením dovozu plynu z Ruska – ano, dokonce se zákazem tohoto dovozu.

Zásoby plynu a uranového paliva v EU jsou v současné době značné. Je také možné zvýšit dovoz zkapalněného plynu z USA nebo Blízkého východu a část ruského dovozu nahradit plynem ze zemí jako Alžírsko a Norsko. Současně je třeba přijmout opatření k omezení poptávky – prostřednictvím efektivity průmyslového využití, snížení teploty v domácnostech vytápěných plynem, omezení cestování a nahrazením plynu při výrobě energie mimo jiné ropou a biopalivy.

Vzhledem k tomu, že důsledky by byly nerovnoměrně rozděleny mezi jednotlivé země a domácnosti v Evropě, vyžadovala by taková iniciativa solidární přerozdělení energie a dalších zdrojů v rámci Evropy.

Podobné akce jsou možné již nyní a Putina by tvrdě zasáhly. Pokud by se ruská vojska stáhla, mohl by se obnovit dovoz a tok peněz, což by bylo výhodné jak pro Rusko, tak pro EU. Pokud by však válka pokračovala, potíže s dodávkami energie by byly příští zimu velké. Zásoby plynu by byly vyčerpány a možnosti nahradit ruský plyn dovozem z jiných zemí jsou omezené.

Válka však zuří již nyní. Omezením dovozu energie by Evropa ukázala, že svou podporu Ukrajině myslí vážně, i kdyby to mělo vést ke značným obětem. Znamená to však, že musíme také projevit vytrvalost.

Krátkodobá opatření a oběti proto musí být spojeny s racionalizací, obnovou a rozšířením výroby elektřiny v Evropě. Zelená dohoda pro Evropu předepisuje rozsáhlé renovační práce týkající se starých obytných budov – zajišťuje lepší komfort i celkovou rentabilitu – v kombinaci s výměnou plynových kotlů za tepelná čerpadla. Navrhuje také rozsáhlé rozšíření větrné energie – nejlépe na moři – v severní Evropě a investice do solární elektřiny v jižní Evropě. Předpokládají se také rozsáhlé investice do technologií skladování, včetně zeleného vodíku. To vše může být rozšířeno a urychleno, aby se kompenzovala závislost na ruském plynu. Nová německá vláda se již rozhodla snížit svou závislost na ruské energii.

Mnozí jistě chtějí snahy, jako je ta, kterou navrhujeme my, označit za příliš obtížné. Pak je ale třeba si položit otázku, zda oběti, jejichž cílem je vyprázdnit Putinovu pokladnu, nebudou dnes mnohem menší než ty, které by si jinak vyžádalo vojenské přezbrojení našich společností – a případné použití těchto vojenských sil k potlačení nových agresí vedených Putinem.

Putin má dnes za svými vytrvalými pokusy ovlivňovat veřejné mínění a dění v západních demokraciích dva silné zájmy: vytvářet politické rozpory a zdržovat rozvoj obnovitelných zdrojů energie.

Západní demokracie čelí těžké zkoušce. Ukažme, že demokratické rozhodování může z takové zkoušky vyjít vítězně.

Pokud v EU tuto výzvu zvládneme obratně – zastavením  ekonomických toků do Ruska, omezením využívání ruské energie a rychlým vybudováním účinného systému dodávek energie z obnovitelných zdrojů v Evropě –, učinili jsme také svůj díl práce pro to, abychom zabránili riziku nezvládnutelných rychlých klimatických změn.

Oběti, které naši občané přinesli, by neměly být podceňovány, ale jsou zanedbatelné ve srovnání s tím, čím jsou nuceny procházet desítky milionů Ukrajinců v důsledku Putinovy nevyprovokované agresivní války.

Penzijní nároky českých domácností dosáhly ke konci roku 2019 úrovně 301 % HDP. Představují hodnotu nároku současných i budoucích penzistů ze všech typů penzí, tedy starobní, invalidní, pozůstalostní a sirotčí.

V České republice vyplývají nároky domácností z prvního důchodového pilíře, tj. průběžného systému financování důchodů a dobrovolného třetího pilíře ve formě naspořených prostředků v penzijních fondech.

„Celých 97 % penzijních nároků domácností vzniká v rámci prvního důchodového pilíře. Ke konci roku 2019 dosáhly výše 16,9 bilionu Kč. Zbylá část penzijních závazků ve výši půl bilionu korun připadá na dobrovolný třetí důchodový pilíř,“ shrnuje ředitelka odboru vládních a finančních účtů Helena Houžvičková.

První důchodový pilíř tvoří závazky z titulu starobních penzí (79 %), invalidních penzí (12 %) a sirotčích a pozůstalostních penzí (9 %).

Stárnutí obyvatelstva, zvyšování věku odchodu do důchodu, růst průměrné mzdy a růst koeficientu valorizace důchodů jsou hlavní příčinou růstu penzijních závazků v roce 2019. V roce 2019 došlo k čistému nárůstu penzijních závazků prvního důchodového pilíře o 3 028 mld. Kč. Nejvýznamněji rostly penzijní závazky z titulu starobních důchodů, kde jde o navýšení o 2 846 mld. Kč, z toho 2 797 mld. Kč připadá na ženy a 49 mld. Kč na muže. Téměř celý nárůst penzijních nároků žen z titulu starobních důchodů (93 %) lze vysvětlit zvýšením maximálního věku odchodu do důchodu ve výpočtovém modelu z 60 let na 61 let.  V ostatních typech důchodů je změna minimální.

Provedené odhady vycházejí z publikace Technical Compilation Guide for Pension Data in National Accounts, vydané roku 2020 Eurostatem. Dle Transmisního programu Eurostatu jsou členské státy povinny tyto odhady publikovat v tříleté periodicitě.

Více informací o celé problematice přináší aktuální publikace.

Část zaměstnanců českobudějovické firmy Robert Bosch, která patří do skupiny největšího výrobce komponentů do aut, bude mít v březnu povinně dva dny dovolené. Firma tak reaguje na to, že dočasně klesl počet zakázek od některých zákazníků, i kvůli válce na Ukrajině. Dovolenou bude mít asi 600 lidí, zhruba polovina výrobních zaměstnanců. Vyplývá to z informací, které na dotaz ČTK sdělili zástupci odborů a vedení firmy.

Bosch je se 3800 pracovníky jedním z největších zaměstnavatelů v kraji.

„Robert Bosch České Budějovice reaguje na dočasné ponížení zakázek ze strany některých zákazníků. Část zaměstnanců bude čerpat v březnu dva dny dovolené či využívat konta pracovní doby,“ sdělil ČTK mluvčí Bosch Group Pavel Roman. Při takzvaných kontech pracovní doby berou zaměstnanci paušální plat a firma jim dává práci podle potřeb.

Odboráři ČTK řekli, že dovolená bude dva dny tento týden. „Situace je odrazem toho, co se ví o Škodě Auto, že automobilky začaly opět rušit výrobu. Kvůli situaci ve východní Evropě začaly stornovat zakázky od subdodavatelů, to znamená i od nás. Je tady nějaký pokles zakázek, firma to potřebuje řešit,“ řekl ČTK předseda základní organizace odborového svazu Kovo v budějovickém Boschi Stanislav Jindra.

Zástupcům odborů se nelíbilo, že by si měli zaměstnanci kvůli úbytku zakázek brát jen dovolenou. Jednali proto s firmou o kompromisu. „Bude dva dny dovolená, a pokud bude další pokles zakázek a výroby budou potřebovat víc jak dva dny volna, tak se to bude řešit pomocí kont pracovní doby,“ řekl odborář.

Dovolenou budou mít tento týden pracovníci ze všech částí výroby. Jde zhruba o 500 až 600 zaměstnanců. „Ve výrobách máme asi 1200 lidí, takže se to dotkne půlky výroby,“ řekl Jindra. Jak dodal, od ledna dosud budějovický Bosch výrobu neomezoval, ani kvůli covidu.

Válka na Ukrajině se podle Jindry projevuje i na českém pracovním trhu. Zkomplikovala dovoz zahraničních agenturních zaměstnanců. „Bosch nejvíc využívá Ukrajince. Výroba je s nimi spokojená, že zapadnou do kolektivu, jsou pracovití, mají zájem se učit nové věci,“ řekl odborář.

Budějovický Bosch skončil v roce 2020 ve ztrátě po zdanění 121,9 milionu korun. O rok dřív byl v zisku téměř 633 milionů. Tržby klesly o 21,3 procenta na 17,4 miliardy Kč. Příčinou byla nižší poptávka kvůli koronakrizi, jak vyplývá z výroční zprávy.