Život v České republice zdražil více, než se čekalo. Zatímco v prosinci činil růst spotřebitelských cen 3,2 procenta, což už tehdy bylo více, než je cíl České národní banky, v lednu to bylo dokonce 3,6 procenta. Jde o nejvyšší meziroční růst za posledních osm let. V eurozóně se přitom čeká průměrná lednová inflace jen 1,4 procenta.

Lidové noviny ve svém sobotním článku si kladou otázku „Kdo hlavně zdražení pocítil?“ Zároveň si odpovídají, že to byli například konzumenti vepřového nebo alkoholu. Konkrétně vepřová plec zdražila meziročně takřka o třicet procent, lihoviny pak o sedm. Ani peněženky těch, kteří se stravují zdravě, nezůstaly ale ušetřeny. Například cena ovoce povyskočila v průměru skoro o patnáct procent.

O desítky procent zdražila jablka, citrony či například kiwi. Ani zelenina nezůstala skokového nárůstu ušetřena, například brokolice podražila o 33 procent.

V neposlední řadě rostly i ceny spojené s bydlením. Nájemné vzrostlo o více než čtyři procenta a ceny elektřiny o zhruba deset procent.

V následujících měsících přitom lépe asi nebude a ceny dál o něco porostou. „Čeká nás ještě doběh vyšších spotřebních daní u cigaret a alkoholu, a tak se inflace může na chvíli ještě dostat ke čtyřce,“ řekl Lidovým novinám analytik ČSOB Petr Dufek. To ale není jediný problém. „Velkou neznámou jsou samozřejmě potraviny, jejichž ceny se naprosto utrhly ze řetězu,“ doplnil analytik Petr Dufek.

Podle ekonomů se letošní jaro ponese v duchu vyššího růstu, než jsme zvyklí. „Ceny potravin mohou tlačit inflaci dále nahoru, jako určitý tlumič naopak budou působit ceny pohonných hmot v souvislosti s poklesem cen ropy na světových trzích,“ řekl Lidovým novinám Radomír Jáč, hlavní ekonom Generali Investments.

Podle hlavního ekonoma UniCredit Bank Pavla Sobíška, může inflace vzrůst ještě více, to je nad stávající úroveň 3,6 %. Nejpozději v průběhu jara ale očekává zklidňování cenových tlaků. Kromě daňových změn tomu bude pomáhat i silná koruna, jež působí coby protiinflační faktor. Inflace se tak může vrátit na úroveň pod tři procenta zhruba v polovině letošního roku. Ovšem, zároveň podotýká, že průměr inflace se po celý letošní rok se bude nejspíše pohybovat mírně nad tříprocentní hranicí.

Pavel Sobíšek to doplňuje tím, že hlouběji do kapes si sáhnou i kuřáci. Sice, podle něho, je Česká republika z hlediska meziroční inflace zřejmě těsně u vrcholu. Ale, jak dále dodal, jediný známý faktor, který bude cenovou hladinu táhnout ještě výš, jsou ceny tabákových výrobků, do nichž by se změna daní měla plně promítnout v březnu.

Zvýšení sazeb přišlo pozdě

V pátek zveřejněná čísla ukazují ještě na jednu důležitou věc, a to, že zvýšení úrokových sazeb ze strany ČNB na 2,25 procenta, ke kterému došlo koncem minulého týdne, přichází pozdě. „Lednová inflace nás jen utvrzuje v názoru, že základní úrokové sazby měly růst už před rokem a možná na úroveň vyšší než 2,25 procenta, na která ČNB zvedla sazby po dlouhém váhání,“ říká hlavní ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská. V případě úrokových sazeb totiž platí, že jejich zvýšení má na inflaci vliv až o několik měsíců později.

Mojmír Hampl, bývalý viceguvernér ČNB a dnes ředitel poradenské společnosti KPMG pro služby pro finanční sektor v pondělí v rozhovoru pro Českou televizi taktéž uvedl, že růst měl přijít už o rok dříve. Ostatně než Hampl v listopadu 2018 v ČNB skončil, navrhoval na jednáních opakovaně růst sazeb, dokonce i o půl procentního bodu.

Lidové noviny dále uvádějí názor ekonomů, kteří hovoří o tom, proč jsou sazby důležité v souvislosti s inflací? Ti totiž odpovídají, že v reakci na růst sazeb jednak rostou ceny úvěrů, což tlumí zájem lidí o ně, a na straně druhé způsobují, že banky lépe úročí vklady lidí na spořicích účtech, takže peníze nechávají raději vydělávat, než by je utráceli, a tím pádem tlačili na růst cen. Ostatně po posledním zvýšení přišlo s lepším úročením hned několik bank včetně České spořitelny, Air Bank či Equa bank.

Inflace není jediné číslo z české ekonomiky, které bylo včera zveřejněno. Podle odhadu ČSÚ vzrostl hrubý domácí produkt v roce 2019 o 2,4 procenta. Ve čtvrtém čtvrtletí 2019 pak naše ekonomika vykázala meziroční růst pouze o 1,7 procenta. Je tak reálné, že zatímco bude ekonomika zpomalovat, ceny stále porostou rychle.

„Realita zpomalujícího růstu a zrychlující inflace je nepopiratelná. Lednový meziroční růst cen o 3,6 procenta je nejvyšší hodnota od března 2012, což znovu ukazuje, že zvýšení sazeb ČNB bylo správným krokem a centrální bankéři neměli na co čekat. Případné rozsáhlejší výpadky čínské výroby v souvislosti s epidemií koronaviru a jejich nahrazení dovozy z dražších destinací by i přes dále zpomalující hospodářský růst mohly tlačit českou inflaci nadále nahoru. Co se HDP týče, je podle mě reálné pro rok 2020 očekávat růst kolem 1,5 procenta,“ řekla LN předsedkyně Národní rozpočtové rady Eva Zamrazilová.

Josef Středula: Sobě dlouhou dovolenou dopřejí, lidem práce ne!

Českomoravská konfederace odborových svazů dlouhodobě usiluje o zrovnoprávnění českých zaměstnanců, pokud jde o délku dovolené. Zatímco ve státní sféře si už  od roku 2007 mohou  užívat pět týdnů dovolené, v soukromém sektoru jen čtyři týdny. Včerejší jednání sněmovního sociálního výboru  je  pro ČMKOS velkým zklamáním.

Josef Středula, předseda ČMKOS, k tomu uvádí: „Poslanci sociálního výboru, kteří návrh na odstranění diskriminace v délce dovolené nepodpořili, by se měli zastydět. Sami delší dovolenou využívají ( prázdniny 60 dní) a jsou jim dobře známa fakta, že Češi jsou v rámci EU doslova pracovní soumaři, odpracují výrazně více než v ostatních zemích Evropské unie. Pětitýdenní dovolená  nepoložila ekonomiku Slovenska, ani Estonska a Litvy. Proti ekonomickému argumentu, kterým se ohánějí někteří politici, že 5 týdnů dovolené pro všechny by ohrozilo podniky a dokonce o jedno procento snížilo náš hrubý domácí produkt, jednoznačně stojí fakt, že v 88 % kolektivních smluv, které jsou uzavírány v rámci ČMKOS,  je tento benefit samozřejmostí.“

Česko je na tyto změny připravené, produktivitu práce zvyšuje zavádění robotizace a automatizace. Jenom našim poslancům chybí vnímání potřeb lidí a  otevřenost vůči sociálním inovacím  ve srovnání se zahraničím.

V Praze 7. února 2020

Průmysl v České republice loni meziročně klesl o 0,4 procenta a jedná se o jeho nejslabší dynamiku od roku 2012. V samotném prosinci zpomalil pokles na 0,9 procenta z listopadových 5,7 procenta. Dařilo se naopak stavebnictví, které meziročně vzrostlo bez očištění o 2,4 procenta. Rostlo tak třetí rok po sobě, podle zpravodajství České televize to dnes uvedl Český statistický úřad (ČSÚ).

Na tuzemský průmysl dopadlo podle analytiků zpomalování zahraniční aktivity v průběhu loňského roku a zejména zpomalení německého průmyslu. Hlavní ekonom ING Bank Jakub Seidler k tom u říká, že loni německý průmysl pokles o 3 %, a to především kvůli propadu ve výrobě automobilů. V této návaznosti lze dodat, že právě český průmysl je do značné míry závislý na německé ekonomice, protože pro náš strojírenský průmysl, je typické, že plní úloh subdodavatelů pro německé společnosti a firmy, a to zejména pro automobilový průmysl-

Zpráva ČSÚ dále uvádí, že ani prosincové výsledky průmyslu neukazují, že by se tomuto největšímu tuzemskému odvětví už podařilo odrazit ode dna. Analytik ČSOB Petr Dufek k tomu dodává, že oproti stejnému měsíci loňského roku se průmyslová výroba sice snížila jen o jedno procento, avšak po zohlednění vyššího počtu pracovních dnů byl propad výrazně rychlejší, a to o minus 3,4 %. Podle něho však nepadala jenom výroba a zaměstnanost, ale tentokrát došlo i na nové zakázky. Přičemž slabá čísla za poslední čtvrtletí dávají tušit, že ani výsledek HDP nebyl v tomto období nijak oslnivý. Proto lze očekávat i dočasné zpomalení ekonomického růstu pod hranici dvou procent, konstatoval Petr Dufek.

ČSÚ zároveň uvádí, že přebytek zahraničního obchodu pak loni stoupl o 50,5 miliardy na 149 miliard korun. Prosinec vykázal schodek 6,7 miliard korun, což byl o 2,1 miliard horší výsledek.