Světový den důstojné práce – 7. 10. 2019

 

Pro pracující není nic důležitějšího, než vědět, že jejich děti a staří rodiče jsou v dobré péči.

Péče, zejména o malé děti a starší osoby, je jedním z nejrychleji rostoucích odvětví v Evropě. Odhaduje se, že péče zaměstnává asi osm milionů lidí, což představuje asi 5 % celkové pracovní síly. Převážná většina pracujících v péči jsou ženy –  88,2 %.

Lidé pracující v každodenní péči hrají zásadní roli nezbytnou pro blaho dětí a seniorů. Umožňuje rodičům a dospělým se staršími rodinnými příslušníky pracovat a vydělávat si na živobytí.

Pečovatelská a opatrovnická práce, kterou ve většině případů provádějí ženy, je přesto nedostatečně placená a podceňovaná a v důsledku toho trpí nedostatkem zaměstnankyň a zaměstnanců.

Práce v odvětví péče je často

  • špatně placená
  • fyzicky a emočně náročná s vysokou pracovní zátěží
  • vykonávána za nejistých podmínek, s nedostatečným výcvikem, špatnými kariérními vyhlídkami a v některých extrémních případech v podmínkách podobných otroctví.

Přestože jsou pracující v odvětví péče často placeni špatně, péče je drahá pro ty, kteří za ni musí platit z vlastní kapsy. Celoevropský průzkum v roce 2015 zjistil, že téměř 60 % lidí mělo problémy s náklady na péči o děti a 5 % mělo problémy s její dostupností. Obecně chybí péče o děti a ještě více péče o seniory.

Pracující v pečovatelském sektoru jsou zaměstnány ve veřejné i soukromé sféře a ty, které pracují v domácnosti, jsou zaměstnávány přímo rodinou nebo osobou, která péči a asistenci potřebuje.

V systému není dostatek veřejných investic. Mělo by být zaručeno právo na péči, kterou každý z nás v nějaké životní etapě potřebuje.

„Pro lidi, kteří péči o děti nebo starší rodiče potřebují, to často vychází velmi draho a na druhou stranu, ti, kdo práci vykonávají, jsou nedostatečně placeni,“ uvedla zástupkyně generálního tajemníka Evropské odborové konfederace Esther Lynch. „Lepší přístup k péči je nutný ke zlepšení vyhlídek mnoha pracujících žen, ale to by nemělo být na úkor pracujících v oblasti péče. Musíme zlepšit přístup k péči v celé Evropě a zároveň zlepšit kvalitu pracovních míst v oblasti péče. “

Podle EPSU, Evropské federace odborových svazů veřejných služeb, potřebují pečovatelští pracovníci více veřejných investic, aby se zlepšila platová situace i pracovní podmínky, aby se zvýšil počet zaměstnanců, zlepšil jejich zdravotní stav a bezpečnost, zlepšila odborná příprava a příležitosti pro profesní rozvoj.

Podle UNI Europa, Evropské federace pracujících ve službách, více než polovina všech pečovatelských pracujících v odvětví péče a opatrovnictví se nachází až 75 % pracovní doby v emočně vypjatých situacích a 1 ze 4 pracujících uvádí, že potřebují více školení, aby si dobře poradili se svými povinnostmi. Tato zátěž se přidává k fyzické náročnosti a je jedním z důvodů, proč fluktuace pracujících v některých zemích EU dosahuje 50 procent.

V oblasti péče se stále více prosazují nadnárodní společnosti. Zaměstnanci a zaměstnankyně v takových společnostech, jako jsou Korian, Fresenius a Orpea (SeneCura), si zaslouží lepší mzdové a pracovní podmínky.

Proto Uni Europa a EPSU požadují sektorové kolektivní vyjednávání pro všechny pracující v odvětví péče. Sektorové kolektivní vyjednávání je klíčem k zajištění toho, aby pracující dosáhly lepších pracovních podmínek, které mají obrovský dopad na kvalitu služeb pro uživatele a jejich rodiny.

„Vlády hrají důležitou roli,“ dodala náměstkyně generálního tajemníka EOK Esther Lynch. „Politika zajišťující více veřejných, cenově dostupných a kvalitních pečovatelských služeb musí také řešit problém mizerných platů a pracovních podmínek pro pečující pracovníky. Jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, je větší podpora kolektivního vyjednávání. “

Podle EFFAT, Evropské federace odborových svazů potravinářství, zemědělství a turismu, je v Evropě většina z několika stovek tisíc pracujících v domácnosti zaměstnána v neformální ekonomice, z čehož plyne ohrožení izolací, chudobou, obtěžováním, násilím a v některých případech dokonce otroctví. Několik států EU – stále příliš málo – uznalo hodnotu tvrdé a životně důležité práce pracujících v domácnosti tím, že je přivedlo do formálního ekonomiky prostřednictvím systémů dotovaných státem, jako jsou poukázky na služby. Organizace a posílení odborové síly pracujících v domácnosti je však klíčovým nástrojem k zajištění důstojné práce i v tomto odvětví.

„Osobní asistenti jsou zvláště zranitelní, ale většinou jsou vyloučeni z evropské ochrany pracovních práv,“ komentovala Esther Lynch. „Nastupující Evropská komise by se tím měla zabývat a zavést právní nástroj, který uvede všechny příslušné evropské směrnice do souladu s úmluvou č. 189 Mezinárodní organizace práce, která zaručuje práva pracujících v domácnosti.“

 

 

KOMENTÁŘ J. STŘEDULY: Hledejme společné, nikoli rozdílné cesty

Cílem materiálu je především rozpoutat debatu. Debatu o budoucnosti této země, o nutné transformaci naší ekonomiky, o nápravě věcí, které sice neplní denně titulní strany novin, přesto významně a zejména velmi negativně pociťují lidé, jejichž hlas není možná až tak slyšet.

Naší společnosti chybí vize.

Vize, kam směřovat. Máme na stole sliby vlády, programové prohlášení, cíle pro nejbližší čtyři roky. To ale z hlediska nutných změn, které si vyžádají práci možná desítek let, zdaleka nestačí. V uplynulých třiceti letech jsme prošli významnou transformací, troufám si tvrdit, že cesta, která je před námi, bude z hlediska proměny struktury ekonomiky, neméně náročná. Nebylo naším cílem dát ve studii Pohledy (můžete si ji přečíst zde: http://bit.ly/studie_KLP19) recept na všechno. Naším cílem bylo naznačit možné cesty. Pokud nám tedy autor textu vytýká například zamýšlené příliš široké zapojení státu do projektů, jako je jaderná energetika či vysokorychlostní internet, pojďme o tom mluvit. Ano, my říkáme, že tato strategická odvětví mají zůstat v řešení státu. Zároveň ale dodáváme, že od nich se odvíjí regionální a firemní strategie menšího rozsahu. Jak sám pan Stroukal říká, jde o věc filozofického pojetí, rozporu mezi klasickými liberály a zastánci silného státu. Pojďme vést tuto debatu, pojďme na konkrétních projektech říci, kde má začínat a kde končit úloha státu. Proč nefungují projekty PPP (tj. projekty, na kterých spolupracuje soukromý a veřejný sektor) a co můžeme udělat, abychom to změnili.

Pojďme si říci, proč by větší podpora technických oborů neměla zafungovat pro zatraktivnění oborů, které jsou pro nás z hlediska budoucnosti klíčové. „Více prostředků z nás více vědců a techniků neudělá,“ říká autor komentáře. Možná neudělá, možná ano. Díky financím udržíme vystudované vědce a techniky u nás, kariéra ve vědě a výzkumu musí být u nás atraktivní stejně jako v zahraničí, abychom talentované lidi nevyháněli právě proto, že je neumíme ocenit. Větší atraktivita a prestiž odvětví může přivést více lidí, kteří by třeba svoji kariéru směřovali jinam. Pojďme mluvit o tom, jak takovou atraktivitu zajistit. Jak finance vynaložit efektivně.

A mohl bych pokračovat, proč si myslíme, že z hlediska budoucnosti je třeba uvažovat o tom, že bychom měli být potravinově soběstační alespoň z oněch 80 procent. Berte studii ČMKOS, prosím, jako hozenou rukavici. Hledejme společně cesty. Jak také ve studii píšeme: „pokud nedosáhneme elementární shody v některých zásadních cílech, pak tu budou vytvářené dokumenty – strategie – které zůstanou jen na papíře.“ A to by byla ta nejhorší zpráva pro naši ekonomiku i celou budoucnost.

____________
Tento článek Josefa Středuly vyšel v Lidových novinách 2. 10. 2019. 

Školské odbory vyhlásily stávkovou pohotovost

K dohodě o růstu platů ve školství na další rok nedošlo
 
Školské odbory vyhlásily stávkovou pohotovost, protože nejsou spokojeny s navrhovaným růstem platů. Ministr školství Robert Plaga po jednání s odboráři a zástupci zaměstnavatelů navrhl přidat všem učitelům od ledna příštího roku 2 250 Kč měsíčně a dalších průměrně 1 400 Kč dát k dispozici na odměny.
 
Odbory požadovaly původně navýšení platů učitelů o 15 procent. Souhlasily pak s desetiprocentním přidáním, vše ale chtěly do tarifů. Ministr navrhoval růst tarifů o pět procent a zbývajících pět procent do odměn, poté přišel s pevnou částkou 1750 korun pro všechny. V úterý (24. 9. 2019) ji upravil na 2250 korun. Výraznější přidání pro pedagogy žádají ale i zaměstnavatelé. 
 
Ministr školství obert Plaga s požadavky odborů nesouhlasí.
 
„Je to politický signál, že dochází k nedohodě. Chceme nalézt řešení. Je to záležitost vlády. Uvidíme, jestli se jednání posunou ke zdárnému cíli,“ uvedl předseda školských odborů František Dobšík. Dodal, že odbory jsou připraveny v případě nutnosti jít do stávky. Jejich požadavek, aby šlo celých deset procent navíc do tarifů, podporují také zaměstnavatelé, řekl v úterý předseda Unie školských asociací CZESHA Jiří Zajíček.
 
Vláda slíbila, že by pedagogové na konci volebního období měli pobírat 150 procent svého výdělku z roku 2017. Průměrný učitelský plat by tak měl činit asi 45 000 korun.
 
„My vnímáme to, jak vláda naplňuje své programové prohlášení. Nicméně první věta začíná tím, že školství je prioritou této vlády. Jestliže je ta priorita taková, že průměrný plat učitele dosahuje maximálně 110 procent průměrného platu v ČR, tak musíme jasně říci, že to žádná priorita v podstatě není,“ řekla místopředsedkyně školských odborů Markéta Seidlová. Podotkla, že i výdělky v jiných oborech rostou výrazně.
 
Podle předsedy školských odborářů Františka Dobšíka hrozí, že by se slibovaných deset procent navíc k učitelům nakonec nemuselo dostat. Ministerstvo si podle něj chce nechat v rozpočtu rezervu na nové financování škol, při kterém už nebudou dostávat peníze podle počtu žáků, ale podle odučených hodin.
 
Nový model financování začne fungovat od ledna, už letos ale podle Františka Dobšíka ministerstvo v souvislosti s jeho přípravou použilo část peněz, určených na platový růst, na vyrovnání rozdílů mezi školami v jednotlivých krajích. Školské odbory také poukazují na to, že platy rostou i v dalších částech veřejné správy a že vláda zároveň slíbila, že školství bude její prioritou. Odbory dlouhodobě usilují o zvýšení platů učitelů na 130 procent průměrné mzdy.
 

Profesia Days 2019

Ve dnech 23. a 24. října 2019 se v PVA EXPO PRAHA v pražských Letňanech uskuteční největší veletrh práce v ČR Profesia days Praha 2019. Těšit se můžete nejen na širokou nabídku pracovních míst a bohatý program, ale také na stánek ČMKOS, ve které budou naši právníci připraveni poskytnout návštěvníkům veletrhu bezplatné právní poradenství v oblasti pracovního práva.

Zaregistrovat se můžete zde: http://bit.ly/profesia_cmkos

Požadujeme růst mezd o 6 – 7 %!

Na mítink #KonecLevnéPráce dorazilo přes 1300 odborářů a odborářek. Společně podpořili požadavky při kolektivním vyjednávání na rok 2020. Kromě dalšího růstu mezd požadují Národní dohodu pro ČR, která by měla přinést udržitelnou vizi ekonomického rozvoje naší země.

Podívejte se na fotky a přečtěte si fakta, která byla na mítinku představena.

Přílohy:

Studie ČMKOS: Šance na přibližování českých mezd vyspělé EU

První číslo Pohledů v tomto roce je celé věnováno exkluzivní studii, na jejíž tvorbě spolupracoval tým makroekonomů ČMKOS se zahraničním expertem a českou socioložkou. Leitmotivem – vůdčí myšlenkou – je analýza všech ekonomických a sociálních souvislostí, které jsou příčinou, proč je finanční ohodnocení českých zaměstnanců v rámci EU jedno z nejnižších. Ukazuje šance, jak to lze změnit. S obdobnými vizemi přišla ČMKOS už v roce 2012 a 2015, ty se také staly podnětem k úspěšné kampani odborů Konec levné práce.
 
Nová studie odborů má ambici přesvědčit o nutnosti změny hospodářské strategie, máme-li Českou republiku vymanit z rozvojového rámce a předat ji dalším generacím jako zemi patřící mezi nejvyspělejší. Proto se stává doslova výzvou k uzavření „národní dohody“, aby se do změny české ekonomiky zapojila celá společnost, nejenom odpovědní politici.
 
Přílohy:
 

Josef Středula: Tři procenta na platy jsou neakceptovatelná

Odbory žádají minimální mzdu 15 tisíc, ministryně Jana Maláčová navrhuje o tři stovky méně 
 
Odborům nestačí představa vlády o růstu platů v příštím roce. „Tři procenta na růst platů jsou neakceptovatelná,“ řekl předseda ČMKOS Josef Středula po úterním jednání s ministry za ČSSD. Odbory požadují také růst minimální mzdy na 15 tisíc korun měsíčně. Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová navrhuje minimální mzdu 14 700 korun a růst platů ve veřejné sféře o 5,2 procenta.
 
Ministryně financí Alena Schillerová původně počítala s dvouprocentním navýšením platů ve veřejném sektoru, vládě nakonec chce předložit návrh na růst o 3 procenta. To se netýká učitelů, jimž má být plat navýšen o 10 procent.
 
Josef Středula k průběhu úterního jednání dodal:
„Stát je největší zaměstnavatel v zemi a v období ekonomického růstu by se měl ke svým zaměstnancům zachovat slušně, to rozhodně neznamená navyšovat platy jen o úroveň inflace.
Uvítali jsme možnost konzultovat budoucí vývoj platů ve státní sféře a službách s ministryní práce, mrzí nás ale, že klíčové jednání o platech na vládní úrovni začalo až nyní, kdy už bylo hodně „rozdáno“ a nechceme připustit, aby na nárůst platů šlo jen to, co zbude.
Jsme připraveni na kompromisy, ale vyjednávání musí být spojeno s představou o růstu minimální mzdy. Její budoucí úroveň jej pro nás velmi důležitá a od ní by se také mělo odvíjet reálné zvyšování platů. Málokdo si třeba uvědomuje, že u nás platí přes padesát nejrůznějších tarifů, které jsou pod úrovní minimální mzdy.“
 
Z tiskové konference na MPSV po jednání o platech ve veřejném sektoru.
 
S odboráři se v úterý (3.9.2019) na ministerstvu práce a sociálních věcí kromě ministryně Jany Maláčové setkali ještě předseda sociální demokracie a ministr vnitra Jan Hamáček a ministr kultury Lubomír Zaorálek.
Jana Maláčová prohlásila, že by průměrný růst platů měl podle sociální demokracie být 5,2 procenta a minimální mzda by měla vzrůst o tři stovky méně, než chtějí odbory – na 14 700 korun. (Nyní je to 13 350 korun měsíčně.)
„Chápu to jako vstupní pozici ministerstva financí o platech. ČSSD bude prosazovat vyšší nárůst,“ uvedl k představě ministryně financí předseda sociální demokracie Jan Hamáček. Alespoň pěti- až šestiprocentní nárůst platů státních zaměstnanců by považoval za přijatelný kompromis.
„My bychom podporovali 5 procent,“ uvedla šéfka rozpočtového výboru Miloslava Vostrá z KSČM.
Českomoravská konfederace odborových svazů (ČMKOS) chce ale víc. Požaduje pro učitele navýšení o 15 procent, pro neučitelské profese a zdravotníky o 10 procent a pro ostatní o osm procent. Celou částku chce do tarifů, tedy do základní části platu. Usiluje i o zrušení nejnižší platové tabulky – přilepšili by si tak zejména pracovníci v kultuře a v sociálních službách.
 
Odbory: Debata o platech začala se zpožděním
Odbory spojují vyjednávání o platech s debatou o minimální mzdě, za kterou pracuje kolem 150 tisíc lidí. Chtějí zvýšení o 1650 korun. „Naše požadavky nejsou nad rámec státního rozpočtu a nikdy nebyly. Není naše chyba, že se mezitím rozdělilo 18 miliard korun. Jsme připraveni hledat kompromis. Potřebujeme ale jednací čas a všechny u jednacího stolu,“ objasnil předseda ČMKOS Josef Středula. Narážel tak na nedávné posílení rozpočtů jednotlivých resortů po jednání jejich představitelů s ministryní financí právě o 18 miliard.
S výraznějším zvýšením příjmů lidí, kteří vydělávají nejméně, souhlasí i Asociace samostatných odborů (ASO). Spolu s ČMKOS poukazuje na to, že řada platových stupňů v nejnižší tabulce je dokonce pod hranicí minimální mzdy. „Navýšení o pět procent u nejnižších kategorií zaměstnanců je pro nás neakceptovatelné,“ uvedl předseda ASO Bohumír Dufek. Ostatním zaměstnancům pak ASO navrhuje přidat do tarifů 1 500 korun, a to všem stejně.
 
Zvýšení platů se týká více než půl milionu lidí
Ve veřejné správě a službách pracovalo loni 640 700 lidí – učitelů, hasičů, zdravotníků, úředníků, policistů a dalších profesí. Průměrný plat se dostal na 35 437 korun. Proti roku 2017 se v minulém roce zvedl o 10,8 procenta. Naposledy se platy zvyšovaly letos v lednu. Tarify – tedy základ příjmu – se upravily od dvou do sedmi procent podle profesí, učitelům pak o deset procent. Zbytek peněz měl putovat do odměn.

Krizový štáb proti kolapsu zdravotnictví

 
V pátek 30. srpna. 2019 končí termín pro možné změny v úhradové vyhlášce, která rozhodne o tom, kolik bude v příštím roce ve zdravotnictví peněz.
Ministerstvem zdravotnictví předložený návrh vyhlášky je likvidační pro fungování mnoha nemocnic v regionech a pro poskytovatele domácí péče. Ani dalším segmentům zdravotnictví neumožňuje slibovaný rozvoj.
 
Hrozí odchody dalších zdravotníků a péče o pacienty bude ještě více ohrožena, protože ji nebude mít kdo poskytovat. Přitom už dnes se leckde citelně zhoršila její kvalita i dostupnost, jsou uzavřené operační sály, část pokojů na nemocničních odděleních, nelze zajistit domácí péči, dlouho se čeká i na naléhavá vyšetření.
 
Ministerstvo zdravotnictví však přes všechna jednání a přes všechny prokazatelné argumenty problém bagatelizuje, s poskytovateli péče jedná jen z pozice síly a pacienty obelhává.