Po skončení jednání osmého sjezdu OSŽ v Praze poskytnul předseda OSŽ Martin Malý časopisu Obzor své dojmy z jednání a závěrů sjezdu. Jaká byla organizace sjezdu a co vše jí předcházelo? Splnil sjezd vše, co od něj bylo očekáváno? Jak funguje celá organizace OSŽ? Kam soustředí OSŽ v současné době hlavní síly? Jaký je názor předsedy OSŽ na stávku na železnici? Na tyto a další otázky přináší odpovědi následující rozhovor, který současně vychází i v Obzoru č. 7.
Osmý sjezd OSŽ skončil, delegáti se rozjeli domů. Na hodnocení bude ještě určitě prostor, nicméně, jak na přípravu sjezdu a jeho průběh, bezprostředně po jeho skončení, nahlížíte Vy?
Příprava sjezdu byla tentokrát o dost obtížnější než obvykle, jelikož jsme byli nepříznivými epidemiologickými podmínkami opakovaně nuceni měnit termín konání, což pochopitelně komplikovalo domluvu s poskytovateli potřebných služeb. V důsledku nakažení nemocí covid-19 se nám také v posledních dnech před konáním sjezdu omlouvali někteří delegáti, na jejichž místa bylo třeba na poslední chvíli zvát příslušné zvolené náhradníky. V určité chvíli, kdy silně narůstaly počty válečných uprchlíků z Ukrajiny, navíc také hrozilo riziko, že státní orgány budou prostory rezervované pro konání sjezdu potřebovat pro účely rozšíření centra uprchlíků a jejich odbavení. Také i s přihlédnutím k těmto okolnostem se domnívám, že organizační výbor sjezdu, jednotlivé sjezdové komise a celý tým organizačních pracovníků odvedli velmi dobrou práci a určitě si zaslouží naše poděkování.
Pokud se týká faktického průběhu sjezdu, tak tento po mém soudu splnil všechny úkoly, které mu stanovy OSŽ přiznávají, jelikož všechny dokumenty potřebné pro další činnost OSŽ připravované a diskutované několik měsíců na jednotlivých sjezdových komisích byly schváleny a ve volbách se také podařilo úspěšně zvolit funkcionáře do všech volených funkcí a to navíc vesměs s velmi silným mandátem.
Bylo snad něco, co Vám na sjezdu chybělo?
Jestli mi na sjezdu něco chybělo? No asi nějaké vyhrocené diskuse či hádky…, ale vážně – jsem naopak velmi rád, že k ničemu takovému na sjezdu nedošlo a celé jednání probíhalo ve velmi seriózní a věcné atmosféře.
Co Vám naopak udělalo radost a potěšilo Vás?
Nejvíce mne asi potěšila právě ta konstruktivní a věcná atmosféra jednání. Bylo z toho cítit, že delegáti sjezdu dobře zavnímali ten posun ve stylu práce všech orgánů OSŽ, kdy z celého průběhu jednání bylo zřejmé, že jednotlivé sekce dnes spolu docela dobře komunikují a jsou schopny se věcně dopředu dohodnout na vzájemně přijatelných řešeních i ve složitějších záležitostech. Také z vystoupení a prezentací jednotlivých funkcionářů bylo jasně vidět, že vedení OSŽ dnes funguje jako koordinovaný tým a jednotlivé záměry a projekty do sebe dobře zapadají a navzájem se doplňují.
Jak se podařilo naplnit program předchozího sjezdu OSŽ? Zůstalo něco otevřeného nebo nedodělaného?
Pokud se budeme bavit o schváleném programu na období po VII. Sjezdu, tak úkoly v něm uvedené byly, a opět i do budoucího období jsou, v podstatě trvalého charakteru. Je to výčet činností, které má OSŽ svým členům zajišťovat a výčet dlouhodobých priorit, kterými se mají funkcionáři při svém rozhodování nebo vyjednávání řídit. A pokud se podíváte do cca 120stránkové zprávy o činnosti OSŽ za uplynulé období, z jejího obsahu lze po mém soudu oprávněně usuzovat, že OSŽ schválený program plnilo.
Nebude OSŽ v dalším období poněkud chybět osoba Vladislava Vokouna?
S Vladislavem Vokounem spolupracuji řadu let a musím říct, že si této spolupráce velice cením. Proto jsme také velmi rád, že jsme se dohodli na vhodné formě jeho dalšího působení v centrále OSŽ. Také bych rád připomněl, že Vladislav Vokoun i po ukončení působení v roli prvního místopředsedy OSŽ dále pokračuje ve významné funkci člena dozorčí rady Českých drah, kde byl zvolen jako zástupce zaměstnanců na kandidátce OSŽ.
Na co jako znovuzvolený předseda zaměříte nyní největší důraz?
O prioritách OSŽ pro nadcházející období jsem hovořil už ve svém předvolebním vystoupení a jsou také zachyceny v přijatém programovém prohlášení. Zjednodušeně lze říci asi tolik, že ve většině agend trvalého charakteru, jako jsou právní poradenství a pomoc členům, poskytování dávek z podpůrného fondu, školení, činnosti v oblasti BOZP, organizace sportovních akcí atd. budeme pokračovat a soustředíme se také na úspěšné dokončení projektů rozjetých v uplynulém období, jako jsou projekty v oblasti digitalizace činnosti OSŽ a přestavby rekreačních kapacit.
Jinak samozřejmě vzhledem k prudkému nárůstu spotřebitelských cen a také výraznému růstu některých nákladů u zaměstnavatelů v naší působnosti máme před sebou určitě obtížné jednání jak na úrovni Tripartity tak jednotlivých zaměstnavatelů o problematice odměňování nebo možnostech tlumení dopadu vysoké míry inflace na hospodaření domácností. Aktuálně se nyní ještě například zabýváme také problematikou negativního dopadu novelizace nařízení vlády o pracovní době zaměstnanců dopravě z konce minulého roku na dojíždění a odpočinek zaměstnanců, kdy je třeba na úrovni ministerstev dopravy a práce a sociálních věcí nalézt vhodný způsob řešení potíží zejména v železničních stanicích, kde je noční přerušení provozu delší než 6 ale méně než 7 hodin.
Mezi delegáty sjezdu byly slyšet i názory, že OSŽ zapomnělo stávkovat. Jaký máte obecně názor na stávku na železnici? Mělo by se stávkovat například za režijní výhody?
Stávka je obecně vhodný nástroj v případě, kdy dotčený zaměstnavatel nemá na trhu významnější konkurenci, jelikož v opačném případě se i případná úspěšná stávka může v krátké době stát oním pověstným Pyrrhovým vítězstvím. Hrozí totiž, že z pohledu zákazníků či objednatelů služeb bude firma, jejíž zaměstnanci stávkují, vnímána jako méně spolehlivá, což pochopitelně konkurenční společnosti mohou velmi účinně využít při soutěžích o získání zakázek. Z tohoto pohledu se i situace na železnici od doby pětidenní železniční stávky v roce 1997 výrazně změnila, jelikož v pozici subjektu, jehož služby nelze získat od konkurence, je už dnes pouze Správa železnic. Domnívám se také, že právě toto povědomí o možných negativních zpětných dopadech stávek je jedním z hlavních důvodů, proč obecně v ČR odbory tento nástroj používají jen velmi výjimečně a snaží se většinou řešit věci vyjednáváním. Navíc mi přijde, že celkově se v ČR nálada ve společnosti posunula spíše v tom směru, že veřejnost je celkem ochotna vnímat přesvědčivě podané argumenty a poté akceptovat třeba i pro ně osobně výrazně nevýhodná opatření (například dopady úsporných opatření ve státním rozpočtu). Na druhé straně ale veřejnost nevnímá zrovna pozitivně, když se někdo domáhá byť třeba i oprávněných požadavků silou.
Pokud jde o režijní výhody ČD, tam je sice celkově nikdo neruší, narůstají ale potíže systémového charakteru při jejich udržování v měnících se podmínkách na železnici (obtížná domluva ČD s objednateli v případě brutto smluv při nabídkovém řízení). Tyto po mém soudu nejsou řešitelné hrozbami stávkou, ale spíše hledáním parterů k přenastavení celého systému jejich poskytování tak, aby tento lépe odpovídal podmínkám liberalizované české železnice, kde působí více dopravců a objednatelů. Například nějaká obdoba jednotných zaměstnaneckých jízdních výhod zaměstnanců v dopravě ve stylu Plzeňského kraje nebo zapracování zaměstnaneckého jízdného do SJT One Ticket by mohly být vhodnými způsoby pro vylepšení systému zaměstnaneckých slev do budoucna.
Hovořilo se také o působení OSŽ v rámci ASO. Jaký máte názor na tuto záležitost? Nemělo by zde být OSŽ více aktivní?
Hlavním přínosem členství v ASO je pro nás možnost osobní účasti funkcionářů OSŽ na jednáních v orgánech Tripartity, tj. možnost institucionalizovaného přímého jednání s členy vlády a nejvyššími představiteli zaměstnavatelských svazů o záležitostech, které jsou pro OSŽ důležité. Tento velmi důležitý benefit nám ASO přináší a proto členství OSŽ v ASO považuji za velmi přínosné.
Pokud občas slyším něco o nedostatečné aktivitě OSŽ v ASO, tak se spíš jedná o to, že o ASO není mnoho slyšet např. v televizním zpravodajství. Z mých dosavadních poznatků a zkušeností však vidím věc tak, že rozhodně neplatí jednoduché pravidlo v tom smyslu, že kdo je více v médiích či v televizi, ten toho také nakonec také více získá. Občas je tomu dokonce spíše právě naopak, neboť hlasitá medializace postojů a požadavků mimo jiné také spolehlivě mobilizuje k reakci všechny lidi, kteří vašemu záměru třeba zrovna dvakrát nefandí, což vám potom ve snaze o posazení vašich požadavků určitě nepomáhá.
Jak lze vyhodnotit zázemí, které sjezd vyžadoval, konkrétně ubytování, stravování a další záležitosti s tím spojené?
Na účastníky sjezdu určitě velice pozitivně působily reprezentativní prostory Kongresového centra, zejména potom působivá vyhlídka na panorama Prahy. Abychom však nezůstali jen u pochval, tak mezi účastníky sjezdu zaznívaly první den některé stížnosti na catering v tom smyslu, že spotřeba některých položek občerstvení se příliš nepotkávala s nabídkou, neboť některé rychle zmizely a jiné výrazně přebývaly a dále také na dlouhé večerní fronty u terminálů v hotelové restauraci, nebo potom na nedostatečně teplou vodu v některých pokojích.
K tomu bych si dovolil říci asi tolik, že v případě stravování rautového typu je vždy obtížné trefit se při odhadu množství jednotlivých položek do chuti zákazníků. Pokud se však týká front u terminálů a teplé vody, je asi trochu cítit, že hotel po téměř dvouletém období výrazného poklesu obsazení hotelovými hosty z důvodu pandemie covid-19 i přes viditelně aktivní přístup a snahu personálu ještě asi není zcela v potřebné kondici pro jednorázové odbavení velkého počtu klientů. Celkový dojem však i přes tyto dílčí nedostatky myslím můžeme hodnotit pozitivně.