Pod názvem „Udržitelné zemědělství z pohledu Zemědělského svazu ČR“ vystoupil na nedávné mezinárodní konferenci „Budoucnost evropského zemědělství“ předseda Zemědělského svazu ČR Martin Pýcha.

V úvodu svého vystoupení charakterizoval zaměření Společné zemědělské politiky (SZP) pro příští období v tom smyslu, že do svých principů implementovalo základní cíle Zelené dohody pro Evropu (European Green Deal), k nimž patří mimo jiné i udržitelné zemědělství. To potom Martin Pýcha rozčlenil na několika dalších témat. Prvním z nich je enviromentální udržitelnost, což můžeme chápat jako snahu vypořádat se změnou klimatu, s ochranou přírodních zdrojů a s podporou biologické rozmanitosti v EU.

Druhou oblastí je sociální udržitelnost, která je zaměřena na podporu venkovských komunit, a která rovněž umožňuje, aby zemědělství a lesnictví plnily důležité úkoly ve prospěch širší společnosti.

Třetí oblastí je ekonomická udržitelnost, kdy zemědělství a lesnictví mohou zemědělcům, správcům lesů, a Evropské unii jako celku, poskytovat udržitelný ekonomický prospěch.

Načež dodal, že Evropská komise dnes akcentuje především environmentální otázky, to je dosažení klimatické neutrality.

Poté Martin Pýcha přešel k charakteristice Zelené dohody pro Evropu neboli Green Dealu. Uvedl, že hlavním cílem Green Dealu je dosažení klimatické neutrality do roku 2050, což znamená, že pro splnění tohoto klimatického cíle, by mělo dojít k redukci skleníkových plynů do roku 2030 na úroveň 55 procent oproti roku 1990 a k dosažení klimatické neutrality do roku 2050. Pro tento cíl, to je snížení emisí skleníkových plynů, byl v EU, pod názvem Fit for 55, vyhlášen balíček opatření a právních úprav, které by měly zajistit dosažení tohoto cíle.

Martin Pýcha se v další části svého vystoupení věnoval i dalším cílům Green Dealu v agropotravinářském odvětví. Poukázal na to, že sem patří změna chování spotřebitelů, omezení pesticidů, hnojiv a antibiotik, zvýšení ploch ekologického zemědělství, změna propagace potravin, vyšší důraz na biopaliva, dále na značení výživových hodnot potravin pro spotřebitele (nutriscore či ekoscore), důraz na lepší využití obalů při balení potravin, recyklace a welfare zvířat neboli lepší životní prostředí pro hospodářská zvířata.

Načež dodal, že těmi nejdůležitějšími strategiemi, které Evropská unie v rámci Zelené dohody pro Evropu přijala, jsou dvě, a to Strategie Farm to Fork (Z farmy na vidličku) a Strategie pro biodiverzitu.

Martin Pýcha dále hovořil o tom, jaké jsou vazby mezi zemědělstvím a snahou o snížení skleníkových plynů.

Prohlásil, že zemědělské, lesnické a další využití půdy v celém světě se podílí na tvorbě asi 23 % celkových čistých globálních emisí skleníkových plynů. Přitom zemědělství v EU-28 je, podle údajů z roku 2015, zodpovědné za 9,58 % celkového objemu produkovaných skleníkových plynů, přičemž asi 5 % pocházelo ze sektoru živočišné výroby. Pokud jde o další světadíly, tak v případě Asie je to 44 %, Latinské Ameriky 17 % a Afriky 15 %.

Také v oblasti zemědělství EU se významně redukovaly emise skleníkových plynů. V období 1990–2016 to bylo o více než 22 %, zatímco v USA vzrostli objem skleníkových plynů o 6 %, v Brazílii o 47 % a v Číně o 24 %.

Zároveň dodal, že například v EU připadá na jeden litr vyprodukovaného mléka průměrně 1,3 kg emisí CO₂, zatímco ve světě průměrně 2,4 kg.

Pokud jde o Českou republiku, celkové emise skleníkových plynů v sektoru zemědělství poklesly o 48 %, oproti roku 1990, přitom mají cca jen 7procentní podíl na emisích skleníkových plynů.

Současně neopomněl uvést, že také došlo i ke snížení emisí metanu, a to o 21 % a u enterické fermentace, což je přirozená součást trávicího procesu u přežvýkavců, o 22 %.

Poté Marin Pýcha přešel k hodnocení dopadů strategie Farm to Fork a Strategie pro biodiverzitu.

V této souvislosti zdůraznil, že návrhy Komise týkající se strategií „Farm to Fork“ a „Biodiversity“ byly zveřejněny bez jakéhokoli posouzení dopadů na zemědělskou produkci, na ceny, na obchodní bilanci, na zabezpečení potravin. Přitom cílem těchto strategií je řešit problémy biodiverzity, degradace půdy, znečištění vod. Což by si, za normálních okolností, vyžádalo vypracování dopadů těchto strategií na zemědělství a potravinářství.

Poté vysvětlil hlavní nástroje Strategie Farm to Fork. Patří k nim redukce pesticidů o 50 %, redukce hnojiv o 20 %, převod 10 % zemědělské půdy mimo produkci a zvýšení půdy v režimu ekologického zemědělství na 25 procent.

Podle Martina Pýchy se během doby, to je již v loňském roce a letos, ukázalo, že přece jenom vznikla řada odborných studií, která se snažila nastínit praktické dopady Green Dealu do zemědělství a potravinářství. Jako první představil loňskou studii amerického ministerstva zemědělství (ERS/USDA), jako druhou studii, kterou zpracovalo Společné výzkumné středisko Evropské komise (JRC), třetí byla studie univerzity z Wageningemu, čtvrtou univerzity v Kielu, pátou byla zpráva charitativní organizace Oxfam a šestou v pořadí byly další dílčí reakce jednotlivých organizací.

Pokud jde o studii amerického ministerstva zemědělství, tak, podle ní, by došlo ke snížení zemědělské produkce EU o 12 – 15 %. Přitom by se zvýšily farmářské ceny zemědělských produktů o 17 %. Zároveň by se snížil vývoz potravin a zemědělských produktů, mimo EU, o 20 %, načež by následovalo zvýšení dovozu potravin, ze zemí mimo EU, o 2 %. Toto snížení zemědělské produkce a změn ve vývozu a dovozu potravin, by vedly ke snížení hrubého příjmu zemědělců o 16 %.

V případě studie zpracované Společným výzkumným střediskem EK (JRC) by se u obilovin projevil pokles produkce o 15 %, plocha by se snížila o 4 % výnosy by poklesly o 11 %. U zeleniny by nastal pokles o 12 8 s tím, že by rovněž poklesly i výnosy zemědělců. Objem produkce masa by se snížil o 14 % a dodávky syrového mléka na trh by klesly o 10 %. Pokud jde o obchodní bilanci, u obilovin by se zvýšil jejich dovoz o 39 % a jejich vývoz by se snížil o 38 % s tím, že ceny dováženého obilí by stouply.

Výsledkem těchto změn by bylo, že Evropská unie by byla na světovém trhu méně konkurenceschopná. Konkrétně by se to projevilo ve zhoršení čisté obchodní pozice s ovčím a kozím masem (dovoz z Austrálie), dále v poklesu vývozu vepřového masa z EU o 77 % a ve zvýšeném vývozu syrovátky, k němuž by došlo vlivem poklesu poptávky v EU.

Značně by se snížil i příjem zemědělců – v odvětví obilovin by to bylo o 26 %, u zeleniny a trvalých plodin o 5 %, přičemž kvůli vyšším nákladům by vzrostla jejich cena o 15 %. U hovězího masa by došlo k poklesu příjmů zemědělců 126 %, u vepřového masa o 129 % a u drůbežího masa o 83 %.

Studie JRC dále předpokládá, že emise skleníkových plynů by se snížily o 20 % do roku 2030 a u metanu a oxidu dusného by došlo ke snížení o 14,8 %. Ovšem, jak studie dále upozorňuje, 2/3 snížených emisí budou převedeny do zbytku světa, a to v důsledku zvýšení emisí v regionech mimo EU.

Největším přínosem, podle této studie, by bylo využívání krycích plodin, přesné zemědělství a technologie s variabilní aplikací.

Poté Martin Pýcha představil studii univerzity z Wageningenu, která uvádí, že návrhy Komise by znamenaly ztráty výnosů až o 50 %, přitom dopady na výnos u plodin na orné půdě jsou srovnatelné s dopady studie JRC a u trvalých kultur jsou vyšší. Studie dále předpovídá i nárůst čistého dovozu kukuřice, řepky a citrusů, zároveň i pokles čistého exportu, tj. oliv, vína a chmele. Načež se ve studii dále uvádí, že odhadovaná úroveň výnosu ekologické produkce bude o 7 % až o 54 % nižší ve srovnání s konvenční. Takže, negativní dopad na hodnotu produkce bude činit až 140 mld. EURO.

Studie univerzity v Kielu přitom vypovídá o tom, že strategie Farm to Fork není účinná proti změně klimatu, přitom dojde ke snížení skladování CO₂ v odvětví LULUCF (tj. zahrnutí emisí skleníkových plynů a jejich pohlcování v důsledku využívání půdy) v EU o 50 milionů tun. Následovalo by přemístění výroby z EU do třetích zemí, což by vedlo k dalším emisím skleníkových plynů ve výši 54,3 milionu tun CO_2.

Pokud jde o zprávu charity Oxfam, ta konstatuje, že by k naplnění klimatické neutrality do r. 2050, mělo dojít prostřednictvím regenerace lesů. Ovšem, jak studie dále ukazuje, dosažení „čisté nuly“, tedy klimatické neutrality, do roku 2050 by vyžadovalo vysazení nejméně 1,6 miliardy hektarů nových lesů, což je pětinásobek rozlohy Indie. V Evropské unii by to znamenalo zalesnění dodatečných 30 až 90 milionů hektarů půdy, to je až polovinu zemědělské půdy v Evropě. Důsledkem těchto opatření by bylo zvýšení cen potravin až o 80 %.

Takže, po tomto seznámení účastníků konference se závěry jednotlivých odborných studií o dopadech Green Dealu, to je strategie Farm to Fork a Strategie pro biodiverzitu, do evropského zemědělství a potravinářství, Martin Pýcha udělal celkové shrnutí všech těchto poznatků.

Pokud jde o ekonomické dopady, ukazuje se, že výrazné propady produkce povedou ke značnému zvýšení nákladů na zemědělskou produkci a tím i ke zhoršení konkurenceschopnosti evropských zemědělců. To, ve svých důsledcích povede ke zvýšení protekcionismu a tím i ke vzniku konfliktů s dalšími zeměmi.

V případě sociálních dopadů dojde ke zvýšení cen potravin pro spotřebitele, což povede ke snížení jejich kupní síly. Zároveň zhoršení ekonomiky hospodaření povede ke snížení příjmů zemědělců. To by poté vedlo i k sociální a politické nestabilitě společnosti. Zároveň by se tyto dopady Green Dealu projevily i v tom, že by mnoho zemědělců skončilo se svojí prací v zemědělství.

V další části svého vystoupení Martin Pýcha prezentoval pohled Zemědělského svazu ČR na pojem udržitelnosti v zemědělství. V podstatě jde o to, že je zapotřebí zajistit rozumnou vyváženost ekologických a ekonomických opatření a postupů, a to s ohledem na sociální aspekty dané problematiky.

Pokud jde o ekologickou udržitelnost, ta se týká otázek zabezpečení kvality půdy, zabránění eroze půdy, to znamená zajištění dostatku živin ve formě organické hmoty. Dalším významným faktorem je řešení otázky zadržování dostatku vody v krajině, zavádění meliorací apod. Spadá sem i dosažení uhlíkové neutrality. Dále podpora lokálním produktům, ale při zachování živočišné výroby.

V rámci svého výkladu o ekologické udržitelnosti, Martin Pýcha hovořil o možném poklesu biodiverzity, k čemuž napomáhá omezení rozlohy zemědělské půdy zástavbou. Připomněl, že by se ovšem neměla omezovat výsadba jedné plodiny, ale plodiny střídat pásově. Tím vznikne druhově bohaté pokrytí orné půdy. Zároveň podpořil tvorbu krajinných prvků na základě výnosových map. Podle něho by bylo přínosem i nedanění ostatní plochy. Podle něho svůj význam má i omezení přípravků na ochranu rostlin. Neopomněl se zmínit i welfare zvířat, tedy jejich životním prostředí. Podpořil také investice do nových technologií.

Ekonomická udržitelnost, podle Martina Pýchy, rovněž znamená rovné podmínky v rámci Společné zemědělské politiky a současně i pečlivé zvážení dopadů nastavení SZP. Podle něho by měly být dováženy pouze ty potraviny, které plní stejné podmínky produkce (uhlíkové vyrovnání, ale i stejné povinnosti u welfare, atd.). Potřebná je i podpora lokální ekonomiky, což znamená i vyjasnění si otázky zajištění prodeje lokálních potravin v supermarketech a hypermarketech obchodních řetězců. V této souvislosti Martin Pýcha poznamenal, že řada zemědělců volá i po omezení slevových akcí, při nichž se prodává až 60 % základních potravin.

Pokud jde o sociální udržitelnost, je to otázka společenské smlouvy. Načež připomněl, že Green Deal bude znamenat značný propad v příjmech zemědělců, což se negativně odrazí i v životě celé společnosti na venkově. Proto Zemědělský svaz ČR požaduje, aby, na základě znalostí dopadů, byly připraveny sociální programy a zároveň s tím i vzdělávací programy. Protože, v souvislosti s modernizací, automatizací a digitalizací rostou požadavky na odborné znalosti lidí, kteří v současné době pracují v zemědělství.

V závěru Martin Pýcha konstatoval, že Zemědělský svaz ČR souhlasí s cílem zaměřit se na udržitelnosti zemědělství. Je ale nezbytné zpracovat komplexní posouzení dopadů návrhů EK a zvážit, zda předkládané nástroje k dosažení stanovených cílů jsou správné. Podle vedení Zemědělského svazu ČR musí být komplexní a nezávislý na politickém tlaku. Načež zdůraznil, že zemědělci chtějí realistické nástroje, které neznamenají ztrátu konkurenceschopnosti a produkce.

Vánoční zemědělská videokonference

Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče ČR se obrátil na ministryni práce a sociálních věcí Janu Maláčovou a ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha kvůli příplatku za práci ve ztíženém pracovním prostředí pro zaměstnance, kteří pracují na tzv. covidových odděleních. Požádal je o podporu upřesňující změny v příslušném nařízení vlády a zároveň jim zaslal návrh znění tohoto upřesnění.

Než k potřebné změně nařízení vlády dojde, požádal odborový svaz ministryni Maláčovou o vydání výkladového stanoviska Ministerstva práce a sociálních věcí.

__________________

V Praze dne 6. 12. 2021

Vážená paní ministryně,
dovoluji si na Vás obrátit se v záležitosti příplatku za práci ve ztíženém pracovním prostředí pro zaměstnance, kteří pracují na tzv. covidových odděleních. Na Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče ČR se stále častěji obracejí odborové organizace a zaměstnavatelé, zda zaměstnancům pracujícím s pacienty nakaženými onemocněním COVID-19 náleží příplatek za práci ve ztíženém pracovním prostředí.

Příplatek za práci ve ztíženém pracovním prostředí upravuje ust. § 117 a § 128 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále zákoník práce). Vymezení ztíženého pracovního prostředí pro účely odměňování a výši příplatku je dále upraveno v § 6 nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí (dále nařízení vlády). Ačkoliv je práce na tzv. covidových odděleních pro zaměstnance fyzicky i psychicky velmi náročná, kdy zaměstnanci nosí celotělové ochranné obleky, používají ochranu dýchacích cest i obličejové štíty, dennodenně se setkávají s nejtěžšími případy nákazy onemocnění COVID-19 a vystavují se případnému riziku nakažení, tak z § 6 nařízení vlády však bohužel výslovně nevyplývá, že se vztahuje na výkon práce v prostředí, ve kterém zaměstnanci pracují s virem SARS-CoV-2 a jeho genetickými mutacemi.

Někteří zaměstnavatelé svým zaměstnancům za jejich práci na tzv. covidových odděleních příplatek za práci ve ztíženém pracovním prostředí vyplácejí, jiní se však obávají, že by mohli být zřizovatelem nařčeni z nehospodárného využívání finančních prostředků a příplatek proto zaměstnancům raději vůbec nevyplácejí. Z uvedených důvodů považujeme současnou právní úpravu vymezení ztíženého pracovního prostředí ve smyslu práce na tzv. covidových odděleních s pacienty nakaženými onemocněním COVID-19 v praxi za nedostatečnou.

Vážená paní ministryně, chtěli bychom Vás požádat o zapojení se do řešení výše popsané problematiky tak, aby bylo zcela jednoznačné, že zaměstnancům za práci na tzv. covidových odděleních vzniká nárok na příplatek za práci ve ztíženém pracovním prostředí. Navrhovali bychom proto do textu § 6 odst. 2 písm. h) nařízení vlády, mezi taxativně vyjmenované biologické činitele, jejich zdroje a přenašeče doplnit výslovně i virus SARS-CoV-2 a jeho genetické mutace, a to následovně: V § 6 odst. 2 se na konci textu písmene h) doplňují slova „,virus SARS-CoV-2 a jeho genetické mutace“… Daná úprava by podle nás v praxi odstranila nejasnosti, zda zaměstnancům na tzv. covidových odděleních náleží příplatek za práci ve ztíženém pracovním prostředí.

Vážená paní ministryně, s ohledem na mimořádné nároky, které jsou na zaměstnance ve zdravotnictví a v sociálních službách kladeny v současné již několikáté vlně epidemie COVID-19, s ohledem na zájem na stabilitě personálního zajištění a zajištění odpovídající kvalitní péče o pacienty, si na Vás dovolujeme apelovat, aby zaměstnancům pracujícím s pacienty nakaženými onemocněním COVID-19 byl na základě právní úpravy zaměstnavateli přiznán příplatek za práci ve ztíženém pracovním prostředí.

Vážená paní ministryně, do doby, než by byla přijata námi výše navrhovaná právní úprava, bychom od Vás velmi uvítali alespoň výkladové stanovisko Ministerstva práce a sociálních věcí v záležitosti vyplácení příplatku za práci ve ztíženém pracovním prostředí zaměstnancům, kteří pracují na tzv. covidových odděleních.

Vážená paní ministryně, předem Vám velmi děkujeme za Vaše zapojení a vyjádření se k výše uvedené problematice.

S pozdravem
Bc. Dagmar Žitníková
předsedkyně OSZSP ČR

 

Pod názvem „Budoucnost evropského zemědělství 2021“ se ve středu 1. listopadu 2021 uskutečnil v Praze již třetí ročník mezinárodní konference, kterou zorganizovala skupina Identita a demokracie Evropského parlamentu (EP). Cílem konference bylo sdělit širší zemědělské a potravinářské veřejnosti u nás, jaké dopady přinese do zemědělství jak celé EU, tak i a jednotlivých členských zemí, nová Společná zemědělská politika na léta 2021-2027, která obsahuje základní principy Zeleného údělu (Green Deal). Podstatou této nové strategické koncepce Evropské unie je totiž zabránit postupnému oteplování planety Země, a to prostřednictvím dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050.

Konferenci zahájil a současně moderoval člen a koordinátor Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova Evropského parlamentu Ivan David. Uvedl, že přes několika týdny byl dovršen proces schválení nové Společné zemědělské politiky na léta 2021-2027. Načež dodal, že podstatnou novinkou je přizpůsobení zemí EU tzv. boji ta klimatickou neutralitu. Přičemž odpovědnost za tuto linii byla, do jisté míry, svěřena členským státům EU. Ty mají připravit vlastní strategické plány, které budou samozřejmě předmětem kontroly ze strany Evropské komise.

Podle něho se do nové Společné zemědělské politiky prolínají hlavní principy koncepce Zeleného údělu (Green Deal), který obsahuje řadu konkrétních strategií, které vytyčují řadu změn v různých oblastech ekonomiky i života společnosti. Pokud jde o zemědělství k těm nejdůležitějším patří strategie Farm to Fork (Z farmy na vidličku nebo také Od zemědělce ke spotřebiteli) a Strategie pro biodiverzitu. K tomu je nutné připočítat i další strategii, která je zaměřena na enviromentální hledisko.

Ivan David dále konstatoval, že evropští zemědělci se musejí potýkat s přísnými normami. V EU je například zakázáno podporovat hmotnostní přírůstky růstovým hormonem. Přitom ale EU prohrála arbitráž kvůli dovozu hovězího masa s růstovým hormonem z USA. Druhým příkladem jde Kanada, která do EU vyváží čočku, ačkoliv je povolen postřik glyfosátem ještě 4 dny před sklizní. Aby Kanada mohla takovou čočku vyvážet do Evropy, byly unijní normy v roce 2012 zvýšeny stonásobně. Ivan David dodal, že v tomto mezinárodním obchodu mezi jednotlivými zeměmi světa je Světová obchodní organizace silnějším partnerem a své normy, které nejsou tak přísné, vnucuje nutí Evropské unii.

Dalším příkladem vnucování jiných zahraničních norem do evropské legislativy bylo i nedávné jednání Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova EP, kdy přítomní experti a zástupci Komise důrazně doporučovali přehodnocení právních norem EU v oblasti genových manipulací. Přitom genové manipulace se dnes intenzivně uplatňují v Číně a USA. Přitom výzkum genových manipulací je v EU drasticky omezen. Navíc, propagátoři Zeleného údělu při tomto jednání prokázali neznalost problematiky zemědělství. Protože jsou proti hnojení nejen syntetickými hnojivy, což berou za své čeští zemědělci, ale i proti hnojení chlévskou mrvou a kejdou, což naopak naši zemědělci uplatňují. Navíc, doporučují nechávat půdu ležet ladem. Dokonce se u jednoho z nich objevil i návrh na zákaz orby.

Další nesmyslnou myšlenkou je, podle Ivana Davida, prosazování omezování konzumace masa, zejména hovězího, a to pro neúměrnou spotřebu vody, krmiv a metanu. Tyto názory propagátorů ozelenění naší planety se odrážejí i v jejich požadavcích na změnu zvyklosti evropských obyvatel ve stravování.

V závěru svého vystoupení Ivan David zdůraznil, že v následujících letech hrozí obyvatelů EU zejména růst cen potravin a současně i zhoršení jejich kvality. Poznamenal, že zemědělcům nastanou ekonomické potíže, protože do EU budou proudit dovozy potravin ze zemí mimo EU, a to za dumpingové ceny.

„Člověk působí extrémy klimatu likvidací oběhu vody – náprava je možná“ – pod tímto názvem přednášky vystoupil Jan Pokorný, ředitel společnosti ENKI, o.p.s., který uvedl, že člověk odlesňuje a odvodňuje krajinu, aby mohl zemědělsky hospodařit. Zemědělská produkce, podle něho, umožňuje rozvoj měst, jejich urbanizaci.

Na konkrétních příkladech Jan Pokorný dokumentoval, jak člověk mění krajinu, a to díky sluneční energii. Podle něho na skleníkovém efektu v atmosféře nehraje roli oxid uhličitý (CO₂₎, ale kolik je vodní páry ve vzduchu. Protože je to právě vodní pára, která má zásadní vliv na tvorbu klimatu. Přičemž její množství v atmosféře je spíš závislejší na teplotě vzduchu než na vodních výparech z vegetace. Praxe ukazuje, že je to právě člověk, který ovlivňuje množství vodní páry v atmosféře, a to například zemědělci tím, jaký druh plodiny má zasetý na poli. A také to, jestli je ta půda mokrá či suchá. Je to právě slunce, které když svítí, ohřeje podložku půdy. Tím se ohřívá vzduch, načež zvyšující se teplota vzduchu přispívá k tomu, že se voda, ve formě páry, vytahuje ze země nahoru, do atmosféry. Podle něho je to člověk, který svými hospodářskými zásahy ovlivňuje tvorbu mraků. Přičemž ale člověk atmosféru neohřívá, neboť je to slunce, které svými paprsky ohřívá zemi a od ní stoupá teplota v atmosféře.

Jan Pokorný se rovněž zabýval otázkou udržení vody v krajině. Na konkrétních příkladech ukázal metody a způsoby, jak toho dosáhnout. Přičemž, na závěr svého vystoupení neopomněl připomenou roli nejvýznamnějšího českého rybníkáře Jakuba Krčína, který utvářel krajinu vybudováním soustavy rybníků v jižních Čechách. Načež dodal, že právě to, co člověk dělá s vodou na zemském povrchu, ovlivňuje krajinu, nikoliv tedy výskyt CO₂, jak si někteří lidé i u nás myslí.

Pod názvem přednášky „Příprava Strategického plánu SZP na období 2023-2027 v České republice“ byl název přednášky, kterou zpracovaly a s níž seznámily účastníky konference, pracovnice odboru přímých plateb Ministerstva zemědělství ČR Kateřina Bělinová a Alena Kubů. Účastníci konference se mimo jiné dozvěděli, že strategický pln je základním nástrojem, který mimo jiné definuje těchto devět strategických cílů: Zajištění příjmu zemědělců, zvýšení konkurenceschopnosti, zlepšení v hodnotovém řetězci, aktivity spojené se změnou klimatu, ochranu životního prostředí, ochranu krajiny a biodiverzity, podporu generační obměny, podpora zaměstnanosti a místního rozvoje, ochrana kvality potravin a zdraví zvířat. Zároveň byl stanoven desátý, průřezový cíl, a to je modernizace odvětví podporou a sdílením znalostí, inovací a digitalizace.

Další důležitou informací bylo i to, v jakém stadiu je proces schválení strategického plánu České republiky Evropskou komisí. Protože každý strategický plán, než je odeslán Komisi k projednání a ke schválení, musí projít předběžným hodnocením. Tato hodnocení v současné době probíhají již ve své poslední fázi. Předložený koncept strategického plánu byl prokonzultován v 25 odborných skupinách. Na základě připomínek z těchto skupin se strategický plán nyní upravuje.

V závěru přednášky zaznělo, že Česká republika má předložit strategický plán do 31. prosince 2021 Evropské komisi. Tento termín by měl být, podle pracovnic ministerstva zemědělství, dodržen. Potom Českou republiku čeká oficiální konzultace s Evropskou komisí. Ta by měla do tří měsíců vyjádřit své oficiální připomínky. Půjde-li vše dobře, tedy další konzultace a jednání, dá se předpokládat, že strategický plán České republiky bude sválen Komisí někdy ve 3. čtvrtletí příštího roku.

Ovšem, jak dále pracovnice ministerstva zemědělství uvedly, v této chvíli není strategický plán schválen odcházející vládu. Ta ho vzala jen na vědomí, ale přitom schválila výši národního kofinancování. Ovšem, podle oficiálního postupu EU, strategický plán může být schválen až poté, jakmile k němu vydá své stanovisko i české ministerstvo životního prostředí. Toto jejich stanovisko bude mít ministerstvo zemědělství k dispozici až na jaře příštího roku. Pravděpodobně touto dobou, by mělo dojít i ke schválení strategického plánu novou vládou.

„Současná zemědělská problematika a udržitelný rozvoj ve výrobě potravin“ byl název vystoupení předsedy Odborového svazu pracovníků zemědělství a výživy – Asociace svobodných odborů ČR Bohumíra Dufka, který je, za Českou republiku a odbory, zároveň i členem Evropského hospodářského a sociálního výboru, tedy poradního orgánu Evropské komise.

V úvodu svého vystoupení Bohumír Dufek uvedl, že, jako předseda zemědělských odborů, je zásadně proti zastropování přímých plateb na hektar. Podle něho totiž výrazně poškodilo české zemědělce, a to tím, že to znevýhodňuje a znesnadňuje hospodářskou soutěž v zemědělství a při výrobě potravin. Načež dále poznamenal, že diskuse o Společné zemědělské politice se v Evropském parlamentu převrátila do polohy boje o co nejvyšší dotace a co největší vliv na zemědělském trhu EU. Zároveň poznamenal, že od v stupu České republiky do EU v roce 2004, je vidět, jak se za uplynulá léta postupně snížil podíl českého zemědělství a českých potravin na tuzemském trhu ve prospěch zahraničních dodavatelů. Výsledkem této politiky řetězců potom je značný pokles soběstačnosti České republiky v základních potravinách. Například u vepřového masa to činí jen 45 procent.

Tato situace přirozeně souvisí s obrovským tlakem zahraničních obchodních řetězců na české zemědělce, kteří mají velice ztížené podmínky, aby se jejich produkty dostaly na pulty prodejen těchto obchodních řetězců. Přitom peníze, které tyto řetězce u nás vydělávají, odtékají, bez zdanění, do zahraničí. V té souvislosti Bohumír Dufek rovněž poukázal na svůj nedávno zveřejněný článek „Pravda o obchodních řetězcích“, kdy obchodní řetězce argumentují tím, že v České republice fungují s velice nízkými maržemi. Toto tvrzení předseda zemědělských odborů odmítl s tím, že cenové návrhy tuzemských dodavatelů se v letošním roce, ve srovnáním s předchozím rokem, vůbec nezměnily, a přitom cena potravin pro spotřebitele v těchto prodejnách roste. Dokumentoval to i konkrétními údaji. Například řetězec Globus ČR, v.o.s., měl v loňském roce obrat 24 miliard korun. Řetězec Kaufland, v.o.s., si v roce 2019 vyplatil a převedl do zahraničí zisk ve výši 2,1 mld. Kč. Načež dodal, že rozhodně nejsou chudé organizace, a přitom svojí obchodní politikou likvidují české zemědělce.

Bohumír Dufek se také věnoval otázce prosperity a efektivnosti českého zemědělství a dalším otázkám. Mimo jiné i otázce mezigenerační výměny v zemědělství, což se u nás týká mladých zemědělců a v západoevropských zemích mladých farmářů. Pokud jde o jejich další podporu, dodal k tomu, že Česká republika připravuje čtyřikráte vyšší dotace, než jsou v sousedním Německu, by mělo u nás zabezpečit lepší postavení mladých zemědělců a malých firem.

Předseda zemědělských odborů rovněž uvedl, že by čeští zemědělci měli požadovat, aby se v rámci Evropské unie vyhlásila potravinová politika, která bude propagovat spotřebu potravin. Konkrétně, aby se potraviny spotřebovali v té zemi, v tom místě, kde se vyrobí. Zdůvodnil to i tím, že uhlíková stopa, která vzniká přesunem potravin napříč Evropou, není opravdu zanedbatelná. Načež dodal, že nelze snižovat výskyt CO₂ v přírodě, a to snížením počtu kusů skotu kvůli metanu, který od nich uniká do ovzduší, jak to v současné době to požadují ekologičtí aktivisté.

Při této příležitosti se Bohumír Dufek neopomněl zmínit i o tom, že někteří rádoby ekologové chtějí uplatnit zákaz výroby umělého sněhu na horách. Přitom, právě sníh na horách dokáže udržet vodu v krajině, a to po delší dobu. Je to pro přírodu mnohem účelnější, než když veškerá voda od nás postupně odteče do moře. Zároveň odmítl tvrzení ekologických aktivistů, že jsou to právě zemědělci, kteří se podílejí na znečišťování životního prostředí. Další směřování Společné zemědělské politiky by, podle Bohumír Dufka, mělo být oproštěno od různých, nepodložených ekologických experimentů a výmyslů, které prosazují ekologičtí aktivisté, a kteří se je snaží prosadit do zemědělské výroby.

V závěru svého vystoupení Bohumír Dufek uvedl, že schválený dokument, to je Společná zemědělská politika, který prošel velkou diskusí v EU není příliš dobrý z toho hlediska, že nerespektoval tolik potřebné zájmy zemědělců. Dokument by měl být kvalitnější tím, že by zemědělcům měl vyjít mnohem více vstříc než ekologickým aktivistům.

Pokud jde o zemědělskou politiku nové vlády, která se nyní ustavuje, Bohumír Dufek věří, že vznikající vláda bude v tomto směru rozumná, a že nový ministr zemědělství pochopí v otázce zastropování plateb na první hektary, které určitá část malých zemědělců propaguje, tento propagovaný systém zastropování přímých plateb bude zrušen a bude nahrazen pro zemědělce přívětivější politikou. Jde totiž o to, že největší starosti zemědělců není vyprodukovat potraviny, ale prodat je na trhu.

Pod názvem „Dopad strategie Z farmy na vidličku na francouzské zemědělství“ vystoupil Philippe Chevallier-Chantepie, který je politickým poradcem ve Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova v Evropském parlamentu. V úvodu svého vystoupení charakterizoval dopady strategie „Z farmy na vidličku“ v tom smyslu, že citoval některé výsledky několika odborných studií, které se zabývaly dopady Zeleného údělu na evropské zemědělství. Znovu účastníkům konference připomněl, že uskutečněním těchto nových strategií by došlo ke snížení zemědělské výroby v Evropské unii a tím i ke snížení zisku farmářů. Vedlo by to ke snížení konkurenceschopnosti francouzských, potažmo evropských farmářů na světové trhu, zatímco jiné státy, mimo EU, nadále podporují svoji zemědělskou produkci. Načež poznamenal, že zemědělci a farmáři musí se musí bránit nekalé konkurenci.

Philippe Chevallier-Chantepie dále upozornil, že francouzský prezident Emanuel Macron v rámci EU razí myšlenku, aby se při výrobě potravin dodržovaly jejich platné standardy. Přičemž poznamenal, že právě kolem této otázky není ještě v EZ uzavřena debata. Podle něho je to příležitost, aby Francie, která bude od 1. ledna 2022 předsedat Evropské unii, tuto otázku položila na stůl. Poté uvedl, že to souvisí se zaváděním tzv. Nutri-Score, což je systém označování nutriční hodnoty na přední straně balení potravin. Zdůraznil, že grafické označování nutriční hodnoty potravin bude jedním ze zásadních bodů francouzského předsednictví EU.

Jde totiž, podle něho, o to, že je to určitá generalizace takto označovaných potravin, kdy je definována maximální spotřeba soli, tuku a cukru. Načež poznamenal, že Nutri-Score může být dobrou příležitostí jako pomůcka pro spotřebitele, ale zároveň se ukazuje, že to má negativní vliv na imaga u některých francouzských potravin. Poukázal na to, že právě francouzské potravinové produkty mají vysokou kvalitu, protože na trhu existují již 100 let. Mají svoje know-how, svoje stanovené a osvědčené výrobní postupy. Zároveň dodal, že francouzský ministr zemědělství Didier Guillaume již dal najevo, že možnost přezkoumání systému Nutri-Score by se měla udělat ještě, než celý systém vstoupí v platnost.

Načež se v této návaznosti věnoval i problematice snížení spotřeby červeného mas, jak razí v EU řada ekologických aktivistů. Tyto tendence je, podle něho, nutné odmítnout.

V závěru prohlásil, že Komise by měla v následujícím období předložit i hodnocení dopadů Zeleného údělu na zemědělství. Konstatoval, že kolem této otázky určitě bude živá diskuse, a to i s návrhy na změny předpisů. Poznamenal, že pravděpodobné tato diskuse neskončí pře volbami do Evropského parlamentu v roce 2024. Je to, podle něho, téma i pro nový E ropský parlament, který vznikne po volbách v roce 2024.

Josef Emanuel Faessler, výzkumný asistent pro výbory „Energie a průmysl“ a „Životní prostředí a klima“ v Evropském parlamentu se ve svém vystoupení zaměřil na téma „Transformace evropské energetiky“. V úvodu svého výkladu konstatoval, že s transformací energetiky začali v Německu již v roce 1999, kdy prvotním impulsem pro tyto změny se stal strach z klimatických změn. Podle něho v poslední době tyto tendence v Německu výrazně posílily a výsledkem je nová strategie, to je přechod k elektromobilitě. To je od spalovacích motorů k elektromobilům. Přitom poznamenal, tato změna týká i elektrického vytápění domů a bytů. Přitom, podle Josefa Faesslera, jen 20 % energie se v Německu vyrábí z alternativních zdrojů, zatímco 80 % vyrobené elektřiny je z ropy a uhlí. Ovšem, ústup od těžby uhlí a připravované odstavení šesti jaderných elektráren v příštím roce změní mix vyrobené energie, dodal německý expert na energetiku.

Ovšem, jak je to s alternativními zdroji energie, to je soláry a větrnými elektrárnami. Větrníků je, podle něho, v Německu dost. Táhnou se od Alp až po severní část německé pevniny u moře. Jenže, i v Německu mají dny, kdy nefouká vítr a elektrický proud neproudí do sítě. Pokud jde o soláry, i v tomto případě ne vždy svítí slunce. To v podstatě znamená nulovou energii z alternativních zdrojů v tyto dny.

Poté se Josef Faessler věnoval otázce, co by se stalo, kdyby přechod na elektromobilu dosáhl svého vrcholu. Pokud se v příštím roce odstaví jaderné elektrárny, nastane pro Německo problém, protože nebude k dispozici dostatečné množství elektrické energie z vlastních zdrojů. Elektřinu by potom museli dovážet od sousedů.

Náměty, které občas zaznívají, to je používat místo jádra vodík, zatím nejsou zcela reálné, protože projekt tohoto druhu by stál cca 400 mld. eur, jak naznačují předběžné výpočty.

Načež Josef Faessler dále konstatoval, že v Německu jezdí cca 50 milionů osobních automobilů. Kdyby byly nahrazeny elektromobily, tak by se v rámci ekonomického kalkulu musely vzít do úvahy tyto údaje. Při průměrné spotřebě 15 kWh na 100 km a při najetí cca 13.700 km ročně, by na provoz těchto elektromobilů německá společnost potřebovala 100.000 GWh. Přitom jedna jaderná elektrárna v Bavorsku vyprodukuje 10.000 GWh ročně. To by znamenalo mít k dispozici minimálně 1O bavorských elektráren. Takže, otázka zní, odkud by mělo Německo potom brát elektrickou energii? Pokud jde o spotřebu elektřiny nejde jen o elektromobily, ale i o domácnosti, služby, nemocnice a firmy.

Načež Josef Faessler k tomu dále dodal, že se určitě objeví ještě jeden vážný problém, a tím je skutečnost, že když v šest, sedm hodin večer lidé přijedou z práce domů, budou chtít nabít jejich elektromobil. Takže, v jeden okamžik budou téměř všichni nabíjet své elektromobily. Zvládne to stávající elektrická síť? Když se nad tím vším člověk zamyslí, tak otázka představy takto vysoce koncentrované elektromobility zní spíše iluzorně, poznamenal k tomu Josef Faessler.

Navíc, jde i o životnost baterií do elektromobilů. Ta po určité době skončí. Baterie je zapotřebí zlikvidovat, protože recyklovat se nedají. Prostě je to odpad. To bude, do budoucna, velký problém!

V závěru svého vystoupení se Josef Faesler i otázce výroby a spotřeby elektrické energie v EU i v jednotlivých členských zemích. Mezi problematické země patří například Španělsko, kdyby chtělo ukončit výrobu elektrické enegie z fosilních paliv. Rakousko má sice hodně vodních elektráren, ale dováží elektrickou energii z České republiky a z Německa. Rovněž Italie, ve špičkách, nevyrábí dostatek elektrické energie pro vlastní spotřebu. Přičemž poznamenal, že Německo má zatím dobrý energetický mix, který je založen na uhlí a jaderné energii, a tím je i nezávislý. Jenže, po zrušení jaderných elektráren, nebude Německo již vývozcem elektřiny, ale jejím dovozcem.

Gilles Lebreton, poslanec Evropského parlamentu, člen Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (AGRI) vystoupil s příspěvkem na téma „Evropské zemědělství pod hrozbou Green Dealu“. V úvodu svého vystoupení varoval před nebezpečím, jak je představuje Evropský zelený pakt. Konkrétně kritizoval evropskou strategii Farm to Fork, která je odnoží strategie Green Deal pro zemědělství. Nejprve prohlásil, že strategii „Z farmy na vidličku“ nelze zaměňovat s novou Společnou zemědělskou politikou EU, protože jde o dvě různé věci. Zatímco strategii odsuzuje, novou Společnou zemědělskou politiku podporuje, protože, podle něho, bude více respektovat národní suverenitu než bývalá, která loni skončila. Novinkou této nové Společné zemědělské politiky je zavedení národních Strategických plánů. To znamená, že každý členský stát EU si nyní může vypracovat vlastní strategický plán, v němž si svobodně určí národní priority své zemědělské politiky. Například Francie bude moci konkrétně podpořit Francouzské chovatele skotu, kteří se v současné době, podle Lebretona, nacházejí v obtížích.

Dále konstatoval, že poslanecká skupina Identita a demokracie ho pověřila svým zastupováním při jednáních vrcholných orgánů Evropského parlamentu. Byl jedním ze sedmi poslanců Evropského parlamentu, kteří vyjednávali evropské nařízení o národních strategických plánech. Zdůraznil, že se snažil co nejvíce zvýšit svobodu každého státu při stanovování své vlastní zemědělské politiky. Podle něho je výsledek přijatelný, neboť vytvoření národních strategických plánů umožňuje opětovnou nacionalizaci společné zemědělské politiky.

Novou společnou zemědělskou politiku také podporuje i z toho důvodu, že jejím cílem je obnovit přerozdělení evropské finanční pomoci ve prospěch rodinného zemědělství, na němž Francie velmi lpí. Za druhé ji podporuje i proto, že posiluje zvláštní podporu pro usazování mladých zemědělců na farmách, což je nezbytné pro zajištění převodu zemědělských podniků.

V neposlední řadě i proto, že reálně slaďuje zemědělství s ochranou životního prostředí. V této oblasti je její hlavní inovací vytváření ekologických režimů. Jedná se o postupy šetrné k životnímu prostředí, jako je ekologické zemědělství nebo výsadba živých plotů, které podléhají zvláštnímu financování. Tyto ekologické režimy jsou, podle něho, doprovázeny dvojí svobodou. Jednak svobodou každého státu zvolit si ekologické režimy, které chce ve svém národním strategickém plánu. Dále svobodou každého jednotlivce zavázat se či nezavázat se k ekologickým režimům, navrženým v národním strategickém plánu jeho státu.

Načež dále francouzský poslanec uvedl, že nová Společná zemědělská politika je ohrožena strategií Z farmy na vidličku (Farm to Fork), což je iniciativa Evropské komise. Jejím cílem je přimět evropské zemědělství k dodržování velmi ambiciózních enviromentálních požadavků. Přitom k tomu dodal, že je pro lepší ochranu životního prostředí. Proto také podpořil ekologické režimy. Nechce však, aby bylo francouzské zemědělství ohroženo ve jménu nerozumného pojetí ochrany životního prostředí. Bohužel právě to, podle něho, strategie Farm to Fork dělá. Její cíle jsou skutečně přehnané. Požaduje, aby evropské zemědělství do roku 2030 snížilo používání pesticidů o 50 %, používání antimikrobiálních látek pro hospodářská zvířata o 50 %, používání hnojiv o 20 %. Dále požaduje, aby se do roku 2030 ztrojnásobil podíl ekologického zemědělství ze současných 8 % na 25 %. V neposlední řadě požaduje, aby do roku 2030 bylo 10 % zemědělské půdy ponecháno ladem.

Tváří tvář těmto požadavkům, jak dále uvedl, si mnoho poslanců Evropského parlamentu, včetně poslanců skupiny Identita a demokracie, vyžádalo studii dopadů této strategie Farm to Fork na evropské zemědělství. Tuto studii zadala Komise a byla předložena v lednu 2021. Její výsledky jsou, podle Lebretona,  natolik alarmující, že ji Komise sedm měsíců tajila, což je skandální. Poslanci ji odhalili až v srpnu 2021, což je jediný měsíc v roce, kdy nezasedá Evropský parlament.

Dále si poslanec Lebreton položil otázku: Co říká studie? Z ní vyplývá, že v případě realizace strategie Farm to Fork poklesne evropská zemědělská produkce v průměru o 15 % a příjmy evropských zemědělců v průměru o 16 %. Studie dále dodává, že tyto ztráty neprospějí ani životnímu prostředí, protože Evropská unie bude nucena dovážet více mimoevropských zemědělských produktů, které nedodržují naše pravidla pro ochranu životního prostředí. Bude je dovážet, aby nahradila pokles zemědělské produkce.

Poslanec Lebreton dále konstatoval, že jiná studie z německé univerzity v Kielu předpovídá ještě katastrofálnější důsledky pro evropské zemědělství. Na svoji otázku, jak může Komise obhájit takovou smrtící strategii, si odpověděl, že je to proto, že Komise je pod vlivem nejradikálnějších ekologických lobby. Jejich nejhorlivějším představitelem je místopředseda Komise Frans Timmermans. Při projednávání nařízení o národních strategických plánech občas nahrazoval komisař pro zemědělství ve snaze vnutit nám ideologickou vizi ochrany životního prostředí. „Je to zelený ajatolláh, který si myslí, že chránit planetu znamená obětovat naše zemědělství,“ dodal Gilles Lebreton.

V další části svého vystoupení se poslanec Lebreton proti dalšímu z požadavků ekologických aktivistů, kteří požadují, aby občané jedli méně červeného masa, protože, podle nich, jde o přežité planety. Takže, zemědělci by měli radikálně snížit stavy dobytka. S tím, Gilles Lebreton nesouhlasí a odmítá tuto myšlenku.

Podle něho existuje i jiná ekologie, která je šetrnější k zemědělství, ale Komise ji přehlíží. Jak se nedávno osobně přesvědčil na jedné modelové farmě v Normandii, snižovat uhlíkovou stopu jde i díky metanizaci, která spočívá ve využívání kravského hnoje a jeho přeměně na bioplyn. Komisi ale tento způsob snižování uhlíkové stopy vůbec nezajímá. Podle něho je to škoda, protože tento proces umožňuje sladit ochranu životního prostředí se zachování stávajícího stavu dobytka.

V závěru svého vystoupení Gilles Lebreton zdůraznil, že strategie Farm to Fork je pro evropské zemědělství smrtelným nebezpečím. Proto poslanci, kteří hájí zájmy zemědělců, musejí udělat vše proto, aby Komisi zabránili v uskutečnění této strategie.

Dalšími řečníky té mezinárodní konference byli i představitelé a zástupci Agrární komory ČR (SK ČR). Jde o viceprezidenta AK ČR a předsedu Zemědělského svazu ČR Martina Pýchu, viceprezidenta AK ČR a předsedu Ovocnářské unie ČR Martina Ludvíka, člena představenstva AK ČR a generálního ředitele společnosti RABBIt Trhový Štěpánov Zdeňka Jandejska, členku Evropského hospodářského a sociálního výboru Jarmilu Dubravskou a dále o předsedu představenstva ZD Krásná Hora nad Vltavou Jiřího Zelenku a starostu obce Vernéřovice a chovatele ovcí Tomáše Havrlanta. Jejich příspěvky vydáme během několika dní samostatně.

Miroslav Svoboda