Pod názvem „Sociální dialog jako nástroj sociální ochrany zaměstnanců a prevence diskriminace na českém trhu práce“ se 29. září v Kongresovém centru Praha uskutečnila mezinárodní konference, kterou pořádala Asociace samostatných odborů (ASO). Cílem konference bylo poukázat na význam sociálního dialogu a kolektivního vyjednávání z hlediska ochrany práv a zájmů zaměstnanců v pracovním procesu.

Tomuto zaměření odpovídala i prezentace jednotlivých odborných studií, která přednesli pracovníci výzkumných ústavů, vysokých škol a dalších institucí, kteří se v rámci svých profesí tématikou pracovních vztahů a postavením zaměstnanců v pracovním procesu zabývají.

Předseda Asociace samostatných odborů Bohumír Dufek, který je za odbory členem Evropského hospodářské a sociálního výboru, což je poradní orgán Evropské komise, ve svém úvodním vystoupení přivítal účastníky konference i řadu pozvaných hostů z evropských odborových organizací, například zástupce maďarských odborů. Zároveň konstatoval, že zájem mezi odboráři, ale i dalšími odborníky, kteří se ve svých profesích touto tématikou zabývají, byl značný. Svědčí o tom, mimo jiné, i skutečnost, že průběh konference se byl překládán do pěti jazyků, to je pro ty, kteří se ke konferenci připojili on-line. Bohumír Dufek dále konstatoval, že v pořadí jde již o pátou konferenci na toto téma, kterou Asociace samostatných odborů pořádá.

Podle něho význam konference spočívá hlavně v tom, že ne vždy se daří sladit postoje zaměstnavatelů a podnikatelů s požadavky odborů v oblasti pracovních vztahů a výše odměn za vykonanou práci apod. Proto také Asociace samostatných odborů oslovuje pracovníky různých institucí a organizací, aby vypracovali studie, které pomohou vyjasnit si problémy, které mezi zaměstnavateli a zaměstnanci v oblasti sociálního dialogu a zejména kolektivního vyjednávání existují, a to především z důvodu, aby v rámci sociálního dialogu a kolektivního vyjednávání bylo dosaženo rozumného kompromisu.

Poté Bohumír Dufek uvedl, že jedním z hlavních požadavků odborů v rámci kolektivního vyjednávání je otázka dalšího navýšení platů a mezd a zajištění ochrany pracovník slušných pracovních podmínek zaměstnanců. Načež dodal, že druhým hlavním tématem kolektivního vyjednávání se v současné době stává i otázka bezpečnosti práce, to je vyvarování se pracovních úrazů či omezení možnosti onemocnění nemocemi z povolání.

Bohumír Dufek, který se jako předseda odborové centrály, pravidelně zúčastňuje jednání Rady hospodářské a sociální dohody ČR neboli tripartity, se v další části svého vystoupení věnoval současné společensko-ekonomické situaci v České republice. Zdůraznil, že další vývoj naší ekonomiky, ale i naší společnosti, bude ovlivněn určitou ekonomickou nestabilitou, která je dána především současným velmi výrazným růstem inflace, kterou nyní právě prožíváme, a která je k nám v podstatě dovezena ze zahraničí. Načež poznamenal, že odbory v současné době jednají s premiérem Andrejem Babišem o možnosti dalšího navýšení platů a mezd zdravotníků. Přičemž dodal, že odbory v rámci sociálního dialogu a kolektivního vyjednávání dávají na jednu misku vah otázku maximálního navýšení mezd a na druhou stranu otázku udržení zaměstnanosti. Své požadavky pečlivě vyvažují tak, aby dokázaly u zaměstnavatelů vyjednat rozumný kompromis.

Poté Bohumír Dufek omluvil premiéra Andreje Babiše, který měl na této konferenci vystoupit, s tím, že jeho pracovní program byl změněn kvůli návštěvě maďarského premiéra Viktora Orbána.

V předtočeném projevu premiér Andrej Babiš ocenil dlouholetý dialog vlády a odborů. Načež předsedovi Asociace samostatných odborů Bohumíru Dufkovi poděkoval za uplynulé čtyři roky jejich vzájemného sociálního dialogu, kdy se obě strany vzájemně respektovaly a dokázaly si vyslechnout názory té druhé strany.

Poté se předseda české vlády věnoval charakteristice současného vývoje české ekonomiky. Zdůraznil, že je zapotřebí udržet konkurenceschopnost našich firem s tím, že česká vláda nepřipustí pád do dluhové pasti. Načež dodal, že Česká republika je šestou nejméně zadluženou zemí EU. Podle něho se česká ekonomika nepotápí ke dnu. Naopak, vyzdvihl, že se životní úroveň našich občanů zvyšuje. V této návaznosti připomněl zrušení karenční doby a navýšení rodičovských příspěvků z 220.000 Kč na 300.000 Kč s tím, že by vláda ČR chtěla tuto částku zvýšit na 400.000 Kč.

Premiér A. Babiš dále konstatoval, že některé odborové svazy v současné době navrhují zkrácení pracovní doby. Pro vládu ČR je tento návrh těžko akceptovatelný. Zároveň uvedl, že například návrh Asociace samostatných odborů na zvýšení minimální mzdy na 16.500 Kč měsíčně, je realistický. Podle premiéra by to mohl být dobrý kompromis. Přitom dále připomněl, že došlo k nárůstu platů zaměstnanců veřejného sektoru, kteří toto navýšení platů potřebovali, to je učitelům a zdravotníkům.

Andrej Babiš se rovněž zmínil o tom, že na úrovni vrcholných orgánů EU se nyní jedná o stanovení evropské minimální mzdy, takže očekává, že by odbory přišly s nějakým konkrétním návrhem, jak by evropská minimální mzda, a v návaznosti i naše minimální mzda, měla vypadat s tím, že o tomto návrhu odborů by se potom jednalo v rámci tripartity.

Samozřejmě, že premiér Andrej Babiš hovořil i o jiných ekonomických tématech, ale v naší zprávě o průběhu konference jsme se soustředily na ty, které úžeji souvisejí s odborovou tématikou.

V další části konference ASO se ujali slova jednotliví autoři či spoluautoři odborných studií k tématu sociálního dialogu jako nástroje sociální ochrany zaměstnanců a prevence diskriminace na českém trhu práce.

Poté začala odborná část konference, v jejímž průběhu byl k řečnickému pultu pozván t člen Evropského hospodářského a sociálního výboru Jaroslav Ungermann, který je ekonomickým expertem Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) a zároveň i ekonomickým poradcem premiéra Andreje Babiše. Měl hovořit k odborné studii „Nové trendy v sociálním postavení zaměstnanců a jejich implementace do kolektivního vyjednává na podnikové úrovni“, jejímž je spoluautorem. Vzhledem k jeho zkušenostem z hlediska ekonomického a společenského vývoje v České republice je pochopitelné, že účastníkům konference doporučil, aby si studii, jejímž je spoluautorem, prostudovali ve sborníku a raději se věnoval charakterizování současného ekonomického a společenského vývoje u nás ve vazbě na další ekonomický vývoj v Evropě, potažmo ve světě.

Přičemž zdůraznil, že otázka sociálního dialogu bude v příštích několika letech velmi důležitá, neboť se sociální dialog bude odehrávat ve velmi složité ekonomické situaci.

Poté se zaměřil na otázku deficitu státního rozpočtu pro letošní rok, kdy konstatoval, že si nemyslí, že bude dosaženo schváleného schodku ve výši 500 mld. Kč, ale že schodek bude na úrovni 400 mld. Kč. To je, podle něho, doklad o tom, že naše země hospodaří s určitou rozvahou a odpovědností.

Dále prohlásil, že jednou z nejdůležitějších věcí, která se dotýká odborů, je otázka stanovení výše minimální mzdy. Připomněl, že jsou různé úvahy o tom, jak vysoko ji zvyšovat. Podpořil názor premiéra Andreje Babiše, že minimální mzda pro příští rok by se měla zvýšit na 16.500 Kč, neboť to odpovídá reálnému vývoji ekonomiky u nás.

Poté dodal, že se během posledních dvou let, díky covidové pandemii, projevily značné ekonomické rozdíly v jednotlivých regionech. Především se rozhodily mzdové relace mezi jednotlivými odvětvími a rovněž i mzdové tabulky v konkrétních společnostech a firmách. To, podle něho, není pro další ekonomický vývoj v naší zemi dobré. Přičemž poznamenal, že pokud se bude přidávat všem stejně, rozdíly v platech a mzdách mezi jednotlivými profesemi porostou. To může mít poté i negativní dopady na postavení těchto lidí v rámci firmy i jejich domácnosti.

Načež se Jaroslav Ungermann věnoval otázce nedostatku pracovních sil u nás. Dokumentoval to na skupině občanů 65+, kteří odcházejí do důchodu. Zhruba za 10 let, podle něho, bude nám v ekonomice chybě cca 280.000 lidí, kteří odejdou do důchodu. Přičemž nejhorší je to, že každým rokem u nás ubývá z pracovního procesu 50.000 lidí, kteří odcházejí do důchodu. Z toho plynou výrazné potíže české ekonomiky, které nás čekají. Proto také Česká republika musí změnit strukturu ekonomiky, ale to nelze učinit za pět let. To je dlouhodobější vývoj.

Východiskem, podle něho, je hledat dodatečné pracovní síly. Tedy zejména zahraniční pracovníky, protože oni jsou schopni pokrýt pracovní místa v těch profesích, které již čeští zaměstnanci nechtějí dělat. V této souvislosti odmítl názory některých odborových svazů, že zahraniční agenturní pracovníci, tím že pracují na nižší mzdy než ti tuzemští, snižují cenu práce u nás. Podle něho je to falešný argument. Poukázal znovu na to, že Češi tyto manuální práce dělat nechtějí. Většinou jde o sezónní práce, ať již v zemědělství, při česání ovoce, případně i ve stavebnictví. Podle něho je zapotřebí si, že i tito zahraniční pracovníci pracují tak, aby se naši lidé měli dobře. Vždyť také platí sociální a zdravotní pojištění, které odvádějí státu či zdravotním pojišťovnám.

Jaroslav Ungermann dále nastolil ještě jeden vážný problém – to je prodloužení aktivního věku lidí, kteří chtějí dále pracovat a nechtějí odejít do důchodu. Uvedl, že těmto lidem se zvýší důchod o 0,4 procenta za rok, což u průměrného důchodu činí cca 80 Kč měsíčně. To se lidem nevyplatí. Podle něho by tito lidé měli dostat více, a to i za tu cenu, že by nepracovali pět dní v týdnu, ale například jen dva či tři dny. Jim by zvýšil výměru důchodu o 1,5 procenta za rok, což by bylo asi 250 až 300 Kč měsíčně.

V další části svého vystoupení se Jaroslav Ungermann dostal k otázce přípravy nové, mladé generace, která během příštích let vstoupí do aktivního profesního života. Poukázal na to, že je u nás, a to ve srovnání s humanitními obory studia, příliš málo střeních škol technického zaměření, případně i technických učilišť. Absolventi těchto technických škol dnes chybí v naší ekonomice.

Obdobné je to i pokud jde o vysoké školy. Dnes máme 80 vysokých škol, kdy technických vysokých škol, ve srovnání s humanitními, je opět jen několik. Výsledkem je přemíra studentů, kteří vystudují obory, pro něž potom nebude v daném oboru uplatnění. Nad tím je potřeba se zamyslet.

Poté přešel Jaroslav Ungermann k problematice rostoucí inflace s tím, že u nás je inflace ve výši 4,1 %, zatímco v EU je to celkově 3,2 %. Ale, například Polsko má inflaci ve výši 5 %. Proto dodal, že o inflaci bychom měli u nás hovořit se znalostí věci. To je vzít do dalších ekonomických úvah to, jak rostou ceny, například stavebních materiálů, ceny kovů a dalších surovin, které dovážíme. To vše ovlivní další vývoj naší ekonomiky.

Na to navázal s otázkou růstu cen v energetice. Podle něho se elektřina musí vyrobit a poté se musí dále dostat do firem, do domácností. Problém je i v tom, že nejsou dostatečné kapacity přenosové sítě. S chystaný útlumem uhelných zdrojů a nedostatečnou podporou jaderné energetiky v EU, hrozí, že nebude možné tuto elektřinu vyrobit. Zároveň dodal, že i plány EI nahradit uhlí plynem mají své limity. Evropská unie jako celek spotřebuje cca 500 miliard kubíků plynu ročně. Plyn se musí odněkud vzít. Evropa vytěží celkem cca 250 mld. kubíků plynu ročně. Část plynu se dováží z Alžírska a Libye, asi 25 mld. kubíků. Takže zbývá asi 175 mld. kubíků, které je nutné dovézt. Podle Jaroslava Urgemanna někteří „odborníci“ uvažují, že by se uhlí dalo nahradit zkapalněným plynem. Ten je ale mnohem dražší. Navíc se dá odvézt kamkoliv, třeba do Asie, kde ho jeho majitelé prodají o 50 % dráže než v Evropě. Přitom, na základě různých „doporučení“ se dnes plyn kupuje na tzv. krátkodobých trzích. Mimochodem, 1000 kubíků plynu stojí na tomto trhu 800 dolarů. K tomu je nutné připočítat i náklady za dopravu a plus některé další poplatky. Protože Česká republika, stejně jako celá EU, je pod vlivem světového trhu, je nutné najít nějaké rozumné východisko z této situace, což bude obtížný a nejednoduchý úkol.

Pokud jde o prezentaci ostatních odborných studií, vzhledem k tmu, že je k dispozici audiovizuální záznam konference, jenom stručně charakterizujeme, k jakým problémům a otázkám, které se týkají sociálního dialogu a kolektivního vyjednávání autoři těchto studií vystoupili.

„Diskriminace na českém trhu práce v socioekonomickém kontextu“ byl název a téma odborné studie s níž vystoupil profesor Jakub Fischer z Vysoké školy ekonomické (VŠE) v Praze. Nejprve vysvětlil, že první část této studie se týká makroekonomického vývoje České republiky v letech 2016-2020, přičemž data a podklady pro toho hodnocení byly čerpány z údajů Českého statistického ústavu (ČSÚ). Upozornil, že v roce 2009 se České republiky velmi silně dotkla globální ekonomické krize ve formě recese. Ovšem, již v roce 2015 zaznamenala Česká republika, díky silným investičním aktivitám, velice silný ekonomický růst. Jenže v letech 2017-2019 nastalo v české ekonomice určité zpomalení, kdy tempo růstu ekonomiky kleslo z 5 procent na 2,2 procenta.

Poté profesor Fischer poukázal i na to, že k jakým změnám v uplynulých několika letech došlo v odvětvové a zejména v regionální struktuře naší ekonomiky. Označil to za časovou bombu do budoucna. Jestliže Praha a Středočeský kraj jsou ekonomicky v popředí, Karlovarský kraj se dnes ekonomicky nachází na úrovní roku 1996. V další části svého vystoupení se profesor Fischer věnoval otázce rozdílů v odměňování mužů a žen v návaznosti na jejich věk, vzdělání a pracovní zařazení. Mimo jiné konstatoval, že ženy berou o čtvrtinu nižší platy a mzdy než muži.

„Vzdělávání zaměstnanců jako prevence před diskriminací na trhu práce“ – byl název odborné studie, kterou představila Zdeňka Šímová z Národního vzdělávacího fondu, o.p.s. K zajímavým postřehům Zdeňky Šímové patřil fakt, že ještě nedávno se říkalo, že v souvislosti zavádění nových technologií a pracovních postupů v rámci Průmyslu 4.0, dojde k zániku až poloviny původních profesí. To, ale podle ní, není až tak docela pravda. V příštích 10 až 20 letech se spíše očekává zánik až 14 procent profesí, přičemž ohroženo bude dalších 20 až 30 procent profesí.

Poté se Zdeňka Šímová se věnovala změnám ve struktuře zaměstnanosti, Podle ní rostou požadavky na vyšší potřebu kvalifikovaných a vysokoškolsky vzdělaných pracovníků, kteří umí obsluhovat moderní stroje a techniku.

Věnovala se i novým formám zaměstnávání, kdy se mění nejen obsah pracovní činnosti, ale mění se i samotné formy práce. Kvůli covidové pandemii přešla řada firem k alternativním způsobům a formám zaměstnávání. Přičemž dodala, že v současnosti vzniká potřeba jak vysoce kvalifikovaných zaměstnanců, tak i nízko kvalifikovaných pracovníků. Na základ dostupných dat očekává postupný úbytek středně kvalifikovaných pracovníků.

V závěru svého vystoupení se zaměřila na otázku vzdělávání v rámci kolektivního vyjednávání. Uvedla, že aktivita odborů v oblasti vzdělávání zaměstnanců není u nás příliš vysoká, neboť u nás na to pamatuje cca 5 % kolektivních smluv, zatímco v EU je to v průměru 25 % kolektivních smluv. Podle ní by se firmy a odbory této otázce v rámci kolektivního vyjednávání měly věnovat.

S prezentací odborné studie „Vliv kolektivního vyjednávání na rozdíly v postavení manuálních a duševních pracovníků na českém trhu práce“ vystoupila Ludmila Husaříková ze společnosti Trexima spol. s.r.o. Nejprve ukázala na rozdíly mezi manuálními a duševními pracovníky, a to zejména pokud jde o využívání pracovní doby a o otázku odměňování jednotlivých skupin zaměstnanců. Podle ní většina manuálních pracovníků pobírá nižší mzdu, než je medián u duševních pracovníků. Rozdíl mezi mediány obou těchto skupin činí až 12.000 Kč měsíčně. Mnohem lépe v obou kategoriích jsou placeni zaměstnanci, kteří pracují ve firmách, které jsou v zahraničním vlastnictví.

Expertka dále konstatovala, že v současné době rostou požadavky na kvalifikaci pracovníků, na vyšší zapojení do týmové práce a současně i schopnost pracovat samostatně. Přitom platí, že pracovníci v manuálních profesích mají pro svoji práci mnohem náročnější podmínky, než mají ti duševní. S rostoucí automatizací a robotizací se ukazuje, že některá pracovní místa se stávají nadbytečnými. Načež nahrazování zaměstnanců moderními stroji lze pozorovat nejen u manuálních pracovníků, ale i v administrativě.

Poté Ludmila Husaříková uvedla, že přestože odborová angažovanost v řadě zemí klesá, studie OECD uvádí, že kolektivní vyjednávání má příznivý vliv na pracovní podmínky a na vyšší mzdy. Podle ní je přítomnost odborů na pracovištích spojena s nižší pracovní zátěží zaměstnanců a vyšší kvalitou pracovního prostředí, což dokumentují i data, získaná z průběhu kolektivního vyjednávání v letech 2016 až 2020.

V závěru Ludmila Husaříková konstatovala, postavení manuálních a duševních pracovníků je rozdílné. Tyto skupiny pracovníků mají totiž odlišné zázemí a odlišnou strukturu pracovní doby. Rozdíly jsou i v úrovni odměňování. Podle ní je zapotřebí tyto rozdíly ve mzdách i v ochraně pracovních podmínek sledovat a reagovat na ně v rámci kolektivního vyjednávání.

Spoluautoři odborné studie „Role sociálního dialogu v boji proti diskriminaci v pracovním procesu v mezinárodním kontextu!“ Aleš Kroupa a Soňa Veverková z Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí se věnovali tomu, jak udržet na trhu práce některé skupiny zaměstnanců, které se v životě setkávají s diskriminací.

Aleš Kroupa hovořil o tom, že studie se zabývá těmito příklady diskriminace, to je u rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry nebo světového názoru a státní příslušnosti. Autoři studie přitom vycházeli z průzkumů veřejného mínění, jak je zpracovával Eurobarometr, jenže je řízen Evropskou komisi. Zároveň do studie zahrnuli i informace, které vyplývají z průzkumu pracovních a životních podmínek, které zkoumá tripartitní agentura Eurofound. Přičemž prezentací několika grafů ukázal, ve kterých situacích se lidé s diskriminací nejčastěji setkávají.

Na Aleše Kroupu navázala Soňa Veverková, která hovořila o diskriminačních důvodech v oblasti zdravotního a tělesného postižení, rasové a etnické příslušnosti, víry a světového názoru a příslušnosti k LGBT+ menšině. Konstatovala, že při hledání zaměstnání se s potížemi setkávají lidé, kteří patří do skupiny zdravotně a tělesně postižených. Podle ní je dnes centrem pozornosti, a to na úrovni jednotlivých států EU, skupina LGBT+. Podle ní jde v podstatě o bezproblémovou skupinu. Jde o lidí, kteří jsou vzdělaní, nemají rodinné závazky a nehrozí, že budou doma s nemocnými dětmi. Navíc své práci ve firmě věnují hodně času. Podle zaměstnavatelů jsou to ideální zaměstnanci.

Podle ní Soni Veverkové jsou také vážným problémem zůstávají jedinci odlišné rasové a etnické příslušnosti. S rostoucí migrací jde o problém v řadě zemí EU. Británie. Přičemž dále uvedla, že z jednoho průzkumu vyplývá, že lidé, pokud jde spolupracovníky v zaměstnání, dávají přednost kolegovi s bílou barvou pleti, dále s asijskými rysy, poté s černou pletí a na posledním místě jsou Romové. Pokud jde o diskriminace v případ víry, lidé si přejí na prvním místě křesťana, dále ateistu, žida, budhistu a na posledním místě je muslim.

S prezentací odborné studie „Role kolektivního vyjednávání při zajištění pracovních podmínek včetně spravedlivé odměny za práci“ se představil Jan Horecký z Masarykovy univerzity v Brně. Podle něho studie souvisí s postavením odborové organizace a zaměstnavatelů v rámci kolektivního vyjednávání. Konstatoval, že vliv sociálního dialogu a vliv kolektivního vyjednávání na spravedlivé podmínky v práci je neoddiskutovatelný. Zároveň dodal, že sociální partnerství a efektivní sociální dialog je cestou, a prakticky i jedinou možností, jak dosahovat na centrální úrovni, ale i na nižších úrovních, spravedlivé odměny a spravedlivých pracovních podmínek.

Poté Jan Horecký hovořil o různých formách zaměstnávání, s nimž se dnes pracovníci setkávají. Patří sem například flexibilní formy zaměstnávání, prekérní formy zaměstnávání apod. Běžně se dnes užívají i výrazy, agenturní zaměstnanci či zaměstnanci v platformové ekonomice (internetové). Podle něho se právě do těchto nových forem zaměstnávání prolíná i otázka diskriminace, především nerovného zacházení a přístupu k jednotlivým zaměstnancům. Zároveň poznamenal, tyto tendence nových forem zaměstnávání jdou ruku v ruce s postupující globalizací. V této návaznosti zdůraznil, že odbory by se na řešení těchto otázek, v rámci komunikace se zaměstnavateli, měly podílet. Pokud jde o model sociálního dialogu, inspirací pro nás by měl být severské státy.

V této návaznosti uvedl, že se dnes v EU uvažuje i o tom, že e firmy, jimž bude prokázána diskriminace zaměstnanců, se nebudou moci zúčastnit výběrových řízení na veřejné zakázky.

Název poslední odborné studie, která měly být na konferenci představena, zní: „Role kolektivního vyjednávání v oblasti sociální ochrany zaměstnanců“. Jak ale organizátoři konference jejím účastníkům oznámili, z technických důvodů byla tato její prezentace odložena na další konferenci Asociace samostatných odborů, která se uskuteční koncem prosince letošního roku, a to formou on-line připojení.

Závěr konference přirozeně patřil předsedovi ASO Bohumíru Dufkovi, který poděkoval přednášejícím i ostatním účastníkům za jejich účast na této konferenci.

My k tomu můžeme ještě dodat pro zájemce o shlédnuté konference, že její audiovizuální záznam je k dispozici na webech ASO i na jejím facebooku.

Přílohy:

 KDVS – podepsaná.pdf 572 kB

 Galerie:

 Galerie:

Přílohy:

 TZ ODBORY Jsme zklamáni postojem hnutí ANO k platům ve veřejném sektoru.pdf 246 kB

Rozhovor s prezidentem Agrární komory ČR Janem Doležalem

Nedávno Agrární komora ČR vydala almanach „Evropská zelená dohoda a její význam pro zemědělsko-potravinářský sektor“. Mohl byste charakterizovat, co je jeho posláním?

Cílem publikace je připravit české zemědělce a zpracovatele potravin na realitu společného trhu, na kterém budou fungovat nejen mechanismy Společné zemědělské politiky (SZP), ale také se budou naplno projevovat dopady Evropské zelené dohody (EZD). Evropská komise poprvé představila EZD jako plán, na který budou navazovat další strategie, stanoviska, akční plány a legislativní návrhy. Zatímco cíle Evropské zelené dohody jako takové jsou spíše deklaratorní až nezávazné, navazující legislativa, a především plnění cílů v nich nastavených, je již pro členské státy závazné.

Trialog, tedy závěr vyjednávání SZP, se navíc shodl na plném propojení agrární politiky Evropské unie s EZD. V této chvíli si ještě mnozí lidé u nás plně neuvědomují, jak hodně může Evropská zelená dohoda změnit evropské zemědělství a potravinářství a netýká se to jen prvovýrobců a zpracovatelů, ale především běžných spotřebitelů.

Proto také dlouhodobě upozorňujeme na to, že Česká republika si v mnoha případech svůj úkol vůči životnímu prostředí splnila, a že by se omezení produkce mělo týkat hlavně produkčně velmi intenzivních států bývalé EU 15. Pokud bude dohoda a její navazující strategie nastavena férově a objektivně, a nikoliv podle politické objednávky, nemají se, zemědělci v České republice, čeho bát. To ale v žádném případě neznamená, že bychom neměli být připraveni. Právě naopak. Je třeba velmi dobře vědět, co se na nás chystá.

Jaký je výsledek tzv. trialogu, tj. jednání Evropské komise, Evropského parlamentu a Evropské Rady, o konečném znění Evropské zelené dohody?

Na stole máme zatím jen konečný výsledek trialogu ke Společné zemědělské politice (SZP), který však zároveň rozhodl o tom, že se Evropská zelená dohoda stane pevnou součástí Společné zemědělské politiky. Mnozí si možná vzpomenou na delegovaný akt, který zakázal používání přípravků na ochranu rostlin v rámci tzv. ploch v ekologickém zájmu. Takzvaný greening, tedy ozelenění v současném nastavení SZP motivuje zemědělce k bohatším osevním postupům a třeba v České republice vedl k mnohem častějšímu využívání meziplodin a dusík vázajících plodin. Ten, kdo by se chtěl nicméně pustit do pěstování hrachu, čočky, lupiny nebo jetele, nesmí, pokud chce zároveň pomocí těchto ploch, plnit ozelenění, používat přípravky na ochranu rostlin. S nulovým ošetřením nicméně v mnoha případech není pěstování rentabilní a v mnoha případech téměř nemožné. Je to jen jeden z příkladů toho, že Evropská unie sice mluví o bohatších osevních postupech a snížení závislosti Evropy na dovozu sóji z jižní a severní Ameriky, ale zároveň se někdy ve jménu ochrany přírody vytvářejí kontraproduktivní nařízení.

Podobný mechanismus a podobný efekt očekávám v návaznosti na propojení Společné zemědělské politiky a Evropské zelené dohody. Na stole sice budeme mít pravidla, která hovoří o zkracování potravinových řetězců, tedy z farmy na vidličku, bohatších osevních postupech, tedy větší biodiverzitě, nicméně legislativní akty, které budou vyplývat ze souvisejících a navazujících strategií Evropské zelené dohody, mohou výrazně změnit pravidla hry.

Vrcholné orgány EU vyhlásily dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050 s tím, že přijetí řady konkrétních opatření vyžaduji již do roku 2030. O jaká opatření jde?

V polovině září odsouhlasil Výbor pro zemědělství a venkov Evropského parlamentu (COMAgri) při společném hlasováním s Výborem pro životní prostředí (COMEnvi) strategie Farm to Fork (Od zemědělce ke spotřebiteli) a Strategii pro biologickou rozmanitost. Potvrzení plénem Evropského parlamentu jako celku bude pravděpodobně už jen formální záležitostí. Obě strategie obsahují cíle, které zemědělci musejí splnit již do roku 2030. Patří sem například omezení přípravků na ochranu rostlin o 50 procent, minerálních hnojiv o 20 procent, navýšení ploch ekologického zemědělství na 25 procent a vyčlenění až 10 procent zemědělské půdy mimo produkci.

Dopadovou studii, která by zhodnotila potenciální vliv Evropské zelené dohody jako celku, ještě nemáme. Nicméně máme na stole vyhodnocení potenciálních důsledků zavedení výše zmíněných cílů EZD, které nedávno představilo JRC, tedy Společné výzkumné centrum Evropské komise. Co se týče ekonomických ukazatelů, dopady, slovy autorů studie JRC, nejsou zanedbatelné ani v jednom ze scénářů. Strategie způsobí pokles produkce v téměř všech kategoriích zemědělských komodit. Po zohlednění nových pravidel SZP se zelené cíle nejvíce dotknou chovatelů hospodářských zvířat. To je, že až o 15 procent klesne produkce hovězího masa, prasat i drůbeže. Sníží se také nabídka obilovin o 13 procent, olejnin o 12 procent a o více než 5 procent v případě ovoce a zeleniny.

Hlavním důvodem klesající produkce budou, podle autorů studie JRC, dva cíle strategie: Zvyšování výměry zemědělství v ekologickém režimu a omezování používání průmyslových hnojiv. Produkční ztráty podle výzkumníků nahradí dovoz ze třetích zemí. S výjimkou drůbeže se zhorší čistá obchodní bilance EU u všech komodit. Ztráty by zemědělcům částečně mohlo zvýšit očekávané zvýšení cen, které v průměru podle autorů dosáhne úrovně 10 procent. Nejvyšší nárůst se předpokládá při vepřovém mase, tj. O 40 procent, hovězím mase o 23 procent a drůbeži o 16 procent. O desetinu by ale měly stoupnout i ceny zeleniny a ovoce, a o více než 5 procent také ceny olejnin a obilovin.

Nyní je na stole také Strategie Fit for 55, která má zajistit, že Evropská unie sníží do roku 2030 emise skleníkových plynů o 55 procent. Když výzkumníci vzali v úvahu efekt Strategií Farm to Fork a Strategie pro biodiverzitu, vypočítali, že zemědělské emise v EU do roku 2030 klesnou „jen“ o 28,4 procent. Snížení má vyplynout jednak z menší produkce a také z upravených zemědělských postupů nových technologií. Z nich by k redukci nejvíce mělo přispět šetrnější používání hnojiv, precizního zemědělství či pokrývání půdy meziplodinami.

Zde je nicméně třeba upozornit, že studie počítá s tím, že v roce 2030 budou v režimu precizního zemědělství hospodařit téměř dvě třetiny unijních zemědělců, respektive v tomto režimu bude hospodařeno na dvou třetinách zemědělské půdy. Studie zároveň ale potvrzuje, že tento příspěvek pro zmírňování změny klimatu bude bez celosvětových řešení pouze velmi omezený. Horší zprávou totiž je, že více než polovina „ušetřených“ emisí se jednoduše vytvoří ve třetích zemích.

Představitelé EU velmi často používají větu: Musíme být ambiciózní! Co tím míní?

To je otázka spíše na zástupce Evropské komise a větší část europoslanců. Samozřejmě, že zemědělci si uvědomují, že klimatická změna je problém. Sami ji také pociťujeme ve stále méně předvídatelném počasí, které se navíc začíná projevovat nejen teplotními extrémy, ale také pro Českou republiku dosud nevídanými meteorologickými úkazy. Vzpomeňme například na letošní tornádo na jižní Moravě. Evropská unie nicméně, podle údajů Climate Watch z roku 2020, přispívá ke světovým emisím skleníkových plynů ze 7,52 procent. Trend je v Evropské unii navíc klesající. V roce 2017 byly emise skleníkových plynů zemí EU 27 o 21,7 procent nižší než v roce 1991. Podle studie JRC z roku 2018 se navíc evropské zemědělství na emisích skleníkových plynů podílí z 8,72 procent. Pokud se vrátím k předchozímu odstavci, pak nás čeká poměrně výrazné zdražení potravin pro to, abychom ušetřili méně než 28,4 procent z 8,72 procent, tedy cca 2,47 procent unijních skleníkových plynů v zemědělství. Když se na to podíváme z globálního pohledu, ušetříme pak 2,47 procenta ze 7,52 procent, což je celkový příspěvek EU ke globálním emisí.

Při rostoucí populaci a skutečnosti, že většinu emisí skleníkových plynů budou v budoucnu tvořit Čína a Spojené státy, je navíc více než jasné, že to, co ušetříme, se vyprodukuje jinde. Až z 80 procent se, co se týče příspěvku k celkovým emisím skleníkových plynů, podílí energetika. Pokud chceme řešit klima, měla by se naše pozornost soustředit především na energetickou účinnost a její šetrnou a udržitelnou produkci.

Evropské zemědělství by se pak mělo místo záchrany planety soustředit především na ochranu přírodních zdrojů, tedy vody, půdy a samozřejmě také na adaptaci na klimatickou změnu. Mluvit o nutnosti změnit zemědělství v Evropské unii kvůli klimatu je možná pochopitelné pro neinformovanou laickou veřejnost, ale pro kohokoliv ze zemědělské praxe to prostě nedává smysl. Proto nám mantry, které hovoří o ambicióznosti, ale jsou vzdálené do reálné praxe zní jen jako čistý populismus.

Logicky se nyní dostáváme k otázce, zda jsou jejich představy vůbec reálné z hlediska dalšího vývoje ekonomiky a životních podmínek, a to zejména v zemědělství a potravinářství?

Samozřejmě, že jsou současné představy značně vychýlené ve prospěch „ochrany klimatu“, zatímco o ekonomickou a sociální stránku věci se Evropská zelená dohoda příliš nezajímá. Již nyní dochází k tomu, že zemědělské podniky skupují velcí finanční hráči s cílem na zemědělské půdě „zachytávat CO₂“. V praxi to bude znamenat, že si třeba velký energetický kolos koupí zemědělský podnik a na zemědělské půdě bude vysazovat stromy, případně bude půdu zatravňovat, aby maximalizoval tzv. sekvestraci CO₂. Nedávno jsem narazil na zcela vážně míněnou studii, která hovořila o neblahém vlivu černé zvěře na klima, protože rozrývání lesní půdy vede k úniku CO₂.

Představte si, kolik CO₂ podle podobně zaměřených studií, musí uniknout při orbě. Přitom nikdo nebere v úvahu, kolik uhlíku rostliny naváží a kolik ho díky posklizňovým zbytkům v půdě zůstane. Každopádně, pokud budeme na zemědělské půdě hrát emisně-povolenkovou hru, místo toho, abychom produkovali potraviny nebo suroviny na jejich produkci, povede to logicky k jejich zdražení. To samé bude platit i o dovážených potravinách, pokud má být skutečně zavedeno emisní clo pro potraviny mimo Evropskou unii. Zdraží pochopitelně ale také potraviny dovážené z evropských zemích, pokud se má, a tak o tom hovoří volební programy některých stran v Německu, zavést zvláštní daň také na fosilní paliva včetně pohonných hmot.

V předchozích letech bylo snahou Společné zemědělské politiky zajistit dostatek kvalitních a zdravotně nezávadných potravin. Neměl by se tento osvědčený rys SZP i nadále rozumně prolínat s novými ekologickými cíli EU?

Při každé reformě Společné zemědělské politiky Evropské unie se hovoří o tom, zda je ještě posláním evropského zemědělství produkovat potraviny, či zda by se mělo více dbát na ochranu přírodních zdrojů a nově také na boj proti klimatické změně. Článek 39 Smlouvy o fungování EU, což je nejvyšší právní dokument současné sedmadvacítky, vymezuje tyto cíle SZP: zvýšit produktivitu zemědělství podporou technického pokroku a zajištěním optimálního využití výrobních činitelů, zejména pracovní síly; zajistit odpovídající životní úroveň zemědělců; stabilizovat trhy; zajistit plynulé zásobování potravinami; zajistit spotřebitelům rozumné ceny.

Pokud mají být potraviny cenově dostupné, pokud se podle Evropské zelené dohody máme zároveň odpovědně chovat k přírodě a krajině, a přitom všem zároveň uživit sebe, své zaměstnance a zároveň zůstat konkurenceschopní, neobejde se to bez veřejné podpory.

Jednou formou veřejné podpory jsou dotační podpory, které však již dávno nejsou paušální rentou, alespoň pro zemědělce, kteří chtějí něco produkovat. Mnoho z nás proto o dotacích hovoří ne jako o pomoci nebo podpoře, ale jako o nutném zlu. Žádná plošná bezpodmínečná podpora dnes neexistuje a každá koruna musí být podepřena prokázanými vyššími náklady, újmou nebo splněním řady poměrně svazujících podmínek.

Zemědělské podnikání má sice jako každé jiné podnikání směřovat k vytváření zisku, ale v mnoha ohledech má svoje specifika. Hlavním výrobním prostředkem je pro nás půda, kterou chceme předat dalším generacím v dobrém stavu, stejně jako životní prostředí a krajinu, o které pečujeme. Při tom všem je třeba nalézt rovnováhu mezi produkční funkcí zemědělství a funkcemi mimoprodukčními, kam patří právě i tvorba krajiny nebo zadržování vody v půdě. Správný zemědělec by pak měl umět obojí vyvažovat, tedy živit národ a zároveň se zodpovědně starat o půdu.

Americký prezident F. D. Roosevelt, který byl ve funkci v letech 1933-1945, řekl, že „Národ, který zničí vlastní půdu, zničí sám sebe“. Rooseveltův Nový úděl (New Deal) byl značně ambiciózní, Spojené státy nakonec vyvedl z velké krize. Evropský Zelený úděl (Green Deal) je také ambiciózní a já bych si přál, aby naopak Evropu do krize nepřivedl. Ať už to dopadne jakkoliv, zemědělci se při takto vysokých ambicí neobejdou bez podpory veřejnosti, a to nejen formou mnohdy proklínaných zemědělských podpor, ale také změnou vnímání našeho oboru a v neposlední řadě tím, že spotřebitelé budou preferovat české potraviny. Že jsou absolutní špičkou, ukázala i nedávná studie britského týdeníku Economist, která Českou republiku zařadila na páté místo co do kvality potravin.

Jak našim zemědělcům a potravinářům pomůže český stát a jak jim v tom bude nápomocna Agrární komora ČR?

Od začátku, od Evropské unie, slyšíme, že musíme být ambiciózní, a že máme dělat více pro klima a životní prostředí. Zároveň ale slyšíme, že Evropská unie nechce zemědělce finančně podporovat, protože Společná zemědělská politika je příliš nákladná. Nakonec se s vypětím všech sil, a i díky úsilí české vlády podařilo podpory pro toto období alespoň zachovat, i když se hovořilo o tom, že by Evropská unie měla investovat peníze spíše do řešení uprchlické krize nebo posílení vojenské bezpečnosti. Přesto se v zemědělství bavíme o stejné finanční alokaci, jakou jsme měli pro minulé období. Když se podíváme na míru inflace, na tlak na zvýšení mezd, nájemného, ale také energií, obalů a třeba stavebních materiálů, nelze si za jedno euro v roce 2023, kdy začnou platit nová pravidla, koupit to samé, co jsme si mohli koupit za jedno euro v roce 2014.

Proto usilujeme především o dvě věci, aby se zemědělské podpory nezapočítávaly do základu pro odvod daně z příjmu a aby se výrazně navýšilo kofinancování Programu rozvoje venkova. Program rozvoje venkova financuje například ekologické zemědělství, agro-environmentálně klimatická opatření, oblasti s přírodním znevýhodněním, dobré životní podmínky zvířat a samozřejmě také investice do pokročilejší agrotechniky nebo třeba moderních stájí.

V posledním investičním kole Ministerstvo zemědělství ČR podpořilo např. moderní sklady pro ovoce a zeleninu, ale také chovatele, kteří se rozhodli přejít z klecových chovů nosnic na voliéry či podestýlkové chovy. Program rozvoje venkova přitom může být tzv. kofinancován, tedy doplněn o národní zdroje, z minimálně 25 procent, pokud se stát rozhodne šetřit, nebo naopak posílen z národních zdrojů o několik miliard ročně.

Byli bychom rádi, aby příští vláda, ať v ní usedne kdokoliv, Program rozvoje venkova podpořila. Je totiž zaměřen přesně na to, co zemědělství potřebuje, větší ochranu přírodních zdrojů, větší biodiverzitu a adaptaci na klimatickou změnu.

Sledujte živě Plenární zasedání Evropského hospodářského a sociálního výboru dnes 22.9.2021 od 14.30 hod.:

europa.eu/…4Yc