V pondělí 12. dubna 2021 se koná další kolo jednání Rady hospodářské a sociální dohody ČR neboli tripartity. Jedním z bodů programů tohoto jednání by měla být, podle předsedy Asociace samostatných odborů Bohumíra Dufka, opět otázka možného otevření škol v přírodě. Bohumír Dufek totiž tuto otázku vidí jako jedno z možných a nejlepších řešení situace, kdy je zapotřebí v době současné pandemie koronaviru našemu školství odlehčit touto formou výuky v přírodě, a nikoliv v zavřených školních budovách.

Proto jsme také Bohumíra Dufka požádali o stanovisko, aby nám vysvětlil svoje argumenty, kterými chce zdůvodnit, proč chce, aby se tripartita touto otázkou zabývala.

⃰V čem vlastně vidíte za současné pandemické situace přínos škol v přírodě?

Nejprve musím připomenout, že názor Asociace samostatných odborů na otevření škol v přírodě, jako její předseda, prosazuji při jednáních s našimi vládními činiteli již od léta loňského roku. Ačkoliv podle tehdejšího vyjádření ministryně financí Aleny Schillerové by vláda ČR na tento projekt věnovala z rozpočtu 1 miliardu korun, myšlenka otevření škol v přírodě však tehdy nezaznamenala téměř žádnou odezvu u ministra školství Roberta Plagy. Znovu jsem tuto otázku nastolil na říjnovém jednání tripartity v loňském roce. Bohužel opět bez patřičné odezvy. Jenže, postupem doby se ukazuje, že tato myšlenka se konečně částečně ujala na ministerstvu školství, kdy před několika dny proběhla v médiích informace, že ji konečně podporuje i ministr školství R. Plaga. Ale zdá se, podle médií, že to zatím naráží na neochotu se tím zabývat ze strany ministerstva zdravotnictví a příslušných hygienických a epidemiologických institucí. To si myslím, že je škoda. Snad tomu pomůže i výměna ministra.

Pokud jde o zdůvodnění přínosu škol v přírodě, tak je to, podle našeho názoru, pořád lepší varianta, aby se děti učily pospolu, a byli přitom v přírodě, přičemž při stanovení určitých hygienických opatření by nedocházelo k šíření nákazy. Byla by to v podstatě jakási zvláštní forma karantény. Mimochodem, tehdy v říjnu tuto myšlenku podpořil i předseda Lékařského odborového klubu – Svazu českých lékařů MUDr. Martin Engel.

Ovšem, dále musím podotknout, že smysl by to mělo tehdy, kdyby peníze na tento projekt věnoval náš stát, nikoliv rodiče. Vždyť mnozí z nich za současné situace na tom nejsou v době lockdownu s rodinnými financemi nejlépe.

Takže, proto se pokusím tento projekt, to je otevření škol v přírodě, na jednání tripartity, znovu nastolit. Uvidíme, jak na to budou přítomní vládní činitelé a zástupci zaměstnavatelských a podnikatelských svazů reagovat. Myslím si, že u ostatních odborářů podporu k tomuto projektu nalezneme, vždyť mnozí z nich ji vyjadřovali již loni v říjnu, na tehdejším jednání tripartity.

Stávky byly vždy považovány za nejdůležitější zbraň, kterou mohli dělníci disponovat. Organizování stávek bylo u nás ale dlouho ilegální.  Rakouské právo totiž nedovolovalo koalice, tedy úmluvy, jejichž cílem bylo vynutit odepřením práce vyšší mzdy nebo jiné lepší pracovní podmínky. Živnostenský řád, který v Rakousku platil od roku 1860, vyhlašoval vztahy mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem za předmět svobodné dohody.  Tato svoboda neměla ale pro jednotlivého dělníka praktickou cenu. Dělník vystupoval sice jako svobodný, při uzavírání smlouvy právně rovný a rovněž nebyl právně nucen pracovní smlouvu uzavřít a přistoupit na podmínky, které vyhovovaly podnikateli. Skutečnost, že byl nemajetný (v podstatě v tom smyslu, že žil ze dne na den) a bez pracovních prostředků, mu nedávala jinou možnost než vstoupit do zaměstnání bez prodlev a na základě podmínek které určoval zaměstnavatel.

Dělník měl právo žádat umluvený plat v pravý čas, slušné zacházení a pravdivé vysvědčení, když z práce vystupoval. Na druhé straně měl zachovávat věrnost, poslušnost a úctu, dodržovat pracovní dobu (výslovně se zakazovaly „modré pondělky“). Nejhůře se mohli dělníci provinit stávkou za účelem zlepšení pracovních podmínek: „Umluví-li se mezi sebou dělníci horní a hutní, tovaryši řemeslničtí … nebo úředníci …, aby společným odepřením práce nebo jinými prostředky na davatelích práce vyšší mzdu denní nebo týdenní neb jiné výmínky vynutili, jest to přestupek, a náčelníci mají se za to potrestati vězením zostřeným od osmi dnů až do tří měsíců…“

Za těchto okolností všem patřilo uzákonění koaliční svobody k nejdůležitějším, svým způsobem kardinálním požadavkům dělnictva, neboť jeho pomocí se mohli domáhat všech dalších. Do říšské rady, rakouského parlamentu, pronikla myšlenka koaliční svobody díky liberálnímu poslanci Dr. Morizi Roserovi. Tento lékař – lidumil ze severních Čech – prosazoval především zkrácení pracovní doby a zákaz dětské práce; v jednom projevu, v němž své návrhy obhajoval, se zmínil i o požadavku na odstranění zákazu koalic a „zavedení koaličního práva“. Roserovy návrhy byly přiděleny parlamentnímu výboru, jejich projednávání se ale vleklo.

Není divu, že rakouskému dělnictvu už docházela trpělivost. Dne 13. prosince 1869 se před budovou říšské rady ve Vídni shromáždily desetitisíce lidí a po krátkém jednání se jedenáctičlenná deputace odebrala za ministerským předsedou hrabětem Eduardem Taaffem, aby mu předala rezoluci požadující neomezené právo spolčovací, zrušení zákona o nucených společenstvech, naprostou svobodu tisku a zavedení všeobecného, rovného a přímého práva hlasovacího. Taaffe přijal jen tříčlennou delegaci, v níž byl i český dělník Johann Baudyš. Taaffe přislíbil, že bude požadavky dělnictva tlumočit ministerské radě, rozhodně ale odsoudil nátlakový způsob předání rezoluce. Dělníci se mu zase snažili vysvětlit, že chtějí postupovat mírumilovně a v rámci zákonů, že se považují za občany Rakouska, ale mají pocit, že s nimi stát nepočítá.

Akce vídeňského dělnictva vzbudila živý zájem v celém Rakousku. V Praze se 2. ledna 1870 shromáždily asi čtyři tisíce dělníků, kteří ve své rezoluci prohlásili, že „právo volného spolčování a smlouvání se (právo koaličné) jest jedno z nejnutnějších podmínek k zdárnému vývoji otázky dělnické. Uznáváme proto za nezbytnou potřebu, aby zrušeny byly zákony omezující přirozené právo dělníkův, spolčovati se a smlouvati se na obhájení ohrožených zájmů svých; uznáváme za povinnost každého dělníka, aby ze všech sil svých a všemi zákonnými prostředky se přičinil o dobytí práva koaličního.“

Říšská rada se už tímto požadavkem musela zabývat. Nechyběli samozřejmě politici, kteří odsuzovali, že se tak děje pod tlakem dělnických mas, na druhé straně požadavek koaliční svobody celkem vyhovoval liberálnímu smýšlení většiny z nich. V parlamentních debatách prohlašovali, že práce je zboží a má svou cenu, která se řídí podle zákona nabídky a poptávky. Vlastníci tohoto zboží – dělníci mají nepochybně právo s ním svobodně disponovat. K tomu právu patří i oprávnění použít všech prostředků, aby své vlastnictví prodali co nejvýhodněji prodat.

Po celkem krátkých parlamentních debatách byl 7. dubna 1870 koaliční zákon podepsán panovníkem a vydán. Formulace, jaké zákonodárci užili, neodpovídaly úplně představám a nadějím dělnictva. Předně koaliční svoboda platila jak pro zaměstnance, tak pro zaměstnavatele, kteří ji mohli proti dělnictvu také využít v podobě výluk. Dále zákon rušil ustanovení trestního zákoníku o zákazu koalic, ale takové koalice prohlašoval za právně neplatné („nemají právního účinku“). Tak se uvolňoval prostor pro případné stávkokazectví; přitom každý, kdo by stávkokazům nějak překážel, by se dopustil přestupku. To umožňovalo mj. postih stávkových hlídek. Podle další judikatury se za zastrašování stávkokazů považovaly i urážky stávkokazů, resp. i samotné slovo stávkokaz se chápalo jako urážka.

Přes všechny možné překážky, které se mohly klást do cesty jeho praktickému uplatnění, znamenal tento zákon pro dělnické a odborové hnutí velký přelom. Proto se 7. duben 1870 někdy dokonce považuje za den, kdy se v habsburské monarchii zrodilo odborové hnutí.

Bojovníci za desetihodinovou pracovní dobu z Crimmitschau, 1904

 

Dělnická stávka, dřevoryt podle obrazu Christiana Ludwiga Bokelmanna, 2. polovina 19. století.

 

 Robert Koehler, Stávka, 1894

 

Emilio Longoni, Stávkový řečník, 1891

Ilustrace převzaty z výstavního katalogu Německého historického muzea Stávka – realita a mýtus. (Streik – Realität und Mythos. Herausgegeben im Auftrag des Deutschen Historischen Museums von Agnete von Specht, Berlin 1992) /https://www.dhm.de/archiv/ausstellungen/streik/index.html/

• Autor: prof. PhDr. Jiří Pokorný, CSc.

Státní podnik DIAMO dokončil druhou vlnu propouštěcích pohovorů zaměstnanců utlumovaných dolů převzatých od OKD dle vládního usnesení. Od 3. do 10. ledna absolvovalo pohovory 1212 lidí. Až na jednoho si všichni zvolili ukončení pracovního poměru dohodou a obdrží vyšší odstupné.

Státní podnik DIAMO ve spolupráci s OKD a odbory sestavil 10 komisí, které prováděly pohovory na 10 místech OKD a denně musely zvládnout přes dvě stovky pohovorů. Probíhaly na dolech Darkov, ČSA a ČSM podle stanoveného harmonogramu. „V každé komisi na daných lokalitách byl z pověření závodních výborů jeden zástupce odborových organizací. Na ČSA působily dvě komise a na Darkově a ČSM po čtyřech komisích,“ řekl předseda Sdružení hornických odborů OKD Jiří Waloszek. 

OKD skončilo loni ve ztrátě, na růst mezd nemá peníze 
Úkolem odborářů v komisích bylo podle jeho slov řešit hned na místě případné nesrovnalosti. „Pohovory ale proběhly bez problémů. V případě ukončení pracovního poměru dohodou k 31. březnu 2021 zaměstnanci obdrží až 11násobek průměrného měsíčního výdělku podle počtu odpracovaných let, v případě výpovědi maximálně 4násobek průměrného měsíčního výdělku. Podnik DIAMO dosud převzal od OKD přibližně 2450 zaměstnanců, skoro sedm set z nich si nechá na útlumové, likvidační a rekultivační práce. Několik desítek zaměstnanců je například v pracovní neschopnosti, takže je pohovory teprve čekají,“ vysvětlil Jiří Waloszek. 

Postup a přechod práv i povinností z pracovněprávních vztahů na nového zaměstnavatele byl projednán se zástupci všech odborových organizací působících v OKD i ve státním podniku DIAMO. Hlavním podpůrným nástrojem pro odcházející pracovníky je státní příspěvek ke zmírnění sociálních dopadů útlumu hornictví (dle NV č. 415/2020 Sb.). Mají na něj nárok všichni propuštění zaměstnanci, ale musí o něj požádat. Informace a formuláře dostali při propouštěcích pohovorech. Pro horníky pracující pod zemí činí příspěvek 8000 korun měsíčně, pro ostatní 5300 korun měsíčně. Podporu mohou dostávat až pět let v závislosti na odpracované době a věku pracovníka. 

„V únoru jsme zaměstnavateli předložili návrh odborových organizací SHO na navýšení mezd a následně bylo zahájeno kolektivní vyjednávání. V prvním kole nám zaměstnavatel sdělil, že nemá finanční prostředky na růst mezd. V našem návrhu jsme vypustili ostatní příplatky, které jsme v minulosti vždy chtěli navyšovat a soustředili jsme se na mzdy a tarify. V té době ještě nebyl schválen byznysplán firmy. Po jeho schválení zaměstnavatel přišel k jednání opět s návrhem na nulový růst mezd. S tím nesouhlasíme a další postup budeme dohadovat v základních organizacích. Závodní výbory nám předají své návrhy a my podle nich stanovíme další postup. Vzhledem k situaci, ve které se OKD nalézá, bude vyjednávání velice složité. Loňská ztráta OKD vše komplikuje. Naším cílem je zachovat reálné mzdy podle kolektivní smlouvy OKD a kolektivní smlouvy vyššího stupně. To znamená, aby se zaměstnanecké mzdy navyšovaly minimálně o inflaci,“ uzavřel předseda SHO OKD Jiří Waloszek.

České dráhy pomalu ztrácejí pozice na poli dotovaných spojů. Tento týden přišly zprávy hned o dvou linkách. Soukromá konkurence byla levnější. Ředitel Českých drah Ivan Bednárik nyní pro Českou televizi přiznal, že firma musí výrazně ušetřit na nákladech, aby dokázala v podobných tendrech uspět. Propouští bezmála devadesát lidí – a to je zřejmě jen začátek.

Zpravodajství České televize dále uvádí, že například rychlík z Kolína do Ústí nad Labem jezdí každé dvě hodiny a pro místní je desítky let důležitým spojem. Fungovat v barvách současného dopravce ale bude zřejmě už jen pár měsíců. Od prosince vystřídá České dráhy soukromý dopravce RegioJet. Pro České dráhy nebyly tyto rychlíky nikdy ty nejdůležitější, ale ztráta je to pro ně citelná, jenom na státních podporách asi sto milionů korun ročně.

Pro České dráhy je to navíc další vyklizená pozice. Hlavní trhlina přišla v roce 2019, kdy přišly o pět rychlíkových tratí – čtyři získala Arriva, pátou RegioJet. Trend pokračuje v Ústeckém nebo Libereckém kraji. Společný jmenovatel jsou levnější nabídky konkurence. Třeba za kilometr jízdy vlaku podél Labe zaplatí stát RegioJetu 88 korun, zatímco České dráhy chtěly 102 korun.

Podle generálního ředitele Českých drah Ivana Bednárika cena odpovídá elektrické lince s novou technikou. „Pokud bychom se měli dostat na 88 korun, muselo by tam být průměrně 400 cestujících v každém vlaku. To je nepředstavitelné,“ sděluje.

Mluvčí RegioJetu Aleš Ondrůj k tomu říká, že firma postupuje racionálně. „Je to samozřejmě kalkulace, která vychází z nákladů, které RegioJet má. My jsme vždy byli společnost, která postupovala velmi racionálně z hlediska ekonomického fungování, a to je právě kouzlo těch výběrových řízení,“ sdělil mluvčí RegioJetu.

České dráhy teď chtějí znovu získat konkurenceschopnost úsporami. Nikoliv na provozních zaměstnancích, ale v organizační struktuře. 87 lidí už je na odchodu. „Potřebujeme snížit náklady o 650 milionů korun ročně. Naše roční náklady jsou osm miliard, takže se bavíme o úrovni osmi procent,“ uvádí Ivan Bednárik s tím, že se snižují mzdy v administrativě. Jestli budou tyto úspory na zastavení trendu, kdy České dráhy ztrácejí zakázky, vůbec stačit, ukážou až další měsíce.

Aktuální informace k návratu žáků do škol byl jediný bod jednání školské tripartity, která se konala 30. 30. 2021.

Ministr školství Plaga členy tripartity informoval o tom, že nákup testů pro žáky proběhl dle specifikace ministerstva zdravotnictví, a umožňuje, aby při otevření škol byli žáci 2 x týdně testování neinvazními testy. Použití tzv. PCR testů je možné, ale na náklady zřizovatele školy. Termín otevření škol bude podle ministra Plagy jednoznačně záležet na vyhodnocení pandemické situace ministerstvem zdravotnictví.

Markéta Seidlová, místopředsedkyně školských odborů požadovala jednoznačnou odpověď, jak bude prováděno testování dětí, zejména předškolních v mateřských školách a žáků 1-2 ročníků, aby to odpovídalo pokynům výrobce. Ministerstvo školství v odpovědi uvedlo, že bude nezbytné, aby testování u předškolních dětí z mateřských škol a žáků 1-2 ročníků mohlo probíhat za přítomnosti rodičů. U žáků 3-5 tříd bude umožněna přítomnost rodičů, ale testování bude probíhat za dohledu učitelů. 

Předseda ČMOS pracovníků školství František Dobšík v této souvislosti požadoval vyjasnit, jak je řešeno zapojení učitelů do testování, aby bylo v souladu s pracovním řádem pro zaměstnance škol. Podle názoru školských odborů požadovaná účast pedagogů na testování překračuje jejich povinnosti, vyplývající z pracovních smluv.  Školské odbory rovněž chtěly znát, zda je ponecháno na ředitelích škol, jak řešit výuku v případě nesouhlasu rodičů s testováním.

ČMOS pracovníků školství podle F. Dobšíka čelí nyní mnoha dotazům, zda všichni zaměstnanci školství, kteří se zaregistrovali v rámci přednostního očkování, budou moci být včas naočkováni, než se začnou školy postupně otvírat. Ministr Plaga slíbil, že bude v této souvislosti jednat s ministrem zdravotnictví.

Členové školské tripartity podpořili konání maturitních zkoušek podle návrhu ministerstva školství.

Přílohy:

 dopis-Meron.pdf 81 kB

 Galerie:

Praktické zkušenosti kováckých odborů z mnohých firem potvrzují, že katastrofické scénáře o masivním propouštění v důsledku pandemie se nenaplňují. Ukazuje se, že strojírenské firmy mají často více zakázek, než lidí na jejich realizaci. To se potvrzuje například v Trutnově. Místní základní organizace zastupuje zaměstnance tří trutnovských podniků. Nepropouští se v žádném z nich.

„Ve všech podnicích, které naše ZO zastupuje se kvůli pandemii nepropouští, spíše se počty zaměstnanců navyšují,“ potvrzuje předseda ZO OS KOVO Siemens Trutnov Pavel Holzknecht, který je zároveň člen předsednictva OS KOVO a Evropské podnikové rady Siemens AG. Podle něj se navzdory pandemii dokonce daří vyjednávat nárůsty mezd a benefitů. Trutnovská ZO jedná kromě Simensu také v Pepperl+Fuchs Manufacturing a v Mdexx Magnetronic Devices. Celkově jde o 1300 zaměstnanců.

„V Siemensu probíhají jednání konstruktivně, každoročně se nám daří zlepšovat mzdové podmínky zaměstnanců a nárůst benefitového systému, který je u lidí velmi oblíbený. Management v Pepperl+Fuchs přistupuje k diskuzi velmi otevřeně. Firma se svým postojem snaží udržet si pozici atraktivního zaměstnavatele. I zde probíhá každoroční valorizace mezd a benefitů. Nově jsme vyjednali další tři dny dovolené pro každého zaměstnance. Aktuálně má každý nárok na 28 dní,“ upřesňuje Pavel Holzknecht. Naopak zklamáním je pro trutnovské dosavadní přístup k jednání u managementu v Mdexx Magnetronic Devices. „Firma s námi sice kolektivní vyjednávání vede, ale sociální smír se nám nedaří uzavřít, což se negativně odráží i na výši mezd v závodu. Ty nedosahují regionálního průměru,“ dodává předseda místní ZO.

I když se v souvislosti s koronavirovou krizí často hovoří o snižování mezd, odměn i benefitů, ve skutečnosti loni většina zaměstnavatelů podle průzkumu personální agentury Grafton Recruitment k žádným změnám nepřistoupila. Čtyři pětiny zaměstnavatelů, kteří v listopadu minulého roku plánovali zvýšení benefitů, patří do výrobního sektoru. Zakázky valné části průmyslových podniků nejsou podle odborářů dopady koronavirové pandemie ohroženy. Snahy o zmrazení či dokonce snižování mezd, zdůvodňované v některých obchodních společnostech nejistotou z vývoje na trhu tak nejsou na místě.