Hlavním tématem výstavy je letos Budoucnost české krajiny. „Krajině, na níž jsme všichni závislí, toho pořád dost dlužíme. Krajina se potýká nejen s aktuálními problémy souvisejícími se změnou klimatu, ale také s následky chybných kroků druhé poloviny 20. století. To jsou problémy, které musíme napravovat, je to běh na dlouhou trať, ale je to věc, které se nemůžeme vyhnout,“ uvedl v projevu premiér.

Petr Fiala zdůraznil, že důležitým úkolem pro vládu je potravinová bezpečnost. „To například znamená zajistit rezervy, abychom neměli kritický nedostatek základních potravin v případě nouze, nebo také zabránit kritické degradaci půdy či nedostatku vody, který by v Česku pěstování plodin znemožnil. A součástí naší snahy o potravinovou bezpečnost je i naše snaha přispět k odvrácení globální potravinové krize, která hrozí v důsledku války. Je to pro nás důležitý úkol jak v bilaterálních jednáních, tak v rámci našeho předsednictví v Radě Evropské unie,“ řekl v úvodu výstavy předseda vlády.

Evropa i celý svět se nyní potýkají s následky ruské agrese na Ukrajině, která má zásadní dopad na zemědělství a světový trh s potravinami a vede k růstu cen a menší dostupnosti zboží. „Musíme si přiznat, i když to není dobré konstatování, že období jakési jistoty, stability na nějakou dobu skončilo. Musíme se připravit na významné výkyvy – cen, mezinárodní situace i počasí. Tedy tomu, čemu my všichni a zemědělci především, čelíme. Čekají nás méně klidné roky, než jsme byli zvyklí. Jsem přesvědčen, že děláme všichni všechno pro to, aby dopad na české občany byl co nejmenší a, že to společně zvládneme,“ dodal premiér Fiala.

Premiér také spolu s členy vlády navštívil expozice Ministerstva zemědělství ČR, Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu, Agrární komory, Celostátní sítě pro venkov a jejích partnerů nebo Jihočeského kraje či stánek firmy Zetor.

Celý projev předsedy vlády je dispozici zde:
https://www.vlada.cz/cz/clenove-vlady/premier/projevy/projev-premiera-fialy-na-zahajeni-48–rocniku-vystavy-zeme-zivitelka-198503/ 

Vážení páni prezidenti, vážený pane předsedo, pane hejtmane, pane starosto, vážení ústavní činitelé, dámy a pánové,

těší mě, že mohu navštívit veletrh Země živitelka, který už téměř půl století patří k závěru prázdnin a je určitě nejvýznamnější akcí svého druhu u nás. Velmi oceňuji, že hlavním tématem výstavy je letos Budoucnost české krajiny, protože krajině, na níž jsme všichni závislí, toho pořád dost dlužíme.

Krajina se potýká nejen s aktuálními problémy souvisejícími se změnou klimatu, ale také s následky chybných kroků druhé poloviny 20. století. To jsou problémy, které musíme napravovat, je to běh na dlouhou trať, ale je to věc, které se nemůžeme vyhnout.

Smyslem zemědělství je produkce potravin. Tento důležitý úkol nicméně musíme zajišťovat udržitelně – tak, aby se krajina nevyčerpávala a dokázala plnit všechny svoje funkce. Zemědělsky a lesnicky využívaná půda tvoří téměř devět desetin českého území a její podoba přímo ovlivňuje náš život – jak kvalitní potraviny dokážeme vypěstovat, jak je půda úrodná, kolik vody v ní dokážeme udržet atd.

Všechny tyto cíle – výnosy a stav krajiny – uchopíme rozumně, pak to není v rozporu, ale právě naopak. A já věřím, že naše vláda k této rovnováze směřuje. Jedním z kroků, které jsme udělali, je i ta nová podoba Společné evropské zemědělské politiky, která do praxe vstoupí už příští rok. Jsem přesvědčen, že se naší vládě podařilo vyjednat rozumný kompromis, který je ve prospěch našich zemědělců.

Kromě dlouhodobých problémů se právě teď potýkáme také s následky ruské agrese na Ukrajině, která má zásadní dopad na zemědělství a světový trh s potravinami. Vede k růstu cen a menší dostupnosti zboží, což znepokojuje zemědělce i zákazníky. Například světová produkce pšenice se podle aktuálních odhadů sníží o téměř 11 milionů tun. To se zákonitě projevuje na cenách.

Rusko a Ukrajina patří do první desítky světových producentů pšenice, dohromady tvoří až třetinu světového exportu a některé africké či blízkovýchodní země jsou na jejich obilí do velké míry závislé. Podstatná část jejich dodávek je přitom ničena, ohrožena nebo zablokována. Určitou naději pro nás může představovat ta dohoda o vývozu obilovin, která byla uzavřena, ale s těmi riziky, které  z této situace vyplývají se budeme potýkat ještě dlouho.

Celkový vliv této krize na české zemědělství a potravinářství zatím můžeme jen odhadovat – na jedné straně zemědělcům stoupají náklady na hnojiva nebo pohonné hmoty, energie, na druhou stranu stoupá i poptávka, a tedy i hodnota jejich produkce.

V této souvislosti někdy zaznívají požadavky na to, aby vláda nějak zajistila takzvanou potravinovou soběstačnost. Ale je potřeba si říct, že absolutní soběstačnost je však v českých podmínkách nereálná – jednak kvůli společnému evropskému trhu, ale také proto, že zákazník není připraven zaplatit ceny, které by přinesla. Je přirozené, že se míra soběstačnosti u různých potravin liší (například v produkci jablek jsme soběstační z 80 %, zatímco u vepřového jen z asi 40 %) – liší se podle toho, co jsme schopni pěstovat či chovat a za jakou cenu. Spolupráce a obchod nám zajišťují větší výběr a nižší ceny. Proto naše potravinová soběstačnost v posledních desetiletích setrvale klesala. A neklesala z rozhodnutí vlády, ale klesala proto, že o tom hlasují sami zákazníci tím, jaké zboží si vybírají.

Nedávný příklad, který tu byl také zmíněn a to je pandemie a uzavírání hranic nám dobře ukázaly, že když se v dnešním propojeném světě začneme uzavírat tak to nakonec způsobuje ještě větší nestabilitu a dlouhodobější problémy. Uzavřenost, to cesta není.

Co je ale důležité, co je úkol pro vládu a co vláda bere vážně to je potravinová bezpečnost. To například znamená zajistit rezervy, abychom neměli kritický nedostatek základních potravin v případě nouze, nebo také zabránit kritické degradaci půdy či nedostatku vody, který by v Česku pěstování plodin znemožnil. A součástí naší snahy o potravinovou bezpečnost je i naše snaha přispět k odvrácení globální potravinové krize, která hrozí v důsledku války. Je to pro nás důležitý úkol jak v bilaterálních jednáních, tak v rámci našeho předsednictví v Radě Evropské unie.

Dámy a pánové, musíme si přiznat, i když to není dobré konstatování, že období jakési jistoty, stability na nějakou dobu skončilo. Musíme se připravit na významné výkyvy – cen, mezinárodní situace i počasí. Tedy tomu, čemu my všichni a zemědělci především, čelíme. Čekají nás méně klidné roky, než jsme byli zvyklí. Jsem přesvědčen, že děláme všichni všechno pro to, aby dopad na české občany byl co nejmenší a, že to společně zvládneme.

Přeji pořadatelům úspěšnou výstavu, Vám všem dobré zážitky a předpokládám, že také dobrou chuť při prohlížení si expozic Země živitelky.

Petr Fiala
předseda vlády České republiky

Premiér zdůraznil, že oblast energetiky je v současné době klíčovým problémem, který je nutné řešit a vyzval velvyslance k hledání všech možností, které by ČR mohly pomoci. „Nejde jenom o samotné dodávky surovin, byť v tuto chvíli je to nejdůležitější část, ale také o potenciál investic do přeměny naší ekonomiky, nebo do spolupráce ve výzkumu nových zdrojů, ať už se jedná o vodíkové technologie, malé modulární reaktory atd. Je třeba vystoupit mimo zaběhnuté postupy a způsoby uvažování a zaměřit se také na oblasti, které jsme doposud přehlíželi a opomíjeli,“ uvedl premiér.

Výzvou v oblasti ekonomické diplomacie je také hledání nových zdrojů, alternativ a nahrazování přerušených obchodních vztahů. „Náš export tvoří výraznou většinu našeho HDP a exportní firmy jsou významnými přispěvateli do státního rozpočtu. Export je pro nás důležitý. Abychom ekonomice co nejvíce pomohli, diplomacie by měla pokračovat v propojování ekonomické, rozvojové či akademické spolupráce, stejně jako by měla pomáhat českým firmám při vstupování na nové trhy,“ řekl Petr Fiala.

Předseda vlády uvedl, že Česku se daří vyvíjet nejmodernější technologie a prodávat stále více produktů s vyšší přidanou hodnotou například ve zdravotnictví či v letectví, to ale musí probíhat ve spolupráci s ostatními rezorty, nejen s ministerstvem průmyslu a obchodu, ale i s resorty obrany, zdravotnictví, zemědělství nebo ministryní pro vědu, výzkum a inovace.

„Kromě přesunu obchodování do nových teritorií se musíme soustředit také na oblasti surovin, energetiky a zemědělství. Na trhu se strategickými surovinami je dnes mnohem vyšší poptávka než dřív, a ceny stoupají. Spoléhám na profesionály z české diplomacie, že nám pomohou a zprostředkují uzavření dalších významných kontraktů ve vzdálených zemích, kde se české firmy obtížněji orientují,“ dodal premiér.

Celý projev předsedy vlády je k dispozici zde:
https://www.vlada.cz/cz/clenove-vlady/premier/projevy/projev-premiera-petra-fialy-na-setkani-ceskych-velvyslancu-v-praze–198419/

Vážené velvyslankyně, vážení velvyslanci, vedoucí zastupitelských úřadů, vážený pane ministře, dámy a pánové

Je mi ctí, že vás mohu letos poprvé oslovit na úvod tradiční porady vedoucích českých zastupitelských úřadů. Všichni si dobře uvědomujeme, že letošní porada, přestože je tradiční, tak nemůže být rutinní, protože v Evropě se po mnoha letech rozhořel otevřený válečný konflikt a zároveň probíhá ekonomická válka mezi těmi, kdo stojí na straně svobody a míru a Ruskem.

Česká republika současně předsedá Radě Evropské unie, která na novou situaci musí reagovat. Za těchto okolností již téměř automaticky vycházejí úkoly, na nichž česká diplomacie – a samozřejmě nejen ta – musí nyní pracovat.

Základní rámec

Je jasné, že je v našem národním zájmu, aby u nás v oblasti zahraniční politiky panovala shoda. Je to něco o co jsem se snažil dlouhou dobu i jako představitel opozice a snažím se o to i v čele vlády. Protože jen pokud budeme mít shodu na těch základních věcech tak se můžeme přiblížit ke splnění našich cílů a prosadit zájmy naší země.

Možnosti České republiky, jako středně velkého státu, který se nemůže opřít o masivní ekonomickou nebo vojenskou sílu, závisejí hodně na naší pověsti, čitelnosti a na důvěře, kterou vzbuzujeme u našich partnerů. A přirozeně závisejí také na tom, jakou podobu mezinárodního systému pomáháme utvářet.

Ačkoli jsem měl výhrady k tomu, jak Česká republika v posledních letech nakládala se svým kreditem v zahraničí, mám pocit, že se nám podařilo a daří udržovat konsensus ohledně našeho místa ve světě. Vždy jsme se pevně hlásili k ukotvení Česka v Evropské unii, k silné transatlantické vazbě, k přátelským vztahům s našimi nejbližšími sousedy, ať už bilaterálně, či v rámci regionálních organizací.

Naše vláda přirozeně navazuje na to dobré, co se podařilo našim předchůdcům, ale také se snažíme navrátit k akcentům, které jsme mezitím trochu zbytečně opustili, jako jsou zkušenosti České republiky v oblasti lidských práv a důraz na klíčové hodnoty. Ruku v ruce s prosazováním našich hodnot ale musíme pracovat na konkrétních krocích k posílení naši bezpečnosti a ekonomické prosperity.

Jako příklad toho propojení mohu uvést minulý týden oznámený dar vrtulníků od Spojených států. Bez společného diplomatického úsilí bychom tuto potřebnou techniku nezískali. Ale nezískali bychom ji ani tehdy, pokud bychom se neřídili našimi hodnotami a nepomáhali Ukrajině s obranou. Stejný příběh je i za získáním německých tanků Leopard.

Tyto dva příklady potvrzují tezi, a těch příkladů by se dalo uvést mnohem víc, že realismus nebo pragmatismus a prosazování hodnot nejdou v zahraniční politice proti sobě, ale velmi často se doplňují a pomáhají dosahovat stanovených cílů. A v tom musíme pokračovat s přesvědčením a s nepolevujícím úsilím.

Ukrajina

Dámy a pánové, chtěl bych se na chvíli zastavit u ruské agrese na Ukrajinu, protože je to událost, která dnes definuje celé mezinárodně-politické prostředí, zejména v našem regionu. Pozítří to bude půl roku, co celá Evropa, celý svět vstoupil do nové éry. A Evropa si zvyká na návrat války v její nejbrutálnější podobě. Neexistuje nic, co by mohlo ospravedlnit rozhodnutí ruského diktátora zaútočit na sousední stát a nechat za sebou zničenou zemi, vybombardovaná města, desetitisíce mrtvých a zraněných. Po mnoha letech se opět musíme postavit zlu, které existenčně ohrožuje demokratickou Evropu.

Protože je naprosto zřejmé, kdo je v tomto konfliktu v právu, je naše pozice jasná: V prvé řadě musíme pomoci Ukrajině, aby tento konflikt přečkala s co nejmenšími ztrátami a aby nakonec zvítězila.

Širším zájmem naší země je, aby ruský imperialismus byl konečně zastaven. Příliš dlouho jsme agresivní chování ruského režimu tolerovali, omlouvali a přehlíželi. Nyní musíme zajistit, aby Rusko už nemohlo vydírat své okolí a aby to nebyl Kreml, kdo diktuje podmínky míru a pravidla mezinárodních vztahů. Náš tlak v tomto směru musí pokračovat, stejně jako naše úsilí o vojenské zadržování Ruska na východním křídle NATO.

Když říkám, že Rusko vede válku s celou Evropou, není to nadsázka. Vladimir Putin nás každý den ohrožuje kybernetickými útoky, dezinformačními kampaněmi. Cíleně zneužívá migraci válečných uprchlíků. Vydírá nás manipulacemi s dodávkami surovin. To všechno proto, aby Evropu a euro-atlantický prostor destabilizoval, aby oslabil naše spojenectví a také aby vyvolal konflikty i uvnitř jednotlivých společností. Nesmíme dopustit, aby se mu to podařilo. Naštěstí se zdá, že tento tlak má opačný efekt, než jak si ruský režim představoval: Evropská unie dnes působí silněji a funguje jednotněji než před rokem a dokáže se – i díky našemu předsednictví – shodnout na klíčových opatřeních. NATO se rozšiřuje o Švédsko a Finsko, které dosud zůstávaly neutrální. A většina zemí – včetně České republiky – navyšuje výdaje na obranu.

Předsednictví a konsensus v EU

Válka zcela převrátila i naše plány na předsednictví v Radě Evropské unie. To bývá i v klidných dobách náročným úkolem, dnešní situace jej však posouvá ještě o úroveň výš. Program našeho předsednictví na to přirozeně reaguje.

Řeší důsledky této války, to znamená zajištění dostatku energetických surovin pro Evropu a jejich přijatelných cen, a také uprchlickou vlnu, která dopadá zejména na státy střední Evropy.

Předsednictví musí pracovat i na řešení příčin – to znamená pokračovat v podpoře Ukrajiny, aby se ubránila, a vyvíjet tlak na Rusko, aby se mu tato agrese nevyplatila.

Musíme se také připravovat na poválečnou rekonstrukci Ukrajiny či na širší dopady agrese na mezinárodní vztahy a světovou ekonomiku, včetně hrozící potravinové krize v Africe a na Blízkém východě.

Velkou důležitost v rámci Evropské unie přikládáme udržení elementárního politického konsensu. Poslední půlrok dobře ukázal, jak je akceschopnost Evropské unie závislá na tom, zda se dokážeme dohodnout na základních prioritách. Bez jednoty v rámci Evropské unie a západního světa by Rusko nikdy citelně nepocítilo dopad hospodářských sankcí a mnohem obtížněji bychom čelili energetické krizi, která Evropu zasáhla kvůli její závislosti na ruských fosilních palivech.

Unijní rozhodování principem jednomyslnosti je často zdlouhavější, než bychom si přáli, ale jakmile k dohodě dojde, je pevnější, a funguje dobře. Proto bych chtěl varovat před snahami tato pravidla rozhodování teď nějakým zásadním způsobem upravovat. Debaty o změnách nás nyní nejenom neposílí, ale mohou spíše narušit nyní potřebný konsensus a spolupráci.

Úsilí o širší koordinaci Evropské unie a snaha o upevnění naší společné pozice vůči Rusku, které svými kroky otřáslo evropskou bezpečnostní architekturou, nás vedly k rozhodnutí uspořádat v Praze na začátku října neformální summit. Jeho cílem bude upevnit vazby Unie k jejímu širšímu okolí a zároveň potvrdit závazky evropských států, které se týkají respektování nedotknutelnosti hranic, suverenity a mezinárodního práva v duchu Helsinských dohod. Témata summitu budou odrážet prioritní body našeho předsednictví: Patří sem okruhy, jako je mír a bezpečnost, energetika, potravinová bezpečnost, mobilita a migrace.

Energetika

Klíčovým problémem, kterým se musíme zabývat, je oblast energetiky: Je pravděpodobné, že během příštích měsíců budou opětovně narušovány dodávky ruských surovin do EU. Energie jsou zbraní, kterou jsme sami dali v minulých letech Vladimíru Putinovi do rukou, a kterou teď používá proti nám.

Tato situace si vyžaduje hledání celoevropských řešení a bude samozřejmě velkou zkouškou naší solidarity. Vzhledem k provázanosti evropských energetik a evropského průmyslu tento zápas nemůžeme vyhrát bez spolupráce s ostatními. Nemůžeme se zavřít jako ČR, nemůžeme se tvářit, že se nás problém netýká, protože energetika je propojená v Evropě. My jsme v řadě věcí závislí na surovinách z jiných zemí. Ale také platí, že pokud se v zásadních problémech ocitne byť jeden jediný člen EU, tak se kaskádovitě bude ten problém šířit dál a budou padat do propasti ostatní. Tomu musíme zabránit.

České předsednictví si již v této oblasti připsalo první významný úspěch, když jsme dokázali dojednat kompromis ohledně energetických úspor a vzájemné solidarity, což je důležité pro ČR a země střední Evropy. Energetická krize zasahuje do našich životů, její následky pociťujeme každý den a její důsledky pociťují i naši občané. My však děláme všechno pro to, abychom minimalizovali rizika a zajistili našim občanům plyn a elektřinu a abychom je zajistili v přijatelných cenách. Samozřejmě platí, že jakmile bude těchto surovin v Evropě znovu dostatek, budou klesat také jejich ceny.

Energetická krize je také nebývale silným impulsem pro modernizaci evropské energetiky. Ta se určitě nepovede přes noc – buďme připraveni na to, že nás čeká několik těžkých let. Je to nicméně velká šance obnovit zájem o jádro, což je v bytostném zájmu ČR, rozvíjet obnovitelné zdroje – to je určitě úkolem ČR a hledat recepty na zvýšení energetické účinnosti a energetických úspor.

Je zcela bez diskuse, že i Česká republika musí proměnit svůj energetický mix a dosáhnout energetické suverenity. Je to jeden z nejrozsáhlejších a nejrozsáhlejších úkolů, který kdy naše země ve své moderní historii řešila.

A tady je také důležitý úkol pro Vás, dámy a pánové. V zemích, ve kterých působíte, máte možnost, a já Vás o to prosím, hledat všechny možnosti, které by nám mohly v oblasti energetiky pomoci. Nejde jenom o samotné dodávky surovin, byť v tuto chvíli je to nejdůležitější část, ale také o potenciál investic do přeměny naší ekonomiky, nebo do spolupráce ve výzkumu nových zdrojů, ať už se jedná o vodíkové technologie, malé modulární reaktory atd. Je třeba vystoupit mimo zaběhnuté postupy a způsoby uvažování a zaměřit se také na oblasti, které jsme doposud přehlíželi a opomíjeli.

Ekonomická diplomacie

Složitá mezinárodní situace se promítá i do české ekonomiky, která se potýká s problémy, jako je inflace, nedostatek surovin a přerušení dodavatelských řetězců. A to je samozřejmě další výzva a další úkol.

Je nutné stále hledat nové zdroje, alternativy, nahrazovat přerušené obchodní vztahy. Náš export tvoří výraznou většinu našeho HDP a exportní firmy jsou významnými přispěvateli do státního rozpočtu. Export je pro nás důležitý. Abychom ekonomice co nejvíce pomohli, diplomacie by měla pokračovat v propojování ekonomické, rozvojové či akademické spolupráce, stejně jako by měla pomáhat českým firmám při vstupování na nové trhy. Očekávám, že v této oblasti bude MZV nadále aktivní, že bude pokračovat v podpoře našich firem v perspektivních regionech. Máme co nabídnout. Jsem rád, že se v Česku daří vyvíjet nejmodernější technologie a prodávat stále více špičkových produktů s vyšší přidanou hodnotou, například ve zdravotnictví a v letectví. Tato práce však musí probíhat ve spolupráci s ostatními rezorty, a to nejen s ministerstvem průmyslu a obchodu, ale i s dalšími jako je obrana, zdravotnictví, zemědělství nebo ministryní pro vědu, výzkum a inovace.

Kromě přesunu obchodování do nových teritorií se musíme soustředit také na oblasti surovin, energetiky a zemědělství. Na trhu se strategickými surovinami je dnes mnohem vyšší poptávka než dřív, a ceny stoupají. Spoléhám na profesionály z české diplomacie, že nám pomohou a zprostředkují uzavření dalších významných kontraktů ve vzdálených zemích, kde se české firmy obtížněji orientují. Těším se, že vláda brzy schválí strategie dalšího působení České republiky v Africe a v Indopacifiku. Strategie, které Ministerstvo zahraničí připravilo a které dále zlepší naši obchodní pozici.

Závěrečné poděkování

Dámy a pánové, naše budoucnost závisí na spolupráci v rámci Evropské unie, Severoatlantické aliance, na spojenectví západních demokratických zemí a na existenci spravedlivého globálního prostředí. Mezinárodní řád má dnes významné nepřátele, kteří jej zpochybňují, především Rusko a Čínu. V boji o jeho zachování, což je v národním zájmu ČR, obstojíme jen tehdy, pokud budeme postupovat společně, rychle a rozhodně.

Na začátku jsem zmínil, že bezpečí a dlouhodobý úspěch České republiky přímo závisí na naší pověsti. Jak u našich spojenců, tak u těch, kteří v nás věří a doufají v naši pomoc. Pokud budeme důvěryhodnou zemí, která se nebojí otevřeně postavit za své hodnoty a prosazovat své priority, budeme dlouhodobě úspěšní. To je náš primární národní zájem. A naše pověst v mezinárodním systému závisí na nás politicích, stejně jako na Vás diplomatech, kteří naši zemi reprezentujete v zahraničí.

Úspěšná zahraniční politika stojí v první řadě na kompetentní diplomatické službě, na schopných lidech, na jejich profesionalitě, pracovitosti a oddanosti naší zemi. Chtěl bych Vám proto na závěr poděkovat a ocenit práci, kterou pro Česko profesionálně, kompetentně a se zapálením děláte, ať už na bilaterálních ambasádách, nebo v mezinárodních organizacích.

Vážení paní velvyslankyně, vážení páni velvyslanci, čeká nás těžké období, těžší než na jaké jsme byli v poslední době zvyklí. Ale nemám pochyby o tom, že to společně zvládneme ve prospěch ČR.

Děkuji vám.

Petr Fiala
předseda vlády České republiky

Premiér ve svém projevu označil srpnové události za jedny z nejdůležitějších našich moderních dějin. Konec Pražského jara v roce 1968 přirovnal k událostem, které se momentálně odehrávají na Ukrajině.

„Ještě nikdy v historii samostatné České republiky nebyla připomínka srpnových událostí tak aktuální a naléhavá jako dnes, padesát čtyři let poté. Důvod je jasný – ruské tanky opět jezdí po cizí zemi, tentokrát na Ukrajině, a snaží se rozstřílet její sny o lepší budoucnosti. Obě události dělí desítky let, přihodily se v jiném kontextu, a přesto jsou si v něčem podobné. Jako bychom dnes na Ukrajině sledovali vzdálenou ozvěnu našeho srpna,“ uvedl v projevu premiér.

V rámci projevu český předseda vlády také upozornil, že i právě proto je důležité stále podporovat Ukrajinu.

„Naši přátelé na Ukrajině chtějí přesně totéž, co my už máme, a neváhají za to bojovat. I proto je vojensky, humanitárně i diplomaticky podporujeme. Naše vlastní zkušenost se srpnem 1968 – české oběti na životech; zmařené osudy; lidé, které okupace vyhnala do emigrace; všechna ta ztracená normalizační léta – to všechno nás k tomu zavazuje,“ řekl Petr Fiala.

Předseda vlády ve svém projevu také ocenil snahu lidí, kteří v srpnu 1968 navzdory vojenské převaze neváhali a bránili svojí vlast a budovu Českého rozhlasu.

„Reakce občanů však byla jednoznačná – většina vůči okupantům cítila odpor, řada lidí se snažila ztížit postup sovětských vojáků, vysvětlovat jim, že dělají chybu, nebo alespoň vyjádřit nějakým způsobem svůj nesouhlas. Ačkoli nebyli ozbrojení, nechtěli jen přihlížet. Snažili se udělat všechno, co v tu chvíli bylo v jejich silách. Klíčové střety probíhaly právě zde, v těsné blízkosti budovy Rozhlasu, tehdy nejdůležitějšího informačního zdroje v naší zemi,“ doplnil předseda vlády.

Celé znění projevu předsedy vlády naleznete na https://www.vlada.cz/cz/clenove-vlady/premier/projevy/projev-predsedy-vlady-petra-fialy-na-pietnim-aktu-pri-vyroci-okupace-ceskoslovenska-198389/.

Vážené dámy, vážení pánové, vážení ústavní činitelé, excelence, vážení pamětníci, vzácní hosté,

děkuji vám všem, kteří jste dnes přišli před budovu Českého rozhlasu, i vám všem, kteří nás sledujete nebo jste si dnešní výročí nějakým způsobem připomněli.

Srpen 1968 je jednou z nejvýznamnějších událostí našich moderních dějin. Znamenal konec Pražského jara a brutální obnovení sovětské kontroly. Pro Čechy a Slováky proto zůstává symbolem agrese, okupace, zrady a ponížení. Připomíná nám, jak je naše svoboda a nezávislost křehká.

Letos ještě silněji než dříve. Ještě nikdy v historii samostatné České republiky nebyla připomínka srpnových událostí tak aktuální a naléhavá jako dnes, padesát čtyři let poté. Důvod je jasný – ruské tanky opět jezdí po cizí zemi, tentokrát na Ukrajině, a snaží se rozstřílet její sny o lepší budoucnosti. Obě události dělí desítky let, přihodily se v jiném kontextu, a přesto jsou si v něčem podobné. Jako bychom dnes na Ukrajině sledovali vzdálenou ozvěnu našeho srpna.

Jsme svědky zbabělého zneužívání hrubé síly. Pohrdání válečnými konvencemi. Podobné je i to, že Rusko stále považuje středovýchodní Evropu za svůj majetek, s nímž si může nakládat podle libosti. Není náhoda, že Moskvu vyprovokoval podobný vývoj – v Československu pokus o směřování k demokracii, na Ukrajině snaha o integraci do západních struktur. V obou případech tedy cesta pryč od Kremlu.

A Kreml se nemění. Jeho dlouhodobým cílem je imperiální politika a jeho tradičními nástroji je vydírání, síla a lež. A to nás přivádí k další podobnosti: tak jako srpen 68 pro mnohé znamenal konec iluzí o svobodnější verzi socialismu, dnešní válka na Ukrajině může pro někoho znamenat konec iluzí o tom, že ruský imperialismus odešel společně s komunismem.

Československo v roce 1968 na útok ze zálohy nebylo připraveno, nedokázalo a nemohlo se vojensky bránit. Reakce občanů však byla jednoznačná – většina vůči okupantům cítila odpor, řada lidí se snažila ztížit postup sovětských vojáků, vysvětlovat jim, že dělají chybu, nebo alespoň vyjádřit nějakým způsobem svůj nesouhlas. Ačkoli nebyli ozbrojení, nechtěli jen přihlížet. Snažili se udělat všechno, co v tu chvíli bylo v jejich silách. Klíčové střety probíhaly právě zde, v těsné blízkosti budovy Rozhlasu, tehdy nejdůležitějšího informačního zdroje v naší zemi.

Samozřejmě to nestačilo. Nestačilo to, protože jsme nebyli nezávislou zemí, ale pouhým satelitem a vykonavatelem sovětské vůle, Moskva snadno prosadila svou. Vynutila si zavedení tzv. normalizace, zničila a poznamenala osudy mnoha lidí. Sny Pražského jara se rychle rozplynuly.

Dámy a pánové, každý rok si na tomto místě slibujeme, že nezapomeneme. Ale letos je to jiné. Letos bychom si hlavně měli uvědomit, že ohrožení naší svobody a nezávislosti je trvalé a že má konkrétní podobu. Naštěstí jsme dnes v nesrovnatelně lepší situaci než dřív – jsme členy společenství demokratických států, patříme do Evropské unie, naši bezpečnost účinně chrání Severoatlantická aliance. A především jsme hrdá, nezávislá země, ne něčí satelit, takže svůj osud máme ve svých rukou.

Naši přátelé na Ukrajině chtějí přesně totéž, co my už máme, a neváhají za to bojovat. I proto je vojensky, humanitárně i diplomaticky podporujeme. Naše vlastní zkušenost se srpnem 1968 – české oběti na životech; zmařené osudy; lidé, které okupace vyhnala do emigrace; všechna ta ztracená normalizační léta – to všechno nás k tomu zavazuje.

Petr Fiala, předseda vlády

Kabinet v otázce ohrožené dostupnosti energií pro občany i firmy navázal na diskusi, kterou vedl na pracovním setkání vlády v úterý v Liblici. „Jak jsme oznámili, do konce srpna představíme konkrétní parametry úsporného tarifu, který se bude týkat všech občanů, kteří energie odebírají. Společně s úsporným tarifem dojde i k odpuštění plateb za obnovitelné zdroje energie, které platí jak občané, tak firmy, takže toto opatření se pozitivně dotkne i firem,“ uvedl premiér Petr Fiala.

Ministr průmyslu a obchodu rovněž dostal od vlády za úkol prověřit, zda zálohy, které jednotliví dodavatelé energií vyměřují zákazníkům, skutečně odpovídají pravidlům pro jejich stanovování a nejsou ze strany dodavatelů zneužívány. „Chci také zdůraznit, co už naše vláda řekla: Že občany nenecháme padnout. A tato slova v praxi znamenají, že občané zaplatí za bydlení maximálně 30 procent, respektive v Praze 35 procent, ze svých příjmů, a to včetně všech poplatků za vodu a energie. Veškeré náklady na bydlení nad 30 procent jejich příjmu je jim stát připraven uhradit, a to prostřednictvím příspěvku na bydlení, o který je možné v současné době možné žádat online nebo fyzicky na úřadu práce. Tento příspěvek byl v minulých měsících výrazně zjednodušen a navýšen tak, aby na něj dosáhla větší skupina domácností,“ podotkl premiér Fiala.

Vláda učinila řadu kroků, aby byla Česká republika před nadcházející zimní sezonou co nejlépe připravena. „Žádné úspory, které by byly v krajním případě nedostatku energií potřeba, nebudou upřednostňovat byznys před občany,“ prohlásil předseda vlády. „Chtěl bych vyvrátit nesmysly o tom, že někdo bude chodit kontrolovat občany do kuchyně, na kolik stupňů mají zapnuté topení a podobně,“ ujistil premiér Fiala. „Musíme sledovat i kritické scénáře a být na ně připraveni, ale nepočítáme s nimi. Jsme nachystáni tak, že budeme mít dostatek energií, abychom zimu zvládli,“ dodal.

Vláda projednala také návrh novely zákona o pedagogických pracovnících a novely školského zákona, od nichž si slibuje zásadní zkvalitnění českého školství, jak to slíbila v Programovém prohlášení. Navrhuje mimo jiné posílit postavení ředitele školy jako manažera, posílit podporu začínajících učitelů a provést reformu profesní přípravy učitelů s důrazem zejména na jejich praktické dovednosti. V návrhu je například nově definována pozice provázejícího učitele jako klíčového prvku zvýšení kvality pedagogických praxí, nově je definována také činnost třídního učitele spočívající zejména v organizační a administrativní činnosti, ale také v další práci s žáky a studenty a jejich zákonnými zástupci a kvalitativní změny se týkají i požadavků na odbornou kvalifikaci speciálního pedagoga a požadavků na odbornou kvalifikaci školského logopeda a na odbornou kvalifikaci asistentů pedagoga.

Kabinet schválil rovněž návrh zákona proti šíření teroristického obsahu online, který reaguje na nový evropský předpis o potírání šíření teroristického obsahu online. Česká republika musí podle tohoto předpisu například určit orgány, které budou evropské nařízení v praxi aplikovat. Vláda proto navrhuje, aby příkazy k odstranění teroristického obsahu online vydávala Policie ČR, přezkum zahraničních příkazů k odstranění provádělo Ministerstvo vnitra a správní dohled nad preventivními opatřeními zavedenými poskytovateli hostingových služeb by měl vykonávat Český telekomunikační úřad, který bude zároveň řešit i případné přestupky. Podrobnosti naleznete v tiskové zprávě Ministerstva vnitra.

Kabinet odsouhlasil také spuštění a podobu dvou dotačních programů Ministerstva zemědělství, které mají pomoci zemědělským prvovýrobcům a potravinářským firmám překlenou finanční obtíže zaviněné důsledky ruské agrese na Ukrajině. Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond pomocí programu Provoz 2022 – snížení jistiny úvěru a programu Provoz – Potravináři – snížení jistiny úvěru pomůže těmto subjektům uhradit splátky provozního úvěru u komerčních finančních institucí.

Ministři a ministryně projednali také návrh ministra zemědělství na další postup České republiky v otázce evropských dotací ve výši více než 3,3 milionu eur, které Evropská komise odmítla České republice proplatit na základě provedeného auditu, jenž konstatoval, že skupina AGROFERT neměla na tyto dotace z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova v období po 9. 2. 2017 nárok kvůli střetu zájmů Andreje Babiše. Vláda dnes rozhodla, že Česká republika proti prováděcímu rozhodnutí Komise nebude podávat žalobu a již podaná žaloba z května 2020 bude vzata zpět.

Vláda projednala rovněž návrh na zřízení Digitální a informační agentury, nového ústředního správního úřadu, který bude mít na starost problematiku digitalizace. Na novou agenturu, která bude spadat pod místopředsedu vlády pro digitalizaci, budou převedeny některé kompetence z Ministerstva vnitra. Aby mohla začít fungovat, tedy koordinovat a řídit danou problematiku, musí být adekvátně upravena legislativa. Návrh změnového zákona dnes vláda schválila a postoupila k projednání Parlamentu. Více v tiskové zprávě na https://www.vlada.cz/cz/expertni-centrum-bude-udavat-technologicky-smer-a-zlepsi-kulturu-rizeni-digitalizace-198317/.

Vláda schválila také žádost o odvolání z funkce, kterou podal dosavadní náměstek ministra vnitra pro státní službu Petr Hůrka. Ve funkci skončí k 30. září.

Kompletní výsledky jednání vlády naleznete na https://www.vlada.cz/cz/media-centrum/aktualne/vysledky-jednani-vlady-17-srpna-2022-198313/.

Vážená paní ředitelko, vážený pane ministře, vážené paní senátorky, excelence, paní velvyslankyně, pane velvyslanče, vzácní hosté, dámy a pánové.

Setkáváme se zde, abychom si připomněli utrpení českých a moravských Romů během druhé světové války a také abychom se zamysleli, co je třeba dělat pro to, aby se něco podobného nemohlo už nikdy zopakovat.

V holocaustu se lidská nenávist zhmotnila do podoby vražedného systému, který nabyl naprosto zrůdných rozměrů. Mezi jeho oběti patřili i Romové. Právě jejich genocida byla v českých zemích mimořádně důsledná, neboť původní romská populace, která tu žila stovky let, téměř úplně zmizela. Přežila pouhá desetina.

Symbolem i nástrojem tohoto zločinu se staly dva koncentrační tábory. V Čechách to byl tábor v Letech u Písku a na Moravě zdejší tábor v Hodoníně u Kunštátu. Nuceně tady přebývaly celé rodiny – ženy, muži, i děti. Žili v nelidských podmínkách, trápil je hlad, nemoci, otrocká práce a neustálý strach z trestů. Velká část lidí tu zahynula, a kdo přežil, toho čekalo jen další utrpení: buď cesta za nucenými pracemi do německých koncentračních táborů, nebo rovnou transport do vyhlazovacího tábora v Osvětimi.

Smutný osud českých a moravských Romů bohužel zůstává nejen tragickou, ale i do značné míry zastřenou kapitolou našich dějin. Historie není černobílá, mluvil o tom tady pan ředitel, a máme-li se z ní poučit, musíme se jí neustále zabývat, musíme ji zkoumat a musíme si ji připomínat. A zvlášť důležité je připomínat si věci, o kterých se dříve moc nemluvilo. To se týká i romského holocaustu – patrně i proto, že o něm nevíme tolik jako například o utrpení našich židovských spoluobčanů.

Jistě k tomu do jisté míry přispělo to, že dvě nejdůležitější místa spojená s romským holocaustem v českých zemích byla vlastně vymazána nebo překryta něčím jiným. V Letech u Písku na místě tábora vyrostl vepřín, tady zase nejdříve komunistický tábor nucených prací a následně rekreační středisko.

Stejně nešťastné ovšem je, že trvalo tak dlouho, než se nám tuto nespravedlnost podařilo alespoň částečně napravit. Stát léta otálel s vykupováním pozemků, další roky trvalo přemýšlení nad tím, jak by místa ve finále měla vypadat. A mezitím pamětníci, pro které by vybudování důstojných památníků bylo alespoň malým zadostiučiněním, postupně odcházeli.

Věřím, že pokud nás má historie něco naučit, je nutné, abychom tragické události z naší minulosti neviděli jen jako nějaké věty v učebnicích, jako nějaké statistiky, ale abychom si je dokázali spojit s konkrétními místy, s konkrétními osudy skutečných lidí, které si můžeme snadno představit. A i z tohoto důvodu je zachování, záchrana a důstojná podoba těchto míst tak nesmírně důležitá.

Já bych chtěl proto využít této příležitosti a poděkovat dnes všem, kteří pečují o naši historickou paměť – lidem z Muzea romské kultury, pracovníkům Ústavu pro studium totalitních režimů a všem dalším, kteří se na tom podílejí. I díky jejich práci se místa spojená s romským holocaustem postupně mění na památníky a muzea, kde je možné nejen důstojně uctít památku obětí, ale zjistit také něco o jejich osudech.

Bez vědomí o obětech totiž nedosáhneme ani poučení, ani smíření. A já jsem rád, že se věci pomalu, ale jistě mění k lepšímu. A o tom svědčí i vaše účast na tomto mimořádném shromáždění, za kterou vám děkuji.

Děkuji vám za pozornost.

Petr Fiala
předseda vlády České republiky