Ve středu 8. července 2020 proběhlo v Poslanecké sněmovně třetí čtení novely zákona o státním rozpočtu na rok 2020, ve které vláda navrhla zvýšení schodku státního rozpočtu na tento rok na 500 miliard korun. Návrh před poslanci obhajoval předseda vlády Andrej Babiš tímto projevem.
Takže dobrý den. Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Vláda předkládá Parlamentu návrh úpravy státního rozpočtu na letošní rok. A je to již podruhé, co žádáme o úpravu státního rozpočtu, a tentokrát navrhujeme zvýšit deficit celkem na 500 miliard korun.
Tento návrh samozřejmě vyvolává celkem přirozeně řadu diskuzí a námitek. A naši oponenti nám vyčítají, že navrhovaný deficit je nadměrný, že je rozpočet málo úsporný atd. Tato rétorika je samozřejmě v podstatě pochopitelná, pokud jde o naše oponenty, kteří jsou v opozici. A tak se chová každá opozice, která nemusí nést odpovědnost za svá rozhodnutí. Vláda se takto chovat nemůže, protože vláda musí pečlivě vážit důsledky takového rozhodnutí. A je to právě vláda, kdo musí řešit problémy, které přináší současná pandemie. A byl bych rád, kdybychom řadu kroků vlády posuzovali s alespoň malou mírou porozumění.
Zkusme se trochu zamyslet nad tím, co se stalo, a trochu se vrátit v čase zpět. Co bychom si asi tak pomysleli, kdyby zde někdo před půl rokem uvedl, že v tomto relativně krátkém čase projdeme krizí takových rozměrů – a nebál bych se použít slova katastrofou, že budeme muset zastavit bezmála celou ekonomiku, zastavit školství, zastavit fungování služeb a vystavit takovému náporu celé zdravotnictví, stejně jako sociální služby, a asi by tomu nikdo neuvěřil. A přesto, stalo se. Nikdo z nás ani z vládní koalice ani z opozice nebyl na takovou zkoušku připraven. Nikde neexistuje prostor pro takové školení, které nás připraví na takový vývoj. Přesto vláda jako celek musela konat, a já jsem přesvědčen, že vláda konala dobře a první nápor krize jsme zvládli.
Nakonec myslím, že to většina našich občanů ocenila, jak o tom svědčí jejich ohlasy. Samozřejmě, že ne všem se to líbí, ale asi se najde každému zavděčit. Nyní je před námi asi daleko složitější období v mnoha ohledech. Je asi docela snadné administrativně zastavit nějakou výrobu ze zdravotních důvodů. To je dílo okamžiku. Ale obnovit její chod, to je i záležitost na dny, týdny nebo měsíce. A také – a to bych rád zdůraznil – je zásadní otázkou, zda se můžeme vrátit zpět. Jestli lze posunout běh času zpět do doby před koronakrizí. Právě v této otázce si myslím, že panují poměrně velké rozdíly. Nemálo je těch hlasů, které říkají, že svět – a chcete-li ekonomika – po koronaviru už nebude stejná jako dříve, že se nelze vrátit zpět. Je však také nemálo těch, kteří mají pocit, že se lze vrátit zpět, a proto usilují o to najít cestu zpět.
Je otázka, jestli taková cesta zpět vůbec existuje. Jestli takové pokusy nejsou odsouzeny k nezdaru. Musíme se ale podívat dopředu a hledat nové příležitosti a nové cesty, novou podobu naší ekonomiky. Do konce roku uvidíme, jestli a jak pandemie změnila zvyklosti lidí, například cestování. To se týká jak našich občanů, tak i těch, kteří k nám přijížděli ze zahraničí. S tím souvisí i struktura pracovních sil. Vidíme, jak jsme dnes zranitelní tím, že nemáme zahraniční pracovníky, a nemůžeme tedy plně rozvinout výrobu tak, jak by bylo potřebné. Tato krize také ukázala, jak vysokou závislost máme na dovozu některých potravin a tu také musíme změnit v zájmu našich občanů.
Konkrétní poznámku k pracovním silám. Ke konci května máme 270 000. nezaměstnaných, to je meziročně o 74 000 více. Naproti tomu registrujeme 335 000 volných pracovních míst, meziročně o 8 000 méně, z nich je 250 000 v kategorii řemeslníků, obsluhy strojů a montérů a pomocného obslužného personálu. Jenom poptávka po řidičích přesahuje 30 000 osob. Musíme k tomu přistoupit aktivně a vytvořit kapacity, které by tento nedostatek mohly odstranit. Do toho musíme skutečně značně investovat. Musíme do budoucna spojit vyplácení podpory v nezaměstnanosti tak, že osoby, které se budou rekvalifikovat, budou náležitě motivováni ke změně své profese. To je aktivní postoj, který budeme podporovat ve spolupráci se zaměstnavateli.
Těchto souvislostí bychom mohli uvést ještě daleko více. Ale vyplývá z nich to, že musíme přemýšlet o tom, co nového a jak jinak ekonomice dělat tak, abychom v nově se rodícím systému mezinárodního obchodu obstáli. K tomu snad je nutno dodat, že takový nový jiný systém se nezrodí okamžitě. Bude to nějakou dobu trvat, ale již nyní na to musíme myslet.
Proto musíme důsledně pokračovat v podpoře digitalizace, rozvoje moderních forem práce včetně tzv. remote working, podpořit nově vznikající start-upy a rozvoj moderních technologií. V souvislosti s tím také vytváříme potřebné kapacity na investování. Není naším největším problémem financovat některé investice. Ale problémem je byrokracie, dlouhé schvalování. Potřebujeme především mít potřebná povolení a také mít dostatečné kapacity.
I tady narážíme na nedostatek stavebních profesí, hlavně projektových kapacit. Vzpomeňme si, jak v roce 2010 se totálně zazdilo projektování a stavba dálnic. Jak z rezortu stavebnictví odešlo 50 000 zaměstnanců.
To jsou naše úzká místa. A taky samozřejmě zápas s nejrůznějšími aktivisty nás stojí drahocenný čas. Ano, můžeme si povídat o D1. Ano, děkujeme, pane Patriku z Dětí Země, už mohla být dávno hotová před 15 měsíci, kdyby do toho pan Patrik neházel vidle.
Pokud jde o celkový vývoj naší ekonomiky, pak předpovědí o jejím dalším vývoji je dostatek. Pro všechny je podle mého soudu zatím příznačné to, že z velmi krátkého časového úseku, o kterém navíc není mnoho relevantních dat, se snažíme hádat, jak to asi tak bude. Proto bych všechny tyto předpovědi označil jen tak, že jde pouze o jakési předpovědi, snad srovnatelné s tím dohadovat se o tom, jaké bude počasí v druhé polovině prosince. Tak já nevím, kdo z nás to ví. Proto bych doporučoval zatím se vyhnout nějakým konkrétním číslům a nehledat v těchto katastrofických scénářích senzace, kdo zpracuje pochmurnější a černější výhled.
Tento týden se objevila další z kategorií podobných předpovědí. Evropská komise nám předpovídá pokles ekonomiky až o 7,8 procenta. Jsou však ještě horší předpovědi. Myslím, že bychom s těmito úvahami měli šetřit, protože zatím máme jen málo věrohodných dat o současnosti a zejména o budoucnosti. Některé takové předpovědi přece hovoří o rychlé obnově hospodářského růstu. Držme se faktů. Dnes máme k dispozici data o průmyslové výrobě za květen, pokles o 25 procent. Není to špatné číslo. Proti dubnu, kdy výroby poklesly o třetinu, je to zlepšení a to se bude dále zlepšovat, protože se pomalu obnovuje výroba v automotiv.
Tady jsem se nedávno ptal šéfa Škody Auto, jak je možné, že se stále čeká na octavii, někteří čekají devět deset měsíců. Já tomu nerozumím, proč se nevyrábí včas. Nerozumím taky tomu, proč škodovka nemůže prodávat ve Vietnamu nebo v Thajsku, proč matka škodovky jim to nedovolí, protože si myslím, že škodovka je jedno z nejlepších aut, které se vyrábí v Evropě.
Máme tu velmi dobrá čísla o stavebnictví. Pokles o 8 procent je také mimořádně dobrý výsledek, tím spíše, že inženýrské stavby jsou na úrovni minulého roku. A tady musím dodat, že právě ty se snažíme vládními opatřeními podporovat. Ve srovnání s Evropskou unií, kde v dubnu kleslo stavebnictví o čtvrtinu, jsou naše výsledky jak z jiného světa. Myslím si, že dobře vypadají čísla o maloobchodních prodejích a také o službách, když si uvědomíme, že jich velká část v květnu nemohla pracovat.
Přirozeně, že tyto výsledky jsou do určité míry podmíněny i prací vlády. Udělali jsme řadu kroků v tom, jak podpořit udržení pracovních míst, jak firmám dodat větší jistotu a garantovat jejich úvěry. Tady je velká debata, proč se nečerpá COVID – je to trojka nebo céčko… Tři. No tak jedině proto, protože pokud ty firmy mají nižší tržby, tak žijí z vlastního cashe a o ty úvěry budou žádat později. To je vyjádření jednoho z největších bankéřů v naší zemi a má to i logiku.
Takže my jsme samozřejmě všem OSVČ postiženým zákazem činnosti za každý kalendářní den dali 500 korun. 7. 7. je to celkem 20 miliard. Dnes připravujeme podobnou kompenzaci pro lidi pracující na dohody o pracovní činnosti. Snažili jsme se ze všech sil udržet koupěschopnost lidí, zpomalit do značné míry nevyhnutelný pokles koupěschopnosti, protože celkem logicky bude docházet a také dochází k omezení či dokonce ke snížení platů ve firmách zasažených krizí. A to se v budoucnu projeví.
Také chceme dodat další finance všem samosprávám, abychom jim kompenzovali výpadky příjmů na sdílených daních, aby mohly realizovat své investiční plány. To je 12,8 miliardy korun a to je právě v tom deficitu, to tady čeká na schválení naší Sněmovny. Potvrdili jsme navýšení výdajů na výstavbu dopravní infrastruktury – 124 miliard korun. Tolik se, prosím vás, nikdy neinvestovalo. Tady mám jeden z mála grafů, co mám dneska s sebou. 200 miliard investic 2020. Nikdy taková výše nebyla. A kdo je hlavní motor investic? Ředitelství silnic a dálnic a SŽDC – to jsou hlavní motory, které budou společně investovat téměř 115 miliard.
Taky jsme navýšili odměny pro zdravotnické pracovníky, kteří byli v první linii s coronavirem, a to zdravotnictví? Já bych mohl o zdravotnictví tady mluvit asi dvě hodiny. Řeknu jenom ty nejdůležitější věci. Navyšujeme o 20 miliard platby za státní pojištěnce. To je v tom rozpočtu. Oddlužujeme a stabilizujeme státní nemocnice ve výši 6,6 miliardy.
Připravili jsme kompenzační vyhlášku s cílem stabilizace zdravotnictví. Tam navyšujeme zdravotní péči úhradu dalších 8 miliard. Celkově jde do zdravotnictví 366 miliard. Prosím vás, to je meziroční nárůst o 48 miliard, 48 miliard meziročně. A příští rok zase navýšíme. Takže pokud přičteme to oddlužení, dáváme do zdravotnictví letos navíc rekordních 55 miliard., 55 miliard.
A samozřejmě navyšujeme platy. Tento rok se očekává, že průměrná měsíční odměna lékařů stoupne na 88 000 a sestry 47 582. Takže díky těm opatřením došlo poprvé od roku 2012 k meziročnímu nárůstu počtu sester v akutní lůžkové péči. Takže sestry – jsou pro mě nejprestižnější povolání v naší zemi – přestávají odcházet z nemocnic, a naopak se pomalu vracejí, což lze považovat za výrazný úspěch. Nadále podporujeme lékařské fakulty, 600 milionů tam jde. To je ten projekt na jedenáct let za 7 miliard. Došlo k navýšení počtu studentů na lékařských fakultách o 20 procent atd. Mohl bych to tady číst celkem hodiny, kam všude jdou peníze, samozřejmě z toho deficitu.
Snažili jsme se udělat vše, co bylo možné, k tomu, abychom udrželi alespoň v základních rysech koupěschopnost obyvatelstva. Přitom tyto dotace směřovaly především k firmám tak, aby jim kompenzovaly mzdy zaměstnanců, aby je nemusely propouštět. Antivirus – k 7. 7. vyplaceno 14,7 miliardy korun. Souhrnná data o vývoji ekonomiky zatím nasvědčují, že musíme počítat s jejím poklesem, ale byl bych zatím velmi zdrženlivý a varoval bych před katastrofickými scénáři také proto, že už jsme určitou takovou krizí prošli před deseti lety.
Rozhovory, které vedu s mnoha manažery firem, mě naplňují určitým optimismem. Vidím, že ve firmách máme zkušené lidi, kteří se dokážou s novou skutečností vypořádat. Naše firmy přece také nestály v uplynulých letech na místě. Mnohé se změnily v technologiích, v marketingu, ve vývoji, nabraly kvalifikované pracovníky. Lidé ve vedení firem mají nějaké vize, představy o tom, co chtějí a mají dělat. Ano, jsme kreativní národ a jsem přesvědčen o tom, že z toho vyjdeme zase jako jedni z nejlepších v Evropě.
Jsem taky přesvědčen, že právě v těchto firmách je skryt velký potenciál, který nám pomůže najít cestu z této krize. My potřebujeme právě jejich praktické zkušenosti skloubit možnosti pomoci ze strany vlády. Jako vláda jsme k tomu vždy připraveni a jsme si vědomi, že do toho je nutno investovat. Také proto, že tak činí i ostatní země, jejichž firmy jsou často konkurenty našich firem. Proto my naše firmy nemůžeme nechat bez nějaké formy státní pomoci. Potřebujeme více hlasu firem naslouchat. Z těchto rozhovorů si odnáším také jednu myšlenku – nedělat škrty, kterých jsme byli svědky v letech 2011 až 2013, kdy vláda zbytečnými škrty přivedla ekonomiku do další krize.
A k tomu ještě malou poznámku. Tato pandemie mění i přístup k ekonomice, ke všem těm teoretickým konstrukcím o dluzích atd., kterými nás zásobovali nejrůznější teoretici v minulých letech v Evropské unii i ve světě. Mnozí začínají chápat, že bez aktivní role rozpočtové politiky, bez aktivní role státu nebude možné obnovit hospodářský růst. Proto daleko největší obavy všech politiků, jak mám možnost to vyčíst z jejich prohlášení, osobních rozhovorů na zasedáních, kterých se zúčastňuji, nejsou z toho, že krize bude dlouhodobá, bez východiska. Problém zadlužení dnes nikdo z nich neřeší. Sama Evropská unie přichází s obrovským balíkem peněz. Ano, můžeme být k tomu kritičtí, ale je to tak. A jejich obava je jinde. Je to obava z toho, že by se mohlo opakovat to, co byla krize ve 30. letech 20. století.
Vláda dnes přichází do Parlamentu s návrhem na rekordní deficit státního rozpočtu a je potřeba si říct vůbec, jak například máme plnění rozpočtu k 30. 6., co jsou tam za položky. Vždyť my přece peníze nebereme. K 30. 6. meziročně máme důchody za 253 miliard, to znamená meziročně navýšení o 18,7 miliardy. Platy státních zaměstnanců, to jsou ti učitelé, to jsou ti vojáci, policisté, hasiči, nárůst meziročně na 135 miliard, 10,6 miliardy.
Investice k 30. 6. meziročně navýšeny o 18,6 miliardy. Dávky nemocenského pojištění, to je to ošetřovné a karanténa, meziročně navýšení o 10 miliard. Obsluha státního dluhu, prosím o pozornost, snižujeme obsluhu státního dluhu meziročně o 4,4 miliardy. A proč? Protože máme skvělý rating, a když jdeme na trh si půjčit, tak je vždycky převis, a půjčujeme si za skvělých podmínek. A mohl bych číst tady dál.
Takže nikomu jsme nevzali peníze. Plníme programové prohlášení vlády, ano, a není tady situace, jako kdysi, když byla tady krize, že policisté neměli ani na benzin podle mé ochranky. Takže úplně jiná situace. A co je důležité: Stejně jako my se chovají i jiné vlády, které přicházejí s ještě daleko většími deficity, než máme. Německo má 14krát větší HDP než my. Ano, narvou tam tisíc miliard eur, mají jako jediní na to v Evropě. A přitom v některých zemích jejich výchozí pozice, vztah veřejného dluhu a HDP, je tam daleko horší. Nejednou dosahuje či přesahuje 100 procent HDP. To je zásadně odlišné od našich čísel.
Takže znovu můj oblíbený graf. Ano, tady se můžete podívat, jak to šlo nahoru, potom to šlo díky nám dolů až na 20,5 a teď se zadlužíme dočasně. Ale všichni vědí, kam ty peníze jdou, ale i tak ten dluh koncem roku bude menší, než jsme začali, než jsem se stal ministrem financí. To je proto, že my jsme šetřili. My jsme měli nízké deficity. My jsme snižovali. Není pravda, že jsme nevytvořili ty rezervy. Toto je ta rezerva.
Dnes bez obav si můžeme půjčit. Všichni vědí, kam ty peníze jdou. A samozřejmě i příští rok budeme muset mít speciálně rozpočet s deficitem, ale potom se znovu vrátíme k té původní koncepci, a jsem i tak přesvědčen, že v Evropě budeme zase jedni z nejlepších. Takže dneska si nemyslím, že tyto diskuse o tom, kdo se zadlužuje a jak, že někdo vede v Evropě. Nikdo. Jenom u nás politici o tom mluví. Ale je potřeba se podívat na historii.
My jsme jasně dnes vysvětlili a paní ministryně Schillerová jasně řekla, z čeho je ten deficit složen, jak budeme pracovat dál. Uvidíme, jestli ho celý vyčerpáme, možná, že ne. Tím líp. Nechceme tady chodit každou chvíli nechat si schvalovat nový deficit. Takže já myslím, že je to rozpočet, který drží zaměstnanost, který podporuje investice, který je výhodný pro všechny občany naší země. A proto pevně doufám, že dnes ten rozpočet bude schválen a že už do konce roku tady nebudeme o nic z hlediska deficitu žádat.
Takže i přes všechny problémy, které naše ekonomika má a se kterými se ještě setkáme, se dívám do budoucnosti s důvěrou, že se nám je podaří překonat a dokážeme obnovit chod našeho hospodářství. Jsem přesvědčen, že ve spolupráci vlády a zaměstnavatelů se nám podaří cestu z této krize nalézt a uděláme všechno pro to, aby to bylo ve prospěch našich občanů. Děkuji.
