Pod názvem „Udržitelné zemědělství z pohledu Zemědělského svazu ČR“ vystoupil na nedávné mezinárodní konferenci „Budoucnost evropského zemědělství“ předseda Zemědělského svazu ČR Martin Pýcha.
V úvodu svého vystoupení charakterizoval zaměření Společné zemědělské politiky (SZP) pro příští období v tom smyslu, že do svých principů implementovalo základní cíle Zelené dohody pro Evropu (European Green Deal), k nimž patří mimo jiné i udržitelné zemědělství. To potom Martin Pýcha rozčlenil na několika dalších témat. Prvním z nich je enviromentální udržitelnost, což můžeme chápat jako snahu vypořádat se změnou klimatu, s ochranou přírodních zdrojů a s podporou biologické rozmanitosti v EU.
Druhou oblastí je sociální udržitelnost, která je zaměřena na podporu venkovských komunit, a která rovněž umožňuje, aby zemědělství a lesnictví plnily důležité úkoly ve prospěch širší společnosti.
Třetí oblastí je ekonomická udržitelnost, kdy zemědělství a lesnictví mohou zemědělcům, správcům lesů, a Evropské unii jako celku, poskytovat udržitelný ekonomický prospěch.
Načež dodal, že Evropská komise dnes akcentuje především environmentální otázky, to je dosažení klimatické neutrality.
Poté Martin Pýcha přešel k charakteristice Zelené dohody pro Evropu neboli Green Dealu. Uvedl, že hlavním cílem Green Dealu je dosažení klimatické neutrality do roku 2050, což znamená, že pro splnění tohoto klimatického cíle, by mělo dojít k redukci skleníkových plynů do roku 2030 na úroveň 55 procent oproti roku 1990 a k dosažení klimatické neutrality do roku 2050. Pro tento cíl, to je snížení emisí skleníkových plynů, byl v EU, pod názvem Fit for 55, vyhlášen balíček opatření a právních úprav, které by měly zajistit dosažení tohoto cíle.
Martin Pýcha se v další části svého vystoupení věnoval i dalším cílům Green Dealu v agropotravinářském odvětví. Poukázal na to, že sem patří změna chování spotřebitelů, omezení pesticidů, hnojiv a antibiotik, zvýšení ploch ekologického zemědělství, změna propagace potravin, vyšší důraz na biopaliva, dále na značení výživových hodnot potravin pro spotřebitele (nutriscore či ekoscore), důraz na lepší využití obalů při balení potravin, recyklace a welfare zvířat neboli lepší životní prostředí pro hospodářská zvířata.
Načež dodal, že těmi nejdůležitějšími strategiemi, které Evropská unie v rámci Zelené dohody pro Evropu přijala, jsou dvě, a to Strategie Farm to Fork (Z farmy na vidličku) a Strategie pro biodiverzitu.
Martin Pýcha dále hovořil o tom, jaké jsou vazby mezi zemědělstvím a snahou o snížení skleníkových plynů.
Prohlásil, že zemědělské, lesnické a další využití půdy v celém světě se podílí na tvorbě asi 23 % celkových čistých globálních emisí skleníkových plynů. Přitom zemědělství v EU-28 je, podle údajů z roku 2015, zodpovědné za 9,58 % celkového objemu produkovaných skleníkových plynů, přičemž asi 5 % pocházelo ze sektoru živočišné výroby. Pokud jde o další světadíly, tak v případě Asie je to 44 %, Latinské Ameriky 17 % a Afriky 15 %.
Také v oblasti zemědělství EU se významně redukovaly emise skleníkových plynů. V období 1990–2016 to bylo o více než 22 %, zatímco v USA vzrostli objem skleníkových plynů o 6 %, v Brazílii o 47 % a v Číně o 24 %.
Zároveň dodal, že například v EU připadá na jeden litr vyprodukovaného mléka průměrně 1,3 kg emisí CO2, zatímco ve světě průměrně 2,4 kg.
Pokud jde o Českou republiku, celkové emise skleníkových plynů v sektoru zemědělství poklesly o 48 %, oproti roku 1990, přitom mají cca jen 7procentní podíl na emisích skleníkových plynů.
Současně neopomněl uvést, že také došlo i ke snížení emisí metanu, a to o 21 % a u enterické fermentace, což je přirozená součást trávicího procesu u přežvýkavců, o 22 %.
Poté Marin Pýcha přešel k hodnocení dopadů strategie Farm to Fork a Strategie pro biodiverzitu.
V této souvislosti zdůraznil, že návrhy Komise týkající se strategií „Farm to Fork“ a „Biodiversity“ byly zveřejněny bez jakéhokoli posouzení dopadů na zemědělskou produkci, na ceny, na obchodní bilanci, na zabezpečení potravin. Přitom cílem těchto strategií je řešit problémy biodiverzity, degradace půdy, znečištění vod. Což by si, za normálních okolností, vyžádalo vypracování dopadů těchto strategií na zemědělství a potravinářství.
Poté vysvětlil hlavní nástroje Strategie Farm to Fork. Patří k nim redukce pesticidů o 50 %, redukce hnojiv o 20 %, převod 10 % zemědělské půdy mimo produkci a zvýšení půdy v režimu ekologického zemědělství na 25 procent.
Podle Martina Pýchy se během doby, to je již v loňském roce a letos, ukázalo, že přece jenom vznikla řada odborných studií, která se snažila nastínit praktické dopady Green Dealu do zemědělství a potravinářství. Jako první představil loňskou studii amerického ministerstva zemědělství (ERS/USDA), jako druhou studii, kterou zpracovalo Společné výzkumné středisko Evropské komise (JRC), třetí byla studie univerzity z Wageningemu, čtvrtou univerzity v Kielu, pátou byla zpráva charitativní organizace Oxfam a šestou v pořadí byly další dílčí reakce jednotlivých organizací.
Pokud jde o studii amerického ministerstva zemědělství, tak, podle ní, by došlo ke snížení zemědělské produkce EU o 12 – 15 %. Přitom by se zvýšily farmářské ceny zemědělských produktů o 17 %. Zároveň by se snížil vývoz potravin a zemědělských produktů, mimo EU, o 20 %, načež by následovalo zvýšení dovozu potravin, ze zemí mimo EU, o 2 %. Toto snížení zemědělské produkce a změn ve vývozu a dovozu potravin, by vedly ke snížení hrubého příjmu zemědělců o 16 %.
V případě studie zpracované Společným výzkumným střediskem EK (JRC) by se u obilovin projevil pokles produkce o 15 %, plocha by se snížila o 4 % výnosy by poklesly o 11 %. U zeleniny by nastal pokles o 12 8 s tím, že by rovněž poklesly i výnosy zemědělců. Objem produkce masa by se snížil o 14 % a dodávky syrového mléka na trh by klesly o 10 %. Pokud jde o obchodní bilanci, u obilovin by se zvýšil jejich dovoz o 39 % a jejich vývoz by se snížil o 38 % s tím, že ceny dováženého obilí by stouply.
Výsledkem těchto změn by bylo, že Evropská unie by byla na světovém trhu méně konkurenceschopná. Konkrétně by se to projevilo ve zhoršení čisté obchodní pozice s ovčím a kozím masem (dovoz z Austrálie), dále v poklesu vývozu vepřového masa z EU o 77 % a ve zvýšeném vývozu syrovátky, k němuž by došlo vlivem poklesu poptávky v EU.
Značně by se snížil i příjem zemědělců – v odvětví obilovin by to bylo o 26 %, u zeleniny a trvalých plodin o 5 %, přičemž kvůli vyšším nákladům by vzrostla jejich cena o 15 %. U hovězího masa by došlo k poklesu příjmů zemědělců 126 %, u vepřového masa o 129 % a u drůbežího masa o 83 %.
Studie JRC dále předpokládá, že emise skleníkových plynů by se snížily o 20 % do roku 2030 a u metanu a oxidu dusného by došlo ke snížení o 14,8 %. Ovšem, jak studie dále upozorňuje, 2/3 snížených emisí budou převedeny do zbytku světa, a to v důsledku zvýšení emisí v regionech mimo EU.
Největším přínosem, podle této studie, by bylo využívání krycích plodin, přesné zemědělství a technologie s variabilní aplikací.
Poté Martin Pýcha představil studii univerzity z Wageningenu, která uvádí, že návrhy Komise by znamenaly ztráty výnosů až o 50 %, přitom dopady na výnos u plodin na orné půdě jsou srovnatelné s dopady studie JRC a u trvalých kultur jsou vyšší. Studie dále předpovídá i nárůst čistého dovozu kukuřice, řepky a citrusů, zároveň i pokles čistého exportu, tj. oliv, vína a chmele. Načež se ve studii dále uvádí, že odhadovaná úroveň výnosu ekologické produkce bude o 7 % až o 54 % nižší ve srovnání s konvenční. Takže, negativní dopad na hodnotu produkce bude činit až 140 mld. EURO.
Studie univerzity v Kielu přitom vypovídá o tom, že strategie Farm to Fork není účinná proti změně klimatu, přitom dojde ke snížení skladování CO2 v odvětví LULUCF (tj. zahrnutí emisí skleníkových plynů a jejich pohlcování v důsledku využívání půdy) v EU o 50 milionů tun. Následovalo by přemístění výroby z EU do třetích zemí, což by vedlo k dalším emisím skleníkových plynů ve výši 54,3 milionu tun CO2.
Pokud jde o zprávu charity Oxfam, ta konstatuje, že by k naplnění klimatické neutrality do r. 2050, mělo dojít prostřednictvím regenerace lesů. Ovšem, jak studie dále ukazuje, dosažení „čisté nuly“, tedy klimatické neutrality, do roku 2050 by vyžadovalo vysazení nejméně 1,6 miliardy hektarů nových lesů, což je pětinásobek rozlohy Indie. V Evropské unii by to znamenalo zalesnění dodatečných 30 až 90 milionů hektarů půdy, to je až polovinu zemědělské půdy v Evropě. Důsledkem těchto opatření by bylo zvýšení cen potravin až o 80 %.
Takže, po tomto seznámení účastníků konference se závěry jednotlivých odborných studií o dopadech Green Dealu, to je strategie Farm to Fork a Strategie pro biodiverzitu, do evropského zemědělství a potravinářství, Martin Pýcha udělal celkové shrnutí všech těchto poznatků.
Pokud jde o ekonomické dopady, ukazuje se, že výrazné propady produkce povedou ke značnému zvýšení nákladů na zemědělskou produkci a tím i ke zhoršení konkurenceschopnosti evropských zemědělců. To, ve svých důsledcích povede ke zvýšení protekcionismu a tím i ke vzniku konfliktů s dalšími zeměmi.
V případě sociálních dopadů dojde ke zvýšení cen potravin pro spotřebitele, což povede ke snížení jejich kupní síly. Zároveň zhoršení ekonomiky hospodaření povede ke snížení příjmů zemědělců. To by poté vedlo i k sociální a politické nestabilitě společnosti. Zároveň by se tyto dopady Green Dealu projevily i v tom, že by mnoho zemědělců skončilo se svojí prací v zemědělství.
V další části svého vystoupení Martin Pýcha prezentoval pohled Zemědělského svazu ČR na pojem udržitelnosti v zemědělství. V podstatě jde o to, že je zapotřebí zajistit rozumnou vyváženost ekologických a ekonomických opatření a postupů, a to s ohledem na sociální aspekty dané problematiky.
Pokud jde o ekologickou udržitelnost, ta se týká otázek zabezpečení kvality půdy, zabránění eroze půdy, to znamená zajištění dostatku živin ve formě organické hmoty. Dalším významným faktorem je řešení otázky zadržování dostatku vody v krajině, zavádění meliorací apod. Spadá sem i dosažení uhlíkové neutrality. Dále podpora lokálním produktům, ale při zachování živočišné výroby.
V rámci svého výkladu o ekologické udržitelnosti, Martin Pýcha hovořil o možném poklesu biodiverzity, k čemuž napomáhá omezení rozlohy zemědělské půdy zástavbou. Připomněl, že by se ovšem neměla omezovat výsadba jedné plodiny, ale plodiny střídat pásově. Tím vznikne druhově bohaté pokrytí orné půdy. Zároveň podpořil tvorbu krajinných prvků na základě výnosových map. Podle něho by bylo přínosem i nedanění ostatní plochy. Podle něho svůj význam má i omezení přípravků na ochranu rostlin. Neopomněl se zmínit i welfare zvířat, tedy jejich životním prostředí. Podpořil také investice do nových technologií.
Ekonomická udržitelnost, podle Martina Pýchy, rovněž znamená rovné podmínky v rámci Společné zemědělské politiky a současně i pečlivé zvážení dopadů nastavení SZP. Podle něho by měly být dováženy pouze ty potraviny, které plní stejné podmínky produkce (uhlíkové vyrovnání, ale i stejné povinnosti u welfare, atd.). Potřebná je i podpora lokální ekonomiky, což znamená i vyjasnění si otázky zajištění prodeje lokálních potravin v supermarketech a hypermarketech obchodních řetězců. V této souvislosti Martin Pýcha poznamenal, že řada zemědělců volá i po omezení slevových akcí, při nichž se prodává až 60 % základních potravin.
Pokud jde o sociální udržitelnost, je to otázka společenské smlouvy. Načež připomněl, že Green Deal bude znamenat značný propad v příjmech zemědělců, což se negativně odrazí i v životě celé společnosti na venkově. Proto Zemědělský svaz ČR požaduje, aby, na základě znalostí dopadů, byly připraveny sociální programy a zároveň s tím i vzdělávací programy. Protože, v souvislosti s modernizací, automatizací a digitalizací rostou požadavky na odborné znalosti lidí, kteří v současné době pracují v zemědělství.
V závěru Martin Pýcha konstatoval, že Zemědělský svaz ČR souhlasí s cílem zaměřit se na udržitelnosti zemědělství. Je ale nezbytné zpracovat komplexní posouzení dopadů návrhů EK a zvážit, zda předkládané nástroje k dosažení stanovených cílů jsou správné. Podle vedení Zemědělského svazu ČR musí být komplexní a nezávislý na politickém tlaku. Načež zdůraznil, že zemědělci chtějí realistické nástroje, které neznamenají ztrátu konkurenceschopnosti a produkce.
