Tripartita

 

 

 

Senátorka za KDU-ČSL Anna Hubáčková je ve vznikající vládě koalic Spolu a Pirátů se Starosty kandidátkou na ministryni životního prostředí. V rozhovoru pro Radiožurnál Českého rozhlasu řekla, že chce navázat větší spolupráci s ministerstvy zemědělství, dopravy i školství. Chtěla by i dříve zastavit těžbu uhlí a co nejrychleji zastavit jeho používání. Za úspěch by považovala, kdyby se tak stalo v roce 2030.

Na otázku redakce, kterým tématům se chce hlavně věnovat, odpověděla, že by tuto problematiku rozdělila do dvou částí. Prvním blokem jsou témat strategická, která přináší Evropská unie a klimatické změny, které nyní nikdo nezpochybňuje. To je povodně, tornáda, eroze. Jde tedy o adaptace na tyto poměry a na nové klimatické podmínky. To je, podle Hubáčkové, Green Deal (Zelená dohoda pro Evropu).

To je podle kandidátky na ministryni životního prostředí Anny Hubáčkové jedno z hlavních témat, které chce promítnout do práce ministerstva životního prostředí, pokud tedy nastoupí. Zároveň k tomu dodala, že chce také rozšířit spolupráci i s jinými ministerstvy.

Potom je zde část agendy, která je aktuální. Jsou to známé mediálně probírané kauzy, jako je například kauza Bečva. Jejím celoživotním profesním cílem je čistota a ochrana vod. Takže se ministerstvo životního prostředí bude věnovat ochraně pitné vody a pokusí se ji i legislativně ústavně zakotvit.

Samozřejmě, že chce dořešit některé případy, které jsou takto kontroverzní, jako je kauza Bečva. Tvrdí, že se hodlá poučit z chyb, aby se taková havárie stala ojedinělou a již se vůbec nestávala. Zároveň k tomu dodala, že se s kauzou musí nejprve seznámit, přičemž nechce předjímat, jak bude v tomto případě postupovat dále, protože kauza je nyní v šetření policie.

Na otázku redakce, jak bude řešit česko-polský spor ohledně dolu Turów, Hubáčková odpověděla, že tuto kauzu sleduje, a že je hodně podobná tomu, co se děje na Hodonínsku, kde Anna Hubáčková vystupuje proti těžbě štěrkopísku u Moravského Písku.

Současně dodala, že k vyjednávání mezi Českou republikou a Polskem ohledně dolu Turów nemá žádné bližší informace, aby řekla, jak by dále ona postupovala. Chtěla by pokračovat v tom, že česká strana se snaží zajistit ochranu našeho území a obyvatel. V tom by chtěla pokračovat.

V další části rozhovoru se Anna Hubáčková věnovala otázce větší propojenosti rezortů životního prostředí a zemědělství. Již se kvůli tomu sešla s kandidátem na ministra zemědělství Zdeňkem Nekulou (KDU-CSL), ale zatím neprobírali konkrétní věci. Například personální propojení. V podstatě spolu hovořili o trendech a výzvách obou rezortů s tím, že se nabízí spolupráce nejenom stranicky a lidsky, protože jsou si oba kandidáti na ministry názorově blízcí. Přičemž k tomuto postoji je nutí především, podle Hubáčkové, stav krajiny a stav životního prostředí v celé republice.

V této návaznosti přešla k tomu, že je třeba se bránit klimatickým změnám, jako je sucho, které naši republiku již několik let provází, a to změnou hospodaření a péčí o krajinu, a to je hodně nosné společné téma obou rezortů.

Pokud jde o spolupráci s dalšími rezorty ve vládě, tak vidí jako potřebnou především spolupráci s ministerstvem průmyslu a obchodu, a to kvůli skleníkovým plynům a díky financím z emisních povolenek, které může Česká republika využít. Potom bude ministerstvo dopravy. Dovede si velmi dobře představit i spolupráci s ministerstvem pro místní rozvoj, a dokonce i s ministerstvem školství. Načež konstatovala, že agenda životního prostředí se promítne do hodně resortů.

V případě spolupráce s ministerstvem dopravy vidí spolupráci zejména v oblasti zabránění znečištění životního prostředí dopravou. V návaznosti na to, dále uvedla, že je třeba změnit automobilový průmysl. Protože cíle ČR by nemělo být používat fosilní paliva. To bude, podle ní, pro oba rezorty velká výzva. To je, jak v této oblasti změnit myšlení lidí, výrobu a co nabídnout, aby auta byla co nejmíň zdrojem znečištění.

Poté se Anna Hubáčková věnovala otázce ukončení těžby a využívání uhlí, kdy preferuje datum – rok 2030. Chce učinit kroky k rychlejšímu zastavení těžby uhlí. Limity jsou, podle ní, nepřekročitelné. Právě rok 2030 považuje za úspěch, kdyby se to podařilo. Nejpozději by k tomu mělo dojít v roce 2033.

V další části rozhovoru Anna Hubáčková hovořila o spolupráci s ostatními rezorty vlády v tom smyslu, že rezort životního prostředí je průřezový a hodlá o tom se svými kolegy, to je ministry ve vládě, debatovat. Doufá, že z toho vzejdou dobré výstupy.

V další části rozhovoru se opět vrátila ke spolupráci a propojenosti rezortů životního prostředí a zemědělství. Prohlásila, že je nutné se zamyslet nad způsobem hospodaření. Především jí jde o otázku dotačních programů pro zemědělce. Cestu vidí „ve zmenšení půdních bloků, notabene pokud by to bylo ještě s bonusem navíc i v principu ekologického zemědělství“.

Načež dodala, že v koaličním programu má budoucí vládnoucí pětikoalice závazek do roku 2030 mít 25 procent v biologicky hodnotné krajině s tím, že pětikoalice chce zároveň podpořit budování různých biopásů, větrolamů a podobně pro zpestření krajiny ve výši 10 procent orné půdy.

A toto se, podle Anny Hubáčkové, promítne do dotačních programů. V tuto chvíli ale neumí říci, jak moc a jakým podílem u ministerstva životního prostředí a ministerstva zemědělství. Tak daleko oba rezorty ve své spolupráci a propojenosti ještě nejsou.

Pokud jde o další rozvoj ekologického zemědělství u nás, podle Anny Hubáčkové si řada zemědělců toto již uvědomuje a přechází k tomu. Načež dodala, že v případě získání nějakých dotačních podmínek, zemědělci tento proces k přechodu ekologickému zemědělství ještě více urychlí. Podle ní tomu napomáhá i skutečnost, že když naši zemědělci vidí krajinu, tak chtějí pracovat s úrodnou půdou, kterou nechtějí vyčerpat. Přičemž dodala, že by na orné půdě u nás neměla vzniknout poušť.

V další části svého rozhovoru se Anna Hubáčková věnovala legislativě v oblasti eroze. Konstatovala, že erozní vyhláška se rodila na půdě ministerstva životního prostředí hodně dlouho. Někdy s velkým tlakem nebo spíš protitlakem právě zemědělců. Ráda by to téma za nějaký čas otevřela a vyhodnotila její případné změny. Podle Anny Hubáčkové je protierozní vyhláška prioritou.

Načež dodala, že pochází z jižní Moravy, a proto také vidí, jako prioritní o otázku zabránit oteplení krajiny o 1,5 stupně do roku 2030. Právě kvůli tomu prosazuje omezení a zastavení těžby uhlí a spotřebovávání fosilních paliv.

Pokud jde o dopady ekologických tendencí do průmyslu, Anna Hubáčková také konstatovala, že je třeba začít pracovat s občany, aby občan zkusil zauvažovat, jak se má sám chovat, aby měl co nejmenší uhlíkovou stopu, aby byl energeticky soběstačný. S tím souvisí, podle ní, i podpora fotovoltaických elektráren, kterou si pětikoalice dala přímo do koaliční smlouvy.

V závěru rozhovoru uvedla, že se nyní chce seznámit se strukturou ministerstva životního prostředí, a že má již představu, jako spolupracovníky si na ministerstvo přivede.

Energetický regulační úřad připravil návrh cenového rozhodnutí pro rok 2022, které velkým průmyslovým odběratelům elektřiny může navýšit platbu za POZE (Podporované zdroje energie) až o 50 procent. Podle zpravodajství Ekonomického deníku to tvrdí Svaz průmyslu a dopravy ČR, který varuje, že se tím firmám ještě víc prodraží elektřina a vzrostou inflační tlaky v české ekonomice.

Podniky budou za elektřinu platit vyšší cenu elektřiny, což zčásti promítnou do koncových cen svých produktů. „Žádali jsme vládu, aby řešila růst cen energie i pro firmy. Místo snížení poplatku na POZE, které jsme navrhovali, nás čeká jeho zvýšení. Nečinnost vlády tak nyní firmám zasadí další ránu,” tvrdí Bohuslav Čížek, ředitel Sekce hospodářské politiky Svazu průmyslu a dopravy ČR. Průmyslu už dnes přidělává velké starosti růst tržní složky ceny elektřiny.

Co na to říká Energetický regulační úřad? Mluvčí ERÚ Michal Kebort uvedl, že vedení úřadu se k věci vyjádří na tiskové konferenci v úterý 30. listopadu. V tento den ERÚ oznámí regulované ceny elektřiny, které budou platit podniky i domácnosti v příštím roce. „ERÚ již v létě upozorňoval vládu na riziko růstu příspěvku pro podporované zdroje v souvislosti s očekávaným růstem nákladů souvisejících mimo jiné s novelou zákona o POZE,“ dodal k tomu Michal Kebort.

Podle informací Ekonomického deníku z energetického prostředí doplatí podniky na fakt, že platby za POZE jsou v případě maloodběratelů zastropovány sazbou 495 korun za megawatthodinu. Každé zvýšení nákladů na obnovitelné zdroje či teplárny tak musí uhradit buď stát z rozpočtu, nebo velkoodběratelé elektřiny.

Problém je v tom, že náklady na podporované zdroje energie od ledna příštího roku vzrostou. Souvisí to se zavedením transformační podpory pro uhelné teplárny, aby udržely provoz a zvládly v příštích letech přejít k ekologicky přijatelnějším palivům. Tato dotace, kterou si v parlamentu vyjednala vlivná teplárenská lobby, vychází na několik miliard korun ročně. Systém dotování POZE prodraží také očekávané zavedení podpory pro nové obnovitelné zdroje v příštím roce. Má se tak stát po notifikaci podpory u Evropské komise.

V posledních letech již celková výše vyplacených dotací na obnovitelné a další podporované zdroje nerostla, mezi lety 2017 a 2020 se držela mezi 45 a 46 miliardami korun ročně. Nejdražší je dotování elektřiny z fotovoltaických elektráren, které vychází na zhruba 29 miliard korun za rok. Na financování nákladné podpory se zčásti podílejí spotřebitelé elektřiny, větší část hradí stát z vybraných daní.

Detailní čísla o loňském objemu provozních dotací pro podporované typy elektráren správce energetického trhu OTE. Podle jeho statistik je vedle solární energie poměrně nákladné také dotování bioplynových stanic (6,4 miliardy korun), energetických zdrojů na biomasu (3,3 miliardy) a malých vodních elektráren (2,45 miliardy). Až za nimi jsou větrné elektrárny s vyplacenou podporou 1,34 miliardy korun.