Vážení spoluobčané,
právě dnes slaví náš stát svoje třicáté narozeniny. 1. ledna 1993 vznikla samostatná Česká republika. Byla zrozena v obtížných podmínkách začátku devadesátých let. Pro českou společnost to nebyla zcela samozřejmá volba, část občanů neviděla důvod, proč musí zaniknout společný stát Čechů a Slováků, v němž se většina z nich narodila, a který přetrval bezmála tři čtvrtě století těžkých zkoušek a výzev.
Česká republika se ale stala samostatným státem, protože dva národy se před třiceti lety rozhodly, že nadále budou pokračovat každý sám. A domluvily se u jednacího stolu. Zvládly to se vzájemným respektem, rychle a především pokojně, tedy mírovou cestou.
Dnes už nám to připadá jako velmi vzdálená a přirozená událost. Obě země úzce spolupracují prakticky ve všech oblastech. Ale hlavně: Slováci jsou naši blízcí přátelé, Takže když náhodou na mistrovství světa v hokeji postoupí ten druhý tým, zcela spontánně mu fandí fanoušci obou států. Je to výjimečný vztah – a je dobré si to připomenout právě teď, když blízko za slovenskými hranicemi probíhá brutální válečný konflikt proto, že se jedna východní velmoc nesmířila s tím, že jiný národ s ní nechce být v jednom státě, nechce být pod jejím vlivem, ale chce o své cestě a svém osudu rozhodovat sám.
Když se ohlédneme, co jsme jako národ za těch třicet let dokázali, jsem přesvědčen, že na sebe můžeme být právem hrdí. Začínali jsme jako chudá země, která se teprve nedávno vymanila z komunistického bloku. Naším hlavním cílem bylo zvládnout přechod mezi demokraticky a ekonomicky vyspělé země. Naší touhou bylo stát se součástí Severoatlantické aliance a Evropské unie. Tehdy to byl mimořádně lákavý cíl, ale zdál se být také neskutečně daleko.
Dnes, na počátku roku 2023, to bereme jako samozřejmost. Jsme součástí demokratické Evropy a naši bezpečnost chrání naše členství v NATO. Díky tomu máme my i naše děti možnost, šanci žít daleko lepší život, než má většina lidí na této planetě.
To, kde dnes jsme, ale není náhoda. Stojí za tím úsilí a odpovědná práce vás všech. A nejde jenom o ekonomiku. Dokázali jsme, že umíme držet při sobě, že máme srdce na pravém místě, že umíme podat pomocnou ruku, když se ten druhý ocitne v nesnázích. Vzpomeňte si třeba na obrovské povodně před více než dvaceti lety nebo na ničivé tornádo předloni na Moravě.
Obrovská solidarita a ochota pomáhat na vlastní úkor je něco, co zásadním způsobem utváří charakter našeho státu a co je jeho velikou hodnotou.
Společně jsme se v uplynulých letech dokázali radovat i z úspěchů našich vědců, podnikatelů umělců nebo sportovců. Mnoho z nich se stalo výraznou součástí naší novodobé historie. A jsou zároveň tím, co spoluvytváří naši národní hrdost. To, že jsme – my všichni – součástí sebevědomé České republiky.
A týká se to i dvou velice důležitých událostí právě skončeného roku. Tou první je neuvěřitelná solidarita s válečnými uprchlíky a utrpením ukrajinských lidí. Statisíce českých rodin jim dokázalo vytvořit zázemí, nabídnout pomoc a poskytnout prostředky. Tato solidarita má obrovskou hodnotu i pro nás samé, je něčím, co ukazuje kvalitu a sílu naší společnosti.
Tím druhým momentem je zodpovědnost, s níž přistupujete k nutnosti šetřit elektřinou a plynem. Nejen proto, že tak šetříte vaše vlastní peníze. Ale také proto, že tak přímo pomáháte naší ekonomice a celé naší republice, aby tuto energetickou krizi přečkala s co nejmenšími škodami.
Chtěl bych vám za to, za váš odpovědný, lidský a morální přístup, z celého srdce poděkovat. Právě takové věci dělají z České republiky dobrou, sebevědomou a respektovanou zemi.
Věřte mi, že to není žádná zdvořilostní fráze. Posledního půl roku jsem jako premiér předsednické země Evropské unie strávil stovky hodin na jednáních, konferencích a schůzkách s představiteli všech evropských zemí i řady dalších států. Zabývali jsme se naší společnou bezpečností, řešili jsme, kde rychle obstarat plyn a ropu, hledali jsme cestu, jak společně podpořit firmy i domácnosti. Všichni věděli, co představuje Česká republika, oceňovali naši kompetenci a naše jednání a byli díky tomu ochotni akceptovat naše návrhy a postoje. A také proto jsme dokázali prosadit řadu konkrétních opatření, která nám nyní pomáhají současnou složitou situaci zvládnout.
Rád bych v této souvislosti připomenul jednu velmi důležitou věc. Česká republika není žádný malý, slabý a nevýznamný stát kdesi na okraji Evropy, na jehož názoru nezáleží, jak občas slýchám i ve veřejných debatách. Ne, takové poraženectví musíme společně odmítnout a opustit. Podle počtu obyvatel jsme 9. nejlidnatější stát z 27 členských zemí Evropské unie. A ani podle naší ekonomiky, prosperity a životní úrovně nepatříme nikam na konec. Jsme významná, středně velká evropská země. Jen je třeba, abychom si to uvědomili a naučili se podle toho uvažovat, vystupovat a jednat. Pokorně, přátelsky, ale přiměřeně sebevědomě. Jsem přesvědčen, že evropské předsednictví, za něž nyní sklízíme chválu, je dobrým příkladem takového přístupu.
Je dobré si to připomínat právě v této době, která je pro každého z nás i dobou dlouho nepoznané ekonomické a sociální nejistoty. Pochopitelných obav z toho, co přinese blízká budoucnost. To, co jsme dokázali, jací jako národ jsme, nám totiž dává potřebnou vnitřní jistotu, že máme velikou šanci vše dobře a úspěšně zvládnout. I když to bude nějakou dobu trvat a bude nás to stát hodně peněz i sil.
Vojenský útok Ruska na Ukrajinu nám ukázal, že naše bezpečnost není samozřejmostí. Může být ohrožena, např. pokud Rusko na Ukrajině zvítězí a pokud my sami nebudeme naší obraně a bezpečnosti věnovat patřičnou pozornost. To se v minulých letech bohužel nedělo. Málo jsme se věnovali armádě, neplnili jsme dostatečně svoje sliby vůči našim spojencům v NATO. Nyní se to snažíme rychle změnit. Proto navyšujeme a budeme dál navyšovat výdaje na naši obranu. Děláme to především kvůli naší vlastní bezpečnosti. Musíme mít silnou moderní armádu, která nám zajistí ochranu. I my pomáháme těm, kteří ukazují odhodlání a sílu se sami bránit.
Občas někde zaslechnu, že bychom raději, než o zbrojení měli usilovat o mír. Jenomže právě budování silné kolektivní obrany je jediná cesta, jak si mír dlouhodobě udržet. Výdaje na obranu musíme chápat stejně jako jakékoli dlouhodobé investice do ekonomiky, do lidí. Systematicky podporujeme zapojování domácího průmyslu do armádních zakázek. Vytváříme tím pracovní místa, většinou s vysokou přidanou hodnotou, tedy místa dobře placená, a podporujeme tak konkurenceschopnost české ekonomiky. Řada českých firem, jež se věnují obrannému průmyslu, také v posledních měsících rozšířila svoji výrobu a nabírá tisíce nových zaměstnanců.
Se stejnou intenzitou nyní pracujeme i na komplexní přeměně naší energetiky. Nemůžeme si už dovolit být jednostranně závislí na východních dodávkách a být přes ně ekonomicky vydíraní. Naším cílem musí být plná energetická bezpečnost a suverenita České republiky. Tedy stav, kdy budeme mít více dodavatelů, které budeme moci v případě nějakého problému vzájemně nahradit.
Je to cesta dlouhá a náročná, protože energetiku nelze změnit z měsíce na měsíc. Najít nové dodavatele, nové způsoby dopravy, postavit ropovody, plynovody, nové zdroje elektřiny, navýšit kapacitu rozvodných sítí, to vše bude trvat několik let. Ale začali jsme a první výsledky máme na stole. Plynu máme pro tuto zimu dostatek, zvětšujeme kapacitu ropovodů z demokratických zemí, rozvíjíme jadernou energetiku a rušíme administrativní bariéry pro stavbu nových elektráren z obnovitelných zdrojů. A budeme v tom pokračovat i letos.
Někteří politici se vám snaží namluvit, že vysoké ceny energií lze zkrotit nějakým jednoduchým nařízením. Není to bohužel pravda. Jistě si pamatujete, jak na jaře právě tito politici volali po zastropování cen benzínu a nafty, které tehdy prudce vzrostly. A dávali nám za příklad země, které to tehdy udělaly. Vypadalo to lákavě a jednoduše.
My jsme věděli, proč volíme náročnější cestu s řadou menších a zdánlivě složitějších opatření. I díky tomu máme na našich čerpacích stanicích stálý dostatek pohonných hmot, ale také jsou nyní za cenu, jaká byla ještě před vypuknutím války na Ukrajině. A v mediích mezitím čteme, že země, jež se rozhodly pro tvrdou regulaci cen, nyní čelí nedostatku a přecházejí na přídělový systém. To je něco, čemu jsme se v České republice vyhnuli a čemu se chci vyhnout i v budoucnu. Ať už jde o energie, potraviny nebo pohonné hmoty.
Věřím, že se naplní předpovědi expertů, a že opatření, která dělá naše vláda – a v oblasti boje s inflací i Česká národní banka – se už letos začnou pozitivně projevovat. Že se zbavíme dvouciferných hodnot inflace, že se drahota začne umírňovat a ceny klesnou na přijatelnou úroveň.
Chci vám slíbit, že vláda se k tomu bude snažit maximálně přispět. Proto plníme naše programové prohlášení, reagujeme na podněty Národní ekonomické rady vlády a ministr financí připravuje návrh, jak snížit výdaje státu o 70 miliard korun. Tyto úspory by ale neměly zasáhnout naši armádu, výstavbu nových silnic a železnic, ani vzdělávání našich dětí. Tedy oblasti, které naše vláda považuje za svoji letošní prioritu.
Navíc hodláme udržet i v tomto roce široce nastavenou podporu našich domácností a firem proti drahým cenám energií. Asi víte, že abychom získali potřebné finance, rozhodli jsme o zavedení speciální válečné daně pro firmy z energetického a finančního sektoru. Není to populární opatření, ale je to nutné. Tyto peníze půjdou jak na plošné zastropování cen plynu a elektřiny, tak na cílenou podporu pro ty, kteří i přesto nebudou svoji situaci zvládat.
Rád bych v této souvislosti zdůraznil jednu věc. Vládní strop není nástroj na to, jak pro všechny zajistit nízké ceny elektřiny a plynu. Vládní strop je pojistka, aby se tyto ceny zcela nevymkly kontrole, jako se to stalo např. vloni v srpnu. Osobně bych si přál, aby ceny energií byly mnohem nižší, ale cenový strop byl velice pečlivě zvolen tak, abychom si ho jako stát mohli dovolit financovat.
Velmi dobře si uvědomuji, jak je tato situace pro mnoho domácností náročná. Znovu proto využívám této příležitosti a žádám všechny, kterých se to může týkat, aby se neostýchali využít cílené vládní podpory prostřednictvím našeho Deštníku proti drahotě. Stát je připraven vám pomoci.
Vážení spoluobčané, neprožíváme lehké období, žijeme ve složité době plné nejistot a nových výzev. Pro nás všechny.
Máme za sebou dva roky obav a omezení kvůli nemoci covid-19. Když už to vypadalo, že je vše za námi, zasáhly nás naplno dopady války v Evropě, energetická krize a inflace.
Přesto není důvod ztrácet naději a nedívat se do budoucnosti s pozitivním očekáváním. Každý problém má svoje řešení. Naše vláda spolu s odborníky na těchto řešeních intenzivně pracuje.
Věci zanedbané v minulosti, nová nebezpečí a současné krize ale neodstraní ze dne na den žádné kouzlo, nepomůže nám netrpělivost, ani líbivá populistická hesla, která v praxi nikdy nefungují. Naší cestou je systematická, promyšlená politika s jasnými cíli, každodenní drobná práce, která provede naši zemi dnešními krizemi a učiní ji silnější, odolnější, bezpečnější a více prosperující.
Těm nejdůležitějším tématům letošního roku jsem se zde, alespoň krátce, věnoval. Proto, abych vám sdělil potřebné informace. A také proto, abych vám dodal odvahu a naději do roku 2023. Nebude to jednoduchý rok, ale zvládneme ho. Tak, jako jsme společně úspěšně zvládli těch předchozích třicet let. Tím jsem si zcela jist.
Přeji vám šťastný nový rok, vše dobré a děkuji vám za vaši pozornost. Pěkný večer.
Petr Fiala
předseda vlády
