Senát proto dnes návrh poslal zpět do Poslanecké sněmovny. Chce pozměňovacím návrhem opravit legislativní chyby v té části předlohy, která zachovává možnost odpočtu úroků z hypotéky od základu daně z příjmů. Cíl návrhu, tedy zrušení daně z nabytí, však zachovává, stejně jako možnost odpočtu úroků. 

Vláda původně spolu se zrušením daně navrhla, aby si u nových úvěrů na bydlení poskytnutých po 1. lednu 2022 nemohli kupující odečítat zaplacené úroky od základu daně z příjmů. Sněmovna poté při závěrečném schvalování přijala pozměňovací návrh, který odpočty zachovává. Snižuje však nejvyšší možnou částku z nynějších 300 000 korun na polovinu.

https://www.podnikatel.cz/clanky/navrh-na-zruseni-dane-z-nabyti-nemovitosti-miri-zpet-do-snemovny-kvuli-chybam/?utm_source=newsletter-html-w&utm_medium=text&utm_campaign=2020-08-16

O situace v českém zemědělství promluvil prezident Agrární komory ČR Jan Doležal, který Deníku.cz v sobotu 8. srpna poskytl rozhovor, ve kterém se v úvodu charakterizoval průběh žní, které právě nyní probíhají. Uvedl, že letos se žně proti loňskému roku o trochu opozdily, ale v těchto dnech se již částečně vrací k normálu, to je, že hlavní část sklizně připadá na přelom července a srpna. Konstatoval, že oproti loňsku mám v některých částech republiky více srážek, takže žně byly „mokré“ a sklizené obilí se bude muset dosoušet. To může být problém, protože ne všichni zemědělci nejsou vybaveni posklizňovou linkou. To znamená pro ně další náklady. Pokud jde o úrodu, první čísla ukazují, že budou na úrovni průměru. Na druhé straně asi budou i vyšší výnosy v těch případech, kdy se naplnilo pořekadlo „studený máj, v stodole ráj“. Pomohlo i to, že v červnu i červenci bylo více srážek a méně tropických dnů, zrno tak jako v minulých letech nezasychalo. Lokálně to samozřejmě, stejně jako loni, může být kvůli srážkovému stínu velice špatné. Nejhorší je pak kombinace sucha a škůdců. U obilovin jsou na většině území letos výnosy lepší, ale zase máme menší plochy oseté pšenicí.

V další části svého rozhovoru se Jan Doležal věnoval problematice soběstačnosti v zemědělských komoditách. Podle něho jsme přebytkoví v obilovinách. U nás se sklízí kolem sedmi až osmi milionů tun s tím, že tři až čtyři miliony ročně se musí vyvézt. Horší je to u takzvaných citlivých komodit, třeba u brambor. U nich hodně záleží na vývoji počasí. Letos byly na mnoha místech porosty brambor více zamokřené, a proto se musely hodně ošetřovat proti plísním, aby bylo možné sklidit produkci kvalitní a bezpečnou pro spotřebitele.

V další části rozhovoru prezident Agrární komory ČR reagoval na další otázku redakce Deník.cz, která se týkala problematiky ekologie. V této souvislosti Jan Doležal uvedl, že nový Evropský parlament i Evropská komise kladou větší důraz na ekologická témata. Proto zde, to je v EU, máme Nový zelený úděl (Green New Deal). K čemuž dodal, že sice kvůli koronaviru se řada věcí rozjela až teď, od poloviny roku, ale co se týká legislativy, je tam velký tlak na to, aby zemědělství bylo šetrnější k životnímu prostředí, a aby se přizpůsobilo trendu nízké uhlíkové stopy. To znamená vyšší náklady a nižší výnosy. To je samozřejmě pro naše zemědělce problém, protože máme dlouhodobě klesající výkupní ceny, které kopírují světové trendy. V posledních letech nás drželo nad vodou, že jsme byli schopni pomoci si šlechtitelsky třeba u produkce mléka, nebo k vyšším výnosům obilovin, brambor i třeba cukrové řepy. To českým zemědělcům nám kompenzovalo stagnaci cen.

Pokud jde o budoucnost, Jan Doležal dále uvedl, že pokud přijde Evropská unie s tím, že nebudeme moci používat některé přípravky na ochranu rostlin, nebudeme schopni tu produkci zajistit. „Jednoduše, když si vezmu třeba brambory, tak zaprší-li nám v nevhodnou dobu, tak velkou část produkce bez ochrany rostlin obětujeme plísním. Prostě se to neurodí, ale shnije,“ podotkl.

Redakce Deniku.cz se poté vrátila k otázce soběstačnosti v komoditách v tom smyslu, aby prezident Agrární komory ČR vysvětlil čeho mále málo a čeho dost. Uvedl, že to samo, co platí o obilovinách, tak platí i o olejninách, také nejen o řepce, ale i o máku. Zdůraznil, že v posledních letech jsme jeho vývozcem. Konstatoval, že většinou jsme soběstační v tom, co umíme dobře pěstovat, co nám vyroste i při nepřízni počasí a o čem víme, že to taky prodáme. Ze živočišných komodit jsme soběstační v mléce, protože jsme udělali velký pokrok ve šlechtění. Zkrátka, krávy dobře dojí a jsme schopni mléko dělat efektivně a taky ho dobře prodat, třeba i do Německa.

Pokud jde o masnou produkci, Jan Doležal uvedl, že díky dotační politice českého státu se daří produkce hovězího masa. Ale, na druhé straně, je to proto, že zatímco v roce 1989 se konzumovalo 21 kilogramů hovězího masa na osobu, v dnešní době je to jen někde mezi sedmi a devíti kily. Stalo se z toho relativně luxusní zboží a většina českých spotřebitelů se orientuje na levnější kousky masa, kdežto celá živá zvířata nebo dražší sortiment, jako je svíčková, jde na export.

V případě vepřového masa jsme soběstační jen ze 40 procent. Podle něho je v dnešní době obrovský problém postavit nový vepřín. Tedy, nejen sehnat všechna povolení, ale hlavně přesvědčit obyvatele z okolí, aby se nebáli zápachu. Přitom dnes již existují nové technologie, různé pračky vzduchu, které jej jsou schopny eliminovat. „Ale lidé si už venkov představují jen jako místo k odpočinku, nikdo nechce, aby jim přes něj přejížděly traktory, a už dvojnásob každému vadí riziko, že ucítí nějaký nepříjemný odér,“ dodal.

V další části rozhovoru se Jan Doležal věnoval ekonomice zemědělské, zejména živočišné výroby. Podle něho si ji mohou dovolit jen ti zemědělci, kteří mají více různých činností. Pokud třeba pěstují řepku, obiloviny nebo brambory, tak si mohou dovolit i živočišnou výrobu, ale, jak k tomu poznamenal, stejně dávají přednost mléku. U prasat je to náročnější, protože dlouhodobě byla pod nákladovou cenou a zemědělským podnikům se to prostě nevyplatilo. Ceny zde určuje trh a ten evropský je jednotný, dováží a vyváží se přes hranice, a ceny jsou velmi nízko, takže malí zemědělci mají problém tomu konkurovat.

Jan Doležal v této návaznosti dále uvedl, že v dnešní době se výrobě prasat věnují spíše střední a větší zemědělské podniky. Konstatoval, že některé přitom na nich vydělají jenom jeden rok z deseti, některé vůbec. Pro menší to je problém, protože když budou pár let jen prodělávat, tak to nakonec zavřou, protože se zisku nedočkali. I ty větší ale mají problém si před akcionáři obhájit něco, co dlouhodobě nepřináší zisk.

Podle Jan Doležala by mohlo pomoci, kdyby se české vepřové preferovalo na pultech obchodů. Uvedl, že například již několikráte v obchodě hledal české vepřové maso, ale vůbec žádné tam nenašel. Podle něho by soběstačnosti asi nejvíce pomohlo, kdyby se změnila obchodní politika řetězců ve prospěch českého zboží. Ale je to i na zemědělcích, aby se spotřebitel dozvěděl, proč má vlastně kupovat zrovna české zboží, a na řetězce zatlačil, aby ho také nabízely. Zemědělci by totiž ze všeho nejvíc potřebovali stabilnější odbyt.

V té souvislosti Jan Doležal dále uvedl, že zahraniční obchodní řetězce se, jako podnikatelské subjekty, primárně orientují na to nejlevnější. „Když nakoupí máslo za dvacet korun z Belgie a prodají za padesát, tak mohou být šťastné. V Belgii ho mají zemědělci dotované, ale nám se o něčem takovém může jenom snít. Naše ho bude stát pětadvacet, takže pokud chce mít stejnou obchodní přirážku, bude ho muset prodávat o těch pět korun dráž. A zákazník si spíš koupí to belgické, protože je o těch pět korun levnější,“ prohlásil Jan Doležal.

Zároveň připomněl, že zahraniční obchodní řetězce mají u nás téměř 90 procent trhu. Podle něho je také faktem, že koronavirus pomohl iniciativám on-line nákupů, kdy jej využívá mnohem více lidí a někteří z nich speciálně vyhledávají české farmáře. To je, podle něho, dobrá cesta, protože když v kamenném obchodě spotřebitel české zboží nenajde, tak si ho prostě nekoupí, zatímco on-line obchody se na české věci často orientují, protože je to pro ně alternativa. Současně uvedl, že i prodej ze dvora má pro spoustu menších zemědělců smysl z hlediska odbytu jejich potravin.

Konstatoval, že ti větší to zčásti dělají taky, ale pořád většina obyvatel je zvyklých jezdit do řetězců a udělat si v nich velký nákup. Mentalita se mění, ale kupní síla u nás je pořád nižší než v zahraničí. A i když někde šly platy v posledních letech výrazně nahoru, lidé si stále raději nechávají peníze na hezkou dovolenou nebo na koupi auta, ale potraviny kupují co nejlevněji.

Na otázku Deníku.cz, že ten, kdo navštíví farmářský trh a připlatí si, tak nemá jistotu, že to prodávající předtím nekoupil někde v supermarketu, Jan Doležal odpověděl, že některé farmářské trhy nejsou stoprocentně farmářské, to je potřeba si říci, V těchto případech se může stát, že jde o přeprodej z nějakého řetězce. Ale přitom okresní a krajské pobočky Agrární komory ČR pořádají různé jarmarky a farmářské trhy, Jan Doležal je přesvědčen, že Agrární komora ČR může garantovat, že produkty nabízené od jejích členů, tak je skutečně farmářské zboží. Na druhé straně Agrární komora ČR nemůže garantovat, pokud jde o trhy na náměstí menších měst, že jde skutečně o farmářské zboží. Podotkl, že také hlavní město Praha je v tomto směru velice specifická záležitost. Jednak je v ní největší procento lidí, kteří jsou si schopni za potraviny opravdu připlatit, a jednak je zde největší procento lidí, kteří to vědí, a samozřejmě to někdy i zneužívají.

V této souvislosti Jan Doležal znovu doporučil, když chce někdo zaručenou kvalitu od farmářů, měl by se orientovat na on-line prodejny. V současné době již fungují. Zároveň Jan Doležal uvedl, že i v dnešní době se již u nás vyskytují obchodní řetězce, které některé členy Agrární komory ČR přímo kontaktují a dělají si regionální okénka, pultíky a chovají se vůči dodavatelům slušně.

Znovu připomněl, že existuje i prodej ze dvora přímo od našich členů, ale většina lidí u nás je dnes mentálně nastavena na to, aby si spíš zašli do supermarketu, než aby kvůli bramborám zajeli rovnou k panu Novákovi a pro zelí vedle k panu Dvořákovi.

V další části rozhovoru se prezident Agrární komory ČR věnoval budoucnosti českého zemědělství. Konstatoval, že jednou z cest jsou nové metody šlechtění, v nich zemědělci vidí velký potenciál. Dříve se u nás diskutovalo o geneticky modifikovaných organismech, nicméně dnes již víme, že většina obyvatel s tím má problém. Nové metody šlechtění mohou fungovat třeba tak, že někdo rozluští genom pšenice a řekne: tenhle gen je spojený s odolností vůči suchu. Zemědělci jej potom mohou v konkrétní variantě pšenice zesílit, aby opravdu byla odolnější vůči suchu a teplotnímu stresu. To je jedna z možností a dá se to udělat mnohem rychleji než starými metodami.

Druhou cestou, podle Jan Doležala, je takzvaná chytrá krajina, chytré zemědělství. Uvedl, že zde máme drony, satelity, což naši předci neměli, a rovněž i různé společnosti, které se zabývají analýzou konkrétních polí. Ty společnosti zemědělcům řeknou, co přesně, a na kterých místech, potřebuje jejich půda přidat, aby výnos byl vyrovnaný. Zemědělci mají zkušenost, že na části pozemku je třeba výnos čtyři tuny z hektaru, na jiné šest, a opravdu lze zajistit, aby těch šest tun bylo nakonec všude. Tohle by, podle Jana Doležala, mohla být cesta vpřed. Zároveň dodal, že se nesmí zapomenout na moderní závlahy a systémy zadržování vody v krajině, o jejich využití se zemědělci budou snažit.

Poté se prezident Agrární komory ČR zaměřil na finance, tedy, zda budou mít na tento rozvoj naši zemědělci dost peněz. V této návaznosti konstatoval, že zemědělci potřebují propojení s akademickou sférou i privátními společnostmi, které by byly schopny nakoupit drony, udělat analýzu a nabídnout to všechno zemědělcům v balíčku se službami.

„Protože když si bude každý zemědělec sám kupovat chytrou sečku, chytrý traktor, chytrý kombajn, ty velké zemědělské podniky mohou, ale menší s tím budou mít velký problém, takže to nebudou schopné utáhnout. Ale dokážu si představit, že zemědělský podnik si zaplatí analytiky, kteří mu to pole zmapují a řeknou, kde by na něm měl víc orat, kam dát víc organické hmoty, kde třeba vápnit nebo kam dát hnojiva zajišťující vyšší kyselost,“ prohlásil Jan Doležal v rozhovoru v Deníku.cz.

V závěru svého rozhovoru se Jan Doležal věnoval otázce obecného zájmu lidí o zemědělství. Uvedl, že zatímco jejich předchůdce, to je dědy dnešních zemědělců uživilo deset hektarů, jejich otce padesát hektarů, tak současné zemědělce neuživí ani sto hektarů, protože náklady na zemědělství jsou čím dál tím vyšší a výkupní ceny pořád stejné a hlavně malí zemědělci na to dost narážejí. Navíc, vzhledem ke klimatické změně, je to všechno nejisté, může přijít rok, kdy se neurodí, a lidé se mohou bát, co budou v takovém případě dělat. Současně však podotkl, že i v těchto případech mohou svoji roli sehrát moderní technologie, které jsou pro mladou generaci atraktivní. „Tohle je práce s něčím hmatatelným, což pro mnoho lidí může mít svou hodnotu,“ dodal.

Zároveň k tomu uvedl, že v současné době se děti na zemědělské obory příliš nehlásí. „Zemědělství je vnímáno jako neperspektivní, i když já si myslím, že je to naopak vůbec nejperspektivnější obor. Vždyť lidí bude na světě čím dál tím více a jíst budou muset, to je velká jistota. Takové automobilky mohou mít své výkyvy a pády, ale zemědělství musí vyrábět pořád,“ zdůraznil Jan Doležal.

Přesně před šesti lety, dne 6. srpna 2014, podepsal prezident V. Putin dekret, kterým byl zaveden zákaz dovozu vybraných potravin ze zemí EU, USA, Kanady a dalších států. Do Ruska se tak z daných zemí přestalo dovážet maso, mléčné výrobky, ovoce, zelenina a některé další potraviny. Část světa v napětí očekávala, jak těžké chvíle bude Rusko zažívat bez dovozových potravin. Zatímco sami Rusové se nejvíce obávali toho, jak přežijí bez francouzského camembertu, italského parmezánu a španělského jamónu. Uvedla to ve své zprávě zemědělská diplomatka Nikola Hrušková z Ministerstva zemědělství ČR (MZe).

Ve své zprávě dále Nikola Hrušková konstatovala, že za šest let se situace na všech stranách stabilizovala. Evropa našla nové trhy nebo nové cesty na ruský trh. Ruské zemědělství se za velké finanční podpory státu i soukromých investorů postavilo na vlastní nohy. A zatímco na začátku bylo hlavním cílem nakrmit vlastní obyvatelstvo, nyní se Rusko přeorientovalo na agrární export, ve kterém se mu začíná slibně dařit a může začít konkurovat Evropě a dalším zemím.

Zpráva MZe dále uvádí, že dne 21. ledna 2020 byla schválena nová Doktrína potravinové soběstačnosti a zároveň došlo ke změně modelu rozvoje agro-průmyslového komplexu, který by se z náhrady dovozu a zajištění soběstačnosti země, měl orientovat více na export. U některých zemědělských komodit a potravin je produkce natolik vysoká, že přebytky by bez exportu mohly způsobovat propad cen a nestabilitu na domácím trhu. Export je proto více než žádoucí. Navíc mu nahrává oslabený kurz rublu, který ruské zboží zlevňuje.

Obilí, cukr, rostlinný olej, drůbeží a vepřové maso jsou dlouhodobě přebytkové, a tudíž nejperspektivnější exportní artikly, jelikož výrazné zvýšení domácí spotřeby nelze předpokládat. V případě pšenice je Rusko již několikátý rok největším světovým exportérem. U cukru Rusko v aktuální exportní sezóně atakuje sedmou nejvyšší příčku co do exportovaného objemu, a brzy přeskočí EU a další země. Vysoké pozice dobývá také v případě slunečnicového oleje, lněného semínka či cukrovarnických řízků.

Schodek agrárního zahraničního obchodu se pomalu vyrovnává. Za uplynulých šest let Rusko snížilo import potravin téměř o třetinu, z původních 43,3 mld. USD v roce 2013 na 30 mld. USD v roce 2019. Na celkovém dovozu do Ruska se agrární zboží podílí 12,2 %. K nejvýraznějšímu snížení dovozu mezi lety 2013 a 2019 došlo ve finančním vyjádření např. u vepřového masa (snížil se desetinásobně z 2,6 mld. USD na 270 mil. USD), u hovězího masa (snížil se dvou a půl krát z 3,2 mld. USD na 1,3 mld. USD), u drůbežího masa (snížil se dvojnásobně z 911 mil. USD na 410 mil. USD), u zeleniny a mléčných výrobků asi o třetinu (nejvíce u rajčat – snížení dovozu o 42 % nebo jablek a hrušek o 50,8 %). Hlavní dovozní položky Ruska v roce 2019 byly: ovoce a ořechy (17,1 % – především banány a citrusy, které si Rusko nevypěstuje), alkoholické a nealkoholické nápoje (10,1 %), maso a masné výrobky (6,3 %), mléko a mléčné výrobky (9 % – z toho 3,9 % sýry), zelenina (6,1 %), semena olejnin (4,8 %) a ryby (6 %). Hlavními dovozci bylo Bělorusko, Čína, Brazílie, Německo, Turecko, Ekvádor, Itálie a další. Export potravinářského zboží se mezi lety 2013 a 2019 zvýšil z 16,8 mld. USD na 25,6 mld. USD.

Na celkovém vývozu Ruska se agrární zboží podílí 6 %. Cílem je, aby agrární export z Ruska dosáhl v roce 2024 hodnoty 45 mld. USD. Hlavní vývozní položky v roce 2019 byly: obilí (31,1 %), ryby a mořské plody (21 %), rostlinný olej (12,2 %). Hlavními trhy byla Čína, Turecko, Kazachstán, Korea, Egypt, Bělorusko, Nizozemí, Irán a další. Díky tomuto trendu v Rusku pomalu dochází k vyrovnávání schodku agrárního zahraničního obchodu.

Výsledky státní podpory a embarga V roce 2013 Rusko rozdělilo svým zemědělcům dotace ve výši 197,9 mld. rublů, v roce 2019 to byla částka 311,5 mld. rublů. Ruské ministerstvo zemědělství si pochvaluje, že díky této podpoře byl sektor částečně modernizován, vznikla řada nových podniků, ale především desítky tisíc nových pracovních míst v zemědělství a potravinářství. To je stimulem pro tolik potřebný rozvoj venkovských teritorií, které na většině míst v posledních letech výrazně ekonomicky upadaly a zažívaly odliv obyvatel do měst. Za posledních šest let se objem zemědělské produkce zvýšil o 22,4 % a zemědělství se tak stalo jednou z hnacích sil ruské ekonomiky. Na konci loňského roku dosáhla ziskovost zemědělských podniků 13,3 %, což je téměř dvakrát více než v roce 2013. Během uplynulých šesti let byl růst produkce v zemědělství 119 %, u potravinářských výrobků – 131 % a u nápojů – 105 %. Očekává se, že do konce roku 2020 může růst produkce v zemědělství dosáhnout 120,2 %, u potravinářských výrobků – 135,3 %, u nápojů – 108,1 % a v agro-průmyslovém komplexu jako celku – 125,1 %.

Vzhledem k tomu, že pandemie stále probíhá, je předčasné vyvozovat dopady. Aktuálně ale zemědělství není v Rusku považováno za obor, který by měl být výrazně postižen pandemií koronaviru. Zemědělství a potravinářství muselo fungovat a zajišťovat potravinovou bezpečnosti i v době nejpřísnějších opatření. Většina zemědělců, ať už malých, nebo velkých, se ale musela potýkat s novou realitou. Za nejvýraznější dopady považují změnu poptávky, snížení koupěschopnosti obyvatel, nové hygienické normy nebo problémy v logistice a dříve funkčních obchodních vztazích. Jako nejvíce postižené obory ruského zemědělství jsou nejčastěji uváděny masný a mlékárenský průmysl, rybářství, dodavatelé HoReCa nebo organické zemědělství. Reálné dopady se ukáží až s odstupem času, především v druhém pololetí letošního roku a prvním pololetí roku příštího.

Klíčovým faktorem bude další vývoj ruské ekonomiky, který ovlivní příjmy a nákupní chování obyvatel a také vývoj kurzu rublu. Bez ohledu na prezentovanou potravinovou soběstačnost je totiž Rusko stále silně závislé na velkém množství importovaného zboží nezbytného pro rostlinnou i živočišnou výrobu. Zahraniční semena, sazenice, genetický materiál, plemenná zvířata, veterinární přípravky, krmiva, technika a technologie jsou totiž významným klíčem k úspěchům ruského zemědělství. Rusko si to plně uvědomuje, ale za uplynulých šest let nedokázalo tuto situaci příliš změnit.

Zpráva zemědělské diplomatky Nikoly Hruškové z MZe dále uvádí, že český agrární export do Ruska je rekordní, a to sankcím navzdory. Právě přetrvávající závislost na řadě výše uvedených zemědělských položek je jedním z klíčů úspěchu českého agrárního exportu do Ruska. Ten v roce 2019 dostihl rekordní hodnoty 3,56 mld. Kč, což je o více než miliardu Kč víc než v roce 2013 před zavedením embarga, kdy činil 2,45 mld. Kč. Tento pozitivní trend je možný právě díky portfoliu hlavních exportních položek, na které se sankce nevztahují a které Rusko potřebuje. Českému exportu dlouhodobě dominují např. krmiva pro zvířata, pivo, násadová vejce, mák, čokoláda i nečokoládové cukrovinky, chmel, plemenná zvířata, veterinární přípravky a další.

Agrární export za první pololetí roku 2020 předběžně dosahuje stejné hodnoty jako v loňském roce a koronavirová omezení se zatím projevila jen u některých oborů. Např. export sudového piva poklesl, což je zapříčiněno tím, že v Rusku byly téměř tři měsíce zavřené restaurace. Pivovary mohou doufat v horké léto a kompenzaci exportem lahvového a plechovkového piva. Na druhou stranu ale např. export krmiv či máku za první pololetí poměrně výrazně narostl. Každý obor má svá specifika a až finální celoroční výsledek ukáže, nakolik náš vzájemný obchod ovlivnila světová pandemie.

Zcela nový dotační titul Ministerstva životního prostředí urychlí čerpání evropských peněz po roce 2021 a do obcí tak přivede kvalitní pitnou vodu v co nejkratším čase. Ministerstvo životního prostředí (MŽP) ČR obcím od 1. září letošního roku nabídne čtvrt miliardy korun na projektovou přípravu budoucích investičních záměrů na dodávky a úpravy pitné vody. Podle vlastní tiskové zprávy ministerstvo životního prostředí tak umožní včas nachystat dostatek kvalitních projektů, které se již od příštího roku budou moci ucházet o podporu z evropských fondů na jejich realizaci.

„Nastartujeme tak rychlé čerpání evropských peněz z nového programového období 2021– 2027 a zároveň více než třem stovkám obcí zajistíme přístup ke kvalitní pitné vodě,“ říká k tomu ministr životního prostředí Richard Brabec.

Podle tiskové zprávy nové programové období operačních programů se naplno rozeběhne v příštím roce, už nyní ale obce mohou začít chystat své projektové a zadávací dokumentace na výstavbu vodovodů, úpraven vody a přivaděčů, včetně související výstavby kanalizací. Finance na jejich přípravu mohou čerpat z úplně nové výzvy Národního programu Životní prostředí. Příjem žádostí startuje 1. září 2020 a připraveno je celkem 250 milionů korun z rozpočtu Státního fondu životního prostředí ČR.

„Naším dlouhodobým cílem je, aby obyvatelé obcí a měst měli přístup ke kvalitní pitné vodě. Jen v letošním roce jsme na podporu výstavby vodovodů, úpraven vody a přivaděčů mezi obce rozdělili už jednu miliardu korun. Nyní dáme šanci dalším třem stovkám obcí, kterým zafinancujeme kompletní dokumentaci nezbytnou pro zahájení těchto finančně a časově náročných projektů. O prostředky na jejich vlastní realizaci si pak obce požádají v novém Operačním programu Životní prostředí,“ dále vysvětluje ministr Richard Brabec. A dodává, že takto připravené kvalitní projekty umožní rychle rozjet čerpání evropských peněz z nového programového období.

MŽP dále uvádí, že dotace na pořízení projektové přípravy na vybudování vodovodu, úpravny vody, přivaděčů, včetně související výstavby kanalizace, pokryje až 90 % výdajů a vyšplhat se může až na částku 5 milionů korun. Co konkrétně je možné do projektové přípravy zahrnout upřesňuje ředitel Státního fondu životního prostředí ČR Petr Valdman, který říká, že obcím ministerstvo zafinancuje kompletní dokumentaci, tzn. počáteční podkladové studie jako je například geologický či hydrogeologický průzkum, odborný posudek, dále projektovou i zadávací dokumentaci. Peníze obcím navíc ministerstvo poskytne zálohově a teprve po doložení skutečných výdajů bude provedeno vyúčtování dotace.

Oprávněnými příjemci mohou být obce, dobrovolné svazky obcí, obchodní společnosti a zájmová sdružení právnických osob ovládané z více než poloviny veřejnoprávními subjekty. Příjemce musí být zároveň hlavním vlastníkem vodohospodářské infrastruktury. Žádosti je možné podávat od 1. září 2020 do 29. ledna 2021, nebo do vyčerpání alokace.

Podle Petra Valdmana ministerstvo očekává, že o dotace bude veliký zájem, proto by obce neměly s podáním žádosti příliš dlouho váhat. Jakmile bude alokace výzvy naplněna, příjem žádostí bude uzavřen. Průměrné náklady na projektovou přípravu se pohybují např. u 20 milionového projektu kolem osmi set tisíců korun. Ministerstvo předpokládá tedy, že podpoří něco kolem tří stovek projektů a připraví tak investice v hodnotě kolem 6 miliard korun pro rychlé a efektivní čerpání z nového Operačního programu Životní prostředí.