Rozhovor s Bohumírem Dufkem, předsedou Odborového svazu pracovníků zemědělství a výživy – Asociace svobodných odborů ČR.
Jak byste charakterizoval současnou situaci českého a potažmo i evropského zemědělství?
Víte, ptáte-li se na současnou situaci v českém a zároveň i evropském zemědělství, musím vám odpovědět, že se nacházím v prostoru jednotného evropského trhu v rámci našeho členství v EU. Takže vše souvisí se vším, byť přirozeně má každá členská země i svá specifika. To se přirozeně týká i zemědělství. Vím o tom své, vždyť kromě toho, že jsem předsedou zemědělských odborů u nás, jsem rovněž předsedou Asociace samostatných odborů, za niž jsem byl vyslán, jako reprezentant české republiky, do Evropského hospodářského a sociálního výboru, což je poradní orgán Evropské komise. Takže se v Bruselu pravidelně zúčastňuji všech jejích jednání a jsem přítomen při tvorbě základních dokumentů pro Evropskou komisi, potažmo i Evropský parlament.
Hlavní otázkou, kterou nyní v Bruselu řeší Evropská komise, Evropský parlament, a rovněž i Evropská rada, což je platforma vrcholného setkání prezidentů a předsedů vlád členských zemí EU, je – jak bude vypadat finanční rámec neboli rozpočet EU po roce 2020, to je na příštích sedm let, a to do roku 2027. Jenže, právě s tím úzce souvisí i projednávání další velmi důležité záležitosti, která ovlivňuje chod celé Evropské unie, a tou je vytvoření nové koncepce Společné zemědělské politiky (SZP) na léta 2021 – 2027.
Jednání o této koncepci sice již začala na podzim roku 2018, tedy s dostatečným předstihem. Což se odrazilo v tom, že za bývalé Evropské komise se jednotlivé země dokázaly dohodnout na kompromisním znění řady kapitol SZP. Jenže v květnu 2019 proběhly volby do Evropského parlamentu. Bylo zvoleno 65 % nových poslanců, přičemž se tím změnilo jeho složení ve prospěch stoupenců politiky „ozelenění“ EU. Výsledkem bylo, že nová Evropská komise, která se ujala řízení EU na podzim loňského roku, si stanovila dosažení klimatické neutrality do roku 2050. V této souvislosti proto také vyhlásila program Green New Deal, neboli Nový zelený úděl, což se logicky dotýká i další budoucnosti evropského zemědělství. Zároveň vyhlásila i další dvě strategie, a to „Z farmy na vidličku“ a Strategii pro biodiverzitu. Obě strategie mají za cíl učinit zemědělství v EU „zelenější a spravedlivější“.
O čem konkrétním se bude v Bruselu jednat?
Problém spočívá v tom, že Evropská komise hledá úspory v rozpočtu EU., což se dotýká i Společné zemědělské politiky. Zde jsou navrženy úspory jak v prvním pilíři SZP, to je v přímých platbách na plochu, neboli dotacích, tak i ve druhém pilíři SZP, to je v Programu rozvoje venkova (PRV). Jeho cílem je především obnova a zlepšení ekosystémů závislých na zemědělství, a to prostřednictvím agroenvironmentálních opatření. Zároveň jsou zde zahrnuty i investice pro zvýšení konkurenceschopnosti a také i inovace zemědělských podniků. Dalším cílem je i podpora vstupu mladých lidí do zemědělství nebo budování krajinné infrastruktury apod. Zde mohu podotknout, že Česká republika s návrhem těchto úspor ve SZP samozřejmě nesouhlasila. Ale, jak to vypadá, k určitým úsporám ve SZP asi nakonec dojde.
Velké diskuse se vedou kolem otázky výše dotací na plochu zemědělské půdy. Mimochodem, dotace na plochu jsou v původních zemích EU14 (dříve EU15) mnohem vyšší, než je tomu u nás. Například v Nizozemí a v Belgii tamější farmář pobírá kolem 400 eur na hektar, zatímco v ČR náš zemědělec dostává v přepočtu jen 224 eur na hektar. Podle nás je zapotřebí vytvořit podmínky, aby se tyto rozdíly časem srovnaly, což nebude jednoduchá cesta, když vidíme, jak si vlády vyspělých západoevropských zemí chrání své farmáře a jejich zemědělskou a potravinovou produkci.
Pokud vím, dalším tématem, kde Česká republika vystupovala proti dosavadním návrhům, bylo zastropování přímých plateb…
Zde musím vysvětlit podstatu problému. Po společenské a ekonomické transformaci po r. 1989 se u nás bývalá JZD a státní statky transformovaly na akciové společnosti a „esoróčka“, která mají, ve srovnání s farmami rodinného typu ve vyspělých západoevropských zemích, mnohem větší rozlohu. Zatímco u nás je to v průměru 130 hektarů u jednoho zemědělského podniku, například v sousedním Rakousku má tamější rodinná farma rozlohu necelých 20 hektarů. Navíc, u nás se vyskytují i zemědělské podniky, které mají stovky, ba i několik málo tisíc hektarů.
Jenže Komise chtěla především podpořit malé farmáře, tedy ony rodinné farmy. Proto také vznikl návrh, aby výše zastropování přímých plateb byla omezena do maximální výše 100.000 euro nebo 150.000 euro pro jeden zemědělský podnik. To se nám nezdálo, vzhledem k velikosti rozlohy našich zemědělských podniků pro nás výhodné. Proto také Česká republika opět v toto směru vyvinula velkou diplomatickou aktivitu.
Myslíme si však, že když při jednání Evropské rady před několika týdny padlo rozhodnutí, že zastropování velkým příjemcům přímých podpor, může být členskými státy EU zavedeno na principu dobrovolnosti, a to na úrovni 100.000 euro na jeden zemědělský podnik, tak toto rozhodnutí o dobrovolnosti vnímáme celkem pozitivně.
Pokud jde o další finanční otázky kolem SZP, patří sem stanovení výše kofinancování zemědělské činnosti z národních zdrojů a rovněž i samotná výše národních dotací. I zde jsou značné rozdíly mezi původními zeměmi EU14 a některými státy, které přistoupily po roce 2004. To se přirozeně týká i České republiky. I v tomto případě se snažíme vyvíjet diplomatickou aktivitu, aby se to změnilo.
V návrhu nové SZP se objevil pojem skutečný zemědělec. Mohl byste definovat, o co v tomto případě vlastně jde?
V návrhu SZP se znovu objevila definice skutečného zemědělce, která byla předloni zrušena, a která vyžaduje, aby zemědělci každoročně prokazovali, že jejich hlavní činnosti je zemědělství. Jsme toho názoru, že tato podmínka měla být dobrovolná pro jednotlivé státy. Zemědělcům, kteří nemají jako hlavní zdroj příjmů zemědělskou činnost, hrozí omezení dotací. Jde totiž o to, že není jasné zda by na dotace neměl nárok, například ten, který pracuje ještě jako truhlář, zatímco lesník by ještě měl. V případě schválení tohoto pojmu to znamená, že o dotace by nemohli žádat ti, kteří mají příjem i z dalších činností. Tato otázka se mimo jiné dotýká řady českých zemědělských společností, protože za dřívějšího režimu u nás existovala takzvaná přidružená výroba, která v řadě případů v pozměněné podobě přetrvává dodnes. Proto nás definice skutečného zemědělce nás velmi zajímá a snažíme se našim kolegům z ostatních členských zemí podstatu problému vysvětlit.
Co by se, podle vás, mělo v evropském, potažmo v českém zemědělství dále dělat a zároveň i rozvíjet
Především to je potřeba nastavit pro zemědělce dlouhodobě jasná kritéria. Dále je motivovat k rozvoji, to je ke zvyšování produkce jejich zemědělské výroby. Současně i k investicím, neboť bez nich se další rozvoje zemědělské výroby neobejde. Zároveň je třeba říci, že do zemědělství dnes výrazně proniká i robotizace a digitalizace, což je dobře. Mimochodem, právě otázka digitalizace a robotizace našeho zemědělství je faktorem, který nám pomáhá překonat problém nedostatku mladých lidí, kteří nám dnes v zemědělství tolik chybí.
Rovněž je nutné nastavit strategický plán k ochraně krajiny, nikoliv systém útlumu zemědělské výroby, což podle některých zemědělských odborníků skutečně hrozí, bude program „ozelenění“ EU příliš tvrdě a razantně orgány EU prosazován, a to bez ohledu na podmínky té které členské země EU. Pomoci nám může to, že budeme usilovat o navýšení soběstačnosti a omezíme dovoz zemědělských výrobků a potravin ze zahraničí. Zvláště se to týká základních potravin, které si sami dokážeme u nás vyprodukovat. Současně bychom měli vytvořit i lepší podmínky pro lepší využití zpracovatelských kapacit.
V této návaznosti se však musím zeptat, proč u nás vznikla tak vyhraněná diskuse kolem připravovaného zákona o potravinách?
Po společenské a ekonomické transformaci po roce 1989 a zejména po našem vstupu do EU v roce 2004 se u nás začala postupně rušit živočišná výroba. Řada zemědělských podniků, díky špatně nastaveným podmínkám pro Českou republiku při vstupu do EU přecházela jen k rostlinné výrobě. Tehdejší vlády to nechtěly vidět. Bývalí ministři zemědělství, jako byl například Petr Gandalovič (ODS), prohlašovali, že trh vše vyřeší, a že jsme v EU, kde panuje jednotný trh. Takže, nějaká vyšší podpora z národních zdrojů by byla v rozporu s předpisy EU. V této souvislosti je potřebné poznamenat, že pro Českou republiku v podstatě nepříznivé podmínky jejího vstupu vyjednával tehdejší státní tajemník pro evropské záležitosti Pavel Telička. Mimochodem, právě zajímavým faktem je ta skutečnost, že národní podpory vyspělých západoevropských zemí jsou mnohem vyšší, což je dáno tím, že byly schváleny dříve, než byla v roce 2004 přijata skupina středoevropských a východoevropských zemí.
Výsledkem této politiky postupné likvidace živočišné výroby ovšem bylo, že se na náš trh začaly velmi intenzivně dovážet potraviny ze zahraničí. Také tomu přispěla skutečnost, že naprostá většina supermarketů a hypermarketů u nás je v rukou zahraničních obchodních řetězců, jejichž obchodní politika je založena na tom, že k nám dovážejí potraviny, vyrobené v jejich zemích, a to v řadě případů i za dumpingové ceny. Ovšem, není přece možné, aby například hovězí či vepřové maso bylo u nás prodáváno za nižší ceny, než jsou ceny výrobní. Právě tuto skutečnost umožňují tyto, mnohdy skryté dotace z národních zdrojů, které jsou zavedeny v řadě zemí původní EU14.
Proto se také Agrární komora ČR, která reprezentuje české a moravské zemědělce, kteří produkují až 80 % zemědělské výroby, začala na tento stav upozorňovat naše státní orgány a instituce. Právě díky jejímu postoji, vlády ČR, které se u nás ustanovily po roce 2013, začaly s politikou vyšší podpory našich zemědělců. To přirozeně vítáme.
Teď, prosím, vysvětlete podstatu novely zákona o potravinách…
Každý zemědělec u nás vám řekne, že dostat jím vyrobené potraviny na pulty supermarketů a hypermarketů je velký problém. Proto také nakonec skupina poslanců, členů Zemědělského výboru Poslanecké sněmovny, se snažila tuto situaci vyřešit tím, že by v připravované novele zákona o potravinách, bylo stanoveno určitě procentuální zastoupení domácích potravin na pultech obchodů u nás.
Právě kolem této otázky se v médiích rozvinula velmi ostře formulovaná diskuse, v níž Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR, který hájí zájmy zahraničních obchodních řetězců, sehrál roli iniciátora této mediální kampaně proti novele zákona o potravinách. Jak upozorňují představitelé Agrární komory ČR, v této kampani byly v médiích použity i různé falešné argumenty s cílem, popudit naši veřejnosti proti novele tohoto zákona. Například média tvrdila, že díky tomu, že bude vyšší zastoupení domácích potravin na pultech obchodů, sníží se dovoz potravin ze zahraničí a díky tomu potom výrazně stoupnou ceny potravin u nás. To je absolutní nepravda, což Agrární komora ČR, ale i náš odborový svaz, odmítá, jako nesmysl. Nechci říci, že jde o vyloženou lež!
Výsledkem nakonec bylo, že díky této mediální smršti se návrh novely zákona o potravinách stál z 3. čtení do 2. čtení v Poslanecké sněmovně s tím, že se nyní povede nová diskuse o konečné podobě zákona. Zde musím podotknout, že jak říkají představitelé Agrární komory ČR, cílem není stanovení určitého procentuálního zastoupení domácích potravin na pultech obchodů, ale je zapotřebí vytvořit prostředí, aby se domácí potraviny prodávaly našim spotřebitelům v mnohem větším měřítku.
Mimochodem, obdobná situace panuje kolem připravované novely zákona o významné tržní síle. V tomto případ jde také o to, aby se potraviny u nás neprodávaly za ceny, které jsou pod úrovní výrobních nákladů. I v tomto případě zahraniční obchodní řetězce vystupují proti této novele zákona o významné tržní síle.
V těchto dnech se koná 9. sjezd vašeho odborového svazu. Co bude na jeho programu?
Přirozeně, že bude projednávat, jak je na tom české zemědělství v souvislosti s koronavirovou krizí, kterou jsme prožili, a kterou dosud v některých lokalitách i nadále prožíváme. Musím poznamenat, že zemědělci tuto obtížnou situaci dobře zvládli, neboť se jim podařilo zásobit náš trh potravinami. Řekl bych, že z toho nejhoršího jsme již venku a situace se na českém venkově postupně stabilizuje.
Jinak, na podzim nás čeká kolektivní vyjednávání. Vzhledem k prožité pandemii, a tím i vzniklým ekonomickým problémům u řady zemědělských podniků, logicky nebude možné vyslovit se pro zvýšení mezd o tolik procent, jako tomu v posledních několika letech. Především půjde o to, stabilizovat pracovní síly na českém venkově. V současné době je to zvláště důležité, a to v souvislosti s tím, jak v českém zemědělství chybějí pracovní sily ze zahraničí, zejména z Ukrajiny. Určitě se bude o těchto otázkách na jednání sjezdu hovořit. Uvidíme tedy, s čím jednotliví delegáti přijdou a jaké své postřehy a myšlenky sdělí i ostatním účastníkům sjezdu.
