Na pultech obchodů by mohly být až dvě třetiny tuzemských potravin, které si v České republice umíme vyprodukovat. V nedělní Partii Terezie Tománkové na CNN Prima NEWS to nastínil ministr zemědělství Miroslav Toman (za ČSSD). Miroslav Toman prohlásil, že dlouhodobě podporuje co největší podíl českých, moravských a slezských potravin na pultech tuzemských obchodů, ať už kvůli lepší kvalitě, podpoře půdy nebo používání méně pesticidů.

V obchodech by podle něj v budoucnu mohly být až dvě třetiny českých potravin. „Bavíme se o potravinách, které si umíme vyprodukovat jak v rámci zemědělství, tak potravinářství. Nebudou do toho spadat kiwi a banány,“ nastínil Miroslav Toman.

Zastání našel u exministra zemědělství a předsedy opoziční KDU-ČSL Mariana Jurečky. „Dlouhodobě, i v dobách, kdy jsem byl ministr zemědělství, jsem bojoval za vyšší podíl domácích potravin u těch, které dokážeme produkovat, jako jsou brambory, jablka, hrušky, zelí, cibule. Kdyby tyhle produkty byly ve větší míře, krajina bude pestřejší,“ prohlásil Marián Jurečka.

Do studia CNN Prima NEWS si dokonce přinesl české mléko a jogurtový nápoj. Prohlásil, že všichni by měli směřovat k potravinové společnosti. „Nepovažuji za logické, že vozíme tisíce kilometrů tyto potraviny s obrovskou uhlíkovou stopou,“ řekl Marian Jurečka.

Předseda Asociace soukromého zemědělství ČR Jaroslav Šebek prohlásil, že slova Miroslava Tomana a Mariána Jurečky jdou proti zdravému rozumu. „Jsem farmář, naše asociace zastupuje 7,5 tisíc soukromých sedláků. Zní to na první poslechnutí velice dobře, ale je to velmi brutální zásah do svobody trhu. Nemělo by se to zvažovat, je to zoufalé řešení, je to proti spotřebitelům,“ prohlásil Jaroslav Šebek.

Podle něj by bylo řešením rozšířit dotace pro menší farmáře a podporovat lokální produkci. „Pomůže to těm, kteří v tržní síti jsou, nejvíce to pomůže větším firmám. Firma Agrofert z toho bude mít větší výhody než malí zemědělci,“ uvedl Jaroslav Šebek.

Ministr Miroslav Toman na to reagoval se slovy, že návrh není o Agrofertu. „Odmítám to. Naším zájmem je podporovat všechny farmy, pokud se budou chovat ke krajině tak, jak mají.“

Na to, že uzákonění potravinové soběstačnosti by vedlo ke zvýšení cen a nahrálo velkým hráčům, už dříve upozornili opoziční politici i další ekonomové. Holding Agrofert spadá do svěřenského fondu premiéra Andreje Babiše (ANO).

Sám premiér Andrej Babiš v rozhovoru pro CNN Prima NEWS řekl, že návrh své poslankyně nepodporuje, protože poškozuje hnutí ANO. „Já jsem šel do politiky nezištně. Dělám zdarma. A nedám vám žádnou šanci, abych někdy za moji bývalou firmu lobboval,“ prohlásil Andrej Babiš. „Na klubu jsem řekl, že tenhle návrh poškozuje mě a mou bývalou firmu. Asi máte pocit, že potřebuju nějaký zákon, aby si moje bývalá firma přilepšila. Není to pravda,“ dodal premiér.

Diskuzi o potravinové soběstačnosti vyvolal návrh poslankyně Margity Balaštíkové (ANO) a poslance Zdeňka Podala (SPD). Chtěli, aby české obchody musely příští rok prodávat minimálně 55 procent českých potravin. V roce 2027 měl být v obchodech až 85 % podíl tuzemských potravin.

Poslanci minulý týden návrh vrátili do druhého čtení. Předseda poslaneckého klubu hnutí ANO Jaroslav Faltýnek řekl, že chce vypracovat nový návrh. Maximální podíl potravin by podle něj mohl být 65 %.

K tomu musíme dodat, že návrh na zavedení povinné kvóty českých potravin prosazuje a podporuje především Agrární komora ČR, jejíž členové produkují až 80 % zemědělských výrobků a potravin, které dodávají na náš trh. Členy této naší největší nevládní zemědělské organizace jsou převážně akciové společnosti či „eseročka“ (společnosti s ručením omezeným, které se po roce 1989 transformovaly z původních státních statků a JZD, ale včetně řady soukromých zemědělských podnikatelů. Zatímco Asociace soukromého zemědělství spíše hovoří za restituenty, kterým byl na počátku 90. let minulého století navrácen majetek po jejich rodičích a prarodičích.

Právě Agrární komora ČR, která je členem nevládní zemědělské organizace COPA COGECA, a která sdružuje zemědělce a farmáře členských zemí EU, je zastáncem politiky zvýšit podíl českých potravin na pultech supermarketů a hypermarketů, jež převážně ve vlastnictví zahraničních obchodních řetězců. Agrární komora ČR v této souvislosti poukazuje na to, že zahraniční vlastníci těchto prodejen se snaží protěžovat dovoz potravin ze zahraničí na úkor těch tuzemských, k čemuž slouží i cenová politika těchto obchodních řetězců. Jde totiž o tom, že původní státy EU 15 (dnes EU14) skrytými formami dotací umožňují zlevnit výrobu například francouzských či německých nebo nizozemských farmářů, což ve skutečnosti znamená, že zahraniční zboží bývá v řadě případů i levnější, než to tuzemské. Přitom ve Francii či v Německu nebo Rakousku dávají majitelé obchodních řetězců přednost prodeji jejich tamějšího zboží a český zemědělec nemá téměř žádnou šanci se dostat svými výrobky na pulty jejich prodejen v těchto zemích.

Hnutí ANO trvá na tom, že povinný prodej českých potravin je dobrý nápad. Kritizovaný návrh poslankyně Margity Balaštíkové, který by zavedl povinnost prodávat 85 procent tuzemských výrobků, chce ale přepracovat. Předseda poslaneckého klubu ANO Jaroslav Faltýnek CNN Prima NEWS řekl, že podíl by mohl být 65 procent.

Poslanci by měli návrh, který by v zákoně zakotvil povinnost prodávat české potraviny, schvalovat ve středu ve třetím čtení. Faltýnek navrhne, aby se předloha vrátila do druhého čtení, a hnutí ANO vypracuje nový, pozměňovací návrh.

„V tuto chvíli vedu debatu se zástupci zemědělců, ministerstva zemědělství, je potřeba mluvit s obchodníky. Musí se najít kompromisní varianta, která má hlavu a patu, která bude říkat, že se jako Česká republika chceme vrátit k potravinové soběstačnosti a bezpečnosti,“ řekl CNN Prima NEWS Jaroslav Faltýnek, který je předsedou zemědělského výboru.

Zároveň dodal, že při tvorbě návrhu je potřeba respektovat, že ne všechno, co se v obchodech prodává, lze vyrobit v ČR. V zákoně by tak mělo mít výjimku například exotické ovoce.

Podle Jaroslav Faltýnka by měl podíl českých potravin být nižší než v původním návrhu. „Nechci spekulovat, ale mohli bychom začít na těch 55 procentech a postupně to navyšovat na 65 procent. Ve Sněmovně je poměrně velká většina pro to, aby byl v obchodech nějaký podíl českých potravin,“ nastínil Jaroslav Faltýnek.

Předseda Zemědělského výboru Poslanecké sněmovny trvá na tom, že podmínkou bude notifikace z Bruselu. „Nemá smysl přijímat zákony, aby to EU shodila. Také nechci, aby tam byly sankce. Mělo by to být proklamativní k řetězcům, že stát má zájem, aby se prodávaly české potraviny,“ konstatoval Jaroslav Faltýnek.

Původní návrh poslankyně Margity Balaštíkové počítal s tím, že obchody by musely od roku 2021 prodávat 55 procent českých potravin a v roce 2027 až 85 procent potravin.

Podle informací CNN Prima NEWS se premiér Andrej Babiš na Jaroslava Faltýnka naštval s tím, že návrh Margity Balaštíkové v Poslanecké sněmovně prošel do třetího čtení. Podle Andreje Babiše to poškozuje hnutí ANO.

V Parlamentních listech již po určitou dobu běží seriál „Potravinová bezpečnost a suverénní stát“, který je vydáván pod záštitou prezidenta Agrární komory ČR Zdeňka Jandejska, a ve které se její členové vyjadřují k aktuálním otázkám českého zemědělství.

Před několika dny byl v Parlamentních listech k tomuto tématu zveřejněn rozhovor s bývalým prezidentem Agrární komory ČR Janem Velebou, který tuto funkci zastával v letech 2005 – 2014, a který byl, ještě několik let předtím, předsedou Českomoravského svazu zemědělských podnikatelů.

V úvodu svého rozhovoru pro Parlamentní listy hodnotí situaci v zásobování potravinami v době pandemické krize u nás i v Evropě. Upozorňuje, že se v této době potraviny ukázaly i jako nástroj vydírání ze strany některých států. Jejich vlády totiž daly přednost tomu zásobovat obyvatelstvo vlastními potravinami, neboť se například zastavovaly vývozy pšenice. Zastavily se i výjezdy sezónních pracovníků z Ukrajiny a z dalších zemí do států západní Evropy. Přičemž, podle něho, situace v této chvíli začíná být vážná. V Evropě, ale také i v USA, nyní začíná chybět maso, i když dobytek zatím v těchto zemích mají tamější zemědělci ve stájích, protože jatka nemají řezníky. Právě tuto skutečnost považuje Jan Veleba za velký problém do budoucna.

V této souvislosti Jan Veleba ale také upozorňuje i na nesmyslnost mnoha tvrzení zelených aktivistů o potřebě snižování uhlíkové stopy, vždyť právě tuto uhlíkovou stopu v Evropě nejvíce zanechávají tisíce kamionů s potravinami, které je převážejí napříč celou Evropou. Zatímco, by se, podle něho, základní potraviny a zelenina měly produkovat u nás. Zdůraznil zároveň, že tato situace podtrhuje potřebu zajištění soběstačnosti ve výrobě potravin. Přičemž se velmi kriticky vyjadřuje na adresu prezidenta Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR Tomáše Prouzy, který nedávno pravil, že potravinová soběstačnost je nesmysl. Jan Veleba jeho slova odmítá s tím, že jde o lobbistu zahraničních obchodních řetězců, který se stará se o to, aby se naopak co největší množství potravin ze zahraničí k nám dovezlo.

Jan Veleba dále říká, že naše potraviny jsou kvalitní, čerstvé a umíme je vyrobit s tím, že zaměstnají naše lidi. Připomíná, že do roku 1995 byla Česká republika ve výrobě základních potravin soběstačná. Podotýká, že v té době byla naše krajina opravdu pestrá. Na polích bylo nejenom obilí, ale i brambory, cukrovka, len, jetel, louky zářily množstvím květů celé škály druhů rostlin. Bylo to proto, že jsme drželi potřebné stavy hospodářských zvířat, že jsme udrželi rovnováhu mezi polní produkcí a živočišnou výrobou, která vracela na pole, půdě organiku v podobě hnoje ze stájí. To ví každý člověk na vesnici, který se ještě potkal se živými kravami, se živým dobytkem. Také ale ví, že když se narodí telátko, jalovička, tak má svého potomka až za dva roky, takový je generační interval. To není sednout si k počítači a vytisknout díl do ochranné roušky.

Na otázku, zda podobnou otázku řeší i ostatní státy Evropy, odpovídá, že země původní EU15 (nyní EU14) potravinovou bezpečnost svých zemí řeší dlouhodobě a cílevědomě. Chápou ji jako svoji potravinovou nezávislost a bezpečnost. Některé z nich tak dokonale, že vyrábějí mnohonásobně více potravin, než spotřebují. Potom je vyvážejí na evropské a světové trhy. Třeba přes půl světa do Číny a samozřejmě do středoevropských a východoevropských zemí, které přistoupily do EU po roce 2004.

Říká, že tuto politiku v podstatě dělají všechny vyspělé západoevropské země, kdežto Česká republika ji po vstupu do EU opustila a výsledek tohoto procesu se nakonec dostavil, což se prokázalo v době pandemické krize. Vždyť se zastavila výroba. Zastavily se sklizňové práce na poli, například sběr jahod, sklizeň květáku, salátu atd. Zastavila se doprava, a to včetně té letecké. Podotýká, že velké problémy má i takový potravinářský gigant, jako jsou USA, kde masnému průmyslu chybějí suroviny. To všechno se, podle Jana Veleby, nutně projeví ve snížení nabídky sortimentu potravin při současném zdražení. Zdůrazňuje, že u zeleniny a ovoce se již tak stalo, a to mnohdy skokovým způsobem.

Jan Veleba k tomu říká, že řešením je novela zákona o potravinách, která je již na stole. Poprvé je tu povinnost mít v maloobchodní síti většinu potravin českých, tedy domácích, a nikoliv sice vyrobených v ČR, ale z laciných surovin „dovezených bůhví odkud, vyrobených bůhví jak a dovezených tisíci a tisíci kamiony“. Přičemž podotýká, že získání co nejvyšší míry potravinové bezpečnosti je v současné době obrovské téma a je potřeba a je potřeba třeba se k němu postavit čelem a neprodleně ho řešit.

V další části svého rozhovoru Jan Veleba upozorňuje na záporné saldo agrárního zahraničního obchodu ve výši 671 miliard korun v loňském roce. Uvádí, že od roku 1994 začala u nás éru trvalých vysokých dovozů potravin ze zahraničí, což vedlo k postupné likvidaci tuzemské výroby některých druhů základních potravin. Jak dále podotýká, to vše za potlesku řady českých politiků a většiny médií a také nic netušící veřejnosti, o jakou hru zde vlastně jde. Díky Agrární komoře ČR, a jemu prezidentu Zdeňkovi Jandejskovi, je nyní projednávána novela zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, podle níž by se v příštím roce zvýšil podíl českých potravin v maloobchodní síti na 55 procent a každý další rok by byl navyšován o pět procent až do roku 2027. Janu Velebovi ovšem v této souvislosti chybí viditelná podpora resortních a jiných politiků. Zároveň k tomu dodává, že potravinová soběstačnost bude jedním z hlavních témat voleb, které nás čekají. Podle něho to signalizují častá podpůrná vyjádření předsedy KDU-ČSL Mariana Jurečky. „Škoda jen že to neučinil, když byl ministrem zemědělství a lidovci byli ve vládní koalici,“ dodal Jan Veleba.

Na otázku, jak konkrétně si stojíme v produkci potravin, a také i v domácí spotřebě potravin, odpověděl, že Česká republika produkuje kvalitní potraviny, které jsou vyráběny z vysoce kvalitních surovin, jež podléhají nadstandardně přísným normám, pod dohledem vysoce odborných kontrolních orgánů, jako je Státní zemědělská a potravinářská inspekce, Státní veterinární správa, Státní rostlinolékařská správa, Česká obchodní inspekce. V této návaznosti upozorňuje, že Česká republika má například spotřebu pesticidů ve výši 1,85 kg účinných látek na 1 hektar, zatímco sousední Rakousko 3,4 kg a Německo 3,7 kg. Dále ve Španělsku je to 4,8 kg, v Itálii 7,8 kg či v Belgii 8 kg! U umělých hnojiv máme spotřebu 124 kg čistých živin na 1 hektar orné půdy, přičemž všechny západoevropské země mají vyšší spotřebu. Například v Německu je to 220 kilogramů a extrémem je Irsko se svoji spotřebou 510 kilogramů na hektar! Současně zdůraznil, že tuto skutečnost uvádí proto, aby si každý uvědomil, že potraviny, které se k nám dovážejí, jsou právě z tohoto prostředí.

Podle Jana Veleby vyrábíme v České republice vysoce kvalitní, zdravé a čerstvé potraviny, ale vyrábíme jich trestuhodně málo. Podle jeho odhadu je to polovina toho, co naši občané potřebují, což je, podle něho, v současné době hodně nebezpečné. Považuje to spíše za hazard a ohrožení bezpečnosti státu, a to „bez ohledu na pohádky o jednotném evropském trhu, který má nejednotnou, přesně řečeno dvojí kvalitu potravin, neboť chutě občanů východních zemí EU jsou jiné než u těch západních a oni nám vlastně dělají dobro, když stejná potravina má rozdílnou kvalitu u nich a u nás“.

Ve svém rozhovoru dále uvedl několik dalších zajímavých čísel. U zeleniny je soběstačnost ve výši 25 procent, v ovoci našeho přírodního pásma ve výši 30 procent, u mléka 90 procent, u vajíčka 60 procent, u drůbežího masa 60 procent, vepřového masa 39 procent. Výjimkou je hovězí maso, kde máme soběstačnost ve výši 100 procent, ale za cenu extrémně nízké spotřeby 7,8 kilogramu na obyvatele za rok, když v roce 1989 to byl trojnásobek. Chybějící deficit potravin k nám dovezou kamiony, ročně to je 100.000 kamionů. V této návaznosti opět připomíná uhlíkovou stopy, zničené silnice a dálnice a celkové ničení životního prostředí.

Přičemž Jan Veleba dále zdůrazňuje, že potraviny, které vyprodukujeme doma, patří k nejkvalitnějším na světě. Splňují přísná hygienická a zdravotní kritéria, která jsou tvrdší než kdekoliv jinde. Kontrola je, podle něho, zabezpečena na všech stupních výroby a zpracování, začíná se od certifikace osiv a sadby, kontroly krmiv přes kontrolu na farmě, následuje striktní kontrola při zpracování, přepravě až do prodeje.

V další části svého rozhovoru se Jan Veleba věnuje hodnocení současné doby a trendům v souvislosti se soběstačností při výrobě potravin. Konstatuje, že katastrofické události, jako je koronavirus, jsou katalyzátory nálad ve společnosti, které se pomalu a jistě obracejí ve prospěch českých potravin, českých zemědělců a potravinářů, což v konečném důsledku přinese prospěch všem. Ale zároveň říká, že stoprocentně soběstačný být ale nelze a je to hloupost. Na druhé straně vyvážet miliony tun krmného obilí. Ročně jde o tři čtyři miliony tun. Potom však na oplátku dovážet z tohoto obilí vykrmené vepře a drůbež, tedy vepřové a drůbeží maso, vajíčka, to není, podle něho, hloupost, ale hospodářská zvrácenost, za kterou by měl stát určit odpovědnost konkrétních vlád, politiků a osob.

Přirozeně, že se ve svém rozhovoru také věnuje i otázce podpory české vlády našim zemědělcům a Společné zemědělské politice EU. V této souvislosti se velmi kriticky vyjadřuje na adresu představitelů Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR a Asociace soukromého zemědělství, které, podle něho, zastávají značný odpor k termínu potravinová soběstačnost. Tím výrazně škodí českým zemědělcům a výrobcům potravin u nás. Přitom v současné době ceny potravin u nás velmi rychle letí vzhůru.

Zároveň uvedl opačný příklad pozitivního přístupu občanů k potravinové soběstačnosti, a to z Francie. Cituje konkrétní událost, kdy jistý francouzský farmář José Bové, chovatel ovcí v regionu Aveyron ze středozápadní Francie, se postavil, společně se svými druhy, proti mocnému řetězci McDonald a z 23. na 24. září 2000 demonstroval a rozebral konstrukci rozestavěného McDonaldu u města Milleau. Pro Francouze se tehdy stal národním hrdinou. Udělal to totiž na protest proti potravinové globalizaci a na podporu výroby a spotřeby francouzských potravin, ke kterým se, podle Jan Veleby, hlásí ve Francii každý politik, který něco znamená. Za tento útok byl, farmář Jose Bové, odsouzen symbolickým trestem ve výši tří měsíců vězení. Ovšem k výkonu trestu přijel onen farmář otevřeným traktorem, přičemž za ním, jako doprovod, jely desítky dalších farmářů, a také na traktorech. Vyjádřili tak podporu nejen jemu, ale i francouzské agrární politice. Také svůj odpor k dovozům zahraničních potravin do Francie.

V této návaznosti Jan Veleba dále poznamenal, že zatímco u nás v uplynulých letech docházelo k tomu, že se zemědělské objekty bouraly. Podle něho je zde příkladem náš tehdejší nejmodernější cukrovar Hrochův Týnec, který zahájil provoz 1. 10. 1970 a ročně zpracoval 300.000 tun cukrové řepy. Byl prodán Francouzům a jeho francouzští vlastníci ho – v rámci reformy cukerního pořádku v EU i ve světě – nechali poté zbourat. Podobně dopadly i cukrovary v Kojetíně i v Němčicích na Hané. Z cukerné velmoci, jakou bylo Československo, se Česká republika postupně stala dovozcem cukru. Právě tuto skutečnost uvedl Jan Veleba jako příklad Společné zemědělské politiky EU v reálu.

V této návaznosti podpořil názor prezidenta Agrární komory ČR Zdeňka Jandejska, který na svém blogu v jednom ze svých četných článků, který se týkal se dovozů zeleniny a ovoce, napsal, že zemědělská politika EU včetně podpor je řízená likvidace českého zemědělství a k ovládnutí našeho trhu se zeleninou a dalšími produkty. Jan Veleba k tomu zároveň podotkl, že právě tato současná zemědělská politika EU je slepou uličkou ve vývoji, takže nakonec skončí.

Ještě k tomuto rozhovoru bývalého dlouholetého prezidenta Agrární komory ČR Jana Veleby je třeba poznamenat, že právě Agrární komora ČR, která se u nás podílí na produkci až 80 % potravin vyprodukovaných a vyrobených za rok, je tím nejvýraznějším obhájcem zájmů českých a moravských zemědělců při jejích jednáních v Bruselu, ať již s ostatními nevládními zemědělskými organizacemi zemí EU27, sdruženými v organizaci COPA COGECA, či přímo při jednáních v samotných institucích Evropské unie.