Základním úkolem zemědělců je zajistit dostatečné množství potravin pro obyvatele České republiky, o což se také, se přes všechny překážky, snaží. Říká to v rozhovoru v červnovém vydání časopisu AGRObase, který vydává Agrární komora ČR (AK ČR), její prezident Jan Doležal, a ve které vysvětluje podstatu snahy Agrární komory ČR o narovnání podmínek mezi producenty potravin, tj. českými zemědělci a potravináři na jedné straně, a obchodníky, to je obchodními řetězci na straně druhé.
Jde totiž o to, že v produkci některých základních potravin není Česká republika soběstačná. „Bez rovných podmínek pro odbyt nemůžeme navyšovat podíl českých potravin na trhu“, konstatuje v rozhovoru Jan Doležal a zároveň i uvádí konkrétní případy a návrhy řešení ke zlepšení situace v dodavatelsko-odběratelských vztazích, ze kterého by měly jednoznačný profit všechny zainteresované strany.
Na otázku redakce AGRObase v čem spočívá problém, Jan Doležal odpověděl, že v prvé řadě je zapotřebí říci, že nízká soběstačnost České republiky u některých komodit je dlouhodobým nepříznivým trendem, který se nevyřeší jednoduchým způsobem. Za hlavní problém českého zemědělství považuje AK ČR dlouhodobě neudržitelné podmínky pro odbyt produkce, které v tuzemsku určují velké obchodní řetězce. Přičemž uvedl, že dodavatelé mohou často být rádi, když jim obchodníci zaplatí alespoň výrobní náklady za dodané zboží. Typickým příkladem letošního roku byly, podle něho, brambory, které zemědělci do balíren prodávali za výrazně podnákladové ceny. Proto se také na jaře rozhodli alespoň částečně produkci prodat na přímo ze dvora za ceny, které jsou výrazně pod cenami běžného obchodu. Většina zákazníků však, a celkem logicky, preferuje pohodlný nákup v řetězci, kde je všechno na jednom místě a kam si mohou kdykoliv podle aktuální potřeby zaskočit.
Poté se Jan Doležal zaměřil na objasnění základního principu chování českých zákazníků při nakupování. Podle něho je v České republice zatím primárním impulsem pro chování zákazníka cena a hlavním lákadlem pak slovo „akce“. Stačí se podívat na letáky, které týden, co týden, zaplavují poštovní schránky našich občanů. To ale, podle něho, ve svém důsledku komplikuje situaci nejen zemědělcům, ale také zpracovatelskému průmyslu, který se často poohlíží po vstupní surovině v zahraničí, která je vzhledem k vyšším produkčním podporám v ostatních zemích EU cenově výhodnější. S těmito levnými dovozy, pocházejícími z produkce, kterou skrytě podporují i tamější národní vlády, čeští zemědělci soupeřit prostě nemohou. Takzvaný jednotný trh tak je tímto způsobem výrazně deformován a zásadně ovlivněn v náš neprospěch.
Jan Doležala ale rozhodně odmítá tvrzení, že by české potraviny byly méně kvalitní nebo nekonkurenceschopné. Jejich kvalitu naopak dokazují výsledky nezávislých testů a české potraviny mají úspěch i v mezinárodním srovnání. Například v žebříčku Global Food Security Index, který nedávno zveřejnil na svém webu prestižní britský týdeník The Economist, skončilo Česko na 5. místě ze 113 hodnocených zemí. Předstihlo nás pouze Finsko, Irsko, Nizozemsko a Rakousko. Žebříček zohledňuje vedle kvality a bezpečnosti potravin v jednotlivých zemích také jejich dostupnost a cenovou dosažitelnost pro obyvatele. Hodnotí také přírodní zdroje a jejich odolnost a v této kategorii se Česko umístilo dokonce na 4. příčce v porovnání s ostatními zeměmi světa.
Poté ho redakce požádala o vysvětlení, jak to vlastně bylo se snahou některých poslanců zvýšit podíl, českých potravin na pultech supermarketů a hypermarketů Jan Doležal odpověděl, že objektivní důvody pro zákon na podporu domácí produkce existují. Konstatoval, že Agrární komora ČR v principu podporuje všechny podobné snahy, i když nebyla předkladatelem těchto konkrétních návrhů. „Jsme nicméně rádi, že pozměňovací návrhy pojmenovaly dlouhodobý problém, který je potřeba řešit, a tím je zastoupení domácí produkce v regálech obchodů. Rozvířili tak veřejnou diskusi, která by, jak pevně věřím, měla přispět k poznání spotřebitelů, jaké vlastně současné zemědělství a potravinářství je, jak se vyvíjí, kam dospělo a o jak moderní sektory jde. Současné povědomí je poněkud zkreslené a těžko se nám obhajuje mylná domněnka některých spotřebitelů, že potraviny se v obchodě jednoduše ´objeví´ bez vazby na prvovýrobu a zpracování,“ uvedl v rozhovoru.
Proto chce Agrární komora ČR v debatě k podpoře českých potravin, a především narovnání dodavatelsko-odběratelských vztahů, nadále pokračovat. Uvítá nápady zejména odpůrců zamítnutých návrhů, jak zvýšit potravinovou soběstačnost České republiky, přičemž chce motivovat zemědělce k pěstování plodin, u nichž není na rozdíl od základních rostlinných komodit zaručen odbyt.
Velký potenciál z hlediska ekologické a ekonomické udržitelnosti tuzemského zemědělství vidí AK ČR do budoucna v možnosti zvýhodnění lokálních producentů při výběrových řízeních u stravovacích zařízení zřízených státem nebo krajem. To vše může, podle Jana Doležala, vést k motivaci zemědělců, aby přešli od jednoduché polní výroby a pěstování ekonomicky rentabilních komodit a zaměřili se opět na větší pestrost produkce, a tedy i nabídky.
V této souvislosti uvedl, že projekt „Z farmy na vidličku“ je heslem nové strategie Evropské unie, která si klade za cíl zkracovat vzdálenost mezi zemědělcem a spotřebitelem a má kromě snížení plýtvání potravin vést také ke snížení uhlíkové stopy. Ostatně, jak dále podotkl, podobně to nyní funguje v sousedním Rakousku, kde velká část tuzemské produkce putuje na lokální trhy a na pultech obchodních řetězců je téměř výhradně rakouská produkce.
V této návaznosti Jan Doležal dále uvedl, že zemědělcům by lepší vyjednávací pozici ve vztahu k obchodníkům mohla přinést evropská směrnice o nekalých obchodních praktikách, kterou by Česká republika měla, podle unijního práva, co nejdříve transponovat do národní legislativy, respektive do novely zákona o významné tržní síle. Zákonodárci na to měli čas do začátku května letošního roku a termín nebyl splněn!
Zároveň k tom u dodal, že zmíněná směrnice například stanovuje povinnost kupujících zaplatit dodavatelům za zboží podléhající rychlé zkáze nejpozději do třiceti dnů po dodání. Dále směrnice posiluje práva dodavatelů při zrušení objednávky na poslední chvíli ze strany kupujícího nebo při příležitosti jiných neočekávaných změn smluvních podmínek. Současně za nekalou obchodní praktiku směrnice označuje také situaci, kdy kupující nutí dodavatele podílet se na nákladech za slevové akce, což bývá podle informací AK ČR častým zvykem tuzemských obchodníků. Směrnice, na rozdíl od nařízení, navíc umožňuje členským státům určitou míru flexibility při transpozici do národní legislativy. V případě této směrnice je tak možné rozšířit minimální seznam nekalých obchodních praktik a přizpůsobit ho situaci v České republice.
Načež Jan Doležal dále konstatoval, že opakovaným nešvarem velkých tuzemských obchodníků je, podle zcela konkrétních informací z členské základny Agrární komory ČR, tedy reálných společností, především odběr zboží za podnákladové ceny. Tuzemští dodavatelé do obchodních řetězců se dále potýkají s nuceným příspěvkem na propagaci pod hrozbou omezení nebo dokonce ukončení spolupráce, dále povinným příspěvkem na umístění zboží do regálu či nutností odebrat si zpět zboží, které obchodník nedokázal prodat. Přestože řada tzv. nekalých praktik je zákonem výslovně zakázána, k jednání, které splňuje tuto definici, stále dochází.
Proto také Agrární komora ČR dělala nedávno průzkum mezi svými členy a zjistila, že s praktikami, které zemědělci považují ze strany obchodníka za nespravedlivé, se během svého podnikání setkalo 55 % dotázaných a více než třetina z nich uvedla, že se něco takového děje pravidelně. Podle výsledků průzkumu je tento tlak dlouhodobý a zemědělce a potravináře ekonomicky zcela zásadně ovlivňuje. K tomu Jan Doležal ještě doplnil, že mnoho firem tuto praxi neustálo, dospělo k rozhodnutím přestat s řetězci obchodovat a raději si našlo jiné distribuční cesty.
Na další otázku redakce, zda to nejde řešit jinak než regulací v podobě zákona, prezident Agrární komory ČR odpověděl, že v České republice ovládá, podle údajů Evropské komise, 75 % maloobchodního trhu pouze 11 velkých obchodních řetězců. Přitom prodejen spadajících pod velké obchodní řetězce je v současnosti v České republice více než 1500. Dlouhodobě patří Česká republika mezi státy s největší prodejní plochou v přepočtu na obyvatele, přičemž dnes se řetězce začínají orientovat i na menší prodejny v menších městech. Většina obyvatel tak musí nevyhnutelně nakupovat právě tam. Zemědělci a potravináři tak nemají na výběr a musejí svoji produkci nabídnout právě takzvaným velkým hráčům. Ti pak diktují podmínky, včetně výkupní ceny, která je, jak jsem již uvedl, často nižší, než jsou skutečné výrobní náklady.
V další otázce redakce nahodila, že některé potraviny v poslední době zdražují, takže si zemědělci mohou polepšit. Na to Jan Doležal reagoval, že se ale zvyšují ceny potravin v obchodech, a nikoliv u zemědělských výrobců, přestože se jedná o producenty základních surovin pro výrobu potravin. Načež dodal, že zdražování se týká především potravin, které v tomto období roku obvykle dovážíme ve větší míře, jako jsou papriky nebo rajčata. Jakmile čeští zemědělci sklidí svou produkci a začnou ji nabízet do prodeje, dochází obvykle ke zlomu a k opačnému trendu ve vývoji cen potravin. Dalším konkrétním příkladem může být také dlouhodobě stagnující výkupní cena mléka na úrovni zhruba 8 – 8,50 Kč za litr, která již nepokrývá ani vstupní náklady, to je rostoucí cenu práce či zvýšené náklady chovatelů dojených krav zapříčiněné vícenáklady kvůli protipandemickým opatřením.
Prezident Agrární komory ČR v této souvislosti dále zdůraznil, že spotřebitelská cena a farmářská cena jsou dvě odlišné věci a není pravidlem, že kopírují stejný vývojový trend. Jako příklad uvedl již zmíněné brambory. Za první čtyři měsíce letošního roku je zemědělci prodávali podle dat Českého statistického úřadu (ČSÚ) průměrně za 3,85 Kč za kg, zatímco v obchodech stály konzumní brambory ve stejném období 12,93 Kč za kg. To znamená, že cena základní suroviny od zemědělce se na té konečné pro zákazníka podílela pouze necelou třetinou. Rozdíl mezi oběma cenami činí vedle nákladů na obaly, převoz nebo uskladnění přirážka velkých obchodů. Její přesnou výši ale čtenářům AGRObase nemohl říci, protože si ji velcí obchodníci zcela pragmaticky nechávají jen pro sebe.
Na otázku redakce, zda mají spotřebitelé kupovat české potraviny, Jan Doležal odpověděl, že určitě má. Zvláště v případě, že si zákazník najde svého producenta potravin a kupuje přímo od něj, tedy bez prostředníka. Dále poznamenal, že ani nákup českých potravin v obchodních řetězcích nicméně není špatnou cestou, jak místní zemědělce a potravináře podpořit a přispět tak k lokální zaměstnanosti a pestřejší krajině. „Je však třeba, aby spotřebitel znal skutečnou cenu potravin a věděl, jaké procento z prodejní ceny putuje samotným zemědělcům. Za tímto účelem jsme se rozhodli rozjet informační kampaň, která bude upozorňovat na rozevírající se nůžky mezi cenou farmářskou a cenou na pultech obchodní řetězců. Zároveň chceme obchodní řetězce hodnotit z pohledu férovosti vůči dodavatelům, aby si zákazník mohl udělat lepší představu o tom, kdo to s láskou k Česku myslí upřímně a kdo zůstává jen u líbivých proklamací,“ uvedl prezident Agrární komory ČR Jan Doležal.
