Odbory – 7. stránka

Čeští pěstitelé ovoce a zeleniny bojují o své přežití na našem trhu! Letos z české krajiny zmizí 10 procent ovocných sadů a 5 procent ploch se zeleninou!

Velmi složitá, a soustavně zhoršující situace českých pěstitelů ovoce a zeleniny na našem trhu byla ústředním námětem tiskové konference Agrární komory ČR, která se konala ve středu 15. března 2023 v Praze. Viceprezident Agrární komory ČR a předseda Ovocnářské unie ČR Martin Ludvík a předsedkyně Zelinářské unie Čech a Moravy Monika Nebeská na ní informovali novináře o tom, jak se u nás postupně, ale soustavně již řadu let snižují plochy ovocných sadů a plochy pro pěstování zeleniny. Podle nich příčinou tohoto stavu je skutečnost, že několik nejvýznamnějších zahraničních obchodních řetězců, které u nás působí, a které ve své podstatě ovládají trh potravin u nás, vlastně nemá ani zájem prodávat ovoce a zeleninu od českých producentů. Důvodem je to, že se jim ekonomicky vyplatí tyto produkty dovážet po celý rok ze zahraničí, například i 2000 kilometrů ze Španělska, či odjinud. Načež oba protagonisté tiskové konference na konkrétních číslech a faktech svá tvrzení poté dokladovali.

Nejprve vystoupila, zhruba před měsícem, nově zvolená předsedkyně Zelinářské unie ČR Monika Nebeská, která se již téměř 30 let věnuje pěstování zeleniny, zejména cibule, v Zemědělském družstvu Všestary na Královéhradecku. Mimochodem, před pár dny byla zvolena i předsedkyní Klubu zemědělských manažerek. Takže, ihned v úvodu konference oznámila, že letos plocha, na které čeští zemědělci pěstují letos klesne o pět procent z loňských více než 11.600 hektarů. Monika Nebeská dále uvedla, že zemědělci mají problém získat za svou produkci adekvátní cenu. Podle ní to povede k větší závislosti na dovozu ze zahraničí.

Konkrétně to ilustrovala na situaci kolem pěstování cibule, která u nás patří k nejčastěji konzumovanému druhu zeleniny hned po rajčatech. Pro pěstování cibule jsou v tuzemsku ideální podmínky, přesto se u ní naše soběstačnost pohybuje na úrovni pouze kolem 45 procent. Letos mají pěstitelé zásoby zhruba 2000 tun cibule, do další sklizně na přelomu června a července bude potřeba dovézt asi 40.000 tun. „Toto množství budeme muset dovézt ze zahraničí a je otázkou odkud a za kolik. Jisté je, že na to doplatí český zákazník,“ prohlásila Monika Nebeská.

Podle Zelinářské unie Čech a Moravy k uspokojení poptávky na českém trhu je nezbytné cibuli dovážet, a to především z Nizozemska, Slovenska a Německa, ale i z mnohem větších vzdáleností, jako jsou Egypt nebo Nový Zéland. To, podle českých zelinářů, může představovat do budoucna velký problém, protože globální ceny cibule rostou a některé státy dokonce přistoupily kvůli obavám z jejího nedostatku k omezení vývozu.

Pokud jde o růst cen cibule na tuzemském trhu, tyto ceny rostou, nicméně, podle českých zelinářů, stále tvoří pouhou polovinu z částky, kterou zaplatí spotřebitelé v obchodech.

Načež Monika Nebeská k tomu dále dodala, že s podobnými problémy se potýkají také pěstitelé ostatních druhů zeleniny a řada z nich, především těch menších, zvažuje, že podnikání v tomto oboru omezí, nebo s ním úplně skončí.

Na dovozu zeleniny jsme závislí ze dvou třetin

Poté Monika Nebeská přešla opět k problematice pěstování zeleniny u nás z celkového pohledu českých zelinářů. Uvedla, že Česká republika je na dovozu zeleniny závislá zhruba ze dvou třetin, což vede k tomu, že ceny určuje dovoz a čeští zemědělci na ně mají minimální vliv. Konkrétně jde o tom, že například v roce 1992 bylo Česko nezávislé v produkci zeleniny ze 67 procent, v roce 2021 to již bylo jen ze 33 procent. Podle ní je jisté, že Česká republika bude na dovozech zeleniny závislá stále více.

Omezení pěstování zeleniny u nás, podle Moniky Nebeské, naznačují i ostatní členové Zelinářské unie Čech a Moravy. „Bude to dopadat na menší a střední farmy,“ zdůraznila. Zároveň poznamenala, že v roce 2002 se zelenina pěstovala na téměř 18.000 hektarech, v roce 2022 to bylo, podle dat Českého statistického úřadu (ČSÚ), již jen 11.678 hektarů. Mimochodem, v roce 1992 byla Česká republika nezávislá v produkci zeleniny z 67 procent, v roce 2021 to bylo už jen z 33 %.

Podle Moniky Nebeské čeští zemědělci umí pěstovat zeleninu dobře. „Cena zemědělců stagnuje a ceny obchodníků rostou,“ konstatovala. Stát by, podle ní, měl aktivně podpořit investice do výstavby skladů, což by umožnilo uchovat mnohem více kořenové zeleniny a zemědělci by mohli pěstovat zeleninu na větší ploše. „Spotřebitel by mohl celoročně koupit větší množství české cibule,“ dodala.

Monika Nebeská rovněž poukázala na doporučení Světové obchodní organizace (WHO), která uvádí, že by každý člověk měl denně sníst 400 gramů čerstvé zeleniny a ovoce. To odpovídá 146 kilogramům ročně a 1,5 milionu tun v celé ČR. „Realita je taková, že vypěstuje zhruba 270.000 tun zeleniny, 140.000 tun ovoce,“ uvedla.

I čeští ovocnáři snižují plochy ovocných sadů

S problémem snižování plochy ovocných stromů u nás se již řadu let potýkají i čeští ovocnáři. Předseda Ovocnářské unie ČR Martin Ludvík v této souvislosti upozornil na úbytek ploch ovocných sadů. V loňském roce ovocnáři sklízeli na 12.000 hektarech, letos by plocha sadů měla klesnout asi o desetinu, uvedl. Poznamenal, že loni bylo vysázeno jen něco přes sto hektarů, zatímco průměr posledních let byl kolem 350 až 400 hektarů. „To povede do budoucna ke snižování produkce, k větší závislosti ČR na dovozu,“ dodal Ludvík. „Nebyla by to tak špatná zpráva, kdybychom to nahradili novými sady, ale to se bohužel neděje, protože ovocnáři prakticky zastavili investice do tohoto oboru,“ dodal.

Pěstitelé nejsou, podle něho, schopni konkurovat ovoci z dovozu, které je levnější, a potýkají se se zvýšenými náklady. Ovocnářská unie ČR již dříve upozorňovala na to, že výkupní ceny jablek snižuje dovoz hlavně z Polska, odkud se produkce dříve vyvážela do Ruska. Ovocnáři, podle Martina Ludvíka, snižují produkci také proto, aby se stali nezávislými na odkupu od potravinových řetězců, neboť ceny, které si obchodníci stanovují, jsou pro ně nerentabilní. Část úrody z loňské sklizně ovocnáři kvůli nízkým výkupním cenám ani nesklidili.

Základem produkce ovoce v Česku jsou, podle Martina Ludvíka, jablka, tvoří asi 80 procent příjmů pěstitelů. „Ovocnářská unie odhaduje na každém kilogramu jablek ztrátu čtyři koruny, což znamená v přepočtu celkovou ztrátu pěstitelů jablek za loňský rok ve výši 250 milionů korun,“ řekl Martin Ludvík. „Aby stát situaci pěstitelům ulehčil, měl by na ovoce i zeleninu zavést nižší sazbu DPH,“ dodal.

Mimochodem, oba protagonisté tiskové konference, to je Martin Ludvík a Monika Nebeská, se rovněž zmínili i o tom, že snižování ploch ovocných sadů a ploch pro pěstování zeleniny může, ve svých důsledcích, vést české ovocnáře a zelináře k tomu, že se přestanou pokoušet prodávat své ovocné či zelinářské produkty v rámci sítě obchodních řetězců, ale že se soustředí na prodej na blízkých tržištích a na prodej ze dvora. Takže, zákazník, který bude stát o čerstvé ovoce a zeleninu, a to ve srovnání s dovezenými produkty ze Španělska či odjinud, bude mít možnost si je u nich zakoupit.

Požadavek na revizi a právní rozbor zákona o cenách

V této návaznosti musíme rovněž uvést, že na závěr tiskové konference, v rámci diskuse, zaznělo, že český stát by měl mnohem lépe a účinněji uplatňovat zákon o cenách, což se týká zejména otázky nákladů výroby a zisku ve výrobním a prodejním řetězci, tj. prvovýrobce (zemědělec), zpracovatel (potravinář) a obchodník (obchodní řetězce).

Podle Martina Ludvíka Agrární komora ČR požaduje, aby se udělala revize zákona o cenách, zejména z právního hlediska, protože uvedený zákon byl u nás přijat na počátku 90. let minulého století, a přitom je otázkou, zda jeho znění vyhovuje současným dodavatelsko-odběratelských vztahům, které v současné době v naší společnosti panují. Načež dodal, že tyto vztahy se řešily i přijetím zákona o významné tržní síle, kdy zemědělci upozorňují, že ani poslední, jeho nedávná novela tuto otázku ve své podstatě neřeší. Zároveň poznamenal, že obchodníci, de facto, využívají toho, že není legislativně zcela jednoznačně vyřešeno, zda by tyto dodavatelsko-odběratelské vztahy a prodejní ceny v obchodech, měl řešit zákon o cenách nebo zákon o významné tržní síle. Právě proto by mělo dojít k revizi zákona o cenách, případně i další novele zákona o významné tržní síle.

Důchodová reforma – s čím začít

Ekonom Jaroslav Ungerman píše o tom, jakými kroky by se mělo začít, aby důchodová reforma nebyla ukvapená a respektovala smysl důchodů.

Debat na téma důchodové reformy se vyrojilo bezpočet, především pak velmi konkrétních návrhů. To, co mě nejvíce zaráží, je především forma těchto návrhů a vůbec nejvíce spěch, ve kterém se ona reforma má udělat. Není ani divu, že vláda tak spěchá, protože se svojí pohodlnou parlamentní většinou si může odhlasovat v podstatě cokoli a nemusí brát ohled na nikoho a už vůbec ji nemusí zajímat nějaké jiné návrhy přicházející z opozice, což se také děje.

Právě spěch, s nímž se vláda snaží protlačit své návrhy, je velmi podezřelý. Jak nás učí životní zkušenost, pak právě v takovém spěchu se nejčastěji rodí nepromyšlená řešení, jejichž důsledky jsou pak obtížně řešitelné, nebo takové, za nimiž se skrývá nějaký parciální zájem nějaké skupiny, např. firem, podnikatelů apod.

K takovému spěchu není důvod a už vůbec není důvod projednávat příslušné zákony v režimu legislativní nouze. Penzijní systém se nezhroutí ani v tomto roce ani za dalších deset let. To se stane jen v optice těch, kteří si touto reformou vytvářejí prostor s největší pravděpodobností pro další soukromé byznysy na poli důchodového pojištění.

Důchody jako dar, nebo je to pojištění?

Úplně na úvod by bylo dobré v obecné rovině připomenout ještě jeden moment. Často se přitom totiž setkáváme s tím, že se důchody pokládají za jakýsi „dar“, či příspěvek od státu.

Ale tak to přece není. Důchodový fond je přece tvořen příspěvky těch, kdo platí sociální pojištění ve výši, kterou stanoví příslušný zákon. A lidé tyto příspěvky platí s tím, že někdy v budoucnu budou moci tyto své prostředky, které tam vložili, čerpat. Politici přece nemají carte blanche, aby si s těmito důchody dělali, co se jim zlíbí.

Stát zde má pouze úlohu toho, kdo stanovuje pravidla a má dohlížet na to, jak se tato pravidla dodržují a jak efektivně se tyto prostředky spravují. V důchodech si lidé berou to, co do důchodového fondu vložili v minulosti.

Ještě jeden moment. Mluvíme zde přece o důchodovém či sociálním pojištění, aniž bychom si uvědomovali, co pojem pojištění znamená. V pojištění je to přece tak, že se pojišťujeme pro případ, že nastane nějaká pojistná událost. V případě důchodů je pojistnou událostí odchod do důchodu.

A v každém pojištění je to tak, že ono plnění z pojištění, vždycky závisí na tom, kolik (resp. v jaké výši) si na pojištění platíme. Naše odškodnění, resp. pojistná událost – v tomto případě odchod do důchodu – pak závisí na výši pojistného, které platíme.

Na to se často rádo zapomíná. Přitom, když vám shoří dům a vy ho nemáte pojištěn, pak vám ho žádná pojišťovna nezaplatí. Když se něco podobného děje v sociálním pojištění, kdy někdo si pojištění neplatí, nebo jen velmi málo, pak se velice diví tomu, že dostane jen základní důchod, když odchází do důchodu a považuje se to velmi nespravedlivé. Ono to možná pramení i z toho, že, jak jsme si možná všimli, že při velkých přírodních katastrofách, se nejednou ukáže, že lidé si své domy nepojišťují a nakonec se na ně ti ostatní složí a nějakou střechu nad hlavou jim obstarají. Tak že ono spoléhání na ostatní i v důchodech nebude tak vzácné.

Je také bohužel snahou některých politiků prosazovat (pokud možno) co nejvyšší základní důchod, který není závislý na výši placeného pojištění. Pravděpodobně jsou pod tlakem od těch, co neplatili pojištění, kteří si pak chodí stěžovat, jak je to špatné, protože mají nízké důchody.

Vyplácet základní důchod je projev solidarity. A dnes se mnozí politici snaží tuto solidaritu prosazovat. A naopak pracují na tom, co nejvíce odstranit onu – nazývejme to ekvivalencí v důchodech, kdy výše starobního důchodu odráží velikost příspěvku do sociálního pojištění.

To je snaha vrátit se zpět k systému důchodového zabezpečení. Ten jsme tu měli před listopadem, kdy každý pracující dostával nějaký důchod a moc se na velikost jeho plateb do systému sociálního zabezpečení nehledělo. Platila se jen jedna daň a z té se hradilo vše.

Jen bych dodal, že právě takový systém všeobecného sociálního zabezpečení byl velkým kladem proti předchozí době (v podstatě předválečné), kdy nějaký všeobecný důchod vůbec nebyl samozřejmostí a mnozí na něj ani neměli nárok.

A snad ještě maličkost – v roce 1990 byl průměrný starobní důchod 1763 Kč, průměrná hrubá mzda byla 3286 Kč a tedy důchod byl 53 % průměrné hrubé mzdy. To jen na vysvětlenou těm, kteří mají problém s růstem podílu důchodu na průměrné mzdě, který je dnes dočasně (a to je třeba zdůraznit) zhruba 45 %.

Tento dojem, že jde o nějaký státní dar, patrně vzniká tím, že sociální pojištění je příjmem státního rozpočtu, vytvořené prostředky spravuje stát a ze státního rozpočtu jsou vypláceny. Právě tato skutečnost pak vede k tomu, že důchody a politika jejich tvorby a použití se bohužel často stávají „hračkou“ pro politiky. Ať už ve smyslu toho, že straší občany tím, že v budoucnu tzv. „nebude na důchody“, nebo zasahují do tvorby sazeb sociálního pojištění, anebo do vyplácení důchodů vnášejí své politické preference formou nejrůznějších „doplňkových“ výdajů. Tak si na úkor sociálního pojištění – a především všech jeho účastníků – získávají hlasy voličů. Není to nic nového, jak známo z cizího krev neteče.

Proto by úplně prvním krokem důchodové reformy mělo být to, že se řádně popíší hlavní finanční toky od přispěvatelů do důchodového fondu. Klasická analýza, z níž bude zřejmá statistika, kolik platí lidé pracující jako zaměstnanci, kolik platí OSVČ zejména podle typu jejich profese, případně lidé v souběhu OSVČ a zaměstnání a svobodná povolání atd. a také, kolik z toho systému inkasují. Ono by se totiž brzy ukázalo, jak velká je solidarita mezi jednotlivými profesními skupinami osob.

Bohužel se zdá, že všichni, kteří tak rádi zasahují do toho, jaké mají být důchody, rozhodují jen podle svých dojmů nebo – a ještě lépe – podle své politické příslušnosti. Kdyby se např. podívali do statistik, pak by museli vidět, že nejnižší důchody mají bezdětné ženy – o tisíc korun měsíčně méně než ženy s jedním či dvěma dětmi.

To nám ovšem nebrání v tom, abychom zaváděli „lidovecké výchovné“, protože prý ženy s dětmi mají nízké důchody. Ale jednu statistiku si navrhovatelé asi dobře uvědomují – důchodkyň, které neměly děti, je 200 tisíc, ale těch, co měly děti, kolem 1,2 mil – a to je nějakých voličů…

Podobných absurdních rozhodnutí bychom jistě našli více.

Skončím jen s tím, že nechuť ke statistice, nechuť k číslům, faktům a v konečném důsledku snaha překrucovat fakta, je bohužel pro současné úvahy o reformě důchodů příliš očividná a typická.

Vytvoření samostatného důchodového účtu

Jsem přesvědčen, že prvním krokem reformy důchodů musí být oddělení sociálního pojištění od státního rozpočtu do samostatného důchodového fondu. Proč by měly být tyto peníze, které navíc „nepatří státu“, ale těm, kdo tento fond vytvořili svými příspěvky, součástí státního rozpočtu. Chápu, že to tak v minulosti bylo a z řady důvodů to i politikům vyhovovalo, tak proč to měnit.

Jaký je ekonomický důvod k tomu, aby tento důchodový systém byl součástí (resp. podřízen) státnímu rozpočtu? Je řada fondů, které mají vlastní příjmy a dostávají dotace ze státního rozpočtu a jsou mimo systém státního rozpočtu. Nakonec systém veřejného zdravotního pojištění je v podobném postavení – také je mimo systém státního rozpočtu a pouze svým výsledkem hospodaření vchází do hospodaření veřejných rozpočtů.

Náměty na reformu systému důchodového pojištění vůbec nepočítají, že by měl být vytvořen samostatný důchodový účet oddělený od státního rozpočtu. Tato myšlenka se vlastně poprvé objevila ve vládním prohlášení koaliční vlády vedené A. Babišem v roce 2018.

Tento úkol byl formulován v preambuli vládního prohlášení velmi pregnantně – „Podstatou (důchodové reformy) bude oddělení důchodového účtu od státního rozpočtu a stanovení jasných finančních vztahů mezi tímto účtem a státním rozpočtem, případně dalšími zdroji příjmů pro tento účet. Veřejnost bude vědět, kam její sociální odvody směřují a jak jsou využity.“

Ovšem „Komise pro spravedlivé důchody“, která následně vznikla pod vedením Ministerstva práce a sociálních věcí, a měla za úkol zabývat se reformou důchodů, tuto myšlenku vůbec neakceptovala a ani se nepokusila nastínit možné předpoklady pro její naplnění. Nebyly současně ani uvedeny důvody, proč tento námět komise odmítá. Ale jak se zdá, šlo o záměr vydat se v této tzv. reformě k populistickým návrhům. Proto byl tento záměr nakonec naprosto opomenut a činnost Komise se zaměřila zcela jiným směrem. Možná to bylo proto, že by to nebylo spravedlivé, anebo šlo o PR akci.

Práci oné komise ani nemá hlubší smysl hodnotit. Bylo by přece normální, aby jakékoli práce na reformě důchodů začínaly právě tím, že se přesně definují finanční toky v systému důchodového pojištění. Ani v tom tato komise nezklamala. Na analýzu zapomněla.

Lze říci, že existují dva základní důvody, proč tento účet není samostatný.

Zaprvé, část odpůrců samostatného účtu se domnívá, že pokud jsou důchody začleněny do státního rozpočtu, že to samo o sobě je zárukou, že tzv. „na důchody budou vždycky peníze“ a že nebude možné peníze na důchody žádným způsobem zneužít, resp. připravit o ně důchodce.

To je velmi naivní představa. Fakt, že peníze na důchody jsou součástí výdajů státního rozpočtu, přece nebrání vůbec ničemu. Ani tomu, co dnes vidíme, že budou nebo nebudou valorizovány. Naopak je to nahrávka vládě, aby tvrdila, že právě důchody (resp. důchodci) zadlužují stát, naše děti, naši budoucnost atd. a tudíž je nutné důchody krátit, ne-li přímo snížit třeba na polovinu – a bude nám všem dobře….

Druhou skupinu námitek proti oddělení důchodového účtu od státního rozpočtu reprezentuje dlouhodobě především postoj Ministerstva financí. To poukazuje, že přece důchodový účet existuje a v roční zprávě o státním závěrečném účtu je uveden stav tohoto účtu, resp. hovoří se tam o tzv. důchodovém účtu.

Tento tzv. důchodový účet však není plnohodnotný účet. Je to pouze virtuální účet, resp. jakýsi podúčet. Kdyby to byl skutečný účet, musel by být také samostatně spravován a musel by být také předmětem finančních operací a evidovat i výnosy z těchto operací, což reálně neexistuje, protože se o těchto výnosech v žádné zprávě MF nehovoří.

Ministerstvo sice ve zprávě o státním závěrečném účtu uvádí, že „součástí státních finančních aktiv je také zvláštní účet rezervy důchodového pojištění, na který se za každý rok, ve kterém byly příjmy pojistného na důchodové pojištění vyšší, než výdaje na dávky důchodového pojištění, převádí ze státního rozpočtu částka ve výši rozdílu těchto příjmů a výdajů.“

Právě toto tvrzení je jádrem postoje MF. Ministerstvo samostatně rozhoduje o použití této rezervy, nikoli někdo jiný, pokud by to byl samostatný účet samostatně spravovaný. Při poměrně velkém obratu takového účtu – a spravovaným odděleně samostatnou organizací – by jeho příjmem musel být i např. příjem z finančních operací se zůstatkem účtu, krátkodobých operací (overnighty) atd. Prostě předat na konci roku na účet státních finančních aktiv zůstatek účtu rozhodně nelze považovat za aktivní správu tohoto účtu.

Naopak, lze přepokládat, že prostředky na účtu důchodového pojištění jsou v průběhu roku používány právě pro krátkodobé operace ve prospěch likvidity dalších účtů státního rozpočtu. Pro ministerstvo je tento důchodový účet relativně pohodlným zdrojem likvidity potřebné pro hrazení nejrůznějších výdajů. Kdyby ji nemělo, pak by muselo častěji chodit na finanční trh pro krátkodobé peníze.

Příjmy ze sociálního pojištění jsou velmi masivní – více než třetina celkových příjmů rozpočtu – a také nejstabilnějším příjmem státního rozpočtu. Takové operace k posílení likvidity pomocí důchodového účtu jsou sice plně legální a také to neznamená, že jsou při nich prostředky důchodového pojištění nějak kráceny apod. Pokud však máme hovořit o samostatném managementu prostředků důchodového pojištění, pak jsou s takovým požadavkem v rozporu.

Vytvořit „Státní důchodový úřad“

Přirozeně, že správa takového účtu by vyžadovala samostatnou instituci, na kterou by se měla změnit Česká správa sociálního zabezpečení (cosi jako Státní důchodový úřad), která by měla také svoji správní radu, která by byla zodpovědná za racionální hospodaření s prostředky důchodového pojištění a také přirozeně měla kontrolní funkci. V podstatě by šlo o podobnou instituci, jak je správa zdravotního pojištění. Jsem přesvědčen, že taková přeměna by vůbec nevedla ke zvýšení počtu aparátu takového úřadu.

Součástí takového řešení pak také musí být přesně definovaná vazba mezi státním rozpočtem a důchodovým účtem v případě schodku mezi příjmy a výdaji důchodového pojištění. Také nejde o nic nového. Šlo by jen o to pokračovat v dosavadní praxi, kdy státní rozpočet vyrovnává případný schodek tohoto systému. Přitom ne vždy byl tento systém ve schodku – v roce 2018 a 2019 byl systém přebytkový. V roce 2018 to bylo 18 mld. Kč a v roce 2019 to bylo 16 mld. Kč.

Mimochodem, přemýšlel někdo, proč v těchto letech (je to jen tři roky) byl „důchodový účet“ v přebytku? Chápu, že na to jen pomyslet se zastáncům radikálního krácení důchodů ani trochu nehodí. Ale to neznamená, že se to nestalo.

Dotovat ze státního rozpočtu důchodový účet přece není nic mimořádného. Státní rozpočet přece také musí krýt výdaje na státní sociální podporu atd.

Zde je ještě nutno dodat zkušenost z první poloviny devadesátých let. Tehdy se samostatně nesledoval důchodový účet. Odtud pak pramení názory, že tehdy byl neexistující důchodový (resp. přebytek příjmů a výdajů na důchody) v systému státního rozpočtu rozpuštěn údajně v řádu až desítek miliard a o to byly zkráceny tehdejší důchody. V systému samostatně existujícího důchodového úřadu by něco takového nebylo možné.

Přitom právě hospodaření s tímto přebytkem by mělo být jednou ze zásadních činností takového úřadu. Tento přebytek by měl být samostatně spravován a jako takový by také měl být předmětem samostatného zúčtování a také zhodnocování. Tak, jak je to běžné v systémech komerčního důchodového pojištění. To samozřejmě současný virtuální účet vůbec neumožňuje.

Toto oddělené financování důchodů by rozhodně více zprůhlednilo hospodaření s těmito prostředky a mohlo by se otupit hrot některých výhrad k výši důchodů apod.

Lze očekávat, že by vyčlenění důchodového účtu ze státního rozpočtu vedlo také k tomu, že by samotný státní rozpočet v této „odlehčené“ formě byl zaměřen jen na hospodaření státu. Vedle státního rozpočtu by pak existovaly dva velké fondy – zdravotního pojištění a sociálního pojištění.

Snad ještě dodejme, že výsledná zpráva OECD, která hodnotila český důchodový systém, doporučovala i zřízení individuálních důchodových účtů, kdy každý účastník důchodového pojištění by měl průběžný přehled o svém budoucím důchodu a zároveň by se dosáhlo toho, že v minulosti nabytá práva již nebudou jakkoliv ovlivněna.

Prostředkem k tomu je právě oddělení účtu důchodového systému od státního rozpočtu především s ohledem na transparentnost. Jinak to ve stávajícím průběžném systému ani nelze učinit.

Zřízení státní sociální pojišťovny, resp. státního důchodového úřadu, by mělo vést také k tomu, že by se zmenšil prostor pro svévoli politiků zcela bez znalosti reality rozhodovat podle momentální politické představy o tak vážné věci, jako jsou budoucí důchody. Snad by také omezilo to časté dosazovaní do vedení takového úřadu spřízněných duší a jeho hodnocení podle pofidérních politických dispozic a snad ho mohlo zbavit zásahů nejrůznějších lobbistů.

Národní workshop k získávání nových členů

Odborový svaz KOVO ve spolupráci s evropskou odborovou federací industriAll Europe pod záštitou grantu z EU ve dnech 1. a 2. 3. 2023 pořádal v prostorech pražského hotelu Olšanka „Národní workshop“ k získávání nových členů v rámci evropského projektu BTUC4Recovery.

Kurzu se zúčastnili zástupci pěti základních organizací a jednoho seskupení členů, jmenovitě Odbory Bosch, Carrier Refrigeration Operation Czech Republic, CommScope, Katek Czech Republic, Nexen Tire a Prakab Pražská Kabelovna. Pod vedením místopředsedy svazu Tomáše Valáška, koordinátorky projektu BTUC4Recovery Ildikó Krén a dvou odborových organizátorů z Česka a Maďarska, Jaromíra Valeše a Eszter Turai, se účastníci učili například jak vytvořit správný dotazník, jak vést rozhovory s kolegy a kolegyněmi na pracovišti nebo jak postupovat při tvorbě plánu kampaně na posílení jejich odborové organizace.

OS KOVO společně s industriAll Europe budou následující rok a půl s vybranými podniky spolupracovat ve vytváření silnějších odborových struktur (nejen) postupy představenými na kurzu.

Článek industriAll Europe

Projekt OS PHGN: Hodnocení prevence rizik poškození zdraví zaměstnanců

Bezpečnost práce a ochrana zdraví zaměstnanců (BOZP) je jednou z priorit Odborového svazu PHGN (OS PHGN). Jednotlivým odborovým organizacím zastupující zaměstnance v tomto odvětví napomáhá svaz poradenskou, metodickou a lektorskou činností. Svazoví inspektoři bezpečnosti práce (SIBP) Ing. Ivo Kavka, Petr Švehla, Petr Trieb, Petr Vavroš a Václav Sacha kontrolují dodržování BOZP u zaměstnavatelů a účastní se šetření závažných pracovních úrazů a příčin vzniku nemocí z povolání.

Pravidelně informují odborový svaz o opatřeních v oblasti BOZP a zastupují sdružené odborové organizace nejen na základě kolektivních smluv, ale i dohod o spolupráci uzavřených s jednotlivými obvodními báňskými úřady (OBÚ) a také Dohody o spolupráci se státním podnikem DIAMO.

V důsledku útlumu těžby docházelo v báňském průmyslu k úbytku kvalifikovaných zaměstnanců s dopadem na produktivitu a bezpečnost práce. Celkovou situaci zhoršila také pandemie covid 19. Opatření proti šíření tohoto onemocnění ovlivnila oblast BOZP zejména při kontrole pracovišť, organizaci práce, vyhledávání rizik a možnosti školení.

Odborový svaz se proto rozhodl využít možnosti projektu § 320a písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů v souladu s tématem „Návrh opatření v oblasti prevence rizik vzniku poškození zdraví zaměstnanců následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání“. V roce 2021 podal svaz návrh projektu „Hodnocení prevence rizik a vzniku poškození zdraví následkem pracovního úrazu v báňském průmyslu“.

Tento projekt měl probíhat v roce 2022 na čtyřech lokalitách s největší koncentrací báňské činnosti v České republice (Sokolov, Most, Stonava a Darkov). Financování projektu bylo ale schváleno až 21. června 2022 a časový program na realizaci původního projektu byl podstatně zkrácen a projekt byl rozdělen na dva samostatné oddíly: „Hodnocení prevence rizik vzniku poškození zdraví následkem pracovního úrazu při hlubinné těžbě černého uhlí a technické likvidaci hlubinných černouhelných dolů“ v karvinském regionu v roce 2022 a „Hodnocení prevence rizik vzniku poškození zdraví zaměstnanců následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání na hnědouhelných dolech v České republice“ v roce 2023.

Realizace prvně uvedeného upraveného projektu v černém uhlí probíhala kvůli pozdnímu schválení od července 2022 až do ledna 2023 na jednotlivých lokalitách organizací OKD, a.s. a DIAMO s.p., o.z. Darkov. Záměrem bylo v praxi aktualizovat činnost BOZP a napomoci posílit bezpečnost práce v uvedených organizacích. Každá z těchto společností má odlišná specifika, proto jsme se rozhodli přistupovat k nim jednotlivě.

Realizace projektu
Realizace byla rozdělena do čtyř klíčových aktivit KA1, KA2, KA3 a KA4, které probíhaly formou kulatých stolů, workshopů, seminářů a závěrečné konference.

V klíčové aktivitě KA1 proběhlo seznámení s projektem a jeho cílem, způsobem řízení a organizace a zajištěním zástupců odborů a zaměstnavatele v realizačním týmu pro plánované akce a jednání.

Složení realizačního týmu:
Manažer projektu – Jiří Waloszek, OS PHGN
Koordinátor projektu – Ing. Ivo Kavka, OS PHGN
Lektor projektu – Petr Vavroš, OS PHGN
Odborný garant projektu – Ing. Břetislav Pukowski, OKD, Důl ČSM
Odborný Konzultant – Ing. Štefan Pieron, OKD, Důl ČSM
Odborný garant projektu – Ing. Pavel Zajíček, DIAMO, o.z. DARKOV
Odborný konzultant – Ing. Pavel Kolčář, DIAMO, o.z. DARKOV.

V klíčové aktivitě KA2 jsme porovnávali ukazatele pracovní úrazovosti za období 2019-2020 s obdobím 2021-2022 a rozebrali příčiny a zdroje pracovních úrazů. Ukazatele v období 2019-2021 se pohybovaly v ustálených hodnotách jen s mírnými výkyvy, a to i přesto, že v tomto období došlo k nárůstu počtu zaměstnanců z ostatních utlumovaných lokalit. Bohužel v roce 2022 došlo k vysokému nárustu (téměř 60 %) pracovních úrazů ve všech oblastech pracovní činnosti dolu. Důvody této změny nejsou dodnes plně objasněny. Organizace OKD reagovala po dohodě s odbory vydáním Příkazu č. 01/2022 výkonného ředitele OKD a vyhlášením mimořádné bezpečnostní kampaně s cílem ovlivnit negativní vývoj.

Příčiny rozdílu mezi obdobím 2019-2021 a 2022 je možné hledat také ve stále vyšším věku zaměstnanců, vlivem přirozených odchodů, nedostatečnému počtu, stále náročnějším mikroklimatickým pracovním podmínkám s postupující těžbou do větší hloubky. V období roku 2022 sehrálo roli také zklamání velké části zaměstnanců, kteří počítali s ukončením těžby na konci roku 2022, případně začátku roku 2023.

Ukazatele pracovní úrazovosti ve společnosti DIAMO, o.z. Darkov v období 2019-2020 nevykazují žádné hodnoty z důvodu přechodu části OKD pod DIAMO až od poloviny roku 2021.

Další činností KA2 byl rozbor zdrojů a příčin pracovních úrazů rozčleněním podle vykonávané činnosti a úrazových dějů do skupin pro stanovení opatření k eliminaci rizik v jednotlivých společnostech.

Z této analýzy vyplynulo, že nejvíce úrazů vzniká v OKD:

28 %, v důsledku pádu, uklouznutí při chůzi, přecházení nebo nastupování
16 %, zasažení padající horninou
13 %, přiražení, naražení, zasažení při manipulaci s materiálem, břemenem
10 %, pád, uklouznutí při manipulaci s břemenem
10 % tvoří takzvané pocitové úrazy při chůzi, nebo manipulaci se zařízením.

Pokud sečteme všechny pracovní úrazy při chůzi a další úrazy související s pohybem v dole, došli bychom k nečekanému číslu téměř 50 % případů, což ukazuje na vysokou náročnost pohybu v důlních podmínkách. Typické riziko hornické práce, zasažení padající horninou, dnes tvoří „jen“ 16 % pracovních úrazů, a to díky novým technologiím pro těžbu uhlí a pro ražbu chodeb. Vznik pracovních úrazů v souvislosti s geomechanickými jevy se podílí na celkovém počtu úrazů asi 12 procenty, a to přes pokročilou techniku při prognózování anomálních jevů a lepšími možnostmi prevence odlehčování napětí v horninovém masívu.

Stejnou analýzu příčin pracovních úrazů jsme provedli ve společnosti DIAMO s.p., o.z. Darkov, která rovněž potvrdila, že chůze a pohyb v důlních podmínkách je jednou z nejrizikovějších činností.

Realizační tým se na základě rozborů a analýz rozhodl vybrat u obou sledovaných organizací stejnou prioritní oblast, a to pohyb zaměstnanců v důlních podmínkách – chůze v dole.

V klíčové aktivitě KA3 jsme v jednotlivých společnostech hodnotili účinnost systému prevence rizik a opatření u vybrané oblasti – chůze a pohyb v důlních podmínkách.

Analýza rizik provedená na základě úrazových dějů signalizovala hlavní příčiny:

Nerovný terén
Vlhká nebo zatopená počva
Špatná viditelnost
Zúžený prostor pro pohyb

Projednávali jsme, zda přijatá preventivní opatření na snížení rizikových faktorů působících na zaměstnance při chůzi v dole v praxi fungují a jak omezují působení rizikových faktorů. K ověření byly použity zápisy z šetření pracovních úrazů a kontrol pracovišť.

Na základě názorů jednotlivých členů pracovních skupin a zjištěných skutečností bylo konstatováno, že hodnocení rizik je zpracováno odborně a profesionálně. Jsou v něm zařazeny všechny rizikové faktory působící na zaměstnance při pohybu v důlním prostředí. Pracovní tým se shodl, že není potřeba zpracovávat nové posudky nezávislých odborně způsobilých osob k zajišťování úkolů v prevenci rizik (OZO PR), neboť členové pracovního týmu mají praktickou znalost důlního prostředí a odborné legislativy. Shoda byla zejména na důsledném dodržování opatření, na včasném hlášení nedostatků, jejich odstraňování vedením úseků, v jejichž delimitaci jsou tyto důlní díla. Rovněž na kontrole dalších organizačních a řídících složek jednotlivých organizací. Důležitým úkolem je zajištění dostatečného počtu zaměstnanců na údržbu a sanaci důlních chodeb.

Pro bezpečný pohyb v dole je nutné, aby cesty pro chůzi byly průběžně udržovány, problémová místa byla vybavena zařízením eliminujícím nepříznivý stav (přechodové můstky, čerpací systémy, systémy dopravy zaměstnanců) a aby ukládaný materiál neohrožoval bezpečnou chůzi. Neméně důležité je vybavit zaměstnance kvalitní obuví pro tyto podmínky. V minulosti byly proto zrušeny gumové holínky a zaměstnanci byli vybaveni kotníkovou pracovní obuví. Posouzení a vyhodnocení účinnosti navržených doporučení uskutečníme ve lhůtě šesti měsíců od jejich aplikace.

Závěrečná klíčová aktivita KA4 se zabývala prezentací výstupů a výsledků celého projektu na jednotlivých lokalitách OKD a DIAMO, o.z. DARKOV. Cílem bylo informovat nejen o výsledcích, ale také o širší problematice bezpečnosti práce na seminářích a konferencích, pracovních poradách a školeních. Touto formou zvýšit povědomí a motivaci zaměstnanců v otázkách BOZP a informovat o výsledcích na sociálních sítích a v dalších informačních médiích odborového svazu.

Chtěl bych poděkovat zejména členům realizačního týmu, ale i všem, kteří přispěli svou účastí a podněty na jednotlivých jednáních v rámci projektu a napomohli tak k jeho úspěšné realizaci. Vedlejším a neméně důležitým přínosem je prohloubení spolupráce a osobních vazeb zástupců odborů a zaměstnavatelů zúčastněných na projektu, které si velmi ceníme.

Ing. Ivo Kavka, SIBP Odborového svazu PHGN

Energetická krize a cena elektrické energie v ČR Vývoj energetického trhu, jeho problémy, příčiny krize, odpovědnost, východiska řešení

Tato stať je rozšířenou verzí vystoupení na Mezinárodní ekonomické konferenci Asociace samostatných odborů v Praze, Lichtenčtejnský palác dne 3.3.2023.

Vývoj energetického trhu v Evropě 1990 – 2022

Současné problémy v evropské energetice jsou logickým výsledkem vývoje posledních 30 let, mnoha dobrých úmyslů, ambiciózních cílů a důležitých rozhodnutí, často vycházejících ze špatných předpokladů.

Tento vývoj lze ve zkratce charakterizovat takovými milníky, jako byla privatizační vlna v evropské energetice v průběhu 90-tých let, liberalizace evropského trhu s elektřinou počínaje r. 1996, unbouding výroby, přenosu a prodeje elektřiny od r. 2003, závazky Kyotského protokolu z r. 1996, navazující Pařížské úmluvy 2015, jednostranné německé „Energie Wende“ 2011 a dlouhodobé orientace EK na spotové trhy s elektřinou a plynem.

Dlouhá řada legislativních aktů a regulací, která uvedené milníky provázela, vycházela ze základní teze, že elektrická energie je komodita jako každá jiná a že optimální nastavení její ceny zařídí volný trh, nejúčinněji pak formou spotového trhu.

Elektrická energie však tento charakter nemá, liberalizace nepřinesla slibované snížení ceny elektřiny a regulatorní zásahy k omezení emisí trh zásadním způsobem deformovaly.

Role EU ETS

Významnou roli ve vývoji evropského energetického trhu sehrál evropský systém trhu s emisními povolenkami EU ETS (Emission Trading Scheme), zavedený v r. 2005.

Původně se jednalo o nástroj optimalizace nákladů na snižování emisí, inspirovaný systémy obchodování s emisemi SO2 a NOx v USA v 80-tých letech. Alternativní cesty snižování emisí, tedy zavedení emisních limitů pro jednotlivé technologie, či přímé zdanění emisí uhlíku, byly zavrhnuty s odkazem na prioritizaci tržního řešení. Zdanění uhlíku navíc naráželo na skutečnost, že daňová oblast byla v působnosti ČS EU, tedy mimo kompetence EK

EU ETS byl spuštěn v r. 2005 a realizován ve čtyřech etapách 2005-07, 2008–13, 2014–20,2021 – 30.

Pro vybraná odvětví byly uděleny bezplatné příděly povolenek, pro ostatní odvětví, spadající pod EU ETS byly povolenky dostupné formou aukcí. Kupříkladu v průběhu III. etapy bylo 43% povolenek poskytnuto bezplatnou formou, 57% povolenek formou aukcí. Povolenky však byly dostupné výhradně pro účastníky trhu EU ETS, tedy provozovatele zdroje emisí.

EU ETS v průběhu prvních tří etap své realizace v letech 2005 – 2020 celkem 5x zkolaboval, ať v důsledku chyb systému (přealokace), nebo z důvodů vnějších vlivů, jako hospodářská krize 2008 a další. Po většinu uvedené doby se povolenky pohybovaly pod úrovní 10 Euro/t CO2.

Na tyto závažné poruchy systému EK opakovaně reagovala cestou pokusů a omylů řadou regulatorních zásahů, které vedly k zásadní změně ETS z nástroje tržního na nástroj tvrdé administrativní regulace.

Posledním krokem EK pak bylo otevření trhu s povolenkami finančních institucím a spekulativním obchodů. Tento krok vedl k současnému explozivnímu vystřelení cen povolenek na 100 Euro/t CO2, tedy k naprosto prohibitivní a nereálné ceně.

Zelená dohoda pro Evropu.

Dalším krokem, vedoucím k evropské energetické krizi a v jejím důsledku prudkému nárůstu cen elektřiny byla „Zelená dohoda pro Evropu“ a následující právní akty EU, jejíž návrh Evropská komise (EK)zveřejnila na sklonku roku 2023.

„Zelená dohoda pro Evropu“ představuje základní strategický dokument, který má zásadním způsobem ovlivnit ekonomický vývoj na období příštích 30 let. Strategické cíle musí být při tom dle názoru Komise ambiciózní. V případě, že se je v průběhu realizace nedaří naplnit, jsou, jak ukazují zkušenosti posledních dvaceti let, nahrazeny novými, ještě ambicióznějšími plány. Inovace pak často v podání EK představují v interpretaci EK spíše soubor zbožných přání Komise, než reálné výsledky technického rozvoje. Ne náhodou jsou termíny „ambice“, „inovace“, „inkluze“, „spravedlnost“ a „solidarita“ těmi nejfrekventovanějšími v dokumentu Komise.

„Zelená dohoda pro Evropu“ je především politický dokument, který má dosáhnout politických cílů, zejména zvýšit prestiž a vliv EU v globálním měřítku a na základě své morální převahy se stát světovým lídrem nejen v oblasti politiky ochrany klimatu a trvale udržitelného rozvoje, ale i světového obchodu.

Komise vychází z předpokladu, že EU je největší světové hospodářské seskupení a jeho ekonomická váha odůvodňuje ambice Komise být vůdčí silou v prosazování klimatické agendy v globálním měřítku. Opomíjí při tom skutečnost, že v důsledku rigidity unijní regulace vnitřního trhu EU, nadměrné regulace v oblasti ochrany životního prostředí, prosazování „zelené energetiky“ a s tím souvisejícího růstu cen energie a dlouhodobé ztráty konkurenceschopnosti významné částmi evropského průmyslu se dlouhodobě snižuje podíl EU na světovém obchodu. EU přitom významně zaostává jak za USA, tak za Čínou a Japonskem a Koreou. Konkurenceschopnost evropského průmyslu se dlouhodobě snižuje v důsledku nadměrné regulace, nereálných environmentálních cílů a vysokých cen energie.

Dokument „Zelená dohoda pro Evropu“ je sice předkládán jako komplexní dlouhodobá strategie trvale udržitelného rozvoje a ochrany biosféry a její biodiverzity, ale cca 80 % dokumentu je zaměřeno jednostranně na procesy snižování emisí CO2, a to i v případech řešení problematiky zemědělství, trvale udržitelné mobility a dalších. Ochrana kvality životního prostředí, biosféry a její biodiverzity a koncepty trvale udržitelného rozvoje v dokumentu hrají pouze doplňující roli, což se promítá do nedostatečné výše alokace vyčleněných finančních prostředků.

Komise na základě Zelené dohody předkládá řadu návrhů na revize stávajících právních norem EU v situaci, kdy ještě ani nedošlo k plné implementaci legislativy balíčku „Čistá energie pro všechny Evropany“ a nebyly vyhodnoceny reálné efekty této vlny legislativy, týkající se energetiky a klimatu, stejně jako v případě emisních cílů pro motorová vozidly pro roky 2025 a 2030.

Hlavním sloganem návrhu by mohlo být: „ambiciózní, ambicióznější a ještě ambicióznější“ bez ohledu na dopady a důsledky, s cílem být „vůdčí globální silou“ v boji proti klimatickým změnám. Uvedenému politickému cíli pak Komise podřizuje vše, bez ohledu na náklady či efektivitu prosazovaných řešení.

Za řešení se vydávají technologie, jejichž masivní komerční uplatnění pak jednoznačně povede k dalšímu nárůstu cen energie a tak, jak je konstatováno a již prokázáno, nevyhnutelně bude stále rozšířenější energetická chudoba.

„Zelená dohoda pro Evropu“ deklaruje zvýšení konkurenceschopnosti, levnou a spolehlivou elektřinu, spravedlivý a inkluzivní postup transformace a boj proti energetické chudobě. Reálný vývoj ukazuje na významnou ztrátu konkurenceschopnosti na globálních trzích, vysoké ceny elektřiny, významné sociální dopady ve formě energetické chudoby.

Jednotný trh EU s elektřinou a obchodování s elektřinou na Lipské burze EEX

Přestože se často hovoří o Jednotném trhu s elektřinou (Energy only Market), jde ve skutečnosti o řadu dílčích trhů a obchodních zón, více méně definovaných působením provozovatelů přenosových soustav na úrovních jednotlivých ČS EU.

Ve střední Evropě je obchod s elektřinou a plynem organizován na Lipské burze EEX, která je uzpůsobená specifikám výrobního mixu SRN s převahou intermitentních zdrojů větrných a slunečních elektráren, doplněných špičkovými zdroji uhelné a plynové elektřiny. Na burze EEX obchoduje pouze menšina evropských výrobců elektřiny.

Obchodování na burze je podmíněno úhradou vstupního poplatku a garancí za dodání smluvního objem u elektřiny, nepodléhá nezávislému dohledu. Kumulativní výše garancí v r. 2022 dosáhla 92 mld. Euro /cca 2,3 bil. Kč.; tyto finanční prostředky uloženy u dceřiné společnosti (s.r.o.) EEX.

Krátkodobé kontrakty byly nahrazeny finančními deriváty/poukázkami bez vazby na možnost fyzické dodávky v daném místě a čase. Cena elektřiny vychází z ceny marginální/závěrné (plynové) elektrárny, určujícím faktorem pro tvorbu ceny je tak cena plynu.

Problémy zapojení intermitentních zdrojů do elektrizačních soustav a systémů

Klíčovým problémem zapojení intermitentních zdrojů do elektrizačních soustav a systémů je nezbytnost jejich zálohování (když nesvítí a nefouká, výroba klesá k nule). V případě větrných elektráren je nezbytné připomenout, že výroba VE je funkcí 3. mocniny rychlosti větru, při útlumu větru výroba dramaticky klesá. To kupříkladu v praxi znamená, že při poklesu rychlosti větru na polovinu objem výroby elektřiny klesá na pouhou jednu osminu.

Jako záložní zdroje slouží kondenzační elektrárny na fosilní zdroje (uhlí, plyn), vodní elektrárny (jak klasické, tak přečerpávající, které ovšem disponují pouze omezenou kapacitou maximálně desítek minut provozu.

Jejich alternativou jsou bateriové systémy, nebo vodíkové hospodářství. Největší dosud instalovaná bateriová úložiště však mají kapacitu max. stovek MWh a slouží pouze k vyrovnávání frekvence v sítích; pro zálohování celých sítí by bylo zapotřebí kapacit řádově stovek GWh a větších. V praxi zálohování celých elektrizačních systémů po dobu dní až týdnů (kupříkladu po dobu meteorologického jevu Němci označovaného jako „Dunkelflaute“) dosud nikde ověřeno nebylo. Zálohování výroby elektřiny na bázi vodíkového hospodářství je dosud záležitostí vzdáleného výhledu.

Stabilita sítě vyžaduje (kupříkladu podle prof. Appel, NAEB e.V.) alespoň 40% základního zatížení z kondenzačních elektráren na bázi fosilních zdrojů, nebo jádra. Významným faktorem stability sítí při změně zatížení jsou velké rotující hmoty turbogenerátorů kondenzačních elektráren; fyzikální chování velkých bateriových úložišť je odlišné, v praxi neověřené. Uvedené faktory navíc vyvolávají vysoké nároky na přenosovou soustavu a re-inženýring distribučních sítí.

Připravovaná reforma trhu s elektřinou dle EK

EK by měla svůj návrh na reformu energetického trhu představit v březnu t.r. Dle předběžných informací návrh počítá s rozdělením trhů dle typu výrobních zdrojů na trh s čistou elektřinou (OZE, jádro, zelený vodík, CCS, CCUS), trh se „špinavou elektřinou“ (fosilní zdroje, zejména uhlí) a trh s elektřinou z plynových elektráren. Návrh dále počítá se zavedením kapacitních plateb, které dosud byly pouze tolerovány a s povolením garancí pro investice do výroby elektřiny (Contract of Difference).

Dosud známý návrh neodstraňuje příčiny krize a pouze záplatuje dřívější chybná rozhodnutí, nevytváří jednotný trh s elektřinou, ale několik trhů tak, aby zachoval dosavadní výhody pro Německo.

Pro ČR by tento návrh znamenal ztrátu možnosti využívat výhod levného domácího energetického mixu.

Možnosti cest k nápravě

Z hlediska možností nápravy lze dílčí kroky rozdělit na krátkodobé, které mají spíše sanační charakter a dlouhodobé, koncepčního charakteru.

Z kroků rychlé reakce sanačního charakteru bylo realizováno zastropování cen elektřiny s kompenzací pro výrobu a obchod s elektřinou a zavedení zdanění nadměrných zisků ve výši 60% od ledna 2023, jehož výnosy však zdaleka nepokryjí náklady kompenzací. Pro srovnání: SRN zdanila nadměrné zisky z prodeje elektřiny 90% s účinností již od 1.1.2022, tedy i za období, kdy tyto zisky byly nejvyšší.

Návrh alternativního řešení dle návrhu min. spravedlnosti Blažka, bez nutnosti kompenzací a kompatibilní s legislativou EU spočíval v uplatnění zákona o cenách z roku 1990 – (mimořádné okolnosti), ve vyhlášení cenové regulace v kompetenci ERÚ, v zastropování marže 7-11% a v uplatnění exportního cla. Tento návrh přes možnou rychlou a účinnou realizaci však nebyl vládou pro odpor hlavních aktérů v energetice a příjemců nadměrných zisků ani řádně projednán, ani akceptován.

Mechanizmy kapacitních plateb, zavedené ve většině ČS EU, nebyly dosud v ČR uplatněny. Proto bude vhodné s ohledem na specifika domácího energetického mixu zvážit jejich zavedení i v ČR.

Zásadní význam měl návrh pěti států jižního křídla EU na podzim 2021 odvodit ceny elektřiny na domácím trhu od výrobních nákladů a přiměřeného zisku a ceny elektřiny oddělit od ceny plynu. Tyto návrhy ČR překvapivě nepodpořila.

Ke zkrocení zdivočelých cen elektřiny by dále významně přispělo zastropování ceny povolenek, nebo ještě lépe dočasná derogace EU ETS s tím, přístup na trh povolenek by byl omezen na provozovatele emisních zdrojů.

Klíčové kroky dlouhodobého charakteru by měly směřovat k ovládnoutí/posílení vlivu státu nad kritickou energetickou infrastrukturou a obnovení robusní přebytkové zdrojové struktury české energetiky opírající se o jaderný pilíř, další posílení přenosové soustavy a re-inženýring distribučních sítí s ohledem na probíhající decentralizaci rostoucí úlohu doplňujících OZE.

SHRNUTÍ

Evropská energetika v současné době prodělává v souvislosti se zásadní přestavbou celého energetického systému EU mimořádně turbulentní období, které bude trvat minimálně dalších 15 – 20 let. Dochází k ústupu od původního záměru EU „Energy market only“ z volného tržního prostředí do prostředí plné regulace s kapacitními mechanizmy

V některých oblastech spotřeby elektřiny, jako je elektro-mobilita, tepelná čerpadla, klimatizace a dále spotřeba elektřiny, spojená s velkokapacitními datovými centry bude růst významně vyšší nad odhady dnešních prognóz.

Navrhovaná řešení „chytrých“ distribučních soustav a digitálně řízené spotřeby nezvažují narůstající rizika, spojená se zranitelností digitálního řízení takového rozsahu.

Očekávaná změna struktury zdrojů s převahou intermitentních zdrojů a uplatnění budoucích kapacit skladování elektrické energie není hodnocena z hlediska, jak tato nová struktura ovlivní fyzikální chování těchto soustav z hlediska bezpečnosti a spolehlivosti dodávek elektřiny.

Jednostranná orientace na OZE a zejména na VE a FVE dosud neřeší reálné podmínky zapojení OZE do přenosových a distribučních sítí, dopady na stabilitu sítí a dodávek elektřiny. Řešení skladování elektřiny je teprve v samém počátku a vyvolává obavy, jak nová struktura ovlivní fyzikální chování těchto soustav z hlediska bezpečnosti a spolehlivosti dodávek elektřiny.

Elektrická energie je strategickou komoditou a má charakter veřejného statku a je základní podmínkou samotné existence vyspělé civilizace 21, století. Odpovědnost za její zajištění a dlouhodobou energetickou bezpečnost ČR musí nést stát, který může nést rizika investic dlouhodobého charakteru.

Současné poruchy trhu s elektřinou jsou logickým výsledkem třicetiletého vývoje, plného milných předpokladů, nesplněných přání a ambicí a zásadních koncepčních omylů. Odpovědnost za ně nesou zejména instituce EU, politici ČS a nakonec my sami.

Vyjádření Zemědělského svazu ČR ke vzniku meziresortní pracovní skupiny, která se bude věnovat vysokým cenám potravin a jejich řešením

Ministerstvo zemědělství povede meziresortní pracovní skupinu, která se bude věnovat vysokým cenám potravin. K prvnímu jednání se sejde 21. března. Jejím cílem je zjistit, zda růst cen téměř všech základních potravin skutečně způsobily zvýšené náklady, nebo, zda jde o umělé navyšování někde v dodavatelském řetězci. Pracovní skupina bude kontrolovat dostatečné využívání dostupných nástrojů a navrhovat další podněty k řešení situace.“ (tisková zpráva Ministerstva zemědělství)
Vyjádření předsedy Zemědělského svazu ČR, Martina Pýchy:
„Snahu Ministerstva zemědělství k zjišťování příčin mimořádně vysokých cen potravin v České republice vnímám jako legitimní a správnou. Zemědělský svaz ČR i zemědělské podniky, které sdružujeme budou připraveny spolupracovat s nově vznikající meziresortní skupinou Ministerstva zemědělství. Doufám, že meziresortní skupina využije veškerých dostupných možností, aby nezávisle posoudila tvorbu cen u potravin a spotřebitelé za ně platili férové ceny. Věřím, že se najdou způsoby pro nezávislé mapování cen a marží, aniž by byla narušena svoboda podnikání a pravidla hospodářské soutěže.
Podmínkou je proto férovost a transparentnost, které by ovšem měly platit pro všechny, ve všech fázích výroby potravin, tedy od zemědělské prvovýroby, přes zpracovatele, až po obchodníky. Doposud byla transparentnost zajištěna pouze u zemědělských podniků, o kterých stát vede velmi podrobnou evidenci.
Opakovaně upozorňuji na to, že zemědělci stěží mohou ovlivnit ceny, za které prodávají své výrobky. Ceny zemědělských produktů se tvoří na světových a evropských trzích, čeští zemědělci tu cenu pouze přijímají. Navíc podíl zemědělců na konečných cenách potravin se dlouhodobě snižuje. Výslednou cenu v obchodech pak ovlivňují zahraniční obchodní řetězce, které mají na českém trhu významnou tržní sílu. A v neposlední řadě je to výše sazby daně z přidané hodnoty, která dotváří konečnou cenu potravin.“
Kontakt pro média: Ing. Vladimír Pícha, mluvčí ZSČR, tel.: 603 532 136, e-mail: picha@zscr.cz.
Lidija Erlebachová, Senior Account Manager, Native PR, tel.: 776 543 452, e-mail: lidija.erlebachova@nativepr.cz

* * * * *
Zemědělský svaz České republiky (ZS ČR) je největší zaměstnavatelskou organizací v zemědělství. Členové ZS ČR hospodaří téměř na 1/3 užívané zemědělské půdy a zaměstnávají přes 42 % všech pracovníků v zemědělství. Svaz je člen Konfederace zaměstnavatelských podnikatelských svazů a zastupuje zemědělce v Radě hospodářské a sociální dohody (tripartitě). Svaz také zastupuje zemědělce a zemědělská družstva v evropské organizaci COPA/COGECA. Prostřednictvím svého členství v Družstevní Asociaci ČR se také podílí na činnosti Mezinárodního
družstevního svazu v evropském regionu – Družstva Evropa. Více informací naleznete na www.zscr.cz, fb.me/zscrCZ/, www.zemedelstvizije.cz, fb.me/zemedelstvizije/, https://www.najdizemedelce.cz/, https://www.ctpz.cz/

NE důchodu v 68! PETICE

Odmítáme nesmyslné navyšování věku odchodu do důchodu. Do médií unikl materiál, podle kterého vláda zamýšlí posunout věk odchodu do důchodu ze současných 65 až na 68 let. Přestože zatím nemáme k dispozici žádné oficiální podklady, považujeme za nezbytné se proti takovému nápadu jasně ozvat a odmítnout ho.

Spousta profesí je fyzicky či psychicky opravdu velmi náročných. Podle lékařů lidé obvykle po 65. roce věku nejsou v takové kondici, aby mohli dále svou práci dále vykonávat. A u opravdu těžkých zaměstnání je naopak potřeba věk odchodu do důchodu zkrátit.

Podpořte proto Petici proti odchodu do důchodu v 68 letech a za dřívější odchod do důchodu zaměstnanců v náročných profesích a dejte o ní vědět svým kolegům, rodinám a přátelům.

Vaše podpisy dají vládě a poslancům jasně najevo, že s takovými návrhy nesouhlasíte.

Vyplněné a podepsané petiční archy posílejte na adresu: ČMKOS, Politických vězňů 1419/11, 110 00 Praha 1. Na obálku napište slovo PETICE.

Více informací naleznete také na www.ne68.cmkos.cz.

Děkujeme za podporu!

Přílohy:

Dopis k petici.docx 59 kB

Dopis k petici.pdf 148 kB

Petice proti odchodu do důchodu v 68 letech a za dřívější odchod do důchodu zaměstnanců v náročných profesích.docx 23 kB

Petice proti odchodu do důchodu v 68 letech a za dřívější odchod do důchodu zaměstnanců v náročných profesích.pdf 101 kB

Celonárodní setkání ČESKO PROTI BÍDĚ

Vaše podpisy dají vládě a poslancům jasně najevo, že s takovými návrhy nesouhlasíte.

Vyplněné a podepsané petiční archy posílejte na adresu: ČMKOS, Politických vězňů 1419/11, 110 00 Praha 1. Na obálku napište slovo PETICE.

Více informací naleznete také na www.ne68.cmkos.cz.

Děkujeme za podporu!

Přílohy:

Dopis k petici.docx 59 kB

Dopis k petici.pdf 148 kB

Petice proti odchodu do důchodu v 68 letech a za dřívější odchod do důchodu zaměstnanců v náročných profesích.docx 23 kB

Petice proti odchodu do důchodu v 68 letech a za dřívější odchod do důchodu zaměstnanců v náročných profesích.pdf 101 kB

Odbory, asociace ve školství, školy i zaměstnavatelé protestují proti snižování platů speciálních pedagogů a dětských psychologů

Napsali společné stanovisko, vyjadřující nesouhlas se škodlivým pozměňovacím návrhem poslanců k novele zákona pedagogických pracovnících.

Unie zaměstnavatelských svazů ČR, Českomoravský odborový svaz pracovníků ve školství, Unie školských asociací ČR CZESHA a Asociace speciálních pedagogů zásadně nesouhlasí s pozměňovacím návrhem Marka Výborného, Petra Gazdíka, Renáty Zajíčkové, Pavla Klímy a Jakuba Michálka ke změně zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících, předloženým v rámci sněmovního tisku č. 289.

,,Vládní návrh novely zákona měl původně zajistit výši 130 % průměrného platu pro všechny pedagogické pracovníky, což považujeme za správné a spravedlivé. Pozměňovací návrh vše významně mění,” říká Jiří Zajíček, předseda Unie školských asociací CZESHA, ,,při jeho přijetí by se závazek netýkal velmi důležitých pedagogických pracovníků, jako jsou např. speciální pedagogové, psychologové a vychovatelé.”

František Dobšík, předseda Českomoravského odborového svazu pracovníků ve školství k tomu dodává: “Považuji za krajně nespravedlivé vyloučit z garantované výše platu pracovníky, kteří jsou pro fungování škol naprosto klíčoví a navíc je jich obrovský nedostatek.”

Mezi pedagogické pracovníky, kterých by se nově navýšení platů nemělo týkat, patří pedagogové v zařízeních pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, vychovatelé, speciální pedagogové, psychologové, pedagogové volného času, asistenti pedagoga, trenéři a vedoucí pedagogičtí pracovníci.

,,Jestli je cílem pozměňovacího návrhu ušetřit, měla by se vláda i poslanci hluboce zamyslet, zda jim těch pár ušetřených milionů stojí za demotivaci a možný odchod pracovníků, kteří ve školách řeší čím dál více psychologických a výchovných problémů dětí,” dodává Vít Jásek, výkonný ředitel Unie zaměstnavatelských svazů ČR.

Společné stanovisko výše uvedených institucí naleznete v příloze toho článku ve formě pdf.

__________________________________

V Praze dne 6. března 2023

Vážená paní poslankyně, vážený pane poslanče,
Unie zaměstnavatelských svazů ČR, Českomoravský odborový svaz pracovníků ve školství, Unie školských asociací ČR CZESHA a Asociace speciálních pedagogů ČR

zásadně nesouhlasí

s pozměňovacím návrhem Marka Výborného, Petra Gazdíka, Renáty Zajíčkové, Pavla Klímy a Jakuba Michálka k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, sněmovní tisk č. 289

Vládní návrh novely zákona o pedagogických pracovnících obsahuje ustanovení, které mělo zajistit výši průměrného platu pedagogického pracovníka ve výši stanoveného násobku průměrné mzdy v ČR z předminulého roku. To považujeme z hlediska zajištění kvalitního personálního zajištění výuky za zcela zásadní.

Předmětný pozměňovací návrh však vládní návrh velmi významně mění. Při přijetí pozměňovacího návrhu by se závazek netýkal všech pedagogických pracovníků, ale pouze učitelů. Mezi pedagogické pracovníky jsou přitom podle zákona 563/2004 Sb. zařazeni také tyto další skupiny zaměstnanců:

● pedagog v zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků,
● vychovatel,
● speciální pedagog,
● psycholog,
● pedagog volného času,
● asistent pedagoga,
● trenér,
● vedoucí pedagogický pracovník.

Těchto pracovníků by se tedy uvedený závazek netýkal, což by se významně negativně promítlo do objemu platových prostředků, které jsou pro pedagogy rozpočtovány. Tito pracovníci jsou přitom pro fungování vzdělávacích zařízení velice potřební, a navíc se dlouhodobě potýkáme s jejich zoufalým nedostatkem.

Předmětný pozměňovací návrh proto zásadně odmítáme a vnímáme jej jako nerovný přístup k jednotlivým skupinám pedagogických pracovníků, což je neakceptovatelné.

Ing. Jiří Horecký, Ph.D., MSc., MBA prezident UZS ČR

Mgr. František Dobšík předseda ČMOS PŠ

Ing. Jiří Zajíček předseda Unie CZESHA

PaedDr. Jiří Pilař předseda ASP ČR

Přílohy:

Stanovisko – platy ve školství a novela zákona o pedagodických pracovnících.pdf 174 kB

Během pondělního jednání tripartity sociální partneři hovořili velmi otevřeně o všech zásadních problémech české ekonomiky

Aktuální vývoj cen energií, využívání zdrojů z evropských fondů, situace ohledně velkých dopravních staveb a dopady ekologické legislativy na rodiny v České republice – to byly hlavní otázky, o nichž se hovořilo v pondělí 6. března 2023 na jednání Rady hospodářské a sociálního dohody ČR neboli tripartity, které proběhlo na Úřadu vlády ČR.

Na tiskové konferenci, po skončení jednání tripartity, nejprve vystoupil ministr dopravy Martin Kupka (ODS), který se soustředil na vysvětlení otázky, jak se daří České republice čerpat evropské prostředky z fondů EU, a to jak v předchozím období, to je let 2014 až 2020, tak i v novém období, to je do roku 2027. Načež prohlásil, že účastníci tripartity konstatovali, že se podařilo zlepšit plnění těchto závazků a příležitostí ze strany České republiky vůči evropským finančním prostředkům. Přitom v případě předchozího programovacího období, byla alokace z těchto fondů dokonce nad 10 procenty nad tím, co měla Česká republika k dispozici. Přitom do konce ledna 2023 bylo proplaceno téměř 87 % z celkové alokace. Co se týče dalšího programovacího období, to je do roku 2027, v tomto případě se daří alokaci těchto prostředků průběžně plnit. V této chvíli je, z hlediska počtu žádostí, obsazeno již 30 % celkové alokace. Přičemž dodal, že nikdo nezaznamenal výhrady vůči rychlosti plnění z české strany.

Podle Martina Kupky dalším významným bodem programu tripartity byla otázka dopadů evropské regulace na český průmysl, obecně na českou ekonomiku. Uvedl, že se na tripartitě rozproudila diskuse o blížícím se schvalování emisní normy Euro 7, kdy se daří vytvářet velmi funkční spojenectví s dalšími státy proti nerealistickým požadavkům stávající podoby tohoto návrhu normy Euro 7. Konstatoval, že v dalších týdnech proběhnou jednání ministrů dopravy členských států EU. Načež poznamenal, že v této chvíli aliance proti nerealistickým požadavkům normy Euro 7 představuje deset pozitivních reakcí z členských států EU.

Dalším bodem programu tripartity byla informace o připravovaných a probíhajících dopravních stavbách infrastruktury v České republice, a to jak na dálnicích a silnicích, tak i na železnici. Prohlásil, že se daří naplňovat rekordní rozpočet státního fondu dopravní infrastruktury. Podle něho všechny stavby pokročily intenzivně kupředu. „Potvrdili jsme, že v rámci aktualizované podoby Programového prohlášení vlády představíme také desetiletý výhled investic do dopravní infrastruktury tak, aby se podařilo dokončit základní dálniční síť, a aby se v dalších letech podařilo spustit klíčové stavby na železnici,“ konstatoval.

Poté se ujal slova ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (STAN), který se věnoval především otázce cen energií. V úvodu řekl jednu dobrou zprávu, a to, že cena plynu na světových trzích v pondělí klesla až na částku 42 euro za 1 MWh. Takže, cena plynu je zhruba poloviční oproti počátku letošního roku. Jelikož cena elektřiny je navázána na cenu plynu, tak i jeho cena klesá. Sociálním partnerům během jednání tripartity představil opatření, jejichž prostřednictvím současná vláda pomáhá našim občanům překlenout současné vysoké ceny energií. Cena plynu jde dolů. Přičemž to paralelně nastává současně s tím, jak se zvyšuje jistota, že se Evropa dokáže obejít bez dodávek plynu z Ruska, dodal. Ukazuje se přitom, že Česká republika dokáže snít spotřebu plynu. Přitom zároveň je schopna zajistit dodávky z jiných zdrojů.

Podle ministra Síkely jde především o rozvoj infrastruktury na přijímání zkapalněného zemního plynu odjinud. „Jsem rád, že se nerealizovaly černé scénáře, které se koncem léta a na podzim malovaly, a že se ceny energií vrací tam, kde byly před válkou. Postupně to čím dále tím více pocítí i koncoví zákazníci,“ dodal.

Jozef Síkela dále uvedl, že aby Česká republika pomohla firmám s vysokými cenami energií, tak vláda odpustila poplatky za obnovitelné zdroje. Vypsala se i dotační výzva na pomoc velkým podnikům s vysokými cenami energií. V jejím rámci bylo zatím proplaceno 613 žádostí v hodnotě téměř 4 miliard korun, celkem bylo přijato více než 1000 žádostí v hodnotě 5,5 miliardy korun.

V neposlední řadě byly zavedena možnost zastropování cen energií, a to jak pro domácnosti, tak i pro podniky. Za leden a únor letošního roku bylo na zastropování vynaloženo 14 mld. Kč.

Jozef Síkela dále poznamenal, že pomoc státu pro podniky nebyla zanedbatelná. Nyní je ale čas investovat do obnovitelných zdrojů a do energetických úspor. Ty budou v budoucnosti hrát zásadní roli. To je v situaci, kdy český průmysl spotřebovává na jednu jednotku HDP dvakráte více energie, než je průměr EU, a ještě dokonce dvakráte více než je tomu v Německu. Z hlediska další budoucnosti, je tento poměr spotřeby energie i nadále neudržitelný, konstatoval. Proto ministerstvo průmyslu a obchodu stanovilo za cíl vypsání roční výzvy, v rámci které je připraveno až 10 miliard korun, které se mohou během roku vyčerpat.

Třetím vystupujícím na tiskové konferenci po jednání tripartity byl prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Hanák. Nejprve uvedl, že, díky nepřítomnosti ministra financí a ministra práce a sociálních věcí, se na tripartitě neprobíraly dva body. Jednak to byly rámcové parametry úprav v daňové oblasti a dále demografický vývoj a jeho dopady na trh práce. Tyto body byly přeloženy na další jednání tripartity, které bude 15. května 2023.

Poté Jaroslav Hanák prohlásil, že předseda vlády informoval sociální partnery, že z hlediska politických jednání není připravena důchodová reforma a reforma veřejných financí. Tato jednání zatím v politických kruzích probíhají. Jakmile budou ukončena, poté budou sociální partneři o nich informováni.

Jaroslav Hanák dále za velmi klíčovou věc pro zaměstnavatele a podnikatele označil jaká se budou přijímat opatření v oblasti cen energií. Konstatoval, že se sociální partneři shodli na tom, že naše společnost loni prožila složité období. Zejména z toho hlediska, že se hledala cesta, jak zajistit dostatek plynu, elektrické energie a nafty, a zároveň i za jakou cenu. Řešila se i otázka cenových dopadů na občany, malé a střední firmy a posléze i na velké firmy, a to v rámci dočasného krizového rámce, jak ho stanovila Evropská komise.

„Z pohledu zaměstnavatelů a podnikatelů jsme vyzvali vládu, aby se věnovala problematice surovinové politice, což je potřeba z hlediska předvídatelnosti budoucích investic, jak o tom musí uvažovat každý podnikatel. Je to pro ně klíčová záležitost. Věřím, že se v tom bude pokračovat, protože nás zajímá, jaký mix budeme mít v oblasti surovin, a jaký mix budeme mít alespoň ve střednědobém výhledu v oblasti elektrické energie,“ řekl Jaroslav Hanák.

Dalším bodem tripartity byla analýza dopadů ekologické legislativy. Podle Jaroslava Hanáka je to velmi důležitá záležitost, a to z dopadů na občany, na domácnosti. Načež dodal, že je třeba do tohoto materiálu ministerstva průmyslu a obchodu dopracovat i dopady na český průmysl. A také i na zbytek naší ekonomiky. „Bereme to, jako úvodní analýzu, kterou je potřeba dopracovat,“ řekl.

Poté se prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR věnoval implementaci evropských fondů. Ocenil, že zbývá dočerpat 128 miliard korun. Věří, že se to České republice podaří, a to včetně těch fondů, které jsou klíčové pro konkurenceschopnost nebo pro dobrý rozvoj ekonomiky.

Dále řekl, že začíná nové programovací období. Přitom věří, že se v České republice podaří udržet týmy, které se podílely na zpracování předcházejícího období, to je v letech 2014 až 2020. Načež dodal, že se stejně intenzivně nastartuje nová etapa dalšího programovacího období.

Pokud jde o přehled dopravních staveb uvedl k tomu, že zaměstnavatelská delegace požádala, aby v tomto materiálu byly zahrnuty i železniční stavby, což již z velké části je tam obsaženo. Ocenil také, že se konečně, to je po 15 letech, díky ministrovi dopravy, Česká republika dostává do situace, kdy se i u nás bude moci uplatnit rakouský mýtný systém Asfinag. Zároveň dodal, že konečně bude také možné v rámci Státního fondu dopravní infrastruktury využívat nejen finančních prostředků v tomto fondu, ale také je zde i možnost získání finančních prostředků z jiných zdrojů.

„V bodu různé jsem požádal ministra vnitra, aby pohlídal vyhlášku o požární ochraně ve vazbě ke garážování elektromobilů. Elektromobilita je cíl Evropské unie, a tudíž i naší země. Poprosil jsme, ab byla dodržena legislativa Evropské unie,“ dále prohlásil Jaroslav Hanák.

Současně také zdůraznil, že byla dohodnuta i témata pro setkání s krajskými tripartitami. Označil to za velmi dobrou tradici sociálního dialogu, která se před lety uplatňovala. Proto také sociální partneři s předsedou vlády v pondělí dohodli dvě témata: jednak oblast sociálních služeb a zdravotnictví, druhou oblastí je učňovské školství.

Za odbory vystoupil předseda Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) Josef Středula, který prohlásil, že největším problémem a úkolem v současné době je boj s inflací. Připomněl, že je to rok, co odbory tehdy v lednu vyzvaly vládu, aby využila platného zákona o cenách a nastoupila cestu cenové regulace, což se prakticky nestalo. Mezitím došlo k posunu rovin, kdy například ministr zemědělství Zdeněk Nekula začíná zjišťovat, co se vlastně v oblasti cen potravin děje. Zkrátka nastává situace, kdy je potřeba hlídat výši marží obchodníků. Načež Josef Středula k tomu podotkl, že se nejedná o stanovení cenových stropů, ale aby se minimálně využila jedna část zákona, která se týká právě boje s výší marží obchodníků. Tuto situaci poté označil za ryze český problém. Konstatoval, že to není jen o cenách, které k nám přicházejí zvenčí, ale i tom, na kolik si obchodníci stanoví výše své marže.

Podle předsedy ČMKOS jde totiž o to, že necháme-li růstu inflace volný průběh, tak za dva roky bude inflace činit již 28 %, to je o kolik naroste cena zboží. Přičemž to označil za zdrcující skutečnost, protože to ničí, jak veřejné finance, tak i sociální systém. Rovněž to výrazně snižuje i kupní sílu obyvatel. Přitom z tohoto vývoje se postupně nakupí řada dalších problémů. Podle Josefa Středuly by to měla být hlavní otázka, kterou by měla naše společnost nyní řešit.

Další otázkou, o níž se najednání tripartity hovořilo byla ta skutečnost, že ve společnosti se mluví o důchodové reformě, a přitom vláda k tomu nemá připraven dokument, který by mohla sociálním parterů na tripartitě předložit. Ale, členové vládní koalice v médiích přitom hovoří o potřebě pozdějšího odchodu do důchodu, konkrétně v 68 letech. S tím odbory, konkrétně kolegové z Odborového svazu KOVO, nesouhlasí. Proto na 29. března, na 12.00 hod. svolali před Úřad vlády ČR demonstraci. Na ní chtějí jejich nesouhlas veřejně deklarovat.

Pokud jde o otázku důchodové reformy Josef Středula dále uvedl, že například čas 24 hodin na posouzení návrhu zákona o snížení valorizace důchodů, byl nedostatečný čas na posouzení tohoto návrhu. Při této příležitosti konstatoval, že ČMKOS iniciovala, aby dvě pracovní skupiny tripartity, to je pracovní skupina pro daň a pojištění a dále i pracovní skupina pro důchodovou reformu, byly aktivní. To je, aby tyto záležitosti odehrávaly na odborné bázi a odboráři měli možnost svoje názory a připomínky sociálním partnerům, prostřednictvím těchto odborných skupin, sdělit. Přitom dodal, že sekretariátem tripartity bylo odborům sděleno, že premiér byl o tomto postupu informován.

Podle předsedy ČMKOS další vážnou věcí, kterou se tripartita zabývala je otázka cen energií. Konstatoval, že na jedné straně byla pochválena činnost ministerstva průmyslu a obchodu, a to v rámci pracovního týmu pro hospodářskou politiku, protože se o tomto tématu u nás vážně diskutuje. Josef Středula na tripartitě zmínil, že existuje nebezpečí přesunu výroby z Evropy do USA, případně do Asie. Na to reagoval ministr Síkela s tím, že právě touto otázku se na svých jednáních zabývají ministři hospodářství jednotlivých zemí EU. Hlavním motivem těchto debat ministrů je hrozba deindustrializace Evropy a ztráta konkurenceschopnosti evropských podniků. Odbory tuto debatu vítají, protože potenciální hrozba je ve skutečnosti velmi veliká. Jde o klíčovou věc u hlediska budoucnosti evropského hospodářství.

Proto také odbory daly najevo svoji podporu výstavbě dalších bloků jaderných elektráren, aby česká ekonomika, český spotřebitel, měli přístup k levným zdrojům elektrické energie. „Čím rychleji to bude, tím lépe,“ dodal.

Podle Josef Středuly si odbory přejí, aby se při výstavbě dalších jaderných bloků do tohoto procesu výstavby zapojilo, co nejvíce subjektů, působících v České republice. Konstatoval, že to nebude lehký úkol. Zároveň poznamenal, že je obrovská příležitost získat a mít tuto dovednost do budoucna. Načež dodal, že je nutné hlásat, že jaderná energie je čistá energie, to je, aby zdroje z jádra byly považovány za čisté zdroje.

Poté předseda ČMKOS přešel k problematice emisních povolenek, k vývoji jejich cen. Řekl, že hladina cen, to je na úrovni od 92 euro až po 100 euro, odbory považují za vysoce nebezpečnou věc. Neboť to značný vliv na ceny elektrické energie, a to tím, že to působí na růst jejich cen ze zdola. Což je špatmé nyní, to je v době vysoké inflace.

Josef Středula se dále věnoval i otázce dopadů ekologické legislativy na domácnosti. Ocenil, že že ministerstvo průmyslu a obchodu k této problematice zpracovalo materiál, a to dokonce ve značné šíři. Věří, že do budoucna bude takovýto materiál ještě více podrobnější.

Načež uvedl několik konkrétních příkladů z tohoto materiálu. Poznamenal, že nová emisní norma ETS 2, která se týká emisních povolenek pro silniční dopravu, budovy, zemědělství, odpady a menší průmysl, v roce 2027 zahrne celkem na 2,3 milionů domácností, a to především zdražením vstupů. Přitom, již nyní u nás trpělo, před energetickou krizí, na 900.000 domácností energetickou chudobou. Z čehož 45 % byly rodiny s dětmi a 23 % byli důchodci.

Zároveň přidal další údaj, který vypovídá o tom, že dříve vydávalo 15 % domácnost 40 % svých příjmů na zajištění chodu svých domácností, přitom nyní je to již 25 % domácností. Jde tedy o dynamický růst, který ohrožuje nízkopříjmové skupiny obyvatel toto vše zvládnout.

Současně k tomu poznamenal, že takových to „opatření“ v ekologické legislativě se připravuje povícero. V této souvislosti ocenil postoj ministra dopravy Martina Kupky k emisní normě Euro 7, která ohrožuje nejen českou zaměstnanost, ale celou budoucnost České republiky. Prohlásil, že je rád, že se v EU proti této normě již vytvořila určitá koalice zemí EU, které s principy nesouhlasí.

Načež Josef Středula dále uvedl, pokud jde o emisní povolenky, tak v tomto případě neexistuje v řadě zemí EU obdobný souhlas s postojem české vlády, jako je tomu v případě normy Euro 7. Ale, současně ocenil postoj české vlády, který zaujala vůči emisním povolenkám.

Poté se předseda ČMKOS věnoval problematice dopravních staveb. Odbory požádaly vládu, aby do materiálu o dopravních stavbách byla zahrnuty i stavby, které, před moha lety, zastavil tehdejší ministr dopravy Vít Bárta. Podle Josefa Středuly tím, že se tehdy zastavila jejich výstavba, tak se tato celý proces výstavby těchto staveb výrazně zdržel a časově posunul. Zároveň uvedl, že odbory podporují stanovisko, aby se urychlila výstavba liniových staveb v dopravní infrastruktuře, a to včetně rychlodráhy.

V závěru svého vystoupení ocenil Josef Středula otevřenost pondělního jednání tripartity s tím, že potřeba hnout s věcmi kupředu.

Důchody jako dar, nebo je to pojištění?

Vytvoření samostatného důchodového účtu

Vytvořit „Státní důchodový úřad“

Postranní panel