„Je naprosto zásadní, aby vláda v pondělí schválila, že v říjnu může proběhnout Mezinárodní strojírenský veletrh. Už květnu to na jednání tripartity přislíbila. Po více než dvou týdnech ale stále není rozhodnuto,“ komentuje Jaroslav Hanák, prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR.

„Pokud vláda v pondělí neudělí Mezinárodnímu strojírenskému veletrhu jasné ano, ohrozí tím letošní ročník,“ upozorňuje Jaroslav Hanák.

„Veletrhy jsou klíčovou součástí obchodní a exportní strategie českého průmyslu. Mezinárodní strojírenský veletrh bude pro naše firmy nenahraditelnou příležitostí představit své špičkové výrobky domácím i zahraničním partnerům. Po bezprecedentním útlumu české ekonomiky vyšle důležitý impulz k dalšímu oživení průmyslové aktivity,“ vysvětluje Jaroslav Hanák, prezident Svazu průmyslu a dopravy.

Zájem o české technologie, které zlepšují kvalitu životní prostředí, v zahraničí roste. Řada zemí si totiž uvědomuje, že pokrok musí jít ruku v ruce s udržitelným rozvojem. „Paradoxně je naší velkou výhodou, že jsme se v posledních třiceti letech potýkali se stejnými problémy jako některé rozvíjející se země,“ říká ministr životního prostředí Richard Brabec.

Loni vás podnikatelské mise organizované Svazem průmyslu doprovodily do Peru, Kolumbie, Vietnamu a Malajsie, letos už jste se vrátil z mise do Spojených arabských emirátů. Firmy jsou za vaši podporu vděčné. Dostávají se kladné reakce i k vám?

Máme odezvu od řady účastníků. Po misi do Latinské Ameriky jsme se Svazem průmyslu nebo s Česko-tichomořskou aliancí zorganizovali několik tematicky zaměřených setkání pro firmy, ale i akademickou sféru. Výsledkem je několik podepsaných kontraktů jak v Peru, tak i v Kolumbii. Podíleli jsme se i na zajištění studijní cesty kolumbijských expertů do ČR, kteří navštívili české firmy a viděli jejich činnost a produkty.

Tři týdny po cestě do Vietnamu přijel do Prahy tamní ministr životního prostředí. Čím jste na jednání ve Vietnamu navázali?

Podepsali jsme konkrétní plán spolupráce na období dvou let včetně seznamu konkrétních dodávek a společných projektů. Doprovodný podnikatelský seminář jsme ve spolupráci se Svazem průmyslu zorganizovali přímo na MŽP.

Jakou roli může hrát ministerstvo životního prostředí při podpoře exportu?

Řadě dynamicky rozvíjejících se zemí neuniklo, že pokrok musí jít ruku v ruce s udržitelným rozvojem. Díky tomu se otevírá větší prostor pro firmy, které umějí rekultivovat krajinu nebo ji vyčistit od negativních dopadů průmyslové činnosti. Mezinárodní společenství často tyto země přiměje chránit přírodu a krajinu, což zvyšuje poptávku po chytrých, účinných a pokud možno levných řešeních. Přesně to mohou naše firmy nabídnout.

Čím jim pomůžete?

Obchodní mise s účastí ministra životního prostředí představí české řešení vládě v příslušné zemi. A bez toho se například v Asii žádná úspěšná spolupráce, ani environmentální, nenastartuje. V oblasti ochrany životního prostředí se také osvědčil námi nastavený model propojení aktivit komerčních firem s akademickou sférou a příslušnými rezortními organizacemi.

Je v zahraničí zájem o technologie českých firem?

Zájem o environmentální technologie značně roste. Všude potřebují čistou pitnou vodu, prakticky všude se potýkají se znečištěným ovzduším, velká města trápí hromady odpadků. To, že si místní municipality, vlády, nebo podnikatelské svazy vyberou ke spolupráci české firmy, závisí často na jejich dobré historické zkušenosti s Čechy nebo na úspěšně provedené obchodní misi. Paradoxně je naší velkou výhodou, že jsme se v posledních třiceti letech potýkali se stejnými problémy jako některé rozvíjející se země.

V Česku jste uzavřel nejen se Svazem průmyslu kompromis ohledně výše skládkovacího poplatku, která je důležitá pro vznik alternativ ke skládkování. Uhájíte ho v parlamentu při hlasování i balíku odpadových zákonů?

Uděláme pro to samozřejmě maximum. Ale v odpadovém byznysu je mnoho antagonistických zájmů a někteří poslanci už avizovali, že se chtějí v průběhu projednávání zákonů ve Sněmovně zabývat termínem konce skládkování či výší skládkovacího poplatku. Předložený návrh ale rozhodně míří správným směrem, tedy k modernímu oběhovému hospodářství. Věřím, že pro něj získáme potřebnou podporu.

Jak konkrétně plánujete podpořit rozvoj recyklačního průmyslu v ČR?

Dokud bude levnější odpad skládkovat, než ho skutečně třídit a využít do posledního kusu, pak se tady další recyklační průmysl rozvíjet nebude. To je v zákoně řešeno zvýšením skládkovacího poplatku. Současně je nutné na trh uvádět obaly, které budou lépe recyklovatelné a využitelné, a to zase řeší zavedení tzv. ekomodulace. Ta bude výrobce nutit, aby vyráběli výrobky i obaly ze snadno recyklovatelných materiálů. To jsou dva klíčové body naší nové odpadové legislativy, díky kterým budou mít investoři do recyklačních a zpracovatelských linek větší jistotu, že budou mít dostatek materiálu k vytřídění i ke zpracování.

Hodláte nějak zvýhodnit využívání recyklovaných materiálů?

Ve spolupráci se Státním fondem životního prostředí už připravujeme pilotní projekt zvýhodnění použití recyklovaných materiálů. A s ministryní pro místní rozvoj diskutujeme konkrétní možnosti, jak „ozelenění“ veřejných zakázek řešit legislativně.

Firmy dnes musí ze zákona vykazovat evidenci svého odpadu Ministerstvu životního prostředí i Českému statistickému úřadu. Odstraníte tuto duplicitu?

Na zjednodušení evidenci odpadů, jak pro obce, tak pro firmy s Českým statistickým úřadem dlouhodobě spolupracujeme. Už před rokem se podařilo domluvit, že ČSÚ přímo přebírá informace, které obce posílají ministerstvu. V říjnu 2019 jsme podepsali smlouvu se statistickým úřadem o předávání dat, což by mělo snížit zátěž podnikatelů.

Domluvíte se s ministrem zemědělství Miroslavem Tomanem a pomůžete narovnat a stabilizovat ceny podzemní a povrchové vody?

S ministrem Tomanem už jsme se dohodli na řadě věcí, i v oblasti vodního hospodářství. Ale nemohu kývnout na návrh, který by dále zvýšil cenu vody pro určitou skupinu obyvatel a zároveň znamenal výpadek stovek miliónů korun pro Státní fond životního prostředí. Ten totiž tyto peníze obratem investuje do stovek konkrétních projektů na zajištění pitné vody i zadržení vody v krajině. O tyto projekty je obrovský zájem.

Nové evropské regulace v energetice a životním prostředí mohou někdy zhoršovat pozice českého a evropského průmyslu. Jak zohledňujete možnosti české ekonomiky při jednání v EU?

Při všech jednáních, nejen o klimatických otázkách, zdůrazňujeme, že Evropská komise musí brát v úvahu zcela rozdílnou startovní pozici i stávající hospodářskou i sociální úroveň členských zemí při stanovování cílů. Buďme ambiciózní, snižujme zátěž pro životní prostředí, to je jasné. Ale zároveň musíme vzít v úvahu prostý fakt, že likvidace evropského průmyslu v boji s klimatickou změnou nijak nepomůže. Naopak. Pro nás nejsou klimatické závazky pouhým žonglováním s čísly, ale zodpovědným rozhodnutím, které bude mít dopady na miliony našich obyvatel.

Jak zajistíte, aby Česko získalo maximum peněz z Fondu spravedlivé transformace, který je určen na pomoc regionů postižených útlumem využívání fosilních paliv?

Administrace tohoto fondu je v gesci Ministerstva pro místní rozvoj. Ministerstvo životního prostředí je jen jedním, a nutno dodat, že ne tím největším, příjemcem peněz z tohoto budoucího fondu. Suma peněz pro Česko je už jasná, celkem bychom na transformační projekty především v uhelných regionech mohli získat více než 14 miliard korun. Samotnému Ministerstvu pro životní prostředí by měly na jeho programy připadnout zhruba 4 miliardy korun. Ale samozřejmě intenzivně jednáme s MMR i ostatními resorty o tom, jak co nejefektivněji a také co nejrychleji využít tyto peníze. Dle nastavených podmínek ze strany EU to totiž nebude vůbec jednoduché.

Rozhovor vyšel v časopisu Svazu průmyslu Spektrum 2Q/2020. Celé číslo čtěte zde.

Průmyslová produkce v dubnu dle očekávání kvůli restriktivním opatřením meziročně po očištění klesla o 33,7 %. Meziměsíčně šlo o 23,4% pokles. Vzhledem k náběhu pozastavené výroby mohou být květnové výsledky průmyslu sice pozitivnější, nicméně rozběhnutá výroba byla často nižší a firmy, které nepřerušily výrobu, mají méně zakázek. I v květnu proto očekáváme meziroční pokles průmyslu.

Nejvíce k poklesu sektorů průmyslu přispěla, což logicky vyplývá z uzavřené výroby, výroba motorových vozidel (-15,7 p.b.), dále s automobilovým průmyslem svázaná výroba pryžových a plastových výrobků (-3,5 p.b.). Ostatní oblasti (výroba kovových konstrukcí, strojů a zařízení, elektrických zařízení) přispěly k dubnovému poklesu průmyslu vždy zhruba 2 procentními body.

Rovněž tržby meziročně klesly, více se snížily tržby z vývozu (o 41,7 %), ale i domácí tržby zaznamenaly značný pokles (o 27,3 %). Nové zakázky ze zahraniční klesly až o 44,6 %, domácí klesly o 36,3 %.

Je zřejmé, že situace v zahraničí bude nadále ovlivňovat situaci tuzemského průmyslu. „V příštích měsících bude pro české firmy důležité uvolňování epidemiologických opatření v zemích našich obchodních partnerů. Navíc bude klíčové, zda pomoc vlád těchto států zasaženým sektorům bude dostatečná, aby se pozitivní dopad projevil i u jejich českých dodavatelů,“ říká Bohuslav Čížek, ředitel Sekce hospodářské politiky Svazu průmyslu a dopravy ČR.

„Vzhledem k náběhu pozastavené výroby mohou být květnové výsledky průmyslu sice pozitivnější, nicméně rozběhnutá výroba byla často v menším objemu a firmy, které nepřerušily výrobu, mají méně zakázek. Z květnového průzkumu Svazu průmyslu vyplývá, že v květnu a červnu meziroční pokles zakázek větší než 40 % čeká 48 % firem. V květnu proto očekáváme další pokles průmyslové produkce,“ uvádí Bohuslav Čížek, ředitel Sekce hospodářské politiky Svazu průmyslu a dopravy ČR.

Spíše než numerický výsledek je pro průmysl klíčové, aby vládní pomoc a podpora firmám byly efektivně distribuovány a stávající nejistotu dále neprohlubovaly. Rozhodující je, aby firmy krizové měsíce přežily, udržely si své kmenové zaměstnance a mohly obnovit investiční aktivitu.

Z květnového průzkumu Svazu průmyslu a dopravy ČR vyplynulo, že se ekonomická situace českých firem zhoršuje a exportéři ve většině oborů přicházejí o zakázky. Průzkum ukázal, že naprostá většina firem očekává v letošním roce propad tržeb z exportu v porovnání s rokem 2019. Nižší hodnotu tržeb z vývozu za celý letošní rok očekává 82 % exportérů, propad o více než 20 % očekává přes 60 % exportérů. Největší poklesy předpokládají exportéři v automobilovém průmyslu, ve strojírenství a v oblasti služeb.

Tyto výsledky byly bohužel následně potvrzeny i oficiálními statistikami ČSÚ. V meziročním srovnání klesl v přeshraničním pojetí březnový vývoz českých firem do 50 nejvýznamnějších exportních destinací o více než 10 %. Mnohem horší výsledek byl zaznamenán za duben 2020. Export českých firem do 50 nejvýznamnějších exportních destinací se v tomto měsíci propadl o bezprecedentních 35 %! Z klíčových zemí pro české exportéry nejvíce poklesl export do Francie, Indie, Jižní Afriky, Maroka, Norska, Portugalska a Španělska, kde se propadl o více než polovinu. Nejlépe se dařilo exportérům vyvážejícím do Filipín, Korejské republiky, Mexika, Nizozemska, Saúdské Arábie a Singapuru, kam vývoz za měsíc duben naopak meziročně rostl.

Z výše uvedeného je patrné, že se do ekonomických problémů bude postupně dostávat stále více exportně orientovaných firem. Vedle stávajících vládních programů na podporu ekonomiky v době koronavirové pandemie tak bude třeba zaměřit úsilí i na specifické nástroje na podporu exportu firem. Mezi tyto nástroje řadíme např. podnikatelské mise doprovázející státní a ústavní činitele na jejich cestách do zahraničí. Doprovodné podnikatelské mise pomáhají budovat dlouhodobý obchodní vztah se zahraničními partnery a zásadně přispívají k úspěchu českého exportu. V první fázi by tyto podnikatelské mise mohly směrovat do zemí, které se s pandemií COVID-19 již úspěšně vypořádaly, jako jsou např. Čína, Vietnam, Jordánsko a vybrané evropské země.

Další důležitou součástí balíčku podpory exportérů je podpora účasti firem na mezinárodních výstavách a veletrzích. Účast na mezinárodních veletrzích považujeme za klíčovou součást obchodní a exportní strategie českých společností. Prostřednictvím veletržních a výstavních akcí firmy oslovují nové zákazníky, navazují kontakty v rámci podnikatelských platforem a sdílejí zkušenosti s dalšími subjekty v oboru. V mnoha oborech se jednání bez osobního kontaktu neobejde. V současné době, kdy světová ekonomika čelí zásadní krizi vyvolané šířením onemocnění COVlD-19 a firmám hrozí ztráta obchodních pozic na zahraničních trzích, se účast exportních firem na mezinárodních výstavách a veletrzích jeví jako zvlášť důležitý nástroj k posílení podnikatelských aktivit.

I v České republice mají odborné výstavy a veletrhy dlouhou tradici, velice dobrou marketingovou pozici a speciální význam pro průmyslově zaměřené firmy, pro které představují hlavní komunikační prostředek s odbornou veřejností. Důležité proto bude i konání letošního Mezinárodního strojírenského veletrhu v Brně. Říjnový veletrh bude pro české firmy nenahraditelnou příležitostí představit své špičkové výrobky domácím a hlavně zahraničním partnerům. V této době bezprecedentního útlumu české ekonomiky bude veletrh důležitým impulzem k dalšímu oživení průmyslové aktivity.

Firmy budou také potřebovat rozšířené portfolio služeb stran institucí zajišťujících státní finanční a institucionální podporu exportérů. Vedle rozšířeného poskytování informací bude důležitá podpora ekonomických diplomatů zastupitelských úřadů a zahraniční sítě kanceláří CzechTrade. Z tohoto důvodu bude nezbytné navýšit kapacity zahraniční ekonomické sítě. Exportéři dlouhodobě volají po otevření nového zastoupení v americkém státu Texas a o posílení zahraniční sítě v Africe, Latinské Americe a jihovýchodní Asii. Jsme také znepokojeni tím, že v rámci probíhající reorganizace agentur systému na podporu českého exportu zaniklo několik zahraničních zastoupení CzechTrade. V oblasti nastavení institucionální reformy státního exportního financování uložila vláda ministryni financí Schillerové realizovat rozhodnutí, kterým bude ČEB začleněna plně pod EGAP. Obáváme se proto postupného omezování služeb ČEB v době kdyby měl stát prostřednictvím obou agentur podporovat proexportní aktivity českých podniků. Konkrétně např. poskytováním exportního finančního a pojišťovacího poradenství zdarma, prodlužováním splatnosti úvěrů a zmírněním ustanovení pojistných smluv.

Export je tahounem české ekonomiky. Zastavení ekonomického růstu u hlavních obchodních partnerů a očekávané oslabení investiční aktivity bude mít negativní dopady na další ekonomickou aktivitu v zemi. V této době je tedy pro firmy maximálně důležité, aby stát věnoval podpoře exportu velkou pozornost. Vedle institucionální podpory je zejména důležitá i podpora finanční, tedy čeští exportéři potřebují dobře fungující systém exportního financování a pojišťování srovnatelný s tím, co mají k dispozici podnikatelé v jiných podobných ekonomikách.

Stejně jako soukromé podnikání byl i předchůdce Svazu průmyslu v roce 1950 zlikvidován. Po 40 letech zástupci podniků v roce 1990 tuto instituci obnovili. Jaká událost roli Svazu za posledních 30 let nejvíce změnila? A jak se změnila šíře jeho působnosti? Na to jsme se zeptali prezidenta Svazu průmyslu a dopravy ČR Jaroslava Hanáka.

Více o výročí najdete v červnovém čísle časopisu Svazu průmyslu Spektrum.

Letos poprvé Svaz průmyslu na svém Sněmu udělí Cenu za Průmysl 4.0. Kvůli koronavirové krizi posunul termín pro podávání přihlášek na 14. června. „Cenou za Průmysl 4.0 chceme nasměrovat na správnou cestu ty firmy, které o investicích do své digitální transformace přemýšlejí. Nabídneme jim totiž inspiraci přímo z praxe,“ říká jeden z porotců Jiří Holoubek, člen představenstva SP ČR.

Letos bude Svaz průmyslu na svém Sněmu poprvé udělovat Cenu za Průmysl 4.0. Za co ji mohou firmy získat?
Rozhodli jsme se novou Cenu za Průmysl 4.0 vyhlásit, abychom ještě více zpopularizovali téma digitální transformace nejen mezi firmami, ale i ostatní veřejností. Digitální transformace nám všem totiž do budoucna přinese velkou konkurenční výhodu. Chceme posbírat různorodé projekty jak z oblasti nasazování jednotlivých prvků Průmyslu 4.0, tak i celkové digitální transformace firem. Hledáme zajímavá a inspirativní řešení z výroby, logistiky, energetiky, vztahů se zákazníky, stejně jako z práce se zaměstnanci či z výzkumu a vývoje. Podmínkou je uskutečnění projektu v letech 2019, nebo 2020.

Jak budete přihlášené projekty posuzovat?
Je nám jasné, že nelze srovnávat třeba pokročilou automatizaci a digitalizaci výrobních procesů se zvyšováním digitálních dovedností zaměstnanců. Přitom obojí je pro digitální transformaci firem velmi důležité. Proto se zaměříme především na inovativnost řešení, komplexnost projektu a dopady projektu na výsledky a rozvoj firmy a na její zaměstnance. Vybere pět nejlepších řešení, která jsou svým významem srovnatelná. Z této pětice pak zvolíme firmu, která si letos cenu odnese.

Ukázala nynější krize spojená s epidemií koronaviru, že firmy, které investovaly do technologií Průmyslu 4.0, jsou díky takto získané flexibilitě odolnější?
Samozřejmě. A těch dobrých příkladů je celá řada, i když si to firmy často ani neuvědomují a už tyto přínosy berou jako samozřejmost. Jedním ze základních atributů Průmyslu 4.0 je interoperabilita, tedy komunikace napříč všemi součástmi, které do průmyslových procesů vstupují. Takže například firmy, které již běžně využívají nejen vzdálený monitoring, ale i řízení technologických zařízení nejen ve vlastní firmě, ale i u svých odběratelů, byly určitě ve výhodě. Doufejme, že co si během koronavirové krize firmy vyzkoušely, povede k dalšímu snižování jejich osobních a cestovních nákladů při servisních zásazích a údržbě dodaných produktů.

Před příchodem krize firmy poměrně hodně investovaly do své digitalizace a digitální transformace. Budou chtít v tomto tempu pokračovat i v příštích měsících?
Už koncem minulého roku jsme sledovali první signály budoucího oslabování růstu ekonomiky a uvědomovali si, že jediným správným krokem bude se k opětovnému růstu „proinvestovat“. V současné době to platí dvojnásob. Patrně to budou investice uvážlivé a firmy se na ně lépe připraví, případně využijí některou z podpor národních nebo evropských dotačních programů. Ale potřebu investic do digitální transformace právě v této době restartu průmyslové výroby a služeb si určitě uvědomují.

Může Cena za Průmysl 4.0 firmy k takovým investicím motivovat?
Asi žádnou firmu nepřesvědčíme, že má ve velkém investovat do Průmyslu 4.0. Můžeme ale díky Ceně za Průmysl 4.0 nasměrovat na správnou cestu ty firmy, které o investicích do své digitální transformace přemýšlejí. Nabídneme jim totiž inspiraci přímo z praxe. A ta je velmi cenná, protože není jen na papíře, ale opravdu funguje.

Do kdy mohou své projekty přihlašovat?
Do 14. června. Rozhodli jsme se původní termín, který byl do 31. května, prodloužit o dva týdny. Aby firmy, které se nyní potýkají s dopady koronavirové krize, měly na přípravu projektů více času. Pak začne naše práce porotců.

Svaz průmyslu prodloužil termín pro přihlašování projektů do nové Ceny za Průmysl 4.0 o dva týdny. Nově je možné přihlášky posílat do 14. června 2020.

Firmy teď veškerou energii věnují řešení problémů, které souvisí s koronavirovou krizí. Řada z nich ale loni a letos investovala do zajímavých projektů Průmyslu 4.0. Chceme jim vyjít vstříc, aby měly více času tyto své projekty přihlásit do naší nové Ceny za Průmysl 4.0. Původní termín 31. května jsme proto posunuli na 14. června 2020.

Cenu jsme vyhlásili loni na Sněmu a na tom letošním ji poprvé udělíme. Přihlásit se firmy mohou se zajímavým inovativním projektem spojeným s celkovou digitální transformací firmy nebo nasazováním jednotlivých prvků Průmyslu 4.0 v různých oblastech fungování firmy. Může jít jak o aplikace výrobní a technologické, tak i v oblasti logistiky, energetiky, vztahů se zákazníky, lidských zdrojů nebo výzkumu a vývoje. Podmínkou je uskutečnění projektu v letech 2019 nebo 2020.

Své projekty mohou firmy přihlašovat na adrese https://www.spcr.cz/cena-za-prumysl-4-0, kde jsou i detailní informace o podmínkách Ceny za Průmysl 4.0.

Novinka v současné pandemické době: Konzultace se zahraničními kancelářemi CzechTrade E-MEET EXPORT 2020. 

První celosvětové online konzultace na exportní témata v průběhu jednoho týdne – 22.-26. června 2020 – zorganizuje agentura CzechTrade pod záštitou Ministerstva průmyslu a dopravy, Svazu průmyslu a dopravy ČR a Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR.

Každoročně v tuto dobu od nás dostáváte pozvánku na konzultace s ekonomickými diplomaty a vedoucími zahraničních kanceláří CzechTrade. V letošním roce ale z důvodu celosvětové pandemie není možné tuto akci zorganizovat v její tradiční prezenční podobě.

Zároveň ale vnímáme, že potřeba konzultovat Vaše exportní plány a možnosti je v současné době neméně naléhavá, proto jsme uvítali a podpořili iniciativu agentury CzechTrade zorganizovat první celosvětové online konzultace na exportní témata v průběhu jednoho týdne E-MEET EXPORT.

Z organizačních a technických důvodů zabezpečuje tentokrát organizaci akce i registrace kompletně agentura CzechTrade. Veškeré informace a registrace k dispozici pod odkazem: https://www.czechtrade.cz/kalendar-akci/archiv-akci/e-meet-export-2020.

Konzultace budou zajištěny pro země, které pokrývá agentura CzechTrade svou sítí zahraničních kanceláří. Dle možností se ke konzultacím připojí i ekonomičtí diplomaté v daných teritoriích.

Konzultace budou probíhat v teritoriálních blocích: 

• Evropa, Afrika a Blízký východ 22.-23. června
• Amerika, Asie a Austrálie 24.-26. června

Délka jedné konzultace je 25 minut. Přihlásit se můžete až na 5 jednání.

Účast na akci je zdarma, avšak je nutná předchozí registrace (viz odkaz výše).

Přejeme úspěšná jednání a těšíme se na setkání s Vámi při dalších akcích.

 

Evropská komise navrhla vytvoření dočasného evropského programu (Plánu obnovy) v rozsahu 750 miliard eur, nad rámec 1,1 bilionového rozpočtu EU, na hospodářskou obnovu po krizi způsobené koronavirem. Podporu z fondu mají dostávat země a sektory nejhůře postižené pandemií. Nejasné zůstává zajištění financování tohoto plánu. Za rizikové považujeme především plány vedoucí k možnému zvyšování firemních daní či jiné zátěže pro firmy.

Hlavním zdrojem zřejmě budou muset být půjčky EU na finančních trzích. Probíhá debata, jak přesně budou za tyto závazky ručit členské státy. Nepředpokládá se však, že by rostly příspěvky, které státy přímo posílají do rozpočtu EU. Důležitá je také struktura, tedy v jaké míře půjde o půjčky a v jaké o granty. Tuto debatu chce česká vláda vést na Evropské radě 18. – 19. června.

„Svaz průmyslu uznává, že je třeba pomoci nejvíce postiženým zemím s obnovou jejich hospodářství. Česko jako velmi exportní země bude z oživení těchto zemí profitovat. Nicméně je třeba podpořit ekonomický růst investicemi také v ostatních zemích, zejména s ohledem na plnění evropských cílů v oblasti klimatické a energetické politiky, životního prostředí, výzkumu a vývoje či digitalizace,“ říká Jaroslav Hanák, prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR.

„Evropská prosperita významně závisí na fungování vnitřního trhu EU. Je potřeba ho oživit zejména podporou zasažených sektorů a konkrétních regionů,“ dodává Radek Špicar, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR.

„Upravený rozpočet by se ještě více měl zaměřit na potřebu transformace ekonomiky a pomoc těm odvětvím, která budou zasažena jak ekonomickými následky současné krize, tak celkovým přechodem na nízkouhlíkové hospodářství. Tyto sektory, které jsou pro ČR klíčové, tak pocítí dvojí ekonomické dopady a plán obnovy to musí reflektovat,“ doplňuje Radek Špicar.

Svaz průmyslu spatřuje hlavní slabinu plánu Evropské komise ve financování celého balíku obnovy a nového víceletého unijního rozpočtu. Za problematický považujeme plán Evropské komise využít nové vlastní zdroje rozpočtu, nezávislé na příspěvcích od členských států. Komise chce rozšířit příjmy z prodeje emisních povolenek na letectví a námořní dopravu nebo z uvažovaného uhlíkového vyrovnávacího poplatku, který by měl zohledňovat cenu uhlíku a fungovat v podstatě jako clo. Mechanismus cla není dosud navržen a není jasné, jak by v praxi fungoval a jaká by byla jeho výtěžnost. Pro konkurenceschopnost EU je nebezpečné také zavádění nových firemních daní, ať už má jít o blíže nespecifikovanou daň z operací firem, které nejvíce profitují z vnitřního trhu EU.

Kontroverzní je i digitální daň s předpokládaným výnosem až 1,3 miliard eur ročně. S nastavením této daně je třeba zacházet obezřetně a využít ji pouze, pokud bude fungovat globálně na základě shody v OECD.

„Hledat nové zdroje financování EU u firem je problematické, pokud chceme zároveň posilovat konkurenceschopnost evropského průmyslu v globální konkurenci. Problém je také v tom, že Evropská komise zatím neposkytla detaily, jak si některé nové vlastní zdroje představuje,“ říká Radek Špicar, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR.

Příjem z emisních povolenek by měla EU využít pro investice, ne pro navýšení vlastních zdrojů. „Nemůžeme souhlasit s vyvedením větší části příjmů z prodeje emisních povolenek do rozpočtu Evropské unie. Tyto peníze musí směřovat zpět do investic na modernizaci průmyslu a energetiky, v souladu s cíli Zelené dohody pro Evropu, kterou ostatně EU považuje za součást plánu obnovy. Česká republika je jedna ze zemí, které by tyto peníze velmi chyběly,“ uvádí Radek Špicar, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR.

„Problematické je také zahrnutí nového vyrovnávacího cla, které by na dovoz určitého zboží ze zemí mimo EU uvalilo přirážku ceny uhlíku a ochránilo tak evropská odvětví před konkurencí ze třetích zemí, které dosud nezavedly poplatky za vypouštění skleníkových plynů do ovzduší. Svaz průmyslu diskuse o clu vítá, avšak dodává, že takto vybrané peníze by měly zejména sloužit k podpoře exportu z těchto odvětví, aby jejich produkty mohly konkurovat na světovém trhu,“ dodává Radek Špicar, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR.

Dopad těchto opatření by tedy nejen podkopal konkurenceschopnost firem růstem zdanění a další zátěže, ale odporoval by i deklarovanému duchu solidarity a spolupráce, protože dopad na členské státy by byl velmi disproporční.

„V celém plánu obnovy nám chybí důraz na zjednodušení nadměrné regulace, která představuje obrovskou zátěž pro evropský průmysl. Dalším potřebným nástrojem, který by firmám a ekonomikám pomohl, je efektivnější fungování vnitřního trhu. Nesmíme také zapomenout na ambiciózní exportní politiku, která umožní podnikům proniknout na nové trhy. Na to je nyní potřeba klást podstatně větší důraz,“ vysvětluje Jaroslav Hanák, prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR.

Plán cílí na obnovu a zvýšení odolnosti. Apelujeme na vládu ČR, aby jednala konstruktivně a vyjednala jeho konečnou podobu, která umožní jeho využití ve prospěch zvýšení konkurenceschopnosti české ekonomiky. Vymezení se zdá být dostatečně široké, aby pokrylo například náklady přechodu průmyslu na nové zelenější technologie a plnění dalších závazných cílů EU.

Jen pár měsíců po sametové revoluci se zakladatelé firmy CIUR pustili do vlastní malé revoluce. Koupili kanadskou technologii a ze sběrového papíru začali vyrábět ekologickou izolaci pro budovy. Zatímco v Kanadě měla tato foukaná izolace dlouhou tradici, cesta do českých staveb byla mnohem složitější. „Museli jsme se doslova probít k firmám, které by se ztotožnily s naší vizionářskou myšlenkou ekologického produktu,“ vzpomíná generální ředitel CIUR Michal Urbánek.

V následujících třiceti letech se firma naučila zpracovávat další druhy starého papíru, včetně toho určeného k likvidaci. Díky vlastnímu výzkumu a vývoji CIUR uplatnila celulózové vlákno i mimo stavebnictví. „Začali jsme recyklovat také plasty. Z bezpečnostních fólií děláme přísady do asfaltových směsí s unikátními vlastnostmi,“ popisuje Urbánek výrobek, za který firma dostala loni cenu Česká hlava. Čtyři pětiny svých výrobků vyváží firma z Brandýsa nad Labem do 26 zemí světa „Na tom je vidět, jak si stojí recyklovaný výrobek v Česku,“ dodává Urbánek.

Na potíže naráží na českém trhu také zpracovatel starých pneumatik RPG Recycling. Jeho pryžový granulát najde uplatnění v asfaltu, protihlukových stěnách, na površích dětských hřišť či v posilovnách. „Jako výrobce ale máme mnohdy problém udat náš výrobek ve veřejných zakázkách. Máme třeba pryžovolitinový kanálový komplet. Je o něco dražší než standardní celolitinový. Nikoho ale nezajímá, že v delším časovém horizontu je hospodárnější,“ říká Pavel Hartman, výkonný ředitel RPG Recycling.

ZÁKAZ SKLÁDKOVÁNÍ JE JEN PRVNÍ KROK

Evropská unie si stanovila ambiciózní cíl do roku 2035 recyklovat 65 procent komunálních odpadů. Tyto opětovně použitelné materiály šetří energii už jednou vloženou do jejich výroby. Zároveň se neplýtvá primárními přírodními surovinami. Recyklační cíle bude muset plnit také Česko. To ovšem znamená nejen přesměrování odpadů ze skládek do recyklačních firem, ale také vytvoření trhu s výrobky z recyklovaných surovin.

První krok už ministerstvo životního prostředí udělalo. Do poslanecké sněmovny loni na podzim poslalo odpadový balíček, který zakáže skládkování jinak využitelných odpadů od roku 2030. Zároveň zvedne poplatek za ukládání odpadu na skládky z nynějších 500 korun na 1850 korun za tunu. „Hodně jsme se při přípravě zákonů jako Svaz snažili, aby konec skládkování byl ještě rychlejší. Teď apelujeme na poslance, aby dojednané znění neměnili. Jakékoliv snížení poplatku nebo odsunutí zákazu skládkování by pouze demotivovalo investory od rozvoje alternativ pro skládkování. Nevznikly by zde dostatečné kapacity pro využívání odpadů,“ vysvětluje Milan Chromík, člen představenstva Svazu průmyslu a dopravy ČR.

NOVÉ KAPACITY NEROSTOU

V Česku funguje dobře recyklace oceli. Každý rok tuzemské ocelárny přemění na nové výrobky 1,8 milionu tun ocelového šrotu. Tuzemské kapacity bez problémů stačí také na zpracování použitého skla. „Prostor pro další navyšování kapacit existuje. Zatím třeba neexistuje systém sběru plochého odpadového skla z rekonstrukcí budov a demolic, které končí na skládkách místo ve sklárnách,“ uvádí Marek Novák, tajemník Asociace sklářského a keramického průmyslu.

Horší je situace u starého papíru. Před sedmi lety tvořil sběrový papír v České republice 30 procent vstupních surovin pro výrobu papíru, nyní se tento podíl pohybuje nad 20 procenty. Z milionu tun sesbíraného papíru ročně se proto 800 tisíc tun vyveze. V západní Evropě se sběrový papír průměrně podílí na vstupních surovinách z poloviny.

V minulosti se v Česku odstavovaly starší malé stroje na zpracování sběrového papíru bez náhrady novými velkokapacitními stroji. „Investoři zatím jdou raději do jiných zemí, kde je kratší stavební řízení, menší odpor ekologických aktivistů proti stavbě recyklačních kapacit a často výhodnější investiční podmínky,“ vysvětluje Jaroslav Tymich, prezident Asociace českého papírenského průmyslu.

Nejméně kapacit je v Česku stejně jako ve zbytku Evropy na recyklaci plastů. I tady investoři narážejí na zdlouhavé stavební řízení. „Nezmění-li se zásadně stavební zákon, nebude Česko schopno situaci v oblasti recyklace vyřešit,“ dodává Milan Chromík. Svaz průmyslu se podílí na přípravě nového stavebního zákona, do kterého se dlouhodobě snaží prosadit zásadu, že na jednu stavbu má stačit jedno povolení od jednoho úřadu v jasně stanovených lhůtách.

ČESKO POTŘEBUJE TRH S RECYKLÁTY

Navzdory politickým cílům jde ve funkčním oběhovém hospodářství především o ekonomickou výhodnost. Třeba granulát z použitých PET lahví musí být levnější než PET vyrobený z ropy. Tato rovnice už nějakou dobu neplatí kvůli levné ropě. Za vytříděné PET lahve recyklátoři navíc ve střední Evropě platí třídícím firmám cenu, která se každý měsíc mění. V Německu si recyklátoři nasmlouvají roční objem suroviny za předem dohodnutou cenu. Snadněji tak plánují výrobu i investice do jejího rozvoje.

Pro své výrobky musí mít recyklační firmy také dostatečný odbyt. Ministerstvo životního prostředí zatím ale nemá plán, jak tento trh nastartovat. V úvahu přichází například snížená sazba daně z přidané hodnoty podle obsahu recyklátu nebo preference recyklovaných materiálů ve veřejných zakázkách. Lze přemýšlet také o daňovém zvýhodnění firem, které používají recyklované materiály, nebo o povinném podílu recyklátu, tam kde to technologie umožňuje.

Možná by ale stačilo jednodušší opatření, soudí Michal Urbánek z firmy CIUR. Zavedení jednotného označení recyklovaných výrobků by jim dodalo punc cennosti a vážnosti. Minimálně mladší generace by na něco takového mohla slyšet.

Jan Stuchlík

kategorie Z hospodářské politiky