Tripartita

Rozhovor s bývalým prezidentem Agrární komory ČR Janem Velebou

Jak hodnotíte zemědělskou politiku současné vlády premiéra Petra Fialy?

Tak na to je jednoduchá a stručná odpověď – zemědělská politika současné vlády je likvidační, nejhorší ve srovnání s ostatními zeměmi EU. Nezabezpečuje potravinovou bezpečnost ČR a přináší potravinovou chudobu pro významnou skupinu českých občanů, odhaduji pro 30 %. Abych vysvětlil, potravinová chudoba znamená, že občan nemá dostatek peněz na to, aby si koupil potřebné množství kvalitních potravin, které doposud pro něho byly běžné.

Nedávno se uskutečnila protestní akce českých produkčních zemědělců v Praze, kterou zorganizovaly Agrární komora ČR a Zemědělský svaz ČR za podpory zemědělských odborů. Jak hodnotíte reakci vlády ČR, potažmo celé vládní koalice na požadavky českých zemědělců?

Reakce české vlády, a především zodpovědného rezortního ministra zemědělství Zdeňka Nekuly hodnotím jako výsměch a pohrdání. Začalo to hodinovou účastí pouhého jediného člena vlády v Lucerně ministra Jurečky a skončilo rozhovorem ministra Nekuly 9. června v Reflexu, kde zesměšnil Agrární komoru ČR a Zemědělský svaz ČR a poté 19. června nedělním pořadem Otázky Václava Moravce v České televizi, který byl zatím vrcholem jeho útoků proti velké většině českých zemědělců, živitelů tohoto národa. Využil nepřítomnosti zástupce Agrární komory ČR, kterého pan Moravec neměl potřebu pozvat k sérii lží a štvaní proti českým zemědělcům. Dospěl jsem k názoru, že pan Nekula na pozici ministra zemědělství nemá, odborně i charakterově, a že by měl abdikovat nebo být odvolán.

Ministr zemědělství Zdeněk Nekula, potažmo celá vládní koalice, se brání tím, že ve Strategickém plánu SZP pro Českou republiku ve své podstatě vyhověly koncepci Společné zemědělské politiky EU na léta 2023 až 2027. Co k tomu můžete říci, vy, jako bývalý prezident Agrární komory ČR?

Je to lež, vyhověli Asociaci soukromého zemědělství (ASZ), konkrétně panu Šebkovi a členu ASZ bývalému ministru zemědělství Petru Bendlovi, kteří ministra Nekulu ovládají a dlouhá léta vedou svatou válku proti ze zákona ustavené Agrární komoře ČR.

Strategický plán SZP pro Českou republiku na léta 2023 až 2027 byl zpracován minulou vládou velmi kvalitně, a hlavně byl zkonzultován se všemi stavovskými a nevládními organizacemi plus politickými subjekty jak v České republice, tak i v Evropské unii. Pracovalo se na něm 2 roky, byl hotov, aby po podzimních volbách přišel nějaký, kde se vzal tu se vzal, ministr vytažený z klobouku, jak sám sebe nazval, amatér Nekula a politolog, premiér Fiala, a připravený Strategický plán hodili do koše! Poté narychlo vytvořili paskvil, jehož cílem je rozbít střední a velké zemědělské podniky, které drží gró zemědělské výroby, která zde ještě zbyla.

Aby bylo jasno, redistributivní platba 23 % je o 13 % vyšší než doporučuje Evropská komise a než ji má většina zemí unie. Pro nás bude 23 % na prvních 150 hektarů znamenat navýšení dotace na každý hektar o další cca 4.000 Kč, a při hospodaření v ekologickém režimu, výše podpory naroste až na 20.000 Kč na každý hektar. Navíc zde nebude povinnost jakékoliv produkce! No a redistribuce 23 % bude dál znamenat to, že dotace na hektary nad výměru 150 ha bude jen cca 1.900 Kč na hektar! Problém je, že gró živočišné výroby dělají ne malé hospodářství do 150 ha, ale ty větší, střední a velké. Ty malé se změní v těžaře dotací bez povinnosti produkce…

Prezidentem Agrární komory ČR jste byl po tři volební období, takže máte dostatečně dlouhé životní zkušenosti, pokud jde o vyjednávání s Bruselem. Jak vidíte současnou vstřícnost nejen české vlády, ale i českých europoslanců vůči požadavkům EU?

Tak u vlády to je jasné, obecně platí, hledám vhodná slova a nemohu jinak než to nazvat jako „rektální alpinismus“. Dnes už nejde o to, že by EU něco dále požadovala a prosazovala. Ona musí spíše hlídat, abychom se nevzpírali a nezačali dělat emancipační politiku, což ale u současné vlády a současného ministra zemědělství nehrozí. Ti se, se zemědělci, tedy její rozhodující většinou, kterou zastřešuje stavovská organizace Agrární komora ČR vůbec nebaví, a spíš volí metody přehlížení, dezinformací v médiích až urážek.

Naopak, zemědělská politika naší vlády směřuje k potlačení domácí produkce a k dalšímu uvolnění hospodářského prostoru pro západní země, které už doma dál svoji zemědělskou produkci zvyšovat nemohou, jsou na stropu únosnosti ve vztahu k životnímu prostředí. Malý příklad – v ČR produkujeme na 100 hektarů zemědělské půdy 75.000 litrů mléka, Nizozemí 621.000 litrů mléka! Nebo na 100 hektarů zemědělské půdy produkuje ČR 63 tun vepřového masa, Nizozemí na stejnou plochu půdy 688 tun!

Pokud se týká českých europoslanců, jsou mezi nimi tací, kteří pro české zemědělství odvádí dobrou práci a dělají maximum – například Martin Hlaváček nebo Ivan David. Jsou ale v menšině.

Jaké záměry, ve své podstatě, Evropská unie sleduje vůči novým členským zemím EU po roce 2004 a jak se jí to daří?

Zákony kapitálu jsou jasné – zvyšování výroby a expanze, to znamená nové trhy. No a vstupem nových zemí do EU se staré patnáctce otevřel prostor pro další růst výroby, zejména živočišné. Příklady jsem uvedl v předchozí odpovědi a mohu dát další příklad dynamiky rozvoje produkce západních zemí, když získaly nové trhy v nových zemích EU. Týká se Španělska, které nebylo soběstačné ve vepřovém mase a dnes je jeho produkce měřená k soběstačnosti 340 %. Mimo jiné vozíme jejich vepřové maso kamiony přes 2.000 km třeba až do Kroměříže…

Pokud jde o tyto záměry mocenských elit v původních členských zemích EU14 (dříve EU15), jak naznačujete, to je postupně zlikvidovat konkurenci zemědělců střední a východní Evropy, jak se to konkrétně projevuje vůči České republice?

Já bych k mocenským elitám staré EU 14 ještě přiřadil naši současnou vládu a speciálně dosavadního ministra zemědělství Nekulu. Dopady se projevují v několika rovinách. Především se dále snižují stavy hospodářských zvířat, roste závislost na dovozech potravin a logicky rostou a budou růst ceny potravin na pultech. Není tedy v této geopoliticky nepředvídatelné situaci zajištěno pro občany to základní – cenově dostupné potraviny!

To ovšem neplatí pro všechny země střední a východní Evropy. Polsko a Maďarsko si dělají svoji agrární politiku a dávají jasně najevo, že nehodlají provozovat rektální alpinismus do bruselské „zádele“ ala Fiala. Výsledek se dostavuje, ceny potravin v Polsku jsou zhruba poloviční jak u nás!

Jak se nakonec projeví postupná likvidace české živočišné výroby z hlediska další existence či budoucnosti českého zemědělství?

V našich přírodních podmínkách byl v historii vždy chov hospodářských zvířat na vysoké úrovni a vždy byl základem agrární soustavy a rostlinná výroba se chápala jako surovinová základna pro živočišnou. Tento hospodářský systém zabezpečoval půdní úrodnost (hnojení organickou hmotou, chlévským hnojem), rozmanitou a pestrou krajinu (návaznost polních plodin na chovaný dobytek a zpracovatelský průmysl) a vysokou zaměstnanost.

Pro představu uvedu vývoj živočišné výroby za 20 let, srovnám podle ČSÚ rok 2020 se stavem v roce 2000:

1. 2000 r.2020 změna /%/

 Zemědělské subjekty s ŽV   28.254    16.259    – 42,5 %

 chovatelé skotu            20.215    12.005    – 40,6 %

 chovatelé prasat           17.153    3.104     – 81,9 %

 chovatelé drůbeže          17.822    4.960     – 72,2 %

Zaměstnanost klesla ze 174 tisíc na 95 tisíc pracovníků.

Z tohoto přehledu je vidět, jak rychle se zužuje výrobní základna živočišné výroby a dovodit, jak se blížíme mílovými kroky k totální potravinové závislosti na cizích zemích. A za tohoto stavu současná vláda v čele s ministrem zemědělství Nekulou plánují další snížení podpor z produkčního zemědělství.

Není již na čase také probudit českou společnost, že se jí to bytostně dotýká, to je proces neustálého zdražování potravin, a že by naši spoluobčané měli proti tomu aktivně vystupovat?

Na čase samozřejmě je, ale na druhé straně všechna veřejnoprávní média dnes a denně krmí občany dezinformacemi o tom, že za všechno může Babiš a jeho minulá vláda, že jsme ve válce a že to zdražení je důsledek politiky a vina Putina. Vedle toho dostávají občané od vlády sliby, co všechno pro občany chystají, že je nenechají padnout apod. Další, a možná nejdůležitější věcí je skutečnost, že tu chybí agrární vůdčí osobnost a sami zemědělci nejsou jednotní. Mluvím o Agrární komoře – nerad, ale musím. Nevěřil jsem svým uším, když jsem slyšel z úst prezidenta Agrární komory ČR v Lucerně chválu na práci ministra zemědělství Nekulu, jak se snaží atd. Takto se zkrátka agrární politika nedělá, takto se zkrátka toho nedá mnoho dosáhnout. To je demotivující pro ty oprávněně radikální zemědělce a povzbuzující pro dnešní vládu. A když k tomu přidám, abych byl spravedlivý, odvolání připravené protestní únorové jízdy traktorů předsedou Zemědělského svazu ČR panem Pýchou, které jsem se třeba já dozvěděl 3 hodiny před startem z Rádia Blaník, tak co na to chcete říct? Nicméně česká společnost se probudí, ale až padne, jak se říká na hubu. Je škoda, že cena, kterou za to zaplatíme bude příliš vysoká, než kdybychom jednali rychle a rázně. Takoví ale jsme my Češi, Slované s holubičí povahou.

Co byste chtěl ještě říci závěrem?

České zemědělství má hlubokou tradici, počínaje od krále Přemysla Oráče a je pevně svázáno s naší státností. Můj otec, sám rolník, ročník 1898, který převzal hospodářství v sedmnácti letech, mně vštípil do života mnoho moudrých poučení a rad. To základní byla jeho věta „k národu patří tři základní atributy – jazyk, kultura a půda“. Samozřejmě měl na mysli českou půdu, která je základem našeho zemědělství, našeho venkova, našich potravin. Bylo by dobře, kdyby současný český ministr zemědělství přestal blouznit o vychýleném kyvadle, o přesměrování dotací jenom malým zemědělcům a začal konečně naslouchat moudrým lidem v Agrární komoře ČR a začal pracovat ve prospěch českého zemědělství a českých občanů.

V případě, že toho není schopen, ať odejde. Doba je příliš vážná, než abychom poslouchali hloupé politické floskule a nečinně přihlíželi na procesy zrcadlově obrácené z dob socializace zemědělství v padesátých letech. Tomu je třeba zabránit a obávám se, že po dobrém to nepůjde.

Agrární komora ČR a Zemědělský svaz ČR uspořádaly nedávno, 8. června 2022, v Praze významnou protestní akci, během níž obě nevládní společenské organizace, které zastupují zájmy českých produkčních zemědělců, vyslovily zásadní a ostrý nesouhlas se zemědělskou politikou současné vlády premiéra Petra Fialy. Dalším spoluorganizátorem této protestní akce byl i Odborový svaz pracovníků zemědělství a výživy – Asociace svobodných odborů ČR, který hájí zájmy zaměstnanců v českém zemědělství a potravinářství.

Smyslem dopoledního protestního shromáždění produkčních zemědělců v pražském Paláci Lucerna a odpolední demonstrace před Úřadem vlády ČR bylo poukázat na to, že díky nesprávně nastavenému Strategickému plánu Společné zemědělské politiky (SP SZP) pro Českou republiku na léta 2023-2027, se v několika příštích letech české zemědělství dostane do závažných ekonomických problémů. Výsledkem této nesprávně nastavené zemědělské politiky současné vlády bude snížení objemu vyprodukovaných potravin u nás, a tím i výrazné snížení konkurenceschopnosti českých produkčních zemědělců na evropském a světovém trhu. Následně se poté zvýší dovoz drahých potravin ze zahraničí, a jak říkají zemědělci, drahých především pro spotřebitele.

O rozhovor, ve kterém by našim čtenářům sdělil argumenty produkčních zemědělců, proč uspořádali tuto protestní akci, jsme požádali předsedu Zemědělského svazu ČR Martina Pýchu.

Co bylo hlavním důvodem, že jste tuto vaši protestní akci uspořádali právě počátkem června?

Víte, několik měsíců se snažíme přesvědčit vládu, o tom, že je nutné učinit změny ve Strategickém plánu Společné zemědělské politiky. Bohužel zatím marně. V klíčových aspektech zůstává tato strategie v nastavení, jak ji Ministerstvo zemědělství ČR koncem ledna odeslalo Evropské komisi do Bruselu ke schválení. Šlo nám o to, aby tato vláda, text tohoto dokumentu, který poškodí české zemědělství, tak, aby ho změnila naopak v jeho prospěch.

Řekl bych, že naši vyjednavači během těchto pěti měsíců obešli všechny poslanecké a senátorské kanceláře vládní koalice, a to i na regionální úrovni. Poslancům a senátorům předkládali argumenty, tabulky, rozbory ekonomických dopadů apod. Jaký byl ale výsledek celé této mravenčí práce? Nestalo se nic. Nevzali naše argumenty vůbec v úvahu. Přitom jsme jim předkládali naše výpočty, které jsme měli potvrzené přímo z jejich vlastních zdrojů, to je z kalkulačky ministerstva zemědělství a Ústavu zemědělské ekonomiky a informací (ÚZEI). Jejich údaje jen potvrzovaly, že dopady změn Strategického plánu SZP do českého zemědělství budou velmi špatné.

Mohu jenom konstatovat, že když druhá strana odmítá přijmout vaše podložené argumenty, potom těžko může dojit k nějaké dohodě. Zároveň musím zdůraznit, že tento přístup nazýváme agrohazardem.

Podle vás, se tímto nastavením Strategického plánu SZP sníží konkurenceschopnost českých zemědělců…

Tato vláda nastavuje takové podmínky, že naši zemědělci, kteří se pohybují na jednotném evropském trhu, budou dostávat přímou platbu ve výši jenom 72 euro na hektar, ale proti tomu rakouský zemědělec bude mít třikráte vyšší přímou platbu na hektar či německý zemědělec bude mít dvakrát vyšší přímou platbu. Dokonce i naše sousední země, které byly v této oblasti doposud za námi, tj. Polsko a Slovensko, tak i polský nebo slovenský zemědělec budou mít vyšší přímou platbu, než mají naši zemědělci. To je prostě realita.

K tomu musím dodat, že v roce 2004 Česká republika vstupovala do Evropské unie, a to za nerovných podmínek, protože dotační podpory jsme měli na úrovni 25 procent proti výši dotací v zemích původní EU15. Přirozeně, že jsme se snažili, aby se postupem doby dotační podpora našich zemědělců zvyšovala, a tím se zvyšovala i jejich konkurenceschopnost na trhu. V roce 2015 jsme se dostali zhruba na průměrnou úroveň v Evropské unii. Musím zde říci, že by mne před několika lety vůbec nenapadlo, že přijde nějaká vláda, která naši mnohaletou snahu dostat se na úroveň rovných a spravedlivých podmínek pro české producenty potravin, tak to dramaticky otočí obráceným směrem. To je, že ve Strategickém plánu SZP nebyly nastaveny rovné podmínky pro všechny zemědělce, ale že vláda zvýhodňuje jednu skupinu zemědělců. Bohužel tím silně znevýhodní střední a větší produkční zemědělské podniky.

Ve Strategickém plánu SZP je totiž stanoveno, že z obálky na přímé platby bude, přerozděleno 23 procent finančních prostředků ve prospěch malým zemědělcům, kteří hospodaří na ploše do 150 hektarů. V ostatních zemích EU jsou tyto redistributivní platby ve výši 10 až 12 procent. Vůči českým produkčním zemědělcům je to nespravedlivé, a to zvláště proto, že jsou to právě oni, kteří pro naše obyvatele zajišťují základní potraviny, a především oni soupeří s produkcí z jiných zemí na evropském trhu.

Vaše kritika Strategického plánu SZP nespočívala jen ve snaze o změnu výše redistributivní platby…

Máte pravdu, že nejde jen o reditributivní platby. Je zde totiž řada dalších věcí, které budou ovlivňovat to, jestli naši zemědělci budou schopni dělat svoji práci. V této době například diskutujeme o tom, jestli vůbec budou moci na podzim orat. Jestli se u nás budou, a to naprosto nesmyslně, dělit pole na menší plochy. V tomto směru jsme v Evropské unii jediní, kteří to dělají, a to proto, abychom měli více souvratí, pojezdů, ale ve svém důsledku i emisí právě z těch častějších pojezdů zemědělských strojů na pole. Prostě, v důsledku toho, budeme mít vyšší náklady.

Někteří „odborníci“ nám přitom říkají, že tím zachráníme erozi. Přitom tady nikdo nevyhodnotil, jaký vliv měly změny v legislativě a chování zemědělců, za plynulých 10 let a ani jaké budou dopady nových opatření a přístupů, které se plánují. Naši zemědělci toho totiž, proti erozi, učinili již velmi mnoho, ale jako by to neexistovalo a neustále se přichází s novými opatřeními, jako je například toto.

Zkrátka, nikdo na úrovni řídících a rozhodujících orgánů v Bruselu, rovněž i od naší vlády, nezhodnotil, zda tato opatření proti erozi, která jsou prosazována ve Společné zemědělské politice EU, a následně i v národním Strategickém plánu SZP, budou mít nějaký přínos. K tomu mohu jenom dodat, že uplatnění moderních výrobních postupů, jako je precizní zemědělství, digitalizace, automatizace, robotizace, bude mít mnohem vyšší efekt na erozi než dělení půdních bloků.

Víte, nezodpovězených otázek, které pro zemědělce vyvstaly v souvislosti se s uplatňováním Společné zemědělské politiky a následně i Strategického plánu SZP, je povícero. Například se ptáme, jak je možné, že když během několika příštích týdnů by se měli sít ozimy, tak zemědělci do této chvíle nevědí, jaké pro ně budou platit podmínky pro příští rok. To je například, kolik osiva mají nakupovat apod. Ptáme se, jak je možné, že v příštím roce mají být uplatňovány sankce pro zemědělce za něco, co v době, kdy budou zakládat úrodu, neznají.

Jestli tomu rozumím, česká vláda vám, v této chvílí, není schopna dát uspokojivé odpovědi na vaše otázky…

To je dáno celoevropsky. Celá příprava zemědělské politiky se významně zpozdila. Politici jenom říkají, že udělají všechno, aby se u nás stihla spustila příští rok. Rozpor je v tom, že oni hovoří o tom, aby se to v daném termínu stihlo vyřídit, to je administrativně. Zemědělci musí ale znát podmínky dopředu. Mají agronomické lhůty a není možné plnit něco ze dne na den. Zemědělci musí znát podmínky již v době, kdy se připravují na další rok, nakupují osivo, pánují osevní postupy, připravují půdu na další rok atd.

Z Evropské unie stala velká byrokratická lokomotiva, kterou řídí lidé, kteří nechápou zemědělskou praxi a je jim to do jisté míry jedno. Do zemědělství dnes v EU mluví každý, protože skoro všichni jsou přesvědčeni, že tomuto oboru rozumí, i když přitom nemají žádné odborné vzdělání. Výsledkem této politiky nakonec je, že se zemědělcům v EU neustále mění podmínky pro práci. Pořád jim měníme pravidla, podle kterých fungují, a to často bez toho, aby byly jejich názory vzaty v potaz. Přitom to jsou právě zemědělci, kteří velmi dobře vědí, jaké jsou správné technologické postupy pro zemědělskou výrobu a produkci potravin. Když se je snaží, na základě svých odborných znalostí a životních zkušeností, uplatňovat, potom od těchto „odborníků“ potom dostávají nálepku, že jsou proti ochraně životního prostředí, proti biodiverzitě, proti ochraně klimatu, proti záchraně planety.

Vládní koalice má pro vás ještě jedno pojmenování, a to je, že jste agrobaroni či velkozemědělci…

Bohužel ano. Mediálně to má snížit váhu našich argumentů. Realita je ale úplně jiná. Naši členové jsou v masivní většině středně velcí zemědělci, ale máme i řadu malých farem. Co nás ale spojuje, je to, že všichni produkují potraviny. Pokud jde o střední a velké zemědělské podniky, tedy akciové společnosti nebo „eseročka“, ty vznikly v 90. letech tím, že řada zemědělců, kteří restituovali po r. 1989 majetek po svých předcích, usoudila, že větší ekonomický celek na trhu spíše obstojí než jednotlivec, který má třeba jen rodinný statek. Ostatně současný vývoj v USA a v řadě zemí západní Evropy nám v tomto dává za pravdu.

Ale, k zpět k vaší poznámce. Pojmenování agrobaroni je zde především proto, aby se vláda, potažmo celá vládní koalice, s námi nemusela bavit. To jest, aby nemusela poslouchat naše názory a připomínky k jejich nesmyslným opatřením v zemědělství, které vládní koalice zavádí.

Řekl bych, že z vládní koalice s námi hovoří pouze ministr zemědělství, a ještě pár lidí, kteří mají ve své činnosti nějaký vztah k zemědělství či potravinářství. Ale, když dojde na konkrétní rozhodnutí, co a jak v zemědělství dále učinit, tak ve skutečnosti rozhoduje jen politické vedení vládní koalice, tzv. K5. Rozhodují tedy ti, kteří se s námi, až na výjimky, nebaví.

Přitom se v českém zemědělství projevuje řada negativních jevů, na které by naše společnost, podle vás, měla včas reagovat…

Ano, jedním z nich je například zvyšování pachtu nebo nájemného, a rozprodávání zemědělské půdy. Vznikají zde investiční společnosti, které chtějí investovat do koupě půdy. Jde například o společnost Agrární fond, který byl založen v roce 2020. Nyní, to je od února 2022, tedy krátce po tom, kdy K5 schválila změnu Strategického plánu SZP, tak slibuje 13procentní roční výnos.

Jako zástupci českých produkčních zemědělců nechceme, aby českou půdu vlastnili kapitáloví investoři, ale aby ji vlastnili čeští zemědělci. Oni na ní žijí, pracují a produkují potraviny pro naše spoluobčany. My bychom naopak chtěli, aby čeští zemědělci měli předkupní právo na nákup půdy, aby mohli na této půdě řádně hospodařit.

Vládní koalice svá opatření ale zdůvodňuje tím, že hájí zájmy malých zemědělců…

Ano, to je jejich zdůvodnění. My souhlasíme se zvýhodněním malých zemědělců, ale tak, jako je to běžné v okolních zemích, nikoliv tak, aby na to doplatily střední a velké zemědělské podniky, jak to nastavila současná vládní koalice. Ta vytváří dojem, že malí zemědělci jsou utiskováni. To není pravda. Ostatně potvrzuje to i fakt, že jejich počet neustále roste.

Jestliže v roce 2004 bylo u nás celkem 19.000 žadatelů o zemědělské dotace, tak v roce 2020 jich bylo již 30.000 a dnes jich je 31.000. Takže, Česká republika, částečně společně se Slovenskem, je jediná země v EU, kde počet zemědělců vzrůstá, a přitom průměrná velikost zemědělského podniku klesá. Všude jinde v EU a ve světě, je trend zcela opačný. Malí zemědělci opouštějí své farmy, anebo se spojují do větších ekonomických celků. Přitom rovněž průměrná výměra jejich pozemků roste, zatímco u nás se tato výměra zmenšuje. Jestliže v České republice činila v roce 2010 průměrná výměra zemědělského pozemku 150 hektarů, tak v současné době je to již jen cca 114 hektarů.

Na Západě nakonec také pochopili, že na trhu uspějí jen větší ekonomické celky. Tuto skutečnost současná vláda nevidí?

Našim spoluobčanům se, prakticky od roku 1990, často překládá idealistický, ale naivní obrázek malého zemědělce, který krásně, romanticky hospodaří na svém rodinném hospodářství, a přitom bude živit tento národ. V 90. letech byla jako vzor uváděna první republika, dnes je to sousední Rakousko. K tomu bych chtěl dodat, že všichni, kteří řádně hospodaří, si zaslouží náš respekt a naši úctu. Ale, podle nás je to naivní představa. Všude jinde vč. zemní západní Evropy vede ekonomický tlak růstu velikosti farem. Uvedu k tomu konkrétní příklad malé evropské země, jejíž zemědělství patří k těm vyspělejším.

Před několika týdny jsem byl služebně v Dánsku. Víte, jaká je průměrná velikost tamějšího zemědělce, to je na plný pracovní úvazek? Je to 220 hektarů. Když jsem se svými kolegy z Dánska o bavil o tom, jak oni budou pomáhat jejich malým zemědělcům, jak to nařizuje EU, odpověděli mně, že redistributivní platba je nesmysl. Prohlásili, že za stejnou povinnost (na každém hektaru musí zemědělec v EU plnit tzv. zásady správné zemědělské praxe) patří i stejná platba, a to bez ohledu na jeho velikost.

Přitom Dánsko je země, která, jako jedna z mála zemí EU, je schopna produkovat více potravin, než kolik sama spotřebuje. Dánští zemědělci, nebo potravináři, jsou přitom schopni prodávat svoje produkty v celém světě. Velmi silně si totiž uvědomují, co to znamená být konkurenceschopný, a to nejen na evropském, ale i na světovém trhu.

Proto nastavili redistributivní platbu tak, aby přímá platba v Dánsku byla ještě vyšší než v Rakousku. V praxi to znamená, že dánský zemědělec bude mít třikráte vyšší přímou platbu, než je tomu u nás. Měla by být vyšší, než je 208 euro na hektar. Dánové si totiž naprosto přesně uvědomují význam základní platby na hektar pro ekonomickou konkurenceschopnost svých zemědělců.

To je prostě fakt, že si Dánové, a s nimi i mnozí další, uvědomují význam a ekonomickou sílu přímých plateb. Zatímco jsme od vládní koalice v Lucerně slyšeli, že současná vláda také našim zemědělcům pomáhá. Vždyť přidala 5 miliard korun na kofinancování Programu rozvoje venkova, ze kterého budeme, díky nově nastavené Společné zemědělské politice EU, podporovat další snižování zemědělské produkce. Jako produkční zemědělci za těch 5 mld. korun děkujeme, ale konkurenceschopnost českého zemědělství je přitom, díky nesprávně nastavenému Strategickému plánu SZP, velmi významně ohrožena.

Z průběhu vaší proteskní akce jsem vycítil, že pro mnohé produkční zemědělce je současná vláda obrovským zklamáním…

Pro mne osobně také. Jestli se jí něco opravdu podařilo, tak to, jak neskutečným způsobem rozdělila české zemědělce na dva tábory, a to i na lokální úrovni. Vždyť dnes na různých místech naší země dochází mezi zemědělci k různým nevraživostem, dochází i k vypovídání spolupráce a smluv. To zde předtím nebylo. Řekl bych k tomu, že na řadu lživých útoků ze strany Asociace soukromého zemědělství, a to zejména v médiích, neradi odpovídáme, protože to je pod naši úroveň. Ale, to neznamená, že bychom neměli pravdu. My ji máme, a přitom nemusíme lhát, jako to dělá Asociace a lidé kolem ní.

Podle nás si každý zemědělec v této zemi, který dobře hospodaří, zaslouží úctu a respekt, a to nejen od politiků, ale především od občanů této země. Řekl bych závěrem, že členové Agrární komory ČR a Zemědělského svazu ČR jsou zde proto, aby pro naše spoluobčany i nadále produkovali kvalitní, zdravotně nezávadné a cenově dostupné, české potraviny.

Miroslav Svoboda