Předseda vlády Petr Fiala přednesl ve středu 15. června projev před členy obou komor Parlamentu ČR u příležitosti vystoupení ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského k českým zákonodárcům.
Vážený pane prezidente Zelenský, vážený pane předsedo, paní předsedkyně, paní senátorky, páni senátoři, paní poslankyně, páni poslanci, excelence, dámy a pánové!
Není příliš obvyklé, aby na půdě našeho Parlamentu vystupovali s projevem hlavy cizích států. A je zcela výjimečné, aby se tak dělo prostřednictvím online přenosu. Tato doba je ale neobvyklá a je svým způsobem výjimečná. Evropa čelí po desítkách let opět válce. I naše země je touto ruskou agresí zasažena. Zejména nepřímo, ale vyžádala si už také dvě oběti mezi našimi spoluobčany, kteří se rozhodli Ukrajině osobně pomoci.
Důsledky války už také nyní pociťují všichni občané naší republiky. A je jasné, že pokud se nepodaří agresora zastavit na Ukrajině, další na řadě budou další země, Pobaltí, střední Evropa, a důsledky války by byly pro naši zemi ještě horší.
Za pár minut taky k nám promluví prezident Ukrajiny Volodymyr Zelenskyj. Muž, který byl demokraticky zvolen svými spoluobčany, aby pomohl k dalšímu rozkvětu svojí země. Muž, který byl ale krutými okolnostmi donucen obléci uniformu a postavit se do čela boje, aby ochránil Ukrajinu před fyzickým i morálním zničením. Těžko si někdo z nás dovede představit, jaké situace je nucen v těchto dnech řešit. I jeho vystoupení zde, na půdě Parlamentu České republiky, bude vystoupením člověka, jenž bojuje a jenž potřebuje pomoc, protože bojuje nejen za sebe, ale i za nás. To mějme, prosím, na paměti.
S prezidentem Zelenským a jeho spolupracovníky jsme v pravidelném osobním kontaktu. Řešíme spolu na velice pracovní úrovni nejen dodávky zbraní a naši podporu Ukrajiny na mezinárodních fórech, ale také pomoc ukrajinským válečným uprchlíkům, kteří našli dočasný domov v České republice.
Je tedy na místě krátce zrekapitulovat témata, jež se vztahů mezi Českou republikou a Ukrajinou v posledních třech měsících týkají.
Sami víte, že naše republika udělila za prvních sto dní této strašné války dočasnou ochranu více než 360 tisícům Ukrajinců. Přičemž téměř tři čtvrtiny dospělých uprchlíků tvoří ženy, které k nám většinou přišly se svými malými dětmi. Tyto děti pak tvoří čtyřicet procent všech u nás zaregistrovaných uprchlíků. Těžko nalezneme jiný symbol toho, že jde o uprchlíky před válkou. Jejich otcové a manželé zůstali na Ukrajině, aby bránili svoji zemi proti ruským útočníkům.
Naše statistiky také ukazují, že na začátku června si přes 64 tisíc ukrajinských uprchlíků našlo práci, a tedy na daních a odvodech už pomáhají přispívat na péči a pomoc, které se jim od nás dostává. Přičemž toto číslo každý den narůstá. Tito lidé opravdu nechtějí být závislí na našem sociálním systému, ale naopak! Chtějí naší zemi a jejím občanům vrátit to, že je přijala a poskytla jim bezpečí. Je třeba si to připomínat a společně čelit útokům proti této lidské solidaritě, jichž se bohužel dopouštějí i někteří významní politici.
A je třeba poděkovat všem naši občanům, kteří se o to zasloužili. Kteří pomáhali nejen penězi, ale i osobním nasazením. V bezprecedentní migrační vlně k nám přicházelo denně až 17 tisíc uprchlíků. Nešlo vše hladce. Ale zvládli jsme to snad nejlépe v Evropě a já bych rád z tohoto místa ještě jednou všem našim občanům poděkoval.
Samostatnou kapitolu našich vztahů tvoří přímá pomoc dodávaná Českou republikou. To, co Ukrajina potřebovala a potřebuje i nadále, jsou zbraně. Bez nich by nebyla schopna se obrovské ruské převaze ubránit. Rád bych připomenul, že naše první dodávky byly dohodnuty ještě těsně před začátkem války. Od té doby jde o široké spektrum zbraní a materiálu, od ručních zbraní přes dělostřelecké granáty, přenosné rakety, těžkou techniku, výstroj, balistickou ochranu nebo optický materiál. Naše spolupráce v této oblasti je velmi komplexní, ale vzhledem k okolnostem je pochopitelně v důvěrném režimu, a proto o podrobnostech tady nemohu mluvit.
Ale co bych chtěl zdůraznit, co bych chtěl ještě připomenout, je zcela unikátní iniciativa českých občanů, kteří sami vybírají finance na nákup zbraní a vojenského materiálu a posílají je přímo ukrajinské ambasádě v Praze. Další miliardy korun plynou na podporu Ukrajiny prostřednictvím celé řady humanitárních a charitativních organizací. Za všechny bych rád třeba zmínil Člověka v tísni. Všem, kteří takto organizují a pomáhají, patří naše hluboké poděkování a uznání.
Další kapitolou, kterou se Česká republika snaží ve prospěch Ukrajiny a její obrany rozvíjet, je oblast mezinárodní politiky, a to i s ohledem na české předsednictví v Evropské unii, které začíná za dva týdny. Máme zde tady dva konkrétní cíle. Jedním je co nejrychlejší udělení statusu kandidátské země pro Ukrajinu a s tím související povýšení asociační dohody a větší integrace země do politik Evropské unie. A tím druhým cílem je podpora co nejtvrdších sankcí vůči Rusku. Nedávno přijatý šestý sankční balíček je ostatně i výsledkem české diplomatické ofenzívy.
My občané střední a východní Evropy máme s rozpínavostí východního impéria dostatek historických zkušeností. My velice dobře víme, že Rusko proti nám vede svoji skrytou válku už celá léta. Její součástí je dezinformační válka, která se už dlouho snaží rozvracet důvěru v demokratický stát. Patří sem ale také teroristický útok a vražda dvou českých občanů ve Vrběticích. Patří sem snaha udělat nás povolnější kvůli závislosti na jejich plynu a ropě. Ale patří sem částečně i současná inflace, jež je přímým důsledkem Putinovy války proti západnímu světu. Stejně jako aktuální snaha Ruska destabilizovat světový systém zásobování základními potravinami, a tím způsobit další migrační vlnu.
Proto je potřeba, aby si celá Evropa byla schopna plně uvědomit, že Ukrajina nebojuje pouze za sebe, ale že její obranný boj v tuto chvíli reprezentuje i obranu základních hodnot, které jsou vlastní Evropské unii a celému západnímu světu. Jde o demokracii, vládu práva, svobodu a nezávislost. Jde o hodnoty, které jsou současnému ruskému režimu naprosto cizí. Dokonce tak cizí, že se jim veřejně vysmívá a že je chce také násilně zničit.
Ano, je potřeba si znovu připomenout, že pokud padne Ukrajina, putinovské Rusko bude chtít jít dál. Jeho nejmenší ambicí, ambicí, o níž veřejně mluví, je faktická obnova Sovětského svazu a jeho evropských satelitů. A to je přímé nebezpečí pro naši republiku, pro naši společnou budoucnost, pro naše životy, ale také pro životy našich dětí a vnuků. A to nemůžeme připustit.
Dámy a pánové, proto vás prosím naslouchejme slovům Volodymira Zelenského s pochopením, s otevřeným srdcem a s otevřenou myslí.
Petr Fiala
předseda vlády ČR
