Předseda vlády Petr Fiala předstoupil 22. března 2022 před Poslaneckou sněmovnu, kde informoval o přímých i nepřímých dopadech ruské vojenské agrese na Ukrajině na občany České republiky.
Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci,
reaguji svým vystoupením na požadavky, které zazněly na politickém grémiu Poslanecké sněmovny, ale nakonec i byly sděleny veřejně na některých tiskových konferencích, abych na začátku schůze vystoupil a informoval o věcech, které souvisejí přímo či nepřímo s ruskou vojenskou agresí na Ukrajině.
Považuji ten požadavek za naprosto legitimní, rád mu vyhovím a myslím si, že je dobře, abychom se v této mimořádné situaci informovali i tímto způsobem, abych já sdělil Poslanecké sněmovně, co vláda dělá, jak reaguje na tyto těžké výzvy doby.
Za dva dny to nakonec bude přesně měsíc od chvíle, kdy Vladimír Putin nařídil ruské armádě zaútočit na Ukrajinu a vojensky ji obsadit. Ze snahy o nějakou bleskovou válku se stal zdlouhavý konflikt, který si už vyžádal tisíce životů na obou stranách. To, že se nezdařila původní představa toho bleskového úderu nebo bleskové operace, za to můžeme poděkovat jednak odhodlání Ukrajinců se bránit a jejich nesmírně statečné obraně a boji a samozřejmě také pomoci, které se Ukrajině dostává od demokratických států včetně České republiky.
I když Česká republika neváhala a byla jedna z prvních, kteří pomohli jak humanitárními, tak vojenskými, dodávkami, tak celkově to s tou pomocí zpočátku nevypadalo úplně nejlépe. Nicméně v řadě zemí, které měly předtím jinou představu o zahraničně bezpečnostní politice, o své roli, třeba o své neutralitě, došlo k obrovské proměně názorů, veřejného mínění i politického směřování. Padla dlouholetá bezpečnostní tabu a paradigmata a tyto státy se připojily ať už k těm tvrdým sankcím nebo přímo k dodávkám zbraní, popřípadě i jiné pomoci.
Ta ruská invaze tak způsobila a způsobuje v této chvíli pravý opak toho, co si přál Vladimír Putin. Místo vražení klínu mezi spojence, evropské země, země v Severoatlantické alianci, se podařilo tyto země semknout. Místo konce Ukrajiny jako suverénní země se Ukrajina pustila do boje a za Ukrajinu bojuje i část rusky mluvících obyvatel této země.
Od začátku toho konfliktu jsem říkal a říkám, že Rusko nevyhlásilo válku pouze Ukrajině, ale nám všem. A důsledky této války můžeme pociťoval všude kolem sebe a pociťujeme je všichni, pociťují je naši občané. Já chápu rozčarování mnohých nad rostoucími cenami energií, nad cenami pohonných hmot, nad cenami potravin a dalšího zboží. Je to pochopitelné, to rozčarování je logické a tyto skutečnosti nikoho z nás nemohou nechat lhostejnými ani nečinnými.
Ale než začneme obviňovat supermarkety, pumpaře, energetické společnosti, vládu, Evropskou unii a další, tak nezapomeňme, že hlavní viník této situace je jenom jeden a je jím Vladimír Putin. To ostatní jsou důsledky války, důsledky přímé i nepřímé, války, kterou se rozhodl v Evropě rozpoutat. A to musíme na paměti, když o těchto věcech uvažujeme, když nad tou situací lamentujeme, stěžujeme si, nadáváme, ale musíme to mít na paměti i tehdy, když hledáme způsob, jakým ty dopady na obyvatele zmírnit.
Jeden z těch hlavních dopadů, nebo určitě hlavní dopad, války na naši zemi je příliv uprchlíků. Do České republiky už dorazilo kolem 300 tisíc Ukrajinců. Ta čísla, když se podíváte, kolik lidí překročilo hranici, kolik lidí je v pohybu, kolik lidí přišlo do států Evropské unie, jsou obrovská. Polsko není ani čtyřikrát větší a na svém území hostí více, než dva miliony Ukrajinců a další lidé jsou na cestě.
V České republice to zvládáme, zvládáme to díky velkému úsilí a obětavosti státních úřadů, krajů, obcí, celé řady neziskových organizací a zejména občanů, kteří nabídli své domovy, nabídli svou práci, nabídli svůj čas. Díky tomu všemu se nám zatím daří tu obrovskou migrační vlnu zvládnout. Není to samozřejmě ani jednoduché, ani to není zcela bez komplikací, ale ten systém, který jsme vytvořili v České republice, snese ta nejpřísnější srovnání a zatím musím říct, že Česká republika patří k těm zemím, které to jednoznačně nejlépe zvládají.
Náš společný cíl – a tady mluvím určitě i za naprostou většinu opozice – je – a hlavně to je to, co slyšíme od občanů, tak to lidé vnímají, taková je nálada ve společnosti – ten náš společný cíl je postarat se o děti a manželky Ukrajinců, kteří bojují za svoji zemi. Znovu připomínám, že sem přicházejí lidé, kteří nejdou kvůli nějakým ekonomickým výhodám, ale jdou proto, aby si zachránili svůj život. Tedy jim chceme pomoci, je to náš společný cíl, ale zároveň jim chceme pomoci takovým způsobem, který bude mít co nejmenší negativní dopad na naše občany.
Ta první vlna lidí, kteří utíkali z Ukrajiny a kteří do naší země přijeli, byli lidé, kteří tady měli kontakty, kteří věděli, kam jdou a kteří měli často i dopředu zajištěné ubytování. Přesto i mezi nimi už byli lidé, kteří přijeli, jak se říká, naslepo, neměli ty kontakty, neměli příbuzné, známé, kteří by jim poskytli ubytování a takovýmto lidem ubytování poskytujeme. V ubytovacích zařízeních majetku státu, krajů, obcí, ve volných obecních bytech, ale také v rodinách lidí, kteří své domovy Ukrajincům nabídli.
Prostřednictvím krajských asistenčních center pomoci Ukrajině se takto podařilo ubytovat již více, než 25 tisíc osob. Ty kapacity ubytování zatím ještě – a je to regionálně už teď rozrůzněné – nějaké jsou, ale postupně, pokud ten příliv bude ještě větší, tak to samozřejmě přestane stačit a na řadu přichází nouzové ubytování třeba v halách, tělocvičnách a tak dále. Musíme se ale snažit všichni tuto formu ubytování – včetně toho, co taky děláme a to je třeba příprava nějakých humanitárních základen – musíme se snažit toto co nejvíce minimalizovat. Protože všechny ostatní formy jsou lepší, sociálně, ale i ekonomicky, z dlouhodobého hlediska pro českou společnost výhodnější.
Víme tedy, že lidé, kteří uprchlíky z Ukrajiny u sebe ubytovávají, to dělají nezištně, protože chtějí pomoci, mají tu možnost. Ale víme také a chápeme, že taková pomoc není zadarmo. Vyžaduje to od těch lidí, kteří tuto pomoc poskytují, velké náklady a pokud to mají dělat delší dobu – a řada z nich to chce dělat delší dobu – tak je naší povinností těmto lidem přispět.
Proto jsme rozhodli o tom, že připravíme a v tuto chvíli chystáme příspěvek na solidární domácnosti. Tento příspěvek by měl kompenzovat zvýšené náklady, ale bude nastaven tak, aby nepodporoval obchod s chudobou nebo některé související negativní jevy. Znovu opakuji, tohle všechno, i když do toho dáme prostředky státního rozpočtu, je levnější, ve svém důsledku bezpečnější a sociálně únosnější cestou, než hromadné ubytovny.
Těm lidem chceme a musíme pomoci. Musíme reagovat na to, že jim lidé pomáhají spontánně a musíme jim ze strany státu pro to vytvořit podmínky. Ukrajinci, kteří sem přicházejí, a to myslím, spousta občanů si uvědomuje, já to tady znova řeknu, to jsou lidé, kteří donedávna žili stejné životy, jaké žijeme my. Chodili do práce, děti chodily do školy, starali o rodiče, měli svoje plány, sny, představy, měli své domovy, a měli také své úspory. To všechno jim válka sebrala, ze dne na den. Úspory, které v řadě případů vlastní – a to je také potřeba říct, nemají kvůli faktické nesměnitelnosti hřivny možnost proměnit na žádnou měnu, ani na českou korunu.
A tito lidé – znovu říkám, stejní lidé, jako my, kteří ještě před měsícem žili stejný život jako žijeme my, tak musí mít od nás aspoň minimální možnost, aby si pořídili nezbytné věci pro sebe a pro své děti. A proto jsme schválili dávku ve výši 5 tisíc korun měsíčně, kterou mohou pobírat maximálně po dobu šesti měsíců, a na kterou mají nárok, když o ní požádají, jenom do té doby, dokud nezískají práci a ty věci které s pracovním místem souvisejí. A to je další věc, kterou jsme udělali. A to i díky vám tady v sále, a za to děkuji, jsme schválili úpravu legislativy, která umožní Ukrajincům, kteří se zaregistrují, legálně pracovat.
Samozřejmě ten cíl je jasný, my se snažíme co nejvíce z těch, kteří přišli, přesunout co nejvíc do běžného života, aby přestali být závislí na sociálních dávkách, měli možnost sami uživit své děti, hradit svoje životní potřeby. Ten postup, který tady sledujeme, je určitě správný, opět je sociálně únosný, a navíc, i když to není ten prvotní cíl, ale jaksi nepřímý dopad to také má, napomůže to českému průmyslu a službám, které v řadě případů velmi obtížně hledají zaměstnance, a víte, že ta situace tady dlouhodobě z tohoto hlediska není dobrá. Ale jak říkám, to je vedlejší efekt. I kdyby tento efekt nebyl, tak všechny ty kroky, které děláme, bychom dělali a měli bychom je dělat a snažit se, aby co nejvíce lidí, kteří k nám přišli, pokud pro to mají podmínky, schopnosti, vzdělání, rodinnou situaci, aby se bez překážek co nejrychleji zapojili do práce. To je cesta určitě správná.
Připomenu ještě několik kroků, které jsme v této souvislosti udělali, nebo děláme. Ministerstvo práce a sociálních věcí upravilo podmínky pro fungování dětských skupin, tedy je zde možnost přijetí dítěte s dočasnou ochranou do dětské skupiny bez prokázání vazby rodiče na trh práce, ale při zachování nároku na příspěvek ze státního rozpočtu a možnost cizince, který má tu dočasnou ochranu vykonávat činnost, kterou se uskutečňuje výchova a péče o dítě v dětské skupině, zase za podmínek, že doloží tu potřebnou praxi a vzdělání, výjimečně po dobu šesti měsíců pouze na základě čestného prohlášení, protože úřady z nich by vlastně získáním nějakého dokladu z jejich země bylo v tuto chvíli nemožné. A tím vlastně zajistíme péči o ty děti, nějakou elementární, v dětských skupinách, což zase pomůže tomu, co jsem říkal před chvílí, a to je, aby ti rodiče, ty maminky, protože jsou to převážně maminky, aby měly možnost jít do práce.
Já jenom připomenu, že z té první vlny, která k nám přišla, lidí, kteří utíkali před válkou v Ukrajině, zhruba 80 % těch dospělých tvořily ženy a zhruba polovinu, více než polovinu z toho celkového počtu tvořily děti. Utíkají sem skutečně maminky s dětmi, zatímco jejich mužové zůstali na Ukrajině a bojují za svou vlast. Když jsem zmínil dětské skupiny, tak se dotknu také oblasti vzdělávání. Tím primárním cílem je integrace ukrajinských dětí do běžných škol. To samozřejmě také není úplně jednoduché. Jak víte, tak my jsme pro u těch lidí, kteří utíkají z Ukrajiny, jsme cílovou zemí, jsme samozřejmě cílovou zemí i vzhledem ke kvalitě života v České republice, vzhledem k tomu, že tu je už silná ukrajinská menšina, ale jsme cílovou zemí i samozřejmě kvůli jazykové blízkosti. Přesto je potřeba, aby děti mohly chodit do škol, tak adaptace na výuku češtiny, nebo pomoc s výukou češtiny, to se nejčastěji děje v těch dětských skupinách, děje se to ve speciálních třídách, nebo se to může dít také začleňováním, přímým začleňováním jednotlivců – tady to nemůže být nějaké masové do českých tříd.
Byl schválen takzvaný lex Ukrajina pro školy, který obsahuje některé možnosti nebo podmínky, jak tu situaci lépe zvládnout. Uvolnění počtu žáků ve třídách nebo třeba, což myslím může být také velmi důležité, možnost zaměstnat jako výpomoc ukrajinsky mluvícího pracovníka, který nemá pedagogické vzdělání a další věci, které prostě dávají nástroj všem, kteří se tím zabývají, včetně škol, aby si s tou situací poradily. V této souvislosti také podotýkám, že jsme neustoupili z povinnosti povinného očkování dětí v mateřských školách, tam, kde je ta povinnost i pro české děti. A dotkl jsem se tady touto poznámkou zdravotnické problematiky, a to je samozřejmě také velkým tématem a je nesmírné důležitá. Všichni azylanti – to asi víte, jenom to připomenu, jsou registrováni ve veřejném zdravotním pojištění. Registraci provádějí všechny pojišťovny, a tím pádem samozřejmě mají nárok na stejnou lékařskou péči jako čeští občané.
Ale současně samozřejmě se také tím snižují všechny možná rizika zdravotní, která by se silnou vlnou migrace za jiných okolností byla spojena. Děláme i další kroky. Z rozhodnutí ministra zdravotnictví budou zřízeny takzvané UA POINTy ve všech přímo řízených fakultních nemocnicích. Je to pojmenováno takto anglicky mezinárodní zkratkou Ukrajiny. Ale jsou to vlastně, kdybych to převedl do našeho jazyka, jsou to vlastně nízkoprahové ambulance, jejichž smyslem je zajištění plynulého procesu poskytování zdravotních služeb lidem z Ukrajiny, které nebude schopna absorbovat síť poskytovatelů primární zdravotní péče. My tím sledujeme to, že chceme zachovat dostupnost zdravotní péče pro české občany v plném rozsahu, nechceme to tím jakkoliv ohrozit, ale současně chceme vytvořit kapacity pro tuto péči i pro lidi, kteří utíkají z Ukrajiny.
Současně Česká republika dělá i další kroky, poptá u Evropské unie zásoby vakcín na tuberkulózu a další nemoci a připravuje ve spolupráci se Státním ústavem pro kontrolu léčiv také seznam specifických léčiv, o které je potřeba navýšit naše zásoby. Ministerstvo zdravotnictví tedy řeší zajištění dostatečné zásoby léčiv pro český trh, je připraveno vydat zákaz vývozu kritických léčiv, popřípadě nakoupit léčiva v zahraničí. Takže i po této stránce děláme kroky, které jsou potřebné, které jsou i preventivní, aby se ten systém jakkoliv nedostal do problému, aby nebyla v žádném směru a nebude v žádném směru ohrožena ta kvalita zdravotní péče a její rozsah, na kterou jsou čeští občané zvyklí a současně abychom dokázali zvládnout ten příchod statisíců lidí z Ukrajiny.
Dovolte mi, abych v tuto chvíli také zdůraznil jednu věc, která zde musí zaznít, protože už občas slyším takovéto stěžování si, a občas to zaznívá i z opozičních lavic: Vláda myslí pouze na Ukrajince, na české občany zapomíná, takhle by to nemělo být. Tak já k tomu chci říct velmi jednoduše, že to není pravda. Není to pravda, je to lež. A já při všem porozumění, protože vláda má být kritizována opozicí a opozice má kritizovat vládu, a já jsem na tuto kritiku připraven, tak si myslím, že bychom neměli tuto situaci zneužívat, tuto vypjatou situaci zneužívat.
My na české občany nezapomínáme, nikdy jsme na ně nezapomínali a nebudeme na ně zapomínat ani v situaci, kdy si musíme poradit důstojným a humánním a správným způsobem s tak silnou uprchlickou vlnou, která po druhé světové válce nemá v Evropě obdoby. To, že na české občany nezapomínáme, chci tady připomenout několika konkrétními příklady.
Jedním z problémů, které Putinova válka přinesla, je prudký nárůst cen, rychlý nárůst cen pohonných hmot. Jak víme a jak víte vy, co to sledujete nebo se zabýváte ekonomickými věcmi, tak trh reaguje nejenom na skutečné činy, na skutečné podněty, ale také na spekulace a obavy a nejinak se chová trh s ropou. A obavy o nedostatek této suroviny způsobily enormní nárůst cen pohonných hmot na čerpacích stanicích. A byť ten výkyv byl možná jenom krátkodobý, možná budeme svědky ještě dalších výkyvů, to nevíme, tak už na ten výkyv, který jsme zaznamenali v posledních týdnech, vláda reaguje. Udělali jsme několik opatření. Schválili jsme podnikatelům zrušení silniční daně pro vozidla do 12 tun. A také vláda schválila zrušení povinnosti přimíchávat biopaliva, což je rozhodnutí, které ještě musí projít Parlamentem. A já věřím, že projde Poslaneckou sněmovnou i Senátem.
Ten krok samozřejmě bude mít dva efekty. Jedním je pokles ceny pohonných hmot byť v jednotkách korun, to tak je. Ale musíme tady hledat řešení i v jednotkách korun, protože odstraňme ty příčiny, které jsou na české straně. Těžko můžeme odstraňovat ty příčiny, které jsou na mezinárodním trhu. A ten druhý efekt bude, že se zároveň uvolní zemědělská půda nebo více zemědělské půdy pro pěstování potravin. Protože samozřejmě i zemědělci se řídí ekonomickými podněty. A jestliže přestaneme jednu surovinu podporovat, tak ten zájem se přesune k výnosnějším plodinám, například k obilí, kterého bude pravděpodobně méně kvůli nižší produkci na Ukrajině, což je věc, o které všichni víme a která se teď rozsáhle i v mezinárodním prostředí diskutuje.
My jsme ten krok odstranění toho přimíchávání biopaliv chtěli už dlouho. Minulá vláda na tom trvala, ale to přimíchávání už nemá ani ekologickou, ani ekonomický ani ekologický význam a jenom, jak se ukazuje, řidičům zdražuje naftu. Tohle samozřejmě nebyly jediné dva kroky, kterými jsme reagovali na zvýšení cen pohonných hmot. Ale přistoupili jsme i myslím ke kroku, který má vysokou preventivní účinnost a psychologický efekt a to je to, že Ministerstvo financí zvýšilo kontroly čerpacích stanic s cílem eliminovat výrazné navyšování marží a případně tak zneužívat růst cen ropy.
Byla přijata také další adresná opatření, která občanům pomohou jak bojovat nebo poradit si jak s těmi rostoucími cenami paliv, rostoucími cenami pohonných hmot, rostoucími cenami energií, tak i s tím, co na ně dopadá kvůli inflaci. Já tady připomenu pár těch kroků, které jsme v posledních týdnech udělali.
Byl upraven zákon o státní sociální podpoře, což znamená navýšení příspěvku na bydlení tak, aby na něj dosáhlo více lidí a aby si o něj mohli požádat ti, kteří se dostávají na hranu nebo upadají do energetické chudoby. Jak ukazují čísla i ve srovnání s loňským rokem, tak je vidět, že toto opatření funguje a že o tuto formu státní sociální podpory žádá stále více lidí.
Byl upraven zákon o pomoci v hmotné nouzi. Tady tedy konkrétně pravidla pro vyplácení mimořádné okamžité pomoci, která byla zmírněna tak, aby se rozšířil, zase rozšířil počet lidí, kteří tuto pomoc ze strany státu mohou čerpat.
Snažili jsme se nějakým způsobem rychle pomoci i podnikatelům, proto byl rozšířen program ZÁRUKA pro malé a střední podniky o novou záruku s názvem Vynucená změna dodavatele energií, která má pomoci s těmito problémy, které dopadají a dopadly velmi těžce na hlavně malé a střední podniky.
Připravujeme návrh novely energetického zákona, na kterém teď pracuje Ministerstvo průmyslu a obchodu tak, aby obchodník v případě ztráty schopnosti dostát svým závazkům automaticky ztratil všechny licence na obchodování s energiemi, což zase je ochrana spotřebitelů. A je to krok k tomu, aby se neopakovalo to, co se stalo v případě Bohemia Energy na podzim loňského roku při krachu tak významného dodavatele, tak významného dodavatele energií.
V případě plynu samozřejmě je ta situace velmi složitá. A my jsme si vědomi toho, že musíme zajistit bezpečnost dodávek a že střednědobě musíme hledat alternativní dodavatele mimo Rusko a musíme taky zajistit, aby byly udržovány povinné rezervy plynu v zásobnících. Protože jak víte na rozdíl od ropy tak český stát u těch zásobníků plynu nemá karty v ruce, nemáme to v ruce. Ale to, co máme a co můžeme udělat, je dbát na to, aby byly dodržovány povinné rezervy, což nám v tuto chvíli garantuje, jak už tu bylo opakovaně řečeno, zásoby plynu na více než třicet dní. Ale my se s tím nechceme spokojit, proto vláda mění vyhlášku stanovující minimální dobu, kterou zásobníky plynu musí pokrýt v případě výpadku dodavatelů, aby ta lhůta byla ještě větší.
Samozřejmě já nemám tady prostor nebo nechci tady mluvit příliš dlouho o této otázce. Určitě se k tomu budeme dostávat v dalších jednáních Poslanecké sněmovny. Ale samozřejmě tady ten hlavní úkol je společný evropský. Česká republika sama není schopna, nemůže, bylo by to i nerozumné a hlavně nemožné, si sama zajistit alternativní zdroje plynu a tak snížit závislost na ruském plynu. Musíme to dělat společně. Evropská unie je k tomu připravena. Hledáme alternativní dodavatele. Na minulém jednání, neformálním summitu Evropské rady byly schváleny i poměrně ambiciózní cíle, jak nahradit a snížit závislost na ruských energetických zdrojích, jak budovat novou infrastrukturu pro využití zkapalněného plynu a další a další věci, které jsou potřebné pro to, abychom tu situaci zvládli, aby se něco takového, co prožíváme teď, už neopakovalo.
Kromě toho, co jsem ještě zmínil, tak Ministerstvo životního prostředí připravuje úpravu programu Nová zelená úsporám. Cílem těchto úprav je jednodušší čerpání dotací na úspory energií, případně na jejich výrobu na střechách domů prostřednictvím fotovoltaiky. To je věc, kterou máme i v programu, ve vládním programovém prohlášení. Ale je potřeba tady jednak to urychlit a hlavně vytvořit podmínky pro to, aby lidé opravdu si tu fotovoltaiku, pokud chtějí, mohli pořídit. A zatím je potřeba říct, že jsou tam určité problémy dlouhodobé. A to je třeba nutnost vlastního předfinancování projektů, což je pro mnoho lidí překážka, kvůli které vlastně ty úspory nemají nakonec možnost uskutečnit. Tak i na tom je potřeba pracovat a pracujeme na tom, aby se zbytečné překážky odstranily a vytvořili jsme podmínky pro to, abychom tento velmi jednoduchý obnovitelný zdroj energie mohli více využít.
Já jsem tady bez nějakého nároku na vyčerpávající výklad a výčet všech kroků, které děláme, vybral některé kroky, které ukazují, že vláda pracuje, že pracuje nejenom na pomoci Ukrajincům, kteří prchají před válkou, ale že zároveň pracuje na opatřeních, které snižují dopad války a mezinárodní situace a situace na trhu s energiemi, pracuje na opatřeních, které snižují ten dopad všech těchto faktorů na naše občany.
Vážení paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, kteří nás sledujete, závěrem mi dovolte ještě jednou požádat vás o pochopení současné situace a pochopení pro kroky, které dělá naše vláda. Situace, které čelíme, je naprosto bezprecedentní. Nikdo nečekal, nebo málokdo čekal válku tak blízko od nás, válku, která je vedena tak brutálním způsobem, nikdo nepředpokládal tak silnou uprchlickou vlnu, která nemá v Evropě po druhé světové válce obdoby, nikdo nečekal všechny ty dopady, se kterými se teď dnes a denně musíme všichni vyrovnat.
Já jsem hrdý na české občany, kteří pomáhají tu situaci zvládnout a jsem hrdý i na to, jak Česká republika na všech úrovních pomáhá. Pomáhá Ukrajině, pomáhá Ukrajincům v jejich boji, pomáhá jim zvládnout tu situaci. Jsem na to hrdý. Ukrajinci jsou za to vděční, vědí to a oceňují, co Česká republika dělá na všech úrovních. To není jenom vláda. Zdaleka ne. To je spousta státních institucí, samospráv, ale hlavně jsou to neziskové organizace a jsou to sami občané, kteří odvádějí v tomto směru vynikající práci a pomoc. Je za tím obrovský díl práce konkrétních lidí, úředníků, policistů, zdravotníků, hasičů, vojáků, dobrovolníků, prostě všech občanů, kterým osud Ukrajiny není lhostejný. Tato vlna solidarity není nic samozřejmého. Je to něco neuvěřitelného a je potřeba všem těmto lidem za to poděkovat.
S tím ale souvisí, s tou válkou na Ukrajině, ještě jedna věc, která tak příjemná není. Já jsem slíbil občanům, že jim nebudu lhát, že jim budu říkat vždycky skutečný stav věcí, že nebudu lakovat věci narůžovo, a toho se budu držet i tentokrát. Válka na Ukrajině se dotkne nás všech. Uprchlická krize se dotkne nás všech. Důsledky Putinovy války se dotknou nás všech. Tak to je a jinak to nemůže být. Každý z nás bude muset na chvíli obětovat část svého pohodlí. Já věřím a naše vláda dělá všechno pro to, aby to bylo jenom dočasně, aby to bylo co nejkratší dobu, ale nesmíme podlehnout ruské propagandě. Nesmíme se rozhádat, nesmíme zneužívat současné situace k hlubokému vnitropolitickému rozkolu. Ničemu bychom tím nepomohli a jediný, kdo by měl z toho radost, je současný vládce Kremlu. Nedopusťme to. Situace není a nebude snadná, ale my ji společně zvládneme. A o to, abychom ji společně zvládli, o to vás prosím, o to vás žádám a také v to pevně věřím. Společně to zvládneme.
Děkuji za pozornost.
Petr Fiala, předseda vlády
