Odbory – 105. stránka

Může být odstupné stanoveno podle způsobu výpovědi a výše příjmu?

Zaměstnavatel může stanovit výši odstupného podle způsobu skončení pracovního poměru a výše příjmů, není to diskriminační. Lépe placený zaměstnanec může dostat nižší odstupné než hůře placený kolega.

Zaměstnanec pracoval u zaměstnavatele ode dne 1. 1. 2002 do dne 28. 2. 2014. Jeho pracovní poměr byl ukončen výpovědí ze strany zaměstnavatele dne 2. 12. 2013 (podle § 52 písm. c) zákoníku práce). Zaměstnavatel mu vyplatil odstupné ve výši trojnásobku jeho průměrného výdělku (ve smyslu § 67 odst. 1 písm. c) ZP).

(Podle § 67 odst. 1 písm. c) zákoníku práce zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) zákoníku práce nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně trojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 2 roky.)

Zaměstnanec chtěl vyplatit zvýšené odstupné

Zaměstnanec však namítal, když zaměstnavatele zažaloval, že zaměstnavatel s ním měl z uvedeného (výpovědního) důvodu rozvázat pracovní poměr dohodou, tak, jak mu to nabízel, a měl mu v souladu s kolektivní smlouvou uzavřenou na období ode dne 1. 3. 2013 do dne 29. 2. 2016 zaplatit zvýšené odstupné ve výši dalšího 5,5násobku průměrného výdělku.

Protože zaměstnavatel v jeho případě tímto způsobem odmítl postupovat, ač tak ve většině dalších případů rozvázání pracovního poměru (z důvodu uvedeného v ust. § 52 písm. c) zákoníku práce) činil, vnímal zaměstnanec tuto skutečnost jako diskriminační prvek a nerovné zacházení. Domáhal se žalobou vyplacení částky 576 519 Kč s příslušenstvím.

Odstupné mu počítali z méně násobků měsíčního výdělku

Žalobě nevyhověl ani soud prvního stupně, ani soud odvolací. Žalobcem tvrzená diskriminace z důvodu věku a počtu odpracovaných let u zaměstnavatele prokázána nebyla, neboť z provedených důkazů jednoznačně vyplynulo, že zaměstnavatel ve stejném období, kdy skončil pracovní poměr se žalobcem, skončil pracovní poměr i s dalšími zaměstnanci, přičemž počet těchto zaměstnanců ve věku vyšším než žalobce je zcela srovnatelný s počtem zaměstnanců ve věku nižším než žalobce. Znaky nerovného (diskriminačního) jednání nenaplňuje ani volba zaměstnavatele, kterým (po organizačních změnách nadbytečným) zaměstnancům bude nabídnuta dohoda o skončení pracovního poměru a kterým nikoli.

Zaměstnavatel totiž neměl v době dání výpovědi z pracovního poměru zaměstnanci žádnou zákonnou ani smluvní povinnost nabízet zaměstnanci (ani jinému zaměstnanci) skončení pracovního poměru dohodou. Jestliže v případě některých zaměstnanců k nabídce takové dohody skutečně přistoupil, nezakládá tento jeho postup žalujícímu zaměstnanci žádný nárok ani legitimní očekávání shodného postupu, resp. absence nabídky dohody nemůže být za daných okolností diskriminačním jednáním.

Z výsledků dokazování ostatně vyplynulo, že zaměstnance (z hlediska jeho pracovní pozice a dosahovaného příjmu) nelze zařadit do stejné skupiny zaměstnanců, jimž byla právě z důvodů sociálních nabídnuta dohoda o skončení pracovního poměru s vyšším odstupným dle kolektivní smlouvy, neboť žalobce na vyšší pracovní pozici dosahoval několikanásobně většího příjmu a zaměstnavatel tak důvodně vycházel ze závěru, že v jeho případě nebude ztráta zaměstnání tak citelným sociálním zásahem jako v případě zaměstnanců s podstatně nižším příjmem. Zaměstnanec si podal dovolání k Nejvyššímu soudu, to však bylo zamítnuto.

K čemu slouží odstupné a jaká jsou jeho pravidla

Odstupné představuje plnění, které zaměstnavatel poskytuje jednorázově jako peněžitý příspěvek zaměstnanci v souvislosti s rozvázáním (skončením) jeho pracovního poměru a které má zaměstnanci pomoci překonat často složitou sociální situaci, v níž se ocitl proto, že ztratil dosavadní práci. Zaměstnanec má ze zákona (jak vyplývá z § 67 odst. 1 ZP) právo na odstupné kromě jiného tehdy, jestliže ztratil dosavadní práci bez své viny z organizačních důvodů na straně zaměstnavatele. Tím, že se odstupné poskytuje v závislosti na délce trvání pracovního poměru jako (nejméně) jednonásobek až trojnásobek průměrného výdělku, zákon sleduje, aby se zaměstnanci dostaly takové peněžní prostředky, jaké by jinak obdržel, kdyby pracovní poměr ještě alespoň po uvedenou dobu pokračoval.

Ust. § 67 odst. 1 ZP zakazuje, aby zaměstnanci bylo poskytnuto při rozvázání pracovního poměru z důvodů v něm vyjmenovaných nižší odstupné, než kolik činí trojnásobek průměrného výdělku. V tomto směru tedy zákon stanoví ve prospěch zaměstnance určité minimální standardy pro případ skončení pracovního poměru. Poskytování odstupného při rozvázání pracovního poměru zaměstnavatelem však může být upraveno odchylně od zákona, bude-li tím založeno právo zaměstnance na odstupné ve větším rozsahu nebo v dalších případech (z jiných důvodů), než které jsou zákonem stanoveny (vypočteny § 67 odst. 1 ZP). Už jsme vás o tom informovali v tomto článku.

Argumentace Nejvyššího soudu ve prospěch volby zaměstnavatele

Zákon umožňuje skončení pracovního poměru jedině způsoby taxativně uvedenými v ust. § 48 zákoníku práce. Jsou-li dány podmínky pro skončení pracovního poměru v rámci mezí (způsobů skončení pracovního poměru) stanovených zákonem, nelze ve využití této zákonem dané dispozice spatřovat nerovnost či diskriminaci. Zaměstnavateli nelze bez dalšího upírat právo na využití dispozic daných zákonem.

Nejvyšší soud ČR proto ve svém rozsudku (spis. zn. 21 Cdo 68/2020, ze dne 18. 5. 2020) dospěl k závěru, že ve skutečnosti, že výše odstupného poskytovaného na základě kolektivní smlouvy při rozvázání pracovního poměru z důvodu uvedeného v ust. § 52 písm. c) zákoníku práce je diferencována v závislosti na způsobu rozvázání pracovního poměru a na výši příjmů jednotlivých zaměstnanců, nelze spatřovat nerovné či diskriminační jednání.

https://www.mesec.cz/clanky/muze-byt-odstupne-stanoveno-podle-zpusobu-vypovedi-a-vyse-prijmu/

Bledské strategické fórum se zaměří na budoucnost Evropy po brexitu a pandemii covid-19

Předseda vlády České republiky Andrej Babiš se spolu s ministrem zahraničních věcí Tomášem Petříčkem a ředitelem Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost Karlem Řehkou zúčastní 15. ročníku Bledského strategického fóra.

Premiér Andrej Babiš a ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček budou ve slovinském městě Bled v pondělí 31. srpna 2020 reprezentovat Českou republiku na 15. ročníku strategického fóra. Letošní ročník prestižního debatního klubu středoevropských politických špiček se zaměří na budoucnost Evropy po brexitu a pandemii covid-19.

Panel ministrů zahraničních věcí se bude zabývat zkušenostmi jednotlivých zemí s regionální spoluprací během koronavirové pandemie, jak by bylo možné tuto spolupráci zlepšit, jaká byla největší úskalí opatření proti šíření pandemie koronaviru a jaké jsou největší výzvy v zabezpečení infrastruktury v oblasti energií, mobility a digitalizace.

Bledské strategické fórum umožňuje politickým lídrům, odborníkům i veřejnosti diskutovat nad aktuálními otázkami. Každý ročník se zaměřuje na nejzásadnější události a výzvy, kterým za uplynulý rok čelily státy ve střední a jihovýchodní Evropě. Při této příležitosti si zúčastnění hosté na vysoké úrovni mohou vyměňovat názory a zkušenosti a hledat inovativní řešení na současné i budoucí výzvy. Fórum zároveň poskytuje jedinečnou příležitost pro jednání a spolupráci v regionálním i světovém měřítku.

Spor o nemoc z povolání

Zaměstnanec, podomní obchodník s vysavači, dostal nemoc z povolání – profesionální průduškové astma. Zaměstnavatel to jako nemoc z povolání nechtěl uznat. Mimo jiné tvrdil, že na zaměstnance působilo „běžné prostředí“. Jak rozhodly soudy?

Zaměstnanec (dále žalobce), který byl zaměstnán jako podomní obchodník s vysavači, se domáhal, aby mu zaměstnavatel (dále žalovaný) odškodnil nemoc z povolání – profesionální průduškové astma, jehož příčinou byl inhalační alergen (domácí prach) z pracovního prostředí. Za podmínek, z nichž tato nemoc z povolání vzniká, naposledy pracoval u žalovaného. Po uznání nemoci z povolání pracovištěm příslušným k uznávání nemocí z povolání žalobce požádal žalovaného o projednání náhrady škody, ten však nemoc z povolání neuznal.

Městský soud dospěl k závěru, že nárok žalobce na náhradu škody vůči žalovanému je opodstatněn, neboť bylo prokázáno, že žalobce pracoval za podmínek, z nichž vzniká uvedená nemoc z povolání. Žalobce při výkonu své práce podomního obchodníka s vysavači byl vystaven prachu z textilních sáčků vysavače vysypávaných zpět na podlahu při jeho předvádění zákazníkům a tato expozice prachu byla podstatnou, důležitou a značnou příčinnou podmínkou vzniku onemocnění žalobce. Činnost prováděl čtyřikrát až pětkrát denně, nepoužíval žádné ochranné prostředky.

K odvolání žalovaného krajský soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Nepřisvědčil námitce žalovaného, že žalobce před nástupem do práce u žalovaného pracoval v chemických závodech za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání, neboť žalovaný může uplatnit tzv. repartiční nárok vůči předchozím zaměstnavatelům žalobce podle ustanovení § 205c odst. 2 zákoníku práce č. 65/1965 Sb. (nemoc z povolání vznikla před platností nového ZP, nyní § 271n odst. 1 ZP). Nedůvodnou shledal též námitku, že se u žalobce nemůže jednat o nemoc z povolání, neboť na něj působilo „běžné prostředí“. Dospěl k závěru, že je nutno rozlišovat mezi „běžným prostředím“, ve kterém dochází k vysátí prachu maximálně jednou denně, aniž by se vysátý prach znovu vysypával do prostředí, ze kterého byl vysán, a pracovním prostředím žalobce, v němž byl žalobce při předváděcích akcích několikrát za den vystaven vysypanému prachu. Za důvodnou nepokládal ani námitku žalovaného, že žalobce má predispozici k rozvoji nemoci z povolání, neboť odpovědnost zaměstnavatele za škodu podle ustanovení je odpovědností objektivní a nebylo ani prokázáno, že by žalobce trpěl nemocí z povolání již před nástupem do zaměstnání u žalovaného. Nepřisvědčil ani námitce žalovaného, že žalobce si počínal lehkomyslně, když usiloval o prodej co nejvíce vysavačů, neboť toto bylo též úmyslem a zájmem žalovaného.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítal, že skutkové závěry odvolacího soudu o podmínkách, za nichž žalobce vykonával práci u žalovaného, jsou založeny jen na dohadech, nikoliv na reálných zjištěních o podmínkách na pracovišti žalobce. Namítal také, že onemocnění nemocí z povolání musí být iniciováno pracovním prostředím, které se odlišuje od „běžného prostředí“, a že profesionální průduškové astma nemůže vzniknout v prostředí, které je naprosto běžným životním prostředím. Podle něj je pro uznání onemocnění za nemoc z povolání podstatné, že onemocnění bylo vyvoláno podmínkami na pracovišti, které byly jedinou nebo alespoň hlavní a podstatnou příčinou vzniku onemocnění.

Jak známo, předpoklady odpovědnosti zaměstnavatele za škodu způsobenou zaměstnanci nemocí z povolání jsou onemocnění zaměstnance nemocí z povolání, vznik škody a příčinná souvislost mezi nemocí z povolání a vznikem škody. Ke vzniku nároku na náhradu škody je zapotřebí, aby všechny tři tyto předpoklady byly splněny současně.

Škodou se rozumí majetková újma a je objektivně vyjádřitelná v penězích. O vztah příčinné souvislosti se jedná tehdy, vznikla-li škoda následkem nemoci z povolání. Nemoc z povolání nemusí být jedinou příčinou vzniku škody, postačí, jde-li o jednu z příčin, avšak příčinu důležitou, podstatnou a značnou. Byla-li u zaměstnance zjištěna nemoc z povolání a pracoval-li zaměstnanec před jejím zjištěním u zaměstnavatele za podmínek, za nichž tato nemoc vzniká, odpovídá zaměstnavatel za škodu z nemoci z povolání bez ohledu na to, že snad zaměstnanec byl zvýšenou měrou disponován pro onemocnění touto nemocí.

Při splnění uvedených předpokladů odpovídá za škodu způsobenou zaměstnanci – jak vyplývá z ustanovení § 190 odst. 3 zákoníku práce č. 65/1965 Sb. (nyní § 269 odst. 2) zaměstnavatel, u něhož zaměstnanec pracoval naposledy před zjištěním nemoci z povolání, kterou byl postižen, v pracovním poměru za podmínek, z nichž tato nemoc z povolání vzniká. Tomuto ustanovení je třeba rozumět tak, že stačí, jsou-li vůbec (objektivně) dány podmínky pro vznik příslušné nemoci z povolání. To znamená, že odpovědnost posledního zaměstnavatele je dána již tou okolností, že se na pracovišti tyto předpoklady (podmínky) vyskytují. Pro vznik odpovědnosti za škodu způsobenou nemocí z povolání proto není důležité, zda je dána příčinná souvislost mezi vznikem onemocnění a prací zaměstnance, ani zjišťování, kde a za jakých okolností s vysokou pravděpodobností zaměstnanec nemocí skutečně onemocněl. Rozhodující je, zda pracoval za podmínek, za nichž konkrétní nemoc z povolání vzniká, a zda je dána příčinná souvislost mezi nemocí z povolání a vzniklou škodou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 5. 2003 sp. zn. 21 Cdo 2308/2002).

Onemocnění zaměstnance astmatem bronchiale vzniklé při práci s látkou s alergizujícím účinkem je nemocí z povolání bez ohledu na skutečnost, že s látkami s alergizujícím účinkem zaměstnanec přicházel do styku i jinde než na pracovišti zaměstnavatele (např. v jeho domácím prostředí). Žalobce u žalovaného pracoval za podmínek, za nichž tato nemoc vzniká. Jeho onemocnění je proto nemocí z povolání. Na základě uvedených skutečností Nejvyšší soud ČR dovolání žalovaného zamítl.

Článek vychází z rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3789/2012.

RBP vyčlení 2 miliony korun jako příspěvek na 20 tisíc PCR testů na Karvinsku

Vedení zdravotní pojišťovny RBP podporuje rozhodnutí každodenně provádět v souvislosti se znovuobnovením těžby černého uhlí kapacitní a rychlé testování pracovníků na COVID-19, které je v současné době hlavním preventivním nástrojem v boji proti šíření nákazy koronaviru.

Jedná se o zdraví a ochranu všech pracovníků, kteří vykovávají činnosti v areálech černouhelných dolů, tedy jednak kmenových zaměstnanců těžařské firmy, ale rovněž i dalších tisíců pracovníků z asi 30 spolupracujících firem, kteří se mohou dostat do epidemiologicky významného kontaktu v dole, ale i při povrchové logistice, v dílnách, stravování, výdeji ochranných pomůcek, oděvů, při ostraze, úklidu a podobně. Testy se tedy mohou týkat až 8 tisíc osob, z nichž více než 80 % představuje podíl pojištěnců RBP. Zdravotní pojišťovna se proto rozhodla, že z fondu prevence na ně v roce 2020 mimořádně uvolní až 2 miliony korun, přičemž předpokládá, že tímto nástrojem přispěje na 20 tisíc testů. V tomto kontextu je nezbytné zdůraznit, že projekt kapacitního a rychlého testování je plně v režii každé firmy, která se pro něho rozhodne včetně jeho profinancování, stanovení objemu testovaných osob i zajištění laboratorních kapacit k vyhodnocení odebraných vzorků.

„V RBP aktuálně vnímáme možná zdravotní rizika vyplývající z opětovného zahájení těžby a možného rozšíření nákazy nejen mezi pracovníky černouhelných dolů, ale také mezi jejich rodinné příslušníky. Finanční částka vynaložená na léčbu takto významného počtu pojištěnců by pak byla daleko vyšší než náklady na preventivní testy. V případě pozdního záchytu, těžšího průběhu onemocnění a rozvoje epidemie v jednom epicentru, by rovněž mohlo dojít i k vyčerpání kapacit zdravotnických zařízení v Moravskoslezském kraji,“ objasnil výkonný ředitel RBP Antonín Klimša.

RBP pravidelně sleduje a vyhodnocuje lokální ohniska nemoci COVID-19 a v případě výskytu dalšího ohniska, které bude svým rozsahem srovnatelné s dopadem ohniska na Karvinsku na kmen pojištěnců RBP, je připravena realizovat obdobný preventivní program i v jiných lokalitách.

Podpora kapacitního testování se tak vztahuje na pojištěnce RBP v ČR bez teritoriálního omezení.

Odlišná mzda na základě regionu porušuje zákon

Odlišná odměna za práci v Praze a v regionech u stejné pozice nemá nejen oporu v zákoně, ale dokonce ho porušuje. ČTK to ve středu 26. srpna sdělila advokátní kancelář Vilímková Dudák & Partners. Na počátku srpna rozhodl stejně i Nejvyšší soud, který se v podobném případě postavil za olomouckého zaměstnance České pošty.

Rozsudek dal za pravdu muži, který na pozici řidič pracoval pro Českou poštu v Olomouckém kraji, a to za mzdu 18.080 Kč. Zcela identická pozice, ovšem v Praze, byla odměňována o více než 3000 Kč štědřeji. Zaměstnanec úspěšně žádal o dorovnání mzdy, které přesáhlo 100.000 korun.

„Rozhodnutí soudu není nijak zvlášť překvapivé. Zdůvodnění v tom smyslu, že vnější sociálněekonomické podmínky nejsou kritériem pro určení výše mzdy, se objevuje v odborných stanoviscích a komentářích již poměrně dlouho, a dokonce v minulosti v obdobném případě padla i pokuta ze strany inspektorátu práce,“ uvedla Klára Valentová z kanceláře Vilímková Dudák & Partners.

Výčet kritérií pro stanovení mzdy uvádí zákoník práce, a je podle ní považovaný za úplný. Nelze je tak rozšiřovat o faktory, které určí zaměstnavatel. „Pokud by to bylo možné, mohl by zaměstnavatel například určovat mzdu podle počtu dětí zaměstnance nebo podle toho, zda má nebo nemá zaměstnanec hypotéku na byt,?“ dotázala se.

To, že jde o častý stav, potvrzuje i zběžný pohled na pracovní inzeráty například obchodních řetězců. Nabízená nástupní mzda u stejných úvazků a identických pozic se běžně liší. Rozdíl je především mezi Prahou a regiony. Zaměstnavatelé většinou argumentují, že v hlavním městě jsou obecně vyšší náklady a logicky je třeba nabídnout vyšší nástupní mzdu. Takový argument by ale podle ní u soudu asi neuspěl. Pokud by se zaměstnanci rozhodli firmu zažalovat, pravděpodobně by uspěli. Oporou jim může být i rozsudek Nejvyššího soudu, který rozhodl proti České poště, dodala Valentová.

Pro pokračování úspěšné spolupráce

Schůzka nového ředitele Nadace Fridricha Eberta s vedením ČMKOS

Nový ředitel české kanceláře Nadace Fridricha Eberta (Friedrich-Ebert-Stiftung) Urban Überschär navštívil ČMKOS. S předsedou konfederace Josefem Středulou a místopředsedkyní Radkou Sokolovou diskutovali o zejména o pokračování dlouholeté úspěšné spolupráce obou institucí a o aktuálních tématech mj. v sociální oblasti.

Friedrich-Ebert-Stiftung (FES) oslavila tohoto roku již 30 let svého působení v Česku, zároveň se rozloučila s dlouholetou ředitelkou své pražské kanceláře Anne Seyfferth. Novým ředitelem se od 1. července stal Urban Überschär. Narodil se v roce 1980, studoval mimo jiné východoevropské dějiny s pobytem v Polsku, posledních 7 let vedl v rámci FES kancelář v západoněmecké spolkové zemi Dolní Sasko (Niedersachsen).

Hlavní těžiště činnosti FES v České republice

Evropa

· Aktuální výzvy evropské integrace a spolupráce

· Hospodářská a sociální politika

· Zahraniční a bezpečnostní politika

· Energetická politika

· Regionální (Visegrád) a bilaterální (Německo) dialog

Práce & odbory

· Budoucnost práce / Práce 4.0

· Pracovní vztahy, sociální dialog

· Posílení odborových struktur a kompetencí

· Mládež a ženy

· Bilaterální (Německo) a regionální (Visegrád) dialog

Posílení občanské společnosti

· Migrace & integrace

· Sociální vyčlenění & menšiny

· Politika rovných příležitostí

· Transformace

Josef Středula, předseda ČMKOS: Stojíme za slovenskými odboráři – sociální dialog není diktát

„Jménem českých odborů a jménem Evropské odborové konfederace, jako její viceprezident, vyjadřuji jednoznačnou podporu odborářům slovenské odborové konfederace – KOZ SR, kteří přerušili sociální dialog a opustili jednání tripartity, jako reakci na neseriózní jednání ministra práce SR. Sociální dialog nemůže být hra ve stylu „Ano pane ministře“, sociální dialog je důležitý nástroj společenského dialogu, má vést k sociálnímu smíru a eliminuje nebezpečný diktát,“ zdůraznil Josef Středula. Vést sociální dialog nikdy nebylo jednoduché a vyžaduje velké úsilí v hledání přijatelných kompromisů a toho si odbory jsou vždy vědomy. Sociální dialog je součástí mezinárodních dohod a jedním z pilířů Evropské unie, které je Slovensko členem. České odbory jsou připraveny slovenské kolegy podpořit, pokud to budou potřebovat a věří, že se situace velmi rychle konsoliduje.

Děti nízkopříjmových rodin se v září mohou těšit na nové školní pomůcky

MPSV v rámci projektu Potravinová a materiální pomoc (PMP) pro nejchudší osoby II připravilo před zahájením školního roku pro konkrétní děti ohrožené chudobou speciální balíčky obsahující potřebné školní pomůcky.

Už od podzimu 2016 realizuje Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) projekt Potravinová a materiální pomoc (PMP) pro nejchudší osoby II. V rámci tohoto projektu se počítá i s konkrétními dětmi ohroženými chudobou. Přímo pro ně nyní před zahájením školního roku MPSV připravilo speciální balíčky obsahující pro žáky tolik potřebné školní pomůcky.

„Těm nejpotřebnějším lidem pomáhá ministerstvo pravidelně už čtvrtým rokem. Mám radost, že tento rok se nám poprvé podařilo přichystat také školní balíčky pro děti, jejichž rodiče si z finančních důvodů nemohou nákup školních pomůcek dovolit, a to i přesto, že pracují,“ říká ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová.

Začátek školního roku a výdaje za školní pomůcky znamenají pro řadu rodin ohrožených chudobou značný problém. Díky projektu MPSV najde své dětské adresáty více než 16 tisíc balíčků se základní výbavou do školy. V balíčcích děti naleznou celkem 21 položek, mezi nimiž nechybí penál, tužky, pastelky, štětce, vodové i temperové barvy, rýsovací potřeby a další pomůcky. Celková částka za pomoc dětem bude 4,4 mil. Kč. Cena jednoho balíčku je 330 Kč.

Pomůcky se k dětem, pocházejícím z rodin, které pomoc potřebují, i přesto, že jejich rodiče pracují, dostanou prostřednictvím desítek spolupracujících organizací, jež jsou v projektu MPSV zapojeny a dlouhodobě pomáhají rodinám i jednotlivcům ohroženým chudobou. Cílem projektu Potravinová a materiální pomoc nejchudším osobám II je pomoci lidem ve vážné sociální nouzi překlenout těžké období a vhodně je nasměrovat a motivovat k dlouhodobějšímu řešení jejich problémů. Poskytnutí základní potravinové a materiální pomoci lidem umožňuje naplnit základní potřeby a věnovat se komplexnějšímu řešení příčin obtížné životní situace.

MPSV má na starosti organizační stránku projektu hrazeného z prostředků Operačního programu potravinové a materiální pomoci (OP PMP). Distribuci pomoci zajišťují potravinové banky, neziskové a charitativní organizace nebo městské příspěvkové organizace. Ty distribuují mimo jiné kvalitní trvanlivé potraviny, hygienické potřeby, vybrané typy textilu a základní výbavy domácnosti.

Pomoc z projektu organizace vítají i proto, že jim pomáhá navázat kontakt s cílovou skupinou a stává se tak vstupní branou k další spolupráci. Součástí činnosti jsou proto i takzvaná doprovodná opatření, jako je sociální poradenství, zdravotní, dluhové či pracovněprávní poradenství nebo třeba pomoc při jednání s úřady.

Zaměstnanci v obchodě budou vždy potřeba

„Kontakt s prodavačem je rovněž důležitý pro řadu zákazníků a my chceme, aby naše prodejny byly nejen místem nákupů, ale i místem setkávání,“ říká mluvčí Penny Marketu.

UZO s tímto názorem naprosto souhlasí, protože po dobu nouzového stavu se jasně ukázalo, že zaměstnanci v obchodě jsou nepostradatelní, setkání s nimi byl totiž mnohdy náš jediný sociální kontakt, který jsme kvůli pandemii měli. Podle informací z regionů se v této nelehké době změnilo chování zákazníků, kteří najednou začali být k zaměstnancům v obchodě milejší a pozornější.

Proto budou zaměstnanci v obchodě vždy potřeba, ne jenom kvůli jejich důležité práci, ale i kvůli sociálním kontaktům, které jsou v této digitální a uspěchané době čím dál tím více důležité.

Odbory: Zvedněme minimální mzdu, zrušení té superhrubé může počkat

Alespoň 16 tisíc jako zákonem stanovené minimum, žádají odbory. Minimální mzdu v současnosti pobírá zhruba 140 tisíc lidí. Český poměr průměrné mzdy k minimální mzdě je nejhorší ze zemí, které mají státem stanovenou minimální mzdu, říká předseda ČMKOS Josef Středula.

Odbory požadují pro rok 2021 navýšení minimální mzdy na 16 000 korun, tedy o 1 400 korun. Zrušení superhrubé mzdy navrhují odložit kvůli výpadku rozpočtu, místo toho navrhují zvýšení daňového odpočtu. Po jednání předsedů a předsedkyň svazů Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) s ministryní práce a sociálních věcí Janou Maláčovou to novinářům řekl předseda odborové centrály centrály Josef Středula.

Z jednání Rady ČMKOS 24. 8. 2020 – přítomna byla i ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová

Ministerstvo práce navrhuje, aby od roku 2022 nejnižší výdělek odpovídal polovině průměrné mzdy z předloňska. Návrh pro příští rok zatím Jana Maláčová nezveřejnila. O přidání bude jednat tripartita.

Odbory automatický valorizační mechanismus dlouhodobě podporují, ale nikdy nenastala shoda sociálních partnerů na parametrech, nemá-li být česká minimální mzda jedna z nejnižších v EU, měla by směřovat k polovině průměrné mzdy. K tomu aktuální návrh ministryně Jany Maláčové směřuje, důležitá bude diskuse v tripartitě o parametrech, myslíme si, že i valorizační automat by měl do budoucna zohledňovat stanoviska zaměstnavatelů a odborů. „Pokud se na valorilzačním mechanismu neshodneme, ČMKOS navrhuje pro rok 2021 výši minimální mzdy 16 tisíc korun a zásadně odmítáme zrušení zaručených mezd, což považujeme za fatální a výsměch českým zaměstnancům,“ dodává mluvčí ČMKOS Jana Kašparová.

Ministerstvo práce v podkladech pro vládu uvedlo, že pokud by se postupovalo podle jím navrhovaného vzorce už v příštím roce, minimální mzda by od ledna stoupla z nynějších 14 600 na 17 100 korun. Zaručená mzda, která se vyplácí v osmi stupních podle odbornosti, odpovědnosti a složitosti práce, se pohybuje od minimální mzdy do jejího dvojnásobku. Nejvyšší částka by tak dosahovala zhruba předloňské průměrné mzdy, tedy 34 200 korun. Minimální mzdu loni pobíralo podle resortu asi 140 000 zaměstnanců.

„Český poměr průměrné mzdy k minimální mzdě je nejhorší ze zemí, které mají státem stanovenou minimální mzdu. Umíme si představit částku mezi 48 a 50 procenty, ale průměrné mzdy v minulém roce, ne v předminulém,“ komentoval Josef Středula.

Jana Maláčová navrhovala stanovit vždy od ledna minimální mzdu jako polovinu předloňské průměrné mzdy už před dvěma roky. Záměr neuspěl. Shoda na něm nebyla, z novely zákoníku práce tak vzorec vypadl. Kabinet ANO a ČSSD s podporou komunistů v programovém prohlášení slíbil, že závazná pravidla pro předvídatelný růst minimální mzdy připraví.

Podle Josefa Středuly se ale do sněmovních voleb v příštím roce „nejde domnívat, že by ke shodě mezi zaměstnanci a zaměstnavateli došlo“.

Zaměstnanec chtěl vyplatit zvýšené odstupné

Odstupné mu počítali z méně násobků měsíčního výdělku

K čemu slouží odstupné a jaká jsou jeho pravidla

Argumentace Nejvyššího soudu ve prospěch volby zaměstnavatele

Postranní panel