Téma odměn za práci pro zaměstnance v takzvané první linii v době epidemie COVID-19 stále rezonuje. Zaslouženého ocenění se dočkají záchranáři a zaměstnanci v sociálních službách. Vláda ocenila jejich mimořádné nasazení a v červencové výplatě se zřejmě mimo potlesku dočkají i finanční částky. Odměny pro sociální služby si vzala za své ministryně Jana Maláčová. Odměny pro záchranáře „vyboxovali“ poslanci a zvláště MUDr. Milan Brázdil (ANO), který neúnavně atakoval ministra a pod jehož taktovkou vše došlo ke zdárnému cíli. Vládě patří za odměny poděkování, mysleli na většinu veřejných služeb, ocenění „svých“ zaměstnanců prosazovali jednotliví ministři.

To se ovšem, bohužel, nedá vztáhnout na „našeho“ ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha. Být po jeho, neřešily by se zřejmě ani odměny pro záchranáře. Proč? To nikdo neví. Jeho filozofie a přístup k lidem je jiný, je to tak. Nic jiného se v tomto případě nedá konstatovat. Ministr dobře ví, že bez konkrétních nařízení a dodání financí většina zdravotníků a dalších nedostane nic. Ví, v jaké ekonomické situaci jsou nemocnice a konkrétně i ty jeho. Přesto problémy zaměstnanců, a to ani po opakovaných naléhavých výzvách odborů, neřeší.

Jím avizované odměny ve fakultních nemocnicích dopadly neslavně. Prý to vyřeší v kompenzační vyhlášce. Mediální prohlášení ministra o odměnách a kompenzacích pro nemocnice jsou od pravdy stejně daleko jako jeho tvrzení, že dělá vše pro stabilizaci sester. S ministrem, který principiálně odmítá odměny pro zaměstnance nemocnic, nedohodneme nic, a proto žádáme o jednání premiéra.

Proč by měli dostat mimořádné odměny všichni zaměstnanci všech nemocnic je nám, lidem ze zdravotnictví a sociálních služeb, naprosto jasné. Nemocnice v období epidemie COVID-19 fungovaly na výbornou. Zdravotníci a všichni ostatní i přes významná rizika dělali svoji práci. Zdravotníci přes nedostatek osobních ochranných pomůcek poskytovali pacientům péči, rodily se děti, kuchaři vařili, uklízečky uklízely, údržbáři, stejně jako IT pracovníci, chodili po nemocnici po jednotlivých odděleních, i když v tu chvíli nemohli vědět, zda se nepotkávají s lidmi nemocnými COVID-19. Dělali vše, co bylo třeba, a to na úkor sama sebe, svých rodin. Kolečka do sebe zapadala, týmy jely.

Pro vyplacení mimořádných odměn máme samozřejmě také další argumenty. Zaměstnanci ve zdravotnictví a zvláště zdravotníci jsou skupinou, která jednoznačně vede v počtu nakažených COVID-19. Ministr a vláda prostřednictvím mimořádných opatření uložila zdravotníkům povinnosti nad rámec. Připomeňme si některé:

● Všem poskytovatelům akutní lůžkové péče se přikazuje ode dne 19. března

1. vyčlenit lůžka pro potřebu zajištění akutní lůžkové péče o pacienty s onemocněním COVID-19, a to přednostně lůžka s možností umělé plicní ventilace a lůžka s možností oxygenoterapie, operativně dle potřeby vyvolané aktuální epidemiologickou situací,

2. zajistit personální zabezpečení, a to i převedením zaměstnanců z jiných pracovišť, a věcné a technické vybavení k zajištění péče o pacienty s onemocněním COVID-19 na lůžkách vyčleněných podle bodu 1,

3. stanovit hygienicko-epidemiologická opatření k zabránění šíření infekčního onemocnění COVID-19 uvnitř zdravotnického zařízení, a tato hygienicko-epidemiologická opatření aktualizovat v návaznosti na aktuální vývoj epidemiologické situace.

● Vláda bere na vědomí mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví, vydané dne 21. března 2020, č. j. MZDR 12591/2020-1/OES, v souvislosti s nepříznivým vývojem epidemiologické situace ve výskytu onemocnění COVID-19 způsobené novým koronavirem s označením SARS-CoV-2 v České republice, a jímž se stanovují organizační opatření k provádění karantény u zdravotnických pracovníků při kontaktu s potvrzeným případem COVID-19, uvedené v příloze tohoto usnesení.

Opatření, kterým se odlišně od celé populace stanoví zdravotníkům podmínky pro karanténu.

Vláda s účinností ode dne 24. března 2020

I. zakazuje všem zaměstnancům, kteří vykonávají zdravotnické povolání podle zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů, a podle zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů, čerpání dovolené po dobu nouzového stavu, s výjimkou osob, kterým byla nařízena karanténa.

Z uvedených opatření vyplývá, že všichni zdravotníci musí v případě potřeba pracovat kdekoliv, nesmí čerpat dovolenou a v případě kontaktu s COVID pozitivním pacientem zůstávají v práci a nejdou do karantény, což může velmi negativně v případě nákazy dopadnout na jejich zdravotní stav.

Opatření k personálnímu zabezpečení a karanténě trvají dosud.

Vláda vydala nařízení plošně, všichni zaměstnanci v lůžkové péči byli v ohrožení a všichni si zaslouží finanční ocenění své práce. Transparent na Ministerstvu zdravotnictví nestačí.

Co konkrétně pro zaměstnance nemocnic navrhujeme a co jsme zaslali jako návrh premiérovi?

Návrh na mimořádné odměny pro zaměstnance lůžkových zdravotnických zařízení za plnění mimořádných pracovních úkolů v období epidemie COVID-19 (za měsíce březen až květen 2020)

1. Odměna pro zaměstnance, kteří se přímo podíleli na poskytování zdravotních služeb pacientům s onemocněním  COVID-19, nebo vykonávali činnosti spojené s úklidem, praním prádla a manipulaci s infekčním odpadem, ve výši 45 000 Kč měsíčně

Uvedená mimořádná odměna přísluší zaměstnancům, kteří při výkonu práce používali ochranné pracovní prostředky nejvyšší ochrany při ošetřování pacientům s potvrzenou diagnózou COVID-19.

Jedná se o návrh na odměnu pro zdravotnické pracovníky, kteří vykonávají zdravotnické povolání podle zákona č. 95/2004 Sb. nebo zákona č. 96/2004 Sb., a kteří v uvedeném rizikovém prostředí vykonávali v období březen až květen 2020 práci v nemocnicích zejména na pracovištích ARO, JIP, infekčních odděleních, odběrových a třídících pracovištích pro záchyt pacientů s COVID-19, laboratořích, RTG pracovištích a „infekčních“ příjmových ambulancích. V případě výskytu COVID-19 v léčebnách pro dlouhodobě nemocné a v zařízeních poskytujících následnou péči, tento příplatek náleží také jim. Na tuto výši mimořádné odměny mají nárok také zaměstnanci úklidu, prádelny a zaměstnanci fyzicky manipulující s infekčním odpadem.

2. Odměna pro zaměstnance, kteří byli potenciálně ohroženi onemocněním COVID-19 ve výši 30 000 Kč měsíčně

Uvedená odměna přísluší zaměstnancům, kteří při výkonu práce přicházeli do styku s pacienty, kteří byli potenciálně rizikoví, tj. neměli sice potvrzenou diagnózu COVID-19, ale existovalo zvýšené riziko nakažení. Jedná se o odměnu pro zdravotnické pracovníky, kteří vykonávali v období březen až květen 2020 zdravotnické povolání podle zákona č. 95/2004 Sb. nebo zákona č. 96/2004 Sb., a kteří v uvedeném rizikovém prostředí vykonávali práci v nemocnicích, léčebnách pro dlouhodobě nemocné, v zařízeních poskytujících následnou péči, OLU.

Na tuto výši mimořádné odměny mají nárok také zaměstnanci úklidu, prádelny a zaměstnanci fyzicky manipulující s infekčním odpadem.

3. Mimořádná odměna pro zaměstnance, kteří pracovali v lůžkových zdravotnických zařízeních v období onemocnění COVID-19 ve výši 20 000 Kč měsíčně pro všechny ostatní zaměstnance, kteří pracují v nemocnicích a na zdravotnických záchranných službách.

Uvedená odměna přísluší ostatním zaměstnancům, kteří nejsou uvedeni v předchozích bodech ad 1. a 2. a zajišťují chod nemocnic, léčeben pro dlouhodobě nemocné, zařízení poskytujících následnou péči, OLU a pro zaměstnance zdravotnických záchranných služeb, kteří se přímo nesetkávali s pacienty, ale kteří v této době svým výkonem práce pomáhali nelehkou situaci zvládnout. Jedná se například o zaměstnance stravovacích provozů, technicko-hospodářské pracovníky a další.

Výše odměny se stanoví za jeden měsíc při odpracování předem stanoveného objemu hodin v rozvrhu směn. V případě odpracování nižšího rozsahu hodin (např. z důvodů pracovní neschopnosti, karantény, ošetřovného) se mimořádná odměna proporcionálně krátí.

Odměna se poskytne prostřednictvím dotace, dotační titul je možné vypsat obdobně, jako vypsalo MPSV dotace pro zaměstnance sociálních služeb, nebo je možné jako nosič využít Metodiku Ministerstva zdravotnictví – Dotační program ke stabilizaci vybraných zdravotnických nelékařských pracovníků ve směnném provozu z roku 2017.

Zaměstnavatel je povinen vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací BOZP a přijímáním opatření k předcházení rizikům. Cílem těchto opatření je minimalizovat pravděpodobnost vzniku pracovního úrazu, poškození zdraví zaměstnance, nebo jiné mimořádné události na pracovišti.Úspěšní manažeři firem již pochopili, že investice do BOZP se jim rozhodně vyplatí, a to jak ekonomicky, tak ve formě dobré pověsti (image) jako zaměstnavatele, který si váží zdraví svých zaměstnanců. Tito zaměstnavatelé tak vsadili na prevenci a uvědomili si její ekonomický a obchodní přínos.

Někteří zaměstnavatelé však stále kladou ekonomickou stránku firmy na první místo a BOZP berou spíše jako ekonomické břemeno, přičemž argumentují, že pravděpodobnost vzniku pracovního úrazu nebo poškození zdraví zaměstnance je malá, takže investovat čas a peníze do této oblasti se jim nevyplatí.

Podívejte se na první reálný příklad, který skončil tím nejhorším možným způsobem – smrtí. Je to tragická událost jak pro rodinu zaměstnance, tak i pro firmu.

V seriálu článků a rozhovorů Parlamentních novin, které jsou věnovány otázce potravinové soběstačnosti, a také i bezpečnosti potravin vyráběných a prodávaných v České republice, se v těchto dnech objevil i rozhovor s bývalým dlouholetým prezidentem Agrární komory ČR Janem Velebou, který vám ve formě zprávy přinášíme.

Jan Veleba začíná rozhovor slovy, že má pocit, že vyslovit sousloví „potravinová soběstačnost“, v západních zemích tak samozřejmý pojem, je u nás chápáno téměř jako velezrada, a že jej nahlas vyslovit, k tomu je už dnes potřeba kus osobní odvahy. „Holt zahraniční obchodní řetězce nás mají v rukou,“ říká Jan Veleba. Těmito slovy se Jan Veleba pokusil vysvětlit čtenářům podstatu celého problému potravinové bezpečnosti.

Jan Veleba v rozhovoru dále poukazuje na to, že pandemii koronaviru, a případný příchod druhé vlny tohoto nebezpečného viru, začínají v mediálním světě doplňovat i další závažná témata. Například je to živá diskuse o naší potravinové soběstačnosti. Sám ji velmi pozorně sleduje, zúčastňuje se jí, ale přitom má takový zvláštní pocit, že spíše než o diskusi, jde v tomto případě o řízenou dezinformaci české veřejnosti. Říká, že jde o to, aby lidé u nás nepochopili, o co v podstatě jde, a dobrovolně, to je bez odporu, přijali pokračující závislost a dominanci zahraničních potravin na našem trhu, a to bez ohledu na názory spotřebitelské a odborné veřejnosti.

Dále uvádí, že naši republiku mají zahraniční obchodní řetězce v rukou s tím, že každý kapitál má svůj domov, jehož zájmy prosazuje, a nikoliv ty naše. Podle něho jsou to především zájmy dvou mocných agrárních supervelmocí, tj. Francie a Německa, a také i jejich agrárních satelitů ze starých zemí EU, pro něž jsme se stali vstupem do unie – v roce 2004 – novým hospodářským prostorem a vítaným odbytištěm jejich potravin.

Jan Veleba k tomu dále dodává, že se tak dělo za potlesku řady našich tehdejších politiků, a bohužel tehdy i značné části naší společnosti. Konečným důsledkem této politiky byla drastická redukce stavů chovaných hospodářských zvířat a změna krajiny. Nastal úbytek jetelů, vojtěšek, luskovin, dále ploch pěstovaných plodin, jako jsou zelenina, ovoce, brambory, chmel, len, cukrovka atd. V této souvislosti připomíná, že jsme svého času byli světovou špičkou v oboru šlechtění a produkce travních semen, takzvané travičkářství, a to konkrétně s kolébkou na Přerovsku.

Jan Veleba dále upozorňuje i na útlum zpracovatelského průmyslu, k němuž u nás v té době docházelo, a zároveň i na ztrátu pracovních příležitostí, a to zejména na venkově, současně i na útlum zemědělského odborného školství a nevídaný nárůst kamionové dopravy dovážejících potraviny ze zahraničí. Zdůrazňuje, že právo zemědělců a potravinářů za návrat českých potravin, které si umíme vyrobit u nás, je legitimní.

Jan Veleba rovněž konstatuje, že politici se ve velkém začali zajímat o novelu připravovaného potravinového zákona o poměru českých potravin v obchodech. Přičemž mnozí z nich mluví dokonce o porušování volné soutěže konkurence v obchodu, o neúnosném tlaku na naše spotřebitele, o omezování jejich volby, co si mají koupit a nakonec i o tom, že s tím nebude souhlasit EU. Proto se také bývalý prezident Agrární komory ČR ptá: Proč se kolem toho rozpoutalo tolik vášní?

Zároveň si odpovídá, že tzv. volná soutěže není fér, když si obchodníci mohou dovolit například zvýšit cenu třešní z dovozu až skoro za 200 Kč za kilogram či květáku za 100 Kč nebo žlutých paprik přes 100 Kč za kilo. Přičemž tyto potraviny, které jsou nabízeny na pultech našich obchodů, jsou dováženy ze zahraničí, a to mnohdy z velkých vzdáleností. Podle něho z toho vzniká značný tlak na české spotřebitele, zejména na jejich peněženky. Současně k tomu podotýká, že je třeba si uvědomit, že se dostáváme do situace, kdy vyslovit pojem potravinová soběstačnost u nás znamená, že autor tohoto výroku je terčem útoků, dehonestace, ba mnohdy až zesměšnění. Zatímco v západních zemích, včetně nejliberálnějších Spojených států, jde o termín, který je tak samozřejmý.

Jan Veleba k tomu ale říká, že všechno má ale svoji míru a je otázkou času, kdy se role vymění a autoři kampaně proti pozvolnému návratu českých kvalitních a čerstvých potravin na pulty obchodů budou lidem vysvětlovat, co tím vlastně sledují. Tedy, že ve skutečnosti horují ve prospěch zájmů zahraničních obchodních řetězců.

Podle Jana Veleby je skutečnost ovšem taková, že boj proti českým potravinám, to je proti jejich postupnému navýšení, nelze, ze strany zahraničních obchodních řetězců a některých politiků, vyhrát. Vždyť právě ti bojují za zájmy těchto obchodních řetězců, potažmo za producenty potravin v těchto zemích. V této souvislosti podotýká, že lidé u nás nejsou hloupí. Naopak si myslí, že lidé budou české potraviny vyžadovat a tím je i podporovat.

Na druhé straně ale uvádí, že vedení Asociace soukromého zemědělství a Potravinářské komory ČR jsou jednoznačně proti stanovení kvóty českých potravin. V této návaznosti připomíná jejich argument, že se stanovením kvót nebude souhlasit Evropská unie. Přičemž k tomu dodává, proč by EU nesouhlasila, vždyť právě západní státy mají prodej svých potravin v maloobchodní síti v jejich vlastních zemích dobře zabezpečen. Zároveň se řečnicky ptá, zda v západních zemích platí jiné zákony či zda rolí českého státu je držet ústa a krok?

Redaktor Parlamentních listů na to uvedl, že české výrobky, které by podle toho zákona měly v obchodech tvořit určité procento k zahraničním potravinám, tvoří dnes jen asi jedno procento z celého sortimentu, které obchody s potravinami nabízejí. Přičemž redaktor dále položil otázku, jestli by se k tomu neměl vyjádřit a situaci s připravenou novelou zákona o potravinách vysvětlit i ministr zemědělství Miroslav Toman?

Na tuto otázku Jan Veleba odpověděl, že v médiích se skutečně vede válka proti jednomu procentu z celého sortimentu. Zároveň konstatoval, že přesto mají odpůrci českého zemědělství a českých potravin obrovský strach, takže se uchylují k různým nesmyslným výrokům o návratu k socialismu, o nebezpečí prázdných regálů a malém sortimentu potravin.

Pokud jde o ona procenta českých potravin, tak se, podle Jana Veleby, týkají 155 položek základních potravin z více než 15 tisíc položek. Tedy skutečně jde o asi jedno procento. Měřeno je to hmotností nabízených a prodávaných potravin.

Za této situace, pokračoval v odpovědi Jan Veleba, je třeba tuto otázku položit ministrovi zemědělství a dát mu prostor, aby připravovanou novelu v médiích vysvětlil. Podle Jana Veleby by se měl ministr zemědělství veřejně postavit po bok Agrární komory ČR a novelu zákona o potravinách podpořit.

Na další otázku redaktora Parlamentních listů jak jsou na tom, v rámci této diskuse v médiích, čeští zemědělci v očích naší veřejnosti, Jan Veleba odpověděl, že jde o cílené informace, přesněji řečeno o dezinformace, které jsou předkládány naší veřejnosti. Zároveň je přesvědčen, že zemědělce a celý venkov, česká média, pokud jde o potravinovou bezpečnost a suverenitu státu, nemohou porazit a umlčet. Podle něho nastal čas, že je třeba se začít bránit a konat. Současně podotkl, že když to nepůjde jinak, tak i důraznými akcemi po celé republice s vysvětlujícími pravdivými informacemi, které by uvedly na pravou míru cílené dezinformace téměř všech médií a těch, kteří jsou ochotni pracovat proti své zemi.

Jan Veleba v této návaznosti zdůraznil, že obdobný přístup k obraně zájmů svých vlastních zemědělců, jako je tomu v České republice, nezná jinde ve světě. Podtrhl, že jako bývalý prezident Agrární komory ČR projel všechny evropské země, tak další země jako jsou USA, Kanada, Izrael a další. „Musím bohužel konstatovat, že takovéto znevážení a pohrdání zemědělci je možné jenom snad v České republice. Ne tak na Slovensku, v Polsku, Maďarsku, Rumunsku, Bulharsku a už vůbec ne v západních zemích, a mohl bych pokračovat USA, Kanadou, Izraelem atd. Nikde není šířeno tolik lží na svoje živitele, jako u nás,“ uvedl Jan Veleba.

Podle něho závěr z toho je jediný. Tento boj nemohou odpůrci zákona vyhrát, neboť v případě důstojného podílu našich domácích potravin na našem trhu jde o víc, než o jakousi volnou soutěž. Jde o přirozené zákony, které podmiňují zdravý a bezpečný vývoj společnosti a státu a je v zájmu každého občana zemědělce podpořit. Podle něho si český zákazník musí české potraviny hledat v obchodech a zároveň nepodléhat mediálnímu nátlaku, který je prezentován ve většině českých médií. Přičemž Jan Veleba dodal, že kdo chce, tak si sám obrázek o skutečné situaci udělá a jako spotřebitel české potraviny podpoří tím, že je bude kupovat a hlavně vyžadovat!

Současně uvedl, že je přesvědčen, že se české potraviny prosadí a že naše zemědělce naši spoluobčané podpoří. Navrhovaná novela zákona o potravinách je, podle Jana Veleby, prvním a zároveň nutným legislativním impulsem, který by měl situaci pomoci změnit a napravit. Načež za tuto novelu v závěru svého rozhovoru Jan Veleba jejím předkladatelům, a vedení Agrární komory ČR, poděkoval.