Rozhovor s místopředsedkyní OS zdravotnictví a sociální péče ČR Janou Hnykovou
Před několika dny jste, tj. předsedkyně OSZSP ČR Dagmar Žitníková a vy osobně, jednaly s ministrem práce a sociálních věcí Marianem Jurečkou. O čem konkrétně?
S ministrem Marianem Jurečkou jsem vyvolali jednání na základě informací od našich členů, kteří si stěžují, že v sociálních službách nedošlo k navýšení platových tarifů, ale ani mimotarifních složek platů. Vedení odborového svazu požádalo ministra Jurečku o projednání této situace s tím, že jsem od něho chtěli slyšet, jak tuto situaci bude ministerstvo práce a sociálních věcí řešit. Důvod, proč jsme s ním jednali, je jednoznačný. Současná situace na pracovištích v sociálních služeb je velmi složitá, a řekla bych přímo napjatá. Zvyšují se dlouhodobé pracovní neschopnosti u zaměstnanců v přímé péči a roste v této návaznosti přesčasová práce u zbývajících zaměstnanců.
Jako odboráři tvrdíme, že nedojde-li v České republice k navýšení tarifů v sociálních službách, tak se většina jejich zaměstnanců nedočká žádného navýšení svých platů. Mimochodem, o tom jsme se přesvědčili například v roce 2021, kdy do organizací v sociálních službách odešel dopis společně podepsaný tehdejší ministryní práce a sociálních věcí Janou Maláčovou, prezidentem Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR Jiřím Horeckým a předsedkyní odborového svazu Dagmar Žitníkovou s výzvou k navýšení mimotarifních složek. Většina ředitelů zařízení sociálních služeb na něj ani nezareagovala. Pro vaši informaci jenom dodám, že průměrný osobní příplatek se v roce 2021 v sociálních službách zvedl o pouhých 127 Kč a tyto informace vycházejí z údajů z ministerstva financí.
Pokud do sociálních služeb pro letošní rok bylo zajištěno o 6,1 miliardy korun navíc, tak by se, podle nás, toto mělo v platech a mzdách zaměstnanců sociálních služeb projevit. V naší zemi je v současné době složitá ekonomická situace, kdy máme vysokou inflaci. Tristní je zejména zvýšení cen potravin, energií a nájmů, což vede v některých případech pracovníky sociálních služeb na úřady práce pro sociální dávky. Proto jsme za odborový svaz, ministru Jurečkovi navrhli navýšit platové tarify ještě v tomto roce. Ministr na to reagoval tak, že se ohradil proti dalšímu navyšování platových tabulek. Zdůvodnil to tím, že zaměstnavatelé volali po možnosti vyššího odměňování v mimotarifních složkách. Ale v tom je právě problém. Zatímco zvýšení tarifů poznají všichni zaměstnanci na svých účtech v bankách, tak mimotarifní odměny obvykle dostávají jen ti vyvolení, a s tím v současné době nesouhlasíme.
V této souvislosti jsme hovořili i o tom, jaká je situace v sociálních zařízení, které jsou v gesci krajských úřadů. Podle oficiálních informací krajské úřady finanční prostředky ze státního rozpočtu dostaly a měly je alokovat do jednotlivých sociálních služeb. Podle zjištění ministra Jurečky k tomuto navýšení již došlo nebo v současné době dochází.
Podle nás to není tak docela pravda, proto jsme, jako zástupkyně zaměstnanců, to je předsedkyně svazu Dagmar Žitníková a já, navrhly, aby si vedení ministerstva práce a sociálních věcí, tato svá tvrzení, prostě ověřilo, a nejednalo na základě nějakých domněnek, ale skutečných dat. Proto jsme vedení ministerstva požádaly, aby zajistilo data k odměňování zaměstnanců v sociálních službách za I. kvartál letošního roku. Poté bychom se opět všichni sešli a znovu projednali další možný postup. Ministr Jurečka, a přítomní vedoucí pracovníci ministerstva, s tímto naším návrhem souhlasili.
Předmětem vašeho jednání na ministerstvu práce a sociálních věcí, ale byly i další problémy. O které šlo?
V dalších bodech jednání jsme vyjádřily nesouhlas s legislativními změnami navrženými v novele zákona o sociálních službách a s řešením zdravotně-sociálního pomezí, jak to navrhuje ministerstvo práce a sociálních věcí. Zastavila bych se u řešení zdravotně-sociálního pomezí. Jako odbory jsme s napětím očekávaly, k jakým změnám v sociálních službách nakonec dojde v této souvislosti. Ministerstvo práce a sociálních věcí přišlo s těmito změnami v zákoně o sociálních službách. Jeho přijetí zdůvodňuje tím, že to nařídila Evropská komise. Mimochodem, takto zdůvodňuje i čerpání finančních prostředků z národního plánu obnovy pro oblast sociálních služeb přijetím materiálních podmínek pro realizaci projektů pobytových služeb péče. Musím podotknout, že jsme, jako zdravotnické odbory, žádný takovýto materiál z Evropské komise, který to nařizuje, neviděly.
Nyní k podstatě těchto změn. Obě ministerstva, tj. ministerstvo práce a sociálních věcí a ministerstvo zdravotnictví, se nakonec shodly, že otázka sociálně zdravotního pomezí se bude řešit novelou zákona o sociálních službách, novelou zákona o zdravotních službách a novelou zákona o veřejném zdravotním pojištění. Každá z těchto novel zákonů sebou nese řadu dopadů pro klienty, poskytovatele i zaměstnance, jak v sociálních službách, tak i ve zdravotnictví.
Jak se přijetí těchto zákonů projeví v praxi?
Výsledkem těchto změn bude, že pobytové služby sociálních služeb se budou muset registrovat jako zdravotnická zařízení, což znamená, že budou muset splňovat ty samé podmínky, jako jsou v nemocnicích. To samozřejmě sebou nese zvýšené požadavky na splnění nejen stavebních norem, ale i řadu dalších požadavků z hlediska hygienických, požárních předpisů, ale i dalších obdobných předpisů. Prostě vše, co musí dnes nemocnice splňovat, aby mohly svoji činnost provozovat, budou muset obdobně zajistit i pobytová zařízení sociálních služeb. To bude stát nemalé finanční prostředky. My se proto ptáme, kdo je dá – MPSV, kraje, nebo poskytovatelé sociálních služeb?
Jako odbory k tomu připomínáme, že máme-li již dnes v sociálních službách nedostatek odborného personálu, máme i značné pochybnosti o tom, zda vůbec bude možné tento záměr obou ministerstev naplnit. Bude to mít vliv i na zdravotní péči v zařízeních, jimž říkáme léčebny dlouhodobé péče či centra rehabilitační péče. Protože péče, která je poskytována ze zdravotního pojištění, bude, podle předkládaného návrhu, těmto pacientům poskytována pouze po dobu 90 dní. Pokud se těmto lidem tato lhůta neprodlouží, což budou posuzovat zdravotní pojišťovny. Tak si další pobyt v daném zařízení budou muset pacienti hradit sami, a to jsou tzv. hotelové služby, stravu a pobyt.
Musíme si ovšem uvědomit, že lidé, kteří jsou v léčebnách, mají svůj domov. Přičemž ve své domácnosti musí také uhradit svůj nájem, elektřinu apod. Nevím, jak si předkladatelé těchto zákonů představují, že to tito senioři, při dnešní drahotě, zvládnou finančně utáhnout ze svých důchodů. Logicky se tedy naskýtá otázka, zda i oni nakonec nebudou muset žádat o sociální dávky, aby pokryli svůj pobyt v daném zařízení, a k tomu ještě svoji domácnost.
Pokud vím, uvedený návrh zákona o sociálně zdravotním pomezí je v přípravě. Až ho bude projednávat Poslanecká sněmovna a Senát, budeme se, jako odbory, snažit poslancům a senátorům vysvětlit podstatu navrhovaného zákona a jeho negativní dopady na naše spoluobčany.
Připravovaných změn v oblasti zdravotně sociálního pomezí je více. Mohla byste je ještě konkretizovat?
Dalším vážným problémem, na který musím poukázat, je to, že se ruší kontraktační povinnost zdravotních pojišťoven s pobytovými zařízeními sociálních služeb s tím, že se budou, od roku 2026, uzavírat nové smlouvy. Počítá se tedy s přechodným obdobím dvou let. Poté by zdravotní pojišťovny měly uzavírat tzv. rámcové smlouvy s pobytovými službami. Musím upozornit na velkou obavu poskytovatelů sociálních služeb, že zdravotní pojišťovny tyto smlouvy nemusí s některými z nich vůbec uzavřít. Takže, to přinese problém, kdo bude zdravotní péči v těchto zařízeních poskytovat? Zda bude do těchto zařízení docházet domácí péče? Ta jenom provede potřebné zdravotní úkony. Přičemž vyvstává otázka, kdo bude vyhodnocovat, zda došlo či nedošlo ke zhoršení zdravotního stavu u těchto klientů, a jak se bude jejich situace následně řešit.
Máme proto obavu, aby nedošlo k destabilizaci celého systému sociální péče u nás. Mám na mysli také i samotnou personální destabilizaci, protože nebude-li hrazena ošetřovatelská péče, zdravotní sestry začnou asi odcházet Podle nás, by se celý tento systém sociální péče měl rozšířit, a to například o fyzioterapeuty, kteří by byli hrazeni ze zdravotního pojištění. Případně by se tak mohla financovat i nutriční péče, kterou tito pacienti obvykle potřebují.
Přitom by zdravotní pojišťovny mohly do tohoto systému poskytnout více finančních prostředků, než poskytují dosud. Ještě k tomu dodám, že v těchto pobytových zařízeních jsou převážně klienti, kteří dostávají od státu příspěvek v kategorii 3. a 4. stupně zdravotního postižení. Jsou to tudíž lidé, kteří jsou velmi závislí, jak na sociální, tak i na zdravotní péči. Když to shrnu, jako odbory máme vážné obavy, aby tyto připravované novely zákonů k zdravotně-sociálnímu pomezí nerozkolísaly a nedestabilizovaly celý systém sociálních služeb.
Ještě musím dodat, že nevíme, jaký je cílový stav těchto novel zákonů, o nichž jsem před chvílí hovořila. Tedy, jakým způsobem se zlepší péče o pacienty, ležících na zdravotně sociálních lůžkách? Jakým způsobem se zlepší péče o klienty v pobytových zařízeních sociálních služeb? Zatím jde o materiály, které nemají ucelený legislativní charakter. Chybí u nich zpracování důvodových zpráv, chybí jim zpracování ekonomických dopadů těchto novel zákonů a ty jsou pro nás důležité.
Hovoří se také o zavedení minimálních personálních standardů v sociálních službách. Co si pod tím máme představit?
Připravuje se tzv. malá technická novela zákona o sociálních službách, která obsahuje řadu změn, které, jako odbory, vítáme, ať jde například o podporu pečujících osob. Ale tato novela má obsahovat i řadu věcí, které odmítáme. Jednou z nich je právě zavedení tzv. minimálního personálního standardu v pobytových zařízeních sociálních služeb. Máme značnou obavu, aby to v sociálních službách nedopadlo stejně, jako je tomu ve zdravotnictví. Právě zavedení minimálních zdravotních standardů vedlo k tomu, že část zdravotních sester odešla z nemocnic, a proto se, i kvůli tomu, nemocnice potýkají s nedostatkem zdravotního personálu. Logicky máme obavu, aby k tomu nedošlo i v pobytových zařízeních sociálních služeb.
Přitom se v sociálních službách již nyní potýkáme s nedostatkem zaměstnanců a vysokou fluktuací. Kvalitní pracovníci se do sociálních služeb, kvůli těžké fyzické práci a nízkým platům a mzdám, velmi těžce shánějí. Pokud by, díky zavedení minimálních personálních standardů byl ještě více omezen počet lidí, kteří pracují v sociálních službách, v konečném důsledku by to vedlo ke zhoršení kvalitní péče. Opět dodávám, že budeme oslovovat poslance a senátory, že nechceme, aby se v sociálních službách vytvořila obdobná situace, jaká panuje v nemocnicích.
Hovoříme-li o nedostatku personálu v sociálních službách, co by měl učinit stát, aby lidé o tuto práci stáli?
Formálně vzato, ministerstvo práce a sociálních věcí a práce chce zvýšit prestiž povolání sociálního pracovníka v očích naší veřejnosti. Proto se také připravuje nový zákon o sociální práci či o sociálních pracovnících. Uvidíme, jaký konečný název tento zákon bude nakonec mít. Jenže, je v tom samozřejmě jeden háček. Ze současného zákona o sociálních službách se má totiž vyjmout jeho část, která se týká sociálních pracovníků. Má vzniknout úplně nový zákon. Pracovníci ministerstva práce a sociálních věcí si, od jeho vzniku, slibují, že se tím zvedne prestiž profese sociální pracovníků v naší společnosti. K čemuž by mělo přispět i to, že tito pracovníci budou mít svůj způsob dalšího vzdělávání, a že budou možná vykonávat „atestace“ v jednotlivých oblastech, kde pracují. Mimochodem, k tomu dodám, že většina pracovníků sociálních služeb má vystudovanou vysokou školu, kde se vzdělávala v jednotlivých oblastech.
Podle nás, jejich prestiž ve společnosti by zvýšilo, kdyby byli řádně a odpovídajícím způsobem zaplaceni za jejich náročnou práci. Tím, že se starají o naše nemocné a postižené spoluobčany, pracují pro celou naši společnost, a to by měl náš stát patřičně ohodnotit.
Myslíme si, že kromě slušného finančního ohodnocení jejich práce, by všem zaměstnancům v sociálních službách měly být poskytovány i určité benefity, které by zatraktivnily práci v sociálních službách v naší společnosti. Jako je například další týden dovolené, lázeňské pobyty, nebo předčasné odchody do důchodu.
Miroslav Svoboda
