Tripartita

Úpravy v systému penzí, které připravuje vláda Petra Fialy (ODS), nejsou penzijní reformou, ale jen změnou parametrů. V pořadu Interview ČT24 to prohlásil ekonom, a nově i poradce prezidenta Petra Pavla, David Marek. Za skutečnou systémovou reformu by považoval zvýšení důrazu fondové složky důchodového systému. Reforma penzí se podle něj měla řešit před pětadvaceti lety, nyní už je, podle něho, pozdě.

V pořadu České televize rovněž zaznělo, že hlavní ekonom společnosti Deloitte a člen Národní ekonomické rady vlády (NERV) David Marek prezidentu Petru Pavlovi pomáhal již v předvolební kampani, a následně se stal i členem hradního poradního týmu.

Česká televize zároveň upozornila, že ekonom Marek byl v minulosti kritický vůči současné i předcházející vládě expremiéra Andreje Babiše, a současně i vůči České národní bance. V úvodu tohoto pořadu ekonom David Marek vysvětlil, jak seznamoval prezidenta Petra Pavla se zákonitostmi české ekonomiky, přičemž dále poznamenal, že, ve svých veřejných vystoupeních, nebude hovořit za prezidenta ČR, ale bude říkat své názory a úvahy k ekonomické situaci v naší zemi. Načež zároveň dodal, že ve svých názorech hodlá i nadále být kritický, patrně měl na mysli vůči vládě ČR a ČNB.

V další části rozhovoru se Česká televize zaměřila na objasnění jeho výroku, který asi před půl rokem řekl pro Seznam Zprávy, že žádná velká důchodová reforma již nebude, jelikož se jí nikdo neodváží provést. „Už nám ujel vlak,“ prohlásil tehdy, a svůj názor nemá potřebu přehodnotit. „Neslyšel jsem žádného z politiků, že by navrhoval něco, čemu se dá říkat systémová reforma. To, o čem se bavíme, jsou parametrické úpravy,“ prohlásil ekonom David Marek.

Za systémovou reformu by považoval zvýšení důrazu fondové složky důchodového systému. „Pokud trváme na tom, že výrazně dominantní je stále průběžně financovaný pilíř a pouze měníme jeho parametry, byl bych se slovem reforma trochu opatrnější,“ upřesnil.

Načež dále uvedl, že by bylo potřeba, aby generace, k níž patří i on, po co nejdelší dobu svého pracovního života mohla spořit. „My oba jsme už někde v polovině pracovního života. Polovinu už jsme promarnili, to je ten ujetý vlak,“ doplnil s tím, že reforma penzí se měla řešit před dvaceti lety, ideálně před pětadvaceti. „S velkým zpožděním před patnácti až dvaceti lety, ale teď už je na to opravdu relativně pozdě,“ konstatoval

Poté se v pořadu Interview ČT24 uvedlo, že až generace ekonoma Davida Marka půjde za čtvrt století do důchodu, bude mít dvě možnosti. První z nich je, že stát nebude tolik „paternalistický“ a bude se starat o penzisty méně než dnes, „nebo se přesměrují některé zdroje ze státního rozpočtu v rostoucí míře do důchodového systému. Budeme se muset smířit s tím, že nebudeme vydávat tolik na jiné oblasti, ať už se jedná o státní investice, jiné oblasti sociální politiky, nebo třeba vědu a výzkum, školství, armádu, protože to spolknou důchody,“ popsal.

Podle něho to zpětně může ale znamenat také oslabení pilířů, na kterých penzijní systém stojí, tedy příjmů do státního rozpočtu a do sociálního pojištění. „Může se to stát, pokud si podrazíme nohy nevhodnými opatřeními v rozpočtu a zpomalíme kvůli tomu růst ekonomiky. Potom zpomalíme i tempo růstu mezd, ze kterých se přispívá do důchodového systému,“ upřesnil David Marek.

Na tuto část rozhovoru ekonoma Davida Marka poté reagoval i další člen NERVu, ekonom Daniel Minich, který řekl, Českou republiku čeká v podstatě plošný důchod, kde zásluhovost bude velmi nízká. „To říká celá řada kolegů, včetně mého kolegy z poradenského týmu prezidenta Vladimíra Bezděka,“ sdělil.

Během několika dnů chce vláda ref

Podle Davida Marka sociální pojistné zůstane na stávající úrovni, protože jej v podstatě zvedat nelze. U osob výdělečně činných si ale. podle ekonoma, lze „hrát“ s tím, jak se vypočítávají vyměřovací základy.

„Je prostor k tomu, aby prošly revizí minimálně vyměřovací základy. Není možné dlouhodobě udržet, aby někdo platil minimální sociální pojistné v absolutní výši a potom dostával penzi, byť minimální, ale nereflektující částky, které sám odvedl,“ řekl David Marek. Podle něho takovýto podnikatel by byl v budoucnosti v podstatě dotován těmi ostatními. Takže minimálně ty nejnižší hodnoty je potřeba nějakým způsobem změnit, dodal.

Podle Davida Marka má vláda možnost provést celou řadu drobných opatření, kterými se alespoň „zalepí díry“ penzijního systému. „Je možné podívat se na možnost zkrácení čerpání rodičovského příspěvku ze čtyř let na tři roky. I při zachování prostředků, které matky nebo rodiny dostávají, by toto opatření mělo svůj smysl, kdybychom dostali mladé ženy na trh práce o rok dříve. Prospělo by to jejich životním kariérám i důchodovému systému,“ prohlásil ekonom David Marek.

Zároveň si také myslí, že by bylo vhodné, kdyby se Česká republika vrátila k tomu, co představila předposlední důchodová komise. Ta konstatovala, že by věková hranice měla reflektovat průběžně se měnící naději dožití. „Během pandemie se nám to na chvíli zkrátilo, ale dlouhodobě se prodlužuje doba, po kterou žijeme. V souvislosti s tím by se měla také prodlužovat pracovní část života,“ konstatoval. Ale současně uvedl, že toto asi nemůže být napsáno jako striktní pravidlo. Ale jednou za několik let by vláda měla, na základě demografických dat a prognóz, revidovat věkovou hranici, myslí si ekonom. Ale současně dodal, že na co je potřeba se nyní zaměřit, nejsou, podle něho, lidé, kteří nastoupí do důchodu v blízké době.

„Řešíme konkrétně rok 2059, 2060. A pro lidi, kteří v těchto letech půjdou do penze, musíme už dnes nasměrovat postupnou úpravu parametrů, abychom začali postupně narůstající deficit zmírňovat,“ upřesnil.

Česká televize se Davida Marka dále zeptala, co říká návrhu Pirátů, že by okamžik odchodu do důchodu neměl jasně stanovenou věkovou hranici, ale šlo by o období, po které by dotyční nadále mohli zčásti vykonávat své zaměstnání, a zároveň zčásti čerpat starobní důchod. To, podle ekonoma Davida Marka, není špatný nápad. „Pokud budeme chtít udržet i lidi v důchodovém věku déle na trhu práce, a pokud oni to budou chtít, tak proč jim to neumožnit. V tomto smyslu to může být cesta, jak zmírnit problémy důchodového účtu,“ prohlásil.

Rozhovor s viceprezidentem Agrární komory ČR a předsedou Ovocnářské unie ČR Martinem Ludvíkem

Již řadu let se v České republice snižují plochy ovocných sadů. Jaká je hlavní příčina tohoto stavu?

Zásadním problémem je dlouhodobě nepříznivá ekonomická situace. Je rentabilnější věnovat se pěstování základních plodin, jako jsou obiloviny či olejniny. Rovněž chybí dostatek pracovní síly a také se zvyšuje rizikovost kvůli častějším škodám mrazy či krupobitím.

Pokud jde o úbytek zemědělské půdy pro pěstování ovoce, mohl byste srovnat situaci za první republiky, po 2. světové válce, počátkem 90. let minulého století s tím, jak jsme na tom v současné době?

Víte, řeknu vám to asi takto, že srovnání s dobou před osmdesáti a více lety nemá, z hlediska dnešní doby, velký význam. Dnes se pohybujeme v úplně jiném světě, než který platil v té době. Již řadu let žijeme v tzv. globálním světě, kdy v ekonomice každého státu, každého hospodářského odvětví existují naprosto jiné možnosti, než tomu bylo před mnoha desítkami let. To se nedá srovnávat. Jenom k tomu mohu říci, že každopádně v té době v té dávné době se pěstovalo ovoce v daleko větší míře, a hlavně se celá produkce zužitkovala.

Ve srovnání s devadesátými lety minulého století máme dnes již jen polovinu sadů, zmizelo kolem 12 tisíc hektarů. Ale, na druhé straně, samotná produkce ovoce již tak významně neklesla, protože současné výsadby mají vyšší výnosy.

Přesto, soběstačnost České republiky v pěstování ovoce, podle našich pěstitelů ovoce, klesla asi na 30 %. Je zde šance na změnu k lepšímu a jaký vývoj očekáváte v nejbližších letech?

Soběstačnost se liší podle druhů. U konzumních jablek je kolem 50 %, ale třeba u meruněk, hrušek či jahod je jen kolem 20 % a u broskví či malin jen to již jen 10 %. Nejde o to mít soběstačnost 100 %, ale měla by tu být nějaká bezpečná hranice soběstačnosti, abychom si významnější část produkce mohli zabezpečit sami a v případných dobách krizí ji mohli využít a poslední roky ukazují, že k výpadkům u dovozového zboží může dojit i v současných podmínkách.

Naši ovocnáři také říkají, že prakticky zastavili veškeré investice do obnovy ovocných sadů. Z jakého důvodu a neměla by jim česká vláda pomoci?

A právě tohle je ta nejhorší zpráva. I když se poslední zimu hodně sadů zlikvidovalo, tak by to tolik nevadilo, pokud by byly nahrazeny sady novými výsadbami. A to se nestalo. V minulých letech se ročně vysazovalo kolem 400 hektarů sadů i to bylo méně, než bychom si přáli, ale za loňský rok se vysázelo jen něco málo přes 100 hektarů. Existuje dotační titul na restrukturalizaci sadů, ale bohužel jeho podmínky i administrace je tak náročná, že pěstitele příliš nestimuluje k novým výsadbám. Aktuálně jednáme s Ministerstvem zemědělství ČR o změnách v tomto dotačním titulu, aby více stimuloval pěstitele k novým výsadbám.

Jak by českým ovocnářům pomohlo snížení sazby DPH?

Logicky by se dalo říci, že ano, že to znamená snížení ceny pro spotřebitele. Obávám se však, že významnou část tohoto snížení DPH by vstřebaly obchodní řetězce do svým marží. Těžko toto lze dlouhodobě ohlídat nějakým nástrojem. Každopádně tu máme absurdní situaci, kdy v našem daňovém systému máme nižší DPH na točené pivo než na čerstvé ovoce a zeleninu, to nemá obdoby nikde jinde v EU.

Pokud jde o podmínky českých pěstitelů ovoce, jak jsou na tom ve srovnání se zahraniční konkurencí?

Konkurence je jistě zdravá, a náš trh se bez dovozu neobejde. A my také za férovou konkurenci považujeme ovocnáře zejména ze západních zemí EU, například z Itálie, Německa, Belgie a dalších zemí. Ale, v případě Polska jde spíše o nekalou konkurenci. Mají totiž úplně jiné podmínky pro výrobu a prodej ovoce. Například platí minimum daní, odvodů z mezd, mají nižší ceny vstupů do výroby či větší portfolium přípravků, které mohou při pěstování ovoce použít. Těch jejich výhod by se našlo více. Ale, naši ovocnáři, ve srovnání s nimi, nemají srovnatelné podmínky. Bohužel obchodní řetězce u nás hledí jen na cenu a rádi tam nakupují. Polská jablka v supermarketech v západních zemích EU nenajdete. Je to důkaz, že společný trh v EU nefunguje úplně všude. Těžko by němečtí majitelé obchodních řetězců v Německu spotřebitelům zdůvodňovali, že kvůli levným polským jablkům musí němečtí ovocnáři likvidovat sady a snižovat produkci.

Nedávno jste prohlásil, že hrozí, že čeští ovocnáři začnou nabízet své produkty v místních prodejnách nedaleko od místa jejich produkce, na místních tržištích, a že asi upřednostníte prodej ze dvora. Co vás k tomu vede?

To nebyla hrozba, ale spíše výzva a upozorněná vůči odpovědným orgánům u nás. Vždyť většina našich ovocnářů již tak činní. Každý ovocnář prodává svoji produkci ze dvora přímo spotřebitelům. Mnozí působí na různých farmářských platformách nebo mají E-shopy. Na druhé straně musím říci, že nemůžeme vidět spásu ve farmářských trzích. Ovocnáři musí pracovat v sadech, a nikoliv trávit většinu času na tržnicích. Rovněž není ekonomické budovat specializované prodejny, které byly před několika lety právě zlikvidovány obchodními řetězci, které mají v nákladech velkou úsporu z velikosti.

Rovněž nedávno jste také uvedl, že stát by měl mnohem lépe a účinněji uplatňovat zákon o cenách. Co máte konkrétně na mysli?

Měla by být provedena revize zákona a zvážit některé změny. Zejména by měl být zakázán plánovaný prodej za podnákupní cenu, kde může také docházet ke krácení DPH. A měli bychom se také bavit o zákazu prodeje za podnákladové ceny, k tomu je nyní třeba zanalyzovat, jak tato podmínka funguje tam, kde je uzákoněna, jako je třeba Španělsko.

Čeští zemědělci si stěžují, že loňská novela zákona o významné tržní síle, z hlediska vztahu prvovýrobce – zpracovatel – prodejce nevyřešila prakticky nic. Přitom obdobné zákony v řadě západoevropských zemích jsou na mnohem vyšší úrovni. O čem to svědčí?

Novela platí teprve pár týdnů a některé novelizované podmínky se teprve rozjíždí, na vyhodnocení si budeme muset ještě počkat. Pravdou je, že novela měla mít větší ambice, zejména když se podíváme do jiných zemí EU.

Jak by tyto vztahy mezi prvovýrobci, zpracovateli a prodejci, měly, podle vás, vypadat?

Z ceny, kterou zaplatí spotřebitel v obchodě, se jen malá část dostane k prvovýrobci. U zpracovaných potravin to tak není úplně vidět, ale u těch, která jdou na trh přímo, tak ano. Například jablka jsou jak při sklizni, tak i v obchodě stejná. Ale v současné době za jablka, podle ČSÚ, dostane dodavatel cca 13 Kč/kg, a to je cena za celý rok práce v sadě, půl roku skladování, za vytřídění a zabalení i za obal. Spotřebitelská cena byla, podle ČSÚ, ve stejné době 31,- Kč/kg. Každý může z této oficiální statistiky vidět, u koho zůstává nejvíc peněz, další komentář je zbytečný.