Pod názvem „Sociální dialog v souvislosti s ekologickou transformací“ se v úterý 11. října 2022 uskutečnilo v Praze mimořádné zasedání skupiny Zaměstnanci Evropského hospodářského a sociálního výboru (EHSV), což je poradní orgán Evropské komise.
V úvodu zasedání promluvil předseda skupiny Zaměstnanci EHSV Oliver Röpke, který moderoval hlavní část dopoledního jednání, a který sdělil přítomným, že právě téma sociálního dialogu v rámci ekologické transformace, to je v současné době, kdy Evropu trápí energetická a ekonomická krize a kdy prožívá dopady války na Ukrajině, tak důležité. Vyzval přítomné k prodiskutování všech aspektů, které tato politika EU přináší pro jednotlivé země EU i pro život jejich občanů.
S úvodním projevem vystoupil místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka, který stručně zhodnotil situaci, v níž se Evropa, a tím i Česká republika, nyní nalézá. Hovořil o negativních dopadech covidové pandemie a války na Ukrajině. Věnoval se i otázkám, o nich se hovoří na jednání. Mimo jiné poznamenal, že za celých více než 30 let sociálního dialogu se zaměstnavatelé a odbory nedokázali dohodnout na růstu minimální mzdy. Zároveň uvedl, že navrhne vládě ČR zvýšení minimální mzdy pro rok 2023 tak, aby minimální mzda činila 41 % průměrné mzdy. V této souvislosti poukázal na to, že zvýšením minimální mzdy se zvýší i zaručené mzdy, což znamená zvýšení mezd v ostatních tarifních třídách.
Ohlášeného a nepřítomného ministra pro evropské záležitosti Mikuláše Beka omluvila jeho poradkyně Pavlína Žáková, která přítomné účastníky zasedání seznámila s pěti hlavními prioritami českého předsednictví v EU. Zaprvé je to zvládnutí uprchlické krize a poválečná obnova Ukrajiny, za druhé energetická bezpečnost, za třetí posílení evropských obranných kapacit a bezpečnost kybernetického prostoru, za čtvrté strategická odolnost evropské ekonomiky a za páté odolnost demokratických institucí.
Po ní se ujal slova předseda ČMKOS Josef Středula, který v úvodu svého vystoupení vyprovokoval účastníky zasedání k zamyšlením nad tím, jak vlastně žije naše společnost, jak žijí občané v jednotlivých zemích EU či přímo v různých regionech. Jak se jim daří a zda jsou spokojeni se svým životem či nikoliv. Načež si na několik svých vyřčených otázek odpověděl, že místo mzdového růstu, dochází k poklesu reálných mezd a tím i ke snížení životní úrovně občanů u nás.
V souvislosti se vstupem České republiky do EU v roce 2004, zdůraznil, že nedochází ke konvergenci mezd, ale k její divergenci. Tím, podle něho, dochází k větším rozdílům mezi jednotlivými zeměmi EU. Zároveň uvedl, že pokud jde o růst minimální mzdy, tak, podle ministra Jurečky, by to mělo být 41 % průměrné mzdy. Takže, při 18procentní inflaci, která byla právě vyhlášena, dochází výraznému poklesu životní úrovně lidí u nás.
Poté přešel k otázce srovnání mezd u zahraničních firem v jejich mateřských zemích, například v Německu, a v jejich pobočkách u nás. Uvedl, že existuje rozdílná úroveň výše těchto mezd v mateřských zemích a u nás či jinde ve střední a východní Evropě.
Současně poznamenal, že neustále z různých míst slyší, jak firmám roste zisk, a velice málo slyší, jak se žije lidem v těch zemích, kde tyto firmy působí. Například v Rumunsku, Bulharsku, České republice, ale například i ve Francii.
Podle něho nastává situace, že když se současná politika EU nezmění, tak do pěti, deseti let, se z Evropy vystěhují pracovní místa do USA nebo do Asie. Přičemž to zdůvodnil tím, jak vliv na to mají rozdílné ceny energií v jednotlivých zemích EU.
Podle něho se dnes neobávají jen zaměstnanci, ale obávají se i firmy. Vždyť například velké kooperace nemají žádnou podporu od českého státu. Obávají se, že budou muset redukovat výrobu či dokonce zavřít své továrny, a tím i propouštět své zaměstnance. Poté dodal, jak se potom bude jednotlivých zemích EU žít? A to nejenom z globálního hlediska, ale i z hlediska každodenního života občanů, například v jižním Slovinsku či u nás, na Moravě.
Josef Středula dále poukázal na to, že jestliže byl schválen evropský pilíř sociálních práv, tak by měl být vymahatelný. Nestačí jen doporučení. V Evropské unii by mělo vzniknout právo na spolurozhodování. „My se o tom budeme bavit na národní úrovni,“ poznamenal.
Načež dodal, že se obává nebezpečí zvýšeného tlaku na odchod některých zemí z Evropské unie. Poznamenal k tomu, že místo toho, aby se mzdy v EU navzájem přibližovaly, tak se nepřibližují. Zároveň uvedl, že čeští, ale i ostatní středoevropští a východoevropští zaměstnanci, mají o třetinu, polovinu či o dvě třetiny nižší mzdu než má zaměstnanec firmy v dané, to je v mateřské zemi. Přitom zahraniční společnost odvádí do své země vysoké dividendy. Proto doporučuje, aby se v EU více myslelo na politiku koheze než dosud. Zároveň by to chtělo i více práv občanům, aby měli svoji sociální situaci komfortnější. To, že se chceme přiblížit životní úrovni občanů západoevropských zemí je přirozené. Proto by také sociální otázky měl být v EU daleko frekventovanější.
V souvislosti s ekologickou transformací Josef Středula uvedl, že Evropská unie přijímá opatření, ale nezná jejich dopady. Takže, když tyto dopady najednou přijdou, snaží se je evropské země řešit, ale to, podle něho, není v pořádku, Mělo by to být tak, že, jestliže se přijímá politický směr, mělo by být naprosto zřejmé, jaké budou jeho dopady. „Pokud to tak nebude, tak bychom měli ten cíl spíše změnit, abychom tyto dopady mohli řešit,“ dodal.
Oliver Röpke k tomu řekl, že EHSV zastává názor, že musíme něco podnikat v sociální oblasti. „My rozhodně necouváme před konflikty. Jako většina v EU, i my přijímáme stanovisko k evropským opatřením,“ prohlásil. Zároveň konstatoval, že v Evropě je potřebná solidarita, neboť to nelze nechat tak, aby v některých zemích existovali kolegové, kteří mají nízké mzdy.
Dalším hlavním řečníkem dopolední části programu zasedání byl Bohumír Dufek, který jako předseda Asociace samostatných odborů ASO) a předseda Odborového svazu pracovníků zemědělství a výživy – Asociace svobodných odborů (OSPZV-ASO ČR), prohlásil, že odbory jsou nyní pod tlakem krize identity, kterou si odbory musí definitivně a jednoznačně vyjasnit. To znamená, zda i nadále budou odbory chtít sociální stát, který budou držet v určitých mezích tržní hospodářství, anebo se bude stát potupně vracet do zaběhlých klišé dávné minulosti.
Podle něho se odbory musí rozhodnout, jestli v době, kdy Evropa válčí na dvou frontách, se rozhodnou, že budou důsledně zastupovat zaměstnance anebo, že budou řešit evropský program Green Deal.
„Žijeme ve třetím desetiletí 21. století. V době, kdy všichni obyvatelé Česka po 30. letech budování demokratické společnosti věřili v postupné zlepšování životních podmínek. V tuto chvíli je ale opak pravdou, životní úroveň se snižuje, energetická chudoba roste,“ uvedl Bohumír Dufek. Načež dodal, že i když nelze popřít, že se ekonomická i sociální situace za tu dobu, to je více než 30 let, dostala, proti dřívější době, na podstatně lepší úroveň, současná situace v rozvoji se nejen zastavila, ale, bohužel, stále se zhoršuje a vrací naši společnost zpět.
Poté uvedl, že nejdříve ekonomický a sociální rozvoj zabrzdila v roce 2019 pandemie Covid-19. Počty nemocných se lavinovitě zvyšovaly, plnily se nemocnice, přišly lockdowny, uzavření většiny obchodů a služeb, byl omezen pohyb občanů a omezen kontakt s dalšími lidmi na nezbytně nutnou dobu, omezena činnost úřadů, uzavřena školní zařízení atd. Současně tvrdě dopadla pandemie také na ekonomiku. Řada odvětví byla paralyzována, např. maloobchod, kultura, školství, stravování, ubytování. Zavřené obchody znamenaly pokles nových objednávek u výrobních firem v průmyslu, případně pokles dovozu. Řada firem zkrachovala. To vše mělo dopad na zaměstnanost, nemálo lidí přišlo o práci.
Po pandemii však přišla další rána pro ekonomiku České republiky a pro život jejich občanů, kdy Ruská federace napadla 24. února 2022 suverénní stát Ukrajinu a vyvolala válečný konflikt.
Podle Bohumíra Dufka, v souvislosti s tím, postupně začala růst energetická krize, v důsledku odvetných kroků Putinova Ruska na podporu členských zemí Evropské unie i dalších států bránící se Ukrajině, a to zejména omezením dodávek plynu a hrozbou úplného zastavení jeho dodávek. Potvrdilo se to útokem Ruska na energetickou infrastrukturu Ukrajiny.
V této návaznosti uvedl, že, podle něho, orientace Evropy na ruský plyn či ropu nebyla v pořádku. Ostatně, podle něho, to prokázal vstup tehdejších sovětských vojsk do Československa v roce 1968, což vedlo k zastavení začínajícího procesu demokratizace u nás.
Bohumír Dufek dále zdůraznil, že nejde jen o závratnou cenu plynu, ale i elektřiny. Poznamenal, že ceny energií od loňského podzimu bezútěšně rostou a Česká republika je jednou ze zemí, kde zdražování energií dopadá na domácnosti i podniky nejbolestivěji.
Na vysokých cenách energií, se, kromě války na Ukrajině, významně podílí i zelená politika a regulace v čele s vysokými platbami za emisní povolenky a jejich obchodování. Uvedl, že již v loňském roce nesouhlasí s rozhodnutím místopředsedy Evropské komise Franse Timmermanse, který prosadil právě ono obchodování s emisními povolenkami. Konstatoval, že na počátku loňského roku stála emisní povolenka 5 euro, potom 30 euro a na konci předešlého roku se dostala na úroveň 100 euro. Výsledkem je složitá ekonomická situace firem, které emisní povolenky musí nakupovat na burze.
Dále poznamenal, že nejde jen o firmy, ale rostoucí náklady rovněž velmi citelně zasahují do rozpočtu domácností, zejména rodin s dětmi, samoživitelů a osaměle žijících důchodců.
Tady končí moje ekonomické informace a nastupuje odborová strategie.
Ve všech odvětvích národního hospodářství reálné mzdy a platy poklesly, jejich hodnota se výrazně snížila. Reálná mzda po zahrnutí inflace v Česku klesla v letošním 2. čtvrtletí meziročně o necelých 10 procent.
Podle Bohumíra Dufka ve společnosti roste nejistota, co bude dál, jaký bude další tlak na ceny, hlavně bydlení, energií, pohonných hmot a cen potravin. Proto je nutné, aby odbory zaujaly svůj rozhodný postoj a strategii. Odbory se, podle něho, musí rozhodnout, zda je pro ně bližší Green Deal nebo energetická bezpečnost. Zdůraznil, že v této chvíli je potřeba vidět energetickou bezpečnost na prvním místě. „Protože, když budeme řešit energetickou bezpečnost, tak bude zčásti řešit i Green Deal, ale nikoliv celý. Ale to je právě ta největší chyba, že Green Deal z ledna letošního roku dokážeme řešit na konci letošního roku. Ne! Ta doba se jednoznačně změnila,“ prohlásil.
Podle Bohumíra Dufka odbory, chtějí, za prvé, zahájit pravidelné jednání tripartity každých 14 dní. Přičemž poznamenal, že schválně neříká, zda se bude scházet jen předsednictvo či celá tripartita. Zároveň při této příležitosti odbory chtějí, aby jim vláda dělila své záměry, a ony. Zase na oplátku, jí sdělí, jaké budou další kroky odborů. Za druhé, odbory chtějí zahájit jednání o minimální mzdě. Načež poznamenal, že by byl velice rád, kdyby do konce příštího roku český parlament přijal transpozici evropské směrnice o adekvátní minimální mzdě. „Když jsme to přepočítali byl by to cca nárůst o 4000 Kč,“ dodal.
Odbory rovněž nemohou podporovat Green Deal, tak jak je napsaný ve starém znění. Jde o to, aby byl Green Deal přepracován tak, aby pomohl českým občanům.
Kromě toho odbory mají ještě několik dalších požadavků, například požadují změnu Společné zemědělské politiky, dále iniciovat využití finančních prostředků z fondu obnovy, aby se stabilizovaly projekty na energetickou infrastrukturu s tím, že je třeba dále prohlubovat energetickou soběstačnost v návaznosti na zelené projekty s cílem snížit CO2.
V závěru svého vystoupení Bohumír Dufek doporučil účastníkům zasedání EHSV brožura o změnách charakteru práce při přechodu na celenou a digitální transformaci průmyslu.
Po vystoupení hlavních řečníků dopoledního programu následovala diskuse. V ní několik účastníků zasedání otevřelo další témata, o nichž by se na jednání Evropského hospodářského a sociálního výboru mělo také hovořit a hledat odpovědi na vyřčené otázky. Patří sem například otázka, jaká je úloha mladých lidí v Evropě, jaká je jejich budoucnost, zvláště v situaci, kdy si ve 30 letech nemohou koupit byt či vůbec sehnat bydlení.
Dále to byl požadavek na to, aby kolektivní vyjednávání mělo lepší výsledky než dosud. V této souvislosti zaznělo, že mezinárodní korporace mohou v zemích střední a východní Evropy zahájit výrobu a pro změnu, změní-li se podmínky, mohou zase z této země odejít. V této návaznosti jde o otázku lidských zdrojů, kdy zaznělo, že právě Německo má dostatek lidských zdrojů. Přičemž se v EU projevuje rozdílný přístup řídící managementu nadnárodních firem k zaměstnancům. Odlišný je v mateřské zemi, jiný je v zemi střední a východní Evropy. Například západní manažeři se v nových členských zemích chovají k zaměstnancům velice hrubě, kdy popírají jejich pracovní a osobní práva. Navíc, podle některých účastníků zasedání, právě Green Deal může tato negativa pracovních vztahů ještě více prohloubit.
V další části dopoledního jednání proběhla panelová diskuse na téma „Zelená dohoda – výzvy, propasti, překážky. O co Evropa usiluje a jaká jsou naše očekávání?“ a v odpolední části bylo na programu vystoupení předsedy skupiny Zaměstnanci Olivera Röpkeho, komisaře Evropské komise pro pracovní místa a sociální práva Nicolase Schmita, náměstkyně pro legislativu Ministerstva práce a sociálních věcí Dany Roučkové, místopředsedkyně ČMKOS Radky Sokolové, presidenta Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů Jan Wiesnera a předsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR Dagmar Žitníkové.
Poté byla v plánu podvečerní debata o tom, co účastníci zasedání vyslechli a jak se jim to daří zapracovat do dalších aktivit této skupiny pro nejbližší období, to je aktivit nadcházejícího švédského a španělského předsednictví EU.
